Sawy

Kouzlu Idy jsem nepodlehl, Studenou válkou si mě Pawlikowski naprosto získal. Nádherně nasnímaná romance je fascinující především bezvýhradně funkčním eliptickým vyprávěním, díky kterému dokáže časově velmi rozsáhlý příběh předestřít před diváky v necelé hodině a půl. Každým coulem fascinující. Ukázkový příklad toho, jak se může takový koncept rozpadnout, je Ševčíkův Skleněný pokoj (dosud nemůžu pochopit, že na něm pracoval stejný střihač jako na Studené válce). Polská folklórně-jazzová epopej plná velkých emocí drží pevně pohromadě a její patos funguje přesně tak, jak má. Viz konec. 90 %

Home is where the heart is. Mine is Under the Silver Lake. 100 %

Spielberg umí, Singer umí, Hanks a Streep umí. The Post je fantasticky odvedeným kusem té nejčistší filmařiny, která fascinuje nejen tím, že je v každém ohledu precizní i tváří v tvář zběsilé rychlosti produkce, ale především šíří tematického záběru, nad jehož promýšlením svého diváka vybízí. Novinářské drama, detektivka, špionážní thriller, smutná satira. Je toho zde spoustu, navíc z technického hlediska v natolik lahodném balení, že mu jednoduše nelze odolat. Dynamika, kterou filmu dodávají kontrasty světů, ve kterých se pohybují jeho ústřední charaktery, je na tak komorní počin neskutečná, každá společná scéna Toma a Meryl je neskonalý požitek pro sledování. Při vědomí faktu, že měsíc po téhle pecce poslal dvaasedmdesátiletý Spielberg do kin výsostný nerdgasm Ready Player One... Ten člověk nezná hranice. 90 %

Pravděpodobně vrchol krátkometrážního Švankmajera, který rafinovaně skloubil dvě rozdílné předlohy do jednoho funkčního tvaru plného zmaru, klaustrofobie, strachu i té naděje. Výborně využité PoV pomáhá v napojení se na anonymního hrdinu, animace pokorně slouží ději, přesto nemizí svojský autorský styl režiséra, jenž zde po Otrantském zámku a Zániku domu Usherů dovedl k dokonalosti svou už tak vytříbenou metodu specifického adaptování a pokrucování legendárních literárních látek. 95 %

Podobně energií a emocemi pulzující záležitost jsem hodně dlouho neviděl. The Get Down si překvapivě zvládá udržet Luhrmannem nastavenou laťku po celých svých jedenáct dílů, přičemž nadpoloviční většinu si klidně dovolím označit za možná nejlepší TV věc, jakou jsem v posledních letech viděl. A vlastně jsem naprosto spokojen s faktem, že si tahle energická pecka vysloužila jen tu jednu sezónu. Ta je totiž natolik precizně vygradovaná, nacpaná parádní hudbou, stylistickými i vypravěčskými finesami a nezapomenutelnými sekvencemi (ty paralelní střihové!!!), že by stejně jen těžko mohla nejít kvalitativně níž. Navíc se vše povedlo parádně uzavřít, takže v dané podobě je The Get Down jedno nádherné mistrovské dílo, při kterém má člověk problém zůstat v klidu sedět a koukat. Neustále překvapující, pohádkově dojemné i leckdy zdrcující. "And how did YOU cross your RubiCon?" 95 %

Lanthimosovy vyhrocené konstrukty mě stále nepřestávají fascinovat. Zvlášť v případě, kdy se po formální stránce převlékají za artový horor, který hudbou a pohybem kamery neustále znepokojuje, obalí se konceptem antické tragédie, ale přitom neztrácejí specifický černý humor, který diváka provokuje k smíchu. Ne věcmi, které se na plátně dějí, a které jsou vpravdě hrůzné a vůči postavám ještě několikanásobně krutější než v Lanthimosových předchozích filmech. Nýbrž tím, do jakých záběrů a situací jsou tyto hrůzy komponovány. Na Zabití posvátného jelena se v pravdě ani Haneke nechytá. 90 %

Asi ještě nikde jsem neviděl tak elegantně skloubený magický realismus se syrovým naturalismem. Maďaři umí, O těle a duši pro mě byl asi vrchol loňského evropského festivalového filmu. Křehce unikavá, přitom nadhledu se neštítící romance v duši zůstává opravdu dlouho. 90 %

Noirem prodchnutá "pre-apokalyptická" atmosféra kolem konce tisíciletí, vysoká politická i celospolečenská angažovanost a vypravěčsky rozmáchlý a hutný koncept, tím vším (a zdaleka nejen tím) mi Zvláštní dny nesmírně imponují jako možná do velké míry zapomenutý, ale vlastně naprosto esenciální produkt americké kinematografie 90. let. Jeden z vůbec nejlepších filmů Kathryn Bigelow, jedna z vůbec nejlepších rolí Ralpha Fiennese, jeden z nejzajímavějších neo-noirů a cyberpunků od Blade Runnera. 90 %

Opravdu to není jen "o tý jedný scéně". Nezvratný (nikoliv Zvrácený) je stylisticky nesmírně promyšlený příběh, jehož reverzní narativní strategie dává v mnoha směrech větší smysl, je lépe umělecky motivovaná, než třeba u Nolanova Mementa. Přehršel stylové excesivity a šokujících výronů brutality postupně nahrazuje klid, který člověka emocionálně rozloží o to více. "Čas všechno zničí." 90 %

Represe, ponížení, beznaděj. Ještěže má tahle virtuózně zrežírovaná procházka maďarským peklem jen něco přes hodinu a půl, jinak by si po tom člověk vážně mohl jít hodit. Tady se učil Béla Tarr! 95 %