Big Bear

Big Bear

,,Hammer Flight'' Leader - Ondra Pátek

okres Praha-východ
Milovník filmů - válečných zejména


53 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 26 51 76 101
    • 21.9.2018  21:10

    Burton si vše tak nějak dělá po svém a je to dobře. Různých filmových adaptací Alenky už bylo nespočet, ale tohle bylo zase něco krapet jiného byť se základní příběh celkem dost respektoval. Chyběl tomu ale takový ten Viktoriánský styl, který u Burtona tak nějak očekávám (krom úvodu)...Trikově to bylo zajímavé, místy však až mírně halucinogenní :-). Depp si střihl zase jednu z hlavních rolí a zase dost zvláštní idividuum... ostatně jako vždy. Dětem se to ale líbilo a holiče z Fleret Street jsem od toho nečekal, takže spokojenost. * * *

    • 21.9.2018  21:03
    Druhá míza (2015)
    ****

    Al is back! Po řadě prapodivností se můj miláček objevil konečně v něčem jako stvořeným pro něj. Ano, ano. Děj o pohádkově bohatém dědečkovi tu už párkrát byl, ale tohle mělo šmrnc. Jednak to bylo samozřejmě Al Pacinem. Z jeho očí i přes jeho věk jsem zase viděl koukat čerta z Ďáblova advokáta, přísahám že jo. Ale nebylo to jen jím. Film je velmi vtipně a citlivě prolnut písničkami Johna Lennona a jelikož je on zase pro změnu mým dvorním zpěvákem nemohl jsem si více lebedit. Sám námět opřený o jeden zašantročený dopis zas taková tuctovka není. Někdy to holt tak v životě přijde. Řítíte se jím jak to jde a najednou zjistíte, že jste nějak blbě odbočili. Nevíte kdy a nevíte kde, možná to tušíte. Před vámi je konec cesty a sráz. Někdo dobrzdí, někdo ne. Někdo si všimne celkem rychle, že jede blbě, někdo to nepozná za celej život. Těch možností jak to zjistit je nepočítaně. Pro někoho tím může být vážná nemoc, pro někoho zlý skutek co už nejde před sebou samým okecat, někomu to prozradí přátelé a někdo to tak nějak pozná najednou sám. Hrdinovi filmu bliklo ve chvilce, kdy četl dávno psaný a jemu věnovaný dopis. A v tom je kouzlo filmu. Pro mně je to ta pravdivost, to hození ručky v plné rychlosti, kdy po kvílení brzd se člověk zastaví, kouká překvapeně kolem sebe a vidí ty míle zbytečně ujetých kiláků... Sám mám teď pocit, že jsem krapet zakufroval a tak mi film celkem sednul i když to bylo zbytečně moc happy... Jenže já se chtěl včera bavit, smát se a Alovi se to párkrát podařilo. Takže zaokrouhlím nahoru a dávám za 4 lajny koksu... * * * *

    • 6.9.2018  22:29
    Rapl (TV seriál) (2016)
    ****

    Hynek Čermák je sázka na jistotu. Detektivky u nás vždycky frčely a ty seriálové obzvláště. Vzpomeňme na Hrušínského či Kodeta... Já osobně mám dojem, že dnes je u nás předetektivkováno. Podobně jako jeden čas se TV tvorbou hnala vlna doktorománií je to dnes něco povného se všemi různými krimi odděleními napříč republikou... Vždycky je tam nějaká partička ve stylu mordparty rady Vacátka, jenže tím, že leckteří herci hrají hnedle tu, hnedle tam... má divák občas problém si uvědomovat na jakou že to policii vlastně kouká... Tady seriálu prospělo, že byl zasazen do prostředí Krušných hor, které jsou opravdu krušné a tak o atmošku ve stylu severských detektivek není nouze. Akorát halt někomu může vadit, jak to tam ten pražák natírá bystrým úsudkem místním strážcům pořádku, o zločincích ani nemluvě... :-). 4 rány pěstí. * * * *

    • 5.9.2018  22:59

    Ehhh.... jednou stačilo. Proč ale proboha pan Postránecký ??? - ODPAD

    • 2.9.2018  11:43

    Nejsem citlivka a erotické scény mi nedělají problém s červenáním, když už na ně přijde. Bohužel tady jich na nás hned v úvodu film vrhne tolik, že má divák pocit, že sleduje nějaký soft erotický film odehrávajícíc se v sedmnáctém století v Amsterdamu. Což o to. Město bylo ztvárněno dokonale, opravdu jsem si coby milovník historických věcí pošušňával (tady trochu nechápu některé, kterým to připadalo ,,málo výpravné''). Podobně se mi samozřejmě pěkně koukalo na Alici Vikander, jakousi mladší verzi naší Ivy Bittové :-). Fakt jsou si podobné, jen Vikanderová asi hůře zpívá ! Jenže toho milování tam zkrátka na úvod bylo moc, jelikož děj se prakticky neměl šanci pořádně rozběhnout. Nešlo ani tak o explicitu jako četnost. Naštěstí po pomalém rozjezdu film konečně začne mít jakous takous zápletku, která se ke konci velmi pěkně rozjíždí a to skoro až do neuvěřitelných souvislostí. Závěr byl v tomto ohledu překvapující a to mile, protoža ta doba byla krutá a jakákoliv troufalost či podovod se nemilosrdně trestal. Koneckonců, o prachy jde vždy až na prvním místě. Waltz si u mně konečně napravil reputaci po té šílenosti s Tarzanem ve které jsem jej naposledy viděl a jeho role velmože obchodujícího s kořením a zlomeného výčitkami mu skvěle sedla. On je prostě noblesní sám o sobě a proto mi k němu sedl i ten konec filmu. Z čeho jsem byl opravdu paf byl ten Amsterdam. Tvůrci si dokonale vyhráli s životem na ulicíh a fakt to nevypadalo jako v jiných filmech, kde v nějaké staré ulici starého evropského města nahází filmaři na zem slámu, stlučou pár stánků z prken na něž navěší plátno, na pult dají rajčata a za něj postaví vyjevený komparz v dobových hadrech s trochu ušmudlanou tváří s tím ať něco jako rovnají a nezevlují do kamery nebo na hlavní herckou hvězdu, prostě jako že renesance... Tady jste tam opravdu byli a když film skončil, vrátil jsem si to a koukal se jen na ty lidi na ulicích. Rybáře, obchodníky, boháče, lehké děvy, úředníky, námořníky... Super! Samozřejmě každý z nás zná Holandsko jako zemi tulipánů. Vždycky jsem si myslel, že se jim tam daří díky klimatu a třeba i že je tam šlechtil nějaký borec na všechny ty cibule... Jak tam ale blbli kvůli této květině jsem se dozvěděl až z tohoto filmu a fakt jsem zíral. Už jen pro to stojí za to film vidět. Proti Dívce s perlou ale přeci jen filmu něco chybělo. A to něco byly nějaké větší emoce. A prostoru na ně tam byla opravdu hromada! Nebude to tedy za 4 cibulky, ale za tři mušle v sudu s muškátovými oříšky... * * *

