panjosef

Svět je tvořen prostorem. Vodou. Sluncem. Vegetací. Lidmi. Městy. Vše je v kosmickém prostoru. A člověk to vidí. Očima. Není nic krásnějšího než když to vidí krásný člověk. A cítí. Vnímá. Tu křehkost. Tu harmonii. Tu jedinečnost. Váží si jí. Ví o ní. A vidí ji krásnýma očima. Protože oči jsou krásné. Na světě je tak krásně. Važme si toho.

Industriálně-planetární kakofonie, oslavující spletitost, složitost a nejasnost dnešního světa a poukazující na bezpečí jeho alokace v nepředstavitelně obrovském kosmickém prostoru. Není to úplně tak geniální jako Botborgovské Connection to the Photosonicneurokineasthograph, ale i tak v rámci jejich zdá se zatím vysoce kvalitního standardu více než skvělé.

Snímek australské experimentální skupiny Botborg je mimořádně záživný, členitý, hravý a atmosférický. Od nestrukturovaného šumu a her se světlem a tmou se dostaneme přes abstraktní minimalistické plochy až po jakési reakční geologické vrstvy, uvolňující prostor nekontrolovaně se množící protoplanetárně-molekulární mlhovině. Vše v příjemně uchu lahodícím noiseovém šumu, který připomíná doznívající kocovinové echo blížícího se brněnského Noise festu. Rozhodně veliký palec nahoru, znamenám si velice zajímavý objev na experimentální scéně.

Jeden z nejlepších experimentálních snímků, co jsem za poslední dobu viděl. Svým způsobem environmentální report či něco mezi Jeanne Liotta, Godfrey Reggiem a volnou asociací v částečně animované podobě. Narazil jsem na to jen tak náhodou a posléze na to koukal s otevřenou pusou. Tiché večerní prostředí hotelového pokoje skoroprázdného hotelu v Praze-Krči s hučící čtyřproudovkou za budovou, kde jsem snímek sledoval v rámci mé služební cesty tvořily ideální zázemí pro posílení vjemu z tohoto malého-velkého díla. Měl bych poděkovat svému zaměstnavateli za poskytnutí perfektních a optimálních pocitových podmínek pro zážitek :-) 10/10

Mě se to líbilo hafo, byl jsem v kině a byl jsem dost slušně posranej, přítelkyně taktéž. Líbilo se mi to mnohem více než Insidious, protože zatímco Insidious se oproti geniálnímu hrůzostrašnýmu nástupu změnilo ve druhý půlce v Noční můru v Elm Street (kamera jde s hrdinou do snu atd.), tohle si zachovalo atmosféru čiré hrůzy víceméně až do konce. Svoje plus udělalo i to, že jsem na tyhle děsy pramenící ze zvuků a děsivých postav v domě atd. celkej dost vnímavej, a k tomu moderní děsivá duchařina spolu s exorcismem jsou moje nejoblíbenější subžánry čistýho hororu, tak je to u mne jeden z vrcholů žánru co jsem za poslední dobu viděl. Jen tak dál.

Muto bylo výborné, ale evidentně bylo pouze lehkou přípravou na smršť, kterou Blu ztvárnil v tomhle svém novém snímku. Převážně plazí a dinosauří wall-paint animace s evolučním a společensko-kritickým podtextem opět těží z neuvěřitelného množství práce, kterou museli tvůrci udělat, aby natočili tenhle skvost. Sympatické je, že animace místy opouští wallpaintové prostředí a bere do ruky vše, co se jí připlete do cesty - kabely, potrubí, odpadky, auto a koneckonců i lidi. Opět neuvěřitelně pěkná studnice svobodné tvořivosti a spontánního nadšení. S hodnocením není třeba váhat. 10/10

Způsob animace mistra Blu a její vlastní zpracování je nehoráznej mazec, normálně mi spadla čelist, tohle je něco neuvěřitelnýho. Surreálná streetart animace, která nás provazí vnitřními i venkovními zdi, podlahami a stropy :-). Forma zde sice trošku dominuje nad obsahem (který je v podstatě volným proudem úžasné studnice tvořivosti a radosti z tvoření), ale v tomhle případě je to zcela evidentně účel a já na tom nevidím nic špatného. Pastva pro oči!!! Už se těším na další Bluovy počiny. 10/10

Spolu s Visions Of Ecstasy je to to nejlepší, co kdy Wingrove natočil. Snové eroticko-niterné vize, odehrávající se kdesi ve fascinující metafyzické temnotě, která nás jak přitahuje, tak děsí. Tenhle film nepotřebuje slova, nepotřebuje se prezentovat, tenhle film pouze ví, že se najde pár jedinců, kteří v něm najdou svá snění a melancholické chvilky, pro které jejich souputníci nemají pochopení. Křehký doprovodný ženský zpěv tenhle snímek katapultuje kamsi do kosmických výšin, kde existence splývá s nekonečnem a jeho plynutím. 10/10

No páni, tohleto je teda opravdu hodně povedená kuriozita. Ruský duchařský horor. Nečekejte samozřejmě žádnou duchařinu v US či asijským stylu, tohleto má svoji vlastní vizi, po svém vyprávěný vláčný příběh a své vlastní kořeny, hluboce zapuštěné v Rusku. Mladý detektiv vyšetřuje sérii záhadných sebevražd a postupně přichází k zjištění, že motivy vedoucí k oněm sebevraždám mají mnohem děsivější původ, než si myslel. A navíc se náš detektiv začíná do věcí zaplétat i sám osobně, jelikož upadne do hlubokého citového vztahu s nesmírně půvabnou Marinou, svobodnou matkou a sestrou jedné vyšetřované zemřelé. Film má velice pomalé a klidné vyprávění a velice citlivě vybudovanou atmosféru, rusky poklidnou, velice melancholickou a rovněž občas opravdu velice děsivou. V některých momentech (např. první prozření že věci jsou jinak) jsem sebou opravdu trhl. Celé to v druhé části nabere až skoro apokalyptických a tragických rozměrů, to jsem tedy rozhodně nečekal. Film je opravdu zajímavě vygradovaný, zejména proměna našeho detektiva z mladého sebevědomého týpka do zoufalého rozervance je víc než působivá. A do toho všeho ta všudypřítomná melancholie a ta atmosféra!!! Rusko přelomu osmdesátých a devadesátých let, klidně bychom to mohli převést i na československá dramata let sedmdesátých, ta samota, ten smutek, staré byty s pěknými záclonami, hodiny na stěnách, ztemnělé ložnice s milenci zakleslými v hluboce láskyplných objetích, ženy krásnější než osudové femme fatale (Marina), tiché bary překypující nenaplněnou touhou, ta nejtišeji uvařená káva, smutek, samota, bezpečí i pustý žal...a koukám jak jsem se zasnil, tak už raději konec komentáře. 10/10 P.S. čím víc nad tím filmem přemýšlím tím víc si uvědomuju že tohle bylo něco opravdu ojedinělého. Tak zvláštní pocit jsem opravdu hodně dlouho neměl. Nepopsatelné.

No sakra, to byla zase jednou sada. Tento, na první pohled velice nenápadný snímek vás provede fakt slušným peklem, že z toho chytnete depku. Potkáme tady mladíka Duffera, který žije v domácnosti s vyšinutým hovádem, starším Louis-Jackem (vztah se nedozvíme - nevlastní otec? strýc? přítel?), který jej bije, týrá a sexuálně zneužívá. Duffer hledá útěchu u postarší šlapky, příhodně titulované Your Grace, v jejímž náručí trávívá dlouhé hodiny a je Dufferovi v podstatě jak milenkou, tak matkou. Oidipovský komplex ale rozpolceného Duffera neustále přivádí zpět k Louis-Jackovi a kolotoč týrání se opakuje. A děj spěje ke konfrontaci. Vedle explicitně rozehraného děje musím upozornit, že celý film je opravdu velice bizarní. Černobílý, velice tichý, bez reálného zvuku, doprovázený pouze ústředním vyprávějícím hlasem Duffera, kterého občas doplňuje konejšivý hlas Your Grace a expresivní skřeky pološíleného Louis-Jacka. Scény týrání jsou opravdu syrové, a kolikrát hodně wtf, když přišla na řadu scéna s červy a Louis-Jack vytáhl ruční kameru, tak jsem teda fakt vyvalil voči. A to nemluvím o tom, co přijde dál, ty voe. Podobně bizarní film se jen tak nevidí. Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, tak si snad představte od Cronenberga starý vály Stereo a Crimes of the Future, dejte dohromady s bizarním tichem Eraserhead a ujetou zápletkou jako v Singapore Sling (někde jsem se dočetl, že Nikos Nikolaidis se tímto snímkem pro svůj bizarní opus inspiroval, čemuž bych se ale vůbec nedivil), včetně toho bizarně černobílého provedení a wtf okamžiků. A to vše je natočené v syrovém duchu experimentálních snímků šedesátých-sedmdesátých let. Hlavně je to mazec na rok vzniku, 1971, uff, tohle skutečně předběhlo svoji dobu. Tenhle film zcela jistě inspiroval kde co a kde koho, ale přitom zůstal evidentně hodně pozapomenutý. Pro ty, kdo si libují v podobně ujetých snímcích je tohle skoro povinnost! 10/10