TheDarKnig

Hm, tak na rozdíl od prvních dvou epizod, kde jsem neměl prakticky žádnou výhradu, tady bych už nějaké měl. Myslím, že se tady více zjevně projevila ta určitá televiznost a taktéž omezení, vyplývající ze seriálového rozpočtu. Jinde, u menších projektů, by si toho člověk ani nevšiml, ale Šógun nastavil takovou laťku, že když jsem pak v této epizodě viděl ve vícero scénách to divné umělé nasvícení, které značně zvýrazňovalo umělost některých kulis/scén, bylo to trochu nečekané a mrzuté. Ještě horší problém ale nastal při akčních momentech, resp. během ústřední akční sekvence epizody, kdy se stalo to, čeho se bojím vždycky - že tvůrci dostatečně nepromyslí celkový průběh, taktiku, choreografii akční sekvence a ta pak nedává tak úplně smysl. Člověk si to může téměř vždy nějak okecat uměleckou licencí, dramatizací nebo případně dokonce i romantičností (předlohy), ale čekal bych u takto propracovaného, uvěřitelného seriálu přece jen větší důraz na smysluplnou a přesnou dramaturgii. Nicméně přes tyto výhrady je nadále Šógun na poli televize sakra velkým zjevením, ta chemie mezi postavami, drama, neskutečně funkční a gradované napětí mnoha scén, ten pohled na kulturu a mentalitu tehdejšího Japonska... Prostě vše funguje v takové míře, že nechávám plný počet. I když tentokrát je to asi rozmezí 4 a 5. Snad budu další epizodě moct napálit pět hvězd už zas bez váhání.

Válka je jako rentgen, ukáže člověka zevnitř. Dobří lidé se stanou ještě lepšími, zlí lidé ještě horšími. Tesat do kamene! I jako důkaz a potvrzení toho, že ve válce není jenom těžce, krvavě zkoušená, avšak zatím stále stojící pevnost Ukrajina pod již 8 let trvajícím agresivním útokem zrůd z gangsterské stepní benzinky, ale i zbytek svobodného světa. Protože fašistické Rusko napadením Ukrajiny rozpoutalo válku proti samotnému konceptu svobody, demokracie a suverenity, ať jsou přítomny v kterémkoliv koutu světa. Něco, na co jsme v 21. století již zcela odvykli a ve své pohodlnosti se zapomněli připravit. Tato válka sice nemá (prozatím) desetitisíce a statisíce krvavých obětí jako v případě Ukrajiny (a před ní Gruzie, Čečenska), ale pomalu a jistě celé roky likviduje rozum, sounáležitost, empatii a mezilidské vztahy u celých mas lidí. Snaží se zničit skrze nekonečný nával nenávisti, zloby a lží vše, co je dobré a krásné. A to je opravdu něco, co by mělo děsit každého rozumného a láskyplného člověka. Všichni by si měli opravdu dávat pozor, aby v této informační válce nepadli a nenahrávali tak nejhoršímu totalitnímu režimu a největšímu masovému vrahovi současnosti, tomu pohrobkovi Stalina a Hitlera. A všem dalším, kteří se mu snaží podlézat, vzhlížejí k němu nebo se ho snaží napodobovat. Myslím si, že to dlužíme těm nevinným 25 tisícům v Mariupolu (celý Vsetín!!!), dalším desetitisícům zavražděných civilistů jinde, desetitisícům padlých hrdinných obránců Ukrajiny, stovkám tisícům fyzicky a psychicky zmrzačených Ukrajinců a miliónům uprchlíků bez domova, bez naděje, bez pocitu bezpečí a tepla domova. Nejsou to jen čísla, každý z nich je člověk, který měl/má rodinu, blízké, kamarády, kolegy a sny. Vše rozbité, poničené a zdevastované běsněním, které vyvolal jeden velký malý magor. Na nic z toho se nesmí nikdy zapomenout!

Další týden a další pořádná porce vynalézavosti, citu pro detail a utrpení mladé Marcille při pomalém postupu tajemnými katakombami. Ale zároveň je už zcela viditelné, že závěr prvního hlavního questu je již skoro tady a to se odráží i na množství informací o světě a jeho fungování, které se začínají před divákem vršit jako zlato pod nenasytným drakem. Těším se, kam se to celé posune pak.

Vydatná dávka lore v krátké překvapivě šokující sekvenci, představení další velmi sympatické postavy a na závěr ukázka toho, že trpaslíky netřeba podceňovat, ať mají jakékoliv sny. A Marcille se konečně dočkala jídla, které ji prvotně netraumatizovalo!

Scénáristický, dramaturgický, vypravěčský, herecký koncert. Satirické podtóny téměř úplně zmizely a zbylo jen syrové (a šíleně realistické) vyrovnávání se se životem a jeho nezastavitelným během. V dobrém i zlém.

Po dvou úvodních epizodách jsem touto nekompromisní, pionýrskou výpravou protestantů na východ zcela pohlcen. Výborní, extrémně charismatičtí herci prakticky ve všech rolích, na seriál opravdu nádherná a velkolepá produkce a spletitý, napínavý děj, který naplno využívá jak pro mnohé z nás gaidžinů stále exotické (a v mnoha ohledech i nepochopitelné) prostředí, tak z historického hlediska zásadní období, do kterého je zasazen.

To, co začne jako (v rámci mezí) spravedlivá křížová výprava a zároveň brutální "občanská" válka, která má potenciál zničit mediální impérium Logana Roye, se brzy překlopí v obzvlášť depresivní ponor do zvrácené satiry o realitě amerického snu, americké demokracie a moci korporací. A do bolestivé studie fundamentálně poničené vztahové dynamiky rodiny Royů. Tentokrát mi opravdu přišlo vše méně příjemné, hnusnější a v rámci zkoumání pošramocené rodiny ještě komplexnější než kdy dřív, což se odrazilo i v tom, že zejména v druhé polovině série i přetrvávající absurdní a humorné chvilky začaly působit náhle mnohem více než předtím jen jako snaha všech postav zakrýt veškerou tu podvědomou povrchnost, nechutnost a osamělost vlastních existencí. To ovšem neznamená, že by u nich okamžitě došlo k nějaké sebereflexi či zpytování svědomí, na to byly stále všichni zahledění příliš do sebe a příliš milují ten opojný pocit moci. Do špinavého bahna zdejšího korporátního předpeklí tak definitivně zapadla např. i komediální postavička Grega. Závěrečné nečekané (alespoň) částečné vykoupení (ach Kendalle!) a hlavně smíření bylo však díky předchozímu drsnému a nevybíravému prokreslení postav o to uspokojivější a krásnější. I za tu cenu, která musela být zaplacena. Možná to bude ten přelomový okamžik, který všichni potřebovali. Nebo taky ne. 9/10

Jedna z nejlepších epizod seriálu. Dokonale absurdní tragikomedie, plná králíků, rozinek, láskyplných žalob, infekcí močových cest, syfilidy a všeobjímající pýchy a narcisismu. Chechtal jsem se prakticky celou stopáž. S návratem krále v závěru epizody se ale znovu vrátila i smutná realizace: Opravdu není divu, že jsou všichni sourozenci tak "royally fucked up". "He’s so annoying."

Oproti první sérii trval rozjezd kratší dobu, všechny jednotlivé dějové linky byly promyšlenější, zábavnější a soustředěnější a závěr (ve srovnání s mrzutě depresivním koncem minule) musel snad u každého vyvolat pořádnou katarzi a pravděpodobně i úsměv na tváři. Tím nijak nechci snižovat stále hodně vysoké kvality prvního setkání s rodinou Royů, protože vše, co se událo tam, stavělo důležité základy pro postavy, svět a příběh této řady a vlastně všech řad následujících. Bez těch skvěle nadhozených vztahů, dějových linek, důležitých charaktery definujících momentů a vývoje postav v první řadě by druhá řada zdaleka neměla takovou sílu. Každopádně, i kvůli všemu, co jsem věděl z první řady, byla opravdu radost sledovat v druhé řadě to brilantní vrstvení velkých korporátních machinací a zvratů na pozadí rodinného dramatu, plného manipulací, nedůvěry, bodání do zad, lží a falešné loajality. Zároveň to radost nebyla, protože mnohdy bylo sledování toho všeho až fyzicky bolestivé. Často takovým tím stylem, kdy je vám za někoho jiného sakra trapno, neboť v tom jsou členové rodiny Royů vskutku přeborníky, ale jindy i doopravdy nepříjemné, když jsem zas a znovu musel sledovat, do jaké míry patriarcha rodu Logan Roy (stále absolutně fenomenální a děsivý Brian Cox, ať už byl v jakémkoliv hereckém módu – přemýšlející, manipulující, vybuchující vzteky) všechny kolem sebe poškodil a nadále poškozuje, poštvává je proti sobě, v tom ne nepodobný diktátorovi, který si takovým způsobem udržuje svoji moc. Nejvíce bolestivé bylo i tentokrát ale sledovat naprosto zlomeného a traumatizovaného Kendalla, možná o to víc, že Jeremy Strong znovu předváděl dokonalý herecký koncert (nebo možná i kvůli tomu, že je Kendall přes všechny své chyby stále ze sourozenců napsaný nejsympatičtěji, tak nějak nejlidštěji). Méně bolestivé a nepříjemné (ale o to více trapné dusno vyvolávající) bylo sledovat snahy Shiv/Siobhan, když si vše kazila sama svými ambicemi, nátlakem nebo naopak nerozhodností. Roman mě naneštěstí nadále často spíše svými excesy otravoval (ačkoliv mě zajímá, jaké hrůzy za tím vším jeho vyváděním jsou), ale ke konci série jeho postava začala konečně mířit směrem, který by mě konečně mohl začít bavit. Doufám, že odtamtud zase nevycouvá. Obecně jsem všem sourozencům zase částečně fandil (proti otci, aby dokázali přes tu zřejmě otřesnou výchovu v sobě najít nějaké dobro a od toho dna se odrazit) a částečně je při neustále opakovaných ukázkách jejich morálně značně špinavých charakterů nesnášel (tady jsem mimochodem zvědavý, zda tvůrci alespoň někoho z nich posunou nakonec někam "výše" nebo v rámci zvolené satiricky přepálené ukázky života zvlášť zkaženého miliardářského rodu je nechají zahnívat až do konce). Další postavy celý ansámbl skvěle doplňovaly v čele s největším a nejzábavnějším generátorem úzkostlivě a koktavě podávaných bonmotů a hlášek (alespoň jedné fakt brilantní na každou epizodu) Gregem a jeho samozvaným pochybným nejlepším kamarádem tak trochu úchylem a slizounem Tomem (nicméně bylo velmi zajímavé sledovat jeho pozici a povahu v rámci rodiny a vztahu se Siobhan). Hudba Nicolase Britella a hlavně jeho ústřední motiv naprosto nezapomenutelný, hodně scén by bez něho a jeho různorodých variací bylo polovičních. Práce kamery, střihu a celkové produkční hodnoty samozřejmě takové, jak se sluší a patří pro HBO. Rozhodnutí točit celý seriál pseudo dokumentárním stylem jako The Office nicméně až překvapivě hodně pomáhá k ještě více pohlcujícímu... a voyerskému zážitku a skvěle podtrhuje veškeré satirické podtóny. Shrnutí: Je opravdu úctyhodné, jak lehce Succession znovu dokázal kombinovat satirický až parodický humor a dialogy s prvotřídním, uvěřitelným, někdy hodně těžkotonážním dramatem. Tentokrát, jak jsem už zmínil na začátku, se to tvůrcům povedlo ještě o kus znamenitěji než minule. To, jak plynule na sebe vše (od osobního rodinného dramatu v rodině přes snahu koupit druhý korporát až ke zničující kauze) navazovalo, vzájemně se měnilo a ovlivňovalo, prolínalo a v posledních třech epizodách vygradovalo, bylo prostě přímo úchvatné. Stejně jako herecké výkony všech zúčastněných. Tomu říkám síla perfektně vybroušeného scénáře, bravurních dialogů a castingu. Ještě že nemusím čekat dva roky na další sérii. :) 9/10

Epizoda zaměřená na Marcille. To samo o sobě už znamená prakticky plný počet. :) Potěšil hlubší pohled na její minulost, její schopnosti, formování jejího vnímání světa a jejího snu. A pak jsme s ní v centru dostali prozatím asi nejlepší střet s monstrem v seriálu nejen kvůli znovu výborné, dynamické a nápadité animaci a práci kamery, ale hlavně kvůli tomu, že tentokrát celý střet měl jinou atmosféru než obvykle. Méně odlehčenou, humornou. Bylo cítit, že tohle je opravdové nebezpečí, kdy jde o život. Čas od času je to fajn i v takto komediálním počinu. Nakonec, není to jen komedie, ale zároveň i stále zatraceně promyšlená, velká fantasy.