da-a

da-a

Lukáš Svoboda

okres Jihlava
Sand in your eyes


2 body

Moje oblíbené seriály

  • poster

    24 hodin (TV seriál) (2001)

    Man, damn, aneb každý máme svého Bauera, na kterého nedáme dopustit. Hrdinové, Ztraceni, Invaze, Alias, Útěk z vězení (a další), vy všichni jste skvělí, ale pro mě budete vždy až druzí. První místo totiž šetřím právě pro tento "realtimeový" seriál z prostředí protiteroristické jednotky, který v roce 2001 společně s Aliasem a Kriminálkou Las Vegas v podstatě stvořil novou seriálovou vlnu, vyznačující se výborným vizuálním zpracováním, profesionální zkušeností žánru a schopností pohrát si s divákem tak, že nemůže vstát a jít dál. A pro "24" to platí bezezbytku. Má toho tolik co nabídnout. Akci, drama, politický thriller, a hlavně v rámci žánru neuvěřitelně detailní reflexi současného světa, který může být terorismem (a nejen jím) naprosto rozvrácen a přeměnen. Nenechte se zmýlit, tenhle seriál pod povrchem skrývá mnohem víc než jen najít, zastřelit a zvítězit. To ovšem někdo, kdo uvidí pár nesouvisle jdoucích epizod, nemůže nikdy objevit. 24 funguje jako jednolitý celek, její svět je zkřiveným zrcadlem, ve kterém je hlavní hrdina mnohdy nemilosrdnější než jeho nepřátelé a kde i pro Američany posvátný patriotismus je interpretován ve zvráceném slova smyslu. Nechtějte po mě, abych se rýpal v časových nepřesnostech či občasných logických lapsech. Cesta je jen prostředkem k dosažení cíle. Každá jednotlivá série má u mě zaručených pět hvězd s tím, že se přeci jen jedna od druhé dosti liší, a proto budu přesnější: 1. SÉRIE: Toto bude nejdelší den mého života. První den je nejdecentnější inkarnací fenoménu 24. Tvůrci jednotilivé segmenty děje opravdu pojí přes reálný čas a tato série má tak "pouze" dva akční vrcholy, v prostřed a na konci. Vše mezi tím se soustředí na rozvinutí charakterů a moralních dilemat, která dosahují fatálních vyústění. 90 %. 2. SÉRIE: Někdy jsou muži, kteří nás zapřísáhle chrání, ti nejnebezpečnější. Druhý den je špička. To, co první série zasela, druhá, v základech ještě silnější, s potěšením sklidila. Z žánru dramatu jsme se přenesli do plnohodnotného politicky - akčního thrilleru schopného šponovat jednotlivé zápletky do neuvěřitelných výšin. Poselství o zneužití americké hysterie kolem terorismu funguje perfektně. 100 %. 3. SÉRIE: Tentokrát je teror nakažlivý. Tvůrci si v první půli pohráli s divákem i dějem a na první pohled stagnující série ihned dostává nový impuls. Atmosféra Nového Mexika parádní, ale pravé šoky jsou připraveny v polovině druhé, která je doslova nabita památnými scénami. Leč sem tam se vyskytnou i slabší místa, když to Stephen Saunders odmítne napoprvé zabalit a jede dál. Poslední 3 epizody mají však ukázkový drive. 90 %. 4: SÉRIE: Pokud si myslel, že teď už bude mít klid, smrtelně se mýlil. Čtvrtý den může mít podtitul: Next level. Tentokrát to není o složitých zápletkách, tato série má schopnost vymyslet, udeřit a pokračovat dál a plně si s tímto schématem vystačit. Spousta nápadů, Bauer jako Marwanova nemesis hatí druhdy dokonalé teroristické plány a vše kulminuje osudným útokem na čínský konzulát. Kromě příliš častých útěkú hlavního antagonisty jsem plně spokojen. 90 %. 5. SÉRIE: Pro svět je mrtvý. Zanedlouho se však stane nejhledanějším živým mužem. Čekalo se hodně, ale nikdo nemohl být připraven na nářež, kterým je pátý den. Jack se jakoby ve spirále setkává s čím dál tím silnějšími nepřáteli, životy nejdůležitějších postav jsou devastovány v jediném okamžiku a kdo se ve složitém ději jednou ztratí, už se veze. Společně s druhým dnem naprostý vrchol všeho, co "24" doposud nabídla. 100 %. 6. SÉRIE: Aby Amerika mohla přežít, Jack Bauer musí zemřít. Šestý den je relativní pojem. Na jedné straně snaha vrátit příběh zpět k poklidnějším kořenům, místo důrazu na teroristickou linii se zabývá psychologií postav a dvojsečností všech učiněných rozhodnutí. Na straně druhé velmi dobře balancovaná příběhová stavba, která má akce (krom prvních a posledních epizod) poskrovnu, ale je přesně tam, kde být má. Její hodnota v kontextu seriálu je spíše v návaznosti na předchozí série, kde se pohrávalo s klišé akčního žánru, zatímco zde se už dostalo i na svá vlastní. 90 %. 7. SÉRIE: Nový den. Nový počátek. Nový Bauer. Sedmá řada nabízí mírně přeexponovaný děj výměnou za hutnost, komplexnost, morální přesahy, uhrančivé záporáky, poutavé zvraty a promyšlené zápletky, jež krystalizují v téměř nezdolném tempu od svěžího začátku po příjemně atypický závěrečný díl. Navíc je to vše vyprávěno s takovou energií a vitalitou, že těžko uvěřit, že již sedmým dnem plujeme ve známých vodách. Nemocný Jack nikdy nebyl zdravější. 90 %. 8. SÉRIE: Hodiny od míru. Vteřiny do války. Závěrečný "nejdelší den" zdařile rozvrací řadu zavedených pravidel s cíleným postupem od čistokrevného dramatu k nekompromisní tříáčkové akci na pozadí tragédie konfliktu vyšší odpovědnosti a vnitřního svědomí, při němž žádná z postav nedosáhne po čem touží a stane na netušených pozicích - včetně Jacka Bauera. Dokonale tak definuje chaotičnost doby, která se každou vteřinou blíží tíživé bezradnosti a kde není radno věřit komukoli, kdo neříka "damn it". V ultimátní sezóně, kterou se 24ka více než důstojně loučí. 100%. Ps: Zmínil jsem se o tom, že Kiefer Sutherland je herecký génius? Tak tady to je.

