salalala

salalala

Vratislav Šálek

okres Mělník
kultura21.cz, filmserver.cz

homepage

25 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 9 18 26 34
    • 19.8.2018  22:20
    Nikdys nebyl (2017)
    ***

    Hodně zvláštní záležitost, která by se snad dala nazvat jakýmsi artovým thrillerem, pořád je to ale hodně vzdálené. Synopse je tentokrát divákovi nápomocna, protože spoustu věcí se z filmu nedozví (třeba to, že Joe je veterán z války a bývalý agent FBI), neboť Ramsay zcela záměrně pracuje pouze s náznaky a flashbacky, z nichž si musí divák sám složit finální příběh. Ten ale zdaleka na všechny otázky neodpovídá (proč si celou dobu dává Joe na hlavu pytlík?, znásilnil senátor svou vlastní dceru?) a zanechává diváky v nejistotě, která ale v tomto případě asi není úplně na místě. Autorka také zcela záměrně neukazuje brutální akci, k níž vede dlouhá příprava, vždy se soustředí až na chvíle po provedení. Spolehla se také na poměrně hutnou a nepříjemnou atmosféru, která funguje po celou dobu a dává tušit, že se kolem hlavního hrdiny děje něco nehezkého. Film ale stojí a padá na Joaquinu Phoenixovi, který je vynikající a brilantně nechává nahlédnout do nitra své postavy a zároveň táhne vše dopředu díky svému charismatu a výrazu. Oné artovosti je ale ve výsledku až moc, což se projeví zejména v závěru, který je jen těžce interpretovatelný a chybí mu nějaký zásadnější dopad. K dobru ale nutno Ramsay přičíst to, že vzhledem k pomalému tempu a prakticky nulovému ději zvolila krátkou stopáž, která je únosná a má jen minimum vysloveně prázdných momentů. You Were Never Really Here určitě není špatný film a klasický žánr se snaží pojmout trochu jinak, jen je na můj vkus až moc artový, trochu zahleděný sám do sebe a nemá potřebu s divákem jakkoli komunikovat. 60 %

    • 12.8.2018  21:48
    Moulin Rouge (2001)
    *****

    Naprosto fenomenální muzikál, který se zákonitě musí líbit i těm, kteří tento žánr jinak nevyhledávají. Luhrmann tady kongeniálně spojil svět filmu a divadla, když si pomáhá šílenými střihy, svižným tempem, zrychlenými obrazy, fantastickou kamerou a hodně barevným vizuálem a z divadelního světa nechává opulentní kostýmy, bohatou výpravu, jevištní vystoupení s fenomenální choreografií a záměrně viditelné kulisy, které filmu dodávají velice specifickou atmosféru, která je úžasně dobová. Každá (ale opravdu každá) hudební scéna v sobě má tolik emocí, což se často nevidí, navíc je brilantně kombinuje, takže smích následuje smutek a melancholie a obráceně. K naprostým vrcholům patří tango na Roxanne, z něhož běhá mráz po zádech. Hudební složka pak stojí za samostatnou zmínku, protože zkombinovat songy tak rozdílných interpretů, jakými jsou Elton John, Madonna, Queen, U2, Nirvana, Sting nebo Beatles, aby to fungovalo, je nesmírně náročné a skoro nemožné, Luhrmann to ale dokázal a songy v uzpůsobených verzích dodávají filmu zcela nový rozměr a takový milostný duet, v němž v jedné dlouhé písni zazní úryvky ze songů jako All You Need Is Love, I Will Always Love You nebo Heroes, je naprostá lahůdka. Nicole Kidman i Ewan McGregor jsou fantastičtí, funguje mezi nimi potřebná chemie a navíc skoro dokonale zpívají (McGregorův hlas je naprosto úžasný), takže není problém s nimi soucítit a fandit jim. O moc pozadu ale nezůstávají ani záměrně přehrávající Jim Broadbent a Richard Roxburgh, kteří naopak zastupují onu divadelní část a vyžívají se v kostýmech a možnosti přehánět emoce, i John Leguizamo jako Toulouse-Lautrec je naprosto dokonalý. I po sedmnácti letech má Moulin Rouge obrovskou sílu a ve své postmoderní podobě plné odkazů a netradičních úprav proslulých hitů zůstal nepřekonaný. Moderní klasika. 100 %

    • 28.7.2018  22:18
    Constantine (2005)
    ****

    I po třinácti letech Constantine vesměs funguje a je hodně příjemnou podívanou, která diváka vrací do doby, kdy neexistovala žádná univerza a nebylo potřeba znát dvacet předchozích filmů. Debutující Francis Lawrence se překvapivě tolik neopíral o akci, jako spíš o atmosféru a dialogy, což mu ale k úspěchu stačilo, protože po celou dobu umně buduje svérázný svět plný démonů a andělů, v němž Bůh a Ďábel rozjeli poťouchlou a zlomyslnou hru. Filmu nechybí cynismus a černý humor, což je příjemné oživení. Výtečné jsou vizuální efekty, které i v dnešní době vypadají skvěle. Reeves v hlavní roli je naprosto dokonalý a jeho nadhled a ono nenápadné charisma jsou fantastické a dodávají filmu velmi zvláštní kouzlo. Rachel Weisz je taky moc fajn, ale hraje takový svůj standard. Mnohem víc si divák zapamatuje Tildu Swinton a Petera Stormarea, kteří tu nejsou tolik, ale ve svých roličkách jsou geniální a vysloveně si je vychutnávají, z dnešního pohledu pak potěší i mladičký Shia LaBeouf. Snímek ale rozhodně není bez chyb, protože příběh v něm prakticky neexistuje a všechno jsou jen takové epizodky a nějakou podstatu dění divák pochopí až v polovině filmu, ani tempo není kdovíjak závratné a chvílemi by mohlo zrychlit, možná i stopáži by slušelo trochu prostříhat. Na Constantina se dnes trochu zapomíná, rozhodně je to ale velmi dobrá komiksové adaptace, která má rozhodně co nabídnout i modernímu, trochu zhýčkanému divákovi. 70 %

    • 22.7.2018  22:32

    Totální scottovská rutina, která na to, jaký potenciál má, a jaký příběh vypráví, je vlastně strašně nezajímavá. Scott zvládá vytvořit perfektní dobovou atmosféru, většina scén má tempo a spád, kamera je hodně dobrá, hudební doprovod taky, jen to zkrátka jako celek moc nefunguje. Scott totiž nedokáže postavy přiblížit divákům a vůbec se nesnaží, aby se s nějakou vysloveně ztotožnili. Povedlo se mu snad jen ukázat Gettyho jako absolutního a bezcitného člověka, který by se bohatstvím nejraději zalknul a tím pádem z něj vlastně udělat hlavního záporáka filmu, protože ti, kteří by jimi měli být, mu nesahají ani po kotníky, což je dáno i jejich nevýrazným obsazením, snad jen Duris je zapamatovatelný, i když nemá moc co hrát. Jasnou trefou do černého je famózní Christopher Plummer, na něhož je radost se dívat, a který si svou postavu vysloveně užívá. Zbytek už je trochu slabší - Michelle Williams je fajn, ale moc se toho po ní vlastně nechce, Wahlberg je tu víceméně do počtu, neboť i jeho postava je zcela zbytečná. Trochu pak zarazí i fakt, že celý příběh se odehrál zřejmě o dost jinak, než je ve filmu ukázáno, což je znát zejména na konci, kdy chování postav není úplně pochopitelné a dějí se v něm trochu nelogické a bizarní věci. All the Money in the World tak do historie vstoupí hlavně jako film, který nejvíc zasáhla aféra MeToo (je zbytečné spekulovat, jaký by byl ve filmu původně obsazený Spacey), protože o moc víc toho bohužel nenabízí. 60 %

