salalala

salalala

Vratislav Šálek

okres Mělník
kultura21.cz, filmserver.cz

homepage

25 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 9 18 26 34
    • 6.12.2018  22:40

    Velmi příjemné překvapení a netradiční žánrovka, která určitě nesedne každému, což se projevuje i na místních hodnoceních. Aster jako by navazoval na podobné filmy ze sedmdesátých let a místo tun krve, laciné zápletky a lekaček se soustředí na pomalé tempo a plíživou, temnou a těžce znepokojující atmosféru, z níž je jasné, že se bude dít něco děsivého a ne úplně hezkého. U filmu platí i to, že čím méně toho divák ví předem, tím působivější je, protože skoro celou první hodinu to vypadá, že sleduje trochu temnější, pořád ale psychologické rodinné drama o ztrátě, posléze ale Aster přidává jemné náznaky toho, že půjde o něco horšího a dává si záležet na každém detailu. Vše pak vysvětlí v nečekaném závěru, který ovšem dává smysl a nepostrádá logická vysvětlení a rozhodně není klišovitý. Největší pozornost na sebe strhává Toni Collette, která je velmi dobrá, byť v emočně vypjatých scénách přehrává a žene emoce až do krajnosti, což trošku dojem kazí, za zmínku ale určitě stojí i Milly Shapiro, jejíž vzhled je hororový sám o sobě a do podobných žánrovek zcela zapadá. K dokonalosti pak chybí snad jen o něco kratší stopáž a vysvětlení některých nevyjasněných motivů, jinak jde opravdu o výbornou podívanou, jejíž český název je sice tuctový a změnitelný, na druhou stranu ale neprozradí, v čem by mohla spočívat pointa filmu, což originální Hereditary trochu naznačuje. 80 %

    • 28.10.2018  22:05
    Halloween (1978)
    ****

    Čtyřicet let po premiéře sice původní Halloween trochu zastaral, pořád je to ale navýsost parádní podívaná, která má na míle daleko k dnešní podobě žánru. Je fascinující, že Carpenter v podstatě založil subžánr slasher filmem, v němž MINISPOILER zemřou jen čtyři lidé! KONEC MINISPOILERU. Od počátku vtáhne hutná a dusná atmosféra, kterou dotváří naprosto geniální minimalistický hudební motiv a nepříjemné Myersovo dýchání a hned první scéna, která je výtečně natočena ruční kamerou a tzv. z pohledu první osoby, dá tušit, že tady máme co dělat s něčím netradičním a dost děsivým. Vzhledem ke krátké stopáži se Carpenter nemá čas zdržovat nepodstatnými věcmi, ale přistupuje rovnou k těm zásadním a výtečně pracuje s tajemnou aurou Michaela Myerse, o němž nevíme zhola nic. A právě on je tou zdaleka nejzajímavější postavou, i když se musí nechat, že dr. Loomis je také hodně zajímavý a Laurie Strood je dost výrazná, což je v hororu ojedinělé. Jamie Lee Curtis je navíc výborná, stejně tak i Donald Pleasence a samozřejmě i Michael, jemuž zde na chvíli uvidíme i tvář. Na samotném konci tedy snímek trochu selhává v logice a chování postav a závěr není tak úderný, jak by asi bývalo potřeba, to ale tolik nevadí. Vytýkat navíc filmu mraky klišé je asi nefér, protože právě on je založil a ostatní tvůrci je začali používat. I po čtyřiceti letech tak má Halloween modernímu divákovi co nabídnout, jen je potřeba se smířit s tím, že zdaleka není tak krvavý a jeho tempo je hodně pomalé. 80 %

    • 12.10.2018  22:51
    12 opic (1995)
    ****

    Nesmírně chytré sci-fi patří k tomu nejlepšímu, co Gilliam kdy natočil a zároveň je definicí jeho režijního stylu. Od začátku pohltí fascinující dystopickou a potemnělou atmosférou, v níž je kladen důraz na každý detail a svět budoucnosti tím pádem opravdu vypadá jako nehostinné místo, kde se nikomu nechce být. K tomu se přidávají ještě báječná hudba, z níž vyčnívá ústřední harmonikový motiv a naprosto fantastická výprava a kulisy, které jen dotvářejí celkovou neveselou vizuální stránku. Zmínit se pochopitelně musí i vynikající Bruce Willis a Madeleine Stowe a naprosto geniální Brad Pitt, který tu má k image hezounka hodně daleko. Samostatnou kapitolou pak je ústřední příběh, který je promyšlený, dává smysl a asi záměrně nabízí hned několik možných interpretací, proto je třeba vidět film vícekrát a ani v tom případě si nejsem jistý, zda ho lze interpretovat jednotlivě. Gilliam sice klade několik otázek a nedává na ně žádné odpovědi, jelikož ale příběh není v celém filmu nijak stěžejní a je na stejné úrovni jako technická stránka, vůbec to nevadí a naopak to pak v hlavě vrtá ještě o něco víc. K plnému počtu chybí jen kousek, nějaká emotivně silnější scéna, možná hlubší filozofie. Twelve Monkeys je každopádně (skoro) geniální sci-fi, která časem neztrácí nic na svém kouzlu a diváka zcela pohltí. 90 %

    • 10.10.2018  23:45

    Ze všech celovečerních filmů skupiny Monty Python je The Meaning of Life nejslabší, což ale neznamená špatný. Po výborném a typicky gilliamovském předfilmu následuje sled jednotlivých gagů a skečů, jejichž úroveň je silně nevyrovnaná a osciluje mezi genialitou a trapností. A to je v podstatě definice celého filmu, protože se v něm toho tolik nestane a pythoni jím reagují asi na všeobecný úpadek humoru, který je jen vulgární a prvoplánový, v čemž je tedy dost nadčasový a i dnes působí jako parodie na laciné komedie. Nechybí tu ani bravurní Gilliamovy animace a pochopitelně i typické "výkony" všech členů, mezi nimiž tedy nepřekvapivě vyniká John Cleese. K jednoznačně nejlepším scénkám patří muzikálové číslo Every Sperm Is Sacred, absurdní pasáž z armády, která vyvrcholí v zákopech, samozřejmě i pan Creozot, jehož zvracení je nechutné i vtipné zároveň a zapomenout nesmím na závěrečnou scénku se Smrtí, která je výborně vypointovaná, vymyšlená i zrealizovaná. Film ale obsahuje i mnoho slabých momentů, jejichž význam mi unikl, není jich ale naštěstí tolik, aby to kazilo celkový dojem. Sečteno a podtrženo je tak Monty Python’s The Meaning of Life určen primárně fandům legendární humoristické skupiny, protože je závěrečným slovem a tečkou (nebo snad vykřičníkem?) za jejich bohatou tvorbou. 70 %

