Marthos

Příběh ad absurdum. Ale Janě Štěpánkové to sekne, jako vždy.

Sejde z očí, sejde z mysli. Jak jinak.

Jiří Sovák jako nerudný taxikář, který leze sousedům do bytu a určuje jim, co smí a nesmí... Typické pro tehdejší poměry.

Sousedské naschvály v podání Bohouška Záhorského a Marie Brožové... Škoda, že scénář nenabídl oběma hercům širší prostor, výborně rozehraná partie k tomu přímo vybízela.

Milena Dvorská, neobyčejně krásná žena a herečka velkých výbojných, vzdorných poloh, zůstává nedoceněnou osobností, umělkyní, která byla spíše přehlížena, než vzývána. Neshody s nejbližšími rodinnými příslušníky, frustrace, nejistota, ztráta divadelního jeviště, přicházející stáří... I proto nebyl její předčasný odchod pro veřejnost tak překvapivý. Byl bych ovšem rád, aby v toku řečeného nezanikl jeden důležitý detail – Milena Dvorská jako jedna z mála neváhala, vědoma si všech možných sankcí, podepsat v lednu 1989 petici za propuštění Václava Havla z vězení. Statečná, silná žena.

Václav Havel a jeho první prezidentské okamžiky. Euforie, nadšení, radost, uvolnění... to všechno zachycují záběry jak z amerického prostředí, tak z mnohých míst českého venkova i pražské aglomerace. Pro současného diváka má Jasného a Formanův film téměř symbolickou výpověď; je svědectvím doby, v níž se s nepředstíranou samozřejmostí prosazovaly ideály lidského humanismu. Škoda, že dnes už vládnou zcela jiné hodnoty.

Za nejcennější (a nejvýmluvnější) pokládám alibistické vytáčky a mlžení bývalých příslušníků StB. Svině zůstane sviní a hňup zůstane hňupem.

Maupassantova humoreska, ironizující lidskou hamižnost a ziskuchtivost, je sice sama o sobě vtipná, ale televizní provedení nabízí jen očekávané a nijak překvapivé vyústění. Marie Vášová je ovšem v roli čiperné babky Magloirové jedinečná.

Úděsný. Tristní pohled na Václava Vosku, tohoto českého Mastroianniho, který měl za sebou již přehlídku vskutku nebývalých hereckých výkonů, jak se plichtí v té ošuntělé moralitě... Kde nic není, ani divák nebere.

Rozhodná chvíle. Žít nebo zemřít? Zapomenout a odpustit? Zahodit všechno, co ještě nedávno mělo smysl? Stejnojmenný román Stanislava Rudolfa nabízí zamyšlení nad tím, co všechno je člověk schopen obětovat, aby zachránil život druhých a ukazuje, že hranice mezi dobrem a zlem není tak zřetelná, jak si myslíme. Bohužel, film utrpěl povážlivé trhliny, když byl do hlavní role angažován Vlastimil Harapes (proč ne rovnou František Němec?) a jeho hysterický styl. Zvýraznění některých nežádoucích – komických – prvků (postavy Jiřího Kodeta, Dagmar Čárové a Michala Pavlaty) filmu spíše uškodilo. Ovšem způsob, jakým byla zachycena obětavá a namáhavá práce lékařů, vesměs špičkových odborníků tehdy stále socialistického zdravotnictví, zasluhuje bezvýhradnou pozornost a úctu.