    • 15.7.2018  22:09

    Důležitý film, u něhož naprosto chápu, proč ho chtěl Spielberg natočit. V době, kdy někteří státníci zpochybňují úlohu médií ve světě, je třeba připomínat, že jsou to pořád novináři, kteří mají odhalovat pravdu, byť je jakkoli nepříjemná. Spielberg tedy nepředvádí nic světoborného, ale od počátku jede na jistotu. Je fakt, že úvodní scéna z Vietnamu naláká na úplně jiný film, což se ale nenaplní a v drtivé většině času sledujeme konverzační drama, které má výtečnou dobovou atmosféru a zajímavé téma. Vyžaduje spíš ale trochu tolerantnějšího diváka, protože tempo je dost pomalé a příběh rozhodně není strhující, takže se Spielberg dost často utápí v množství dialogů a postav, což není úplně nejlepší. Vše tak vlastně stojí a padá na obsazení, které je perfektní a Hanks se Streep film táhnou celou dobu a jejich společné scény patří k naprostým vrcholům. Ani ostatní ale nejsou vůbec špatní, jen zkrátka stojí v pozadí, protože The Post stojí na dvou hlavních hvězdách. Spielberg jako kdyby tentokrát nechtěl na sebe strhávat velkou pozornost a vše točí jako by na volnoběh a nepřidává nic navíc. Každopádně The Post je svým poselstvím o tom, že noviny slouží lidem a ne vládám, hodně silný film a je dobře, že byl natočen. Jen asi mohl a měl být napínavější, víc strhující a zřejmě i kratší. 70 %

    • 6.7.2018  22:55
    Borg/McEnroe (2017)
    ****

    Ať už je to s reálným základem filmu, jak chce, Borg/McEnroe je velmi dobré tenisové drama o tom, že tenis je asi nejindividuálnější sport na světě a strašně moc v něm záleží na hlavě. Janus Metz v něm po vzoru slavnějších (a lepších) Rivalů staví do kontrastu dva zcela protichůdné soupeře - na jedné straně chladného, podivínského a silně pověrčivého Borga, na té druhé pak bouřliváka McEnroea, který neměl problém hádat se s rozhodčím, nadávat a plivat na kurt - a tahle sázka mu poměrně vychází, i když víc prostoru dostává Borg. Dobová atmosféra funguje od první do poslední minuty, všechny tenisové zápasy včetně finále jsou natočeny precizně a napínavě, a pokud navíc divák neví, jak skončí, je prožitek ještě intenzivnější. Tempo je velmi slušné, i když někde uprostřed se film nevyhne určitému stereotypu, což ale naštěstí tolik nevadí. Je to i proto, že v těchto momentech vyniká výborné obsazení, jemuž vládne dokonalý Gudnason, za nímž moc nezaostává Shia LaBeouf, pro něhož je role kontroverzního bouřliváka jako dělaná, vůbec se ale neztratí ani Stellan Skarsgard a Tuva Novotny, kteří jen dotvářejí celkově dobrý dojem. Ano, asi můžeme výsledku vytýkat nedostatek odvahy a to, že příběh nejde úplně na dřeň a před zásadními momenty trochu couvá, to ale zase tolik nevadí. Borg/McEnroe určitě není originální film, svůj účel ale splní a fanoušky sportovních dramat rozhodně potěší. 70 %

    • 3.6.2018  22:22

    I s odstupem času výborný film, v němž lze se znalostí pointy vypozorovat, jak promyšleně je scénář napsaný, neboť na hlavní postavě můžeme vidět, že to, co ji po mediální pozornosti sužuje, SPOILER není z nervozity z médií a celé akce, nýbrž strach, že vše vyjde na povrch, KONEC SPOILERU. Cronenberg si celou dobu hraje s divákem a spoléhá se na vskutku hutnou atmosféru a několik famózních scén, mezi nimiž vynikají hned ta úvodní v hotelu, přepadení bistra a obě syrové sexuální scény, které jsou vzrušující a zároveň hodně odhalí o změně hlavních postav. Jak už to tak u tohoto režiséra bývá, akční scény jsou vysloveně brutální a naturalistické, takže i trochu "zvhlejší" divák si tu přijde na své, přitom ale násilí není samoúčelné a má svůj pevný význam. Ocenit se musí i krásná kamera a velmi příjemná až komorní hudba Howarda Shorea, která jen dotváří úžasnou atmosféru. Cronenberg tu navíc prokázal velký cit pro volbu stopáže, neboť ta je krátká a není v ní čas na zbytečnou vatu, čehož příkladem je závěrečná scéna zúčtování, která by se v devadesáti procentech filmů řešila asi dvacet minut mnoha zbytečnými dialogy, Cronenberg ji však vyřeší během dvou minut, protože víc není třeba. Výtečné je též obsazení, jemuž dominuje civilní Mortensen, který nemá problém (OPĚT SPOILER) se střídáním role skromného tatíka od rodiny s chladnokrevným zabijákem (KONEC SPOILERU), vynikající jsou ale i Ed Harris a především William Hurt ve svých malých rolích, které jsou ale ozdobou celého filmu, moc nezaostává ani Maria Bello. Do plného počtu chybí asi jen něco, co by diváka úplně chytlo za srdce a odrovnalo, jinak tu zásadní problém opravdu není. History of Violence (mimochodem brilantní příklad toho, když český překladatel názvu přijde s doslovným překladem a neprojeví cit pro to, co se vlastně filmu děje) je vynikající záležitost, kterých už se v současné době moc netočí, není prvoplánový a nabízí hned několik silných momentů (třeba úplný závěr, který se odehraje beze slov, ale je v něm úplně všechno). 80 %

