Sawy

Dokonalý příklad zpraseného a kompletně špatně pojatého životopisného filmu. Roztříštěná a zmatená koncepce neřekne neznalému divákovi o Thatcherové prakticky nic, režisérka navíc absolutně nemá cit pro tempo vyprávění, takže zatímco flashbacky z dětství i politické dráhy jsou uspěchané a zbytečně zkratkovité, důchodecké halucinace o mrtvém manželovi jsou až k nepřečkání. Zbydou tak jen působivé herecké výkony, které však samy o sobě dobrý film neudělají. Líbil se mi Lincoln i Králova řeč, Královna mi úplně nesedla, ale kvality se jí upřít nedají. Železná lady je ale selhání, které nudí a selhává na těch nejzákladnějších úrovních, které dělají životopis životopisem. 40 %

Další mrazivý, perfektně napsaný a technicky precizní Soderbergh. Narozdíl od Nákazy, která byla relativně přímočarou žánrovkou, tentokrát tvůrce nejvíc fascinuje žánrovou proměnlivostí a způsobem, jakým neustále mění vypravěčskou perspektivu, takže až do konce si divák není tak docela jistý, na čem je a na co se to vlastně dívá. Na artové znázornění rozložené ženské psychiky? Na paranoidní konspirační thriller? Na detektivku? Vedlejší účinky je skutečně oříšek zařadit. A paradoxně jim tak v mých očích chybí nějaký jednotící prvek, který by jim vtisknul jasnou tvář, emocionální středobod, který by mi pomohl překonat tu chladnou skořápku okolo filmu. Ale to je zkrátka ten odosobněný Soderbergh. Chladně precizní realizátor, který se tentokrát pustil na tenký led thrilleru a udělal z něj cosi, co se velmi nepříjemně zarývá pod kůži a vrtá člověku hlavou. Žádná snadná řešení, žádná příjemná podívaná, ale chytře napsaná multižánrovka plná špičkových herců (Jude Law snad nikdy nebyl lepší) potěšující svou precizností a inteligencí, ale malinko postrádající duši. Zahlédl jsem její záblesky, které patřily k nejlepším okamžikům filmu, škoda že jí tam nebylo víc, pak by šlo o skutečně dokonalý a inspirativní počin. Takhle jen silný nadprůměr, který se ale bude těžko dostávat z hlavy. 80 %

Jednička bavila více. Dokázala si lépe utahovat sama ze sebe, měla mnohem víc atrakcí, nad kterými mohl divák slintat a zapomínat, jakou tupost to vlastně sleduje. A měla na režijní sesli Sommerse, který perfektně vyhodnotil potenciál látky a udělal z ní guilty pleasure přesně ve stylu Dne nezávislosti a jemu podobných. Druhý díl má klipaře točícího dosud jen taneční filmy a je to znát. Akce postrádá tempo, Chu neví, jakým způsobem stříhat, aby výsledkem nebyl chaotický a špatně navazující sled pohybů, i potenciálně vděčná lákadla (ninjové v horách) dokáže spolehlivě pohřbít. OVŠEM... pořád je to zábava. Protože se pořád něco děje. Že je to často směšné, špatně natočené, napsané i zahrané, vem ďas, u podobného typu filmu jde hlavně o to, aby se divák nenudil a příliv akce, hlášek, dekoltů a drsných gerojů neustal na moc dlouho. Což se relativně daří a druhé G. I. Joe má u mě navíc tu výhodu, že po dokonale zprasené páté Smrtonosné pasti moje nároky na oddechovou zábavu pro kino zatraceně klesly. Takže jsem se dobře bavil u špičkování Rocka s Tatumem, schovívavě se usmíval u béčkových zvratů, užíval si opět těžce vládnoucí dvojku Snake Eyes-Storm Shadow (vykašlete se na vojáčky a dejte těm dvěma drsný, špinavý a osudový spin-off!) i přepálené záporáky. Škoda, že Rock nedostal vděčnějšího protivníka, než jakým byl Ray Stevenson, skutečně kulervoucí bitky se nedočkáme. A vlastně ani akce, takže v paměti utkví spíš (paradoxně) verbální kejkle z podzemní věznice a podobné. No a ještě Bruce Willis, jehož cameo sedlo moc hezky. Výsledkem je zábavná popcornovka s lehce zmršenou akcí, která ale v nad očekávání chladném březnu potěšila a přinesla ujištění, že letní sezóna je blíž, než by se podle počasí možná mohlo zdát. 65 %

Suverénně odtočený neonoir, který nesází na originalitu nýbrž na atmosféru. Bez Polanskiho režijního mistrovství by byl poloviční, s ním jde o veskrze lahodnou žánrovku s jako vždy přesným Fordem v roli nepravého muže. A Paříž je zužitkována skutečně naplno. 75 %

