panjosef

panjosef

Josef Jelen

okres Brno
dekadentní skeptik

58 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
    • 11.10.2020  20:57

    V podstatě taková romantická oddechovka na pozdní nedělní odpoledne. Sympatické téma, sympatické prostředí, výlety do podmanivě temných zákoutí mysli. V těch nejvíce zamyšlených či exponovaných scénách to zavání tou krásně barevnou estetikou filmů od Stricklanda či japonskými metafyzickým zákoutími. Někoho to asi může pohoršovat, ale tak koukat na to nemusí, že.

    • 10.5.2017  20:06

    Musím se přiznat, že film byl výborný, pokládám jej za hluboké, syrové a působivé dílo. Mám k němu ale řadu výhrad, díky kterým nesdílím názor, že by se jednalo o bůhvíjak průlomový debut, nýbrž pouze kvalitní debut. Celkové ztvárnění je dle mého názoru standardem současné evropské kinematografie, které lze rámcově přirovnat k filmům Hanekeho - syrové, tiché, s minimalizovanými výrazovými prostředky, skoro úplnou absencí hudby a na kost obroušeným studeným naturalismem. Provedené sice kvalitně, nicméně nijak zvlášť originálně. Krom polských reálií mohl film vzniknout v řadě jiných evropských zemí. Ani by mne toto nenapadlo kritizovat, navíc se jedná o režijní prvotinu, na druhou stranu nesdílím současné označování filmu jako "zázračný". Názory na špičkovou kameru apod. lze sdílet, ale důležité je rovněž vnímání filmu jako celku. Dále mi mírně nesedělo časové vymezení, jelikož Beksinski tvořil již od 60. let, zatímco tento film jej sleduje až od jeho přistěhování do Varšavy v roce 1977 do roku 2005. Velkou část svých vrcholných děl Beksinski vytvořil do poloviny 80. let, převážně tedy v době ještě před dějem tohoto filmu nebo před zmiňovanými rodinnými tragédiemi. Není mi tedy jasné, z jakého důvodu je jedním z témat snímku působení okolního světa na Beksinskiho tvorbu (surová realita vs. surrealistické obrazy), když zjevně její hlavní pocitové a myšlenkové koncepty mají kořeny v jeho mnohem mladším věku, kterému se film vůbec nevěnuje a který zdá se nebyl až tak negativní či ovlivněný pozdní tragédií jeho rodiny, byť Beksinski nepřetržitě tvořil až do smrti. Události v 90. letech jsou pak zaměřené zejména na zmíněná rodinná úmrtí, kdy v kontextu chování postav lze najít vazbu na název Poslední rodina, ale potom se ptám, dobře, ale proč tedy vůbec nějaký výstřední Beksinski? Proč ne zcela anonymní rodina, kterou obdobné události zajisté mohly postihnout. Kontrast jeho výstřednosti a naturalistické tragické reality mi jako symbolická vazba přijde poměrně vratký. Tomu je poplatné i odvíjení děje v druhé části, kdy divák sleduje vývoj událostí, a snaží se je konfrontovat s dějem jako celkem, ale je od svého uvažování neustále vyrušován myšlenkou, že takovou konfrontaci není třeba vést, jelikož film stejně jen s dokumentární přesností vypráví to, co se opravdu ve skutečnosti s Beksinskiho rodinou stalo. Včetně extrémního závěru, který je na jednu stranu velice působivý (nemůžu nesrovnat se scénou z Hanekeho Caché), na druhou stranu se tam ve mne stále ozývá to "no...ano, to se stalo i doopravdy, a...?". Život takové osobnosti jako Beksinski je samozřejmě sám o sobě téma a námět jako hrom, ale tady mi jeho uchopení zkrátka trochu vazbí. Možná jsem ale pouze mírně zklamán tím, že jsem skutečně očekával film více lyrický, výtvarný a snový...ale tak, to je spíš problém můj, to bych taky mohl říct, že jsem si to mohl natočit sám a lépe, o čemž samozřejmě zásadně pochybuju :-DDD 7/10

