Marthos

Návštěva v proslulém domě na Kampě, v samém srdci Prahy, zastihuje jeho hostitele, herce Eduarda Kohouta, nejen při vzpomínkách na nejslavnější jevištní výkony, ale také v nejintimnějším prostředí, v místech, kam měli přístup jen nejbližší přátelé. A taková vzácná příležitost se neodmítá.

Bernardýn Pepa, který (ne)umí sbírat houby je fajn, herecké obsazení také, ale jinak je to slabý odvar legendárního Bohouše.

Zdá se až neuvěřitelné, že autorem této bezvýznamné morality o nafoukaném hejskovi, kterému teprve strach z vlastního selhání srazí hřebínek, je renomovaný rozhlasový režisér Jiří Horčička.

Život podle předem narýsovaných souřadnic. Vzpoura osmnáctileté Kateřiny, vrcholící zoufalým pokusem o sebevraždu, ukazuje, kam až sahá slepá rodičovská láska, která se ve jménu umanuté ctižádosti neohlíží na city druhých. Inscenace je to, žel, chabá a v mnoha ohledech schematická, poznamenaná typickým režijním rukopisem Evžena Sokolovského. Afektovaných výlevů, umělých póz, zlověstných hudebních tónů i dramatických nájezdů na pozastavené tváře herců je tu dost a dost.

Jak oblafnout manžela. Natočeno je to ovšem nezajímavě, líně a nebýt Petra Kostky, nestálo by to snad ani za reprízu.

Můžou tě i zabít. Dramatická epizoda, odehrávající se v dusivém období krvelačné heydrichiády, je sevřeným rodinným thrillerem, v němž hrdinové tančí na ledových krách osudu, plni nejistoty, strachu a bezmoci. Jiří Adamec patříval ke špičkovým televizním režisérům a jeho vypoklonkování z Kavčích hor na počátku devadesátých let bylo jednou z nejpalčivějších ran, které se dodnes nezacelily. V tomto komorním dramatu, jímž na delší dobu v podstatě uzavřel svou úspěšnou kariéru, poskytl navíc zajímavou příležitost čtyřem vynikajícím hercům – Radoslavu Brzobohatému, Janě Hlaváčové, Zdeňku Ornestovi a Ondřeji Vetchému.

Povídky amerického humoristy O'Henryho vynikají vtipem i překvapivou pointou a mnohé z nich se dodnes těší čtenářské oblibě. Před televizní kamerou se z nich zásluhou Evžena Sokolovského ovšem staly neživotné, nudné historky, sehrané veskrze průměrnými herci. Jedinou výjimkou je Šifra pana Collowaye, kterou lze vzít na milost díky (opět skvělému) Čestmíru Řandovi a Františku Filipovskému.

Americké epizodě z volného cyklu o slavných humoristech celého světa vévodí bez rozmýšlení první povídka (Interview), v níž se vedle Josefa Kemra v roli Marka Twaina již poněkolikáté skvěle uplatnil Čestmír Řanda.

Malá sonda do života obyvatel za socialismu. Jiřina Bohdalová v roli zvědavé sousedky, prosté ženské, která nikdy o nikom a o ničem nerozhodovala, přestože po tom doslova prahne, je jednou z těch postav, v nichž oblíbená herečka výborně balancuje na hraně tragikomiky. Neméně skvělým partnerem v roli flegmatického manžela jí je Josef Somr.

Všichni zemřete. Parodie? Spíš ne. Detektivka? I kdyby, tak velmi mizerná. Co tedy zbývá? Tvůrci v podstatě zrecyklovali tehdy nadmíru populární koloraturní figurku jménem Pacínek, objevivší se na filmovém plátně poprvé v Nahé pastýřce (1966), a navěsili na ní zcela nemožný příběh o záměnách dvou navlas stejných kufrů a rychle se množících mrtvolách. Zábavné to, věru, příliš není, snad s výjimkou závěrečné scény, které vévodí vynikající Zdeněk Dítě.