Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Horor
  • Komedie
  • Akční

Recenze (327)

plakát

Abunômaru: Ingyaku (1988) 

A další věcička ze Satovy bohaté kinematografie. Opět na rozhraní žhavé pinku eroťárny a krvavého thrilleru, tentokrát trochu námětem sahající k filmu 8MM. Videokazeta se snuffem, nepříjemný gore, pátrání, záhadná pátrající dívka, mladý kameraman, zapadlý sex shop, spousta sexuálních scén a celý je to samozřejmě takový to správně satovsky-cronenbergovsky bizár :-) . Snuffové záběry působí hodně reálně a nepříjemně, oproti tomu sexuální scény jsou víc než výborně podané, opět musím dodat - jedinečně japonským pinku způsobem :-) . A rozhodně mě ve filmu nalákala zmínka o jakýmsi fiktivním bizár filmu Muyuu, hned jsem pak hledal na netu jestli něco takovýho náhodou fakt neexistuje :-) . Slušná věc od slušnýho režiséra.

plakát

Adebar (1957) 

Zvuková smyčka tomu dodává ty správné grády. Mám takový dojem, že právě zde nabral Lynch inspiraci pro úvodní sekvenci Mulholland Drive.

plakát

Akai Hokokusho: Senketsu no Tenshi (1988) 

Huh, na tohle teda pozor. Velikánskej japan shock, navíc hozenej až do pornografickýho hávu (nevím jestli by se dalo ještě použít slovo pinku). Celý je to vyprávěný retrospektivně mladou dívkou Tomoko z vězení, takže člověk naštěstí tuší, že se film zvrtne. Rozvíjí se to od nevinného setkání mladého páru, jejich radovánky (zaberou tak třetinu filmu), svatbu, přes příchod kamaráda Kawakamiho, kterej zjistí že manžel Masao je posedlej ďáblem...až k vymítání. A tady nastanou opravdovy gore jatka. Ale to nejhorší, to nebohého diváka teprve čeká. V rámci žánru je tenhle film fakt ultra, bacha na to. Na konci to opravdu svádí k tomu si říkat, že tady se někdo fakt zbláznil. Až mě někdo bude hnát za to že se na to koukl, tak radši ať mám alibi že jsem ho dopředu varoval. Pouze pro extrémisty. Jinak teda v rámci žánru hodně hodně nahoře.

plakát

Alicia (1994) 

Velikej bizár. O věcech, které všechny potkávají, ale z trochu jiného pohledu. Surrealismus pro fajnšmekry.

plakát

Amer (2009) 

Tenhle snímek čerpá z nejlepší estetiky a postupů starých giallo snímků a z argentovské hry světel, stínů a barev z jeho vrcholných děl (Suspiria, Inferno). Vyznačuje se zejména precizní, vytříbenou, geniální kamerou a to vše je převedené do sytě barevného moderního provedení. Filmová rovina sleduje dívku, její pubertu a dospělost a vždypřítomnou konfrontaci s různými zdroji ohrožení a strachu, které jsou úměrné jejímu aktuálnímu věku. Dějová rovina takřka absentuje, dialogy taktéž, jedná se o vytříbeně pocitovou záležitost, vizuální a sonický experiment, který výše zmiňovanou estetiku povyšuje na nosný prvek filmu. Některé filmové postupy můžou zároveň i odkazovat na zmiňovaného Grandrieuxe (minimum dialogů, roztřepená kamera, všudypřítomný neklid), ale zatímco ten pracuje zejména s chladnou syrovostí a existenciální tísní, tento snímek v sobě nese značnou dávku hravosti, všudypřítomného erotična a fetišizace vizuální a sonické stránky. Je to opravdu pastva pro oči (zejména několikerá snová zobrazení temnoty) a taky sonický orgasmus - zvuky - ach, do detailu je vše slyšet - vrzání kožených rukavic, kroky, hořící cigareta, doutnající uhlíky, prsty třoucí se o kůži, drnkání hřebenem o rty a zuby (u toho jsem se málem udělal, hehehe :-) ), skřípání břitvy o zuby, šplouchání vody a nepřeberná řada dalších. Rozhodně se ovšem nejedná film, který nadchne každého. Kdo čeká klasické filmové vyprávění ten bude zřejmě vysoce zklamán. Ale jinak je to fakt pecka. 10/10

plakát

A Mind's I (2003) (TV film) 

Není to špatné, na druhou stranu už jsem viděl řadu povedenějších pokusů o haluzoidní výmazy. Kafkovské motivy, bizár, schizofrenní ztvárnění, čvachtající sajrajty, to všechno je v pořádku, ale musí to dohromady alespoň rámcově fungovat. Tady ale mi to místy skřípalo, jednotlivé složky jsou dost neučesané a vůči sobě nejsou moc komplementární, spíše mi přišlo, že se až vylučují. Zrovna ony gore bizarní vnitřnosti, mozky a pudinky mi svým braindeadovským čvachtáním dost citlivě narušovaly ono kafkovské plynutí paralelních myšlenkových rovin, působilo to jako pěst na oko. Navíc je to celé dohromady natolik složitý mišmaš, že otevřeně přiznám, že jsem si spíš kladl otázku, jestli v tom rámcově viděli nějaký smysl alespoň sami tvůrci. Já jsem skončil někde v prvních pěti minutách, souboj kobek jsem ještě vnímal jako zajímavý začátek. Divák si může políbit šos, to je jasné, ale pokud je ono vedení k políbení podřízeno pouze tápající bezúčelnosti, tak je někde něco špatně. Ale tak zase, shazovat to úplně, to by bylo přehnané, rozhodně pár věcí se povedlo, plynutí času, koncept přehozených světů/myslí atd. Pro začátek pokus zajímavý, a do budoucna pokud tvůrci dílčí nápady rozvedou v samostatných příbězích konstantnějšího ladění (to neznamená že by z toho měla být narace), tak se můžeme nějakých zajímavějších nápadů určitě dočkat.