    • 9.10.2018  23:27
    Lady Bird (2017)
    ***

    Zcela tuctové a ne moc zajímavé indie drama o dospívání, prvních láskách, hledání svého místa ve světě a touze někam patřit. Greta Gerwig spoléhá na jistotu a ničím nepřekvapí, což je na jednu stranu asi dobře, na tu druhou by ale trochu odvahy neškodilo. Celý film plyne v jednom tempu, po celou dobu nestrhne a nenabídne jedinou silnější scénu, která by vyčnívala. Tím pádem ale příběh titulní, místy dost protivné a nerozhodné, hrdinky drží u sebe, je konzistentní a víceméně dává smysl a působí naprosto přirozeně. Jinak ale nic moc nezaujme, protože podobné zápletky jsme viděli už mockrát a mnohdy lépe zpracované. Lady Bird tak jednoznačně vyniká hereckými výkony, jimž kraluje suverénní Saoirse Ronan, která hraje fantasticky a je to jen ona, kdo drží svou hrdinku na hranici sympatií. Mimo ni už pak více zaujmou jen Laurie Metcalf a Lucas Hedges. Výsledku výrazně pomáhá i krátká stopáž, v níž je jen to nejpodstatnější a úplně chybí jakákoli vata, což je jedině dobře. Lady Bird je tedy poměrně příjemná žánrovka, která ale není tak výrazná, jak bychom po přečtení všech cen, které získala, nebo na ně byla nominována, čekali. Pravdou ale je, že nebýt výborného výkonu Ronan, hodnocení by bylo možná ještě o hvězdičku horší. 60 %

    • 6.10.2018  21:41
    Apokalypsa (1979)
    *****

    Ne nadarmo se říká, že Apokalypsa není film o Vitenamu, nýbrž že TO JE VIETNAM. Ve svém majstrštyku předvedl Coppola něco naprosto fascinujícího a diváka nechává nahlédnout do hlubin šílenství a samotného pekla. Od počátku uhrane temnou atmosférou a pomalým až meditatvním tempem, které se plíživě zavrtává do divákovy mysli, a ten tak pochopí, že každý má své temné stránky a extrémní situace je spouštějí. Apokalypsa je film plný ikonických scén, rozhodně to ale není jen o nich, a i když vlastně nemá souvislý děj, je nesmírně působivá a donutí k zamyšlení o tom, jaký smysl mají všechny války. Coppola je tu v naprosté formě a servíruje jeden silný moment za druhým, aby došel na naprostý vrchol v podobě sekvence z Kurtzova tábora, která je tak famózně nasnímaná (Brandova nadváha paradoxně filmu pomohla, protože jeho zabírání v pološeru z něj dělá až nadpozemskou bytost), nastříhaná a zrealizovaná, až to bere dech. Fascinující je i kontrast scén naprosto absurdních (bohoslužba uprostřed plného útoku, snaha o surfování uprostřed plné palby), které se dějí jako by mimochodem, ale plně sem sednou. K tomu se přidávají famózní výkony Sheena, Duvalla, mladého Fishburnea a geniální Brando. K celkovému dojmu přispívá i fantasticky zvolený soundtrack. Je pravda, že redux verze je opravdu hodně dlouhá a některé scény film nikam neposouvají, v tomto případě ale musím udělat výjimku a plný počet stejně dát, protože tak silný dojem jsem neměl z žádného filmu už dlouho. 100 %

    • 25.9.2018  13:13
    Jan Palach (2018)
    ****

    Typicky sedláčkovský nedivácký film, který asi lépe natočit nešlo. Sedláček má vyslovený odpor k patosu a kýči, což je na Palachovi znát a je to jedině dobře. V pomalém tempu vypráví nijak strhující, o to ale intimnější příběh mladíka, jenž se nechtěl a nedokázal smířit se společenskou letargií a došlo mu, že je potřeba udělat něco, co by z letargie společnost probralo. Jan Palach je plný výborných scén a momentů, nikdy ale emocionálně nezásáhne, což byl ale tvůrčí záměr. Sedláček si celou dobu udržuje jakýsi odstup a nikdy nedá nahlédnout do Palachova nitra, které bylo asi extrémně složité a nikdy k němu diváka úplně nepustí, což může mnohým vadit. S tím souvisí i výborný a umírněný civilní výkon Viktora Zavadila v hlavní roli, s nímž drží krok jedině výrazná Zuzana Bydžovská, ostatní pouze přihrávají a nijak na sebe neupozorňují. Za zmínku stojí i krásná kamera a nevtíravá, nicméně intenzivní hudba, která zážitek jen prohlubuje. Možná, kdyby byl film o něco kratší, držel by víc u sebe a některé věci mohly být vysvětleny lépe (třeba, že žádná skupina neexistovala a byl to jen zastírací manévr nebo to, že jeho milenka na něj donášela), to ale v kontextu současného českého filmu vůbec nevadí. Jan Palach je tak ve výsledku asi nečekaně málo kontroverzním, zato však důstojným a lidským medailonem těžce uchopitelného mladíka, který pro svůj národ položil oběť, kterou si ten nejspíš ani nezaslouží. 80 %

    • 24.9.2018  14:50

    Ve změti mnoha hororů zaujme originálním prostředím, protože se celý odehrává v komorních prostorách pitevny a André Øvredal je naštěstí využívá na maximum a od počátku upoutá vskutku hutnou a v dobrém slova smyslu nepříjemnou atmosférou. Ta ještě postupem času houstne a v kombinaci s tím, že lekačky fungují vesměs na výbornou, jsou minimálně první dvě třetiny velice nápadité, mrazivé a neotřelé. K tomu se přidávají výborné výkony Emilea Hirsche a Briana Coxe, kteří své postavy obdařili potřebným charismatem a výtečně zvládli přechod od těžkých cyniků k psychicky zdeptaným troskám. Ocenit se musí i práce s ruchy a zvuky a taktéž některé realistické výjevy, které využívají možností pitevny a různých částí lidského těla. Samotné rozuzlení pak je v kontextu předchozího děje banální a spoléhá se na příliš klišé, v důsledku čehož není závěr tak úderný a děsivý, jak by bylo potřeba, ale jen naplňuje žánrové škatulky a požadavky. To ale nic moc nemění na tom, že je jedním z nejlepších hororů posledních let a je opravdu škoda, že se nedostal do našich kin a až ostudou je to, že se dosud nedá oficiálně sehnat alespoň na videu. 80 %

