Marthos

Nejstarší česká herečka Alexandra Myšková překypuje neuvěřitelnou vitalitou i pozitivní energií, přestože jí osud zasadil několik krutých ran, s nimiž se musela postupně vyrovnat. Její osobnost, respektovaná především v jejím druhém domově, v Norsku, by měla být připomínána častěji.

Jak snadné je zničit (si) život. Metody a chování současných lichvářů, bezskrupulózních dravců, kteří si na tísni a lidské slabosti založili výhodný byznys, patří na pranýř. A na ten je prostřednictvím této naléhavé televizní série připoutali režisérka Bára Chalupová a novodobý advokát chudých, expert na dluhovou problematiku Radek Hábl. Díky za to.

Bohapustá výplň soudobého televizního vysílání. V té nepřeberné změti písniček, groteskních výstupů a nahodilého šveholení se ale občas mihnou i osobnosti, s nimiž je radost rozmlouvat (Marie Podvalová).

Přednášky páně Holzknechtovy, zachycené v druhé polovině osmdesátých let (tedy krátce před Holzknechtovou smrtí) také před televizními kamerami, jsou nevyčerpatelnou studnicí vědomostí, inspirace i potěšení. Zaslouží si proto zvláštní pozornost, zejména dnes, kdy se zdá, že klasická česká hudba ustupuje dravému proudu masového eklekticismu.

První dáma české opery dokázala i jednoduché lidové popěvky interpretovat hlasem jasným a vroucím, tak, že i okoralá srdce rázem zjihnou.

Životní zpověď bývalé narkomanky, která se z prachu ulice doslova vyšplhala zpátky na světlo, mezi lidi, kteří ji sice zrazují, ale zároveň v ní vzbuzují také lví odhodlání to nevzdávat a rvát se se životem, jak se dá.

Kdo oloupen, se tomu směje, okrádá zloděje; kdo se zbytečně trápí, okrádá sebe, řečeno se Shakespearem. Balzacův Kornelius, pitoreskní figurka nikoli nepodobná slavnějšímu Gobseckovi, dává tušit, že v jeho případě půjde o víc, než o pouhou karikaturu a díky precizní režii (Dudek) i výtečným hereckým výkonům (Kemr, Kopecký, Bohdalová, Maciuchová) jsme svědky nejen jednoho podivuhodného lidského osudu, ale i tragédie lidství.

Navýsost skromný a jednoduchý, přesto velmi podnětný pořad, který není obvyklým sestřihem "toho nejlepšího", ale naopak s poučeným odstupem zaznamenává u vybraných interpretů schopnost v proměnlivých odstínech vyjádřit tvořivě sebe samého s celou svou osobitostí. Nezbývá než litovat, že je k dispozici (zatím) jen sedm epizod. Snad časem přibudou další.

Herecké umění Miloše Kopeckého se zdaleka neomezovalo jen na komediální role, přestože jich před kamerou i na jevišti vytvořil desítky, možná stovky. Jenže každá mince má dvě strany. A je příznačné, že s přibývajícím věkem se tento bonviván a sarkastický sršatec zvolna přehrával do výsostně charakterních postav, do lidí, kteří už vědí, že život nerozdává karty všem stejně.

Strašidla nepůjčuju! Lábus, Synková, Zedníček & spol. v lehce rozjívené volovince o strašidlech a strašení. Inu, kdo se bojí, nesmí za katedru.