mortak

Variace na klasickou pohádku, jež je ozvláštněna slušným akčním finále v Luciferově zámku. Jinak jde o obyčejný mix písniček, roztomilých zvířátek (myši a kočky), a tradičních pohádkových motivů (Pierre musí řešit stejné dilema jako zlodějíček v Aladinovi od Disneye), viditelně zhotovený nejspíše pro nějakou evropskou zakázku. Docela ruší neustálé výkřiky (Pierre! Princezno!), ale vcelku filmeček pobaví a neurazí.

Na jednu stranu cyničtější než první díl (bankéř, výsledky poctivosti) s vtipnými Reného hláškami na téma "S poctivostí nejdál dojdeš", na druhou stranu trpící klasickými nemocemi druhého dílu: příliš vykonstruované, takže závěrečná půlhodina se přece jen trochu vleče. Zmizela jednoduchost a realističnost prvního dílu, kterou nahradila touha po co největším "twistování".

Zatímco Stíny horkého léta byly spíše symbolickým vhledem do konce války (mlčící zlo, tradiční sedlácká rodina se silným otcem, slabí opilci z města), Zánik samoty Berhof se snaží o realismus a o propracovanější charaktery postav. Svoboda dovede pracovat se světlem (prohlídka samoty strážníkem v noci), nebojí se násilí, ale nezneužívá ho. Často zabírá rozhovor zkrz otevřené dveře, aby vytvořil v divákovi dojem náhodně vyslechnutého rozhovoru. Problémem (u Kornera častým) jsou motivace jednání jednotlivých postav, které, ač vědomě jen naznačené, nikoliv dořečené, často nedávají smysl. Němci a Salome jsou přehnaně labilní - hrůza války spočívá též v tom, že se lidé chovají vcelku normálně, jen mimochodem ničí a zabíjejí. Ale Salome v jedné chvíli rodí telátko a hned na to je zase tvrdá jako skála, její svěřenci se pohybují v emočních extrémech, a to samé se děje i na české straně - například nová macecha je přehnaně smyslná. Jen Urlika je opravdu jako dítě ztracena v tom neznámem a nebezpečném světě.

Evropský pokus o válečné dobrodružství ve stylu Alistaira Macleana doplácí na špatný scénář, který sice obsahuje mnoho akce, ale chybí mu sevřenost, návaznost a hlavně gradace (i napsat dobrý brak se musí umět). Výsledek připomíná klukovskou hru na vojáky, při které se hvězdy dobře baví, protože stačí, když na plátně jsou a nikdo po nich nechce procítěné herecké výkony. Pro ně to byla slušně zaplacená dovolená na Rhodu - a vůbec celý film je spíše reklama na dovolenou. Ty průlety nad lokacemi jsou lákavé a když nám konec ještě nabídne zlaté talíře ... Do toho se narve trochu bondovské akce, když už je tady jedna z jeho personifikací (poslední půlhodina), Claudia nám zatančí, Niven řekne pár suchých britských vtípků, Savalas je tough boy, a to by mělo dle tvůrců divákovi stačit.

Svět sám o sobě je, nezná minulost ani budoucnost, přechází bez vědomí z jednoho stavu do druhého. Teprve člověk mu díky duši, která spojuje budoucí s minulým, dává hodnoty a zabydluje ho. Z hlediska přírody naše tváře splývají, stejně jako splývají zvířata ve stádu, ale každý člověk má individuální duši a v ní tenkou červenou linii, kterou chce dosáhnout (i když se mu to málokdy podaří). Pro někoho to může být vrchol trevnatého kopce, pro někoho návrat k ženě, pro někoho vesnice-ráj na pobřeží. Z hlediska masa a krve nás všechny čeká univerzální tenká červená linie - smrt.

Spíše než o grotesku jde o komickou jednoaktovku, která předčí většinu českých TV mikrokomedií. I když v Česku se mladým dívkám líbí spíše opilci (viz jakého hraje Snub), než zlatí chlapci typu Harolda.

Krátká, působivá, ale vcelku bezvýrazná prezentace Lloydových pohybových dovedností.

Takové absolvenské představení groteskové katedry DAMU složené z etud na téma pády.

Pohádka, při které má divák řešit morální hádanku. Kdo je vlastně ten retard? De jure je to autista Raymond, jenže de facto je blázen Charlie, protože omezil bohatost života na rychlost (kterou vkládal od dětství do blýštivých aut) a peníze. A tak jeho rozhovor na začátku filmu se Sussane velmi připomíná jeho dialogy s Raymondem, jenže v tom prvním se on chová jako idiot. Jenže jako se autista může naučit podstatu vtipu, může se člověk s "lack of moral sense" mnohému přiučit. Vždyť před vznikem psychiatrie byli blázni lídé, kteří jsou v kontaktu s jinými světy. Přes skvělé herecké výkony - Hoffmana i Cruiseho, či obratně napsaný scénář, nemohu dát pět. Je tu moc blýštivosti, patetických vět a scén, a konec filmu se utápí v sentimentu.

Slíbil mi lásku, úctu a placení nájmu. Tak se dnes budeme brát. / Některé situace jsou věčné a platí od počátku světa.