  • poster

    Futurama (TV seriál) (1999)

  • poster

    Dr. House (TV seriál) (2004)

  • poster

    Frasier (TV seriál) (1993)

  • poster

    Městečko Twin Peaks (TV seriál) (1990)

    Na první pohled je to městečko jako každé jiné. Jenže i když se hladina dobré horké kávy třpytí lesklými odrazky okolních světů, v hloubce se skrývá jen neprostupná čerň, dokud se až do dna s hořkým dozvukem na patře nedopije. A kdo jednou okusí, toho již tančící trpaslík neopustí. Twin Peaks se stal v době svého uvedení seriálovým milníkem, který i dvacet let od svého uvedení nenachází na svém poli konkurenci. Je dráždivý, líbezný, všeobjímající, rafinovaný. Je dokladem naprosté mistrovské soustředěnosti každého jednotlivého režiséra, který na něm pracoval. Každá každičká scéna je natolik zajímavě uvozena, že nelze jinak než se všemu omámeně poddat. Je podvratným dílem Marka Frosta a Davida Lynche, menším zplozencem pekel, který mění barvy jako světla na semaforech a kde se dá najít vše, co život zná a nabízí. A hlavně, sovy opravdu nebyly tím, čím se zdály být. Asi nejlepším na celém Twin Peaks je jeho schopnost stát nad scénou, při ní, pod ní, s ní a zároveň hluboce v ní. Je to použité vnímání, které celé vyprávění se smrtelnou vážností odlehčuje, aniž by se byť jen na jediný okamžik sobě vzepřelo a tím zaniklo (to by byla tragédie - ktérá se nekonala v žádné z nespočtu scén celých dvou sérií). Například takový kýč. Romanticky teskná muzika hraje, milenci si špitají důležité vzkazky lásky a dávají si mocné polibky. Již od počátku je každý jednotlivý rys zdůrazněn a dovoluje tím divákovi vystoupit ze scény, zarověn je ovšem hlubokým, vážným, a opravdovým procítěním zas strháván zpět do nekonečné hloubky známých lidských vášní, strachů a bolů, avšak již obohacený o zkušenost zbožštělého pozorovatele s pocitem, že to on je ten hráč, který zná karty ostatních a podle toho tuhle hru hraje. Ale jaký to omyl, kdo si to s kým zahrává. Pod povrchem Twin Peaks to hřmí běsy, které se nedají vyslovit, ale podobně jako tušíme, že ve tmě bývá cosi skryto, je nám tímto umožněno vidět mnohem víc. Twin Peaks je mnohovrstevnatý a v každém ohledu precizní. Náchází vzácnou rovnovážnost, kdy každá temnota a šílenství zla je kompenzována vlídnou tváří a nezdolnou odhodlaností dobra, přičemž se navzájem pohltí a uvnitř sebe svádí líté boje, z nichž teprve se rodí skutečný člověk a jeho nevratné činy. Je rozbořením klasického přístupu k nekonečnému seriálovému pragmatismu a při těch všech snech, viděních, halucinacích a mimosmyslových vjemech až děsivě opravdový. Je úspěšným pokusem probádání jinak neviděných stránek lidské duše, až se vkrádá pocit, že je o nás samotných. A přesto přese všechno díky autorskému tónování milosrdně pohodový a neskonale příjemný. Není třeba pronikat příliš do tenat, které si pro nás tvůrci přichystali, neboť tam se koná jen nekonečné zmatení, jak už to v černém wigwamu tak nějak chodí. Stačí jen plout na nastavených vlnách a nechat smysly, ať se samy naladí. A pokud se tento komentář zdá jen jako nesmyslné blábolení o díle, které není možné (a vlasně ani nijak nutné) racionálně vyložit, pak vězte, že ani pouzí návštěvnící městečka Twin Peaks nemusí být těmi, kým se zdají být. O polenech nemluvě.