    • 21.9.2018  23:21

    Krasinskimu patří dík za tvůrčí odvahu, s kterou v době, kdy kinům vládnou příliš hlučné komiksovky bez nápadu, natočí film, v němž se většinu času nemluví a je v něm ticho. Navíc s oním tichem fantasticky pracuje a pomocí něj tvoří hutnou a pomalu plíživou atmosféru, z níž divákovi není úplně nejlépe a je v ní cítit všudypřítomné nebezpečí. I díky pomalejšímu tempu zejména v první polovině film funguje báječně a nedá moc vydechnout a vysloveně láká k dalšímu sledování. Krasinski navíc režíruje chytře a úsporně a nechává působit onu atmosféru a nejasný vývoj celého příběhu. Komorní obsazení se mu povedlo na výbornou a Emily Blunt je výtečná, stejně tak ale i sám Krasinski a oba dětští představitelé. Absolutním vrcholem pak je scéna porodu, z níž lehce běhá mráz po zádech a je zrealizovaná, načasovaná a vypointovaná perfektně. Je pravda, že postupem času začíná přibývat nelogičností a vždy, když se na scéně objeví digitální monstra, je trochu po napětí, protože jednak jsou viditelně CGI a jednak nejsou tak děsivá, jak by asi bylo záhodno. Trochu vadí i to, že se autor nijak neobtěžuje s tím vysvětlit, jak k celé apokalypse došlo a proč lidstvo dopadlo, jak dopadlo. Samotný závěr, který evokuje spíš osmdesátková videobéčka, se k předchozímu úplně nehodí, ale budiž. A Quiet Place je ve výsledku hodně kvalitní film, který i díky krátké stopáži uteče jako voda a nemá moc hluchých míst, paradoxně by mu tak mohl nejvíc škodit jen hype, který se kolem něj vytvořil. 75 %

    • 16.9.2018  21:51

    Standardní a zcela rutinní životopisné drama, které je točeno hlavně kvůli tomu, aby posbíralo nějaké ceny a dalo o některých tvůrcích vědět, že jsou ještě naživu a ve formě. Jestli něco Nejtemnější hodině chybí, je to režijní odvaha, Joe Wright sice spoléhá na opravdu precizní vizuální stránku a poměrně chytré a nápadité uvádění důležitých dat, nic navíc tu ale není. Celý film připomíná spíše divadelní inscenaci, protože se povětšinou odehrává ve dvou až třech prostředích a je plný tu méně, tu více zajímavých dialogů, kterých je ovšem i přes relativně svižné tempo až moc. Samostatnou kapitolou pak je naprosto famózní a brilantní Gary Oldman, jenž Churchilla hraje zcela přesně, a ačkoli jde většinou o imitaci, jeho výkon je dokonalý a Oscara za něj obdržel plným právem. Daní za to pak je, že si celý film krade pro sebe a ostatním nedává moc možností vyniknout, čemuž napomáhá i minimum prostoru, který mají. Až skoro do samotného závěru si film drží velmi dobrou úroveň a vyhýbá se kýčovitým momentům, což se ale změní v závěrečné pasáži, která ho v mých očích sráží dolů a ubírá hvězdičku z hodnocení. Sekvence v metru je patetická až běda, jen těžko uvěřitelná a působí o trochu směšněji, než byla asi zamýšlena. Celkově vzato je tedy Darkest Hour solidní lekcí z dějepisu, která ale mimo Garyho Oldmana nenabízí nic, co by nebylo v podobných filmech k vidění a víc než co jiného je sázkou na (akademickou i diváckou) jistotu. 60 %

    • 13.9.2018  22:46

    Nevýrazné převyprávění části Nového zákona, které do podobné tematiky nepřináší nic nového. Garth Davis k příběhu přistupuje pietně a s pokoru a nesnaží se o nějakou kontroverzi nebo senzaci za každou cenu, což je nutné mu připočítat k dobru, na druhou stranu se ale tím pádem ochuzuje o atraktivnost, kterou by ovšem mohl dohnat někde jinde. To se mu ale moc nedaří, protože pomalé tempo nestrhne, dějové vaty je tu až moc a notoricky známý příběh není ničím ozvláštněn a ani vyprávění z pohledu ženy mu tolik nepomáhá. Navíc se v závěru tvůrci uchylují k nepříjemné zkratce a některé věci bez znalosti Bible nejou úplně jasné (kupříkladu tu není jasně řečeno ani naznačeno, že Jidáš Ježíše udal, takže jeho oběšení nedává moc smysl). Jestli ovšem v něčem snímek vyniká, jsou to brilantní kamera, která si s některými obrazy vskutku vyhrává a nádherná hudba, která dotváří velmi specifickou atmosféru. Vydařilo se i obsazení, neboť Rooney Mara je potřebně křehká a nevinná a Phoenix naplno rozehrává své charisma, ačkoli zrovna jeho Ježíš působí jako na permanentním tripu. Mary Magdalene určitě není špatný film a nejen na Štědrý den se ve směsi různých televizních Biblických příběhů bude vyjímat, nelze se ale ubránit dojmu, že měl na víc a mohl dopadnout o něco lépe. K tomu by ale byly zapotřebí větší odvaha a invence. 60 %

    • 26.8.2018  22:12
    Hard Boiled (1992)
    ****

    Naprosto famózní akční záležitost, kterou po šestadvaceti letech překonalo jen máloco. John Woo v ní absolutně neřeší příběh, který je prostinký, ale nabízí divákům v podstatě nepřetržitou akci, která je fantastická, má několik vrcholů a musí uspokojit všechny milovníky žánru. Vrcholem je samozřejmě závěrečná třetina v nemocnici, která má nápad, je natočená geniálně a její brutálnost, nekompromisnost a nekorektnost je z dnešního pohledu nevídaná, o to však příjemnější. Tempo je navíc natolik svižné, že v něm není moc prostoru na nudu a uteče jako voda. Yun-fat Chow byl svého času absolutní bůh a tento film to jen dokazuje, protože střílet zvládá levou zadní, ještě se u toho tváří tak zvláštně nevinně a je to těžký sympaťák, co párátko z pusy nevyndá, ať se děje cokoliv. I Tony Leung je velmi dobrý a mezi oběma pracuje svérázná chlapácká a kamarádská chemie, takže jim nelze nefandit. Po letech jsem z hodnocení ubral hvězdičku jen kvůli tomu, že ve filmu úplně chybějí emoce a ani trošku propracovanější příběh by nebyl na škodu, to, že se vůbec nemění zásobníky, až tolik neřeším, protože to k žánru tak nějak patří. Jinak je ale fantastický kousek, který zestárl jen minimálně a je pořád o několik tříd dál než ty nejlepší hollywoodské akčňáky. 90 %

