TheDarKnig

May the Force be with you!

Slušný začátek sezony, zatím nedojde k ničemu extra objevnému (nepočítaje poslední záběr + pár perliček, kdy fanouškovské srdíčko zaplesá), ale pokud to je dostatečně vtahující, vůbec mi nevadí vidět ani Mandaloriana při tradiční práci lovce odměn. Při čemž dostaneme vhled do fungování Tatooinu a života na něm, jak toho inteligentního, tak toho zvířecího. Příjemně to rozšiřuje záběr celého vesmíru, stejně jako kvalitnější vedlejší questy ve videohrách. PS: 50 minut uběhlo ani jsem si nevšiml, to taky něco znamená.. a tempo vyprávění i prokreslení postav nebude tolik trpět.

Až na závěr, o kterém napíšu něco níže, přímočará a víceméně poctivá akční vybíjená napříč bangladéšskými slumy. Snaží se to místy o nějaký přesah a větší hloubku, nemůžu říct, že by to na mě úplně fungovalo, to by film musel mít silnější dialogy a asi i trošku silnější herce, ale v tomhle žánru stále dávám palec nahoru i za tu snahu. I přes svou jednoduchost a nevelkou originalitu mi přišel scénář navíc možná až překvapivě soudržný a nezapomněl vyřešit žádný z nastolených motivů a témat. Jen škoda, že v závěru si k dosažení kýženého výsledku musel Russo pomoct tradičními dramatickými berličkami, které na celém tom úsilí alespoň z mého pohledu zanechaly nepříjemnou kaňku. Do té doby jsem se ale celou stopáž výborně bavil, od začátku bylo jasný, o co šlo tvůrcům v první řadě - o poskytnutí co nejvýživnějšího akčního inferna. A to se rozhodně povedlo. Dlouhé akční sekvence jsou výborně natočené, vymyšlené a zrežírované, zvlášť v první polovině se nebojí ani různorodosti a nápaditosti. Chris zahrál titulního neohroženého žoldáka s technickou bravurou hodnou Reevese, ale k mému potěšení působil přesto zranitelněji a tedy reálněji. A to je pro mě v akčním filmu dost důležité. Abych to ale už shrnul, film asi není nic, co by se navždy zapsalo do dějin, ale je to rozhodně slušná, funkční jednohubka s ne úplně hloupým scénářem, který se nebojí naznačit některá vážnější témata, a s excelentním akčním řemeslem. Jen škoda, že zrovna poslední scény zanechají mírnou pachuť v ústech. A pak na vás v titulcích vyskočí, že je to adaptace komiksu... takže zpětně to cool finální rozhřešení vlastně asi dává smysl.

Fuck your mercy!

Oproti první sérii trval rozjezd kratší dobu, všechny jednotlivé dějové linky byly promyšlenější, zábavnější a soustředěnější a závěr (ve srovnání s mrzutě depresivním koncem minule) musel snad u každého vyvolat pořádnou katarzi a pravděpodobně i úsměv na tváři. Tím nijak nechci snižovat stále hodně vysoké kvality prvního setkání s rodinou Royů, protože vše, co se událo tam, stavělo důležité základy pro postavy, svět a příběh této řady a vlastně všech řad následujících. Bez těch skvěle nadhozených vztahů, dějových linek, důležitých charaktery definujících momentů a vývoje postav v první řadě by druhá řada zdaleka neměla takovou sílu. Každopádně, i kvůli všemu, co jsem věděl z první řady, byla opravdu radost sledovat v druhé řadě to brilantní vrstvení velkých korporátních machinací a zvratů na pozadí rodinného dramatu, plného manipulací, nedůvěry, bodání do zad, lží a falešné loajality. Zároveň to radost nebyla, protože mnohdy bylo sledování toho všeho až fyzicky bolestivé. Často takovým tím stylem, kdy je vám za někoho jiného sakra trapno, neboť v tom jsou členové rodiny Royů vskutku přeborníky, ale jindy i doopravdy nepříjemné, když jsem zas a znovu musel sledovat, do jaké míry patriarcha rodu Logan Roy (stále absolutně fenomenální a děsivý Brian Cox, ať už byl v jakémkoliv hereckém módu – přemýšlející, manipulující, vybuchující vzteky) všechny kolem sebe poškodil a nadále poškozuje, poštvává je proti sobě, v tom ne nepodobný diktátorovi, který si takovým způsobem udržuje svoji moc. Nejvíce bolestivé bylo i tentokrát ale sledovat naprosto zlomeného a traumatizovaného Kendalla, možná o to víc, že Jeremy Strong znovu předváděl dokonalý herecký koncert (nebo možná i kvůli tomu, že je Kendall přes všechny své chyby stále ze sourozenců napsaný nejsympatičtěji, tak nějak nejlidštěji). Méně bolestivé a nepříjemné (ale o to více trapné dusno vyvolávající) bylo sledovat snahy Shiv/Siobhan, když si vše kazila sama svými ambicemi, nátlakem nebo naopak nerozhodností. Roman mě naneštěstí nadále často spíše svými excesy otravoval (ačkoliv mě zajímá, jaké hrůzy za tím vším jeho vyváděním jsou), ale ke konci série jeho postava začala konečně mířit směrem, který by mě konečně mohl začít bavit. Doufám, že odtamtud zase nevycouvá. Obecně jsem všem sourozencům zase částečně fandil (proti otci, aby dokázali přes tu zřejmě otřesnou výchovu v sobě najít nějaké dobro a od toho dna se odrazit) a částečně je při neustále opakovaných ukázkách jejich morálně značně špinavých charakterů nesnášel (tady jsem mimochodem zvědavý, zda tvůrci alespoň někoho z nich posunou nakonec někam "výše" nebo v rámci zvolené satiricky přepálené ukázky života zvlášť zkaženého miliardářského rodu je nechají zahnívat až do konce). Další postavy celý ansámbl skvěle doplňovaly v čele s největším a nejzábavnějším generátorem úzkostlivě a koktavě podávaných bonmotů a hlášek (alespoň jedné fakt brilantní na každou epizodu) Gregem a jeho samozvaným pochybným nejlepším kamarádem tak trochu úchylem a slizounem Tomem (nicméně bylo velmi zajímavé sledovat jeho pozici a povahu v rámci rodiny a vztahu se Siobhan). Hudba Nicolase Britella a hlavně jeho ústřední motiv naprosto nezapomenutelný, hodně scén by bez něho a jeho různorodých variací bylo polovičních. Práce kamery, střihu a celkové produkční hodnoty samozřejmě takové, jak se sluší a patří pro HBO. Rozhodnutí točit celý seriál pseudo dokumentárním stylem jako The Office nicméně až překvapivě hodně pomáhá k ještě více pohlcujícímu... a voyerskému zážitku a skvěle podtrhuje veškeré satirické podtóny. Shrnutí: Je opravdu úctyhodné, jak lehce Succession znovu dokázal kombinovat satirický až parodický humor a dialogy s prvotřídním, uvěřitelným, někdy hodně těžkotonážním dramatem. Tentokrát, jak jsem už zmínil na začátku, se to tvůrcům povedlo ještě o kus znamenitěji než minule. To, jak plynule na sebe vše (od osobního rodinného dramatu v rodině přes snahu koupit druhý korporát až ke zničující kauze) navazovalo, vzájemně se měnilo a ovlivňovalo, prolínalo a v posledních třech epizodách vygradovalo, bylo prostě přímo úchvatné. Stejně jako herecké výkony všech zúčastněných. Tomu říkám síla perfektně vybroušeného scénáře, bravurních dialogů a castingu. Ještě že nemusím čekat dva roky na další sérii. :) 9/10

Excelentní zvrat, který nádherně provázal všechen dosavadní děj a díky tomu celej tento vytvářený mikrosvět působí mnohonásobně komplexněji a promyšleněji. Druhá série zatím i přes občasné zakopnutí a slabší chvilky výrazně napravuje dojem po slabší první, která utrpěla hlavně svým nedostatečným závěrem (osobně si ale myslím, že první série je stále kvůli mnoha faktorům nadprůměrnou podívanou). Doufejme, že tvůrci vytvořenou situaci dokážou tentokrát zužitkovat správně. UPDATE: Hmm, tak zase nic. Dokonce ještě slabší než minule.

