Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Horor

Recenze (1 332)

plakát

Transcendence (2014) 

Neviděl bych to jako takovou tragédii, nicméně je fakt, že Transcendence by asi chtěl být hodně ambiciózní, jenže je dost povrchní a ve své podstatě až naivní. Nejvíc ale překvapí fakt, že na to, že jde o režijní debut kameramana, tu nejsou žádné kamerové hrátky a všechno je strašně konvenční a drží se to při zemi. Vizuálně je sice snímek podmanivý, jenže ne opulentní, takže zmlsaného diváka asi neohromí, což je svým způsobem škoda, protože je přizpůsoben celku. Škoda, že si Pfister víc nepohlídal ústřední příběh, který se nezabývá těmi nejtriviálnějšími otázkami a všechno až moc idealizuje a zejména rezignuje na jakoukoli jasnou motivaci postav. Tím pádem ani herci nemají šanci se jakkoli rozehrát a ohromit - hlavní roli tu má spíš nijak výjimečná Rebeca Hall, Depp sice po delší době hraje normální roli, jenže je tu málo a ostatní už tu jsou spíše do počtu. Film také doplácí na tempo, které je extrémně pomalé a jsou chvíle, kdy by prostě potřebovalo trošku zrychlit. Na druhou stranu tu jsou slušná atmosféra, solidní hudba a zajímavý námět, nad kterým se lze zamyslet, i když jeho zpracování nedopadlo úplně nejlépe. Myslím, že při troše divácké tolerance se dá výsledek hodnotit jako lepší průměr. 60%

plakát

Rivalové (2013) 

Je úplně jedno, že ne všechno, co ve filmu vidíme, se přesně tak odehrálo, protože Rush je opravdu famózní snímek, který ukazuje, že i s menším rozpočtem se dá natočit perfektní a strhující sportovní drama. Howard podobné kousky umí, proto asi nikoho nepřekvapí, že výsledek je takový, jaký je. Od začátku přesně vymezuje, v jakých mantinelech se bude pohybovat a staví proti sobě dva kontrastní charaktery. Každý má své vyhrazené místo, každý má svou scénu, v níž vynikne. Howard nemá potřebu jakkoli na sebe více upozorňovat, nicméně to, co předvádí v nasnímání a nastříhání jednotlivých závodů, je naprosto excelentní. Jako bychom se opravdu ocitli na skutečných závodech. Celá atmosféra je fantastická a je v ní dobře zachycen takový ten pocit jezdce, kdy opravdu neví, zda po závodu vystoupí z vozu. Famózní jsou i herecké výkony, kdy zejména Brühl předvádí vskutku něco geniálního a je opravdu škoda, že ho Akademie úplně přehlédla. Sledovat jeho proměnu v Laudu je opravdu fascinující. Hemsworth je na první pohled upozaděn, jenže jeho charakter je napsán jako velký bonviván a playboy, takže jeho role je spíš o jakési stylizaci a užívání si, což splnil naprosto dokonale. Jejich společné scény a dialogy jsou parádní a mají potřebný náboj. K absolutním vrcholům snímku patří Laudova havárie a závěrečný závod v Japonsku, tam je tolik emocí, že by mnohé žánrovky mohly závidět. Celkově výrazně pozitivní dojem kazí snad jen překotný začátek, v němž se vše seběhne moc rychle a možná občasné hollywoodské manýry, kterých se Howard asi nezbaví, ale to zas tolik nevadí. Vynikající záležitost, která asi postupem času bude zrát jako víno. 85%

plakát

3 dny na zabití (2014) 

