Big Bear

Big Bear

,,Hammer Flight'' Leader - Andrew Baker DFC

okres Praha-východ
Milovník filmů - válečných zejména

65 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 30 58 87 115
    • 1.6.2020  00:28
    Torpedo (2019)
    **

    Aúúúúú, tak to bolelo. Ponorkové filmy mám rád a dost mně překvapilo, že se Belgičani vrhli na takovýto počin z druhé světové. a asi by měli zůstat raději u té své čokolády, tohle byl děs běs. Je to taková klasická dobrodružná slátanina ve stylu: Válka si žádá zoufalé činy a tak vezmem tucet špinavců s uranem a na ukradeném německém U-Bootu a dovezeme ho do USA Oppenheimerovi aby mu ten program Manhattan šel lépe od ruky. Špinavci akorát nejsou špinavci a není jich tucet, ale to neva. No a cestou potopíme Bismarcka, vyzvedneme poklad ze španělské galeony a kdyby to vyšlo cestou zpět zabijeme Hitlera ve Vlčím doupěti torpédem... U tohohle filmu je lepší raději nepřemýšlet. Je otázkou na kolik to tvůrci mysleli vážně a nakolik jen jako takovou srandičku. Na stranu druhou mi to na béčko přišlo celkem výpravné a třeba ten výbuch ponorky byl udělaný parádně. A slušná byla i hudba. Nejlepší ale byly ty náboje s kulkami ošplíchnutými v potu Chucka Norrise... jinak si fakt nedokážu vysvětlit tu jejich brutální sílu :-). Co oceňuji jsou místy vtipné dialogy. Suma sumárum dávám za dva valouny uranu. * *

    • 31.5.2020  17:17
    Rangoon (2017)
    ***

    Vida, že přítel Volodimir2 hodnotil za 4, skočil jsem po filmu jak Japonec po britském pěšákovi. Samozřejmě jsem tušil, že to bude film se ,,zpěvy a tanci''. Občas se ale Indům podaří snímek, který toto postrádá a tváří se zcela západně. Věřil jsem, že tomu bude tak i nyní. Nebylo. Naštěstí k folklóru nedochází během bojů, ale je to celkem solidně vždy vsazeno do estrádních výstupů Julie pro britskou armádu. A musím řící, že třeba Bloody Hell se mi fakt líbila jak píseň, tak choreografie. Ona taky Kango Renault vypadá celkem evropsky a nejedná se díky ala hollywoodskému outfitu čtyřicátých let vizuálně o klasickou Indku. Tvůrci se celkem snažili dát tomu válečné reálie, ale nevím jak Volodimir, já tam viděl nesmyslů spoustu. Už jen ty náklaďáky a jeepy... Také ty radiostanice s bíle podvícenými stupnicemi zřejmě od LED diod :-) atd... Samozřejmě, co mne zaujalo a co jsem nevěděl, že část indické armády bojovala s Japonci proti Britům. Naletěla na špek jako ostatní když uvěřili, že Japonci jsou osvoboditeli Asie od nadvlády kolonistů. Akorát potom podobně jako Rusáci zapomínali z ,,osvobozených'' území odejít, o drancování, vražění a znásilňování ani nemluvě. Jako válečný film jsem to tedy bral s hodně velkou rezervou, ale jako muzikální záležitost tak nějak z té doby to ušlo. Film překypuje indickým patriotismem a Britové tam jsou vyobrazeni jako stádo blbců, které dostává pořádně na frak. Co zaujmulo byly krásné lokace této exotické země. Takže vrhám za 3 nože ! * * *

    • 31.5.2020  12:40

    Tak si tady čtu komentáře, koukám na to chabé hodnocení a nevím co si o tom myslet. Lecos jsem o táborech smrti četl a tak trochu vím jak to tam chodilo. Koncentrační tábory byly vyhlazovací a pracovní. Někdy se z pracovního stal vyhlazovací aby posléze se stal ke konci války při nedostatku lidí opět pracovním. Každý tábor si držel také svůj stav lidí pro svůj chod. Měl tedy kuchaře, členy sonderkomand, čety k plynovým komorám či ke krematoriím, různé řemeslníky udržující chod elektřiny, budov atd..., třídiče věcí, které si sebou vězni přivezli, ošetřovatele, lékaře, archiváře... Ne tedy každý transport šel hned do plynu. Někdy Němci po roztřídění ty co šli využít pro výše uvedené práce nebo pro otrocké práce v lesích, kamenolomech či přidružených továrnách ihned nahnali do práce. Čas od času pak tyto pracovníky díky nemocem a vyčerpání ,,obměnili'' nově příchozími pokud to nebyli nezbytní specialisté. V táborech byly různé sekce, ze kterých k sobě lidé neměli prakticky až na pár vyjímek přístup. Rozděleny byli ženy a muži, ruští zajtci, židé i lidé kteří dostali koncentrák jen jako trest na pár let či měsíců např. za příživnictví či potulku. V oborech jež jsem zminil byly některé, které se daly nazvat práce snů. Byla to obsluha kuchyně, třídiči věcí, obsluha zeleninových polí, protože tito lidé si vždy bokem přišli ke kousku jídla. Jídlo znamenalo sílu a větší odolnost nemocem a více sil na práce... Fotograf byla také jedna z takových prací. Kdo měl kliku, mohl to dotáhnout při troše chytrosti a štěstí na takovém místě až do konce války. Nevadí mi tedy nijak, že v tomto filmu nejsou masové vavražďovací scény jak to tady leckomus chybělo. Pravda občas těch vězňů bylo na appelplacu poskrovnu i těch dozorců a toho jednoho kápa. Ale beru to tak, že jsme koukali jen na život v jedné ze sekcí tábora. Prostředí se myslím podařilo ztvárnit velice věrně, jediné co bylo divné byla ta samotka s radiátorem... Řada vězňů ve skutečných kobkách zmrzla. Když jsem viděl ty závěrečné zachráněné skutečné fotografie nacistických zvěrstev a porovnal je s filmem, musel jsem se poklonit umu filmařů. Mně tedy Španělé ohromně překvapili a proto dávám za 4 ruličky schovaných negativů. * * * *

