Botič

Týden po shlédnutí mám z filmu krizi středního věku a to i přes to, že nejsem ve středním věku. Zatím.

Emily in Paris v kuchyni. Bžůžo.

The Suicide Squad je silnější film, než Suicide Squad. Sebevědomější, uvědomělejší a určitě lepší. Ale celkově v něm tu kulervoucí pecku nevidím. Pár ustřelených obličejů a roztržených těl to pro mě nedoručuje. Nemít žolíka v podobě Harley Quinn a Starro, tak má Gunn problém. Současné DC universum asi nebude tak úplně pro mě.

Jungle Cruise chybí nadšení z filmařiny a radost z objevování nových světů. Není to vyloženě špatný film, ale utopený v CGI a s příběhem, který kopíruje Piráty z Karibiku. Emily Blunt má správné předpoklady pro to být Indiana Jones či Evelyn Carnahan, ale Jaume Collet-Serra neumí její potenciál využít naplno. Snad takhle podobně nebude působit filmová verze Uncharted.

Je mi stydno úplně za všechny, kdo v tomhle hrají a nechápu politiku Amazonu, který si tohle dílko zasponzoroval.

Temný rozjezd v uličkách Maroka a Budapešti je, i přes podivný střih, přesně ten film, který jsem s Black Widow chtěl vidět. V druhé polovině se to ale zlomí ve špionskou komedii s dysfunkční rodinkou ve svém centru a místo pořádně dopečeného příběhu se tu tvůrci spokojí pouze s přehrocenou CGI akcí, u které postavy hází jeden divnější vtip za druhým.

Detektivní případ, který by mohl být klidně námětem pro solidní gotický horor. Pobřeží bičované mořem, ruiny starého hradu a samotářská Sophie nalezená v trní. Celé mě to svojí atmosférou připomnělo Záhadné sídlo Bly. Jen místo paní z jezera, tu straší paní z hradu. Tvůrci si tu Sophie a její osud trochu romantizují, ale ten smutek prostupující první a poslední epizodou je až hmatatelný. Smutek za Sophie, ale i smutek za podezřelého z její vraždy, který ať už vraždu spáchal, či nikoliv, za ní poměrně slušně zaplatil. Někdy může být i svoboda svým způsobem vězení.

Znepokojující film o závislosti, závisti a posedlosti influencery a sociálními sítěmi. Pořád se sice pohybujeme v bezpečných indie vodách, ale občas to zazvoní hodně blízko domova.

Zvláštní film. Z každého rohu tu vykukuje jedna lepší herecká posila, než druhá. Postavy dohánějí jejich životní rozhodnutí. Je to smutné. Zároveň podivným způsobem uklidňující.

Ten nápad je fajn, ale takhle ho propálit už v názvu a traileru je škoda. Přemýšlet hodinu a půl o tom, co by s takovým námětem udělali Mike Flanagan nebo Ari Aster mi přijde mnohem víc vzrušující a děsivější, než se koukat na samotný film.