Marthos

Marthos

Martin Čípek

okres Praha
Sběratel antikvit


51 bodů

Moji oblíbení herci

  • foto

    Oldřich Nový

    Gentleman. Nejkouzelnější lhář českého filmu. Šarmantní svůdce, ale také vzorný otec a milující manžel. Tím vším byl ve svém uměleckém i soukromém životě jeden z nejslavnějších milovníků českého filmu. Zároveň vynikající herec, režisér, autor i divadelní ředitel. Své druhé já zasvětil operetě, z které se jeho přičiněním stal pojem. I v pozdějších dobách si uchoval jiskru, nezměrnou eleganci a vůni starých časů. Byl za každých okolností svůj a iniciály ON jsou dodnes symbolem dokonalého muže, takového, jakým byl právě Kristian ve stejnojmenném filmu.

  • foto

    Hugo Haas

    Bonviván. Jedna z nejvýraznějších hereckých osobností. Jeho nadčasový ironický humor a svérázné vystupování z Haase ve třicátých letech učinily hvězdu první velikosti. Byl však také výjimečným charakterním hercem a členem činohry Národního divadla, kde ztvárnil řadu pozoruhodných rolí. Ve filmu se stal vyhledávaným typem v několika variantách – jako ironický milovník, nepraktický starý mládenec, postarší mentor a dojemný žebrák. Dovedl si užívat života plnými doušky a k jeho image patřily krásné ženy a kokain. V roce 1937 dokázal překvapit strhujícím výkonem v Čapkově Bílé nemoci. Hitlerovský režim ho krátce nato přinutil k nechtěné emigraci, v níž nakonec ztratil vše – manželku, syna, úspěch i přátele. Jeho humor však stále přitahuje další generace. Hugo Haas byl totiž originál každým coulem.

  • foto

    Jindřich Plachta

    "Plachta byl komik, který inspirován obecenstvem vyšel kdykoliv a kdekoliv z role, aby z nadhledu ji osvítil gestem, z nichž některé se již nikdy neopakovalo a znovu se vracel do role, aniž by ji ochudil a poškodil. Naopak. Obohatil ji." Neexistuje snad výmluvnější a zároveň přesnější charakteristika tohoto postavou i nadáním velkého muže, jemuž se sice nikdy nepodařilo dosáhnout excentrické popularity Vlasty Buriana, ale svým lidsky prostým jakoby neherectvím byl srdečně milován diváky a upřímně ctěn kolegy. Věčně stydlivý a věčně pochybující. Komik i tragéd. Takový byl a navždy zůstává Jindřich Plachta.

  • foto

    Jaroslav Marvan

    Pedant. Univerzální představitel širokého společenského spektra. Dokázal být bankéřem a továrníkem, stejně jako prostým vorařem a strojvůdcem. Počátky jeho divadelní i filmové kariéry jsou úzce spjaty s Divadlem Vlasty Buriana, v němž působil řadu let. Milován obecenstvem a ctěn kolegy a spolupracovníky byl v pravém slova smyslu stálicí na filmovém nebi. Byl něčím pevným, jistotou, monolitem. Byl dokonalý profesionál, přinášel jadrné, celistvé a nepsychologizující herectví. Historie Jaroslava Marvana je zároveň historií českého filmu.

  • foto

    Otomar Korbelář

    Idol. Měl úžasné osobní kouzlo. Své milovníky odváděl vždy s velkým šarmem a grácií. Před válkou hrál v nenáročných příbězích pro paní a dívky, ve čtyřicátých letech se s úspěchem přehrál do charakterních rolí, z nichž mnohé byly zajímavou psychologickou studií. Nejednou dokázal, že si výborně rozumí i s komediálním žánrem, a to především v rovině ironické, zastoupené šťavnatou filmovou dvojicí pytláků Sochora a Dubského. Po válce ztrácel elán v plytkých budovatelských filmech, které nikdy nemohly dosáhnout předchozí popularity. Bezesporu jedna z největších a nejdůležitějších person českého divadelního jeviště.