Mistrovská adaptace jedné z nejlepších částí komiksu (nebojte se, těch částí ještě bude). Pro lepší charakterizaci a rozvoj postav byly předchozí dva díly nutné, ale je vidět, že když seriál adaptuje skoro do písmene geniální předlohu, je to hned minimálně o stupeň výš. Nádherná stylizace, parádně zvládnuté vizuální provedení tripu, které umožňuje tvůrcům nejen se pořádně vyřádit, ale i sondu do mysli hlavní postavy, plně funkční dramaturgie, syrové emoce, neustálá snaha zlomených (a značně poškozených) teenagerů o vyrovnání se se svými démony a minulostí, která je zosobňuje, brutální a zatraceně uspokojivé vyvrcholení. Jo a zatím taky jeden z nejlepších playlistů v čele s Depeche Mode. I am the Acid King! PS: Maria ftw.

Komorněji laděný příběh, kde sledujeme v první řadě mikrokosmos průkopníků osidlování nekonečných obzorů, které se otevřely na konci předchozí sezony. Do toho samozřejmě začnou zasahovat politické machinace, stará zášť a nedůvěra, plíživě se vyvíjející nebezpečné konspirace a samozřejmě i stále tajuplné mimozemské hrozby (které v jednu chvíli začnou být opravdu klaustrofobické a děsivě vygradované i z pohledu diváka). Vše ale v této sezoně sledujeme spíše z pohledu jednotlivců, kteří se snaží tyto problémy řešit a přizpůsobit se nově otevřeným horizontům bez ztráty vlastní identity a svých blízkých (některé situace a dialogy jsou v tomto ohledu vskutku bravurně napsané a vymyšlené). Příběh je proto výrazně osobnější než tomu bylo v předchozích sériích, což pomáhá prohloubit a zajímavěji vykreslit postavy. Jediný velký mínus, který bych mohl vytknout je, že jsem to vše zhltnul příliš rychle (deset epizod místo třinácti je asi v tomto případě pochopitelné rozhodnutí ale...). Každopádně jsem velmi rád, že mě tenhle vesmír nepřestal fascinovat ani v této mírně odlišné podobě a v područí Amazonu navíc dostal ještě lepší, hezčí formu, nejen díky většímu důrazu na různorodé vizuálně působivé prostředí (Mars!) a vesmírné/planetární scenérie, ale i díky lépe fungující dramaturgii, nápadité režii a dokonce i zřetelně pevnějšímu vedení herců. Naše známá posádka Rocinante se konečně naplno vžila do svých rolí a více než zdatně jim sekundují nově příchozí v čele s Burnem Gormanem. Čekání na další sezonu, kde se všechen vývoj (který tvůrci zanechali na opravdu nepříjemném cliffhangeru) zúročí, bude opravdu dlouhé.

If you wish to be the king of the jungle, it’s not enough to act like a king. You must be the king. There can be no doubt. Because doubt causes chaos and one’s own demise.

1 hvězda za úsilí všech zúčastněných, herců, komparsu, ale i mnohých těch, kteří v epizodě nebyli vidět. Natočit něco tak obrovského vyžadovalo opravdu hodně práce a za to tvůrcům palec nahoru. A to je prakticky vše, co mohu na této epizodě pochválit. Kdybych úplně vypnul mozek a se slinou tekoucí z úst celou dobu při každé prvoplánově efektně natočené scéně opakoval "COOL", asi bych si to dokázal užít. Ale u Hry o trůny tohle nedokážu. Ty některé nadšené výkřiky v komentářích jsou k smíchu nebo možná k pláči.