    • 19.8.2018  22:20
    Nikdys nebyl (2017)
    ***

    Hodně zvláštní záležitost, která by se snad dala nazvat jakýmsi artovým thrillerem, pořád je to ale hodně vzdálené. Synopse je tentokrát divákovi nápomocna, protože spoustu věcí se z filmu nedozví (třeba to, že Joe je veterán z války a bývalý agent FBI), neboť Ramsay zcela záměrně pracuje pouze s náznaky a flashbacky, z nichž si musí divák sám složit finální příběh. Ten ale zdaleka na všechny otázky neodpovídá (proč si celou dobu dává Joe na hlavu pytlík?, znásilnil senátor svou vlastní dceru?) a zanechává diváky v nejistotě, která ale v tomto případě asi není úplně na místě. Autorka také zcela záměrně neukazuje brutální akci, k níž vede dlouhá příprava, vždy se soustředí až na chvíle po provedení. Spolehla se také na poměrně hutnou a nepříjemnou atmosféru, která funguje po celou dobu a dává tušit, že se kolem hlavního hrdiny děje něco nehezkého. Film ale stojí a padá na Joaquinu Phoenixovi, který je vynikající a brilantně nechává nahlédnout do nitra své postavy a zároveň táhne vše dopředu díky svému charismatu a výrazu. Oné artovosti je ale ve výsledku až moc, což se projeví zejména v závěru, který je jen těžce interpretovatelný a chybí mu nějaký zásadnější dopad. K dobru ale nutno Ramsay přičíst to, že vzhledem k pomalému tempu a prakticky nulovému ději zvolila krátkou stopáž, která je únosná a má jen minimum vysloveně prázdných momentů. You Were Never Really Here určitě není špatný film a klasický žánr se snaží pojmout trochu jinak, jen je na můj vkus až moc artový, trochu zahleděný sám do sebe a nemá potřebu s divákem jakkoli komunikovat. 60 %

    • 12.8.2018  21:48
    Moulin Rouge (2001)
    *****

    Naprosto fenomenální muzikál, který se zákonitě musí líbit i těm, kteří tento žánr jinak nevyhledávají. Luhrmann tady kongeniálně spojil svět filmu a divadla, když si pomáhá šílenými střihy, svižným tempem, zrychlenými obrazy, fantastickou kamerou a hodně barevným vizuálem a z divadelního světa nechává opulentní kostýmy, bohatou výpravu, jevištní vystoupení s fenomenální choreografií a záměrně viditelné kulisy, které filmu dodávají velice specifickou atmosféru, která je úžasně dobová. Každá (ale opravdu každá) hudební scéna v sobě má tolik emocí, což se často nevidí, navíc je brilantně kombinuje, takže smích následuje smutek a melancholie a obráceně. K naprostým vrcholům patří tango na Roxanne, z něhož běhá mráz po zádech. Hudební složka pak stojí za samostatnou zmínku, protože zkombinovat songy tak rozdílných interpretů, jakými jsou Elton John, Madonna, Queen, U2, Nirvana, Sting nebo Beatles, aby to fungovalo, je nesmírně náročné a skoro nemožné, Luhrmann to ale dokázal a songy v uzpůsobených verzích dodávají filmu zcela nový rozměr a takový milostný duet, v němž v jedné dlouhé písni zazní úryvky ze songů jako All You Need Is Love, I Will Always Love You nebo Heroes, je naprostá lahůdka. Nicole Kidman i Ewan McGregor jsou fantastičtí, funguje mezi nimi potřebná chemie a navíc skoro dokonale zpívají (McGregorův hlas je naprosto úžasný), takže není problém s nimi soucítit a fandit jim. O moc pozadu ale nezůstávají ani záměrně přehrávající Jim Broadbent a Richard Roxburgh, kteří naopak zastupují onu divadelní část a vyžívají se v kostýmech a možnosti přehánět emoce, i John Leguizamo jako Toulouse-Lautrec je naprosto dokonalý. I po sedmnácti letech má Moulin Rouge obrovskou sílu a ve své postmoderní podobě plné odkazů a netradičních úprav proslulých hitů zůstal nepřekonaný. Moderní klasika. 100 %

    • 28.7.2018  22:18
    Constantine (2005)
    ****

    I po třinácti letech Constantine vesměs funguje a je hodně příjemnou podívanou, která diváka vrací do doby, kdy neexistovala žádná univerza a nebylo potřeba znát dvacet předchozích filmů. Debutující Francis Lawrence se překvapivě tolik neopíral o akci, jako spíš o atmosféru a dialogy, což mu ale k úspěchu stačilo, protože po celou dobu umně buduje svérázný svět plný démonů a andělů, v němž Bůh a Ďábel rozjeli poťouchlou a zlomyslnou hru. Filmu nechybí cynismus a černý humor, což je příjemné oživení. Výtečné jsou vizuální efekty, které i v dnešní době vypadají skvěle. Reeves v hlavní roli je naprosto dokonalý a jeho nadhled a ono nenápadné charisma jsou fantastické a dodávají filmu velmi zvláštní kouzlo. Rachel Weisz je taky moc fajn, ale hraje takový svůj standard. Mnohem víc si divák zapamatuje Tildu Swinton a Petera Stormarea, kteří tu nejsou tolik, ale ve svých roličkách jsou geniální a vysloveně si je vychutnávají, z dnešního pohledu pak potěší i mladičký Shia LaBeouf. Snímek ale rozhodně není bez chyb, protože příběh v něm prakticky neexistuje a všechno jsou jen takové epizodky a nějakou podstatu dění divák pochopí až v polovině filmu, ani tempo není kdovíjak závratné a chvílemi by mohlo zrychlit, možná i stopáži by slušelo trochu prostříhat. Na Constantina se dnes trochu zapomíná, rozhodně je to ale velmi dobrá komiksové adaptace, která má rozhodně co nabídnout i modernímu, trochu zhýčkanému divákovi. 70 %

    • 22.7.2018  22:32

    Totální scottovská rutina, která na to, jaký potenciál má, a jaký příběh vypráví, je vlastně strašně nezajímavá. Scott zvládá vytvořit perfektní dobovou atmosféru, většina scén má tempo a spád, kamera je hodně dobrá, hudební doprovod taky, jen to zkrátka jako celek moc nefunguje. Scott totiž nedokáže postavy přiblížit divákům a vůbec se nesnaží, aby se s nějakou vysloveně ztotožnili. Povedlo se mu snad jen ukázat Gettyho jako absolutního a bezcitného člověka, který by se bohatstvím nejraději zalknul a tím pádem z něj vlastně udělat hlavního záporáka filmu, protože ti, kteří by jimi měli být, mu nesahají ani po kotníky, což je dáno i jejich nevýrazným obsazením, snad jen Duris je zapamatovatelný, i když nemá moc co hrát. Jasnou trefou do černého je famózní Christopher Plummer, na něhož je radost se dívat, a který si svou postavu vysloveně užívá. Zbytek už je trochu slabší - Michelle Williams je fajn, ale moc se toho po ní vlastně nechce, Wahlberg je tu víceméně do počtu, neboť i jeho postava je zcela zbytečná. Trochu pak zarazí i fakt, že celý příběh se odehrál zřejmě o dost jinak, než je ve filmu ukázáno, což je znát zejména na konci, kdy chování postav není úplně pochopitelné a dějí se v něm trochu nelogické a bizarní věci. All the Money in the World tak do historie vstoupí hlavně jako film, který nejvíc zasáhla aféra MeToo (je zbytečné spekulovat, jaký by byl ve filmu původně obsazený Spacey), protože o moc víc toho bohužel nenabízí. 60 %