    • 31.5.2020  01:41

    Po ženské na vrcholu jsem okusil další českou záležitost, byť notně dabovanou páč se to v ní hemží Jugoslávci jak při obléhání Dubrovníku. Ženy v tom naštěstí hrají jen ty naše krev a mlíko a tak fakt, že postava kterou hraje Dyková má od neustálého souložení rozedřenou vagínu se dozvíme nedabovaně přímo z jejích úst. Naštěstí se hlavní dějová linie točí spíše kolem distingované a hezčí Hřebíčkové. Ta se zamiluje do vdovce (ejhle opět! stejně jako v Ženské na vrcholu Polívková!) a do jeho roztomilé dcerky. On, nekudrnatá kopie Domenica Martucciho ihned zahoří láskou ke štíhlé blondýnce která by byla i dobrou mamčou pískleti. Problémem se zdá být jen tchýně (Balzerová), která zprvu působila i na mně opravdu zlověstně... Vše ale vyřeší opravdová láska a zrovna když je ruka v rukávě a v druhé dějové linii Dykovou přestane pálit vagína (to je asi spoliler co?), něco se stane. Co, to nebudu vyzrazovat, ale děj vezme strmý spád od romantiky k dramatu. Jako komedie mi to moc nepřišlo. Humor tam byl primitivní, prvoplánovitý, ale pokud se někdo bude smát vložení bublaniny do myčky, která se následně ( jako omylem) zapne, či Dykové chladící si rozedřené intimní partie ve škopku ze kterého jí pak nepůjde vstát, nasměje se tomu přehršli podivuhodných nezbedností až až ! Mně se ta druhá vážnější a dramtičtější část skoro líbila víc a lepší byla i hudba ve filmu. Proto přihodím druhou hvězdičku a dávám za dvě plechovky od piva ! * *

    • 31.5.2020  01:23

    Žena na vrcholu je pomyslným vrcholem ledovce soudobé české komedie. Bohužel má vrozená zvědavost opět způsobila, že jsem to chtěl testnout na vlastní kůži. No tak to mám. Polívková hraje blbku (dle tradičních klišé je z Prahy), že by ji svět pohledal. Naštěstí jsou to bratři Slováci, kdo se jí a jejího synka opuštěných v Tatrách ujmou. Vlastně ne, Češi u Slováků pracující. A to rovnou u horské služby. A co čert nechtěl zrovna žena toho nejdrsnějšího záchranáře z nejdrsnějších podobně jako Hanč zmizela ve fujavici a je po ní veta. Bylo to zrovna na Štědrý den a tak se u horala tento svátek nesmí slavit. Žije na kopci s dcerou a najednou jim tam frknou na 24.12. Polívkovou se synem. Těch humorných situací co střet světů (ženská z Prahy versus drsný horal) přinese divák ani nespočítá. Například Polívková zapaluje sirkou poleno průměru 15 cm a se šmouhou na obličeji od sazí sděluje Dejdarovi, že jí to nehoří..Ha ha ha! A nebo... jako vegetariánka udělá hummus a vysvětluje u stolu, že udělala hummus, ale né jako humus, ale jako hummus ! Chá chá... To by jednomu urvalo bránici ! A toho humoru je tam více. Naštěstí to není jen bujará komedie a bylo třeba přiředit kus romantiky. A tak když na kopci vypnou proud, obtloustlý Dejdar vezme saxofon a s vilným pohledem sexuálního loudila se snaží přes orlí nos Polívkové hledět ji do jejích hlubokých očí. Jestli se vzali, to vám neprozradím. Ale povím vám rovnou, že to bylo hrozné. Třešničkou na pomyslném vrcholu pak byly písně doprovázející svištějící skůtry po zledovatělých masivech či pohledy na zasněnžené romantické scenérie kopců. Bohužel po vzoru snowborďáků byly všechny anglicky a výslovnost zpěváků mi dost připomněla čtenou angličtinu ministrině Schillerové...a ta jak víme je tak strašná. Dám tedy jednu sněhovou vločku jen za ty krásné záběry na hory. To ostatní nestojí za řeč. *

    • 30.5.2020  19:12
    A Estrada 47 (2013)
    *****

    Německý zajatý důstojník: ,,My vedeme válku s Brazílií ? Absudrní... '' ---- Tohle byla hodně zajímavá záležitost. Jednak o brazilských vojácích bojujících po boku spojenců moc není - vlastně tohle byl první co jsem viděl a pak to bylo natočeno velice řemeslně. Shodou okolností se brazilská jednotka ženistů, jejíž někteří muži uvyklý slunci, sambě a fotbalu vůbec mají problém problém co dělají v zmrzlé Itálii roku 1944. Cestou potkávají různé postavy, které následně ovlivňují další děje. Cílem skupiny je snaha odminovat silnici č. 47, která brání postupu amerických obrněných sil, která hned na začátku cesty přišla o dva Shermany. Musím uznat, že tohle byl hodně zvláštní film. Hodně přemýšlivý. Příběh je vlastněm vyprávěným dopisem otci domů do Brazílie jedním z mladých ženistů. Milovník válečných filmů tak jistě ocení americkou výstroj i oblečení s podivnými nášivkami, které běžně ve filmech nevídá. Tvůrci se dali práci s reáliemi i výstrojí a tak jsem byl mile potěšen i tímto. Film mi byl o to sympatičtější, že se obešel bez amerického patosu. Hrdinové se chovají naproto reálně. Bojí se, panikaří, ale v rozhodných chvílích umí táhnout za jeden provaz. Příběh končí vlastně tak nějak nijak, je to jen jedna epizoda ženistů z války do jejíhož konce zbývá ještě několik mrazivých a krvavých měsíců. Na konci je jen únava a zimořivé vyčerpání, tolik blízké nefilmové realitě. A v tom je mi ten film nesmírně sympatický, proto dávám o hvězdu navíc. Zaujalo mne, že v brazilské jednotce sloužili vojáci všech barev pleti, na rozdíl třeba od jednotech amerických. Takže tohle je za 5 znečkodněných německých protitankových min. * * * * *

    • 30.5.2020  14:47

    ,,Ale oni nechtějí peníze, chtějí zemi ! '' --- Mám moc rád filmy o speciálních jednotkách a snajprech. A tohle to bylo jedním slovem žrádlo v tom nejlepším slova smyslu. Je mi celkem jedno na kolik si filmaři zdramatizovali děj. Ačkoliv mi přišlo trochu podivné, že borci přišli na místo tak jak vylezli z letadla a mezi zelenými uniformami cizinecké legie a většinou pískovými uniformami bubáků vypadali v bílých košilích se širokými límečky skutečně jak exoti z města. Jenže u těchto krutopřísně vycvičených borců ani tak nezáleží co mají na sobě, ale co umí. A tak jsem si fakt pošmáknul. Ve filmu se objevuje i humor a musím říci, že pár narážek bylo vtipných, hlavně to jiskření mezi velitelem jednotky a americkým poradcem :-). Krásná Olga tu měla další čůrací scénu (stejně jako v Perfect day) - to jí snad filmaři dělají naschvál ne ? Herci mi sedli, prostě to bylo fajn. Co dodat na závěr? Zase islám a zase islámský terorismus. V těchto letech se to začalo mocně rozmáhat po celém světě. Padala letadla, vybuchovala auta... Rok na to Djibouti získalo nezávislost. Okupanté a vykořisťovatelé odešli a země zůstala lidu. Je tedy vše v pořádku mohli bychom říci (byť Francie si tam ještě trochu drží vliv). Jenže Džibutsko si prošlo a prochází stejnou cestou jakou si prochází všechny africké země po dekolonizaci. Binec, masakry, korupce... Prostě ta svoboda je super ! Film je tu dle mého názoru podhodnocený a tak dávám na pět povel k palbě. * * * * *

