TheDarKnig

SPOILER Hello friend. God, that's always been lame, hasn't it? Sorry I never came up with a better name for you. And again, I don't even have a name. Just a guy trying to play God without permission. This whole time, I thought changing the world was something you did. An act you perform, something you fought for. I don't know if that's true anymore. What if changing the world was just about being here, by showing up no matter how many times we get told we don't belong, by staying true even when we're shamed into being false, by believing in ourselves even when we're told we're too different. And if we all held on to that, if we refuse to budge and fall in line, if we stood our ground for long enough, just maybe... the world can't help but change around us. Even though we'll be gone, it's like Mr. Robot said. We'll always be a part of Elliot Alderson. And we'll be the best part, because we're the part that always showed up. We're the part that stayed. We're the part that changed him. And who wouldn't be proud of that?

Čiročirá nádhera. Na konci jsem byl dojatý k slzám. Goodbye, friends.

Zvrat za zvratem za zvratem. Ale jo, proč ne, perte to do mě... Wow.

Esmail je opravdu největší (a zároveň nejstylovější) trol v dějinách lidstva. Nebo je za tím zase něco jiného, něco skrytého? Sam si teď už ani na chvíli nedokáže přestat hrát s diváckými očekáváními, zatímco staví na mohutných základech celého předchozího dění a nejde ho za to nemilovat. Každopádně ve zkratce - další dokonalá epizoda, jedna z těch vůbec nejlepších atd. atd. Už to začíná být skoro únavné. Mozek přetížený dokonalostí. :-) PS: A bonus? Znovu brilantní výběr doprovodných písniček v čele s White Widow!!!

Vydechnutí po velkolepém finále a krásný happyend pro několik postav? To by ale nemohl být Esmail, aby nenapínal do poslední vteřiny a s divákem si nakonec trochu nepohrál. Tentokrát ve stylu osudových romancí. Ale i když cítím určitý smutek, mohlo to dopadnout mnohem, mnohem hůře vzhledem k různě rozesetým náznakům na možný závěr této epizody napříč seriálem už od 2. sezony.

Bezpochyby jedna z nejlepších epizod televize, jaká kdy vznikla. Po všech stránkách absolutně mistrovské vyvrcholení, které během celé své délky nedá ani na jediný okamžik vydechnout.

Ty krávo... Rozjezd v šíleném stylu, který hned v prvních minutách dokazuje, že Sam Esmail je co se nevyčerpatelné kreativity technického provedení a řemesla a brutální odvahy v narativních postupech a při práci s postavami (o meta rovině vyprávění ani nemluvě) absolutní král televize. Tohle bude velký... a hnusný.

You asked me before why I did this. The reason is I thought... What if we were wrong? What if there's something we weren't seeing? What if we failed? But the real reason is it's... It's because it's what you would've done. You were right. There was a part of you in me. I never wanted to tell you that because it's not in my nature. It's not why I exist. Only you know why I'm here. 

Epizoda ve stylu magického realismu, kde dostáváme po šílenství předchozích epizod (a pádu na úplné dno) úžasně emotivní vyrovnávání se s nastřádaným traumatem skrze interakci s (ne)obyčejností a krásou obyčejného života, rozlučku s našimi blízkými (bolest ale jen tak neodejde) a jednu či dvě krásné a významově jako obvykle perfektně padnoucí pocty popkultuře. Závěrečnou část epizody od nádherně procítěného (a nasnímaného) momentu s Angelou mohu lehce zařadit mezi ty nejsilnější a nejkrásnější momenty celé série. Třetí série nepřestává udivovat svým příběhovým a režijním mistrovstvím a kreativitou a nápaditostí, která je cítit z každého záběru. No matter what happens, we'll be okay.

Strhující (Whiterose a Price výměna!), emočně vyčerpávající a v závěru zdrcující. Temná, monumentální "antická tragédie" moderní civilizace, to je Mr. Robot. V této sezoně je to už zcela zřetelné.