wErniK

Příjemná letní komedie s atraktivním soundtrackem, za nějž uděluji hvězdičku navíc.

Tuctový rodinný příběh s hodně špatnou kulisou nejlegendárnějšího festivalu všech dob aneb o Woodstocku bez Woodstocku. Hudební uspokojení: minimální (žánr: komedie/hudební...?). Celou dobu jsem čekal, kdy se před hlavním hrdinou rozprostře nekonečný vlnící se dav hippies s Jimim na pódiu, přičemž jsem se dočkal pouze homosexuálních scén a mnoha nesympatických postav. Liev Schreiber a Jonathan Groff ode mě ovšem dostávají palec nahoru. Situace si žádá zhlédnutí dokumentu Woodstock z roku 1970 - pro spravení chuti...

Zpracování dokumentu mělo v mých očích pár nedostatků, které se ovšem díky jeho obsahu a přínosu proměnily v naprosté banality, za které nehodlám srážet hodnocení. Nicholas Winton, muž neobyčejných hodnot, unikátní osobnosti a mimořádných činů, se řadí mezi nezapomenutelné postavy světových dějin. Díky tomuto dojemnému snímku a knize „Loterie života Nicholase Wintona“ jsem měl tu čest poznat příběh Nicholase Wintona a jím zachráněných dětí, na který nikdy nezapomenu. Pro mě je plné hodnocení samozřejmostí. Klaním se Vám, pane Wintone.

Kapela The Doors pro mě znamená hodně, její hudbu shledávám dokonalou, hlubokou. Samotný film mě dojal. Na začátku mě vtáhl a nepustil - díval jsem se na něj v opojení. Herecké výkony byly výborné, zejména výkon Val Kilmera. Jeho příprava na roli Jima musela být náročná a rozhodně vyžadovala určitou obět, která ovšem sklidila ovoce. Hudba, ať už originálních Dvéřek v pozadí nebo Kilmerova, byla skvělá, nemluvě o dvou skladbách od The Velvet Underground, které zazněly v jednom z klubů. Toto dílo také výborně vyobrazuje hudební scénu 60tých let obecně. Hvězdičku dolů dávám za fakt, který mě na snímku velice zamrzel. Jde o přehnaně bulvární a temné ztvárnění postavy Jima, které by mohlo mít na nezainteresovaného diváka velmi negativní efekt - reakce ostatních členů kapely na toto téma mluví za vše. Celkově si ovšem myslím, že si Jim, Ray, Robby a John tento film rozhodně zaslouží, ne-li ještě více. The Twenty Seven Club navždy!

Na tento snímek jsem se podíval kvůli mému oblíbenci Moranovi. A bez Dylana Morana bych šel také s hodnocením níže. Černý humor tohoto typu nejspíše nebude mé gusto. Spousta předvídatelných úmrtí a situací mi celkem kazila dojem z filmu. Nápaditost na druhou stranu filmu rozhodně neberu, ovšem s často srovnávaným seriálem Black Books se A Film with Me in It rozhodně srovnávat nemůže. Pro mě spíše úsměvné než-li zábavné dílo.

Můj první zážitek s bratry Coenovými. Skvělý zážitek. Chladnokrevný Javier Bardem, drsný Josh Brolin. Atmosféra, která se dala krájet. Scény, které mi braly dech. Užíval jsem si každou chvíli. Vnímal každý krok. Výtečné.