salalala

Solidní dobovka, která ale možná chtěla být něčím víc. Doug Liman upoutá především vynikající dobovou atmosférou, které přizpůsobil i roztomile hravé úvodní i závěrečné titulky, které patří k tomu vůbec nejlepšímu, co může film nabídnout. Samotný příběh totiž není až tak zajímavý, neboť je poměrně předvídatelný a očekávatelný a zejména uprostřed ubíhá úplně nepochopitelně překotně rychle vpřed, přitom se v něm zase tolik věcí úplně neděje. Akce je tu také překvapivě málo a o nějaké zásadnější scéně nemá smysl mluvit. Výsledek tak nad vodou nejvíce drží velmi dobrý Tom Cruise, který se pochopitelně nevyhýbá některým svým manýrám, ale to už je samozřejmost a zároveň si roli nadmíru užívá, a i když je jeho postava morálně nikoli pochybná, ale naprosto odpuzující, nelze jí alespoň trošku nefandit. Ze zbytku obsazení nikdo výrazně nezaujme, své momenty má snad jen Domhnall Gleeson. Dost podstatně tu také chybí nějaký výrazný oponent hlavní postavy, který by snímek posunul do zajímavější roviny. American Made asi měl větší potenciál, než dokázal naplnit, i tak jde ale o slušnou zábavu na jeden večer, k níž se ale divák bude vracet jen zřídka. 70 %

I po šestnácti letech velmi působivý a rozhodně nejdospělejší počin Petera Berga. Ten překvapivě nikam nespěchá a drtivou většinu stopáže servíruje poměrně napínavou dialogovku s jasně rozdělenými charaktery a zajímavou zápletkou, která je na pomezí politického thrilleru a detektivky. Opírá se i o exotické prostředí, které funguje výborně a atmosféra nedůvěry k západnímu člověku je skoro až hmatatelná. Produkce Micahela Manna je hodně znát v závěrečném akčním infernu, které přijde z ničeho nic a je zvládnuté s bravurou. Akce je silně realistická, drsná a ve výsledku nepříjemná, protože se dá předpokládat, že nějak takto by to vypadalo ve skutečnosti. Navíc nenabízí úplnou katarzi, ale nechává otevřený konec, který je tedy typicky americky patetický a možná i nechtěně směšný. Ze slušného obsazení nejvíc upoutá minimalistický Jamie Foxx, Jason Bateman zase ukáže, že umí hrát seriózně a nemusí být vždy otravný a bez charismatu a i jindy nudná Jennifer Garner je tu velmi dobrá. Škoda, že tempo je přece jen pozvolnější, než by mělo být, rozjezd je dost zdlouhavý a postav je tu alespoň zpočátku trochu moc. The Kingdom ale rozhodně o moc nezestárlo a svým tématem je stále aktuální a svým způsobem alarmující. 80 %

Poměrně solidní historické drama, které ale má několik problémů. Tím nejzásadnějším je asi to, že divák tu nemá moc s kým jít, protože žádná z hlavních postav není příliš sympatická a své osudy si později víceméně zaslouží. Navíc tvůrce vzhledem ke střídmé stopáži zvolil poměrně rychlé tempo, v němž se události dějí dost překotně bez bližšího vysvětlení, což divákovi ztěžuje orientaci. Lehce nešťastné jsou povrchní charaktery, které jsou rozlišovány jen podle míry vášně a touze po moci. Debutující Justin Chadwick jinak ale poměrně uspěl, protože výpravu měl k dispozici velmi slušnou, což platí i o kostýmech a vystihl i solidní dobovou atmosféru. Z ústřední trojice má největší prostor Natalie Portman, která je velmi dobrá, Scarlett Johansson bohužel brzy ustoupí do pozadí a nemá moc co hrát, Eric Bana je v rámci omezených možností také dobrý, ale ani on nemá tolik možností, z dnešního pohledu pak potěší menší role Eddieho Redmaynea, Marka Rylance a Benedicta Cumberbatche. The Other Bolyen Girl evidentně není historicky moc věrný a několik událostí spojuje do jedné, nicméně jakožto určitá licenční historická fikce funguje poměrně dobře, pokud ale měl větší ambice, tak příliš neuspěl. 70 %

Jestli něco debutant Robert Hloz rozmetal, tak klasické výmluvy, že to u nás nejde. Za relativně skromný rozpočet dokázal natočit vizuálně a technicky fantastický počin, na kterém je vidět, jak moc si s ním jeho tvůrci pohrávali. Nebývá zvykem, aby v českém filmu byla promyšlená každá scéna a i ten nejmenší detail zcela přesně zapadal. Futuristický vzhled brutalistních budov je vskutku úchvatný a opravdu evokuje, že nějak takto by budoucnost mohla vypadat. Báječně funguje i temnější atmosféra, která navozuje potřebně dekadentní ladění. O to větší je škoda, že příběh je hodně na vodě a připomíná libovolný díl z libovolného kriminálního seriálu posledních let. V podstatě od prvního momentu je jasné, kdo je pachatel, jde jen o jeho důvod. Scénář je opravdu jakýmsi výběrem těch největších klišé z hollywoodských žánrovek, což není nutně špatně, není to ale zajímavě zpracováno. I kvůli tomu pak snímek postrádá napětí a emoce, protože je dost chladný a drží si od diváka zvláštní odstup. Ne úplně dobře řešené jsou i dialogy, které jsou hodně šroubované a připomínají spíš knihu než přirozenou mluvu a hodně šustí papírem. Andrea Mohylová v hlavní roli je velmi dobrá a stejně chladná a odtažitá jako celý film, jako jediná má ale co hrát, protože ostatní už tu jsou dost málo a nijak zvlášť nezaujmou, což je třeba u Karla Dobrého až s podivem. Bod obnovy tedy zlehka ukazuje cestu, jakou by se česká kinematografie mohla vydat a skrývá opravdu největší potenciál za poslední minimálně dekádu. Jen je škoda, že ho degraduje prvoplánová a laciná zápletka. 60 %

Tak trochu oběť svého megalomanství. Na třetím Rambovi je vidět obří rozpočet, který do něj byl investován, protože od počátku vypadá velkolepě a tři čtvrtiny stopáže tvoří obrovská akce. Peter MacDonald viditelně neřešil příběh, který je vskutku jednoduchý a je jen pouhou záminkou pro onu akci. Ta je natočena solidně, někdy je dost zábavná a některé záběry jsou nápadité, nicméně je jí opravdu hodně, což je trochu kontraproduktivní, protože velmi brzy se vůči ní divák stává apatický a nevychutná si ji tolik, jak tvůrce zamýšlel. Film jako takový má blízko komiksovému podání, protože Rambo už je totální übermensch a přežije úplně všechno. Oproti předchozímu dílu, který byl extrémně seriózní, se v tomto objeví náznaky humoru a několik vydařených hlášek, což je jedině dobře a přece jen tím probleskuje určitý tvůrčí nadhled. Stallone odvádí naprosto standardní výkon, milovníky série pak nepochybně potěší, že je tu více Richarda Crenny, který se dostává i do akce, na druhou stranu tu ale je nejslabší záporák z celé série, protože Marc de Jonge postrádá charisma a děsivost a je trochu toporný. Rambo III je závan nostalgie, který možná pro modernějšího diváka bude snesitelnější než druhý díl, protože lépe vypadá a je více akční a řeší se v něm toho naprosté minimum. Navíc se v závěru objeví ono slavné a dnes už ironické věnování. 60 %

Druhý Rambo do značné míry definoval představu o této postavě, což je trochu škoda. Je totiž diametrálně odlišný než první díl. George P. Cosmatos zcela rezignoval na psychologickou a protiválečnou rovinu a natočil ryze béčkovou podívanou poplatnou době. Rambo už tu neřeší traumata, ale stává se "übermenschem" a "strojem na zabíjení". Druhý díl je naprosto přímočarý s jasně rozděleným dobrem a zlem a body sbírá především atraktivními exotickými lokacemi a pochopitelně velkolepou akcí, která se v závěrečné půlhodině mění v totální inferno a zejména letecké bitvy patří k naprostým vrcholům. Stallone v hlavní roli je velmi dobrý, jen emocionálnější polohu moc nezvládá a citové výlevy tentokrát nejsou tak důvěryhodné, moc jich tu ale není, takže se to bez problémů dá přejít. Steven Berkoff zcela záměrně přehrává a přidává roztomilý ruský přízvuk, Charles Napier bohužel nemá tolik prostoru, ale zákeřného byrokrata ztvárňuje více než dobře, Richard Crenna je naprosto standardní, protože ani on nemá příliš místa na to cokoli zásadního předvést. Po letech je pochopitelně Rambo II spíš nostalgická podívaná, která může modernímu divákovi připadat nechtěně směšná a asi už je přežitá, ale jakožto obraz jedné filmové éry a své doby patří k tomu nejlepšímu, co kdy vzniklo. 70 %

Solidní, ale ničím neobjevná krimi z dob, kdy David Ayer byl ještě začátečník. Nemá problém s drsnou atmosférou, která se táhne celým filmem, a s vytvořením jakési bezútěšnosti, která provází policejní práci. V relativně svižném tempu pak vypráví příběh, který tedy nikoho nemůže překvapit, protože je naprosto tuctový a plný klišé. Ayer si naštěstí pomáhá i slušnou akcí, které ale překvapivě není tolik, a poměrně dobře napsanými dialogy, které mají spád a odsýpají. Hodně mu pomáhá Keanu Reeves v hlavní roli, který zvolil civilnější mód, a ačkoli jeho postava není úplným morálním vzorem, přece jen se s ní dá v určitých věcech ztotožnit. Škoda, že je na to sám, protože nikdo už nemá takový prostor, aby mu byl důstojným protihráčem, jedinou krátkou výjimkou je v závěru Forest Whitaker, díky kterému je jejich společná scéna asi nejlepší, co může snímek nabídnout. Ostatní už jsou tu moc málo na to, aby předvedli zásadně zapamatovatelný výkon. Dojem kazí překomplikovaný konec, který už musí být každému jasný po pár minutách, navíc není zpracován natolik atraktivně, aby to divák přehlédl. Street Kings určitě není špatný film a na jedno podívání jde o velmi dobrou kriminálku, nelze se ale ubránit dojmu, že její ambice byly o něco větší. 70 %

Je až s podivem, že jednu z nejpravděpodobnějších vizí budoucnosti naservíroval přiznaně béčkový akční počin, který se nebojí humoru a satiry. "One movie wonder" Marco Brambilla s překvapivou lehkostí vystihl zvláštní atmosféru světa bez zločinu, sexu a násilí, která je chvílemi extrémně vtipná a chvílemi ve své dokonalosti notně děsivá. Celé to má svižné tempo a dostatek režijní invence. Paradoxně akční scény jsou tím nejslabším, protože jsou naprosto standardní a nepříliš zajímavé, naštěstí na nich ale film nestojí. Divák tak ocení hlavně trefný humor a jemný satirický nádech, který je znát zejména na jménu mnoha postav. Sylvester Stallone tu prokázal slušný komediální talent, který už ale nikdy, i přes značné množství pokusů, nevyužil, což je škoda. Wesley Snipes naopak záměrně přehrává, což se ale do celkové stylizace hodí, Sandra Bullock je snesitelná a roztomilá, o moc víc jí toho scénář nedovoluje. Za zmínku pak stojí i Nigel Hawthorne, který tu mohl být klidně víc, protože jeho chladnokrevné chování je skvělým opozitem k živočišnosti a "primitivnosti" Snipese aka Phoenixe. Od plného počtu pak výsledek dělí jen některé nelogičnosti a drobnosti, které nejsou moc promyšlené, celkový zážitek ale naštěstí prakticky neovlivní. 80 %

Poměrně nešťastný film, který skrýval velký potenciál, leč ho nedokázal využít. Atmosféra je potřebně hutná a temná a velmi specifický vizuál je parádní a výborně evokuje svět po pravděpodobné jaderné (?) katastrofě. Solidní je i akce, které ale není tolik, je ale potřebně a decentně brutální a invenčně nasnímaná v podobě siluet. Zpočátku funguje i pozvolnější tempo, které jen prohlubuje celkovou záhadnost situace. I Denzel Washington je velmi dobrý, jen mnohdy nemá co hrát, přesto vše utáhne svým charismatem, Mila Kunis je mu důstojnou partnerkou a Gary Oldman je taktéž velmi dobrý, jen jeho záporák není úplně nejlépe napsaný a o jeho motivaci se divák může jen domnívat. Zásadním problémem je ovšem příběh, který není moc dobře vymyšlený a zcela zásadně mu chybí kontext. Nápad s Biblí jakožto spásnou knihou je výborný, jenže není vysvětlený a působí tak velmi samoúčelně až lacině a není se co divit, že mnohým evokuje náboženskou agitku. Závěrečná pointa asi měla být šokující, to se ale úplně nepodařilo, jen to prohloubilo jakousi nadpozemskou auru hlavní postavy, která opět není nijak vysvětlen. The Book of Eli tak ve výsledku není rozhodně špatný film a v rámci postapo dramat patří k tomu lepšímu, je ale škoda, že obrovský potenciál vůbec nevyužil. 60 %

Oproti jiným konspiračním thrillerům své doby tento poněkud zaostává. Do značné míry je to vinou Petera Hyamse, který byl v kariéře spíše rutinérem, což tady víceméně dokazuje. Napínavá a nepříjemná konspirační atmosféra tu funguje velmi málo a na diváka nikdy úplně nedopadne. První polovina, v níž se příběh ještě rozjíždí a působí tu jakési tajemno, je velmi dobrá a naláká k dalšímu sledování. Postupem času ale snímku tzv. padá řetěz, protože se začnou dít dost nelogické věci a celé se to posouvá do absurdity, protože něco podobného by v reálu určitě nefungovalo. Hyams tak nejvíce upoutá pasážemi z pouště, kde je ona samota všech zachycena velmi dobře. Z obsazení rozhodně vyniká záporný Hal Holbrook, částečně zábavný Elliot Gould a solidní James Brolin, pozitivem budiž i Telly Savalas v asi nejzábavnější úloze kariéry. Akce tu moc není, což je asi dobře, protože jízda auta s nefungujícími brzdami je vskutku dost špatně natočená. závěrečná honička je naprosto standardní, zase ji ale devalvuje absolutně nesmyslné držení postavy na křídle, které je opravdu zoufale nerealistické. Příběhu pak chybí lepší pointa, protože snímek najednou skončí, aniž by některé motivy dořešil a objasnil a uzavřel osudy stěžejních postav. Capricorn One postupem let dost zastaral a rozhodně není tak výrazný, jak chtěl asi být a podobným teoriím navíc dělá medvědí službu, protože je jasné, že pokud by se někdo o podobný podvod pokusil, rozhodně by to nemohlo fungovat takto. Přesto si pozici suverénně nejlepšího počinu Petera Hyamse a čtyři hvězdy zaslouží. 70 %