    • 30.8.2018  08:27

    ,,Víte, mně vždycky zajímalo spíš nekonečno, než konečno... '' ----- Úžasná věc. Pan Werich byl a je u mně neskutečná osobnost. Ano, před komančema se krapátek přiohnul, ale na rozdíl od pana Voskovce byl on vždy taký lidovější a tak věřím, že mu některé myšlenky socialistického uspořádání nepřišly špatné. Samozřejmě ho ale jako umělce, škrceného názorově i lecos štvalo a konec šedesátých let umožnil s tím závanem svobody občas něco lehce kritického říci i v tu stranu kam by se to člověk dříve neodvažoval. Je to znít i z tohoto pořadu a vlastně jsem to tam neustále cítil. Z pana Wericha sálá moudrost starého muže. Sálá přirozeně, je nehraná, již jen z jeho projevu víte, že k vám hovoří vyjímečný člověk, kterého je třeba dobře poslouchat a to každičké slovo! Podobný pocit jsem měl jen u jiného člověka a to u přednášek MUDr. Františka Koukolíka. Na rozdíl od něj je mi ale Werich rozhodně srozumitelnější.. :-). Krásný pořad, který nám uchoval záběry na výjimečného muže a který uchoval jeho myšlenky. * * * * *

    • 26.8.2018  14:03

    Dokument je věnovaný známému socialistickému svátku, II. spartakiádě. Je rok 1960 a ta naše socialistická, komunistická republika je právě stará 15 let. Stejně tak Jana, která tam má cvičit. V dětství neměla vždy veselo, ale stát jí umožnil už se jen smát a dokonce cvičit na spartakiádě... Jejímu cvičení a nejen jejímu je pak věnován zbytek dokumentu a hlavně skladě Zapalte ohně na horách ! :-) No, co dodat. Snad jen pevné zdraví Janě, protože to ostatní už naštěstí odnesl čas... *

    • 25.8.2018  23:46
    Austrálie (2008)
    ****

    ,, Kdy už budeme na Farway Downs?'' - ,,Už jsme tam, dva dny''. Jo, Austrálie... Co bych za to dal - prohánět se s Nicole na koních pod nedozírným australským nebem, večer si v buši rozložit ležení, opéci na nahřátém kameni steak z klokana a koukat spolu na tisíce hvězd tam nahoře, samozřejmě jen do doby než by se ke mne přivinula s tím, že ji už hvězdy nezajímají když jsem tam já... Eh.. no, ehm .. zpět k realitě. Po hodně , hodně ale hoooodně dlouhé době se podivuji nad komentem DaViDa´82, jehož si velmi vážím a jehož komentáře mám často chuť jen podepsat, protože hodně věcí vnímá stejně jako já. Spojovat Moulin Rouge a tímhle filmem prostě nejde i když to točil stejnej rejža, v obou hraje skvostná Nicol a v obou předvádí, že je i sakra dobrá zpěvačka, na což v Austrálii měla jen pár sekund a přesto to dala. Já bych měl jiný příměr. Někdo mne možná zatratí, ale dovolím si film srovnat s Anglickým pacientem v takové australské verzi. Je v tom totiž znát autralský poněkud drsnější humor, australská láska k tomu až neuvěřitelnému kontinentu, který se miliony let vyvíjel sám a který pak byl osídlen opravdu pestrou směsící lidiček z nichž vznikl hrdý schopný národ, který se bohužel už krapet hůře, tak jak tomu bylo i na jiných světadílech choval k původnímu obyvatelstvu. To je naštěstí v australské tvorbě čím dál více reflektováno a to včetně problémů domorodých obyvatel v dnešním světě. Moc mně potěšila přítomnost Davida Gulpilila, kterého vždy rád vidím v australáckých snímcích. Nemohl samozřejmě chybět Bryan Brown a Hugh Jackman, který ukázal, že to v sedle fakt slušně umí ! Příběh je chvilku romantickým filmem, chvilku westernem aby skončil jako ryze válečný film, to když imperiální Japonsko začalo pokukovat po Austrálii a přemýšlelo o invazi, ke které naštěstí nikdy nedošlo. Ano. Digitální efekty jsou někdy okaté. Divák zvyklý na dnešní animace hned ve filmu poznal, kde je co ,,dokreslováno''. Na rok 2008 to ale vypadalo slušně a ono upřímně, sežeňte někde letku Zer a bombardérů D3A Val a potopte s nimi pár parníků v zálivu v reálu aby to vypadalo co nejvěrohodněji... To je prostě nereálné. Ano příběh je někdy až jednoduše přímočarý a předvídatelný. Zkrátka - příběhu Lady Ashly můžete brát jako pitomost, protože britská aristokratka by se k ničemu z filmu nikdy nesnížila, nebo jako příběh, který se mohl stát. Ve třicátých a čtyřicátých letech a opět za války stejně jako za té první se mohutně emancipovaly schopné ženy a leckde přebíraly práci mužů. Tam někde v rámci práce v továrnách u armády či dokonce v rolích pilotech přelétávajících bombardéry a stíhačky z továren k mužským operačním jednotkám začlo to, co dnes končí nápady jako ,,chlapi na mateřské'' apod. :-).. Já to beru jako takovou příjemnou romantiku z krásného prostředí, milým příběhem protkaným původními obyvateli i s jejich kouzly, která skončila v oblacích mastného čeného dýmu, tak jak nejen ráj v Tichomoří po invazích Japonců v Pacifiku. Samozřejmě kvalit Pacienta to nedosahovalo, ale na 4 cejchy ranče Farway Downs to stačí. U mně určitě! * * * *

