TheDarKnig

We are all going to die.

"Dreams are messages from the deep." Již při prvním hrdelném zadunění jazyka Sardaukarů v temnotách, skrze nějž se dovídáme základní koncept tohoto příběhu, jsem byl okamžitě přenesen do Villeneuvovy temně futuristické a zároveň jaksi až pravěky divoké vize Herbertovy feudální space opery ze vzdálené budoucnosti, která se stala kultovním dílem a inspirovala masivní počet následovníků. A v následujících pár minutách během prologu, téměř na úrovni prologu Pána prstenů, jsem byl touto vizí a jejím zpracováním absolutně pohlcen. Režisér v dokonalé symbióze se skladatelem a kameramanem na ploše dvou a půl hodin vytvořili mistrovsky vytesanou antickou mramorovou fresku, prvotřídní monumentální melodrama o vzestupu a pádu jednoho rodu na pozadí brutálních galaktických tahanic o moc a bohatství, nadějných a zlověstných proroctví a začínajícího osudového příběhu jednoho mladíka, který do toho všeho byl nedobrovolně vhozen. Vzhledem k fyzické i myšlenkové obsáhlosti předlohy mi přišlo jako velmi chytrý kompromis přistoupit k celému pojetí adaptace tímto způsobem, kdy jsem měl více než jednou pocit, že sleduji soubor obrazů, fresek - ukazuj to zásadní, zdlouhavě na ničem nelpi, nevysvětluj a nevyprávěj. Nefungovalo by to ale do takové míry, kdyby adaptaci vytvářeli méně talentovaní tvůrci. Naštěstí byl tento projekt zcela srdeční záležitostí zrovna pro někoho jako je současný největší mistr sci-fi Villeneuve a ten si k spolupráci na něm vybral další podobně talentované tvůrce. Bylo proto radost sledovat tu extrémní úspornost a přesto vždy přesnost a soudržnost dramaturgie a děje, plného náznaků a obrazového vyprávění. Jak mystiku, tak na mnoha jiných místech velkolepost dění a příběhu po celou dobu v rámci zmíněného přístupu velmi silně podporovali Greig Fraser a Hans Zimmer, oba znovu na vrcholu svých tvůrčích sil. Kameramanův ohromující cit pro kompozici a nasvícení záběrů, ikonické scenérie a scénografii v součinnosti s fenomenálním designem a celkovou estetikou prostředí (exteriérů i interiérů), budov a kostýmů vytvářely takový pocit nádherné, výrazné a nezapomenutelné propracovanosti a monumentálnosti světa, jaký člověk vidí možná tak jednou za deset, dvacet let. A skladatelova hypnotická, mimozemsky znějící hudba, plná chorálů, kreativně použitých a futuristicky/orientálně znějících rychlých bubnů, dud, pouštního ambientu nebo podprahového šepotu neuvěřitelně dotvářela celkovou atmosféru a pomáhala s absolutním pohlcením. Přes všechny tyto pozitiva a zatraceně velké nadšení, které cítím, bych ale našel i několik problémů. I když jsem napsal, že zvolený přístup úsporného vyprávění byl proveden výborně a byl víceméně jedinou logickou odpovědí na to, jak adaptovat něco takového jako je knižní Duna, na některých místech bych nebyl vůbec proti tomu, kdyby scénář nechal postavy vydechnout, dal do nich přes nějaké intimnější společné momenty či dialogy více života, o něco větší hloubku. Samozřejmě, oproti knize tu chyběla taktéž ta mnohem komplexnější psychologie postav, v knize podávaná jednoduše skrze jejich niterné hloubání a přemítání (čti myšlenky), což tam tvořilo docela důležitou/velkou část. Na druhou stranu, v tomto ohledu režisér často velmi umně vytahoval právě ty nejzásadnější momenty, repliky a myšlenky a v mnoha jiných případech zase skvěle vyprávěl, to co prostě nešlo odříkat, skrze obrazy, sny a vize. Tady právě ten zvolený přístup ukazoval svoje přednosti možná nejvíce (protože se nerozbíjelo celkové vyznění, styl vyprávění ani dramaturgie). Kromě výše zmíněného bych taky nebyl proti, kdyby jsme se dozvěděli více o životě, lidech a hlubším fungování společnosti na Arrakisu (resp. viděli aspoň jednou život v hlavním městě - stačilo do filmu třeba přidat tu scénu slavnostní večeře z knihy), nicméně chápu, že to by už mohlo natáhnout stopáž filmu až přespříliš na neúměrnou, nezvladatelnou délku (jako teď asi natahuji můj komentář... zase :). Limity převodu z jednoho média do druhého, no. Co se dá dělat. Každopádně jsem si do značné míry jistý, že ústřední témata, které v prvním filmu byly pouze naznačeny (mimochodem znovu - ta brilantní úspornost, kdy scénáři stačilo např. pro předání zásadní myšlenky pouze pár slov a jedna, dvě krátké scény), budou výrazněji rozvinuty v druhé části adaptace. Největší chybou této žánr definující, obrovské, dospělé a zřetelně s láskou natočené space opery tak zůstává její prozatím neuzavřený konec. 9/10 PS: Naštěstí dnes k 4.3. 2024, kdy jsem viděl první část potřetí, již uzavřený. Do jisté míry. "The mystery of life isn't a problem to solve, but a reality to experience."

Rozumím, proč má tento film kultovní status. Vnesl do žánru hororu nový prvek, měl nepříjemnou voodoo magickou auru, mohutně podporovanou soundtrackem Glasse a navíc se pokusil o sociální komentář. Nicméně si myslím, že je to případ filmu, který prostě hodně zestárl. Např. scénář v současnosti i v rámci žánru působí nějak nedotaženě. A to je problém, zejména, když kombinace výše zmíněných prvků poukazuje na to, že tento horor měl být umělečtější horor s přesahem. U takového počinu čekám větší promyšlenost děje i motivů. Další problém jsem měl s herci, resp. hlavně hlavní hrdinkou, která podle mě zrovna příliš přesvědčivý výkon nepodala. Podivně kolísavé emoce a přehrávání . A nakonec žel i samotný Candyman nebyl tak děsivý, jak jsem čekal a taktéž jsem doufal, možná naivně, že to bude jeden z těch padouchů, co bude lépe prokreslen. Tvůrci se místo toho pouze prvotřídně zamotali v symbolech a vše zůstalo jen načrtnuté a Candyman zůstal víceméně obyčejný slasher killer. Teď k pozitivním věcem. Líbila se mi hodně atmosféra černošského ghetta, zajímavý byl ten rozpor v úhlech vnímání Candymana (ale škoda, že právě tohle nebylo uděláno ještě trochu jinak a lépe), určitě jsem si užil celkový mysteriózní nádech hlavně v první polovině při pátrání po původu městských legend. Obecně mám též rád ve fantasy, když nadpřirozená bytost čerpá sílu z víry. V druhé polovině mě to naneštěstí ztratilo, vyložení karet bylo prostě docela chaotické. Nebo jsem nepochopil tvůrčí záměr. 6/10

Ne, tohle nebylo vůbec dobré. A co je nejhorší, vlastně nudnější než některé z těch opravdu zlých filmů Andersona. Příběh absolutně banální. Byla snaha to zakrýt trošku zmateným kouskováním informací, ale prakticky vše se dalo úplně lehce odhadnout na konci první dvacetiminutovky. Mnohem problematičtější byla ovšem celková prezentace. Dialogy mezi postavami strašně nedovařené, i když se snažily místy působit chytře. Což v reálu znamenalo velmi povrchní geopolitický komentář směrem k USA a asi desetkrát opakovanou mantru, že strach je kořenem všech hrůz. Konkrétně tohle mělo být zřejmě základem pro závěrečné příběhové dilema, ale nemohlo to dramaticky fungovat, když byla tak nezvládnutá dramaturgie. V závěru vlastně přestalo fungovat téměř vše a celý vývoj prvních cca 60 minut se ukázal zbytečný, protože do minisérie musel být naroubován klasický videoherní RE bossfight. Což bylo samo o sobě docela fajn a videohru to opravdu připomenulo, jenom bylo zoufale vidět, jak moc jsou tvůrci omezeni vytvořeným vesmírem/kánonem. No a druhá část odvrácené mince byla řemeslná část prezentace. Při tvorbě se peníze našly zřejmě jenom na hlavní postavy, jejich obličeje a do jisté míry těla/sexy oblečení, prakticky vše ostatní vypadalo někdy průměrně a mnohdy naprosto ohavně. Včetně drtivé většiny animace pohybu, chůze, běhu. Postavy se v akci hýbaly divně zrychleně a nepřirozeně nebo během klidnějších sekvencí zase trhaně (schválně se zaměřte na poslední záběr odcházejícího Leona, jak vypadá jeho chůze, uff) a vedlejší postavy/postavy v pozadí vypadaly při prakticky jakémkoliv záběru jako něco z herních cutscén nejméně z před 10 (15) let. Člověk si tak nemohl užít opravdu téměř nic, snad kromě dvou obstojných, ale relativně krátkých akčních scén a dvou či tří krátkých interakcí mezi Leonem a Claire. Fotka prezidentovy dcery byla taky fajn. 3,5/10