    • 18.5.2018  23:02
    Deadpool 2 (2018)
    ****

    Pokračování Deadpoola se drží úzusu, že musí být všeho víc, čímž se stává jakousi sázkou na jistotu, nicméně hodně povedenou. Změna režiséra je znát především na akci, která se snaží být v rámci možností syrová a realistická, a ačkoli je repetetivní a možná mohla být ještě drsnější, je výborná a využívá vyššího rozpočtu na maximum. Leitch prokazuje i smysl pro komediální timing, protože veškerý humor, který tu je, prodává s přehledem a po celou dobu se nebere vážně a nastoluje těžce pohodovou atmosféru a z eRkového ratingu vymačkává, co se dá (někdy možná až moc). Samotný příběh už má pak silně parodický nádech, který funguje a nebojí se ničeho a zejména úvodní titulky v bondovském stylu a "základní instinkt" pobaví opakovaně a mají potenciál stát se moderní klasikou, protože jdou až na hranu možného (a někdy i za ni), navíc nechybí výtečně zvolený písničkový soundtrack. Reynolds do své vysněné role dává znovu všechno a je vidět, že je to jeho srdeční záležitost a neodflákne vůbec nic, stejně tak je ale výborný Josh Brolin a výrazná je i Zazie Beetz. Jestli se dá něco vytknout, je to až příliš pomalý rozejzd, který se snaží být seriózní a trochu drhne, stejně tak těsně před koncem už to tvůrci přehánějí se srdceryvností a některé scény zbytečně protahují. Výsledná podoba je ale výborná, i když je zacyklená sama v sobě a v aktuální době, takže těžko říct, jak bude fungovat po letech, hlavně kvůli prostřední pasáži je ale lepší než předchůdce. 80 %. PS: Mezi- a potitulkové scény jsou takřka geniální.

    • 8.5.2018  00:39
    Killer (1989)
    ****

    Bývaly doby, kdy John Woo a Yun-fat Chow byli akčními bohy a Killer je toho důkazem. Co předvádí Woo v akci, je nevídané a Hollywood z toho žije prakticky dodnes, příjemně nekompromisní střílečka, kde je body count neskutečně vysoký a spojení krvavý balet tu nabývá nových rozměrů. Všechny přestřelky bez výjimky jsou fantastické, našlapané, mají tempo, spád a hlavně nápad. Nechybí výborná atmosféra a na akční film až nezvykle silný příběh s morálním dilematem jednoho zabijáka. I ono klasické asijské expresivní hraní je potlačeno na minimum, tudíž v tomto ohledu film nepůsobí vůbec směšně a naopak je plný výtečných hereckých výkonů. Mezi Yun-fat Chowem a Dannym Lee funguje výborná chlapská chemie a na jejich závěrečnou spolupráci v kostele je radost se dívat. Jestli bych něco filmu vytknul, bylo by to několik patetických scén, pár papírem šustících dialogů a trochu vykalkulovaný příběh, který hrdiny posouvá přesně tam, kam chce, aniž by jim dal prostor chybovat. Ve výsledku to jsou ale jen drobnosti, protože Killer je totální esencí Johna Woo a brilantní ukázkou toho, proč bývala svého času hongkongská kinematografie tak oblíbená. 90 %.

    • 4.5.2018  21:49
    Halloween (2007)
    ****

    Musí se nechat, že Zombie se nebál a legendární značky se chopil originálně a neotřele. Prvních zhruba třicet minut, v nichž nahlíží do Myersova dětství, je naprosto famózních, skvěle atmosférických, příjemně psychologických a nepostrádajících napětí. Je pravda, že od chvíle, kdy Myers uteče z léčebny, se jedná o čistokrevný a předvídatelný slasher se všemi klišé, Zombie ale naštěstí nepovolí na atmosféře ani na tempu, takže to celé má spád a vraždy jsou dost brutální, což je pro žánr důležité. Pochopitelně, že Myers tu opět působí jako nadčlověk, protože přežije všechno a umí se rychle přesouvat z místa na místo, to k tomu ale patří, takže by to zásadně vadit nemělo. Potěší i využití původního hudebního motivu, který je inovativně a neurážlivě zremixován a jen dotváří onu neklidnou atmosféru strachu. Z herců stojí nejvíc za zmínku výborný Malcolm McDowell a malý Daeg Faerch, který je vskutku démonický a roli malého psychopata zvládl takřka geniálně. Možná to Zombie mohl pojmout víc jako psychologické drama a zkusit se vyhnout tradičním klišé, to už by ale nezkouslo ještě víc diváků než tuto podobu, takže výsledek je i po těch jedenácti letech víc než slušný a kultovní předloze rozhodně nedělá ostudu. 70 %

    • 3.5.2018  00:43
    Tvář vody (2017)
    ****

    Je trochu paradoxní, že Guillermo del Toro získal Oscara ze režii za svůj nejslabší film. To tedy neznamená, že je špatný, ale není tak dobrý, jak by člověk čekal. Od počátku nicméně diváka uchvátí krásná fantaskní atmosféra Ameriky padesátých let a opravdu krásná vizuální stránka a celková výprava a kulisy. Celý film vlastně šlape hlavně díky typickému "srdcařství" del Tora, protože mu nejde upřít láska ke kinematografii, starým dobám a stařičkým monstrhororům. Jako by ale del Toro věnoval úsilí a energii technické stránce než té příběhové, protože právě ve scénáři selhává asi nejvíc, protože za celou dobu nenabídne nic nečekaného a překvapivého a celou dobu se pohybuje v klasických klišoidních kolejích romance, která je tady ozvláštněna pouze tím, že jde o lásku ženy a bizarního rybího muže, což je samo o sobě dost zvláštní. Je opravdu škoda, že ve filmu absentuje jakékoli napětí, protože zmíněné kulisy, výprava a atmosféra se přece jenom dřív, či později okoukají a pak už nezbývá vůbec nic. S tím také souvisí přehnaná délka, kvůli které film působí subjektivně dost roztáhle, výsledku moc nepomáhá ani pomalejší tempo. Naštěstí tu jsou ale výborní herci, kterým jasně dominují výborná Sally Hawkins, která je potřebně křehká, záměrně obyčejná a nenápadná a navíc dobře vypadá i bez šatů, a podobně výborný Michael Shannon, jemuž záporáci jdou jedna báseň. Celkem vzato tak je hodně zajímavý film, který ale fanoušky del Tora trochu zklame a těm, kteří jeho tvorbu neznají, zase bude připadat až moc bizarní a oldschoolový, což je velká škoda. Troufnu si ale říct, že Oscara tomuhle sympaťákovi asi málokdo nepřeje, jen ho asi měl dostat za libovolný ze svých předešlých počinů. 70 %

    • 1.5.2018  12:59

    The Death of Stalin zaslouží pozornost už jen tím, že je něčím úplně jiným, než co v našich kinech běží. Iannucci se nezastaví před ničím a dělat si legraci z brutálního sovětského režimu v padesátých letech je pro mě trošku srovnatelné, jako by někdo dělal humor na holocaust, což je mi sympatické, protože podobný styl humoru mám rád. Od začátku vtáhne ona absurdita celé doby, brilantně napsané dialogy, které jsou na jednu stranu směšné, na tu druhou z nich ale dost mrazí a také několik vtipných situací, které nemají moc obdoby. Iannucci naštěstí udržuje svižné tempo, v němž se několik slabších momentů snadno ztratí a na nudu tu absolutně není prostor. Výrazně se ovšem vydařilo obsazení, v němž jednoznačně kraluje Steve Buscemi, k němuž se postupně přidávají zejména Simon Russell Beale a Jason Isaacs, potěší ale i menší úlohy Paddyho Considinea, Michaela Palina nebo Olgy Kurylenko. Ve výsledku tak vlastně tolik nevadí, že snímek je spíše sledem epizod a není moc soudržný a někdy trochu drhne, ani to, že reality se chvílemi drží jen volně (o to se ale asi nikdy nechtěl snažit). The Death of Stalin hodně připomíná pozdější díla Monty Pythonů, v nichž není tak třeskutý humor a už to není tak inteligentní, pořád je to ale chytré a natolik absurdní, že to celé funguje, i když někdy je jeden vtip zbytečně protahován, zde je to navíc umocněno tím, že divák ví, že to, čemu se směje, se opravdu dělo a bohužel ještě v mnohem větším rozsahu. 70 % PS: Oceňuji tvůrce i za to, že rezignovali na trapné snahy o ruský přízvuk, ale natočili film v nádherné angličtině.