Velmi upachtěné tři hvězdy a další zaměnitelný film z Bessonovy produkce. Three Days to Kill doplácí hlavně na snahu skloubit akční film s rodinným, což se ale vůbec nedaří. Těžko říci, čí je to vinou. McG není nikterak zázračný režisér a takřka veškerý pokus o humor a vtipy totálně zabíjí (výjimkou je jen výborná scéna s Italem a receptem na špagety) nevhodným načasováním a nulovým vypointováním. Akci naštěstí zvládá, a když dojde na nějakou tu přestřelku a bitku, vše je přehledné a naprosto standardní, což je jedině dobře. První polovina ale opravdu dost drhne a silně nevyrovnané tempo jí vůbec nepomáhá. Na průměr se to vytáhne hlavně díky ucházejícímu závěru, který už je solidně akční a odsýpá. Samozřejmě se nesmí řešit logika, protože to je cesta do záhuby. I když těch děr je tu fakt hodně a některé jsou prostě nepřehlédnutelné. Je škoda, že výsledek je takhle zaměnitelný a nezáživný, protože Costner hraje v rámci možností velmi dobře a i ostatní mu skvěle sekundují. Nejvýraznější je asi Amber Heard, která si svou nejasně sexuálně orientovanou agentku vysloveně užívá a čas od času se uchýlí k záměrnému až parodickému pojetí. Výsledek je tak víceméně jednohubkou, která po pár dnech splyne s podobnými žánrovkami. 50%

plakát

Rio 2 (2014) 

Zbytečný a absolutně nezáživný animák, který pouze recykluje jedničku a spoléhá na přehnanou barevnost a na fakt, že se pořád něco děje. Bohužel to moc nefunguje, protože tvůrci sice chtějí, aby to byla oddechová podívaná, jenže přicházejí s poměrně velkým množstvím epizodních postaviček, jejichž význam je nulový a ve většině případů jsou otravné. Mravní ponaučení tu moc nefunguje, protože působí hodně násilně dodané a jeho účinek se moc nedostavuje. V podstatě tu kromě vizuální stránky není co chválit, protože všechno už jsme viděli jinde a mnohdy i lépe. Dabing je sice slušný, ale příliš to už nevytrhne, navíc písničky znějí opravdu příšerně a zejména rapové vložky jsou takřka utrpením. Kdyby Rio 2 zůstal jen na videu, moc by se toho nestalo, protože je opravdu jen nezajímavou a místy nudnou rutinou, která nemá co nabídnout a spoléhá opravdu jen na to, že díky názvu na ni přijdou rodiny. 50%

plakát

Dvojník (2013) 

Snímek zřejmě vzbudí dost protichůdné reakce a tak to má v tomto případě asi být. Ono totiž adaptovat klasickou (a navíc ruskou) literaturu je v dnešní době hodně nevděčné. Myslím, že Ayoade to pojal hodně svérázně a z mého pohledu nejlépe, jak mohl. Atmosféra je správně hutná a depresivní a vůbec nevadí, že připomíná Kafku, Orwella, případně Gilliama, protože Ayoade si z nich bere to nejlepší a funkčně to skládá dohromady. Zpočátku rozehrává hodně zajímavou hru, která se Dostojevského novelou inspiruje jen volně, což v tomto případě překvapivě nevadí. Je zajímavé sledovat, jak skvěle Ayoade pracuje s motivem zrcadla, který je klíčový i pro předlohu. Sázka na Eisenberga se mu vyplatila, protože oba charaktery odlišil naprosto bravurně a bez zaváhání a nemá problém přejít okamžitě z jednoho do druhého. Ostatní, ač vynikající, jsou tu víceméně do počtu, ale dotvářejí celkovou atmosféru. Je pravda, že s přibývajícimi minutami se Ayoade začíná uchylovat k přílišné doslovnosti a jako by nevěděl, jak to celé zakončit. Nakonec to udělá uspokojivě, i když ne úplně jistě a možná mohl v tomto případě zůstat věrný předloze. Nicméně myslím, že Dvojník je zdařilým převedením nadčasového tématu do současnosti a svým přístupem se snaží zachovat kouzlo i atmosféru Dostojevského novely, což se po většinu času daří. 70%

plakát

Captain America: Návrat prvního Avengera (2014) 

