Marthos

Marthos

Martin Čípek

okres Praha
Sběratel antikvit


55 bodů

Moje oblíbené herečky

  • foto

    Adina Mandlová

    Manekýna. Ctižádostivá kráska, která to dotáhla z řadové manekýny na jednu z nejpopulárnějších a nejžádanějších hvězd domácí kinematografie. Dokázala být znuděnou mondénou, veselou dívkou z chudých poměrů i rozkolísanou intelektuálkou. Bývala kousavě ironická i oddaně milující. Spolupracovala s největšími režiséry své doby – Fričem, Lamačem, Slavínským a Vávrou. I ona nakonec doplatila na vykalkulované vztahy s osudovými muži velkého světa. Ritz anebo nic.

  • foto

    Hana Vítová

    Noční motýl. Tajemná, jemná, tichá a bezkonfliktní. Když v září 1931 poprvé vkročila na prkna Osvobozeného divadla, netušila jak oslnivá kariéra na ni v příštích letech čeká. Stala se jednou z nejpopulárnějších hvězd předválečného a válečného filmu, byla ikonou, miláčkem publika, žádaným typem. Několikrát přesvědčila diváky i kritiku o svém mimořádném talentu. Po válce jako jedna z velkých ženských hvězd neprávem vyloučena z tvůrčí činnosti a zbytek jejího života je poznamenán osobní tragédií a samotou.

  • foto

    Nataša Gollová

    Komička. Kvalitní rodinné zázemí i patřičné vzdělání, kterého se jí dostalo, z ní tvoří tak trochu výjimku mezi tehdejšími filmovými hvězdami. Půvabná, inteligentní, neposedná a velice spontánní, se smyslem pro humor, ale také zraněná a milující žena. Taková byla Nataša Gollová. V našich očích si uchovala obraz upovídaného a temperamentního děvčete, které svou přímočarostí okouzlí každého. Zůstala navždy mladou a krásnou, navzdory všem životním peripetiím, v nichž toho k smíchu bylo jen velice málo.

  • foto

    Věra Ferbasová

    Žabec. Ideální představitelka ztřeštěných komických hrdinek, ve třicátých letech nejoblíbenější herečka v Československu. A vše začalo v kanceláři Vlasty Buriana, který v ní okamžitě rozpoznal jedinečný herecký talent. Záhy po prvních divadelních krocích přišly i první nabídky od filmu. Zpočátku hrála menší role, premiéra Slavínského Uličnice ji ale rázem katapultovala mezi hlavní kinohvězdy. V období pěti let natočila řadu úspěšných veseloher, v nichž vytvořila svébytný komický typ energické dívky se smyslem pro geniální převleky.

  • foto

    Jiřina Štěpničková

    Vamp. Jestliže se o ní hovoří jako o ženě s tragickým předurčením, je to více než výstižné přirovnání. Na filmovém plátně hrála většinou tragické hrdinky z vesnického prostředí, na divadelních prknech přesvědčovala naopak o svém vzácném komediálním talentu. Bez problémů dokázala střídat vážné i veselé charaktery, současné i historické příběhy a pokaždé byla přesvědčivá. V době komunistických represí se stala jednou z obětí a na svou bývalou slávu později už nedosáhla. Přitažlivá žena s nadhledem.

  • foto

    Růžena Šlemrová

    Dáma. "Mám ráda všechny ty své matinky a tetinky. Hrát otřesné příbuzenstvo je mimořádné zábavné," poznamenala kdysi ona sama o svých rolích. Byla jedinečnou představitelkou ironických dam z vyšší společnosti, které téměř pokaždé obdarovala roztomilou afektovaností a záměrně stylizovanou dikcí. I když se do kamery podívala už v dobách němé kinematografie, teprve zvukový film z ní učinil vyhledávanou a populární herečku. Vždy byla perfektně oblečena a nalíčena. Mnohé z jejích replik jsou dodnes nezapomenutelné.

  • foto

    Antonie Nedošinská

    Maminka. Jen stěží bychom v prvorepublikových filmech našli lepší představitelku rozšafných žen z lidu. Maminky, hospodyně, hokynářky, chůvy. Temperamentní, obyčejné, hubaté, někdy uštěpačné a přísné, ale pokaždé oddané a milující. Filmy, ve kterých Antonie Nedošinská hrála jsou dnes slavnější, než její divadelní role, přestože patřila k nejvýraznějším osobnostem pražského Národního divadla. Nelze neocenit ani gesto, kdy se v roce 1941, na vrcholu popularity, dobrovolně vzdala další filmové kariéry. Silná žena s pohnutým osudem.

  • foto

    Zdeňka Baldová

    "Dovedla být výborná v Morálce paní Dulské, v poťouchlých kuplířkách, v maminkách i služtičkách. Zůstalo v ní něco ze staré kolombíny, ženského klauna. Sváděla bitvy se špatnou pamětí a přeříkáváním, byla roztržitá, i když soustředěná, ale vždycky přesvědčivá," řekla o ní kdysi Olga Scheinpflugová. Galerie jejích filmových postav, velkých i těch docela nejmenších, je věrným odrazem těchto slov. Její osobitý humor, který rozdávala na jevišti i v desítkách filmových veseloher, patří k těm nezapomenutelným a milovaným.

  • foto

    Dana Medřická

    Její herectví bylo jako horký vítr – čechralo vlasy. Ať v rolích komických nebo dramatických, své diváky si získávala citem, opravdovostí a láskou k herecké práci. Byla jednou z královen českého jeviště, ovšem tou z nejskromnějších. Nesnažila se být hvězdou. Své postavy budovala zevnitř, snažila se je pochopit. Postupně si vypracovala schopnost postihnout je ve vší protikladnosti, ve vší složitosti, přiblížit je z různých hledisek. Získávala pozornost pravdivostí prožitku. Dokázala být jedovatá, jízlivá, nebyla jí cizí unavená, rezignovaná postava, uměla obdivovat, fandit, rvát se se životem, znala cenu houževnatosti, nepoddajnosti, vytrvalosti. Měla talent od Boha a dar bezprostřední samozřejmosti. A to je neopakovatelné.

  • foto

    Jana Hlaváčová

    Cesta Jany Hlaváčové, kterou kritici i její obdivovatelé nazývali ve své době "první dámou první scény", byla vždy lemována tvůrčím hledáním, prohrou i úspěchem, ale také vitalitou, sveřepostí, odhodláním a obětavostí. A protože, jak o tom sama často hovoří, osobní život je součástí jejího hereckého života, můžeme pod všemi jejími postavami zahlédnout hluboký prožitek, vnitřní žár, syrovost. Zatímco na divadle sklízela úspěchy v klasickém repertoáru světového i domácího fondu, film ji nikdy nedokázal plně využít. Odškodnění nabízela až televize, kde zazářila především v roli správcové Anděly Hrachové ve Filipově seriálu Byl jednou jeden dům. Jana Hlaváčová je jednou z mála těch, kterým věříte každou roli a každý charakter. Ať kladný nebo záporný.