Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (1 027)

plakát

Moderní Popelka (2004) 

Typická hollywoodská polévka bez knedlíčků a přidaného glutamátu - jen s tím rozdílem, že tuhle mám rád!

plakát

Oko dravce (2008) 

I když nejste paranoidní neznamená to, že po Vás nejdou.......Intenzivní akční nářez aneb jak D. J. Caruso potkal Michaela Baye. Po celé dvě hodiny filmu je zábavné sledovat dva sympatické teroristy, kteří až do samotného finále nevědí o co kráčí. Perfektně promazaný stroj ve kterém funguje všechno na jedničku až je to děsivé. 7/10 PS: mozek protentokrát nechte doma:)

plakát

Před soumrakem (2004) 

Let me sing you a waltz about this one night stand....Život se někdy odvíjí odlišným směrem než by si naše srdce přálo. Na křižovatce osudu se necháme lehce zmást a místo do leva zahneme do prava. Otázka: „Co kdyby?“ nás pak provází do konce života. Avšak co kdybychom mohli dostat druhou šanci? Uměli by jsme jí využít? Když už se zdá, že na filmovém poli nedokáže diváka nic překvapit objeví se takovýto příklad čiré filmařiny, která prozáří i ten nejšedivější den lidského bytí. Občas každý potřebujeme obejmout, abychom se nerozletěly na miliony prázdných molekul z nichž se skládá náš život. Můžeme jim říkat třeba vzpomínky. Do jaké míry však dokáže změnit život jedno letmé a náhodné setkání ve vlaku? Nezapomenutelný filmový dialog a těžko popsatelný filmový zážitek. 10/10

plakát

Pink Floyd: The Wall (1982) 

Hlavou zeď neprorazíš, ale co hlasem? Pink Floyd to dokázali a rozbouraly jí cihlu po cihle. Vynikající.

plakát

Sbohem, baby (2007) 

Ve svém životě máme jen pramálo příležitostí ovlivnit naše bytí. To zda přijdeme na svět či nikoliv, jak, kdy, kde. Ve většině případů o něm rozhodují jiní. A tato rozhodnutí nás ve výsledku formují a dělají tím čím doopravdy jsme. Naše rodina, naše město, naše čtvrť. Tělo kolem duše. Města obklopující toto tělo. V dospělosti, když už máme tu pomyslnou moc ve svých rukách a snažíme se alespoň částečně vymanit ze zajetých kolejí unikáme před ostatními lidmi až na okraj velkých měst. Kde jinde než právě zde se dá dojít opravdového klidu? Ale co když se jednoho dne z vašeho domu ztratí to nejcennější co můžete ve svém životě mít, vaše dítě. Tím čím je tento film opravdu výjimečný je styl vyprávění, zachycující obyčejný úsek několika životů, jenž jsou protnuty událostí v podobě únosu malé dívky. Zachycují příběh, který by se mohl odehrát prakticky kdekoliv. Menší nevýhodou je pomalejší rozjezd, který má za úkol seznámit diváka s postavami, jejich motivacemi a ukázat postup vyšetřování, který je dalekosáhlejší než případy, které dokáží vyřešit kriminalisté v CSI na poli jednoho seriálového dílu. Když už snímek dospěje do fáze, kdy s divák myslí, že už jej nemůže nic překvapit přichází závěrečná pointa - v podobě velmi silného a nepředvídatelného zakončení, kdy je hlavní hrdina postaven před amorální dilema, neboť ať už se rozhodne tak či onak pokaždé to bude špatně. S následnou reakcí jeho partnerky můžeme nesouhlasit ale v jádru jí naprosto rozumíme, protože náš život se skládá z chybných kroků za něž býváme častokrát odměněni ale v samotném výsledku na nich nezáleží. 9/10

plakát

World Trade Center (2006) 

Stoneův nejapný pokus o vtip. Jak jinak si vysvětlit fakt, že většina scén mající za úkol vzbudit emoce působí spíše vtipně než-li dramaticky. Z dvouhodinového snímku je cca 15 minut opravdu dobrých a to je přeci jenom zatraceně málo vzhledem k potenciálu daného tématu. Odstrašující příklad toho, jak netočit filmy o 11. září.

plakát

Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (2007) 

Nejraději bych celuloidové kotouče Sweeneyho Todda vhodil do mlýnku na maso a výsledný produkt naservíroval režisérovi na stříbrném podnose. V tomto filmu je něco prohnilého. Burtonovy filmy mám moc rád ale od Sweeneyho Todda jsem čekal něco jiného. Převést Broadwayský muzikál o šíleném holiči se Burtonovi nepodařil, tak jak jsem očekával. Výborně budovaná atmosféra, která se však s přibývajícími minutami mění a výsledná stylizace je přetažená ad absurdum. V polovině filmu mi vytanulo na mysl, kde končí ona Burtonova bizardnost a začíná prvoplánová nechutnost. Je velmi těžké sympatizovat s někým, kdo se při cestě za pomstou trénuje v zabíjení na nevinných lidech. Jediným osvěžením pro mě zůstala scéna představy ideálního života Mrs. Lovettové oděná do nádherných až kýčovitých barev odlehčená černým humorem. Po skončení projekce jsem měl chuť na jiný Burtonův snímek a tím je Velká ryba, která mě přeci jenom naplnila něčím víc než jen pouhými efektními gejzíry krve prýštící z proříznutých krkavic. Nechci zase filmu křivdit některá pěvecká vystoupení byla dobrá ale přišlo mi to přeci jen málo. 6/10

plakát

Paříži, miluji Tě (2006) 

Malé perly navlečené na tenoučkém provázku, které se tváří nenápadně ale nemají pro to důvod. A ač jsou některé segmenty povedenější než ostatní, tak vytržené z kontextu ztrácejí svůj půvab a jas. Zářivá jména režisérů a herců v doprovodu nádherné romanticky snové Paříže, co víc si přát. Je tedy pravda, že na tento film není třeba koukat na velké plátně. Vyvolat na lidské tváři blažený úsměv se tomu daří i na televizní obrazovce. Paříž mám moc rád a už vím, kam pojedu letos na prázdniny.

plakát

Mlha (2007) 

Zdá se, že Darabont je z žijících režisérů nejspíše jediný, který Kingovi opravdu rozumí. Monstra svou béčkovitostí působí, jakoby utekli z jiného filmu. Mohutná chapadla, smrtící hmyz s nebezpečnými kusadly, to vše na vás čeká v husté mlze. Ale monstra nejsou to jediné čeho by se měl obyčejný smrtelník obávat. Tím největším nebezpečím je totiž člověk sám. K činům, ke kterým se uchyluje v případě nouze největší a to, že se z něj pomalu ale jistě stává manipulativní loutka. Co jsou lidé ochotni udělat pro své vlastní přežití? Mlha je psychologickou hrou v níž jsou monstra spíše jako bonus, než jako děsivý prvek. Darabont nesází na přehnanou brutalitu ale na pečlivě budovanou atmosféru strachu z neznáma a z odvrácené strany lidské duše.

Reklama

Reklama