Je tam akce, je tam Bruce, je tam YIPPIE-KI-YAY, MOTHERFUCKER! Já se ale ptám: Where the fuck is John McClane?! Ten normální chlápek, nejlidovější hrdina v historii kinematografie, kterej je vždycky ve špatnou dobu na špatným místě, každýho, kdo se o něj otře, jednoduše vyfuckuje a ještě si do toho zapálí cígo a trefně zahlásí. A kde je sakra alespoň elementární náznak toho, že sledujeme další díl Smrtonosné pasti a ne videoakčňák s trochu solidnějším rozpočtem? Dělat z McClanea nezranitelného supermana, nenapsat mu jedinou údernou hlášku a ještě ho nechat, aby bez mrknutí oka dostával čočku nejen od synátora, ale i od těch nejtragičtějších záporáků, jaké kdy Hollywood vyplodil (o odkazu klanu Gruberů škoda mluvit)? Naprosté nepochopení podstaty série, pošpinění jejího pro mě dosud neposkvrněného odkazu, průšvih jako vrata. Člověku, který tohle napsal, bych příště nesvěřil ani ty nejubožejší seagalovky, tak moc je ten film dějově plytký. I když, o jakém ději to tu vlastně blábolím? Chatrné dvě hvězdičky jsou za slušně natočenou (i když v její podstatě úplně nesmyslnou) úvodní honičku a tu jednu hlášku během ní, kdy John uzemní naštvaného ruského řidiče. Jediný záblesk toho, jakým kdysi McClane býval borcem. 35 %

Tohle měla být největší jistota z letošních oscarovek. Emocemi nabitá romance dvou netradičních postav s Bradleym a Jennifer pod dohledem progresivního režiséra se už od traileru profilovala jako látka, které sednu na lep až dětinsky lehce. Výsledek pro mě ale představuje sice docela sympatické, přesto ale zklamání. Že ke mně nedolehly emoce, to může být subjektivní problém snadno zahnatelný dalším zhlédnutím. Že jsem se ale vytrvale míjel s náladou filmu, že jsem se postavám nedostal pod kůži, protože mi připadaly jen jako letmo načrtnuté archetypy (u vedlejšáků pochopitelné, u dvou hlavních hrdinů nikoliv), že jsem místo plnokrevné žánrovky, která se nebojí odvážnějších a méně vyšlapaných cestiček, dostal pro dnešní dobu typickou hřejivou dramedii, to už přejít nemůžu. Navíc dramedii krajně nepříjemně uřvanou, která vždy, když zamíří odvážnějším směrem, nakonec stejně rychle stáhne ocas a poslušně kráčí vstříc šablonám (aneb konec jsem čekal MNOHEM temnější). Herci se hodně snaží, Bradley si roli proti typu užil a De Niro předvádí svou nejlepší hereckou kreaci za hodně dlouhou dobu, ovšem Jennifer, jakkoliv ji mám moc rád, mi nepřišla oscarová, ale otravná. Russell podle mě své herce nedokáže správně ukrotit, takže si zbytečně kradou pozornost mezi sebou. Což už sice dvěma jeho hercům přineslo Oscara, ale filmům samotným to spíš ubližuje. Samotná režie je víc než cokoliv jiného zajímavá, u romantické komedie není zvykem tak sofistikovaná práce s kamerou či nasvícením, ale zároveň všechny tyhle věci dávají ještě více vyniknout celkové prostotě příběhu samotného. Který si i přes to dokázala spousta lidí evidentně užít. Mrzí mě, že na mou osobu kouzlo nezafungovalo, už kvůli tomu, že jsem filmu tak věřil, a že například závěrečný tanec neměl daleko k tomu, aby mě okouzlil. I řada dalších momentů má sílu, ale žádný není tak úplně dotažený do konce. A celkem je nakonec hladký průměr bez pořádné přidané hodnoty. 65 %

Myslel jsem, že se znalostí Nolanových pozdějších a tedy i dražších a propracovanějích filmů na mě Sledování tolik nezafunguje, ale chyba lávky. Opět nesmírně inteligentní, neustále překvapující a vysoce inspirativní kousek, ve kterém má každá scéna, postava a její čin své místo a důsledek. Dokonale zkonstruovaný thriller se skvělou paranoidní atmosférou a fantasticky hrajícími neherci, nejranější důkaz Nolanovy geniality a pro jeho fanoušky naprostá povinnost k nakoukání. 90 %