    • 11.10.2016  23:01
    A Mind's I (TV film) (2003)
    ***

    Není to špatné, na druhou stranu už jsem viděl řadu povedenějších pokusů o haluzoidní výmazy. Kafkovské motivy, bizár, schizofrenní ztvárnění, čvachtající sajrajty, to všechno je v pořádku, ale musí to dohromady alespoň rámcově fungovat. Tady ale mi to místy skřípalo, jednotlivé složky jsou dost neučesané a vůči sobě nejsou moc komplementární, spíše mi přišlo, že se až vylučují. Zrovna ony gore bizarní vnitřnosti, mozky a pudinky mi svým braindeadovským čvachtáním dost citlivě narušovaly ono kafkovské plynutí paralelních myšlenkových rovin, působilo to jako pěst na oko. Navíc je to celé dohromady natolik složitý mišmaš, že otevřeně přiznám, že jsem si spíš kladl otázku, jestli v tom rámcově viděli nějaký smysl alespoň sami tvůrci. Já jsem skončil někde v prvních pěti minutách, souboj kobek jsem ještě vnímal jako zajímavý začátek. Divák si může políbit šos, to je jasné, ale pokud je ono vedení k políbení podřízeno pouze tápající bezúčelnosti, tak je někde něco špatně. Ale tak zase, shazovat to úplně, to by bylo přehnané, rozhodně pár věcí se povedlo, plynutí času, koncept přehozených světů/myslí atd. Pro začátek pokus zajímavý, a do budoucna pokud tvůrci dílčí nápady rozvedou v samostatných příbězích konstantnějšího ladění (to neznamená že by z toho měla být narace), tak se můžeme nějakých zajímavějších nápadů určitě dočkat.

    • 9.10.2016  21:43
    Made of Air (2014)
    *****

    Svět je tvořen prostorem. Vodou. Sluncem. Vegetací. Lidmi. Městy. Vše je v kosmickém prostoru. A člověk to vidí. Očima. Není nic krásnějšího než když to vidí krásný člověk. A cítí. Vnímá. Tu křehkost. Tu harmonii. Tu jedinečnost. Váží si jí. Ví o ní. A vidí ji krásnýma očima. Protože oči jsou krásné. Na světě je tak krásně. Važme si toho.

    • 5.10.2016  23:11
    Teh(A)nu - III (amatérský film) (2016)
    ****

    Lesní neuróza, aneb jak se botborgové po večerní divoké performance v ČR ráno v kocovině uklidňovali sledováním Krenova Bäume im herbst a zalíbilo se jim to natolik, že vyjeli za město meditovat do lesů, než se skřípění v hlavě definitivně uklidní. Jop, tohle můžu, super Tome! ;)

    • 5.10.2016  22:34

    Industriálně-planetární kakofonie, oslavující spletitost, složitost a nejasnost dnešního světa a poukazující na bezpečí jeho alokace v nepředstavitelně obrovském kosmickém prostoru. Není to úplně tak geniální jako Botborgovské Connection to the Photosonicneurokineasthograph, ale i tak v rámci jejich zdá se zatím vysoce kvalitního standardu více než skvělé.

    • 5.10.2016  22:20

    Snímek australské experimentální skupiny Botborg je mimořádně záživný, členitý, hravý a atmosférický. Od nestrukturovaného šumu a her se světlem a tmou se dostaneme přes abstraktní minimalistické plochy až po jakési reakční geologické vrstvy, uvolňující prostor nekontrolovaně se množící protoplanetárně-molekulární mlhovině. Vše v příjemně uchu lahodícím noiseovém šumu, který připomíná doznívající kocovinové echo blížícího se brněnského Noise festu. Rozhodně veliký palec nahoru, znamenám si velice zajímavý objev na experimentální scéně.