Pomineme-li záměrně a logicky komiksově přepálenou a nereálnou akci, je Winter Soldier zřejmě nejcivilnějším a nejrealističtějším marvelovským filmem. Russoovi potvrzují, že sedmdesátkové politické thrillery mají nakoukané více než dobře a dovedou s jejich konceptem pracovat. Je moc fajn, že druhý Captain America není jen přehlídkou akce, která je mimochodem někdy chaotická a zbytečně zběsile sestříhaná, ale dává si záležet i na příběhu, který je zajímavý, jen místy překombinovaný. Oceňuji také syrové bitky, které měly náboj a švih a vskutku baví se na ně dívat. Chris Evans už se v titulní roli našel, Scarlett Johansson mu skvěle přihrává, Samuel L. Jackson jede pořád to svoje, což bohatě stačí, no a třešínkou na dortu budiž výborný Robert Redford, který si pro sebe netradiční roli ve svém prvním blockbusteru viditelně užívá. Měl-li bych filmu něco vytknout, byly by to absence hlubších emocí (o jakoukoli postavu jsem se zkrátka nebál, takže mě klíčové chvilky nechávaly chladným), pár hluchých míst, již zmiňovaná překombinovanost a chvílemi křečovitá snaha o humor a hlášky, což ale může být jen a pouze vinou ryze průměrného a nezajímavého dabingu. 3D efekt jsem moc nevnímal, takže bych volil spíš klasické 2D. Ve výsledku tak je Winter Soldier opravdu jednou z nejlepších marvelovek, která se sice pořád drží svého komiksového univerza, zároveň se ale snaží trošičku přiblížit "běžnému" životu. 80%

plakát

Noe (2014) 

Aronofsky svůj první blockbuster ustál, i když jen na jedné noze. Po jeho skončení zůstává rozpačitost z celkového pojetí a očekávání. Je moc fajn, že Aronofsky nepodlehl klasickému diktátu epického velkofilmu a opatřil titulního hrdinu hlubokou psychologií, jenže to asi malinko přehnal. V celém filmu se v podstatě nic moc neděje a jenom se hodně povídá a filozofuje. Primárně proti tomu nic nemám, jenže Aronofskému v tom nějak chybí náboj. První půlhodinka hraničí s velkou nudou a dost se vleče, aby se pak naštěstí všechno tak nějak rozjelo a začaly přípravy na potopu. Vizuálně se tvůrce nemá zač stydět a některé záběry, ačkoli hraničí s kýčem, jsou nádherné, stejně jako celá zrychlená koláž stavby archy a proměňujícího se světa. Potřebně epický je i hudební doprovod. Nepříjemně naopak překvapí nedotažené triky, které bych přece jen v podobném snímku čekal dokonalejší. Russel Crowe je vynikající a některé nechtěně směšné promluvy zvládá se ctí a vnitřní boj jeho postavy je díky jeho podání uvěřitelný. I ostatní jsou velmi dobří, ačkoli se nemohu ubránit dojmu, že Emma Watson na podobné role ještě úplně nemá a Connelly se nezbavila svého tradičního přehrávání. Škoda, že postava Raye Winstonea je tu zhola zbytečná a on pak má minimum možností, jak s ní něco udělat. Ve výsledku tak Noe nedopadl zas tak špatně a má hlavně vizuálně co nabídnout, pro mě osobně však jde o nejhorší Aronofského film. 60%

plakát

Detektiv Down (2013) 