  • foto

    Rudolf Hrušínský

    Psycholog. Herecký titán s nezaměnitelným hlasem. Mistr zkratky a moderního, celistvého herectví, obsahujícího snad všechny odstíny lidských charakterů. Milovník, svůdce, zloduch, vydřiduch, pábitel, cynik i požitkář. Vrcholem Hrušínského filmové kariéry je bezesporu strhující výkon v Herzově adaptaci Fuksova Spalovače mrtvol, v němž se proměnil v andělského ďábla. Plejádu výrazných postav ztvárnil také v mnohých televizních inscenacích (Šach mat, Waterloo, Případ Mauricius, Lítost, Královská hra, Ubohý pan Kufalt, Švédská zápalka, Ryba ve čtyřech a další). V rámci domácí kinematografie znamená jméno Rudolfa Hrušínského výraznou a dodnes ctěnou osobnost v nejširším slova smyslu.

  • foto

    Jiří Adamíra

    Herec jemné ironie a sarkasmu. Měl schopnost zobrazit typ moderního intelektuála, aristokrata, bránícího se banalitě noblesou, ironií, skepsí, ale i melancholií. Vytvářel figury složitých povah a stejně tak role, v nichž uplatnil svůj charakteristicky melodický hlas. Mimo jeho filmovou a televizní činnost je nutné zmínit velké a slavné působení v rozhlase, kde ztvárnil celou plejádu význačných postav. S osobitým hereckým uměním Jiřího Adamíry se setkáváme téměř vždy s pocitem, že jsme svědky zcela nezaměnitelné, vysoké kvality.

  • foto

    Václav Voska

    Tento "osamělý běžec" anebo také "český Mastroianni", tvůrce velkých dürrenmattovských postav, ale i Richarda II. nebo Emila Magise ve slavném Vajíčku, byl miláčkem publika. Na Vosku se do Komorního divadla chodilo. Stejně nezapomenutelné jsou i jeho filmové a televizní kreace - spisovatel Struna v Křišťálové noci (1966), titulní protagonista Wildeova Zločinu lorda Savila (1967), Kramerius v F. L. Věkovi (1970), dr. Watson v Touze Sherlocka Holmese (1971) anebo průvodce seriálem Sňatky z rozumu (1968). Tento mistr jemnosti a polotónu, v němž bylo cosi nedotknutelně čistého, totiž skutečně uměl.

  • foto

    Luděk Munzar

    Luděk Munzar patří k nejvýraznějším osobnostem nejen naší první scény, ale moderního českého herectví vůbec. Je tvůrcem velkých postav, osobitých charakterů a výrazných typů, jejichž tvar svědčí o neobyčejně širokém spektru hercových tvůrčích možností. Je nejen umělcem nesmírně tvárným a citlivým, ale současně schopným obsáhnout jak role komické, tak i vysoce dramatické. Luděk Munzar dokázal povznést k vrcholům moderní herecký civilismus, který svou nechutí k okázalosti a důrazem na sebeovládání nejlépe odpovídá cítění dnešní doby. Že však takové herectví nevylučuje prudké emoce, vášnivá hnutí mysli, ani bohatství gest, ba naopak - jen více jimi napíná strunu silového napětí mezi rozjitřeným citem a tlumeným výrazem, dokázal málokdo tak přesvědčivě jako on.

  • foto

    Martin Růžek

    Zlosyn. Přestože fyziognomie a režisérská šablona předurčily Martina Růžka k rolím intrikánů a zloduchů, vybojoval si své místo na slunci jako vynikající charakterní herec. Všechny své postavy totiž obdařil příznačnou ostrostí, přesností charakterové kresby i úsporností výrazových prostředků, mezi nimiž zvláštní místo zaujímá jeho hlas: skřípějící, ironicky bodavý, vražedně ostrý, ale také falešně medový či nečekaně zjihlý. Pokaždé však nepřeslechnutelný a nezaměnitelný.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace