Olík

Celé je to o tom, jaký na tuto dramedii zvolíte pohled. Jestli po vás bude King of State Island další z řady taškařic Michala Davida hollywoodské komedie Judda Apatowa, tak budete možná lehce zklamáni. Pak je tady, ale ještě pohled číslo dvě. Ganja tattoo výpověď mladíka vyrůstajícího bez otce, který zahynul při zásahu u newyorských dvojčat, z níž je zmiňovaný Apatow cítit z každého potáhnutí z bongu. No a to je potom trochu jiné kafe.

Zdeněk Pohlreich v X rozhovorech, proč nepokračoval úspěšný formát Ano, šéfe!: „Už se cítím unavený – přestává to mít smysl – a bla bla bla a bla bla bla“. Takže se převléknu za Rakosníčka, kolem mne bude tancovat televizní štáb a všichni se budeme tvářit, že nikdo neví, že jsem to já. Chápu, že původní pořad už přestával pozbývat na platnosti a sledovanost klesala. Chápu, že náš nejznámější šéfkuchař léty spadl do závislosti na televizní obrazovce. Ale tohle je hodně špatné ochotnické divadlo a já si raději dám „kluka s kamením nebo řetízek z druhého hrníčku“.

Když se podíváte biografii (kterou mu bezesporu závidí kdejaký brněnský herec) našeho zřejmě nejprofláknutějšího šéfkuchaře, tak už se pak ani nedivíte, že na sebe ve svém věku a při svém postavení navlékne masku „krokouše“ (jestli si dobře pamatuji)  a nebo propůjčí tvář další totálně zbytečné reality-TV. Tenhle člověk si prostě ujíždí na kameře a jestli v nějakém rozhoru zase bude tvrdit opak, tak mu nevěřte ani nos mezi očima. Měl by si ale uvědomit, že jeho jméno tančí na hraně hluboké propasti, protože tohle je jeden velký bizár a po odvysílání již natočených dílů přijde rychlý konec.

Podivný přátelský tvor, který společně s hlavním hrdinou utíká někam nebo před někým…..nevím, ale myslel jsem, že podobné kousky se už snad ani netočí.

Dalo by se říct typický produkt oněch let…..určitě ne horor….spíš mix v té době populárních témat. Vládní experimenty, Corey Haim, monstrum, které se nechce kamarádit, pes chytřejší voličů KSČM….jako by Stephena Kinga honili Critters. Tohle jsou prostě osmdesátky a kdo je nepamatuje, tak rychle doučit.

Kdyby všechno ostatní bylo špatně, tak plusové body minimálně za originalitu. Godzilloidní  záležitost, šmrnclá hospodskou vztahomedií z maloměsta…..a přitom to začalo, jako každá druhá romantická komedie. Tohle je přesně ten případ, že když někde náhodou zahlédnete trailer, tak si řeknete: „Ty vole, tohle musím vidět“.  Jak říkám, když už nic, tak alespoň za tu originalitu.

Hořká homecoming vztahovka, která stojí a padá s kouzlem MCBP Charlize Theron a její chemií mezi princem na ženatém koni Patrickem Wilsonem a šaškem na chromém koni Pattonem Oswaltem. A tam je dost možná ten zásadní problém. Jason Reitman v tyhle boty nosit umí….Juno, Lítám v tom….tady není o čem. Myslím si ale, že při výběru mužských představitelů sáhl vedle. Nijaký Wilson a především, Oswalt, na kterého jsem se těšil a jehož postava mohla klidně hlavní hrdinku strčit do kapsy, zřejmě není tou správnou volbou pro celovečerní film. Jinak si Znovu a jinak jede takové ty maloměstské pravdy, životní coby kdyby a kdo, co, proč a jak s tím, že se nesnaží postavy glorifikovat nebo obhajovat, ale tady mne máte a takhle to prostě je. I když se v zásadě shoduji se zdejší většinou, že předchozí Reitmanovi filmy mne bavily o kapánek víc, pořád ho mám za jednoho z nejzajímavějších režisérů současnosti. No a o Charlize Theron se ani nemusíme bavit….krásná a talentovaná…kdo to má?

Ne, že by třeba klasických devadesát minut nestačilo, ale jinak docela příjemné překvapení. Daniel Radcliffe si bere Harryho Pottera jako rukojmí, aby se  snažil protrkat městem plným pofiderních figurek a očistil své jméno zašpiněné krví. Takovej dobrej rohatej úlet. Je to originální, vtipné…určitě ne horor….fantasy se mísí s romantikou i detektivkou….a přitom se nikdo netváří, jako  laureát Nobelovy ceny za všechno.  Za hory, za doly Danielovi rohy, kde se pasou? Smolíčka pacholíčka, jezinky pryč nesou!

Šestice studentů, opuštěný dům u jezera, místní se svojí legendou a podivínský indián, který se okolí snaží přesvědčit, že tahle přírodní nádrž vody není zrovna dvakrát friendly……devadesátková šablona jako víno. Pak už to jenom můžete udělat dobře, blbě anebo jako v tomto případě něco mezi. Do Jezera hrůzy jsem se smočil především kvůli tomu, abych si doplnil filmografii Coreyho Haima a bylo to…..prostě, tak jak to bylo.

Maňáskové divadlo, kde krále (Dvořák) zastiňuje nejenom královna (Geislerová), ale i drak (Hofmann). Ač našeho bývalého prezidenta osobně nevidím pouze v barvách duhy, jeho příběh a události kolem něj by si zasloužili výrazněji potentnější zpracování. Mozaikovité nahazování jednotlivých dílků skládačky, které v divákovi nedokáže vyvolat jakoukoliv emoci…..možná tak chuť na cigaretu. Přijde mi, že v tomto případě pravda a láska se lží a nenávistí jenom remizovala.