    • 24.8.2018  17:43

    Vzhledem k době vzniku tohoto dokumentu bych byl velmi opatrný s jakýmkoliv hodnocením. V té době se lhalo jako když tiskne... Ze zdi jmen padlých při obraně republiky dokument vybírá pár jmen, která se konkrétními příběhy snaží připomenout. Dozvíme se tak o smrti mladého strážce hranic při přestřelce s Banderovci či příslušníka SNB, kterého měla zabít skupinka chlapců snažít se přejít na západ. Nejsou tam však jen ti co zemřeli ve službě během divokých padesátých let. Dokument např. přopomene i jméno příslušníka SNB, který byl smrtelně postřelen při honičce s poštovním lupičem.... Závěr vyzdvihuje práci příslušníků SNB, která klade vysoké nároky a je zcela zásadní pro bezpečí socialistické společnosti... Dávám za jednu modrou volhu s bílým pruhem. *

    • 24.8.2018  00:08
    Kvarteto (2017)
    ***

    Tak tohle je můj 3000 komentář... 13 let koukání na filmy, 13 let poznámek k filmům... Chtěl jsem aby to k tomu dnešnímu jubileu nebyla nějaká odpadovka a tak jsem vsadil na Krobota. Díra u Hanušovic byla slušná a tenhle film měl jednu velkou devizu. Někomu se líbí, někomu ne, někomu přijde blbá a někomu zase všestranně nadaná. Ano, řeč je o Báře Polákové. Já jí můžu kdekoliv a jakkoliv, navíc ji považuji za velmi krásnou ženu, takže když už nic jiného, tenhle film jí byl plný. Ovšem co k obsahu říci... Utahaná nuda. Ne bez myšlenky, ale utahaná. Měl jsem skoro pocit, že koukám na Indiánské léto po X letech... Teenagery kdesi na venku vystřídali čtyřicátníci ve městě. Brutus pak jakási rocková uskupení a samozřejmě kusy smyčcového kvartetu. Dialogy však byly téměř identické a podobně prázdné. To ale není Krobotova chyba. Možná je to situací ve které se momentálně nalézám, ale tak nějak mám pocit, že dnešní čtyřicátníci jež dokonale reflektovaly filmové postavy jsou na tom se svými intimními životy povětšinou slušně řečeno v prdeli. Materiálně jsou zabezpečeni, žijí ve svobodě, v otevřeném světě plném příležitostí, ale co se týče vztahů, je někde problém. Kam se podívám tam se podívám, ztroskotává kolem mne jedno malželství za druhým, lidi jsou nestálí.. Chtějí svobodu, individualitu, nezávislost... Partnerství je svazuje a to nemluvím o manželství. Ano jsou vyjímky, kde to klaplo, kde je ruka v rukávu... Ale těch ohnivých chvostů na obloze v poslední době vidím kolem sebe až moc. Myslím, že to zmatení, to přebažení se všeho co dnešek nabízí Krobot nabídl skvěle. Otázkou je zda jsem to chtěl k reálu ještě vidět i ve filmu... Alespoň tam byla ta Bára... Takže já dávám za 3 trubky z lešení. * * *

    • 23.8.2018  19:58

    Dneska jsem zcela náhodně narazil na Československu na tuto záležitost a zaujala mne hned od prvního okamžiku. Něco to v sobě mělo. Něco co by tak rádi měli všichni režiséři ve svých válečných dramatech, ne však každému se to povede tam nějak dostat. Je to takový ten pocit smutku smíseného s melancholií při vzpomínce na okupaci a zmařené osudy našich lidí, kteří nebýt války dál by si žili své životy v poklidu. Pro rodinu hlavního hrdiny to platí dvojnásob. Smíšená manželství, kdy jeden z páru byl Žid to měla za války stejně těžké jako Židé svůj úděl sám. Ne každý dostál svému manželskému slibu věrnosti v dobrém i zlém, v neštěstí a nemoci a neopustil svoji blízkou polovičku. Někteří kvůli tomu šli i do koncentráku. Snadnější volba byla rozvod. Někdy po zralé úvaze obou, někdy ze zbabělosti, což bylo to nejodpornější opuštění nejbližších... To je v podstatě i příběh hlavního hrdiny, kterého ale postupně začne dusit svědomí aškoliv si neustále zdůrazňuje, že on za to nemůže, že on má ruce čisté... Každá těžká doba tříbí charaktery a tento film na to skvěle poukazuje. Hlavní roli štramáckého lázeňského primária ztvárnil a myslím si, že škodě ne-herec Josef Novotný. Nejen jeho slovní afektovaný projev, ale hlavně osmdesátkový outfit asi filmu uškodily nejvíce. S dlouhými kudrnatými vlasy přes krk a knírkem mi opravdu hodně připomínal Petra Jančaříka co uváděl Vegu. Nedobovým outfitem trpěla i další řada postav a týkalo se to zejména účesů. Další podvností byl dabing českých herců jinými českými herci. Skvělého esesáka Vašuta například daboval Pavel Nový a bylo to pro mně stejně nepříjemné, jako kdyby ho daboval Aťka Janoušková (nic proti Aťce ani Máje!). To je ale asi tak jediné co mi vadilo a je to škoda, jinak film mohl mít klidně plné hodnocení. To ostatní bylo ve filmu uděláno pěkně. Postupný nástup nacismu, válka, zatýkání i život v Luhačovicích během války. Po skončení filmu zůstala taková podivná pachuť čehosi hezkého a zbytečně zmařeného (z hlediska rodiny hlavního hrdiny) a to je přesně to čím by mělo disponovat dobré válečné drama. Pan Zeno Dostál má coby tvůrce předlohy, řežije i scénáře můj respekt. A hodně pochopitelně udělala i hudba pana Fišera. Dávám tedy za 4 obvazy z opuštěného sanitního vozu. * * * *