5/10 za tu jednu nečekanou, strašně zábavnou a výborně celým filmem budovanou scénu, která vlastně v krásně absurdním stylu dovrší celý hlavní motiv příběhu. Úvodní a závěrečná písnička super, Rachel úžasně roztomilá po celou dobu, Will v této roli snesitelný většinu času (když už ovšem začne být otravný, tak je zase pořádně), ale jinak nic moc. Předvídatelné, moc slaďoučké, moc obyčejné a nejhorší je, že humor mi přišel strašně slabý (resp. zbytečně nevkusný, na víc se tvůrci fakt nezmohli?). Těch pár povedených vtípků film nespasí. Aspoň jsem konečně viděl, jak to na té Eurovizi vlastně probíhá a vypadá (pravděpodobně). Po tom zveřejnění Volcano Man klipu jsem čekal větší bžundu, snad i pořádnou satiru, nakonec jsem dostal jen přehlídku nevkusných kostýmů, sem tam slušné písničky a camea nějakých hvězdiček. Zase musím ale uznat, že při té docela vražedné délce jsem se až tolik nenudil. 1 hlas pro Island navíc.

Nový počin Najšullera stojí a (ne)padá na one-man show Boba Odenkirka. Ten je přesně tak obyčejný a přitom neobyčejný jak to scénář vyžadoval a je vidět, že si tuto roli opravdu užíval. Jako životem unavený otec rodiny a vysloužilý, po akci toužící zabiják v jednom je neodolatelně příjemný a uvěřitelný. Naneštěstí prakticky nic dalšího už tento film nemá. Rozkročený mezi komiksovou elegancí universa Johna Wicka a přepáleností béčkové akční šílenosti nedokáže scénář přijít s ničím skutečně nezapomenutelným nejen po dějové stránce, což není nic nečekaného, ale ani po stránce akce. První jsem dokázal akceptovat, to druhé je už docela zásadní problém. Relativně schopná režie, rychlé tempo a pár zajímavých, i když mnohdy divně do zbytku jednoduchého vyprávění nepadnoucích momentů film tahají nahoru a abych nelhal, ve filmu jedna slušná akční scéna je, ale nečekal jsem, že nic dalšího pořádného zrovna od Najšullera a Kolstada nedostanu. Ano, je tu ještě závěr, ale ten byl tak strašně přestřelený, že i přes jednotlivé zábavné nápady celkový dojem nakonec spíše ještě více pokazil než vylepšil. Škoda, takže čekám trpělivě dál, zda někdy natočí Ilja film, který mi opravdu sedne. Nebude mi vadit, i kdyby to byla dvojka Nobodyho. :) 6/10

Nikdy jsem tomuto fenoménu nepodlehl (z vícero důvodů, do kterých se mi tady nechce zabíhat), ale při závěrečném loučení a vzpomínkách na vztah, který si tato zábavná, milá partička přátel za tu dekádu a 236 epizod vybudovala, jsem dojetí přesto cítil. U kteréhokoliv momentu, kdy se na obrazovce objevil Corden, jsem ovšem cítil naopak pouze silné nutkání zvracet. To opravdu nemohli pro takto zásadní vzpomínkovou akci nějakého sympatičtějšího, vtipnějšího a lepšího moderátora, co není znám po celém internetu jako sebestředný kretén? Některé camea celebrit působily taktéž docela násilně naroubovaná a obecně měl scénář celého pořadu rozplánovat a vymyslet někdo s větším citem pro střih, scénky i autenticitu. Ale co se mi naopak hodně líbilo byly informace o vzniku seriálu, co vedlo k jeho úspěchu a jaký dopad FRIENDS měly a stále mají na globální komunitu. Jak se říká, smích je nejlepší lék. Ale samotnému člověku většinou není do smíchu tolik jako když má přátele :-)

Láskou rozervaný hajný v lyrické filmové povídce plné snových sekvencí, křiku a smíchu, venkovských zvyklostí, ovcí a nerozhodných děvčat. Nebo přesněji jedné příliš přímočaré a otevřené a druhé příliš zádumčivé a uzavřené. Děj prakticky žádný, příroda hezká, herecké výkony dostatečně autentické, celkově otravná nuda.

You started by saying you'd do anything. But what I'm hearing is you think you've done everything. Po traileru jsem čekal obyčejnou, ale pravděpodobně docela zábavnou a stylovou akční jednohubku v tradičním podání Jasona Stathama. Což mi nijak nepřekáželo v opatrně natěšeném čekání , ale divil jsem se, že něco takového dostanu od Ritchieho. Takže jsem si zároveň říkal, že upoutávka snad diváka cíleně trošku zavádí. A vskutku, zaváděla, nicméně nakonec jsem nedostal ani rutinní, leč cool masakr se Stathamem ani překombinovanou kulometnou gangster jízdu od Ritchieho. Roli zřejmě hrála předloha, původní francouzský film, který jsem sice neviděl, ale z doslechu to byl zřejmě civilní, tajemný, drsný thriller s tou klasickou špinavostí, což je častější rys evropské kinematografie než té americké (alespoň v posledních desetiletích). Ovšem neobvykle klidný Ritchie do své verze Hněvu Muže (píšu muž s velkým M, protože zdejší hlavní postava tak na mě působila, jako personifikace pomsty, spíše živel, temný duch než opravdový člověk - k tomuto vnímání vybízel i fakt, že ačkoliv postava měla jméno, většinu filmu byla přezdívána podle mě schválně odlidštěnou zkratkou "H") dodal úžasný styl, režii a téměř perfektní přístup k vyprávění. Už prolog filmu mě pohltil svým zlověstným náletem na město, rutinou pracovního dne a šokujícím, zajímavě odosobněným násilím a zejména první větší polovina filmu pokračovala v podobném duchu, kdy se na poměrně jednoduchou základní kostru nabalovaly více či méně očekávané vrstvy děje. U těch méně očekávaných bych se na chvíli zastavil - některým lidem ve vyprávění vadí pouze naznačené a dále příliš nerozvíjené linie světa, v kterém se příběh odehrává, ale mě tento přístup vždy přišel docela zajímavý, svým způsobem odvážný a fiktivní vesmír prohlubující a oživující. Samozřejmě normálně se to dělá zejména v případě, když se očekává pokračování, ale mě potěší i slepé odbočky či vedlejší zajížďky i v sólo filmu (důležité ovšem je, aby nenarušily úplně strukturu vyprávění, nějak zapadaly do předestřených motivů a byly prostě dobře zapracovány a zpracovány). Stejně jako syrové, nečekané smrti postav to dodává světu reálnost. V tomto konkrétním případě byla dána celková reálnost a syrovost do zajímavého kontrastu s mystériem a chladem hlavní postavy. Vlastně se nevím rozhodnout, zda by se mi líbilo, kdyby roli dali nějakému herci s větším rozsahem, který by "H" třeba zlidštil až příliš. Statham díky své víceméně jedné, drsoňské poloze byl většinu filmu přesně taková Síla přírody jak bylo záhodno. Škoda, že v poslední větší třetině filmu sice režie ani celkový styl nepolevily, nicméně jsem musel začít nad některými událostmi trošku více přivírat oči. Ale to, co se možná zhoršilo na logice, bylo bohatě vynahrazeno celým finále, které dalo zatraceně uspokojivou tečku tomuto mistrovsky natočenému filmu. Ještě bych tady dodal, že i když byl Ritchie rozhodně mnohem klidnější a nešlo jeho klasický přístup vždy poznat, určité problesky se našly - ať už v některých dialozích, které dokázaly vytvořit během pár minut zábavné a sympatické postavy, či v stylovosti režie, citu pro vizualizaci vyprávění, použití střihu a kompozici obrazu. Aspoň na prostoru jednoho filmu nám pan režisér dozrál a dospěl. Užil jsem si tento film více než trochu přehypované Gentlemen. A ano, soundtrack byl velká paráda, jeho načasování se zvuky filmu, jeho ambientní smyčcová strohost a ponurost, tak se dělá atmosféra. 9/10

Nejlépe nečíst můj ani žádný další komentář, nekoukat na trailer a jít se na film rovnou podívat. Děsivě podhodnocený film. Sestup do temných zákoutí mysli, bytí a možná i kosmu. S naprosto fenomenálním, mysticky zlověstným úvodem, skvěle zpracovaným vyprávěním (díky čemuž přes pomalé tempo film ani chvíli nenudil), kdy se u hlavní postavy (a s ní i u diváka) neustále stupňuje napětí a zhoršuje rozpoložení mysli každým nově odhaleným dílkem tajemné skládačky, na horor až překvapivě silným řemeslem (výborná práce kamery, zvuku) a s dobrými herci v čele s civilně (a v několika momentech i překvapivě vtipně - "Yeah, no.") hrajícím Jamesem Badge Dalem. A závěrem, který potvrdil to, co jsem začal tušit někde v polovině, přitom ale stejně dokázal překvapit, protože jsem počítal, že to (něco :-) bude použito jiným způsobem. Naneštěstí i když při zpětném pohledu na film lze samozřejmě vypozorovat všechny věci, které na toto rozuzlení poukazovaly, příliš se mi nelíbil způsob, jakým tvůrci zapracovali do děje ty, které měly odvádět pozornost. I když v rámci celého zamýšleného konceptu to smysl asi dávalo. A pravděpodobně jsem něco taky nepochopil/nepochytil, podivných detailů tam byla spousta. Celkově lze říct, že tohle byl určitě jeden z ambicióznějších hororových příběhů, film měl relativně velký rozsah, měřítko i myšlenkový přesah. A to dokážu ocenit, nakonec můj nejoblíbenější horor asi navždy zůstane knižní "To". Distractions rob us of focus, Technology robs us of memory, Repetition robs us of comprehension. PS: Zábavně zavádějící trailer. 7,5/10