    • 11.9.2016  23:22
    Strašení (1963)
    ***

    Musím říct, že po té dlouhé době natěšení jsem byl nakonec relativně zklamán. Není to samozřejmě špatné, ale... Pořád jsem si říkal, že to vypadá, že tenhle snímek těžce vybočuje z řady tehdejších ČB haunted house hammerovek, orchestrálních teatrálií a kdoví co ještě, blablabla, a byl jsem zvědavý, jak bude vybočovat. No a nakonec... on vlastně až tak nevybočuje. Občas jsem sice trochu strach měl, ale pořád, je to s orchestrem, je to teatrální, ty nejklasičtější žánrové postupy, modelové hollywoodské prvky (pokud se ozývá zpěv, tak je to těžká amerika, dětská creepy udělátka, no jéje), všechno tak nějak standardně. Režisér si navíc velice oblíbil modelovou scénu strašení, kdy něco zarachotí, herec dostane strach a pak je záběr na děsivý obličej některé ze soch v domě. Samo o sobě je to super, vypadá to děsivě a bizarně, ale když se to objeví asi po páté, tak už je to dost otrava. Na druhou stranu jsou mnohem kýčovitější a teatrálnější snímky, tady je alespoň zachován poměrně vysoký kvalitativní standard. Je to taky i hodně o mém problému, jelikož jsem rozmlsaný moderními postupy, elektronikou, dark ambientem a trochu jinou stylizací než tou ortodoxně dřevní. Přes to všechno mi ale přijde zvláštní, z jakého důvodu je tenhle snímek vyzdvihován až nevím kam, že je ultraděsivý i v dnešní době, nadčasový atd., když dle mého názoru naopak z šedi dobového průměru pouze letmo vyskakuje. 6/10

    • 1.10.2015  23:23

    Jeden z nejlepších experimentálních snímků, co jsem za poslední dobu viděl. Svým způsobem environmentální report či něco mezi Jeanne Liotta, Godfrey Reggiem a volnou asociací v částečně animované podobě. Narazil jsem na to jen tak náhodou a posléze na to koukal s otevřenou pusou. Tiché večerní prostředí hotelového pokoje skoroprázdného hotelu v Praze-Krči s hučící čtyřproudovkou za budovou, kde jsem snímek sledoval v rámci mé služební cesty tvořily ideální zázemí pro posílení vjemu z tohoto malého-velkého díla. Měl bych poděkovat svému zaměstnavateli za poskytnutí perfektních a optimálních pocitových podmínek pro zážitek :-) 10/10

    • 29.9.2015  00:09
    Ursula (1961)
    ****

    Krátkometrážní snové inferno, aneb takový maličký zapomenutý klenůtek z roku 1961. Krátký příběh o strastech a nočních můrách malé holky kdesi na venkově v lesích. Co je na filmu úžasné je zejména jeho vizuální stránka, která je posunutá do podoby snové temnoty zalité (argentovsky, hehe, ten tehdy tak možná kalil a hledal práci v novinách :-) ) zelenými a rudými světly, ozvěnami a šumem, a samozřejmě snově útržkovitým dějem. Díky tomu je snímek troufnu si říct i na dnešní dobu v polovině cesty mezi hororem a avantgardou, na nějakou klasickou narativní strukturu můžete klidně zapomenout, díky tomu je to i hůře stravitelné. Oproti v té době klasickým ČB hororovým dílům je tohle celkem jinde, nejen s ohledem na experimenty s barvou, řekl bych že celkem napřed (super je i to, že namísto mnou ne moc oblíbeného orchestru je i zvuková stránka již tehdy orientována spíše na ruchy a hluky), což bude zřejmě i důvodem, proč zůstal snímek téměř nepovšimnut a tudíž bych si dovolil ho řadit mezi malou skupinu oněch dobou zapomenutých klenotů, jejichž kvality se objevují až časem, tedy něco co v šedesátých letech byl Carnival of Souls, ale ještě spíše mi to připomíná o deset let mladší stejně tak zapomenuté snové halucinace typu Silent Night, Bloody Night nebo Messiah of Evil. Klidně to mohlo být i delší :-). 8/10