  • poster

    Perníkový táta (TV seriál) (2008)

  • poster

    Policejní odznak (TV seriál) (2002)

    O původu druhu lidské chamtivosti, chtíče a falešné morálky, ale také odvaze, cti a hodnotě přátelství. Vlastnosti policejním odznakem chráněné pro různé typy různých poldů nebo dohromady v jednom nebezpečném spletnenci zvaném Vic Mackey. ---------- Svět policejní práce nikdy nebyl komplikovanější. A nejednoznačnější. V momentě, kdy armády gangů zaplivaných čtvrtí žhavé americké metropole útočí kvérem, drogami a prostitucí, kdy zločin prorůstá do lokálních politických sfér a kde právo má jen omezený dosah účinnosti, dává nám The Shield průraznou představu člověka, schopného se o problémy za naším "bezpečným" prahem účinně a rázně postarat. Jaký by takový člověk ale měl být? Slavný scenárista Shawn Ryan si odpovídá: neohrožený, do akce jako dělaný, povahou přímo buldočí, přitom ochranářský pro lidi na nichž mu záleží, se smyslem pro víru ve svůj tým. Jednaje se spodinou (která, jak ukazuje druhá linie seriálu, pohybující se v zakletém kruhu nelegálních kšeftů a násilí stává se ochromenou drsnými zákony vlastní džungle) však nemůže být charakteru čistého, nezkaleného ni upřímného. Brodí se svinstvem a stává se svinstvem, při snaze vymezit hranici mezi námi a "těmi venku" uzavírá smlouvy s ďábly a byl by v tom čert, aby si ze všeho nevzal víc než jen tenkou výplatní listinu a permanentku na krchov .Je chytrou, mazanou a prudce efektivní nápodobou lůzy, kterou stíhá. Seriál zachycuje dobrovolný sestup z žebříčku diváckých hodnot hrdinů a vzorů už od pilotního dílu, aby nám dal ihned najevo, co je Vic Mackey doopravdy zač. A přeci mu nelze nefandit - má ráznou vyřídilku, jeho akce bývají úspěšné a z kontextu je cítit, že on i jeho tým mají moc zachránit spoustu životů. Črtají se tu skicy komplexních osobností, z nichž se každá vyvine jak jí náleží bez sebemenšího náznaku archetypálního zjednodušení. Díky tomu nám na postavách opravdu záleží a bereme a chápeme postoj každé z ních. Charaktery se ve svých činech opakovaně ovlivňují a díky brilantnosti scénáře zamezujícím vziku slabých dílů nikdy nevyjdeme z eskalujícího tempa a napětí. I když má Policejní odznak na začátku silnou epizodickou úroveň, nosný centrální příběh nikdy nezapomene obalovat páteř seriálu a s nástupem detektiva z vnitřního oddělení ve výrazném podání Foresta Whitakera přijde chvíle, kdy jsme jí zcela pohlceni a události naberou konec strmým spádem, kde zlo zplodí strašně zrůdné zlo a na povrch vyplavou hříchy minulosti s až nečekanou razancí. A právě v těchto chvílích si divák uvědomí, že není mnoho lepších seriálu než právě The Shield - takových, co vás nechají na pochybách o vaší vlastní morálce a s otázkou cest z vlastních problémů v nějak nastaveném systému, kde odchod se ctí a s hlavou vztyčenou nemusí být ničím než jen zborceným snem a marným přáním . 1. Série: 80% * 2. Série: 80% * 3. Série: 100% * 4. Série: 100% * 5. Série: 90% * 6. Série: 90% * 7. Série: 100% .