    • 15.7.2018  22:09

    Důležitý film, u něhož naprosto chápu, proč ho chtěl Spielberg natočit. V době, kdy někteří státníci zpochybňují úlohu médií ve světě, je třeba připomínat, že jsou to pořád novináři, kteří mají odhalovat pravdu, byť je jakkoli nepříjemná. Spielberg tedy nepředvádí nic světoborného, ale od počátku jede na jistotu. Je fakt, že úvodní scéna z Vietnamu naláká na úplně jiný film, což se ale nenaplní a v drtivé většině času sledujeme konverzační drama, které má výtečnou dobovou atmosféru a zajímavé téma. Vyžaduje spíš ale trochu tolerantnějšího diváka, protože tempo je dost pomalé a příběh rozhodně není strhující, takže se Spielberg dost často utápí v množství dialogů a postav, což není úplně nejlepší. Vše tak vlastně stojí a padá na obsazení, které je perfektní a Hanks se Streep film táhnou celou dobu a jejich společné scény patří k naprostým vrcholům. Ani ostatní ale nejsou vůbec špatní, jen zkrátka stojí v pozadí, protože The Post stojí na dvou hlavních hvězdách. Spielberg jako kdyby tentokrát nechtěl na sebe strhávat velkou pozornost a vše točí jako by na volnoběh a nepřidává nic navíc. Každopádně The Post je svým poselstvím o tom, že noviny slouží lidem a ne vládám, hodně silný film a je dobře, že byl natočen. Jen asi mohl a měl být napínavější, víc strhující a zřejmě i kratší. 70 %

    • 6.7.2018  22:55
    Borg/McEnroe (2017)
    ****

    Ať už je to s reálným základem filmu, jak chce, Borg/McEnroe je velmi dobré tenisové drama o tom, že tenis je asi nejindividuálnější sport na světě a strašně moc v něm záleží na hlavě. Janus Metz v něm po vzoru slavnějších (a lepších) Rivalů staví do kontrastu dva zcela protichůdné soupeře - na jedné straně chladného, podivínského a silně pověrčivého Borga, na té druhé pak bouřliváka McEnroea, který neměl problém hádat se s rozhodčím, nadávat a plivat na kurt - a tahle sázka mu poměrně vychází, i když víc prostoru dostává Borg. Dobová atmosféra funguje od první do poslední minuty, všechny tenisové zápasy včetně finále jsou natočeny precizně a napínavě, a pokud navíc divák neví, jak skončí, je prožitek ještě intenzivnější. Tempo je velmi slušné, i když někde uprostřed se film nevyhne určitému stereotypu, což ale naštěstí tolik nevadí. Je to i proto, že v těchto momentech vyniká výborné obsazení, jemuž vládne dokonalý Gudnason, za nímž moc nezaostává Shia LaBeouf, pro něhož je role kontroverzního bouřliváka jako dělaná, vůbec se ale neztratí ani Stellan Skarsgard a Tuva Novotny, kteří jen dotvářejí celkově dobrý dojem. Ano, asi můžeme výsledku vytýkat nedostatek odvahy a to, že příběh nejde úplně na dřeň a před zásadními momenty trochu couvá, to ale zase tolik nevadí. Borg/McEnroe určitě není originální film, svůj účel ale splní a fanoušky sportovních dramat rozhodně potěší. 70 %

    • 3.6.2018  22:22

    I s odstupem času výborný film, v němž lze se znalostí pointy vypozorovat, jak promyšleně je scénář napsaný, neboť na hlavní postavě můžeme vidět, že to, co ji po mediální pozornosti sužuje, SPOILER není z nervozity z médií a celé akce, nýbrž strach, že vše vyjde na povrch, KONEC SPOILERU. Cronenberg si celou dobu hraje s divákem a spoléhá se na vskutku hutnou atmosféru a několik famózních scén, mezi nimiž vynikají hned ta úvodní v hotelu, přepadení bistra a obě syrové sexuální scény, které jsou vzrušující a zároveň hodně odhalí o změně hlavních postav. Jak už to tak u tohoto režiséra bývá, akční scény jsou vysloveně brutální a naturalistické, takže i trochu "zvhlejší" divák si tu přijde na své, přitom ale násilí není samoúčelné a má svůj pevný význam. Ocenit se musí i krásná kamera a velmi příjemná až komorní hudba Howarda Shorea, která jen dotváří úžasnou atmosféru. Cronenberg tu navíc prokázal velký cit pro volbu stopáže, neboť ta je krátká a není v ní čas na zbytečnou vatu, čehož příkladem je závěrečná scéna zúčtování, která by se v devadesáti procentech filmů řešila asi dvacet minut mnoha zbytečnými dialogy, Cronenberg ji však vyřeší během dvou minut, protože víc není třeba. Výtečné je též obsazení, jemuž dominuje civilní Mortensen, který nemá problém (OPĚT SPOILER) se střídáním role skromného tatíka od rodiny s chladnokrevným zabijákem (KONEC SPOILERU), vynikající jsou ale i Ed Harris a především William Hurt ve svých malých rolích, které jsou ale ozdobou celého filmu, moc nezaostává ani Maria Bello. Do plného počtu chybí asi jen něco, co by diváka úplně chytlo za srdce a odrovnalo, jinak tu zásadní problém opravdu není. History of Violence (mimochodem brilantní příklad toho, když český překladatel názvu přijde s doslovným překladem a neprojeví cit pro to, co se vlastně filmu děje) je vynikající záležitost, kterých už se v současné době moc netočí, není prvoplánový a nabízí hned několik silných momentů (třeba úplný závěr, který se odehraje beze slov, ale je v něm úplně všechno). 80 %

    • 18.5.2018  23:02
    Deadpool 2 (2018)
    ****

    Pokračování Deadpoola se drží úzusu, že musí být všeho víc, čímž se stává jakousi sázkou na jistotu, nicméně hodně povedenou. Změna režiséra je znát především na akci, která se snaží být v rámci možností syrová a realistická, a ačkoli je repetetivní a možná mohla být ještě drsnější, je výborná a využívá vyššího rozpočtu na maximum. Leitch prokazuje i smysl pro komediální timing, protože veškerý humor, který tu je, prodává s přehledem a po celou dobu se nebere vážně a nastoluje těžce pohodovou atmosféru a z eRkového ratingu vymačkává, co se dá (někdy možná až moc). Samotný příběh už má pak silně parodický nádech, který funguje a nebojí se ničeho a zejména úvodní titulky v bondovském stylu a "základní instinkt" pobaví opakovaně a mají potenciál stát se moderní klasikou, protože jdou až na hranu možného (a někdy i za ni), navíc nechybí výtečně zvolený písničkový soundtrack. Reynolds do své vysněné role dává znovu všechno a je vidět, že je to jeho srdeční záležitost a neodflákne vůbec nic, stejně tak je ale výborný Josh Brolin a výrazná je i Zazie Beetz. Jestli se dá něco vytknout, je to až příliš pomalý rozejzd, který se snaží být seriózní a trochu drhne, stejně tak těsně před koncem už to tvůrci přehánějí se srdceryvností a některé scény zbytečně protahují. Výsledná podoba je ale výborná, i když je zacyklená sama v sobě a v aktuální době, takže těžko říct, jak bude fungovat po letech, hlavně kvůli prostřední pasáži je ale lepší než předchůdce. 80 %. PS: Mezi- a potitulkové scény jsou takřka geniální.

