Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Krátkometrážní

Recenze (2 001)

plakát

Play Strindberg (1996) (TV film) 

On je bezvýznamný vojenský spisovatel. Ona bývalá herečka odkudsi. A už pětadvacet let spolu den co den svádějí nesmiřitelné partnerské souboje plné urážek, pohrdavých impertinencí a neúnavného vzájemného napadání. Dürrenmattova úprava slavné Strindbergovy hry sklidila mimořádný úspěch už kdysi na prknech pražského Komorního divadla, kde excelovali Václav Voska, Jaroslava Adamová a Svatopluk Beneš. Neméně skvělí jsou ovšem i jejich nástupci v tomto televizním zpracování, vedle Josefa Abrháma a Ondřeje Pavelky nelze nezmínit skvělou Libuši Šafránkovou, která byla, kromě jiného, také výsostnou charakterní herečkou. Deset kol na život a na smrt, tato manželská bitva, která nemá ani vítěze, ani poražené, patří k tomu nejlepšímu, co po sobě zanechal jak uznávaný švýcarský dramatik, tak legendární česká herecká dvojice.

plakát

Cesta a náhody Karla Högra (1969) (TV film) 

Je tolik cest, ale jenom jedna je každého z nás. Zamyšlení Karla Högera nad křižovatkami života není obyčejnou zpovědí herce, jakých tehdy i dnes vznikají desítky, ale vpravdě osobním vyznáním s hlubokým filozofickým přesahem. Je vlastně zázrak, že se tento závažný snímek podařilo propasírovat do vysílání, už s ohledem na jeho výrazně humanistické zaměření, které v posrpnové atmosféře muselo rezonovat obzvlášť silně.

plakát

Supernova (2020) 

Mimořádný film. Křehký, intimní příběh o odcházení, o tom, jaké to je ztrácet paměť a vůli žít. Colin Firth a Stanley Tucci nehrají, nepředstírají, prostě jsou. Psát cokoli navíc nemá smysl, osobní prožitek je v tomto případě mnohem důležitější.

plakát

Zmatek 68 (1990) 

Autentické záběry z pražských ulic, včetně plamenných proslovů tehdejších reformních politiků v rámci mimořádného (a utajovaného) vysočanského sjezdu KSČ, toho o srpnové okupaci vypovídají nejvíc. Není třeba zbytečných slov.

plakát

Proměny nože (1969) (TV film) 

Zapomenutý motorest kdesi kdysi a chodící skříňka na sny pro osamělé. Režisérka Eva Sadková obsadila do role servírky Dany, holky, která ubíjí svůj život ve stereotypních přízracích všedního dne, Ivu Janžurovou a právě díky ní příběh nabývá na křehké niternosti a konkrétnosti. Proměny nože ji ukazují v zajímavých, neobvyklých odstínech, v tragikomických střetech s realitou, jež autor, scénárista a spisovatel Ota Hofman, navíc zvýraznil přišedší postavou Martina v podání Jaromíra Hanzlíka. Příběh plný nadějí, zklamání, nesplněných slibů i beznaděje je prodchnut atmosférou konce šedesátých let, doby, která sice symbolizovala přicházející zmar, ale ještě v ní zvolna doznívala vzpomínka na předcházející okamžiky radostného uvolnění. A mimochodem, kde jinde uvidíte Helenu Růžičkovou baletit na tehdejší šlágr Karla Svobody a Karla Gotta Lady Carneval?

plakát

Pařížský kat (1968) (TV film) 

Lidská spravedlnost je křehká. První díl diptychu malých tragédií u příležitosti upalování kacířů, jak zní podtitul tohoto cyklu, rozvíjí konflikt krále, jeho pragmatického rádce a básníka, který přichází protestovat proti odsouzení a popravě čtyřiapadesáti členů templářského řádu. Oldřich Daněk na základě skutečné historické události vytváří důmyslnou apologii, v níž sleduje rozpor mezi spravedlností a zločinem, mezi myšlenkou a činem. Básník, který se po svém, tedy zcela nepřipraven a na vlastní pěst, rozhodl zasáhnout do vysoké politiky a který si neváhal ve jménu pravdy potřísnit ruce krví, se ovšem vinou obratných intrik sám stává obětí – potupně přijímá katovskou kápi a potvrzuje tak rozsudek nad nevinnými i nad sebou samým. Tento Daňkův záměr, jeho paradoxní myšlenková konstrukce má kromě nadčasových analogií i nemalou dramatickou napínavost. Koncentrování příběhu do osudu tří hlavních postav totiž dává Daňkovi možnost střídmé, výrazně gradované kompozice, která okamžitě zaujme nesmlouvavou logičností vazeb mezi jednotlivými situacemi. Režisér Jan Matějovský hru inscenoval ve shodě s původním textem soustředěním na konflikt argumentů, bez zdůrazňování konkrétních historických detailů. Společně s plastickou kamerou, střídající úhly záběrů v jinak strohém prostoru, dosahuje Daňkova hra nesporné monumentální působivosti. Tomu odpovídají i herecké výkony: Ilji Racka v roli krále s jemnou ironií a unavenýma očima člověka, který ví, že je nespravedlivé, co dělá, ale nemá už energii hledat jiné, morálnější řešení, Ilji Prachaře, jehož Vilém z Nogaretu, strohý a chladně uvažující muž, tato šedá eminence francouzského království, je z rodu nesmrtelných politických pletichářů, majících bohaté zastoupení napříč dějinnými epochami, i mladého Oldřicha Vlacha, který dokázal v postavení básníka vyjádřit spravedlivé rozhořčení i dojetí nad nevyhnutelností osudu. Daňkova hra je svým způsobem mimoděčnou vzpomínkou na "intelektuální" časy zlatých šedesátých, na tento chrám slov, myšlenek a metafor.

