argenson

Asi to má bejt jakože lidský a dojemný příběh, ale celý je to o funusech a pohřební hudbě a nějak to nemá koule.

Docela slušnej a do více vrstev rozloženej příběh o krevní mstě. Hodně to stojí na Steve McQueenovi, což ovšem nedává smysl, páč celkem vrásčitej se tady snaží bejt za mladičkýho synka ne úplně starých rodičů. Navíc furt všem vnucuje, že je napůl Indián. Modrookej blonďák, to hned poznáš Indiána.

"Pavlíku, zítra pojedeme na přehradu, chceš?" - "Mně se na přehradě nelíbí, mami." - "A proč ne?" - "Protože jsi píča." Místama celkem drsný dialogy :-) Překvapivě snesitelný Vašut, i když to prolínání pracovního a soukromého života vede k docela roztříštěnému ději a ve stopáži 3x60 minut je z toho nakonec celkem nuda. Totéž se týká hudby.

Správně angažovaný kontrast mezi chudým chlapcem z hor a karikaturami kapitalistů dole z města. Má to ale dobré výkony v dětských rolích a nádhernou slovenskou přírodu, která je v závěru znásilněna do melodramatické scény útěku vstříc světlým zítřkům. Nad 50% jít nemůžu, tahle slovenská poetika šedesátých let mě moc nebere.

Pohádka zcela prosta pohádkových rekvizit, ale proč ne, i když ten převod pověsti o lidovém císaři je taky trochu přitaženej za vlasy. Dost to těží z dočasné dobové popularity Petra Rajcherta, což není úplně dobře, ale naštěstí Ondřej Vetchý zachraňuje, co se dá. A v Náměšti nad Oslavou já to mám rád.

Českou seriálovou tvorbu posledních let moc nesleduju, ale když jsem si Případy 1. oddělení dal dvakrát a některé díly i víckrát, musím k tomu něco napsat. Zaujala mě půvabná paralela s Malým pitavalem v typologii postav jako byl ostřílený mazák pracující hlavně s letitými zkušenostmi (Vlastimil Hašek/Bolek Polívka), dva akční hrdinové vrhající se často bezhlavě do dobrodružných akcí (Pavel Zedníček, Jiří Krampol/Filip Blažek, Petr Stach), dojemný outsider, kterému se občas podaří zazářit (Michal Pešek/Miroslav Vladyka) a nekompromisní, nepříliš oblíbený, přitom dobře hláškující šéf (Ladislav Frej/Miroslav Hanuš). Oba seriály sice pracovaly se skutečnými případy, jenže zatímco Malý pitaval sklouznul k úsměvným epizodám loupeže papoušků, Případy 1. oddělení se přecijen drží divácky atraktivnějších vražd. Práce kriminalistů je zobrazena věrohodně, ať už jde o akční zásahy nebo mravenčí práci na vyhledávání důkazů často řadu let zpět. Vyšetřovatelé jsou chlapi z masa a kostí, ale záblesky z jejich soukromí jsou tu v míře snesitelné. Kromě nich několik výborných vedlejších rolí, v rámci svého comebacku například skvělá Regina Rázlová jako vydíraná ředitelka čokoládovny v epizodě Sladký vyděrač nebo dokonale dementní Filip Kaňkovský coby bezradný komplic v díle Hodinka k dobru.

To říkám pořád, témata z války by měli točit jenom ti, co ji zažili. Velmi dobré.

Nevadilo by mi tolik znásilnění řeckých bájí, chtěl jsem si to užít jako akční a vizuálně dobrou podívanou. Což jako ano, i když ten sebedestruktivní proces jedný velký rodiny je úsměvnej a Zeus s vidlema v zádech mě doopravdy rozesmál. Co mi vadilo, byly kreténský dialogy a neschopnost božstev a polobožstev chovat se aspoň trochu vznešeně.

Název je úplně mimo mísu a Květě Fialové v týhle době měli zakázat hrát, páč tou šedivou trvalou se znemožnila na několik dekád dopředu. Ale úplně špatný to není, i když pointa je málo pointoidní.

Název je možná záměrně trochu zavádějící, protože označením Rakušanka častovali Francouzi nenáviděnou královnu, zatímco tenhle film jí dost nadržuje. Jasně, že nebyla světice, ale taky nebyla vlastizrádkyně, co by si zasloužila popravit. Francouzská revoluce v tomhle ohledu ale byla dost nekompromisní a neznala bratra. Ute Lemper podává výborný výkon předčasně zestárlé, zoufalé a bezmocné ženy, která neví, kde má děti, ví, že jí popravili manžela a s neuvěřením se smiřuje se svou současnou situací. V soudním procesu vystupuje pokorně a jen zřídka gestem či narážkou připomene fakt, že je královnou Francie. Dokonalé jsou v tomhle i kratičké pestrobarevné flashbacky z jejího "minulého" života. Mezi obhajobou a obžalobou to jiskří v dialozích a vrcholí to dokonale nasnímanými detaily těsně před popravou. Výbornej film. Škoda, že u nás nešel. Protože takhle u nás Marie Antoinetta zůstává pořád v povědomí jako rozmařilá královna se slavnou hláškou "Když nemají chleba, ať jedí koláče", kterou nikdy neřekla.