    • 27.9.2015  23:14
    Kyuketsu (2011)
    ****

    Docela sympatický a povedený snový arthouse vampýří experiment. Celé je to dle mého názoru zhruba o tom, že být vampýrem není jen věčný život, romantické hledání obětí a požitek ze ssání krve, ale je to zejména utrpení, pramenící z nekonečné a bolestivé existence na pomezí světů života a smrti, za všudypřítomného prostoupení neúprosným během času. Právě ono prostupování časové a existenční dimenze (aspoň dle toho co si myslím že jsem odvodil, ale ono je to hodně o volné interpretaci samozřejmě) je zde zajímavě ztvárněno skrze různé obrazové deformace, černé díry ve filmovém materiálu apod. Vůbec je celá vizuální stránka těmto aspektům víceméně podřízena. Kouká se na to celkem dobře, občas si člověk vychutnává bezpečné oddávání se temnotě, občas je explicitně konfrontován s filozofickým ztvárněním utrpení věčného života, který je taktéž relativní pojem. Prvotní myšlenku připodobnit tenhle snímek k Almereydově vzrušující temnotě Nadja jsem posléze přehodnotil (byť něco podobného tam asi je, zejména ten ČB vizuál místy) a snad něco k čemu by se tohle zvláštní dílo dalo přirovnat je filipínský experimentální darkhouse (heh) Vampire of Quezon City, byť tohle má aspekty méně sociální a více existenční. Že by mne to odrovnalo to zase ne, ale hodiny strávené sledováním zcela jistě nelituju. 8/10

    • 13.9.2015  01:12
    Nina (2004)
    ****

    Sociálně patologická sonda do suburb života v Sao Paulu, s hlavní postavou Ninou, mladou loserkou, která krom kreslení (a sympatického koulení očima :-) ) neumí nic a nedělá nic, s výjimkou pártošek a zevlení. Nina v průběhu filmu bojuje taky s divákem a notně se pokouší ztratit jeho sympatie tím, co provádí. To je celé ale rovněž účel a ústřední prvek filmu, který je vlastně takovou sondou do existenční (a existenciální) tísně, jež v průběhu filmu vyúsťuje do dlouhých hodin dalšího nicnedělání, ležení v temném pokoji a oddávání se depresím a sklíčenosti. Příběh je navíc podtržen motivem konfliktu s paní domácí. V průběhu filmu jsem občas váhal, zda mi tam právě postava staré babky sedí kvůli jejímu "drsňáckému" projevu, ale posléze jsem si zvykl, jelikož tento motiv je pak dále rozveden i na další postavy a právě ony motivy "kategorického obviňování", upřeného civění a jednoduché plamenné deklamace právě představují onu optiku, přes kterou Nina vnímá okolní svět, tedy jako místo, kde ji nikdo nechápe a všichni jsou proti ní. Myslím že na víkendovou kocovinu a post-depresi je to ideální myšlenkové pozadí :-))))) Komiksové scény pouze dotvářejí děj, rozhodně není třeba v tom hledat nosnější prvek nebo nějaké lákadlo co dělá z filmu terno. 8/10

    • 13.9.2015  00:57
    Babadook (2014)
    ****

    Tak jako celkově docela fajn, nejlepší je na tom to, že byť je motiv docela klasickej, tak vlastně není ústřední, protože tím je spíš vztah matky a syna. Skutečně jsem místy opravdu váhal, jestli náhodou aji celej Babadook story a kniha není jen další entitou v hlavě Amélie. Frustrace ze špatně fungujícího života, trauma z minulosti, matka založená spíše hodně emočně než racionálně, a do toho to žánrový prostředí domu, kreslená kniha, černobílé variace démonů jako vystřižených z klasických hororů, duchařsko-posedlostní prvky (včetně mé oblíbené šumící ulice s elektrickým vedením navečer, která kontrastuje s ještě tišším pokojem s postelí) ... považuju to za zajímavej a kvalitní počin, u kterýho jsem si užíval hutnou atmosféru prostředí, zároveň kvalitní a expresivní herecké výkony (řvoucí matka, kluk taky magor) a netradiční kombinaci prvků a motivů. Na druhou stranu ale je nutné říct že to zase není nic nějak výsostně ohromujícího, spíše jen "dobré a kvalitní". Pokud si Jennifer Kent udrží nastavenou laťku a bude ji ve svých dalších filmech dál rozvíjet (pevně doufám, že směrem nikoli více žánrovým ale naopak spíše ještě více netradičním), tak se jejích nejlepších věcí teprve v budoucnu dočkáme. 7/10