    • 28.4.2018  22:24
    Zodiac (2007)
    ****

    Procedurální krimi, která je přesně hranicí mezi tím "starým" a tím "moderním" Fincherovým stylem. Na jednu stranu Fincher uchvátí dokonalou faktografií, výpravou, kostýmy a celkovou dobovou atmosférou, která ale není depresivní a zcela precizním odvyprávěním celého fascinujícího případu. Je radost sledovat, jak si dává záležet na každém detailu a zapojuje svůj perfekcionalismus a každý záběr je dokonale vycizelovaný. Na druhou stranu ještě jeho režie není tak "chladná a odosobnělá", ale emoce už jsou tu částečně potlačeny, což se ale k takhle procedurální a realistické kriminálce jen hodí. Akce je tu naprosté minimum, když už tu ale je, je dokonalá a ze Zodiacových vražd není člověku úplně dobře, protože byly víceméně náhodné, skoro precizní a chladné (což se pochopitelně k Fincherově režii hodí). Excelentní je také příběhová skladba, z níž vlastně postavy mizí, aniž by to ale vadilo, protože to má vždy své opodstatnění. První třetina tak patří převážně postavě Paula Averyho (s občasným zjevováním Roberta Graysmithe), druhá pak policistovi Toschimu (s nímž se prolínají předchozí dvě postavy) a třetí je pak celá z pohledu Roberta Graysmithe (a Toschi s Averym se tu občas zjeví), přičemž platí, že každá postava má pevnou motivaci, charisma a najde si cestu k divákovi. Jediné, co bych filmu výrazně vytkl, je přehnaná stopáž, která je v kombinaci s pomalým tempem někdy až smrtící a působí jako by Fincher snad poprvé v kariéře trochu ztratil nadhled nad svým dílem. Ono je fajn, že natočí scénu, kdy policisté jdou do kina na Drsného Harryho, který se Zodiacem přiznaně inspiroval, ale to ocení jen několik stovek tisíc filmových fanoušků po celém světě, další miliony diváků ale spíš ne a takových míst, kdy se mohlo stříhat, tu je trochu víc. Kdyby měl nakonec film o dvacet minut méně, možná by působil trochu kompaktněji. To je ale jen malá výtka, protože jinak je Zodiac famózní záležitost, která je úžasně antidivácká a dá se analyzovat z několika pohledů, navíc přináší svědectví o fascinující kauze, která se nikdy neobjasnila. 85%

    • 26.4.2018  23:06

    Klíčové pro pochopení toho, o čem je Phantom Thread, je věta, kterou řekne Alma Reynoldsovi (něco ve smyslu - Chci Tě vidět na dně a pomáhat Ti, abys byl znovu nahoře a plný sil). Paul Thomas Anderson natočil precizně chladný film o destruktivním vztahu stárnoucího playboye a mladé dívky, která chce patřit mezi smetánku a udělá pro to úplně vše, který je plný závislosti jednoho na druhém a zároveň strachu. Jeho typicky promyšlená a nenápadná režie je tím, co posouvá film dál, protože se toho v něm moc neděje. I proto má divák čas na to všímat si nádherné kamery, výpravy a kostýmů a vnímat onu perfektní a potemnělou dobovou atmosféru, která snímku dodává hodně speciální kouzlo. Samostatnou kapitolou je pak herecké obsazení, v němž excelují tři hlavní postavy - o Danielu Day-Lewisovi nemá smysl se bavit, protože to je Herec, který nemá obdoby a jeho minimalismus, v němž dokáže zachytit všechny emoce a vyhrát si s každičkou podobou své postavy, je jedinečný a vidí se jen málokde, o to víc pak překvapí, jak skvěle s ním drží krok především málo známá Vicky Krieps, která je výborně chladná a odtažitá, o to víc její charakter funguje, do počtu určitě není ani Lesley Manville, která má sice méně prostoru, využívá ho ale na maximum, neboť je výrazná a podobně minimalistická. Jediné, co bych snad vytkl, je extrémně pomalé tempo, s ním související lehce přetaženou stopáž a takový nijaký závěr, který postrádá emocionální vrchol, na druhou stranu ale zase působí realisticky a zcela ze života. Phantom Thread není pro každého, ale když mu divák půjde naproti, uvidí nádherný a pocitvý film, jakých se dnes už moc netočí, fandové PTA navíc ocení jeho návrat do starých kolejí a úkrok z experimentů typu Mistr a Inherent Vice. 85%

    • 15.4.2018  22:12
    Já, Tonya (2017)
    ****

    Málokdy se stane, že by byl natočen film, jehož úplně všechny postavy jsou více, či méně nesympatické. I, je ovšem takový případ, protože postavy zde vystupující jsou hlupáci, idioti, zlé nebo zakomplexované, někdy také všechno dohromady. To se pak divákovi těžko identifikuje s kteroukoli z nich, Gillespie to naštěstí věděl, proto snímek pojal jako jakýsi pseudodokument, kdy výpovědi hlavních aktérů střídal s rekonstrukcí událostí, čímž dosáhl netradičního a ryze černohumorného zážitku. Filmu nechybí temná atmosféra, která je ale výborně nakombinovaná se zmíněným černým humorem, takže kdyby vše nebylo dle skutečných událostí, šlo by vlastně o absurdní gangsterku. Vzhledem k tomu, že se vše stalo, je výsledek trochu mrazivou historkou o tom, co všechno je duchem prostá sportovkyně udělat pro celosvětový úspěch. Devízami filmu jsou mimo zvolený pseudodkumentární způsob a hodně slušné krasobruslařské scény především dvě herečky, jejichž výkony jsou fantastické. Margot Robbie dává do role úplně všechno, je naprosto famózní a dokázala i to, že divákovi je Tonyi chvílemi líto, protože byla pod vlivem několika špatných lidí, Allison Janney je snad ještě o pár úrovní výš, protože její despotická a tyranská matka s absencí jakéhokoli mateřského citu je děsivá a odpudivá a bohužel asi vystihuje mnoho rodičů, kteří svou malost kompenzují na snaze o úspěch vlastních dětí, Oscar naprosto zasloužený. Ani ony výkony ale nezakryjí to, že film hlavně ze začátku nemá tempo, občas dost drhne a nebýt klíčového incidentu, vlastně by neměl co nabídnout, protože těsně před ním se točí v kruhu a začíná se hodně opakovat. Kdyby to celé bylo o něco kratší, asi by se také nic zásadního nestalo. I, je ale rozhodně netradiční biografie, která je smutná i hořce úsměvná zároveň a ukazuje, že lidská touha po úspěchu nezná hranic. 70 % PS: Je sice fajn, že se tvůrci snažili krásnou Margot Robbie zošklivit, ale oproti skutečné Harding je pořád fešanda i přes tuctové oblečení a vizuální nevýraznost.

    • 6.4.2018  23:21

    Geekovská záležitost, která může bavit i ty, kteří popkulturní odkazy moc nepochopí, nicméně jejich prožitek bude o několik stupňů menší. Ready Player One nejvíc baví, když se pohybujeme v OASIS a necháváme se unášet tunou odkazů na popkulturu osmdesátých let, které sice někdy působí samoúčelně, ale jsou moc fajn. V tom spočívá výhoda toho, že režisérem je taková persona jako Steven Spielberg, protože ten díky svému postavení a kontaktům asi neměl moc problémy sehnat licence na různé postavy, propriety z jiných filmů atd. K absolutním vrcholům patří scéna odehrávající se uvnitř filmu Osvícení, která lze ale plně docenit jen s jeho znalostí. Vizuální propracovanost oné hry je fascinující a Spielberg pořád umí velmi lehkou rukou zrealizovat oddechový blockbuster plný efektů. Pracuje tu i se zajímavou myšlenkou virutálních identit, které jsou diametrálně odlišné od těch reálných a tentokrát nijak nenuceně a nekýčovitě apeluje i na to, abychom žili co nejvíc v reálném světě. Vydařilo se mu i obsazení, a ačkoli skoro všechny postavy nejsou moc zajímavé, zahrané jsou velmi obstojně a Tye Sheridan je i přes svou občasnou unylost velmi dobrý. Jedinou výjimkou je Mark Rylance, jenž je opět vynikající a dostal k dispozici jedinou zajímavější postavu z celého filmu. Škoda, že dění v reálném světě už tak nefunguje a působí malinko odbytě a filmu celkově chybí více napětí, protože je od počátku jasné, jak to vše dopadne. Ve výsledku je Ready Player One svým způsobem unikátní film, který sice pobaví celou rodinu, nejvíc si ho ale užijí znalci popkultury osmdesátých let, kteří se budou vysloveně "rochnit" v hledání různých odkazů, proto je paradoxně opakované zhlédnutí lepší někde, kde je možné film zastavit a vše si pořádně prohlédnout. Spielberg pořád podobné blockbustery zvládá s přehledem a asi jen díky němu se z filmu nevyklubal průšvih, ale hodně příjemná záležitost, kterou ale bude každý hodnotit dost jinak. 70 %

    • 1.4.2018  14:09
    Dabing Street (TV seriál) (2018)
    ****

    Už z dosavadních komentářů je jasně patrné, že Dabing Street je typický počin Petra Zelenky - hodně často se pohybuje mezi genialitou a trapností a v podstatě nic mezi neexistuje. Zelenka tu znovu vše staví na svém oblíbeném absurdním humoru a vskutku předvádí humor až geniální (Bartoškův monolog na pohřbu, postava Krobota, Kapitán Filcka nebo třeba vynikající monolog zhrzeného Neužila k Melíškové, který si myslím touží každý podváděný muž pronést alespoň jednou za život), na druhé straně ale také ten na hranici trapnosti (předposlední díl s postavou Martina Myšičky nebo duch Filipovského). S přibývajícími díly humor ustupuje a seriál se mění v melancholickou až nostalgickou podívanou s postavami, které se stávají čím dál většími losery, zároveň jim ale probleskuje naděje, že to může mít jen krátkého trvání. Závěrečný díl pak je takový smířlivý a nostalgický, navíc je v něm 11. září použito jako symbol konce starých časů, které se už nevrátí a je třeba se poprat s novou realitou. Famózní je obsazení, v němž vynikají určitě geniální Krobot, výborní Melíšková, Čermák a Neužil a samozřejmě i neuvěřitelně sexy Voříšková alias Pichna. I všechny menší role byly obsazeny výborně, takže herecky je seriál extratřída. Zmínit se musí i výborná hudba Jana Ponocného. Celkově vzato tak Dabing Street je v současné tuzemské seriálové produkci malým zjevením, i když vulgarit je tu někdy přespříliš, ono datování do devadesátých let je ne vždy dokonalé a některé vtipy jsou skoro trapné. 80 %

    • 1.4.2018  13:20
    1922 (2017)
    ***

    Standardní a ničím výjimečná adaptace Kingovy povídky, která asi o moc lépe dopadnout nemohla. Ono totiž zfilmovat typicky kingovské vnitřní monology a popis psychologie postav je vesměs nemožné a nutno říct, že Hilditch se s tím popral se ctí. Minimálně v první polovině nemá problém s pořádně hutnou atmosférou, z níž je cítit, že se něco hrozného stane, v čemž si ještě pomáhá pouze náznaky, moc hezkým vizuálem a úchvatným prostředím amerického maloměsta. Vrcholem pak je hodně brutální sekvence vraždy manželky, která má (pravděpodobně) blízko k realismu a je hodně přesvědčivá. Poté ale snímek trošku upadne, i když by právě v tomto momentu měl být hutnější a děsivější. Hilditch se pak uchyluje k laciným béčkovým berličkám typu lezoucích krys, halucinací, děsivých přizraků a podobně, což chvílemi funguje, většinou ale působí nenápaditě a očekávaně. Příliš neprospívá ani pomalé tempo, které už je ke konci nesnesitelné a výsledek tak působí subjektivně delší, než ve skutečnosti je, navíc už se mu nedaří využít potenciál, který nabízí oddělená linie zmizelého syna. Právě s rostoucí stopáží totálně vyniká fantastický výkon Thomase Janea s jeho jižanským přízvukem, který drží film nad vodou a jeho utrpení je takřka hmatatelné, za zmínku stojí ještě Dylan Schmid jakožto jeho syn, který je velmi dobrý, ve své samostatné příběhové linii ale nevýrazný. 1922 je tak hodně slušná adaptace kingovy povídky, kterou sráží pomalé tempo a laciné béčkové propriety, předloze ale ostudu nedělá. 60 %

    • 31.3.2018  21:59
    Rocco (2016)
    ****

    Překvapivě zdařilý a upřímný portrét legendy pornoprůmyslu, který ale vyžaduje tolerantního diváka, protože je tu hodně záběrů "behind the scenes", takže tu jsou prsa, prsa, zase prsa, někdy i vagíny, celá ruka se strká do krku, souloží se až do krve atd. Každopádně oba režiséři podmalovali dokument hodně minimalistickou a trošku temnější hudbou, která mu dodává ponurejší atmosféru a rozhodně tím pádem není film nějakým odlehčeným protrétem, ba naopak. Ať je to, jak chce, Siffredi je zajímavý člověk, který neměl lehké dětství, nicméně dokázal de facto to, co chtěl - stát se slavným. Jeho zpověď je hodně intimní a ocenit se musí i to, že se tu párkrát objeví ve své civilní podobě, na níž už je věk dost poznat. Fascinující je také jeho až otcovský vztah k ženám, na něž je milý a laskavý, aby jim pak při natáčení prováděl drsné věci. Ve druhém plánu je jakousi úvahou o pornoprůmyslu vůbec a krátká zpověď vracející se Kelly Stafford je asi tím nejlepším na celém filmu a úplně převrací pohled na porno jakožto ponižování žen. Nejkomičtější postavou pak je bratranec Gabi, který by tak rád dodal pornu trochu umění, ale nemá na to ani schopnosti, ani autoritu. Výsledku tak zoufale chybí opozice, která by nabídla jiný pohled na Rocca a přinesla rovnováhu a trochu ho zlidštila, protože takhle film působí jako naprostá adorace. Musím souhlasit s tím, že někdy působí snímek inscenovaně (zpovědi synů a manželky) a zmínka o manželství, v němž manželce nevadí, co dělá, působí lehce směšně a pateticky. Jakožto portrét jedné legendy filmů pro dospělé ale vychází víc než dobře, což je hlavně zárukou obou režisérů, kteří evidentně měli zájem na tom, aby nebyl jen povrchní. 70 %

    • 29.3.2018  21:52
    Baby Driver (2017)
    ***

    Lehké zklamání. Od progresivního tvůrce typu Edgara Wrighta bych přece jen čekal něco víc. Akce je hodně fajn a honičky jsou strhující, mají tempo a náboj a po celou dobu baví. Kooperace s hudbou je na hodně vysoké úrovni a sestříhané je vše takřka dokonale. Taktéž celkové tempo je hodně svižné, vše rychle odsýpá, hodně vydařená je i celková atmosféra, která k podobným heist filmům patří. Obsazení je solidní, nejvýraznější tu jsou Kevin Spacey (který, aniž by to tehdy tušil, zde zřejmě ztvárnil poslední roli své kariéry), tradičně skvělý Jamie Foxx a Jon Hamm, titulní Ansel Elgort trošku postrádá charisma a není úplně výrazný, to ale částečně kompenzuje tím, že je velmi sympatický a svým způsobem "roztomilý", Lily James je podobně unylá, takže jejich romantická linie je svým způsobem zvláštní. Největší problém nastává u samotného příběhu, který je do poloviny uspokojivý, ke konci se ale mění v tuctovou a klišovitou romantiku, v níž je jen minimum akce a bohužel i invence, navíc se začínají kupit neologičnosti a tradiční žánrové nesmysly, které dojem opravdu kazí. Samotný závěr je pak hodně nastavovaný a působí zdlouhavě, i když není na druhou stranu tak očekávaný. Možná tu chybí i větší hudební hity, které by trochu utkvěly v hlavě a udělaly z některých scén nezapomenutelné momenty. Baby Driver určitě není špatný film, jen trošku promarnil potenciál, který se skrývá v jeho tvůrci i poměrně originálním námětu. 60 %

    • 25.3.2018  22:00

    Po dlouhé době máme co dělat s filmem, jehož scénář splňuje elementární základy kvalitního příběhu, a to, že postavy jsou na konci jiné, než byly na začátku. Ono se to nezdá, ale opravdu si nevzpomínám, kdy jsem naposledy viděl film, který by tohle dodržel. A právě scénář je to nejsilnější, co na filmu je. McDonagh umí upoutat atraktivním příběhem, nekompromisními dialogy, famózními postavami, z nichž každá by zasloužila vlastní seriálovou epizodu, černým humorem, velkým množstvím hlášek, především ale nečekaným vývojem, v němž je mnoho zajímavých a nepředvídatelných zvratů, které ale zároveň nejsou samoúčelné a působí naprosto přirozeně. Navíc ony proměny a motivace postav jsou důvěryhodné a ve filmu není snad jediný nelogický moment. Jako režisér McDonagh upoutá výbornou atmosférou amerického maloměsta, které jako by vypadlo z počinů bratří Coenů, hodně solidním tempem a množstvím násilných scén. Zjednodušené to měl tím, že si obstaral naprosto famózní obsazení, jemuž dominují skvělá McDormand, konečně oscarový Sam Rockwel, jenž si svého buranského policistu viditelně užil a dobrácký Woody Harrelson, moc ale nezaostávají ani Peter Dinklage nebo John Hawkes. Jediné, co bych vytkl, je asi takový nijaký konec, jemuž chybí gradace, lepší pointa a v kontextu předešlého děje i větší údernost a možná ještě trochu zbytečnou postavu nové přítelkyně bývalého Mildredina manžela, která je jako jediná naprosto očekávaná a stereotypní. To ale nic nemění na tom, že Three Billboards Outside Ebbing, Missouri patří k nejlepším filmům dosavadního roku, a i přes svůj tuctový a vlastně nezajímavý název po celou dobu překvapují a baví a ukazují, že když se chce, tak v Hollywoodu může vzniknout naprosto fantastický film, který nemusí dělat moc kompromisů a jeho výsledná podoba je viditelně víceméně taková, jakou autor zamýšlel. 85 %

    • 18.3.2018  22:46
    Oklamaný (2017)
    ***

    Bezkrevný remake (nebo nová adaptace knihy, jak uvedla sama režisérka), v němž se toho moc neděje a de facto nemá po celou dobu diváka čím zaujmout. Coppola se nikterak nesnaží o erotické napětí mezi postavami a místo toho se soustředí na výbornou vizuální stránku a dobovou atmosféru, to je ale trochu málo. Zamrzí i to, že v rámci jakési korektnosti (nejspíš) se ty nejzásadnější věci (SPOILERY: amputace nohy, poměr mezi nezletilou a vojákem, KONEC SPOILERU) dějí mimo obraz, nebo jen v náznacích, čímž film přichází o jakékoli napětí. Výsledku moc nepomáhá ani hodně pomalé tempo, které pak subjektivně poměrně snesitelnou stopáž zbytečně prodlužuje. Jestli něco drží film nad vodou, jsou to herecké výkony, o něž se starají především výborná Nicole Kidman, velmi dobrá Kirsten Dunst, která se teď moc nikde neobjevuje a v rámci možností dobrá Elle Fanning. Co se Colina Farrella týče, oproti Eastwodovu podání chybí jeho důstojníkovi ono drsňácké charisma a jakési rošťáctví, na druhou stranu je o něco lepší herec, takže emotivnější scény zvládá lépe, trochu ho ale zabíjí jednorozměrnost jeho postavy, v níž toho nemá šanci moc předvést. verze 2017 není úplně zbytečný remake, ale selhává v tom, že se asi na předlohu chtěl dívat jinak, jenže nejde moc do hloubky, chybí v něm lepší psychologie postav a Coppola jako by nevěděla, jestli se postavit na stranu žen, nebo "oklamaného" muže. 60 %

    • 15.2.2018  21:54
    The Wall (2017)
    ****

    Poměrně příjemná komorní válečná jednohubka, o níž je nejlepší nevědět vůbec nic. Liman tentokráte nijak neexhibuje, ale všechno nechává na atmosféře rozpálené pouště, dvou vojácích a jednoduchém příběhu, který se zaměřuje na psychologickou rovinu a minimum akce. Jelikož stopáž je přiměřeně krátká, není vlastně čas na nějaké sáhodlouhé vysvětlování, ale divák je rovnou vržen do centra dění, v němž se ocitá jeden jediný voják a nepřátelský odstřelovač ve sluchátku, nic víc tu nenajdete. Pozitivní je, že i když se vlastně ve filmu nic moc neděje, po celou dobu má spád a velmi dobře pracuje s motivem tajemné motivace hlavní postavy, kterou postupně odhaluje. Aaron Taylor-Johnson tu předvádí asi nejlepší výkon své prozatímní kariéry, nepřehrává, má potřebné charisma a celý film utáhne sám, neboť John Cena mu vlastně jen stínuje, protože nemá moc prostoru a šancí cokoliv předvést. Osobně se mi líbil i trochu nečekaný závěr, který je ale trochu devalvován určitou logickou nesmyslností, která už tu byla zmíněna, ale na první dobrou funguje dobře. Náročnější divák by možná chtěl nějaké protiválečné poselství, o to se ale asi tvůrce ani nesnažil, takže mu to můžeme vytýkat jen velmi těžko. The Wall tak je ničím převratná žánrovka, která splní svůj účel, je velmi jistě natočená a na nic víc si nehraje. 70 %

    • 11.2.2018  21:37
    matka! (2017)
    ****

    Natočit v roce 2017, kdy už v podstatě každý za vším hledá něco víc a umění se snaží být filozofické, film, kde je zcela jasně a explicitně jasná biblická metafora a tvůrce ji zcela otevřeně vyhlašuje do médií, je opravdu husarský kousek, za nějž Aronofskymu patří obdiv. V matce! si na nic nehraje a od začátku diváka svírá svou typicky schizoidní a depresivní atmosférou a rozehrává zajímavý příběh o spisovateli a jeho submisivní manželce, jimž do domu začnou přicházet neznámí hosté, jichž je čím dál víc. Matka! je film, který se těžko popisuje a musí se vidět, protože Aronofsky se v něm neohlíží na nic a na nikoho a servíruje hodně brutální scény, jednoduché dialogy a zcela otevřenou symboliku, kterou se IMHO vysmívá všem rádobyintelektuálům a náboženským fanatikům. Herecké obsazení je poměrně hvězdné, celý film ale táhne výtečná Jennifer Lawrence, která má nejvíc prostoru, ale taktéž Ed Harris, Michelle Pfeiffer a Javier Bardem jsou na menším prostoru výborní. K tomu tu neváhá použít i hodně násilné a znepokojivé scény, na které se nekouká úplně dobře. Největší problém ale mimo toho, že poslední třetina je totální bizár a úlet, jaký nemá obdoby a může se v něm stát úplně cokoliv a Aronofsky v něm ztratil veškerou soudnost, vidím v tom, že film je zacyklen sám do sebe a do svého tvůrce a absolutně si neumím představit, jak ho bude hodnotit ten, kdo od Aronofskyho neviděl vůbec nic. I přes rozdílná hodnocení ale mother! určitě za vidění stojí, i když někoho totálně znechutí a bude mu připadat jako trapné pozérství. 70 %

    • 6.1.2018  22:26

    Filmové zpracování Gerald’s Game má úplně stejný problém jako Kingova knižní předloha - námět zkrátka není úplně nosný pro celovečerní film / román a vydal by spíš na povídku / novelu. I proto je nutno ocenit, že Flanagan se s tím popral se ctí a v poutech trpící hlavní hrdinku nechává mluvit s duchem a zhmotnělým vlastním svědomím. Příběh se i díky tomu vine v trochu nečekaných, i když lehce klišovitých cestách a do poslední chvíle není úplně jasné, co jsou představy a co realita. Flanagan si pomáhá i docela slušnou vizuální stránkou a pár silnými momenty, jimž jednoznačně vládne dostávání se z pout, které je syrové a opravdu dost "nepříjemné". Dobrou volbou se ukázala být Carla Gugino v titulní roli, která je vynikající a i v těch slabších chvílích drží film nad vodou a hlavně díky ní stojí film za pozornost. Je trochu škoda, že příběh je těch flashbacků plný až moc a někdy se v nich divák ztratí, navíc se nestane vlastně nic, co by ho vysloveně překvapilo. Samotný epilog je pak trošku bizarní a až moc neuvěřitelný, což trochu sráží celkové hodnocení. Gerald’s Game není nic, co by zkušenějšího diváka nějak odrovnalo, jakožto příjemná žánrová jednohubka ale obstojí a zařazuje se k těm lepším kingovským adaptacím, kterých je pořád málo. 60 %

    • 5.1.2018  22:55
    Velká hra (2017)
    ****

    Typicky sorkinovské drama plné kulometných dialogů, které se ani nevejdou do titulků a z prostředí, kterému většina diváků asi ne úplně rozumí, je znovu strhující a Sorkin se perfektně uvedl i jako režisér. Překvapí, jak lehkou a jistou rukou, je film natočen, prostředí heren, kasin a opojného světa pomíjivého štěstí, nádherných žen a luxusu je zachyceno naprosto bravurně. Stejně tak celková atmosféra je dost vydařená a film má hodně slušné tempo. Vlastně vůbec nevadí, když divák není znalcem pokeru, protože Sorkin sice nevysvětlí úplně všechno a o pravidlech neřekne nic, naštěstí ale dokáže strhnout právě zmíněným prostředím a výtečně napsanými postavami, které dokáží během pár minut zažít neuvěřitelný pád, aniž by to působilo samoúčelně a třeba nějak nepatřičně nebo divně. Samotná Molly je pak nesmírně zajímavá, a i když jí vlastně nelze jednoznačně fandit a být napnutý z jejího osudu, je fascinující sledovat její "kariéru", i to, jak dokázala pokořit mnoho mocných, zároveň ale měla svou čest. Sorkin jednoznačně vyhrál, že roli svěřil vynikající Jessice Chastain, která dělá z filmu one woman show a ostatní, byť taktéž výtečné (Idris Elba, minimalistický Costner a neobvykle civilní O’Dowd), zcela zastiňuje, navíc vypadá fantasticky a dost sexy. Jako režisér Sorkin selhává snad jen v trochu nepřehledném a nahodilém střídání flashbacků a v přehnané stopáži (taková čtvrthodina asi mohla zůstat ve střižně), v samotném závěru pak chybí nějaký menší dovětek, protože divák vlastně netuší, co se s Molly dělo dál. Molly’s Game je nicméně vynikající debut, který vyžaduje plnou diváckou spolupráci, odměnou ale je svým způsobem fascinující záležitost. 80 %

    • 2.1.2018  23:50
    Wind River (2017)
    ****

    Takové menší filmové zjevení, protože je severštější než mnoho severských počinů. Sheridan od první chvíle rozehrává potemnělý a smutný příběh o mizejících indiánkách kdesi v zapadlém koutu USA, který má vlastní pravidla a nikdo zvenčí je nemá šanci pochopit. Na diváka dýchne pěkně hutná atmosféra, při níž je zima i v dobře vytopeném pokoji a v kombinaci s pomalým tempem máme co dělat s trochu meditativním zážitkem, který nechá každou scénu prožít a užít zcela naplno. Všechno ještě umocňují nádherná kamera a tradičně baladická a minimalistická hudba Nicka Cavea a Warrena Ellise. Fantastické je též obsazení, v němž jednoznačně excelují Jeremy Renner, který tu předvádí zcela jinou polohu, než od něj známe a Elizabeth Olsen. Vytknout se dá snad jen to, že ona detektivní linie není úplně "poctivá" a pointa se možná zbytečně vysvětlí náhle pomocí flashbacku a nedává divákovi šanci přemýšlet o pachateli, v kontextu předchozího děje to ale naštěstí tolik nevadí. Ano, asi je pravděpodobné, že pokud by Sheridan svůj výtečně vystavěný příběh svěřil do rukou zkušenějšího režiséra, byl by výsledek o něco intenzivnější a mrazivější. I přesto ovšem jde o vynikající debut, který zaslouží nějaké ocenění. 80 %

    • 30.12.2017  21:58

    Druhý Kingsman osciluje na dvou pólech - na jednu stranu jde o nadprůměrný film, jakožto pokračování ale trochu selhává. Není sporu o tom, že Vaughn umí bravurně a nápaditě natočit naprosto šílenou akční scénu, v níž je všechno možné, zároveň má ale spád, adrenalin a takové tempo, že si to divák příliš neuvědomuje. Pořád mu nechybí nadhled a typicky britský humor, s nímž si dělá legraci ze všemožných špionských filmů a místy je velmi dobře paroduje. Samozřejmostí pak zůstává i "nabušený" a parádní soundtrack, který zase některé otřepané hity staví do jiného světla. Problémem je to, že je všeho víc, jen té akce trochu méně. Dialogové scény jsou fajn, jenže je jich tu tolik, že zkrátka nebaví tolik, postav je zbytečně moc a celá zápletka s americkou verzí Kingsman je zcela navíc, protože postavy jsou v ní nevyužité, a to je hrají velké hvězdy a všechny jsou v rámci možností výborné (Tatum, Berry i Bridges), jenže to působí víceméně samoúčelně. Děj je komplikovaný a smysl nedává už vůbec, motivaci ústřední záporačky nevysvětlí vůbec a většina věcí se děje zcela samozřejmě a dovršuje to přehnaná délka, kdy minimálně třicet minut mohlo zůstat ve střižně. Herecké výkony všech důležitých představitelů jsou ale výtečné a trojice Egerton, Strong a posléze i Firth na sebe výborně reaguje, jejich špičkování je výtečné a právě oni drží film nad vodou v několika nezáživných scénách. Totéž vlastně platí pro totálně prkenného Eltona Johna, který si ve filmu střihl nejbizarnější cameo roku. Když se obloukem vrátím k první větě, tak jako samostatný film je Kingsman: Golden Circle hodně dobrá zábava, jako pokračování ale trochu selhává a za předchůdcem o dost zaostává. Hodnocení by bylo tak mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec se přikloním k lepší variantě a 70 %.

    • 28.12.2017  00:08
    Boj (2015)
    ****

    Typické Lindholmovo drama, které se zabývá těžkým morálním dilematem a složitostí současného světa. Lindholm scenárista zaujme skvěle vystavěným příběhem, kdy se dvě linie dělící od sebe několik tisíc kilometrů protnou v hluboce lidském soudním dramatu, v němž neexistuje jednoznačná odpověď na otázku, zda se odehrál válečný zločin. Ono morální dilema je hluboké a v Lindholmově podání chápeme obě strany, ačkoli sám autor lehce naznačuje, že některé věci nemůže člověk, který jim nebyl přítomen, nijak hodnotit a u válečných akcí a potenciálních zločinů to platí zvlášť. Práce s postavami je fantastická a na hlavním hrdinovi je výtečně ukázáno, že i když se snaží žít dle pravidel, dostal se do situace, kdy některá bude muset porušit. Trochu vyčítat bychom mohli snad jen nedořešenou a trochu zbytečnou podzápletku se zlobivým synkem, která vyšumí. Lindholm režisér pak trošku zklame až příliš rozvleklým tempem a dlouhou expozicí, kdy opravdu trvá dost dlouho, než se dostane ke klíčové situaci, od níž se pak vše odvíjí. I proto je zpočátku filmu dost utahaný a nic moc se v něm neděje. Obsazení se ale povedlo na výbornou a Pilou Asbæk je naprosto výtečný, přitom minimalistický, stejně tak Tuva Novotny, i ostatní jsou naprosto perfektní. Krigen je hodně podařený film, který znovu donutí k zamyšlení nad dnešní dobou i životem jednotlivců, takový dopad jako předchozí Lindholmův režijní počin Únos ale IMHO nemá, proto hodnotím 70 %.

    • 25.12.2017  22:23
    Zlato (2016)
    ***

    Hrozně nevýrazný film, který chtěl nějakou tu cenu, ale nakonec se v žádných nominacích neobjevil a asi je to dobře. Potřeboval by k tomu asi lepšího režiséra, protože Gaghan nic vyloženě špatně nedělá, jenže zároveň nepřidává nic navíc a zoufale tu chybí nějaká výraznější nebo emotivnější scéna. Atmosféra exotické džungle je fajn, samotná tematika je trochu složitější, ale nakonec podaná srozumitelně, i hudba je zvolena vhodně a k filmu přesně pasuje. Pozitivem je i to, že tempo je relativně svižné a není tu vysloveně pasáž, kdy by se divák nudil. Problém je v postavách, které nejsou napsány nijak zajímavě, tím pádem to, co se stane v závěru, nemá takový dopad, jaký by asi mělo mít. Zachraňuje je jen to, že jsou výtečně zahrané, především McConaughey znovu táhne celý film a svou proměnu z "nevýrazného komediálního šaška, co si v každé scéně sudná triko" na charakterního herce, který se nebojí přibrat a vystrčit pupek, defintivně dokončuje a upevňuje své současné postavení. Ostatní, především Ramírez a Dallas Howard, jsou výborní, ale vedle něj trochu zanikají. Nebýt tu McConaughey opravdu by hodnocení bylo o hvězdičku horší, naštěstí můžu ale nechat tři a 60 %.

<< předchozí 1 2 3 4 9 18 26 34
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace