Koumi

Ačkoli se to z mého hodnocení nemusí zdát, Kámoš není vyloženě špatný film. Možná je průhledný, ale to bych mu odpustil. To, co mne ovšem na Kámoši mrzí je plytkost. Naprosto ploché charaktery, jejichž vnitřní komplexnost se vytrácí někde ve třetí minutě po jejich objevení. Scénář našroubovaný tak kodrcavým způsobem, že by to drncalo i v tanku. Naproti to mu má ovšem krásnou "malou" atmosféru, příjemné herecké výkony a nadprůměrného Aksela Hennieho. Jenže právě kvůli neduhům to celé působí jako tak nějak divně poskládané a bez nápadu. A to u skandinávského filmu zamrzí o to víc, protože to pak působí, jako strašně klišoidní kaňka v sešitě plném vynikajících filmů ze severu.

Možná je to tím, že mám rád tuto čistou filmařinu, která je tak nějak sama pro sebe. Možná je to tím, že jsem sám hudebník. Nebo tím, že všichni účastníci na téhle úžasné desce patří k opravdové české špičce. Snad mi chybí jen Tom Vtípil a Traband. Každopádně je to krásná dokumentace (je to vskutku pravý dokument) a já jsem se mohl cítit jako tichý pozorovatel a tahle role se mi velmi zamlouvá. Možná si to těch pět opravdu nezaslouží, ale pro mě je to opravdu srdcová záležitost.

Den cvoka je svébytný film. Je jako pokřivené zrcadlo, přišroubované v naší zevšednělé koupelně. Nebojí se zobrazovat a do detailů vykreslit to, co si vlastně jen představujeme. Zároveň lze film vnímat jako zdvižený prst. Jako varování, kam některé cesty mohou vést. Je to vyhrocená skutečnost představ. Alespoň těch mých. Nic smiesznego bylo skvěle absurdní. Tohle je ovšem tak reálné, že se absurdita rozpíjí v ambivalenci deprese, smutku, křiku, naděje i směšnosti. 95% pro jeden z klenotů polského filmu.