  • poster

    Dům loutek (TV seriál) (2009)

    Poručíme tělu, mysli, aneb vodiči lankama loutek poznenáhlu škrceni. Zákrok Joshe Whedona na divácích však lobotomizující vůbec není. S1 * 80% --- S2 * 100%

  • poster

    Ztraceni (TV seriál) (2004)

    "Tam někde venku je ostrov." 1. řada 90 % - 2. řada 100 % - 3. řada 80 % - 4. řada 90 % - 5. řada 90 % - 6.řada 100 %. ----- Gargantuovsky propracovaný, realizovaný, ambiciózní televizní projekt, který naskrz všemi sezónami fascinoval příběhovou stavbou i vlastní mytologickou nadstavbou. Tvůrci uměli věci pořádně zamotat a nebáli se různých časových rovin, faktických paradoxů i filozofických podtónů, to vše ovšem vždy ve službách návratů k věčným tématům lásky, víry a touhy, při kterých si naopak zachovávali až tvrdohlavou, očistnou jednoduchost..Ne pokaždé tyto dva hlavní proudy šly ruku v ruce bez viditelného tření, zcelující výsledný dojem ve velkém plánu však bez problémů naplňovalo vědomí, že megapříběh Ztracených vám vypráví mistři svého oboru .

  • poster

    Hranice nemožného (TV seriál) (2008)

    Svět je je jen zástěrka a my krysami v bludišti. Muldera a Scullyovou nahradil elitní tým v čele s agentkou Dunhamovou a záhadné jevy hned nabývají na bizardnosti. Našla nová generace milovníků zapeklitých záhad další zlatou žílu? --- Ale nebuďme neféroví. "Fringe" rozhodně není "jenom" Akty X pro čerstvé publikum, ačkoli je potěšitelné, že někdo talentovaný toto místo zaplnil tak kvalitním seriálem, jakým se alespoň po mnou dosledované první sérii rozhodně jeví. Hranice nemožného je hlavně dalším evolučním stupňem na poli rozvíjejících se seriálových dramat Ameriky, které nabyde zvláštního významu, až fenomén Ztracených úplně skončí (respektive jeho epizody, nikoli nabytý věhlas - ale o tom jinde). Dílo, o kterém je tu řeč, má výborný základ - a sice scénář. Jednotlivé epizody začínají údernými otvíráky (některe opatrně řadím do zlatého fondu této disciplíny), jimiž diváka nalákají na události následující, které většinou svému příslibu z prvních minut bez problému dostojí. Je to díky výborné stavbě, která zcela dle logiky příběhu vede děj k těm nejzajímavějším událostem daného případu a přitom neopomene na důležitý úkol obohacovat postavy o dostatečnou psychologizaci tak, aby byla na potřebných místech zúročena. Tím může celý seriál začít fungovat ve své vlastní mytologii, ačkoliv jeden může namítat, že zatím je hlavní propojovatel stavu věcí načrtnut jaksi vágně, aby si tvůrci ušetřili práci - alespoň na začátku - s kompletováním do komlexního celku, které bude (musí být) v plánu v následujících řadách. Funkčnost seriálu je ale podmíněna jistou spoluprácí páně divákovou, který by si měl udělat čas a naslouchat radám a tezím profesora Bishopa, neboť jedině jejich přijmutím si může užit seriálu naplno (a tvůrci, až na pár výjimek, svoji fantazii kočírují s dostatečným rozmyslem, čemuž jsem vděčen). V současné podobě vzbuzuje Hranice nemožného vysoká očekávání, podpořená kvalitou debutové sezóny. A vřele doufám, že čtyři hvězdy se nestanou tvůrčí hranicí, pro tu pátou nemožnou...