plakát

Navštívenka (1967) (TV film) 

Předností Čechovových povídek je jejich konkrétnost, lehká ironie, ale také empatie, s níž slavný dramatik charakterizuje protagonisty jednotlivých příběhů, tyto drobné figurky života... V případě Navštívenky měl šťastnou ruku i režisér Ludvík Ráža, který do rolí flamendrů, dobývajících se do cizího kurníku, obsadil dva výtečné herce – Čestmíra Řandu a Martina Růžka.

plakát

Černá hodinka: Piknik před deštěm (1970) (TV film) 

Setkání několika přátel, vskutku mimořádných osobností české kulturní scény, v ryze neformálním prostředí, na chatě herečky Jiřiny Šejbalové, nabízí výjimečnou příležitost zúčastnit se zajímavé diskuze o umění, životě i obyčejných věcech. Atmosféru plnou inteligentního humoru, jiskřivých bonmotů a vzájemného přátelského popichování spoluutváří také ozvěna Trojanovy křídlovky, důvěrně známá všem divákům Hrubínovy Srpnové neděle. Nádherný okamžik!

plakát

Lucerna (1960) (TV film) 

Jiráskova Lucerna je zvláštní fenomén. Jen stěží bychom našli jinou divadelní hru, která se na českých jevištích drží již více než sto let, navíc s tak výrazným úspěchem a ohlasem. Stařičká televizní inscenace, jíž se podařilo takřka zázrakem zaznamenat i pro další generace vděčných diváků, si i přes jistou technickou nedokonalost uchovává romantické kouzlo, pramenící z odvěkého střetu mezi silami dobra a zla, ať už mají jakoukoli povahu. A stejně jako později režisér František Filip, i Jiří Bělka se mohl opřít o celou plejádu vynikajících hereckých osobností – Irenu Kačírkovou v roli okouzlující mladé kněžny, která z rozmaru i zvědavosti podstupuje očistnou cestu temným lesem, Jiřího Němečka, jehož mlynář je ostrý, prudký chlap, ohnivě bránící svá privilegia i památnou lípu, Jaroslava Marvana v roli vrchního, který se jak rozpálený kotel dme nabubřelou pýchou, Eduarda Cupáka jako nešťastného Zajíčka, Janu Štěpánkovou, Peška, Korbeláře, Filipovského, Štěpánka i Vlastimila Brodského ve skvěle střižené figurce zamilovaného hastrmánka. Slavná minulost znovu ožívá.

plakát

Sám vojak v poli (1964) (TV film) 

Skvost. Příběh, zasazený do válečných let a odehrávající se na okupovaném francouzském území a později také v Itálii, která je svědkem zkázy Třetí říše, je nadmíru atraktivní a jeho filmové zpracování náleží ke špičkovým dílům soudobé slovenské kinematografie. Napětí, nečekané dějové zvraty, přestřelky, přitažlivá prostředí, výborně napsané postavy a jejich osudy. A co víc, v hlavních rolích se objevili ti nejlepší z nejlepších – od charismatického Štefana Kvietika, který sbírá divácké sympatie každým svým pohledem i činem, přes uhrančivého Romančíka, jehož proradný gestapák Müller je vskutku démonickým zjevem, Dibarboru, který byl bezpochyby populárním komediálním hercem, ale čas od času dokázal zabrnkat i na vážnější strunu svého nezpochybnitelného talentu, Budského, Hubu, dojemného Mistríka, Michaelliho až ke Karolu Machatovi ve skvěle střižené figurce závislého morfinisty. Nudit se nelze ani v nejmenším.

Reklama

Reklama