    • 8.5.2018  00:39
    Killer (1989)
    ****

    Bývaly doby, kdy John Woo a Yun-fat Chow byli akčními bohy a Killer je toho důkazem. Co předvádí Woo v akci, je nevídané a Hollywood z toho žije prakticky dodnes, příjemně nekompromisní střílečka, kde je body count neskutečně vysoký a spojení krvavý balet tu nabývá nových rozměrů. Všechny přestřelky bez výjimky jsou fantastické, našlapané, mají tempo, spád a hlavně nápad. Nechybí výborná atmosféra a na akční film až nezvykle silný příběh s morálním dilematem jednoho zabijáka. I ono klasické asijské expresivní hraní je potlačeno na minimum, tudíž v tomto ohledu film nepůsobí vůbec směšně a naopak je plný výtečných hereckých výkonů. Mezi Yun-fat Chowem a Dannym Lee funguje výborná chlapská chemie a na jejich závěrečnou spolupráci v kostele je radost se dívat. Jestli bych něco filmu vytknul, bylo by to několik patetických scén, pár papírem šustících dialogů a trochu vykalkulovaný příběh, který hrdiny posouvá přesně tam, kam chce, aniž by jim dal prostor chybovat. Ve výsledku to jsou ale jen drobnosti, protože Killer je totální esencí Johna Woo a brilantní ukázkou toho, proč bývala svého času hongkongská kinematografie tak oblíbená. 90 %.

    • 4.5.2018  21:49
    Halloween (2007)
    ****

    Musí se nechat, že Zombie se nebál a legendární značky se chopil originálně a neotřele. Prvních zhruba třicet minut, v nichž nahlíží do Myersova dětství, je naprosto famózních, skvěle atmosférických, příjemně psychologických a nepostrádajících napětí. Je pravda, že od chvíle, kdy Myers uteče z léčebny, se jedná o čistokrevný a předvídatelný slasher se všemi klišé, Zombie ale naštěstí nepovolí na atmosféře ani na tempu, takže to celé má spád a vraždy jsou dost brutální, což je pro žánr důležité. Pochopitelně, že Myers tu opět působí jako nadčlověk, protože přežije všechno a umí se rychle přesouvat z místa na místo, to k tomu ale patří, takže by to zásadně vadit nemělo. Potěší i využití původního hudebního motivu, který je inovativně a neurážlivě zremixován a jen dotváří onu neklidnou atmosféru strachu. Z herců stojí nejvíc za zmínku výborný Malcolm McDowell a malý Daeg Faerch, který je vskutku démonický a roli malého psychopata zvládl takřka geniálně. Možná to Zombie mohl pojmout víc jako psychologické drama a zkusit se vyhnout tradičním klišé, to už by ale nezkouslo ještě víc diváků než tuto podobu, takže výsledek je i po těch jedenácti letech víc než slušný a kultovní předloze rozhodně nedělá ostudu. 70 %

    • 3.5.2018  00:43
    Tvář vody (2017)
    ****

    Je trochu paradoxní, že Guillermo del Toro získal Oscara ze režii za svůj nejslabší film. To tedy neznamená, že je špatný, ale není tak dobrý, jak by člověk čekal. Od počátku nicméně diváka uchvátí krásná fantaskní atmosféra Ameriky padesátých let a opravdu krásná vizuální stránka a celková výprava a kulisy. Celý film vlastně šlape hlavně díky typickému "srdcařství" del Tora, protože mu nejde upřít láska ke kinematografii, starým dobám a stařičkým monstrhororům. Jako by ale del Toro věnoval úsilí a energii technické stránce než té příběhové, protože právě ve scénáři selhává asi nejvíc, protože za celou dobu nenabídne nic nečekaného a překvapivého a celou dobu se pohybuje v klasických klišoidních kolejích romance, která je tady ozvláštněna pouze tím, že jde o lásku ženy a bizarního rybího muže, což je samo o sobě dost zvláštní. Je opravdu škoda, že ve filmu absentuje jakékoli napětí, protože zmíněné kulisy, výprava a atmosféra se přece jenom dřív, či později okoukají a pak už nezbývá vůbec nic. S tím také souvisí přehnaná délka, kvůli které film působí subjektivně dost roztáhle, výsledku moc nepomáhá ani pomalejší tempo. Naštěstí tu jsou ale výborní herci, kterým jasně dominují výborná Sally Hawkins, která je potřebně křehká, záměrně obyčejná a nenápadná a navíc dobře vypadá i bez šatů, a podobně výborný Michael Shannon, jemuž záporáci jdou jedna báseň. Celkem vzato tak je hodně zajímavý film, který ale fanoušky del Tora trochu zklame a těm, kteří jeho tvorbu neznají, zase bude připadat až moc bizarní a oldschoolový, což je velká škoda. Troufnu si ale říct, že Oscara tomuhle sympaťákovi asi málokdo nepřeje, jen ho asi měl dostat za libovolný ze svých předešlých počinů. 70 %

    • 1.5.2018  12:59

    The Death of Stalin zaslouží pozornost už jen tím, že je něčím úplně jiným, než co v našich kinech běží. Iannucci se nezastaví před ničím a dělat si legraci z brutálního sovětského režimu v padesátých letech je pro mě trošku srovnatelné, jako by někdo dělal humor na holocaust, což je mi sympatické, protože podobný styl humoru mám rád. Od začátku vtáhne ona absurdita celé doby, brilantně napsané dialogy, které jsou na jednu stranu směšné, na tu druhou z nich ale dost mrazí a také několik vtipných situací, které nemají moc obdoby. Iannucci naštěstí udržuje svižné tempo, v němž se několik slabších momentů snadno ztratí a na nudu tu absolutně není prostor. Výrazně se ovšem vydařilo obsazení, v němž jednoznačně kraluje Steve Buscemi, k němuž se postupně přidávají zejména Simon Russell Beale a Jason Isaacs, potěší ale i menší úlohy Paddyho Considinea, Michaela Palina nebo Olgy Kurylenko. Ve výsledku tak vlastně tolik nevadí, že snímek je spíše sledem epizod a není moc soudržný a někdy trochu drhne, ani to, že reality se chvílemi drží jen volně (o to se ale asi nikdy nechtěl snažit). The Death of Stalin hodně připomíná pozdější díla Monty Pythonů, v nichž není tak třeskutý humor a už to není tak inteligentní, pořád je to ale chytré a natolik absurdní, že to celé funguje, i když někdy je jeden vtip zbytečně protahován, zde je to navíc umocněno tím, že divák ví, že to, čemu se směje, se opravdu dělo a bohužel ještě v mnohem větším rozsahu. 70 % PS: Oceňuji tvůrce i za to, že rezignovali na trapné snahy o ruský přízvuk, ale natočili film v nádherné angličtině.

    • 28.4.2018  22:24
    Zodiac (2007)
    ****

    Procedurální krimi, která je přesně hranicí mezi tím "starým" a tím "moderním" Fincherovým stylem. Na jednu stranu Fincher uchvátí dokonalou faktografií, výpravou, kostýmy a celkovou dobovou atmosférou, která ale není depresivní a zcela precizním odvyprávěním celého fascinujícího případu. Je radost sledovat, jak si dává záležet na každém detailu a zapojuje svůj perfekcionalismus a každý záběr je dokonale vycizelovaný. Na druhou stranu ještě jeho režie není tak "chladná a odosobnělá", ale emoce už jsou tu částečně potlačeny, což se ale k takhle procedurální a realistické kriminálce jen hodí. Akce je tu naprosté minimum, když už tu ale je, je dokonalá a ze Zodiacových vražd není člověku úplně dobře, protože byly víceméně náhodné, skoro precizní a chladné (což se pochopitelně k Fincherově režii hodí). Excelentní je také příběhová skladba, z níž vlastně postavy mizí, aniž by to ale vadilo, protože to má vždy své opodstatnění. První třetina tak patří převážně postavě Paula Averyho (s občasným zjevováním Roberta Graysmithe), druhá pak policistovi Toschimu (s nímž se prolínají předchozí dvě postavy) a třetí je pak celá z pohledu Roberta Graysmithe (a Toschi s Averym se tu občas zjeví), přičemž platí, že každá postava má pevnou motivaci, charisma a najde si cestu k divákovi. Jediné, co bych filmu výrazně vytkl, je přehnaná stopáž, která je v kombinaci s pomalým tempem někdy až smrtící a působí jako by Fincher snad poprvé v kariéře trochu ztratil nadhled nad svým dílem. Ono je fajn, že natočí scénu, kdy policisté jdou do kina na Drsného Harryho, který se Zodiacem přiznaně inspiroval, ale to ocení jen několik stovek tisíc filmových fanoušků po celém světě, další miliony diváků ale spíš ne a takových míst, kdy se mohlo stříhat, tu je trochu víc. Kdyby měl nakonec film o dvacet minut méně, možná by působil trochu kompaktněji. To je ale jen malá výtka, protože jinak je Zodiac famózní záležitost, která je úžasně antidivácká a dá se analyzovat z několika pohledů, navíc přináší svědectví o fascinující kauze, která se nikdy neobjasnila. 85%

    • 26.4.2018  23:06

    Klíčové pro pochopení toho, o čem je Phantom Thread, je věta, kterou řekne Alma Reynoldsovi (něco ve smyslu - Chci Tě vidět na dně a pomáhat Ti, abys byl znovu nahoře a plný sil). Paul Thomas Anderson natočil precizně chladný film o destruktivním vztahu stárnoucího playboye a mladé dívky, která chce patřit mezi smetánku a udělá pro to úplně vše, který je plný závislosti jednoho na druhém a zároveň strachu. Jeho typicky promyšlená a nenápadná režie je tím, co posouvá film dál, protože se toho v něm moc neděje. I proto má divák čas na to všímat si nádherné kamery, výpravy a kostýmů a vnímat onu perfektní a potemnělou dobovou atmosféru, která snímku dodává hodně speciální kouzlo. Samostatnou kapitolou je pak herecké obsazení, v němž excelují tři hlavní postavy - o Danielu Day-Lewisovi nemá smysl se bavit, protože to je Herec, který nemá obdoby a jeho minimalismus, v němž dokáže zachytit všechny emoce a vyhrát si s každičkou podobou své postavy, je jedinečný a vidí se jen málokde, o to víc pak překvapí, jak skvěle s ním drží krok především málo známá Vicky Krieps, která je výborně chladná a odtažitá, o to víc její charakter funguje, do počtu určitě není ani Lesley Manville, která má sice méně prostoru, využívá ho ale na maximum, neboť je výrazná a podobně minimalistická. Jediné, co bych snad vytkl, je extrémně pomalé tempo, s ním související lehce přetaženou stopáž a takový nijaký závěr, který postrádá emocionální vrchol, na druhou stranu ale zase působí realisticky a zcela ze života. Phantom Thread není pro každého, ale když mu divák půjde naproti, uvidí nádherný a pocitvý film, jakých se dnes už moc netočí, fandové PTA navíc ocení jeho návrat do starých kolejí a úkrok z experimentů typu Mistr a Inherent Vice. 85%

    • 15.4.2018  22:12
    Já, Tonya (2017)
    ****

    Málokdy se stane, že by byl natočen film, jehož úplně všechny postavy jsou více, či méně nesympatické. I, je ovšem takový případ, protože postavy zde vystupující jsou hlupáci, idioti, zlé nebo zakomplexované, někdy také všechno dohromady. To se pak divákovi těžko identifikuje s kteroukoli z nich, Gillespie to naštěstí věděl, proto snímek pojal jako jakýsi pseudodokument, kdy výpovědi hlavních aktérů střídal s rekonstrukcí událostí, čímž dosáhl netradičního a ryze černohumorného zážitku. Filmu nechybí temná atmosféra, která je ale výborně nakombinovaná se zmíněným černým humorem, takže kdyby vše nebylo dle skutečných událostí, šlo by vlastně o absurdní gangsterku. Vzhledem k tomu, že se vše stalo, je výsledek trochu mrazivou historkou o tom, co všechno je duchem prostá sportovkyně udělat pro celosvětový úspěch. Devízami filmu jsou mimo zvolený pseudodkumentární způsob a hodně slušné krasobruslařské scény především dvě herečky, jejichž výkony jsou fantastické. Margot Robbie dává do role úplně všechno, je naprosto famózní a dokázala i to, že divákovi je Tonyi chvílemi líto, protože byla pod vlivem několika špatných lidí, Allison Janney je snad ještě o pár úrovní výš, protože její despotická a tyranská matka s absencí jakéhokoli mateřského citu je děsivá a odpudivá a bohužel asi vystihuje mnoho rodičů, kteří svou malost kompenzují na snaze o úspěch vlastních dětí, Oscar naprosto zasloužený. Ani ony výkony ale nezakryjí to, že film hlavně ze začátku nemá tempo, občas dost drhne a nebýt klíčového incidentu, vlastně by neměl co nabídnout, protože těsně před ním se točí v kruhu a začíná se hodně opakovat. Kdyby to celé bylo o něco kratší, asi by se také nic zásadního nestalo. I, je ale rozhodně netradiční biografie, která je smutná i hořce úsměvná zároveň a ukazuje, že lidská touha po úspěchu nezná hranic. 70 % PS: Je sice fajn, že se tvůrci snažili krásnou Margot Robbie zošklivit, ale oproti skutečné Harding je pořád fešanda i přes tuctové oblečení a vizuální nevýraznost.

