Jacinda

už dlouho jsem neviděla něco tak nudného

dva magoři

tři buznamejkři namachrovaný až do nebe mě neuvěřitelně serou. na druhou stranu je fakt hustý co všechno člověk musí umět, co poznat a co vytvořit. často maj nechutný kreace na talířích, ale aspon se z toho člověk i něco naučí. dala bych tomu tři hvězdy, ale opravbdu si myslí, že u mě pochodí vraždou v posledním díle? přepínám, otírám slzu a posílám celý pořad do pekel

děsivé a nechutné

Líbilo se mi to. Opět nadhodnocuji, zaprvé abych trochu zvrátila zvrácené hodnocení místních zvrácených uživatelů, zadruhé že hodnotím film z pohledu ataptace knihy a jako bonus možná Skrka a Kubrickona trefí šlak :-) Tak a po krátkém úvodu se dostávám ke spoilerovému hodnocení. Musím říct, že prvních deset minut byl fakt vopruz. Začínat film tím, že se hned začnou líbat, říkat si klišé atd mě nenadchl, ovšem navazuje to hned na první film tak to asi logiku dává. Taktéž jak se tu mnohkrát zmínilo - počítačové efekty - byly na úrovni roku 1997. Bellyn hon na člověka se tak víc podobá Samařinýmu výlezu ze studně a to, že film není pro náctileté holčičky se tvůrci snaží dokázat odvážnějším sexem, kde ovšem figuruje hlavně odulý Patizón. A co maj proboha pořád s těma vlasama? Ovšem tady se asi výčet negativ zastavuje. Jako čtenář musím pochválit opravdu zdařilý výcuc důležitých událostí a nikde zmíněné "tlachání o ničem " mi nepřišlo přítomné. Moc se mi líbilo předvádění upírských schopností, které zdaleka předčily očekávání z trailerů. Ví se o mě, že si v každém filmu najdu nějakého miláčka a i tady se tak stalo :-D Benjamin mě totálně dostal a jeho charisma (a krásná tvářička) tvoří polovinu filmu. Tu druhou si zase pro sebe strhl Garret. Jeho hláška: "červenopláštníci už jdou, červenopláštníci už jdou" považuju za geniální a nejrealističtěji prohlášenou věc, co ve filmu zazněla. Možná i proto, že kdybych stála v podobné situaci, pobrukovala bych si něco podobného. O jistý druh kruté zábavy se postará i Stefan s Vladimirem, zvlášť když vidíte jejich nadšené tváře hledící do vřavy létajících utrhaných hlav. I když jsem původně litovala, že se boj odehrává pouze v Alicině vizi, nakonec jsem byla ráda. Pohled na mrtvoly mých oblíbených postav se mi ani za mák nelíbil, zvlášť když umírali ve svých zvířecích podobách. Navíc vize byla krásně zpracovaná a plynule navázala na realitu, takže tohle se opravud povedlo. Závěr přeslazený, ale tak to má být. Co mě teda znechutilo byla postava dospělé Renesmé. Něco tak umělého snad někdo animoval v DOSu. Titulky završily několikaletou pouť asi nejkontroverzější romancí, která mě proti mé vůli přeci jen dostala. Twilight mám ráda hlavně kvůli vedlejším postavám (a Jacobovi), (navíc prostě miluju tu severoamerickou krajinu) má nenávist k Belle a Edwardovi trvá :-D

Spoilery. Naposledy jsem 4 díly v kuse brečela u Evangelionu. Jako obvykle jsem konec světa (a jeho zrod) nepochopila, zato jsem pochopila, co se zřejmě stane než se otevře ráj. Někdo totiž tady v komentářích napsal, že to očekával také a díky tomu, že jsem si to přečetla, mi to došlo taky. Vlastně jen co zemřela Cher. A pak šla řada smrtí přesně tak, jak jsem si představovala a já řvala víc a víc. Darcia byl zřejmě ztělesněním zrůdnosti světa, protože ke konci se mi z něj dělalo doslova nevolno. Můžu opět jen zavřít pusu z němého úžasu a pokleknout před uměním Japonců, kteří dokáží příběhu vdechnout život a vyjevit ho tak reálně, jako by existoval a nebo jako by to byla budoucnost, která nás čeká. Seriál jsem shlédla za dva dny. V paměti ho ale budu mít navždy.

nechutná podívaná plná šílených Tongů vraždících všechno a všechny bez důvodu. Uráží to podle mě Japonsko, dokonce i tu Čínu. Děj nechápu, zápletku taky ne. Nuda a nechutno

Skyfall je jedním z dalších fimů, které v kině svou návštěvou počastuji víckrát. Z původního Bonda podle mě moc nezbylo, protože kdyby ano, byl by fim proset nereálnými výdobytky Q jako atomovka v peru (jak něko napsal), či raketovým pohonem pohodlně vyřešenýmjako příruční batoh. Takhle nám zůstavají jen nereálné bitky a pády, což k Bondovi samozřejmě patří. O to víc oceňuji to krásné vyjádření času, které je možná ústředním tématem. Ten dokonalý 007 - nahrazen mladšími, rychlejšími, ambicioznějšími. Přesně proto se nejkrásnější scénou stala Emmyna citace básně. Potom tu máme padoucha,který konečně přestal být černobílý. Jako by si vzali příklad od Japonců a vytovřili záporáka, který ale má konečně reálné důvody k pomstě. Javier byl tak úžasný, že jsem mu podlehla i přes ty blonďaté vlasy. Hlas, intonace, šílené vtipy, gay narážky a jeho pološílený cit k "M", to vše napasované do postavy zároveň schopné, rychlé a vražedné. Boží byl taky jeho kožený obleček. Závěrečný boj a hlavně příprava k němu měla úžasnou atmosféru a (při prvním shlédnutí) vytvořila dokonalou auru strachu, kdy se asi Silva objeví. Fakt nevím, proč jsem si myslela, že přijde sám, :-D. Zkrátka kdybych měla film rozdělit do bloků, nej patří kasinu, útěku v kanále, střelbě u zasedání a pak závěr, závěr, závěr. A nejlepší na tom je, že nový mladý a velice pohledný Q odvede pozornost natolik, že i ignoruju příšernou Naomie a její snahu o to být svůdná (trapná)

Geniální ukázka náboženských sraček a mocenských machinací, v jejihž středu je doktorka, která zasvětila celý svůj život jedné věci a čelila všem protivenstvím. Pak jí nezbývá než přihlížet, jak milovaný důkaz armáda tají a její nechutný šéf přebral všechny zásluhy. Když se jí konečně dostane náležitých práv, nechutní birokrati zmanipulují situaci jim vhodně. Fantastika (nebo budoucnost?) v kabátku reality. Další důvod vymýtit náboženství ( nikoli víru) z povrchu zemského a zamyslet se nad tím, kolik pravdy se nám dostává.

Jak velký je ten Midsomer, že je tam pořád tolik zabíjaček?