    • 19.8.2015  15:51
    Apollo 18 (2011)
    ****

    Za mne určitě spokojenost, byť to není nic objevnýho. Možná proto, že mám rád sci-fi. Každopádně rozhodně povedenej film navázanej na populární historickou spekulaci, s pustou měsíční atmosférou, krásně praskajícími a škrčícími vysílačkami a komorním hereckým obsazením. Líbilo se mi na tom, že se film na rozdíl od podobných současných found footage drží sympaticky při zemi v duchu hrubozrnné reality jako dnes již old school found footage klasiky typu Blair Witch Project nebo Det okända. Není třeba se tedy obávat nějakých pitomých poloastrálních deformací handy-kamerou točené reality a´la Grave Encounters etc. Cizorodý prvek zde samozřejmě přítomen je, ale skutečně spíše v duchu sci-fi upgradované racionality než v nějaké rušivé formě jako uvedený příklad. Takže ve výsledku se v podstatě jedná o více než sympatický mix snímků typu Event Horizon, Europa Report nebo Last Days on Mars s old school found footage ve vínku zmíněných Blair Witch Project a Det okända. A to jsou obě dvě skupiny subžánrů, které můžu. 7/10

    • 30.7.2015  00:01

    :-DDDD ... Jo, dobrý to bylo. Docela mě překvapila zajímavá disproporce, kdy na to, že v některejch věcech (mutanti, nádory, deformace, piercingy apod.) to byl na jednu stranu docela hustej bizár, tak tam oproti tomu bylo dost potlačený násilí. Všechny krvavé scény šly mimo kameru, postavy lítaly jak v počítačové hře a vůbec bych nějak tak ubral to kvantum počítačovejch triků a namísto toho přidal špetku reálnýho násilí či gore. Jakoby se producenti snažili za každou cenu rating stlačit snad až na PG-13, jen aby do kin dostali co nejvíc děcek a byly tržby. Oproti původnímu Maxovi jsem taky čekal aspoň trochu víc klidnější depresivní postapo, ale to je spíš jen můj problém, s tím si můžu leda tak políbit šos. Ano, scéna v noci na okraji solných plání byla parádní, víc, víc! Takhle je to takovej fajnovej blockuster s prvkama bizáru. A ultra sympatickejma hlavníma postavama, tiny thunder voice Max a jednoruká vasquezo-terminátorka Furiosa :-) Kult z toho pro mne určitě nebude, ale dvou hodin strávených v kině rozhodně nelituju. 7/10

    • 26.7.2015  18:31
    Neutečeš (2014)
    ****

    A contrario Chozeho komentář: ano, právě ten silný nezávislácko-hipsterský feeling mně neskutečně seděl a bavil. Netajím se tím, že nemám rád žánrové konvence, zejména ty hororové mně občas dost neberou, ale právě ta tíživá metafyzičnost, stísněné plynutí a existenciální úzkost je to, co na některých povedených hororech (ať už filmových, knižních či v oblasti hudby) vyloženě žeru. Čím rozmělněnější, abstraktnější a lyričtějí dílo je, tím více naplňuje moji touhu po ponoření se do hlubin rozčleněnosti a diverzity zemského povrchu, plynutí existence na něm sdílené a rozvržení této existence do souboru ploch, jež dávají dohromady skladebné celky otevřených volných prostor, které tento povrch tvoří. Není poté moc věcí, které v člověku vyvolávají takové uklidnění, jako možnost pravidelně střídat plynutí těmito prostorami a představu tohoto plynutí, realizovanou z malé uzavřené místnosti. To, že It Follows přeci jen trochu žánrové je, mi ale vůbec nevadí. Vše vynahradilo velmi sympatické vykreslení postav, orientace na jejich vnitřní vztahy, a rovněž na popisy okolních temných krajin (všechny ty jízdy autem, yes, to byl rozměr až skoro environmentální, jak pustý Detroit v Only Lovers Left Alive) a vůbec soustředění spíše na celkové plynutí díla než jeho vnitřní děj (byť ten přítomný je a klidně se dá soustředit i na něj, if someone likes) , to vše jsou věci které mají u mne palec nahoru. Žádné lekačky, panenky, klauni a další americké pičovinky, ale namísto toho pocity, existenční tíže, sociální identifikovatelnost a celospolečenský přesah. A samozřejmě úžasná hudba, v lehce se popularizujícím 80s elektru á'la Drive, Maniac nebo nedávno na Coloursech viděný koncert úžasnýho maníka který si říká Danger :-) Řadím do ranku jako Toad Road, Oculus, Soft for Digging a podobné. Americká indie scéna je spolu s evropskou na produkci "chytrých" hororů aktuálně prostě parádní :-)