    • 29.5.2020  09:59
    Kursk: mýty a spekulace (TV film) (2004)
    ****

    Docela slušně udělaný dokument o známé katastrofě ruské ponorky Kursk. Bohužel ruská úcta k lidskému životu a také k pravdě je naprosto nulová. Dokument skvěle mapuje okamžiky na ponorce samotné a dění po jejím zmizení. Mlžení ruského velení a Putina, házení viny na všechny ostatní a to vše pak nakonec skončilo nejen smrtí všech na palubě byť některým možná bylo pomoci, ale i utužením režimu Putina. Ten se poučil a tvrdě začal kontrolovat veřejné sdělovací prostředky aby už nemohly klást nepříjemné otázky a obviňovat ruské velení. Dávám za 4 květiny hozené do vln... * * * *

    • 28.5.2020  21:47
    Zázrak v bouři (TV film) (2010)
    ****

    Takovýchto TV dokumentů, tedy rekonstrukcí skutečných událostí jsou v TV tisíce. Ani ej moc nesleduji. jednou je to někdo kdo zázrakem přežil letecké neštěstí, jednou se zase někdo ztratil v horách... Mění se jen místa a lidé, co většinou měli sakra kliku. Na tohle jsem koukal ze zvědavosti co se tak asi může paraglidistovi stát v bouřce. Tušil jsem, že nejčastější problém bude asi vítr vítr, přípdně blesk co šlehne do něčeho kovoého na padáku... Jenže to co mi dokument předložil mně doslova přikovalo k obrazovce. Jen nevěřícně jsem zíral na ten až neskutečný příběh. Absolutně nechápe co všechno dokáže lidské tělo vydržet aby člověk přeži. Ta neuvěřitelná automatika procesů ve chvilce kdy člověk umírá podchlazením... Jako milovník letectví vím moc dobře kolik životů stál za druhé světové války tam nahoře zmrazek par v kyslíkovém vedení letců či co způsobil zásah a přerušení kyslíkového vedení ve vysokoletících bombardérech... Mdloba a pak smrt. Občas měl někdo tu kliku, že se stihl v nižších polohách probrat a stihl ještě letoun srovnat ... To co ale zažila Ewa Wisnierska, to je fakt mazec! Doporučuji se na to podívat. Dávám za 4 větrné nápory ! * * * *

    • 24.5.2020  14:39

    ,,Veteráni za nás všechny nesou kříž. Vzali na sebe hanby války, popírání, hněv... Proto jsou medaile tak důležité, pomáhají nás spojovat, vyprávět příběhy... '' ------ Nejvyšší pocta čpěla americkým patriotismem už na dálku stejně jako čpí liščí kotec. Z toho jsem měl strach, protože ačkoliv Amíky v jejich oddanosti vlajce a zemi respektuji (a leckdy i obdivuji), nějak vnitřně cítím, že je to u nich krapet za hranou. A všelijaké ty tleskající scény ve stoje pod rozvinutou vlajkou s hvězdami a pruhy (ideálně potrhanou tornádem, poleptanou emzáky či prostřílenou nepřátelskou palbou) ve filmech nesnáším. Film sám je natočený docela nezáživně a i když se v něm objeví herecká esa, divák tak nějak cítí, že ho to vlstně ani moc nezajímá. Podobně jako dnešní mileniály nezajímá konflikt ve Vietnamu a traumata těch co se z války vrátili. S radostí jsem ale ve filmu viděl Plummera, dědulu Harrise, Jacksona a Johna Savage, který snad nestárne. Člověk si zase uvědomil, že doba je jinde.. Že stejně s Vietnamem odchází pomalu tito skvělí herci a člověk se tak nějak v duchu ptá a co bude po tom ? Bohužel postavy nemají dost prostoru pro vysvětlení toho co a jak dělají a tak neznalému divákovi mladší generace může přijít, že se z Vietnamu vrátili jen vyšinutci, případně nervově úplně rozsekaní chlapi patřící někam na oddělení krizové intervence. Válečné scény ve filmu působí hrozně uměle, ale ten Huey potěšil. Bohužel dojde několikrát i na slzičky a samozřejmě na zlé byrokraty a prozření hlavního hrdiny zda se zachovat čestně, nebo jako kariérista. Tleskačka na závěr už nepřekvapila... Ale abych jen nehaněl, film měl sem tam i silnější moment, třeba předání dopisu ... Mně spíše zaujal svojí myšlenkou. Má to smysl? A proč? Proč zařizovat někomu desítky let mrtvému vyznamenání v tomto případě nejvyšší... K čemu to je? Pro příbuzné? Pro potomky? Že je to tak správné? Před rokem jsem se účastnil takového setkání, které organizoval potomek jedno z mužů bojujících v RAF. Statečně bojoval za války a zemřel v komunistickém žaláři. Vím o něm vše. Mám dokonce knihu vzpomínek jeho ženy. Díval jsem se po ostatních, většinou starších než jsem byl já a kladl si otázku zda mají taková setkání smysl. On je mrtev. Zemřel jak zvíře, nedoceněn, opuštěn, sám... Jemu by se mělo dostat poct tenkrát. K čemu jsou vyznamenání in memoriam? Druhá světová válka je ještě dál než Vietnam... Zemřeli již skoro všichni účastníci a vypravěči jsou ti co tam nebyli. Vyprávějí vyprávěné, ne své zážitky. Přesto jsem si tam uvědomil, že ty příběhy mají smysl. A trochu to padlo i na konci tohoto filmu. Ti lidé žijí dál v osudech ostatních. V osudech těch, které zachránili, kterým pomohli či těch, kteří se dnes jen čistě zajímají o jejich příběh. Tím skutečně žijí dál a svými odvážnými činy, svojí obětí mohou být inspirací i dnes. A nemusí to být jen ve válečném konfilktu. A tak si odpovídám. Ano smysl to má. Jen doufám, že tam nahoře těm všem odvážným, kterým tady dole často neřekl nikdo ani obyčejné -děkuji- to vše bude vynahrazeno. Nejsem věřící, ale jim bych to moc a moc přál. Dávám za 3 motýly. * * *

    • 23.5.2020  13:56
    Republika Blaník (TV seriál) (2020)
    *****

    Většinu zemí krom banánových republik a to dokonce těch s demokratických zřízením neřídí prezidenti, premiéři ani ministři. Řídí ji lidé, kteří tyto lidi řídí. Velká Británie tam má například svého Humphreye Applebyho no a my svého Tondu Blaníka. Myslím si, že Markovi Danielovi tuhle roli už nikdo neodpáře a je mu ke cti, že Tondu dává opravdu nadšeně, dokonce si ho užívá. Ačkoliv díly s jistou setrvačností reagují na aktuální domácí politickou a někdy i světovou situaci, mají často větší výpovědní hodnotu než například zpravodajtví naší veřejnoprávní televize :-). I když si z lecčehož dělá parta scénáristů srandu, možná leckdy opravdu kloužou okrajově po hranici skutečné reality :-) ! Mez skutečnou blbostí našich některých politiků a scénářem s absurdními zápletkami, nemusí být totiž až tak velký rozdíl... Blaník má jedinou chybičku. Časem jeho humor, jeho apel i satira nutně vyčpívá... Doba se mění a témata překrývají nové události. Zatímco u Jistě pane premiére a Jistě pane ministře dnes šlověk až žasne jak je ta byrokracie a to aparátničství stále i po 40 letech stále stejné, nevím jak bude působit sledování Blaníka za 40 let a zda to bude působit stejně. To ale není chyba tvůrců. Tak to prostě je. Rozhodně je to však věrný otisk doby i toho co si většina z nás má stále potřebu demokraticky volit... Dávm za 5 párů luxusních polobotek! * * * * *

