Qitek

Vynikající Mark Rylance a první (zhruba) necelá půlka Bones and All to tahaj na nevšední zážitek. Zbytek to pak stáhne dolů až k odzívané nudě. Škoda i postavy Marka Rylanca, kdy je v závěru scénářem dost degradována na post idiota, až to zamrzí. Až moc prázdné, bez potřebné poetiky indie filmů, i bez osobitosti všeobecně a především bez chemie, kterou druhá půlka tak moc potřebovala. Kult tak možná vymodlenej.

Chvilku by si člověk i myslel, že to točil Zack Snyder. Ale ono je to ještě o třídu horší. Jaume Collet - Serra je babral. Zack Snyder měl kdysi velmi slibné začátky, zato dnes jeho jméno budí hrůzu. Naproti tomu Collet - Serra žádné slibné začátky (natož vývoj k lepšímu) nikdy neměl. Kým - čím a koho kdo přesvědčil, že by snad mohl pozvednou DC vesmír z popela, mi hlava nebere. Black Adam je bída, Dwayne Johnson je bída, ten člověk snad umí tři výrazy.

Alejandro González Iñárritu narcisticky masturbující v neustále širokoúhlých kompozicích bez jakéhokoliv opodstatnění jinak geniálního Khondjiho za kamerou. Ano, dost často je tu obraz zaplněn lidmi či děním až k prasknutí, aby vás ta režisérská opulentnost asi srazila na zem, ale prázdnotu duše kterou film postrádá, to stejně nepřehluší. A ano, tu a tam má Bardo záblesky Gonzálesovi brilantnosti. Jde o momenty překypující formální kreativitou, ale že by nás cokoli za celou tu nesmírně dlouhou dobu třeba přikovalo do sedačky? Rozesmálo nás? Nebo kdyby nás falešná kronika několika pravd třeba obohatila všeobecně duchaplnou myšlenkou. Abych nekřivdil... Ne, že by byl Bardo bez myšlenky, nebo hloubky. "Cosi" nám samozřejmě Bardo říká a v momentech umí být zajímavý i vtipný. Ale těch momentů je v těch dlouhých scénách i filmu žalostně málo. 159 minut se díváme jak Alejandro masturbuje, u toho se zamýšlí sám nad sebou, argumentuje si a... Divák usíná. Navrch to ego stříkající z plátna do všech stran. S pardonem tohle není majstrštyk, ale do sebe zahleděná nuda, až je to chvílemi doslova surrealisticky absurdní. Alfonso Cuarón se svou Romou ve svých dlouhých kompozicích a soustředěným postupem bral dech a nakonec ukradnul i srdce. Alejandro González Iñárritu postupem času unavuje a jediné co vám na konci ukradne, je váš čas. Ale svoje fandy si určitě najde.

Nemůžu říct, že mi to napoprvé vyloženě sedlo. Collin Farrell tu hraje více méně to samé co V Brugách, navíc některé McDonaghovi fórky blbě tlačí na pilu ( "...pekařská dodávka srazila vašeho otce..." ) a celá ta metafora s prstama a touze po klidu mi úplně nešla logicky po chuti. Táhne se to jak vařená nudle a rozhodně to není žádný slowburn. Všechno strčilo do kapsy překvapivě vedlejší duo Kerry Condon a Barry Keoghan. Především Barry a jeho Dominic, "A je po snu", mi roztrhl srdce na půl. Díky těmto vedlejším postavám, opatrná čtvrtá hvězda nahoru. Jinak spíše zklamání.

Gala večer. On ( Bardem ) je bubeník co chce a potřebuje hrát, On je ( Rock ) co má na starost večer, vystoupení a potřebuje vydělat. Jednoho svazuje tvůrčí ego a ten druhý s tím musí racionálně naložit. Ti dva tvoří pár v intimním životě…

První dojem byl za čtyři. Na druhej den to bylo za pět. Už se těším, až si to dám někdy znovu.  Moje dcera by ráda řekla, že se jí líbil brouček, který se chystal zazpívat Pinocchiovi a do toho se otevřeli dveře.

Hudba bratrů Aarona a Bryce Dessnera z The National to sice v mých očích i uších udržela v pozornosti,  romantická linka taky funguje, jenže... Klidně mě propíchněte mečem, Petr Dinklage je skvělej herec a když je zabírán čistě jeho obličej, funguje to. Ale když jsou zabrány jeho proporce... Nevím no. Nějak jsem se do toho nedokázal dostat. Za mě castingovej přepal (snahu cením), ať se Peter snaží sebevíc.

Všeobecně to jde k úzkosti společnosti k věci, ale je to neuvěřitelně zbytečně rozvleklé a to díky několika pacientům a jejich příběhům, které tam působí bohužel tak trochu navíc.

Antoine Fuqua s každým filmem dokazuje, že Training Day se mu povedl snad “nešťastnou” náhodou.

Netradičně pojatý revenge western s výborným obsazením, především pak ve šťavnatých záporných rolí. A právě záporáci, a u westernového žánru netypická forma, od kompozic až po barvy, dělají z The English až komiksový nevšední zážitek. Nesedne každému. Já mlaskal hodně. Silné čtyři.