    • 6.4.2018  23:21

    Geekovská záležitost, která může bavit i ty, kteří popkulturní odkazy moc nepochopí, nicméně jejich prožitek bude o několik stupňů menší. Ready Player One nejvíc baví, když se pohybujeme v OASIS a necháváme se unášet tunou odkazů na popkulturu osmdesátých let, které sice někdy působí samoúčelně, ale jsou moc fajn. V tom spočívá výhoda toho, že režisérem je taková persona jako Steven Spielberg, protože ten díky svému postavení a kontaktům asi neměl moc problémy sehnat licence na různé postavy, propriety z jiných filmů atd. K absolutním vrcholům patří scéna odehrávající se uvnitř filmu Osvícení, která lze ale plně docenit jen s jeho znalostí. Vizuální propracovanost oné hry je fascinující a Spielberg pořád umí velmi lehkou rukou zrealizovat oddechový blockbuster plný efektů. Pracuje tu i se zajímavou myšlenkou virutálních identit, které jsou diametrálně odlišné od těch reálných a tentokrát nijak nenuceně a nekýčovitě apeluje i na to, abychom žili co nejvíc v reálném světě. Vydařilo se mu i obsazení, a ačkoli skoro všechny postavy nejsou moc zajímavé, zahrané jsou velmi obstojně a Tye Sheridan je i přes svou občasnou unylost velmi dobrý. Jedinou výjimkou je Mark Rylance, jenž je opět vynikající a dostal k dispozici jedinou zajímavější postavu z celého filmu. Škoda, že dění v reálném světě už tak nefunguje a působí malinko odbytě a filmu celkově chybí více napětí, protože je od počátku jasné, jak to vše dopadne. Ve výsledku je Ready Player One svým způsobem unikátní film, který sice pobaví celou rodinu, nejvíc si ho ale užijí znalci popkultury osmdesátých let, kteří se budou vysloveně "rochnit" v hledání různých odkazů, proto je paradoxně opakované zhlédnutí lepší někde, kde je možné film zastavit a vše si pořádně prohlédnout. Spielberg pořád podobné blockbustery zvládá s přehledem a asi jen díky němu se z filmu nevyklubal průšvih, ale hodně příjemná záležitost, kterou ale bude každý hodnotit dost jinak. 70 %

    • 1.4.2018  14:09
    Dabing Street (TV seriál) (2018)
    ****

    Už z dosavadních komentářů je jasně patrné, že Dabing Street je typický počin Petra Zelenky - hodně často se pohybuje mezi genialitou a trapností a v podstatě nic mezi neexistuje. Zelenka tu znovu vše staví na svém oblíbeném absurdním humoru a vskutku předvádí humor až geniální (Bartoškův monolog na pohřbu, postava Krobota, Kapitán Filcka nebo třeba vynikající monolog zhrzeného Neužila k Melíškové, který si myslím touží každý podváděný muž pronést alespoň jednou za život), na druhé straně ale také ten na hranici trapnosti (předposlední díl s postavou Martina Myšičky nebo duch Filipovského). S přibývajícími díly humor ustupuje a seriál se mění v melancholickou až nostalgickou podívanou s postavami, které se stávají čím dál většími losery, zároveň jim ale probleskuje naděje, že to může mít jen krátkého trvání. Závěrečný díl pak je takový smířlivý a nostalgický, navíc je v něm 11. září použito jako symbol konce starých časů, které se už nevrátí a je třeba se poprat s novou realitou. Famózní je obsazení, v němž vynikají určitě geniální Krobot, výborní Melíšková, Čermák a Neužil a samozřejmě i neuvěřitelně sexy Voříšková alias Pichna. I všechny menší role byly obsazeny výborně, takže herecky je seriál extratřída. Zmínit se musí i výborná hudba Jana Ponocného. Celkově vzato tak Dabing Street je v současné tuzemské seriálové produkci malým zjevením, i když vulgarit je tu někdy přespříliš, ono datování do devadesátých let je ne vždy dokonalé a některé vtipy jsou skoro trapné. 80 %

    • 1.4.2018  13:20
    1922 (2017)
    ***

    Standardní a ničím výjimečná adaptace Kingovy povídky, která asi o moc lépe dopadnout nemohla. Ono totiž zfilmovat typicky kingovské vnitřní monology a popis psychologie postav je vesměs nemožné a nutno říct, že Hilditch se s tím popral se ctí. Minimálně v první polovině nemá problém s pořádně hutnou atmosférou, z níž je cítit, že se něco hrozného stane, v čemž si ještě pomáhá pouze náznaky, moc hezkým vizuálem a úchvatným prostředím amerického maloměsta. Vrcholem pak je hodně brutální sekvence vraždy manželky, která má (pravděpodobně) blízko k realismu a je hodně přesvědčivá. Poté ale snímek trošku upadne, i když by právě v tomto momentu měl být hutnější a děsivější. Hilditch se pak uchyluje k laciným béčkovým berličkám typu lezoucích krys, halucinací, děsivých přizraků a podobně, což chvílemi funguje, většinou ale působí nenápaditě a očekávaně. Příliš neprospívá ani pomalé tempo, které už je ke konci nesnesitelné a výsledek tak působí subjektivně delší, než ve skutečnosti je, navíc už se mu nedaří využít potenciál, který nabízí oddělená linie zmizelého syna. Právě s rostoucí stopáží totálně vyniká fantastický výkon Thomase Janea s jeho jižanským přízvukem, který drží film nad vodou a jeho utrpení je takřka hmatatelné, za zmínku stojí ještě Dylan Schmid jakožto jeho syn, který je velmi dobrý, ve své samostatné příběhové linii ale nevýrazný. 1922 je tak hodně slušná adaptace kingovy povídky, kterou sráží pomalé tempo a laciné béčkové propriety, předloze ale ostudu nedělá. 60 %

<< předchozí 1 2 3 4 9 18 26 34
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace