Vivian

Co naplat, je to film pro skalní fandy SW (ale tipuju, že jestli budou případné další filmy takhle odbyté, kult zhyne na úbytě). Člověku mimo fanbase (jako jsem já) nemá tenhle spektákl naprosto co nabídnout. V kině (kam jsem přišla jako doprovod fandy) jsem asi po dvaceti minutách vytuhla, z dřímoty mě občas vytrhl nějaký ten výbuch a asi deset minut před koncem jsem se probudila (a na plátně viděla první sníh letošní zimy). Takže co se hodnocení týče, mohu zodpovědně konstatovat leda to, že sedačky hostivařského kina Premiere Cinemas jsou na spaní nepohodlné.

Třeba v Somálsku teď umírá hodně dětí na hlad a mně je to jedno. Ale není mi jedno, že je mi to jedno. Tak bych byl rád, kdybyste se za mě modlili, aby mi jich jako bylo líto, těch negrů... teda černoušků.

Film sám o sobě není nic moc a trestuhodně odbytý překlad a dabing jej sráží ještě hlouběji.

A já myslela, že hlouběji než Kameňák už nic není...

Slušný film, ale téměř k nekoukání - kamera tak brutálně trhá za oči, až se mi z toho dělalo fyzicky nevolno. Tohle bylo nadbytečné. Ti filmaři přece nebyli úplní začátečníci, takže ta kamera sebou určitě nemusela házet tak příšerně. Jasně, pro dojem autenticity je určitý třes nezbytný. Ale taky je třeba myslet na diváka a na jeho vizuální prožitek.

Nemohu bohužel hodnotit tento film jako samostatný celek, neboť jsem si nejprve přečetla románovou předlohu, a na film jsem se tedy už dívala jako na realizaci románu, takže se zkrátka nemohu ubránit srovnávání. A žel, jak byla kniha působivá a do hloubky propracovaná - přečetla jsem ji takřka jedním dechem za dva dny - byl pro mě film velikým zklamáním. Z knihy zbylo jen na kost obrané torzo, citelně chybí mnoho důležitého, co by mi jako divákovi umožnilo např. náležitě pochopit Štěpinu duši (např. to vše, co ji utvářelo jako dítě a dívku, její dětství a dospívání, které mj. prožila s Pavlem, jehož znala od dětství, a jehož život potom tolik změnil - a divák neví proč a jak a nevidí do hlubin jejich složitého vztahu) - je to, jako když si pustíte film až od půlky a nejste v obraze, kdo a proč jaký je a co proč dělá - a mnohde rovněž unikají motivace dalších postav, jež Havlíček ve svém románu tak dokonale vystínoval a s citem pro zdánlivě nevýznamné detaily prokreslil jejich mysl. Malinova diagnóza je z mého pohledu jen střípek do ohromné mozaiky, zde však málem dominuje celé druhé polovině filmu. A Iva Janžurová, jakkoliv velká herečka, bohužel typově vůbec nevystihuje Havlíčkovu Štěpu (což jistě není její vina, nehrála podle románu, nýbrž podle scénáře; nicméně románová Štěpa Kiliánová je žena mohutná, nehezká a bez vkusu, takže šarmantní a štíhlá Janžurová ji prostě nemůže vystihnout, kdyby se strhala) a na rozdíl od knihy zde není vůbec vidět, jak během těch let "vyrostla," jak ji všechny ty události ovlivnily, jaká byla na začátku a v jakou ženu dospěla nakonec, jak se postavila svému tragickému osudu... Píšu dvě hvězdičky, na tři už to pro mě není (na psychologické drama je to scenáristicky příliš odbyté) a na druhou stranu to nemohu úplně shodit, protože jakkoliv je slabý scénář, tak např. herecké výkony jsou (v rámci možností, vymezených scénářem) skvělé, Janžurová i Čepek samozřejmě excelují... i když další postavy nemají mnoho co hrát (opět srovnávám s románem) a spíš jen sekundují, byť v románu je jejich role rovněž důležitá. Číst román, to je, jako kdyby s těmi lidmi člověk žil. Ale dívat se na film, to je, jako kdyby o nich jen něco slyšel. Komentář gjjm píše o filmu jako o "příběhu o duševním rozkladu syfilitika." Přitom ta kniha o tomhle vůbec není. Gjjm se navíc domnívá, že Pavel se nechce léčit, aby ho nepomluvili lidi. Jenže skutečnost (románová) je taková, že Štěpa nejprve netušila, že Pavel umírá na syfilis (domnívala se, že je to něco, co se dá léčit), a tak ho přesvědčovala, aby se léčil. Jenže Malina dobře věděl, že jeho nemoc (nadto v tomto stadiu) je neléčitelná - proto se nechtěl léčit. Ale protože nechtěl nikomu prozradit, že je na tom tak zle, souhlasil nakonec, že se bude jezdit léčit do jiného města, aby ho lidi nepomluvili. (A ve skutečnosti pak samozřejmě nikam nejezdil.)

Hezké pokoukání, ale o čem to bylo?

Tož není to úplně blbý film, čekala jsem to horší. Pokud od toho člověk nečeká komedii, resp. přímou návaznost na jedničku, dá se na to koukat. Problémem je holt ta jednička, na kterou se tu prostě navázat nepodařilo. Sice tu hrají staří známí a z jedničky se formálně vychází, ale v podstatě je tenhle film někde úplně jinde. Na rozdíl od kruté komedie Kurvahošigutntag je toto spíš takové hořkosladké koukání. Občas to drhne (snaha o vtip, product placement, mizerné herecké výkony v mnohých vedlejších rolích - nehercům velkoryse promíjím, ale člověka až zaskočí, jak špatná je např. Dagmar Veškrnová, která byla v jedničce úplně v pohodě), ale pokud se člověku povede nemyslet na jedničku, dá se to vidět i dvakrát. Ale napotřetí to asi zase bude chtít pár let zrát.

Film dobrý, ale nemůžu si pomoct, musím napsat to, co tu přede mnou napsalo už x jiných - překlad názvu značí naprosté nepochopení, ve filmu nejde o žádné dějiny násilí, nýbrž o násilnou minulost, která dohnala jednoho člověka. Víc dobrých překladatelů do filmu!

Tož není to úplně blbé. Ale mě tenhle typ filmů úplně míjí.