Caelos

Strašné.

Seriál je fajn, film taky. Co víc říct.

Zkušenému hororovému divákovi tenhle film nic nedá. Civilista ovšem poté co uvidí tenhle film, se bude chlubit třeba na facebooku, že je to super horor a jak u toho sral strachy. Tyhlety duchařiny v novém tisíciletí jsou všechny jak přes kopírák a tyhlety dveře nejsou žádnou vyjímkou. Zoufalý příběh o ženské co se jí utopí jedno dítě při nehodě v autě. Trochu ji z toho švihne, pak ji hospodyně řekne, že si může s klukem pokecat, ale nesmí otevřít dveře. Překvapivě je otevře a to roztočí kolečko nepřekvapivých jumpscarů, tajemných zvuků a dalších kokotin. Jako přes kopírák. Idiotský příběh negraduje nikam, protože jak film skončí je jasné po pěti minutách, či po přečtení některého ze zdejších komentářů. Odkuď se o tom chrámu dozvěděl její manžel je asi největší záhada filmu. Jediné co je na tomhle snímku trochu originální je, že se odehrává v Indii, Jinak je to stokrát omleté téma o rodiči, který si povolá svoje dítě ze záhrobí a diví se, že je nějaké divné. Že lidi plýtvaj penězma a energií na takové zbytečnosti. Radši měli rozpočet rozdat chudým v Indii.