    • 22.5.2020  06:44

    Pane Vyorálku proboha proč? Došly prachy od Oskara z té přiblblé reklamy na přiblblou rodinku? Tohle ne. Jinak k panu rejžovi...a scénáristovi Zemanovi... Pokud mám problém s odpůrci migrace, xenofoby, konzervativními zastánci tradičního původního uspořádání světa, (které mimochodem staletí celkem dobře fungovalo) jo a v neposlední řadě s Okamurou, jsou jistě i lacinější způsoby jak ,,bojovat''. A dát hlas té vypelichané plyšové věci pana Tůmy alias Alzáka, tedy hlas na který je alergická většina všech co znám, to byla taky nápad !!! Proti tomuhle je i Jak ukrást Dagmaru majstrštyk. - ODPAD

    • 19.5.2020  22:19

    Koukám, že v příměstském vlaku lze zažít kupu srandy . Liam si v poslední době libuje v akčních filmech, kde hraje stále ty samé tvrďáky. Spíše než nabušenci jsou to role taťků, které někdo pořádně nas... cestou z práce když jsou s nákupem z Lidlu domů. To pak odloží na chodník opatrně igelitku z bioplastu co se rychlejž rozloží aby se mu nerzkutálely brambory, procvaká jednotlivě klouby na prstech, sevře dlaně a už to lítá ! Nezřídkakdy totiž filmová postava co Liam hraje byla v mládí členem spešlforsis nedo poldou. Mám ho rád, pro mně je to pořád ten samý Rob Roy jako tenkrát. Jenže to, že je mu sedmdesát je na něm přeci jen vidět. Je fajn, že herečtí dědečkové kdysi králové akčních filmů jsou stále na vrcholu sil a točí akčnáky jak za mlada. Jenže když pak takovej stařík přeskakuje jako jinoch mezi vybuchujícími vagóny, něco vám tam nesedí i když jste před filmem viděli reklamu na GS condro. A prozradím, nebudou to ty vybuchující vagony co vám tam nebude sedět. Začátek filmu začal jako zajímavé drama, zápletka s tajemnou dámou ve vlaku a hypotetickou nabídkou též. Jenže pak to začalo jet jak digitální vagón po namaštěných kolejích a to bez brzd. V závěru jsem už čekal jen to, že prezident of USA předá Michaelovi medaili kongresu a poprosí ho zda by mu nedělal prvního rádce v Bílém domě. No, tak to se nakonec nesplnilo a jsem tím vyloženě zklamán. Ale jinak film skončí opravdu dokonale přiblble emericky a snad nic nevyzvoním, když prozradím, že tentokráte zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. Prostě správňáckej film o správňákovi. No, mohu jen dodat, Liame ! Proboha ! Seber se !!! Povívej se na Nicolase Cage ! Dávám za dva šroubky od krytu na hajzlíku. * *

    • 18.5.2020  22:40
    Ach, ta láska nebeská... (TV film) (2020)
    *

    Eh.. tak nevím . To měla to být pocta paní Pilarové? Tato jakási estrádní burleska ve stylu Silvestrů na TV Nova ? Vůbec jsem netušil, že šílené Decibely lásky mají své volné pokračování. Příběhová linka je opravdu debilní, rozpůlená plovárna! Nevím kolik panu Končinskému (pisateli scénáře je let) ale odhaduji to max na 12 vzhledem ke složitosti děje a zvratům, kterých je nešťastný divák svědkem. Podobně jako Kameňák potřeboval mezi vtipy mít nějakou omáčku, zde jsou to písně, které jsou jakýmsi podivným příběhem slepeny k sobě. Ačkoliv je film plný zpěváckých takzvaných ,,hvězd'' nezpívají ony star nic svého, ale už po sté recyklují šedesátkové šlágry a to je jejich problém. Doba Gottů, Matušků, Pilarových ad.. už je prostě pryč. Jasně, měla to být pocta paní Pilarové s písněmi její doby. A tak je to stále dokola obehrávaný kolovrátek dokonce s původním hudebním aranžmá, jen ty pitvořící se hvězdičky dávají svojí afektovaností jasně najevo, že se svým velkým vzorům strašně chtějí podobat a strašně se jim to nedaří. Přitom Dyk, Gregor, dokonce i Absolonová jsou vynikající zpěváci, ale tady lezou na led jehož tenkost moc neznají... ,,Je nebezpečné dotýkat se hvězd'' jak stojí jedné v písni a v tom si film vlastně sám sobě dává varování. Kdo mi tam nevadil byla kupodivu ona mladá dvojice. Když zpívali Matuškovu písničku z Divotvorného hrnce od Burtona Lane (kterýžto miluji), říkal jsem si to je to nejlepší z celé téhle taškařice. A z koho jsem byl opravdu okouzlen byla mladičká Brigita Cmuntová. To je hodně zajímavé talentované stvoření a velmi hezké na pohled! .-) . Humor byl ve filmu strašný, ba příšerný. Paní Pilarová si rozhodně zasloužila důstojnější poctu než toto. Z úcty k ní dávám za jednu hvězdu ,,na zem spadlou''. *

    • 17.5.2020  15:40

    Koukám, že dnešní neděle se nese v historických procesech dle skutečných událostí. nejprve Past s Jiřinou Štěpničkovou a nyní toto. No, koukal jsem na to jak blázen řeknu vám. Vůbec jsem o tomto filmu nevěděl a o to více jsem byl mile překvapen. Ačkoliv TV film, bylo na co těch 108 minut koukat. Jediné co mi tam vadilo byla ta hudba. Ne, nevydila mi ta úvodní melodie Dana Landy se skvosttným duetem na konci závěrečných titulků, který bych chtěl mít nahraný (na CD si to Dan zpívá sám). Ale ta syntetizátorová až devadesátková hudba. To je ale jediné co bych vytkl. Příběh skutečně zajímavý. Člověk si uvědomil, že žít si s dobře rozdanými kartami hned od začátku života pokud si to nějak nezkoní se dá slušně až do smrti. Ale ne každý tu kliku má. Někdo do začátku nedostane nic, nidko jej nepodporuje, nikdo se jej nezastane... A i když se snaží, dostává samé kopance. To se pak těžko nějak začleňovat... Zaujme zde celá škála mladých hereckých hvězd jako Krajčo, Dolanský, Vlasáková (ti jsou mimochodem dnes s Dolanským manželé), dokonce se tam objeví i ,,soudkyně Barbara'' :-) . Film se celkem snažil držet i v rámci historických předloh padesátých a sedmdesátých let a jak říkám na TV film dost slušný počin. * * * *