    • 23.8.2018  16:51

    Tyhle filmečky ze světů tam někde jinde, to když upadneme do koma či rovnou zemřeme mám moc rád. Jako každého mně zajímá co je tam za onou branou. Zda nic, nebo ráj, peklo, či úplně jiný svět... A zda jak zpívá Dan než mu ještě hráblo - ,,tam maj čistý záchody'' . Energie se prý jen tak neztrácí... Určitě by jistá forma místa, kde se dá potkat s těmi co tu už nejsou byla fajn. Člověk by se mohl setkat s blízkými, mohl by říci co sdělit tady na světě nestačil, měl by šanci se třeba i dodatečně omluvit... A hodit řeč třeba s Glennem Millerem, či nějakým tím stíhacím esem by také nebylo špatné ! Od Čarovné země jejíž obsah jsem částečně znal a nebyl to ten oficiální, který je tentokráte opravdu stručný jsem čekal něco podobného jako úžasné filmy Jak přicházejí sny. Tohle ale bylo hodně dětské, byť řada momentů ve filmu byla velmi zajímavá a nejeden nápad nutil k hlubšímu zamyšlení. Ústřední dvojce Ryan s Hayden byla moc fajn, z Hayden úplně sálalo slunce. Mám rád i dobrotivě vyhlížejícího dědečka Stahla, který mi tu také velice sedl... Kdyby to bylo zaměřeno víc na dospěláky, mohlo to být určitě mnohem zajímavější. I tak ale dávám za 3 střely na branku. * * *

    • 21.8.2018  21:44
    Dubček (2018)
    ***

    Historicky celkem přesné, byla z toho cítit maximální snaha o autenticitu. Oproti jiným filmům prolínání mezi hranými pasážemi a dovovými záběry díky sépiovým filtrům bylo téměř neznatelné a to velmi chválím, protože jindy je skok z barvy do černobílé opravdu pěst na oko a divák hned vidí, že sleduje jen ,,reprízu'' něčeho dodatečně uplácanou v ateliéru bez řádného rozpočtu znemožňujícího to celé natočit bez dobových vsuvek. Jastraban - matador nekonečného seriálu TV Nova Ulice na takovouto roli asi čekal dlouho a těžko říci zda mu někdy přijde pod ruku další taková osobnost. Toliko k filmu, protože je to tu hlavně o něm, nikoliv o Dubčekovi samotném. Já osobně jej beru náhledem dvou optik. Jednou na něj koukám optikou šedesátých let, kdy po šílených padesátých letech jakýkoliv závan svobody a reforem působil v zemi těžce spoutané komunismem opojně a nádherně. Určitě nebyl svině jako Husák nebo Bilak a spol., možná byl i trochu naivní, ale také určitě nebyl v Kremlu takový hero jak ukazuje film aby tam bouchal před Brežněvem do stolu takovým způsobem, že se soudruhu Leonidovi rozechvělo jeho husté obočí a z neodklepnutého cigára odpadl popel... Vzdálenější optikou jej beru jen jako mladého komunistického aparátčíka - jakousi podivnou serebritu totality i s celou tou skvadrou soudruhů odvezených do Moskvy, který se nezříkal ideálů komunismu, socialismu, dělnického vedení a diktatury proletariátu. Koneckonců sám se tím v Moskvě opakovaně hájil a to i ve filmu. ,,Socialismus s lidskou tváří'' možná pootevřel stavidla svobody slova, revidoval sem tam nějaký ten šílený proces z dob Gottwalda, pořád se však opíral o nepropustnou hráz komunismu. Je otázkou, kam by to vše došlo, nebýt srpnové invaze. Určitě ne tam, kde jsme dnes. Nejsem Slovák. Není to můj hrdina a ani to není můj hrdina srpna 1968. Je to prostě komanč, který byl tehdy u toho. Jsem rád, že se nestal prezidentem ČSFR, protože by to bylo opravdu podivné navázání na cosi, čemu se v listopadu 1989 snad definitivně odzvonilo klíčema na náměstích. Souhlasím s Enšpíglem, že pokud mluvíme o hrdinech byl to opravdu především František Kriegel, který nepodepsal Moskevský protokol ačkoliv věděl co to znamená. A znamenat to mohlo všelicos. Jen ať si někdo nemyslí, že v srpnu 1968 byla v Rusku už jiná doba a nemizeli lidi jen tak jako dříve... A tak tedy dávám za tři kostky cukru kdyby bylo třeba, protože jako politické drama si to udrželo moji pozornost v tento památný den padesátiletého výročí od okupace bratrskými armádami až do konce. * * *

    • 21.8.2018  00:03

    Tak jsem si v den padesátiletého smutného výročí okupace naší země bratrskými vojsky pustil tuhle věc. Moc jsem od ní nečekal. Kvality Pelíšků či Hořícího keře jsem se neobával spíše jsem od toho čekal druhou Operaci Dunaj. A tak nějak to i dopadlo. Celé mi to vyznělo jako takový obsáhlejší díl seriálu Vyprávěj. Retro filmy se musí umět. Není to jen o dobových proprietách, účesech, módě... Jsou filmy kde na to kouknete a hned jste v té době a jsou filmy podobně jako to vnímám u Vyprávěj kde i když máte všechny ty kytičkované záclony, oranžové či bleděmodré kuchyňské linky, cukřenky a sifonové láhve... prostě to není ono. Tady jsem to cítil stejně. Možná o to více, že vlastně nic jiného ani pořádně nešlo sledovat protože herci se doslova filmem ploužili a těch 114 minut okupace bylo fakt dlouhých a především nudných. O co ve filmu jde? Možná budu lehce spoilerovat, ale to nechte být. Tomáš má rád Táňu. Rád by se s ní vyspal, ale Táňa nechce. Je totiž těhotná a s jiným a neví jak to Tomášovi říci. Do téhle šlamastiky aby toho nebylo málo překročí hranice naší země okupanti. Skupinka Rusů dostane za úkol hlídat most v Davli a v té chvilce dojde k několika osudovým střetům mezi vojáky a místními lidičkami... Vypadá to napínavě? Fakt nebylo! U Ivana Luptáka si do teď nejsem jistý zda tak dobře hrál toho svého ňoumu, nebo jím skutečně je. Tomicová neskutečně přehrávala a fakt stačilo ještě jedno filé a šel jsem to vypnout! Jediný kdo trochu zachraňoval herecké řemeslo byl pan Viktor Preiss. Bohužel i on neměl moc prostoru v rámci dost neinteligentního scénáře. Vrcholem všeho byly všechny ty různé pláče zlomených českých lidí, u kterých jsem dotyčným hercům nevěřil ani jedno škytnutí... Tohle prostě nebylo ani drama, ani komedie, ani válečný film... Tohle jak říkám byl prostě díl Vyprávěj ze srpna 1968 z Davle, kde se toho evidentně krom erotického loudění v chatce a jedné podivné přestřelky moc nestalo... Dávám tedy za dvě filé a doufám, že téma srpna roku 1968 se chopí nějaký zručný český režisér a natočí opravdové válečné drama, které si tento milník v dějinách naší země už jen kvůli obětem a perzekuovaným určitě zaslouží. Ty dosavadní české pokusy byly krom Pelíšků fakt spíše hrůza a neumětelství... * *

    • 19.8.2018  21:49

    Náhodou to bylo vtipné. Myslím, že se v tom najdou ti, kteří doma měli psa nebo kočku, ideálně oba jako já. Jen tak potom pochopí řadu super hlášek a debat ve filmu jako tu když vlčák vysvětluje kočce, že běhat za míčkem je bezva zábava a navíc je to sport, zatímco to ona považuje za dementní zábavu hloupého psí plemene... A do toho všeho ještě holub... :-). Najdeme tu i nejednu narážku na nějaký ten filmeček, zejména na Alcatrazu vám bude leckdo povědomý ! Dávám tedy za tři části plánu k satelitu! * * *

    • 15.8.2018  21:21
    Dopis psaný španělsky (TV film) (1980)
    **

    Na primitivní zápletku předvedlo skvělé herecké obsazení co se dalo. Hlavně Hanzlík byl super a s bradkou vypadal úplně jinak. Škoda, že tak nebyl nasazován častěji. Jinak k této inscenaci není moc dodat. Interiéry zaujmou především množstvím plakátů. Ty bych čekal v dětských pokojích a ne i v bytech dospěláků... :-). Dávám za dvě elektronky. * *

    • 9.8.2018  22:21
    Hroch (2017)
    ***

    Příjemná inteligentní komedie, která však vyžaduje aby se divák nad průpovídkami hlavního hrdiny zamýšlel. Jen tak mu neuteče řada vtipných postřehů a dialogů. Je to zkrátka takové mile britské jak to mám rád. Divák má také možnost podívat se pořádněji do jednoho z těch panských sídel, které často k rodovému nebo místnímu jménu mají připojeno Hall a které se hojně budovaly pro šlechtu a boháče v osmnáctém století na anglickém zeleném venkově, daleko od kouře a špíny velkých měst. Film má takové vlažné tempo, které ovšem v závěru z komedie vygraduje do drama a k zajímavému vysvětlení oné záhady na Swafford Hall. Dávám za tři lahve dvanáctileté whisky. * * *

    • 9.8.2018  22:10
    Na doraz (2017)
    ***

    Chrysler vrsus Volvo. Hádejte kdo to dá víc? :-). Tenhle film mi vpodstatě dal co jsem očekával. Chvilkami to bylo i napínavé, chvilkami to nemělo moc logiku. Např. hned v úvodu kdy Berry skočí do svého vanu a chopí se pronásledování svého synka poctivě objede trávník, který je mezi již rozjetými únosci na hlavní silnici a místem, kde parkuje. Poté dá přednost několika autům než dá motoru pořádně napít. Já tedy nevím, ale já bych to střihl rovnou k nim... A je tam toho více. Když jí bouchne airbag do obličeje, chvilku mžourá, vysmrkne krvavý šlem z nosu, zařadí a jede dál... Osobně jsem naštěstí tu čest neměl, ale známé nedal takhle jednou přednost borec z vedlejší ulice a trefil je do boku. Neměli obrněnec jako Berry v tomto filmu, ale auto je ochránilo a hlavně airbagy včetně těch bočních. Osádce auta se nic nestalo. Ale ještě 10 dní vypadala, jako teď ten statečný člověk, co se v Dubí zastal paní na plovárně a vzala si ho do parády na férovku sedmička Rómes. Sotva lezla a že by po tomto měla sílu někoho pronásledovat dost pochybuji... No ale tohle je film, že. Partička gangsterů byla správně odporná, hlavně panička. Oceňuji, že se nezapomnělo na odřeniny loktů ! Líbila se mi i ta cesta po Státech po všech těch mostech a dálnicích. Závěr byl už dost přitažený za vlasy, kdy reportér sděluje že probíhá zatýkání v Londýně, Paříži a dokonce v Saúdské Arábii! A to ve chvíli kdy první policejní vozy sotva dorazily na místo... Ale což, koukat se na to dalo, tak dávám za 3 nahrané zvukové záznamy na dětskou vysílačku. * * *

    • 9.8.2018  09:32

    ,,Jsi nejbohatší člověk na světě, kolik ještě musíš mít aby jsi byl spokojen?'' - ,,Víc, mnohem, víc'' ------- Tenhle film o skutečném Harpagonovi mi znovu jen dokázal, že prachy nejsou všechno. A u tohohle rodu to platilo dvojnásob. Getty III se nikdy z únosu nevzpamatoval, bral drogy a do konce života byl alkoholik. Notora z něj udělali únosci, protože opilej byl hodnej a nedělal problémy. Zemřel jako slepý, němý, ochrnutý vozíčkář v 54 letech. Opuštěn rodinou a bohatým otcem, který tvrdil, že si za únos mohl sám... Musím ocenit, že si herci byli velmi podobní svým originálům. Užíval jsem si i tu Itálii šedesátých let se všemi těmi Fiaty, Alfami atd...Dechberoucí byla scéna s přijíždějícím vlakem na poušti k sedícím šejkům na stoličkách... Tehdy ještě Saúdská Arábie byla jen poušť a shluk domečků kolem oáz... tady se začaly psát ropné dějiny... Natočeno to bylo svižně, prakticky bych neměl výhrad. Až na jednu. A ta výhrada má dokonce konkrétní jméno. Jmenuje se Kevin Spacey. Ten měl původně hrát starého Gettyho a já s ním dokonce viděl i trailer (mimochodem je ještě stále k vidění na ytb). Jenže v rámci něčeho hodně podobnému mccarthysmu - dnes se tomu říká MeeeToo (ta eee jsou tam správně Meee dělají mečící kozy) to kvůli nějakému snad dávnému hříchu semlelo i KS. Nemám nic proti tomu aby když je někdo čuně, dostal po hubě za to, že nějakou mladou hérečku nutí k sexu s tím, že jí dá roli. Mno i když ještě dnes to takhle jednoduše leckde funguje ke spokojenosti obou stran a nejen ve filmařské branži. Neříkám však, že je to OK a rovnou tvrdím, že Weinstein byl evidentně skutečně nadržené prase zneužívající svůj vliv. OK. Ale vzpomenout si po dvaceti, třiceti i více letech, že jsem byl zprzněn, že mi na střední někdo sáhnul pod sukni... To sorry. Spaceyho to semlelo slušně, deprese, psychiatři, poškozené jméno, snad pokus o sebevraždu... Scott to vzal nejjednodušší cestou. Prostě Kevina vyzmizíkoval a film dohrál stařičký Plummer. Plummera mám rád, nic proti němu, na své stáří dal film na jedničku s hvězdičkou! Od Scotta mi to přišlo dost kách a nefér. Já mám Kevina rád. Je otázkou jak by vypadal film s ním. Možná by byl i lepší. Proto filmu dávám jen za tři kopie kentaura. * * *

    • 9.8.2018  09:15
    Lesapán (studentský film) (2015)
    ****

    Tak tohle je opravdu pocta Erbenovi. Klidně to mohla být další epizodka filmové Kytice. Viděl jsem to nepolíben obsahem i komentáři a tak jsem zprvu nevěděl o co go. Alien versus hajný Robátko říkal jsem si? Ale pak jsem pochopil. jako studentský film to bylo super. Mělo to i správně hutnou atmosféru a v jednom místě jsem byl napjatější víc než u leckterého skutečného hororu. Z hlediska kvality je to srovnatelné s Ropáky troufám si tvrdit! Já se naštěstí v lese chovám slušně, přírodu mám rád a chráním jí a tak se snad na ty houby nemusím bát chodit... Dávám za 4 rohlíky. * * * *

    • 7.8.2018  22:31

    Tak tohle byla hodně zajímavá záležitost. Solidně postavený scénář i výborné herecké výkony, takový mám dojem po dokoukání. A to nemluvím o pár opravdu nepříjemných chvílích, pokud jste pejskaři. I psímu herci dávám za jedničku ! A vskutku zajímavá po všech stránkách byla i tmavooká Eliška Křenková coby spolubydlící .-). Zkrátka a dobře jedná se o dost povedený film ze současnosti s řešící aktuální problémy natáčený v exotických lokacích. Reflektuje mimo jiné i současnou rozšířenou nákazu kdy si ženy po čtyřicítce najednou uvědomí, že musí být nezávislé, že žít v rodině prostě nejde a od rodiny odejdou... Dávám za 4 kérky. * * * *

    • 7.8.2018  20:59

    Nemám rád Steve Martina a ani nevím proč vlastně. Jako herec je mi nesympatický. Nakonec jsem si tu v téhle komedii na něj nějak zvykl... Ta je sama o sobě takovou klasickou (tedy solidní) komedií osmdesátých let, kdy Clark Griswald se se svojí rodinkou také proháněl napříč Státy. Kdo viděl Na doraz (2010) bude mu lecos povědomé. Režisér Todd Phillips se totiž tímto filmem zjevně inspiroval. Humor už je ale na dnešek krapet vyčpělý, čemu jsem se upřímně zasmál byly vmáčknuté prsty do palubní desky při střetu s dvojicí kamionů na dálnici... A policejní kontrola nezpůsobilého vozu, kterému ale a to je fakt zvláštní! :-) šlo stále rádio. Konec byl takový typicky americký, vánoční a já říkám, proč ne. Za mně je to za 3 spálené kreditky. * * *

    • 7.8.2018  20:48

    I když přihlédnu k faktu, že Amíci to mají jinak, že to jsou patrioti, že mají v úctě svoji vlajku a tak ji věší úplně všude a při jakékoliv příležitosti i tak byl na mne film byl příliš plný patosu a patriotismu. Jo jsem rád, že nějací otří hoši z Rangers či Seals střeží (podobně jak nám tvrdili komančové o pohraniční stráži ČSSR) náš klidný spánek. Jsem si jist bez legrace, že u nich to tak je a že o řadě úspěšných misí se nikdy jako smrtelníci nedozvíme. Proto je mám v úctě a přeji jim dále přesnou mušku na všech těch honech na bad gáje a tanga co jich jen po světě jen je... Je jasné, že občas to z těch kladnejch hrdinů někdo schytá. Občas úplně... Proto se nebráním takovýmto filmům, které mají potřebu vyzdvihnout jejich hrdinství, často utajované aby se mohlo pokračovat, nebo aby se neohrozil nějaký kontakt tam na druhé straně světa kde moskyti nakažení malárií dávají dobrou noc. Akční scény ve filmu a přestřelky byly slušné, bohužel u bitky se čluny se jaksi zapomnělo, že americké lesy mají jiné stromy než ty v Asii a tak ta iluze Filipín byla ta tam... Co mně nejvíce štvalo byla ta moudra vypraveče i hlášky co si kucí sdělovali před akcí. Těžko si představím, že bych někde nahoře v noci v C130 těsně před seskokem na nepřátelské území u sklopené rampy pronesl kámošovi do ucha: ,,Těším se na otcovství, tohle ale miluju'' a takových kydů tam byla spousta... Nebo před tajnou misí si celá jednotka i s rodinami dělá na pláži poslední večer bárbekjů a rodiny pak jdou vyprovodit vojáky k letadlu!!! Tohle nebyl odvod do druhé světové, tam to šlo někde ve Státech jít synka doprovodit k armádnímu busu či vojenskému vlaku směřujícícho do nějakého toho military campu. Vše vyvrcholilo pohřbem (ne nespoileruji, divák je celý film připravován na to kdo zemře) a já mám dojem, že Amíci mají nějakou perverzní zálibu v natáčení vojenských pohřbů... Všichni ti trubači, skládání vlajky, čestná salva, plačící rodina i salutující velitel s jednotkou... V kolika filmech jsme to už viděli??? A vkolika ještě uvidíme??? Takže tohle beru jako průměrný akčňák z armádního prostředí ze současnosti. Dávám tedy za 3 keramické kuličky. * * *

    • 7.8.2018  20:27
    Piknik (1967)
    ***

    Jsem milovníkem válečných filmů, z Pacifiku obzvláště a tak mně potěšila tato česká kapka v moři válečných filmů z bojů proti Japoncům. Počin je to svým způsobem nevídaný, srovnatelný snad jen s krapet starším a už tendečně zabarveným Černým praporem (1958), který se ale zaměřuje na poválečný revoluční vývoj v Asii. Herecké obsazení bylo vskutku skvostné a herecký koncert předváděl opravdu každý z pánů herců. Nejvíce zářil pan macháček a Somr! To si zaslouží vysoké hodnocení, stejně tak zpracování džungle kdesi v Tichomoří. Film vychází z divadelní předlohy a bylo to sakra znát. Ale tentokráte to byl i kámen úrazu. Divadlo, to je hraní. Mluvení, gesta, pohyby, někdy i křik... Jenže nic z toho si předsunutá jednotka průzkumníků amerických mariňáků (navíc evidentně nešlo o žádné zelenáče, ale džunglí a boji s Japíky zocelené veterány) prostě nemohla dovolit... Sorry jako, ale dojít tak daleko od vlastních pozic až k místům, kde se dají Japíci předpokládat, utábořit se na otevřeném prostranství! Udělat si tam táborák ! hulákat, chlastat, dělat kopici a vůbec dělat všeliký bordel (ono už stačilo jako prohřešek to v noci zapálené cígo), to by prostě zkušený Bill či Joe neudělali, pokud by se chtěli vrátit zpátky někam do toho Texasu ke své Marry... Docela jsem měl strach, že než ta tlupa mastňáků přivolá Japonce, že se tam povraždí navzájem, nebo přivolaj medvědy co jim seberou tranzistoráky a za ty si koupí maliny, med a slané buráky !... Takže drama ano, psychologické možná také, ale s válečným filmem to mělo společného pramálo. Pro mně osobně celkem zklamání. Takže já pálím cigárem jen 3 pijavky. * * *

    • 6.8.2018  21:06
    Touha jménem Einodis (divadelní záznam) (2013)
    *****

    Mám moc rád muzikály, ale spíše tu světovou klasiku než ty české zoufalosti posledních dvaceti let. Poslední super věc (a nebylo to bohužel české) byli Bídníci co jsem viděl v devadesátých letech. Pak přišel Drákula a sním vylezly z rakví všelijaké zombie socialistické popkultury. Začaly psát hudbu a libreta a zemí se začala šířit nákaza. Kleopatra, Galileo, Rychlé šípy, Dášenka, Babička a kdo ví co ještě coby muzikál začalo okupuvat prkna nejednoho divadla. A lid lačný rýmovaných příběhů leckdy tupých rytmů začal na tato představení hojně chodit. Úspěch znamenal další nával ryze českých muzikálů a mně to slovo pak začalo znít sprostě, podobně jako slovo děvka. Přesto jsem zbystřil, když jsem zaslechl jednu píseň z této věci. Paní Martu obdivuji jako osobnost i jako úžasnou zpěvačku a celkem mám rád i lecos od Anety Langerové. Igora Orozoviče znám z jiných věcí (Např z Pocty Jiřímu Traxlerovi nebo aktuálně z Balady pro banditu nahranou s Jihočeskou filharmonií) a považuji jej za takovou modrou krev mezi našimi mladými umělci. Je to naprosto univerzální herec i zpěvák špičkových kvalit. Hein a Novák pro mne byli neznámí. Z Langerové jsem měl pravda trochu strach po poslední šílenosti - 8 hlav šílenství, která jí prostě nesedla. Ale tohle bylo jiné kafe! Chytlavé šansonové melodie pana Štolby skvěle otextované Martou Skarlandtovou (ano známou televizní hlasatelkou) jakoby částečně odkazovaly i na osud Marty Kubišové, kterou se komunisté snažili zadupat do země. Sidonie Nádherná je však na časové ose krapet jinde a mnohem hlouběji v historii. Byla tou generací, která zažila obě války i nástup rudého moru v padesátých letech. Z hudby i textů písní na vás dýchne konec zlatého věku Evropy před první světovou válkou, který leckterý historik nazývá belle epoque. Smutek a šok z války zachvacující Evropu i její konec. Dlouhé nádechy po jejím konci zvolna spějící k té druhé, ještě krvavější. Po ní už Evropa nezůstala tou, kterou si baronka pamatovala... Po dokoukání záznamu z ČT Art ve mně tento muzikál zanechal splín a takový podivný smutek. A to si cením. Jen dobrá věc ve vás probudí emoce. Paní Marta na svůj věk zpívala skvěle, Anetě Langerové tohle sedlo dokonale, skvělý byl Ondřej Novák. I mne zprvu lehce zarazil zvláštní zpěv pana Heina, ale nakonec jsem si na něj nějak zvykl byť byl celou dobu v ostrém konstrastu s opravdu profesionálními zpěváky. Co nevyzpíval, to doplnil příjemným herectvím. A hlavně, je to jeho divadlo, které tomuhle skvostu dalo prostor. Onu melancholii skvěle doplnily obrazy pouštěné na plátno za zády herců. Muzikál se mi líbil tak moc, že jsem si zakoupil CD s písněmi. Vzhledem k množství postav, které však hraje omezený počet herců (např. I. Orozovič hraje průběžně 3 osudové muže Sidonie) ale nejprve doporučuji vidět divadelní záznam a pak jít do písniček, chcete-li cele pochopit chronologii příběhu. Tohle byla po všech stránkách úžasná a vyjímečná záležitost a nemohu jinak než dát za 5 dopisů do balíčku svázaného rudou stužkou. * * * * *

    • 6.8.2018  16:41

    Pan režisér je Seveřan z New Jersey... Pokud byl Jižan, pak bych možná i chápal.. :-). Jako komediální béčko a parodie na podobné horory ovšem ale míněné vážně mi to sedlo. I to městečko bylo správně ulítlé se svými ctihodnými občany se starostou v čele. Taky jsem se bál po tom začátku kdy partička odbočí na ,,objížďku'' naštěstí přesně tam, kde si jiné takovéto snímky stanou nekoukatelnými, nnadají (resp. ogrilují) nám tu pořádnou porci šíleností. Takže za mně je to určitě za 2 oběšené kočky. * *

