argenson

Bohužel, dostalo se to ke mně až po několika mnohem lepších podobných snímcích z Itálie. Alain Delon za hvězdu ano, ovšem krásky uvedené na předních místech v titulcích (Mireille Darc, Ornella Muti, Stéphane Audran) se tu v podstatě jen míhají v epizodkách mezi dveřma, v posteli nebo na ulici. Naopak pánové v důležitých vedlejších rolích se neznalci mohou vplést do nepřehledného chumlu Delonových protivníků/spojenců. Pointa slušná, ale jako celek u mě průměr.

Jak pravila kolegyně při odchodu z kina: „Bylo tam moc Ivany.“ Ano, kdybych chtěl bejt cynickej, tak řeknu, že producentka filmu (Ivana Gottová) vytěžila z poslední životní fáze svého manžela maximum. Všechny použité starší záběry já znám zpaměti, takže pro mě nic novýho. V nově natočeným materiálu se motá nemohoucí stařík na hranici svéprávnosti, kterej trousí křečovitá životní moudra a nepříliš podařené vtípky, neumí to moc s dětma, ale pořád má obdivuhodnou touhu zpívat. Náležitě jsou zdůrazněny momenty s cílem vylepšit Mistrův morální kredit. Ale jak už kdysi v jednom dokumentu řekla k Antichartě Eva Pilarová: „Jestli někdo tvrdí, že neví, co jsme podepisovali, tak normálně lže.“ Plus alibistický rozhovor s Martou Kubišovou, aby všichni věděli, že se na něj nezlobí, že on mohl a ona ne. Jedinej, kdo doopravdy pobavil, byl dvěma třema hláškama Ladislav Štaidl. Celkově srovnání Karla na vrcholu v narvaných sportovních halách, kdy výborně zpívá a rozdává se publiku, s dědečkem, kterej na chalupě osamoceně sosá čaj z puntíkovanýho hrnku, má určitou výpovědní hodnotu, ale já jsem z toho zas až tak urvanej nebyl. A to říkám z pozice znalce a celoživotního fanouška, kterej byl v širokém časovém rozpětí sedmkrát na jeho koncertě.

Jako absolutní nesportovec jsem Zátopka přijal jako výborný dokument o osobnosti, k níž jsem měl dosud jen základní povědomí typu zlato Helsinky. S famózním Václavem Neužilem a výbornou Marthou Issovou.

Před několika lety byla pro mně knížka naprostým zjevením, čtenářským zážitkem a prvním setkáním s Patrikem Hartlem, od nějž jsem pak hltal i další věci (se sestupnou kvalitativní tendencí). Prvoka jsem půjčoval tolika lidem, až se mi někde ztratil. O to víc jsem byl zvědav na filmové zpracování. V první řadě oceňuju luxusní casting, kdy i jednověté štěky zajišťují osobnosti typu Langmajer, Remundová nebo Mádl. Jako celek cajk (s důrazem na herecké kreace Martina Hofmanna nebo epizodky Daniely Kolářové), ale literární předloha je o level vejš.

Trochu mě překvapilo, že pokud námět vzešel od Marka Daniela, tak jeho postava mě bavila ze všech nejmíň. Naopak nejvíc pobavila skvělá Erika Stárková. Paralela s Vlastníky zde v několika komentářích zmíněná je celkem na místě. Byť se časem ukáže, že Třídní schůzka je hodně poplatná době vzniku, teď je to na jeden večer obstojná zábava. I když závěr vyznívá do ztracena a chybí mu zásadní pointa.

Téměř k nesnesení kladní Lukavský a Švorcová. Plus vyšperkované věty, které by normální člověk v afektované rodinné diskuzi v životě nedal dohromady. Ale docela mě to bavilo.

"Tak jim zaplatíme." - "Mluvíme o švýcarský justici." - "No a, tak jim to dáme ve frankách."

Obsazení excelentní, děj trochu nepřehledný. Až v závěru pobavil Jiří Sovák: "Vzorné pohostinství... s kurvama."

Díkybohu že nepatřím do cílový skupiny, aspoň doufám. Jako osvěta nevím nakolik to zafunguje, ale natočený je to náramně dobře. Korunováno skvostným závěrem ve stylu všechno je jinak.

Hana Maciuchová celkem dlouho jela v prototypu matky ze Samotářů, ale když v tom byla dobrá, tak proč ne. Klára Melíšková cajk, ale ne tak skvělá jako jindy/jinde.