    • 17.5.2020  15:21
    Past (TV film) (2020)
    ****

    ,,Neměl jsem tam chodit. Ona dostala patnáct let, ale já to mám už na doživotí! '' ----- Nedudu tak drsný jako leckteří hodnotící. Dle mého názoru se film povedl byť některé střihy mi tam úplně nesedly a občas se postavy chovaly opravdu zvláštně či přímo v rozporu s dobou (např. ten estébák co Štěpničkovu převáděl a pak přišel na její soud dokonce ve stejných hadrech do lesa...). Myslím si, že tu odpornou atmosféru padesátých let se podařilo velmi dobře podchytit. Možná, že ten kdo neví kdo byl Margolius, Slánský atd... možná, že ten kdo neví kdo byla Jiřina Štěpničková, s kým měla synka Jirku v Anglii během války, možná, že ten kdo neví jak se na ty co byli v Anglii po nástupu komunistů nahlíželo, zkrátka možná díky tomu jim film připadá polovičatý, divný, zmařená šance tu také padlo... Jenže film si neklade za cíl vysvětlovat komunistický převrat a zločinná komunistická padesátá léta, kdy to nakonec začalo mlít samotné soudruhy až ze samotného vrcholu... Film jaksi počítá s tím, že divák co na něj kouká souvislosti zná. A tak se film zaobírá čistě osudy paní Jiřiny Štěpničkové. A je dobře, že půl století po hrůzovládě jedné strany (byť jsou k neuvěření komunisté stále ve vládě!) se točí takovéto filmy. Paní Stivínová se celkem snažila, ale rušila mne tam ta její odbojnost mísící se s hysterickým strachem. To mi moc nesedlo. Skvělý Orozovič jako vždy si tu střihl estébáka skutečně odporného. Takový ten mladý typ co má drajv a udělá cokoliv co se po něm chce aniž by jen trochu přemýšlel co se kolem něj vlastně děje. Skvělý byl i ten malý prďola, co hrál malého Jirku. Ten jeho výslech Heřmánkem mladším byl prostě úžasně zahraný na tak malého klučíka. Zajímavý byl i ten hoch co hrál Jiřího v šedesátých letech. Typově skvěle vybrán, jako by mu z oka vypadl... Je zvláštně absurdní podobně jako ono závěrečné setkání s taxikářem, že Jiří Štěpnička si v osmdesátých letech střihl hlavní roli v komunistickém propagandistickém seriálu Klement Gottwald.... Tedy prezidenta co podepisoval v padesátých letech rozsudky smrti a zamítal žádosti o milost. U komunistů jako byl Slánský mi je to jedno, ale řada rozsudků se týkala elity národa a lidí nevinných, kteří často jediné co udělali bylo to, že se pokusili dostat do svobodnější části světa... Dávám za 4 hvězdy, film je tu dle mého názoru podhodnocen. * * * *

    • 17.5.2020  11:01

    Ačkoliv poslední dobou má odpor k čemukoliv čínskému a uvědomuji si to pokaždé když si nasazuji s nechutí tu odpornou roušku (,,co štve tebe a štve mně'), musel jsem uznat, že se na tohle dobře dívalo. Rychlý docela slušně nadaboval hlavního hrdinu a celé to má celkem spád. Animace jsou hezké, na rozdíl od toho posledního LSD čínského animáku co jsem viděl musím uznat, že dokonce velmi hezké. Co se týče příběhu je to samozřejmě stokrát obehraná karta. Idividuál a sobec je okolnostmi donucen dělat parťáka a doprovod prťatům, což jej změní k lepšímu. Cestou si lecos uvědomí a všichni pospolu zažívají různá dobrodružství a nebezpečí. Sleduje je totiž kočka trpící schizofrénií... Vtipů tam bylo celkem slušně, mně se líbil ten v kurníku od spící kvočny ke spícímu kohoutovi ,,teď ne Stanley, ne před vajíčky! '' :-). Co se táče drobotě co to se mnou sledovala, ta se chechtala skoro pořád a to je ta pravá míra pro hodnocení. Takže házim žabkami 3 žabky. * * *

    • 17.5.2020  10:54
    Zjasnělá noc (TV film) (1984)
    ****

    Konec osmdesátek se nesl v kritickém duchu a tak se občas objevovaly i filmy tepající do nešvarů socialistické společnosti. Jedním z nich byl alkoholismus a filmů na toto téma v té době vzniká hned několik. Tenhle je o osamnělém lesákovi, žijícím daleko od lidí v hájence. Jeho boj je klasickým bojem se svým vlastním já. Myslí si, že vše má pod kontrolou, že rozhoduje sám nad sebou a že když si dá sklenku, umí siříci i dost. Jenža ta je vždy spouštěčem k pokračování v pití. Rána jsou pak krutá. Nejen, že se sčítají materiální i duchovní škody, ale s vystřízlivěním a bolestí hlavy přichází i výčitky, uvědomnění si vlastní zbabělosti a faktu, že nad nemocí nemám kontrolu. Následný slib, že už ne většinou vystačí jen do dalšího závanu čehokoliv v čem je líh... Navrátil tu zahral svoji životní roli. On je hercem pohodářů, taťků, oddílových vedoucích, pracantů...a teď si střihl toto. Ta jeho slast, když zalomil láhev pálenky byla dokonalá. I to jeho kradmé našlapování v teniskách před léčebnou, když přijela návštěva...Směs radosti a chuti běžet a zároveň hluboký stud, bránící v rozběhu... Opravdu tu předvedl veliké herectví. Dávám za 4 antabusy. * * * *

    • 17.5.2020  10:46

    Tohle je parádní detektivka s parádní kamerou natlučená doslova hereckou elitou své doby. Všem kraluje Jiří Adamíra v roli detektiva, noblesní jako vždy s hlasem, který rozklepává kolena i mně. Nejedná se však o klasickou detektivku kdy s vyšetřovatelem rozplétíme stopy a hledáme viníka. Zde je vše jasné od začátku, spíše sledujeme jak kriminálka tápe a ajak pozvolna utahuje smyčku kolem pachatelů. A nejzajímavější na tom je, že u jednoho jhi zatáhne až moc čímž se film dostane k velmi zajímavému konci. Nebudu ale více spoilerovat, nečtěte komenty a koukněte na to. Mimochodem utopit pro film v roce 1970 Renaulta 8, to muselo bolet :-). Dávám za 4 stováky ty zelený... * * * *

    • 9.5.2020  22:19

    ,,My nevystřelili první ! '' --- HBO natočilo celkem solidně takovým filmovo - dokumentárním způsobem natočit poslední fázi genocidy Siuxů a nejen jich. O nic jiného totiž nešlo. Původní domorodé obyvatelstvo se pranic nehodilo do plánů osidlování západu a propojování Ameriky železnicí. K tomu zlato, diamanty, ropa a další ... ,,Primitivnější lid'' neměl šanci technologicky vyspělému okupantovi vzdorovat. Je strašidelné, že se toto nedělo za Cortéze, ale relativně nedávno před 150 lety. Nečekejte klasický western, tohle je točeno trochu jinak. Někoho to možná bude nudit, protože tohle opravdu není Vinetů jak mnozí čekají. Závěr slavné éry byl totiž mrazivý, smutný, plný nemocí a alkoholismu... Co zahřálo u srdce byl přístup Kanady. Dávám za 4 orlí pera. * * * *

    • 9.5.2020  17:03

    Radcliffe se nám poslední dbou objevuje v samých dobrodružných a exotických filmech. Nejprve jako ztracený tůrista v džungli, nedávno jsem s ním viděl film jak za noci coby pilot malého letadélka převáží drogy a teď JAR. Jelikož ho moc nemusím, zprvu jsem filmu nedával moc šancí. Ačkoliv vězeňské filmy mám moc rád, některé ty stealth akce kdy je hrdina schován v temném rohu a hlídač se k němu blíží stále víc,ale najednou mu zakručí v břiše a on se na poslední chvilku otočí a kráčí na WC, které je zrovna na druhé straně chodby za rohem než je náš hrdina... zkrátka toho jsme už viděli kupy. Ale nakonec musím uznat, že jsem byl mile pořekvapen a nejeden nehet na prstech ruky jsem napětím ohlodal... Až jsem se divil , že jsem držel hrdinům palce... Dobře, můžeme polemizovat o apartheidu, o nadvládě bílých, o chování Britů, Búrů atd... Výsledkem je dnešní JAR, země sice ekonomicky ještě stále fungující na rozdíl třeba od sousední Zimbabwe (stále ještě těží z přítomnosti a vlivu bílých), ale už to tam začíná nabírat obrátky jako u dalších afrických dekolonozovaných států... Problém se dohodnout v rámci parlamantních stran, neuvěřitelná korupce atd... Samozřejmě bylo špatné, dávat Afričanům menší práva, segregovat je v jejich vlastní zemi atd...ale pohledem dneška na Afriku si říkám, zda místní byli připraveni a na tolik vyspělí aby mohli převzít vládu nad svojí krajinou za jakoukoliv cenu... Hladomory, neskutečné etnické masakry, kolabující základní samospráva, potřeba dovážet humanitární pomoc a potraviny do zemí které vyvážely potraviny atd.. nasvědčují spíše tomu, že asi ne, že si vládnout neumí. Dávám za 4 dřívka. PS. To si nikdo z ostrahy nevšiml rozštípaných vstupních dveří od basy ? :-) * * * *

    • 6.5.2020  20:02
    Párátko (TV film) (1986)
    **

    Tohle byla dost divná záležitost. Co docela zaujalo bylo herectví Lucie Matoušové, které opravdu ostře kontrastovalo s nehereckými výkony jejích kamarádek ze školy. Ovšem scénář byl opravdu zvláštní. Pokud se do toho divák trochu ponořil hlouběji oscilovaly jeho pocity mezi lítostí nad osudem Jolany a chutí jí občas dát pár facek za to jak se chová... Ale pokud byla bez rodičů a byla v pubertě... Konec tomu všemu dává pověstnou v tomto případě stokorunu a né jednu a já jen marně přmýšlím co je tak vyjímečného na Baked Beans ač je mám rád... Tohle nebylo ani zajímavé jako retro snad jen trochu zaujal mladý fousatý, vlasatý, chlupatý Vetchý v roli Fera :-) . A tak dávám jen za 2 pětikačky hozené do automatu... * *

    • 29.4.2020  17:23
    Nový svět (2005)
    ****

    ,,Tak co Johne? Už jsi našel tu svoji Indii? ''---- Kdysi dávno předávno jsem se zamiloval do knih Johna Steinbecka. A to tak moc, že v dobách dřevních, kdy než člověk odeslal e-mail musel poslouchat kakofinii zvuků vytáčeného připojení a kdy kupovat cokoliv přes internet bylo jedno velké dobrodružství jsem se rozhodl si pořídit všechny jeho knihy. Podařilo se. A já se na ně vrhl na jednu po druhé. Ne však v chronologickém uspořádání jak je psal, ale jak mi přišly pod ruku. A jak jsem jich měl přečteno stále více, postupně přede mnou rostl tvůrčí duch spisovatele. U starších děl jsem si všímal hrubšího popisu postav u těch pozdějších jejich rozvinutí do nejúžasnějších detailů i opakování oblíbených motivů. V každé z knih jsem však postupně cítil ten známý rukopis a věřím, že neznat mezi několika knihami jména autorů, ty Stenbeckovy bych určitě identifikoval. A tohle jsem si uvědomil prakticky v tom všem samém u tohoto filmu. Malick je také jasně identifikovatelný. Má jasný rukopis. Poznáte to hned od první minuty filmu. K nahlas divákovi sdělovaným myšlenkám Malick přikládá vizuál z nějž se prostě posadíte na pozadí... Už jen ten příjezd korábů k Virginii roku 1607, kamera kroužící kolem Plummera a anglických vojáků na palubách lodí... (také jste tam cítili Nolteho a Travoltu ?:-) před vyloděním na Quadalcanalu ? A pak ty lužní lesy a indiáni.... A Q'orianka Kilcher u níž bych věřil úplně všemu snad jen ne tomu, že se tahle exotická kráska narodila V Německu... Nevím, kde Malick tuhle krásku vyhrabal, kde o ni zavadil, ale nic lepšího už asi snad ani nemohl najít... Byla opravdu překrásná. Ačkoliv příběh o ,,princezně z Nového světa Pocahontas'' se v reálu odehrál krapet jinak, hlavní dějovu a historickou linku Malick držel. A kdo ho zná a jeho tvorbu, ví dobře že spíše přes dokonalé reálie a historickou věrnost na to Malich chodí přes srdce, přes duši... Okouzlen láskou, okouzlen přírodou... Kdo ví na jaký film jde koukat, nemůže mu připadat dlouhý či nudný. Přesto bych tentokráte asi něco malého vytkl a to, že film byl v lecčemž stejný. Svojí strukturou se dost podobal jak Tenké červené tak dalším jeho filmům. Procházení vysokou travou, otáčení se zpět za kamerou či hlazení vlnící se trávy rukama už na mne nepůsobilo tak zabijácky jako poprvé. A ačkoliv mám stejně jako u Stenbecka chuť vidět celého Malicka, tohohle se trochu bojím. Že ten pocit budu mít znovu. že se budou měnit jen historická období a jména... Ale třeba se pletu... Farell mi tu nějak nesedl, ale Bale byl svým minimalistickým hraním dokonalý... A Samozřejmě Plummer, kterého mám moc rád. Bylo úžasné vidět jak mužové po mnoha peripetiích a strádání dopluli do Ameriky aby tam v nové vysněné zemi zase jen a jen strádali. A pak se někteří sebrali a jeli pro zásoby do Anglie, přes půl světa v kocábkách na něž by normální člověk nevlezl ani na Jadranu.... A pak ti vyšňoření měšťané, v renesančních ohozech jak se procházeli po bahnité půdě pevnosti obehnané přiostřenými kůly jak nějací vzácní ptáci aby na ně nemohla divá zvěř... Dokonalé. Dávám za 4 kukuřičné klasy, ale tentokráte to bylo jen tak tak... * * * *

    • 26.4.2020  19:11
    Lov (2020)
    ****

    ,,Budeme tu dál poslouchat Beethovena nebo popojedem? '' ---- Tak tohle byl sakra dobrej závěr tohohle filmového víkendu. Nečekal jsem nic moc krom sté variace na Battle Royale či Hunger Games. Prostě partu zoufalců někde vyklopí omámené z pytle na louku ohraničenou výbušninami - dál jako že nee, každému do ruky dají kudlu nebo něco co se nabíjí a kdo vyhraje ten vyhrál. Tedy pokud není plán jinak. Ale ouha. Že tady bude něco jinak jsem zavětřil už na palubě letounu cestou tam. Na louce s bednou už mi to žánrově jako horor či drama vyloženě neštymovalo, což se projevovalo mým nadzvednutým obočím. Dál už jsem poznal, že koukám na super úlet, kterej si dělá prču úplně ze všeho. Z gore filmů ultrkorektnosti, dnešnímu zblbnutí do sociálních sítí, Amíků, migrantů, ústavy USA, Afroameričanů... Prostě všeho. Ano, komedie je to pravda krapet krvavá. Ale taková je už dnešní doba. Těch různých narážek ve filmu je tolik, že si ho dám určitě ještě jednou. Včera jsem viděl s Hilary kovbojku (pravda krapet netradiční), ale tahle role jí tu tedy kurva sedla. Závěr jak z Kill Billa, akorát Carradina vystřídal jiný záporák. Perfektně jsem si pošmákl, protože jsem čekal něco jiného a tvůrci s tím potvory počítali a pod pokličku šoupli úplně jinou chuťovku. A to já hodnotím velmi kladně. Takže za mně je to za 4 šáňa Heidsieck 1907. * * * *

    • 26.4.2020  19:00
    The Turning (2020)
    **

    The Turning obsahuje vše co už jste někde jinde asi 100x viděli. Nově příchozí přichází na staré panské sídlo (samozřejmě odlehlý obrovský zámek v novogotickém stylu obehnaný nekonečnými zahradami a rybníky). Barák, kde by jste se io v obýváku báli i ve dne natož v noci. Kate coby učitelka malé Flory, která přišla o rodiče je novým působištěm zprvu nadšená. Stáje s koněmi, nádherné starodávné sídlo nacpané starožitnostmi, pokojík jí určený jak z dětských snů o princeznách... Jenže je tu i spousta věcí co neklape. Proč stará vychovatelka nedovoluje opustit Floře brány panství? A co se to večer děje za podivnosti v chodbách a pokojích? --- No jak říkám, vše už tu bylo. Z prvu mne bavila Davis Mackenzie, od té bych se věru nechal učit francouštinu a pak se nechal večer uspávat - nebo jí vlezd do postele aby se sama nebála- :-)... Milá byla i malá Flora a celé to bylo také in british style... což já rád. Ale pak začly lekačky, stíny, odrazy v zrcadlech... prostě standard bubák jak já říkám. A tak dávám jen za 2 pavouky. * *

    • 26.4.2020  18:37

    Béčkový scifi film o němž tu už bylo v komentech napsáno skoro vše. Parta Amíků je toho času v Moskvě když přiletí emzáci. Jejich příchod zprvu vypadá jako milý roj světélek ovšem jen do chvilky než se světélka dotknete. Dotyčný se ihned rozpadá na popel. Co čert nechce většina obyvatel Moskvy zahyne a zachrání se jen partička Amíků. Ti po čase potkají 9 rotu s kalachama a erpégéčkama avšak oblečenou jako správní punkeři. Ruský vědec navíc zjistí jak z mikrovlnky udělat dělo a tak se parta přeživších vydává hledat záchranu dle souřadnic z vysílačky... Na filmu zaujmou snad jen ty skutečné lokace Moskvy a sem tam nějaký ten digitální efekt. Sami emzáci po prolomení světelné ochrany byli uděláni příšerně jak z nějaké počítačové střílečky z devadesátých let... Věková hranice pro koukání doporučuji max do 10 let. Dávám dvě mikrovlny.. * *

    • 26.4.2020  12:02

    ,,Spíte? Já nemohu usnout'' - ,,Já ano'' :-) ---- Amerika polovina devatenáctého století byla hodně drsným koutem země a to i tam kde již byla ,,civilizace'' v podobě velkých měst. A což teprve v těch odlehlých končinách západu i východu USA, kde jste mohli pojít na sto způsobů. Konec konců perfektně si z toho dělají srandu v komedii Všechny cesty vedou do hrobu. Stačila drobná infekce, kopnutí koněm, zkažený zub, pak tu byla samozřejmě sucha, hladomory, nemoci jako tyfus, bandité, divoké bandy i všehochtiví kočovníci, osadníci a v neposlední řadě původní obyvatelé Ameriky, kteří k nově příchozím neměli vždy jen náruč plnou pochopení a lásky jako to máme my dnes V Evropě pro připrchlíky ze zemí Alláha. A do tohoto prostředí nás zavádí tento příběh. On sám je vlastně roadmovie širokými pláněmi USA ...Hillary Swank na této cestě doprovází jako vždycky skvělý Tommy Lee a tady mu ta role zase perfektně sedla... Někdy vás taková dlouhá cesta plná sebeobětování a lásky k druhým může nenapravitelně změnit... Opravdu nechápu zdejší podhodnocení, protože tohle byl perfektní (pravda místy drsný) western moderního střihu. A řeknu vám jedno, ty kombojky s Waynem a Grantem atd... mne moc nebaví, ale tomuhletypu westernů začínám čím dál více holdovat. letošní víkend se mi filmově podařil. nejprve Kosti a skalp a nyní toto. Paráda, doporučuji. ! Dávám můlám za 4 hrsti kvalitní kukuřice. * * * *

    • 25.4.2020  20:28

    ,,Mám právo nechat se zabít abych nemusel zabíjet? '' ----- Tuhle záležitost jsem si schovával dlouho. Podobně jako dobré pití, které nechcete jen tak otevřít a schováváte si jej na nějakou lepčí příležitost či zkrátka jen na ten moment až budete mít dostatek času a klidu si jej vychutnat. Malick není pro každého, ale já naštěstí patřím k těm, kterým jeho filmy i myšlenky něco říkají a kdo si je umí naplno užít. Chce to ale onen rituál naladění se a klidu, protože při luxování či rozhovoru s návštěvou či dělání úkolů s drobotinou si jej opravdu neužijete... Malickovi filmy jsou většinou plné pokory, pokory před Bohem, životem, přírodou... Před tím vším, před čímž je člověk jen malinkaté zrníčko písku. Avšak zrníčko písku na kterém také záleží. Příběh z Radegundu z horského ráje v Rakousku mně opravdu dostal. Do země prostých lidí, horských luk, dřevěných srubů, nádherně modré oblohy a obrovských skalních velikánů jednoho dne přijde válka. Muži jsou povoláni k výcviku a vstupu do armády. Zatímco většina z odvedených přijme svůj osud, někteří dokonce nadšeně hajlují a oslavují postupy nacistických vojsk, silně věřící Franz si čím dál více klade otázku k čemu to je.. Zabíjet nevinné, napadat cizí země, okupovat se zbraní v ruce... Naštěstí sedláci jsou z armády vraceni zpět, zemědělská výroba je pro Třetí říši důležitá. Když však v roce 1943 se válečná štěstěna obrací v neprospěch Německa, vzpomene si armáda i na sedláky a povolává je zpět. Franz je však rozhodnut zbraň nepozvednout a nepřísahat věrnost Hitlerovi, kterého považuje za vraha. Pro takové však Německo mělo připravené koncentráky, věznice i popravčí. Říše se chvilku snažila dotyčného zlomit, ale když se to nepodařilo, nakládala s ním jako se zrádcem a nepřítelem. Franz stojí před těžkým morálním rozhodnutím podobně jako kdysi mistr Jan Hus. Podepsat věrnost a zachovat si život, nebo se nezpronevěřit svědomí a Bohu a nést si za to pozemské následky... Rozhodnutí pro věřícího člověka nadmíru těžké. Obzvláště když se za podpis přimlouvá i farář z jeho rodné vsi a manželka se dvěma malými dcerkami, které čekají na tátu... Jenže ďábel zkouší slabost všelijak i skrze dobré skutky snaží se nalomit duši zkoušeného.... Film je opravdu náročný, je tam mnoho zajímavých filozofických a dramatických momentů kdy mezi nejsilnější považuji dotaz soudce ,,Vy mne soudíte?''. Ačkoliv kamery se tentokráte jako v Tenké červené nedržel skvělý John Toll, Widmerovi se mne podařilo dokonale zmást, protože opět to mělo ten vizuál... Klouzající záběry, tu zblízka tu z dálky, občas brané z různých úhlů a v neuvěřitelných detailech... Co záběr to nádherný obraz. Prostě Malick. Hudba Howarda film krásně podkresluje, ale jakoby lehce, nejsou tam snadno zapamatovatelné momenty ... Trochu mne rušily ty střihy často uprostřed nedokonaných dějů, ale takto to asi tvůrce chtěl a nepovažoval za nutné předvádět to co bylo znaznačeno až do polopatického konce. Z úplného konce vám bude hučet v hlavě podobně jako z toho dobrého pití i když si dáte jen dvě sklenky... Sám nevím jestli se hrdina rozhodl správně. Každopádně si takové rozhodnutí zasluhuje úctu. ,,je lepší trpět jako podrobený, než se stát podrobitelem''... Z morálního hlediska a z hlediska čitého svědomí toto myslím platí univezálně ať už věříte v Boha či nikoliv. Úžasný zážitek, opět umělecké dílo pane Malicku! * * * * *

    • 25.4.2020  15:00

    Béčka to je kategorie filmů sama pro sebe. Přesto lze mezi nimi najít i trochu lepší kousky. Tenhle film béčkem bezpochyby byl, nicméně docela koukatelným. Zásluhu na tom mají dva dědouškové Jean-Claude a Dolph. Kupodivu Dolph ač o dost starší vypadá na rozdíl od Jea-Clauda lépe. Jako by nestárnul... Halt Univerzální voják :-). Nu co k filmu. Zápletka úplně ta nejjednodužší jaká může být. Agent má na flešce (tahle byla z plexiskla či co) jména těch nej agentů a zlouni tu flešku chtějí. A tak to udělají tak aby CIA myslela, že Jeam-Clauda zradil USA . Tím nemá práva a může s ním být nakládáno jakkoliv. Amerika jde co se týče tajných věznic kupředu, profláklé věznice v Polsku ani na Kubě už nepoužívá. Má tajnou vyřazenou ponorku, která křižuje oceány, je nezjistitelná a zatím uvnitř probíhají výslechy těch nejotrlejších z otrlých. Sem umístí i Jean-Clauda. Ten je samozřejmě nevinný (alespoň to o sobě tvrdí) a jak jinak hodlá z ponorky potopené hluboko v oceánu prchnout... Divák tak uvidí celou řadu soubojů, těch pěstních bohužel ubylo. Kapitánský můstek ponorky byl srandovní, připomínal kabinu metra... Tma, zeď se stejnými budíky a na zdi dva monitory na kterých se točila kola..:-) Posádka byla rasově korektní kapitán běloch, důstojník Afroameričan a druhý (ano víc jich tam nebylo :-) !) Asiat. Chyběl Indián a Eskymák. Ponorka je opravdu jemný stroj, stačí jedno kolo pootočit na druhou stranu a je vymalováno.. no nic, nebudu spoilerovat. Docela rád jsem oba dědoušky po čase zase viděl spolu a docela jim to klapalo. Dávám tedy za 3 něco (co - to je tajné) * * *

    • 25.4.2020  12:29

    No vida! Další povedený western! A jak povedený! Ten závěr člověk fakt nečeká i když v obsahu je toho vyslepičeno až až. Nejprve mne ve filmu zaujal nepřehlédnutelný Sid Haig. Netušil jsem, že se objevuje i v takto civilních filmech (i když to civilních by mělo být spíše v uvozovkách jak jsem později zjistil). Znám jej spíše z filmů Roba Zombie.. .:-) . Pak mé srdce plesalo stále více... starej Russell, Fox, kterého mám rád od LOST a Wilson a samozřejmě Jenkins... S takovouhle sestavou bude radost krávy značkovat či desperáty honit říkal jsem si. Jenže to co přišlo pak mi vzalo všechny mé představy jak vypadá western byť soudobý. Jediné co mně tam trochu štvalo byla ta road movie táhnoucí se středm filmu, kdy mne zejména poskakující Wilson vytáčel k nepříčetnosti... Jýá bych jej prostě zastřelil jako koně aby se netrápil :-) . Závěr filmu stál za to, úplně jsem zase dostal chuť zahrát si Far Cry Primal... Samozřejmě nesmí se u filmu moc přemýšlet, pochybuji, že by v době telegrafu bylo něco podobného možné, byť je prokázáno, že některé indiánské kmeny rituální kanibalismus považovali za věc zcela v pořádku. (zde je nutno podotknout, že když šlo do tuhého jedli lidské maso i první britští osadníci po roce 1600 jak nedávno zjistili vědci). Tady jsme ale přeci jen o pár stioletí dále. Film byl super, konec byl na mne moc rychlý. Dávám za 4 lebky jako znyčky posvátného území. * * * *

<< předchozí 1 2 3 4 30 58 87 115