    • 14.7.2014  00:20

    Tak tak, variace na Cerdovu trilogii smrti. Vysoce lyrické, múzické a orchestrální, a zároveň přitom dost špinavé, kruté a morbidní. Technická dokonalost, forma a estetika v tomto případě jasně převládají nad vlastním sdělením a významem, což ve srovnání s Cerdovou trilogií činí vyznění tohoto snímku poněkud plošším, neberu to ale nějak zásadně na škodu. Nicméně v rámci podobně smrtelně laděných snímků u mne na plné čáře vítězí Cerdovo Genesis jako all time best :-) 7/10

    • 18.6.2014  22:57
    Oculus (2013)
    ****

    Chvíli jsem uvažoval i o 5, ale nějak tak váhám mezi 4-5. Posledních 15 minut bylo takový trošku přehození do klasičtější žánrové podoby, ale jinak předchozí zbytek filmu atmoška jak prase, tu sem si vyloženě s mrazením vychutnával, zvlášť tak v okamžicích cca v první třetině až polovině filmu, jen tak letmo, snad tím moc nezaSPOILuju, po propuštění pokusnýho psa ven z domu a hádce o smyslu prováděných aktivit atd. :-)

    • 4.8.2013  23:35

    Mě se to líbilo hafo, byl jsem v kině a byl jsem dost slušně posranej, přítelkyně taktéž. Líbilo se mi to mnohem více než Insidious, protože zatímco Insidious se oproti geniálnímu hrůzostrašnýmu nástupu změnilo ve druhý půlce v Noční můru v Elm Street (kamera jde s hrdinou do snu atd.), tohle si zachovalo atmosféru čiré hrůzy víceméně až do konce. Svoje plus udělalo i to, že jsem na tyhle děsy pramenící ze zvuků a děsivých postav v domě atd. celkej dost vnímavej, a k tomu moderní děsivá duchařina spolu s exorcismem jsou moje nejoblíbenější subžánry čistýho hororu, tak je to u mne jeden z vrcholů žánru co jsem za poslední dobu viděl. Jen tak dál.

    • 28.9.2012  10:35

    Nápad není špatný, ale zpracování je velmi povrchní, poukazování a symbolika jsou velice jednoduché. A vůbec to na mne celkově působí dojmem, že snímek spíš ukazuje prohnilost politiky pouze v podobě, která odráží jen aktuální společenskou náladu a nespokojenost. Tedy že snímek pouze ukazuje politiku tak, jak to někteří momentálně chtějí vidět a slyšet. Jádro problému je zde potlačeno. Politická garnitura je stejně vždy volena lidem a je tedy ukázkou solidního "reprezentativního vzorku" společnosti a zkaženosti lidí v ní. Zatímco zde tvůrce spíše ukazuje politika jako "toho bezcharakterního zmrda, kterýho zvolil nemohoucí lid v bláhovém očekávání, že bude konečně dobře". V tomto kontextu se pak samotná výpověď filmu stává pouze prázdným populismem. Zajímalo by mne, kdyby se někteří dnešní kritikové zkorumpované politiky dostali k moci, kolik z nich by poté dostálo svým ideálům. V případě, že jsou tyto ideály pouhým populismem by přechod ke klasickému korytářství byl otázkou chvilky. To si ale dnes nikdo nepřizná. Z tohoto pohledu mne poté zarazilo, že tvůrci do filmu zařadili postavu šlapky (zástupkyně běžného lidu?), která původně toužila být spisovatelkou pohádek (ano, pochopil jsem vázanost na název filmu, že jedině mladí jsou "čistí", protože mají ideály, ale zároveň mi vyskakuje vždy obraz mladých křičících alko punks :-D), ale musí šlapat, protože dle slov vypravěče filmu "se v týhle republice stejně ničím jiným neuživí". To lze chápat tak, že tvůrci dnešní prohnilost společnosti vlastně obhajují. V tom případě to pokládám za selhání celého filmu, jelikož účel filmu si protiřečí, kritická náplň se zacyklila sama v sobě. "Prostý lid" pro mne není ten, který žmoulá rohlík z Lidla, nechá se ojebávat a drží hubu, jak se tvůrci snaží naznačit. Stačí se podívat kolem sebe, kolik lidí z okolí šidí daně, kolik živnostníků zatajuje přijmy, kolik lidí by přijalo úplatek nebo by jej chtělo použít. Dnešní lidé to pouze suše komentují argumentem "každý se dá koupit, záleží pouze na výši ceny, kterou každý má". Achjo, už se zase začínám rozčilovat, tak budu končit. Pokud to ale mnou bylo všechno pochopeno jinak, tak se tvůrcům omlouvám, ale jejich film na mne působí opravdu nejednoznačně. Jakoby se stavěl (ať už zastřeně či otevřeně) do výpovědi typu "všichni jsme kurvy, včetně nás co tenhle film natočili" - to mi ale nepřijde jako vhodný způsob "svrchovaně umělecké nestranné výpovědi", kterou se tento film zřejmě původně snaží být. Je spíše potvrzením toho, co prvotně kritizuje. Tvůrcům pak lze těžko věřit, že zachovávají určitý kritický či umělecký nadhled. Přál bych si, aby jednou vznikl film, který v kontextu tohoto rozměru skutečně kritizuje dnešní malost a prohnilost společnosti v ČR, který skutečně tne do živého a ukazuje, jak jsou hloupí lidé hloupí a jak spousta lidí lže sama sobě o tom, že je o něčem přesvědčena. S ohledem na to by ale takovýto film zůstal velmi pravděpodobně nepochopen :-DDD

    • 9.7.2012  00:29

    Muto bylo výborné, ale evidentně bylo pouze lehkou přípravou na smršť, kterou Blu ztvárnil v tomhle svém novém snímku. Převážně plazí a dinosauří wall-paint animace s evolučním a společensko-kritickým podtextem opět těží z neuvěřitelného množství práce, kterou museli tvůrci udělat, aby natočili tenhle skvost. Sympatické je, že animace místy opouští wallpaintové prostředí a bere do ruky vše, co se jí připlete do cesty - kabely, potrubí, odpadky, auto a koneckonců i lidi. Opět neuvěřitelně pěkná studnice svobodné tvořivosti a spontánního nadšení. S hodnocením není třeba váhat. 10/10

    • 5.7.2012  20:23

    Poloamatérský pologore kraťas od vtipálka Dana Riessera. Punková kapela jede na koncert do podivného nočního klubu, a hle, místo oblíbeného publika na ně začnou křepčit v mikinách zahalení zombie-démoni :-))) Je to celkem prdel, pár dobrejch hlášek (démoni nesnášejí jazz :-) ), pár sympatickejch hrdinů (hlavně tlouštík bubeník je cool) a nějakej ten gore, i když na ne moc vysoké úrovni, spíš statické. Je holt poznat malej budget. Děj taky někdy občas stojí na místě (vřava s démonama a chlápek uprostřed stojí a přemítá), ale dá se. Takže takovej průměr, ale na pobavení oka. Jediná výtka moje by ještě byla, že co do kamery, obrazu atd. to vypadá hodně profi, a proto to trochu narušují ty prostoje v ději a amatérský gore. Ale jako celek pohoda, stojí za vidění. 6/10.

    • 2.7.2012  00:20
    Muto (2008)
    *****

    Způsob animace mistra Blu a její vlastní zpracování je nehoráznej mazec, normálně mi spadla čelist, tohle je něco neuvěřitelnýho. Surreálná streetart animace, která nás provazí vnitřními i venkovními zdi, podlahami a stropy :-). Forma zde sice trošku dominuje nad obsahem (který je v podstatě volným proudem úžasné studnice tvořivosti a radosti z tvoření), ale v tomhle případě je to zcela evidentně účel a já na tom nevidím nic špatného. Pastva pro oči!!! Už se těším na další Bluovy počiny. 10/10

    • 2.7.2012  00:14

    Andrea se probudí spoutaná v uzavřené místnosti, spustí se video a z něj jí neznámá žena započne ovlivňovat následující momenty jejího života. Zajímavý thrillerovitý komorní španělský short se zajímavým (ne až tak neotřelým, ale to samozřejmě neva) nápadem, dynamickým zpracováním a jednoduše přímočarým hudebním doprovodem, který tomu dodává ten správný drive. Já jsem spokojen, inspirace některými známými snímky je zde znát, ale mimo to si tenhle film na nic nehraje a nesnaží se být vším a ničím jako např. mnou nedávno viděný Daughter. 8/10

    • 2.7.2012  00:08
    Axel (1988)
    *****

    Spolu s Visions Of Ecstasy je to to nejlepší, co kdy Wingrove natočil. Snové eroticko-niterné vize, odehrávající se kdesi ve fascinující metafyzické temnotě, která nás jak přitahuje, tak děsí. Tenhle film nepotřebuje slova, nepotřebuje se prezentovat, tenhle film pouze ví, že se najde pár jedinců, kteří v něm najdou svá snění a melancholické chvilky, pro které jejich souputníci nemají pochopení. Křehký doprovodný ženský zpěv tenhle snímek katapultuje kamsi do kosmických výšin, kde existence splývá s nekonečnem a jeho plynutím. 10/10

    • 17.6.2012  18:47
    SebastiAn - Love in Motion (hudební videoklip) (2012)
    ****

    Gaspar Noé se nezapře ani v tomhle krátkém videoklipu. Zběsile lítající kamera, barvy, vlastní výběr prostředí a námětu pro klip, to je Noé tak jak ho známe a máme rádi. Jen tak dál!

    • 28.5.2012  00:19

    Letitý italský snímek s faustovským motivem a velice příjemným pagan feelingem. Dekadentní srdce zaplesá. Moc pěkné pohanské motivy a kostýmy, velkolepé a expresivní pojetí, působivý příběh a gradace o několika dějstvích. Částečně kolorovaná podoba dodává filmu na správné vizuální barvitosti. Kvalitní a působivá záležitost. 8/10

    • 27.5.2012  22:39
    Daughter (2002)
    ***

    Jo, nebylo to špatný, režisér umí, žánr zná dobře, šlape to atd. Já jsem ale z hlediska svýho vkusu trošku zklamanej, bylo tam hodně těch kýčovitejch hororovejch klišé, který nemám rád - červi pod peřinou, panenka, dítě atd. A takový to rádoby snový iracionálno, který má ale do snových vizí dost daleko. Nevím, na mne zkrátka film, kterej se tváří jako zlej sen, ale na druhou stranu se pravidelně ozývá, že tohle je žánrová hororová hra na zlej sen, nějak nikdy moc nepůsobil. Plus se to tak úzkostlivě snaží dodržovat pravidla žánru, až to leze na nervy :-))) Ale nebudu to zas nějak totálně hanit - řemeslo je to odvedený víc než dobře a o nudě rovněž taky nemůže být řeč. Celej problém z mýho pohledu spočívá spíš hlavně v mým vkusu - nesedí mi zkrátka snímky, který se snaží tvářit nekonvenčně, ale zároven samy sebe pravidelně krotí, aby nebyly zase až moc free a udržely si sympatie konzervativních žánrových konzumentů. 6/10

    • 23.11.2011  13:12

    No krása, to jsou mi panečku nápady, jen tak dál :-)

    • 24.10.2011  15:13

    No teda, takovejhle bizár. Smutný příběh mladičké Midori, kterak v putovním divadle plném zrůd ke svému štěstí v neštěstí přišla. Jsem docela rád že to bylo animé, bejt to hraný tak nevim. Znetvoření lidi, zrůdy, rozšlapávání štěňátek, sexuální excesy, vylizování voka, no nemusím asi pokračovat. To vše v smutném hávu a lehce snovém provedení. Leckdo se bude stydět že se na takovejhle vál vůbec koukal :-))) 8/10

<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11