Velmi příjemná a hlavně netradiční komedie, která si rozhodně nedělá legraci z postižených lidí, ba naopak. Breien v ní velmi citlivě a zároveň stylově skládá trošku "jiným" lidem hold a dělá to zábavně, mile a hlavně vtipně. Humor je jemný, inteligentní a neprvoplánový, což dost potěší. Detektiv Down se dá chápat i jako pocta noirovému žánru s tak trochu netradičním hrdinou i netradiční osudovou ženou. Celé to má hodně zajímavou a takřka kouzelnou atmosféru, která se na diváka přenáší spolehlivě a bez problémů. Ocenit se ale musí prvotřídní herecké výkony, kterým kraluje Svein André Hofso, jenž je suverénní a takřka dokonalý. Ostatní jsou také výborní, ale v hlavě utkví právě tenhleten sympatický pán. Měl-li bych něco vytknout, byla by to možná přílišná utahanost a pomalejší tempo a fakt, že tvůrce diváka nikdy úplně nestrhne a udržuje jakýsi odstup od všech postav. To ale ve výsledku až tak nevadí, protože Detektiv Down je netradiční a hodně zajímavý snímek plný laskavého humoru a hlavně nadsázky. 70%

plakát

Yves Saint Laurent (2014) 

Velmi zvláštní životopis, po jehož skončení budete o YSL vědět to, co jste věděli před jeho začátkem. Lespert všechno podává dost chaoticky, takže není moc jasné, proč se co děje a jak se vše seběhlo. Za kardinální nedostatek ale považuji fakt, že nikdy nikdo nevysvětlil, v čem byl YSL tak výjimečný, že po něm šílel celý módní svět. A je to škoda, protože Lespert točit umí a většina scén má švih, spád a taky slušnou výpravu (ačkoli na film o módním návrháři tu bylo málo různých modelů a kostýmů), tím pádem se naštěstí nedostaví nuda. Také výkony obou titulních představitelů jsou velmi dobré, zejména Niney se v rámci scénářem omezených možností snaží YSL vykreslit jako komplikovaný charakter, který neví co se sebou. Je pravda, že občas se uchýlí k přehrávání a film se místy mění ve zbytečnou sérii hysterických výlevů, ale není to nic hrozného. YSL je zkrátka rutinní životopis, který asi vyloženě potěší málokoho, protože ti, co o něm něco vědí, si budou muset domýšlet a ti, kteří nevědí nic moc, se nic moc nedozví. Škoda. 60%

plakát

Temný případ (2014) (seriál) 

Takřka dokonalá minisérie, která oplývá opravdu fantasticky hutnou atmosférou, která by utáhla pořádný horor. Louisiana je tu zobrazena jako hodně tajemné a odlehlé místo, které je fascinující a děsivé zároveň. Je moc dobře, že Fukunaga natočil všech osm dílů, protože celá série má stejnou úroveň a řemeslně bych řekl, že stoupá s každým dalším dílem. Unikátní je také skoro filmový look, který vyniká i na velkém plátně (díky Oscarové noci mohu potvrdit) a opravdu výborný vizuál, který nemá prakticky žádnou chybu. V hlavních rolích excelují ze všech stran chválení Woody Harrelson, jehož charakter není tak vděčný, nicméně i on si ho užívá a předvádí tu několik skvělých momentů, a hlavně Matthew McConaughey, jenž je momentálně v životní formě a dostal k dispozici famózně napsanou postavu, jejíž monology by se mnohdy měly tesat do kamene. Oba mají své momenty (i když McConaughey jich má logicky víc) a je radost se na jejich kooperaci dívat. Zapomínat se nesmí ani na skvělou Michelle Monaghan, která je tu sice výrazně méně času, ale i ona bravurně vystihla ženu velmi silně bojující s fascinací kolegou svého manžela. K plnému počtu chybí velmi malý kousek spočívající v možná lepším rozuzlení a vysvětlení některých motivů. Ačkoli je jediná velká akční scéna natočena výborně a bezchybně, přiznám se, že mě trošku vyrušila z celkového pomalého tempa a přišla mi lehce zbytečná. True Detective ale mohu vřele doporučit i těm, kteří jinak seriály "nedávají", protože je strhující a hlavně nemá moc dílů. 95%