plakát

Amoklauf (1994) 

Zajímavý film z počátků tvorby Uwe Bolla, trochu jiný než jeho pozdější počiny. Komorní ponurý příběh, sledující pár sekvencí z života úchylného vraha (vypadá trochu jako mladý Robert Forster) se nese v podobném duchu, jako snímky Angst, Henry: Portrait Of A Serial Killer, Maniac nebo Schramm. Snímek je opravdu velmi komorní, téměř bez dialogů a docela depresivní. Scéna, kdy se šílenec jde v koupelně umýt, sama o sobě čiší samotou, navíc je doprovázená velmi trefným hudebním doprovodem. Ve filmu se objeví velmi zajímavé použití výpravné velkolepé hudby, která doprovází ponuré a krvavé scény, což vše staví do velmi bizarního světla. Zajímavý počin, netradiční a zapamatovatelný. Stojí za vidění. Doporučuju uncut verzi, oproti cutu obsahuje navíc nevystříhané záběry z porna, na které se maniak v průběhu filmu na videu dívá.

plakát

Anděl pomsty (1981) 

No, opět jedna shlédnutá klasika. Ferrarův exploiťák je povedená věc, každopádně tady je to trochu jinde než ten nejklasičtější rape and revenge model. Tady sledujeme jak introvertní němá holčina prožije dvě znásilnění a začne se mstít všem chlapům, u kterých vycítíme byť jen zblo sexistických choutek. Tohle film háže do hodně antisexistické, antimisogynní či chcete-li feministické podoby. S tím ovšem že se nestaví na obhajobu toho či toho pohlaví, v tomhle film zase není nijak korektní, prostě se s tím jen nesere a předhodí divákovi příběh, co všechno se může stát když jednu holčinu znásilní, poper se s tím diváku jak chceš, a to se mi líbí. Jinak veškeré msty jsou správně drsňácký, Thana se s tím vůbec nepáře a napálí to do každýho vomasty, kterej vypadá že by ji rád přefikl. Nejvtipnější byl ten fotograf, hehe, pěkně čučel když došli do bytu a vytáhla na něho kvér :-)))) . Plus dobrý finále, ten převlek byl fakt trefnej a výborně do celýho vyznění filmu sedl. Slušně odvedenej kus exploatační práce ;-) 8/10

plakát

Apollo 18 (2011) 

Za mne určitě spokojenost, byť to není nic objevnýho. Možná proto, že mám rád sci-fi. Každopádně rozhodně povedenej film navázanej na populární historickou spekulaci, s pustou měsíční atmosférou, krásně praskajícími a škrčícími vysílačkami a komorním hereckým obsazením. Líbilo se mi na tom, že se film na rozdíl od podobných současných found footage drží sympaticky při zemi v duchu hrubozrnné reality jako dnes již old school found footage klasiky typu Blair Witch Project nebo Det okända. Není třeba se tedy obávat nějakých pitomých poloastrálních deformací handy-kamerou točené reality a´la Grave Encounters etc. Cizorodý prvek zde samozřejmě přítomen je, ale skutečně spíše v duchu sci-fi upgradované racionality než v nějaké rušivé formě jako uvedený příklad. Takže ve výsledku se v podstatě jedná o více než sympatický mix snímků typu Event Horizon, Europa Report nebo Last Days on Mars s old school found footage ve vínku zmíněných Blair Witch Project a Det okända. A to jsou obě dvě skupiny subžánrů, které můžu. 7/10

plakát

Armáda démonů: Matka slz (2007) 

Taková oddechovka. Z Argentovy trilogie Matek jednoznačně nejslabší, ale jako fajn podívaná na odreagování poslouží dobře. Atmosféra se během filmu docela drží (opakovaný kontrast bezpečí bytu a pokoje, které náhle přejde v úplný opak, děsivé obrazy a výjevy), mordy notně krvavé. I když, nemůžu si pomoct, mám pocit že v rámci prvního mordu chtěl Argento upgradovat ten první ze Suspirie. Udo Kier se moc neohřeje, po krátkém úvodním záchvatu a proslovu jeho etuda končí, škoda. Závěrečná scéna mi připadla jak z klipu Cradle Of Filth, což ještě podpořilo to, že v závěrečných titulcích uslyšíme jejich zpěváka :-) . No a jinak ve filmu pobíhá spousta polonahatých koček v nejroztodivnějších hábitech, ovšem ta nejhezčí je samotná Asia Argento, mimochodem herečka s jedním z nej sexy hlasů :-) .