mortak

Sigmund Freud by tento film miloval. Ponor do duše jednoho duševně prázdného managera - Brad Pitt jako přebujelé "id", které přebírá vládu na ušlápnutým "ego" (Norton), nad kterým v práci vládne "superego" (nadřízený manager); rozpadlá budova přesně vyjadřuje Jackův duševní svět, ve kterém "id" souloží s HB Carter, jenže "ego" si s ní nemá co říct, žena je tu jenom na pích..ní, no a potlačované emoce vedou k sebepoškozování (kyselina), až nakonec tělo ovládnou vojíni "id" (jako v seriálu "Byl jednou jeden život", jenže tady se to celé jmenuje "Byla jednou jedna destrukce"), až nakonec "ego" může udělat jen jednu věc...

Expoatační B-movie snažící si trapně hrát na něco vyššího tím, že postava psychiatra (Delon) je emočně na úrovni vraha (Policista: Proč nám pomáháš? - Delon: Protože na jeho místě bych asi jednal stejně) a ve finále za úplného blbce. Ovšem co čekat od filmu, kde první scéna s Delonem vypadá takto: polonahá ženská stojí na střeše a chce skočit, Delon přiběhne, vyleze po žebříku, a hned jí zachrání. Existují inteligentnější způsoby, jak dostat nahou babu na plátno.

Ta ústřední písnička je opravdu chytlavá, psi jsou zábavní a akční, a není to až tak přeslazené. A jen šťoura by se ptal na to, proč má aristokočka Dáma tři malá koťata, ale nikoliv manžela. No statečnému kocourovi O'Malleyovi jeho osud nezávidím. Způsobný měšťácký život...

Stejný problém jako s filmy Zdeňka Svěráka. Pohádka o realitě, idealizace postav podobná Koljovi či Vratným láhvím, jenže všechny ty "hluboké" emoce jsou vypočítány řemeslníkem Hallströmem na milimetr přesně, takže se nemohu dojímat, protože přes obrovskou snahu Deppa i DiCapria, kteří svým nasazením zachraňují mnohé, jde jen o další Hallströmův emoční prefabrikát. Kusturicova podobně laděného Arizona Dream si cením daleko více.

Milé, ale přece jen krotké a postavené na několika se opakujících situacích. Nad vodou to drží Ventura, který svého pacifistického gangstera hraje skvěle. Pozdější špionské dobrodružství se stejnou ústřední dvojicí je v odvázanosti o stupeň výše.

Vykradený Sergio Leone i Morricone, ale na druhou stranu to tvůrci přiznávají obsazením stejného herce do podobné role (J. Calvo), hlavní hrdina sice není Eastwood, půlku filmu vejrá do prázdna, ale ve chvíli, kdy zabíjí, je to opravdu tvrďák. U braku se ale na originalitu nikdy nehledělo, a pořád jde o slušný průměr.

Orální sex jako základní kámen změny opice v člověka! A co tomu říkají feministky? Jinak jde vlastně o pohádku Jak hloupý Honza k princezně přišel, jen místo půlky království je tu oheň. V některých místech prvoplánové až běda - smích či změna uspokojovací polohy, ale jinak to je vcelku neškodné fantasy.

Mile naivní a po většinu času i neodolatelně zábavné. Boxer Ventura proti ostatním špiónům či tlupě karatistů vytahuje to nejlepší z němé grotesky. Recepční, host právě vypadl z posledního patra - Staří hosté odcházejí a noví přicházejí.

Žádné přepjaté akční scény, ale pořádná depka, a hlavně uvěřitelná atmosféra a reálné charaktery. Prostě když Francouzi přestanou opisovat od Američanů...

Snaha Staloneho dostat do scénáře co nejvíce republikánské ideologie a co nejvíce svoji manželku, se bohužel dost odrazila na výsledku. Když Sly mlčí a zabíjí, no problem, ale když se hádá s kolegou či novináři, či se zbližuje s Briggite, tak jde film do kytiček.