dopita

No nechtělo se mi do toho. Němej, černobílej film, kterej sbírá spoustu ocenění... to mi smrdělo těžkým uměním, kde se ony ceny dávaj spíš z nostalgie než za kvalitu. No a? Výbornej film. Všechny ceny pobral film oprávněně, včetně překvapivě velice slušných výsledků v kinech (tržby 133 milionů je na takovejhle film skoro zázrak). Příběh není nijak objevnej, pojednává o nástupu zvuku do filmu a konci němé éry. Ale je odvyprávěn velmi kvalitně. Skoro bych řekl šikovně. Šikovně využívá kladů němého filmu. Ono jich moc není, ale jak je vidět, když se ví jak na to, může i němej, černobílej a neširokoúhlej film vyvolat nadšení. Film samozřejmě disponuje velkou filmařskou kvalitou, jinak by to byla nuda. Režisér velmi umně využívá pouze obrazu a hudby, nevypráví příběh nijak rychle a přitom diváka pořád baví. Mě teda určitě. Navíc je ve filmu několik vpravdě kouzelných scén, které mě určitě z hlavy jen tak nevypadnou (a nejsou to jen scény s psíkem, kterej mimochodem nemá chybu).

Inteligentní thriller. To se zas tak moc často nevidí. Velmi kvalitní scénář, kterej se neustále vyvíjí a každá z postav ho svojí motivací posouvá kupředu je podpořen kvalitními hereckými výkony a umocněn řemeslnou vytříbeností režiséra, kterej dal příběhu potřebnej šmrnc, gradaci i napětí.

Film natočenej podle skutečnej události vždycky smrdí ňákým dramatem a slzopudností. Tady jde navíc o člověka ochrnutýho na celém těle. To nevěstí nic dobrýho, maximálně když se náhodou film povede, dobrý drama. No a tenhle film je uplně, ale uplně o něčem jiným. I přes to čím hlavní hrdina prochází je film pozitivní, plnej famózního humoru, kterýho je nositelem především černoch Driss, kterej si film doslova ukradl pro sebe. Film to vlastně není nijak výjimečnej, leccos by se mu dalo vytknout, ale je natočen tak šikovně a v tom nejlepším smyslu slova líbivě, že se nedá hodnotit jinak než maximálně.

Robert Altman skládá mohutnou depresivní mozaiku příběhů lidí a jejich rodin, kde je téměř každá z postav na pokraji zhroucení. A skládá ji tak, že i když má film tři hodiny, nemá žádný problém s udržením divákovy pozornosti. Navíc se mu podařilo dát dohromady v pravdě luxusní herecké obsazení: Anne Archerová v roli klauna, Tim Robbins v roli nesympatického a lidsky zlého policata, Peter Gallagher jako uplnej magor, Julianne Mooreová suveréně nahatá, Lily Tomlinová a Tom Waits ožralý jak zákon káže atd atd... Příběhů a smutných postav je ve filmu spousta, to vše v na první pohled krásném, ale uštvaném a zkaženém Los Angeles, které boří zemětřesení a sžírají mouchy octomilky. Tenhle film rozhodně stojí za zhlídnutí.

Dneska už možná onen hororový příběh nepůsobí tak překvapivě jako kdysi. Málokoho dneska bude šokovat, že je hlavní hrdinka zavražděna zhruba ve třetině filmu, stejně tak nevyvolá údiv herečka v podprsence, nebo splachování záchodu (to bylo pro prudérní Američany stejně šokující, jako vražda). Ovšem v roce 1960 bylo tohle všechno pro diváka něco velmi nečekaného. Zastarale ale nepůsobí scénář - sotva se divák sblíží s Marion, je brutálně zavražděna, pak pomalu začne držet palce chudáčkovi Normanovi, aby se nakonec ukázalo, že je to nebezpečný schizofrenik, který vycpal mrtvou matku a lidí už zavraždil mnohem víc. A zastaralá rozhodně není Hitchcockova režie. Z každé scény doslova sálá napětí, precizně budovaná atmosféra, cit pro detail a schopnost vést diváka přesně tam, kam si pan režisér zamane. Jeden z nejintenzivnějších filmových příběhů v historii kinematografie.

Strhující! Nejlepší film Martina Scorseseho, kterej po celý tři hodiny nenudí ani na vteřinu.

Když jsem se někdy před rokem dozvěděl, že se o Foxů rozhodli resuscitovat Planetu opic tak jsem brblal cosi o zoufalém parazitování na klasice, nenažranosti a bezradnosti producentů atd. Teď musím každopádně přiznat, že tenhle film se poved, hodně se poved. Režisér nevsadil na lacinou efektnost, ale na střídmé vyprávění příběhu s pečlivě komponovanými scénami a pozvolným a neustále přituhujícím napětím, které v poslední třetině filmu graduje výbornou akcí. Sice nevím kdo režisér Rupert Wyatt je, ale dám si na něj do budoucna hodně velkej pozor.

Velmi originální film, kde se umě kombinuje komedie a drama, s několika doslova odzbrojujícími scénami (způsob jakým se hlavní hrdina zbavil nádoru mě dostal do kolen :-)).

Filmy s Jackie Chanem v hlavní roli už po dlouhá léta znamenají spoustu supermanské akce, občas říznuté praštěným humorem. Město zločinu je ale něco úplně jiného. Film je především dramatem o čínských přistěhovalcích v Japonsku a tamních zločineckých gangech. Akce se ve filmu moc nevyskytuje a humor tam není žádný. Zato je film plný dramaticky vypjatých až nervních scén. Jednoznačným pozitivem je, že jsem neměl problém se v těch všech, na první pohled stejných ksichtech, vyznat. Jackie Chan se pokouší opravdu hrát, moc mu to sice nejde, ale jeho snaha pojmout roli úplně jinak než je u něj obvyklé, je každopádně sympatická (skoro se nepere a když už, tak má co dělat, aby nedostal na boudu). Velmi příjemné překvapení tenhle film.

Komiksy mě nikdy moc nebavily. Až Matthew Vaughn mě přinutil konstatovat, že i tenhle žánr může nabídnout výbornej film. Po famózním Kick-Ass natočil další pecku, která může směle aspirovat na film roku