Před nasednutím na tento Let je třeba si uvědomit, že Zemeckis nenatočil katastrofický film o letecké havárii, ale studii životního ztroskotance, který se utápí v drogách a alkoholu a nejenže nemůže, ale vlastně ani nechce najít z onoho bludného kruhu cestu ven. Protože jakkoliv je úvodní pád letadla jednou z nejpůsobivěji natočených katastrof posledních let, zabírá skutečně jen začátek filmu, jehož zbytek se pak odehrává ve velmi rozvolněném a dramaturgicky poměrně neujasněném tempu. Zemeckis měl evidentně velmi jasnou představu o tom, jak chce pojmout osudy hlavního hrdiny, ale zároveň si nevěděl rady s vedlejšími postavami, které se mu ve filmu kupí a jen málokterá nakonec v ději zanechá natolik výrazný otisk, aby skutečně opodstatnila svou přítomnost. Takže tu máme výtečného Johna Goodmana (scéna, ve které dává za pomoci koksu dohromady hlavního hrdinu je brilantní), holohlavého J. B. Dalea (jeho nemocniční výstup je nej. moment filmu) i pohlednou Kelly Reilly, kterou když si odmyslím, tak film funguje úplně stejně a ještě by ubylo několik zbytečných scén. Ty se hromadí hlavně v prostřední části filmu, ve které divák nejvíc pociťuje přemrštěnou stopáž. Děj se v ní totiž skoro vůbec neposouvá, což na druhou stranu hezky reflektuje zamrznutí hrdiny na jednom místě, ze kterého se ne a ne hnout. Ani v těch hlušších pasážích jsem se ovšem nenudil a to díky Zemeckisovi a Washingtonovi. První jmenovaný se s velkou režijní jistotou vrací k hraným filmům a jednoznačně dokazuje, že ještě neřekl poslední slovo. Moc se těším na jeho další, méně pokorný projekt. Denzel pak ve značně ambivalentní roli opět ukazuje svou hereckou extratřídu. Zvládá hrdinu prodat jako sebevědomého pilota i alkoholem prosáklou trosku a držet si divákovi sympatie i ve chvílích, kdy se chová jako hovado první třídy. Což je velice důležité, protože právě s Whipem to celé stojí a padá. Jakmile o něj ztratíte zájem, ztratíte zájem i o film. Což se mi naštěstí nestalo. Skutečně další z letošních brilantních hereckých výkonů, Denzelova smůla je v tom, že jich tentokrát bylo požehnaně. Především díky němu jsem pak skousnul i samotný závěr, který z ostře řezaného dramatu, které se nebálo netradičních a odvážných řešení, udělá skoro-až moralitku. Ale ruku na srdce, dalo se to čekat. Dala by se vymyslet celá řada jiných a méně okatě hollywoodských způsobů, jak z celé situace vybruslit a příběh uzavřít, Zemeckis si vybral cestu kajícníka, čímž jakoby se skláněl před svými fandy, jimž celých dvanáct let nedopřál hraný film a neúspěšně experimentoval s technologiemi. Já osobně jsem ale moc rád, že je zpět ten starý Robert, který má zálibu v obyčejných hrdinech v neobyčejných situacích, který nám většinu filmu vykecá už v traileru a přesto nás v kině zase zvládne vtáhnout do příběhu. A především ten starý brilantní režisér, jehož rukopis mi už zatraceně chyběl. Jeho návrat sice má své mušky, ale pokud se na něj dívám jako na celek, povedl se náramně. 80 %

Zajímavé srovnání s teď-už-oscarovým Argem. Tam, kde se Affleck schovával za půvabný retro háv, události zlehčoval "hollywoodskou komedií" a míchal žánry, aniž by dokázal dát filmu konečnou tvář, se ZDT nebojí ožehavých témat, jde velmi nediváckou stezkou odosobněného zachycení skutečných událostí, které nemá daleko k dokumentu, a ještě nedokáže v žádné části své stopáže poskytnout divákovi skutečnou satisfakci. A přesně proto nový režijní počin Kathryn Bigelow považuji za mnohem lepší film než do škatulek přesně zapadající a o diváckou přízeň přespříliš usilující Argo. Smrt čeká všude mi byla blíže, ale realizace filmu o jedněch z nejzásadnějších událostí moderní historie je v podstatě dokonalá. Odtažitá, divácky nevděčná, ale technicky vzato dokonalá. 80 %

Lehkonohá žánrovka, která dobře baví i ve chvílích, kdy diváka skoro uráží svou triviálností. Což je hezký kontrast nejen směrem ke geniálnímu hlavnímu hrdinovi, ale především ke skvělému námětu, který měl při správném autorském uchopení šanci stát se společensko-kritickou sondou do dnešní společnosti a skutečně hlubším filmovým zážitkem. Dostal se ovšem k tvůrcům, kteří chtěli diváky především bavit. A to Burger s Cooperem rozhodně zvládli. Ten první dává filmu skvělý vizuál a dravou energii, která snímek neustále žene vpřed, druhý pak zvládá prodat všechny aspekty hlavního hrdiny, který, ač se hodnou část stopáže chová dosti ambivalentně, nepřestane být člověku sympatický. A nakonec se mi Všemocný líbil i v téhle jednoduché podobě. Člověku sice vrtá hlavou, že to mohlo být lepší, vážnější, ten mafián opravdu přebýval a závěr mohl být vyhrocenější a lépe doťuknutý, ale finální produkt si jej nakonec stejně získá svou bezprostřední hravostí a technickou vynalézavostí. Jen víc takových žánrovek! 75 %