    • 5.8.2018  22:02

    Tenhle v podstatě dokument proložený písničkami Nedvědů je takový otisk starých časů. A to i pro Nedvědy samotné. Rok 1993 byl ještě rokem takového se jakoby rozkoukávání po pádu komunismu. Leckdo chtěl lecos dělat znovu, upřímně a lépe. Jenže s novou dobou přišel i tvrdý kapitalismus. Kdo byl slavný a přežil revoluci (Nedvědi naštěstí neměli z minulého režimu moc škraloupů) dostal se rychle ke slávě a k penězům. A to postihlo i bratry a dokonce jejich rodiny. Nastala nepěkná bitka o majetek a nepřátelství. Dnes je už zase vše jinak, alespoň částečně, ale tehdy v tom roce 93 málokdo tušil co přijde a jejich povídání o bratrství se dnešní optikou jeví jako značně idealistické.... Podobnou proměnou prošel i folk a county a my co tyhle hudební žánry rádi s nimi. Do toho roku 2000 ještě tenhle hudební proud nějak přežíval a dalo se potkat i čundráky na nádražích a ve vlacích a to i s kytarami. Dnes sice nezaniknul, ale jeho sláva je ta tam. A změnila se i ona trať Posázavského pacifiku. Dávno už v Davli nestojí na odstavné koleji umaštěná nepojízdná parní mašinka do které jsme my děti lezli i za cenu nějakého toho těžko vypratelného fleku na oblečení a už tam není ani to staré nástupiště. Dnes už je tam nová bezbariérová koridorová úprava, nová nástupiště ze zámkovky, naštěstí nádraží s restaurací zůstalo a údolí umí stále rozburácet svým dieselem,,zamračená'' s patrovými vagony a kdo má kliku chytí i zrenomovaný motoráček ,,kredenc''. Od dobrého známého také hudebníka - folkaře jsem zaslechl, že vlastně Honza Nedvěd nikdy na čundry pořádně nejezdil. Jeho písně o táborácích, spaní v lese pod igelitem atd... jsou vlastně umně napsaným melodickým kýčem. Jenže ten kýč zlidověl a u těch táboráků a pod těmi igelity, když k ránu přijde déšť se zpíval. Začal žít svým vlastním skutečným životem a v tom tedy vidím ten hlavní přínos těchto písní, které si sám čas od času pouštím jako vzpomínku na dobu, kdy jsem z vandráky narvaného Bráníku vyrážel s usárnou Pacifickou ven z Prahy... A jen tak mimochodem ať z Bráníku do Davle kvůli tunelům či z Čerčan do Davle kvůli přejezdu Luk pod Medníkem a Žampachu (dnes nově opraveného), či dál ze Sázavy do Českého Šternberka, tyhle trati považuji za jedny z nejkrásnějších u nás ! * * *

    • 5.8.2018  19:34

    Řiťka zse jednou na DVD coveru lhal jako když tiskne, počkat on ho vlastně tiskl - aha... A Tak se divák možná bude divit, že ve filmu neuvidí ani jednoho King Konga, ani dva, (natož jejich válku) a ani Ostrov lebek, to ale nevadí. Uvidí zase jiné věci, mimo jiné Posvátnou opici a velké množství zviřátek. Film se totiž částečně točil ve skuečné džungli a částečně v nějaké ZOO. Zápletka je vskutku pekelná a to nemluvím o závěru v jeskyni, který mi připomněl Cimrmana a scénku: Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.” :-). Když jsem se pár komentů zpátky pozastavoval nad tím, že v Aféra Cocorde neběhají nahaté prsatice, protože ty jsou nezbytnou ingrediencí každého italského filmu ze sedmdesátek, něco na tom bylo. V tomto ohledu tenhle film nemá žádnou chybičku a k oné ingredienci nemám výhrad. Celé je to samozřejmě neskutečná blbost, ale jako zábava to funguje skvěle. Je to něco jako první Bondové, prostě taková ta echt akční zábava na klaďasy a záporáky, kteří se nakonci utkají. Tomuto retro výletu prospěl i místy dost špatný obraz a hlavně výborná dobová sedmdesátková hudba. O pekelných maskách opic a počítači ve sluji ani nemluvě. Tohle je prostě důstojný reprezentant dobrodružných filmů své doby, jen se musím usmát tomu označení horor, pokud to ovšem nebylo označení filmu nějakým kritikem :-). Dávám za dva implantáty. * *

    • 5.8.2018  16:59
    Divočáci (2007)
    ***

    Sedí takhle chlapi v hospodě a najednou vstoupí Pepa. Jé co tu děláš? Dyk je středa a ve středu máš manželské povinnosti diví se kumpáni u stolu štamgastů. A Pepa povídá: To jo. Dnes je středa. Taky na mně čekala vykoupaná, vyvoněná jen v průsvitné noční košilce. Hned jak jsem přišel z fachy mně chytla a táhla do ložnice. Tam už zapálené svíčky, rozestláno... Ona si lehla na postel, podala mi pouta co vyndala z šuplíku nočního stolku a řekla: Spoutej mně a pak si dělej co chceš! -- No a tak jsem chlapi tady ! :-) . Tak o něčem podobném jsou Divočáci. A není to tu poprvé. Partička taťků utahaná prací i péčí o rodinu se rozhodne, že vezme mašiny a bez dětí a manželek zavzpomíná na tenkrát. Prostě chlapi sobě. Jenže už nejsou tím čím bývali a tak ani cesta napříč Státy nemůže být podobná té z mládí. Komedie to byla fajn, parta mi maximálně seděla i co do hereckého obsazení, z koho jsem ale nejvíc nemohl byl John C. McGinley coby závistivej polda ! :-))) Jednotlivé eskapády cestou celkem bavily, konec už byl slabší až na titulky. Ty stály za to ! Kdyby všechny dnešní komedie byly alespoň tak vtipné jako bylo toto, to by bylo na světě krásně ! Věším tedy 3 plné igelitové taška na strom. * * *

    • 5.8.2018  16:46

    Luftwaffe měla velkou řádku stíhacích es - se sestřely nad magickou hranicí 100 letounů a Hans Joachim Marseiile byl se svými 158 sestřely jedním z nich. Narodil se 13. prosince 1919 v Berlíně a zemřel při svém poslední bojovém letu na Severní Afrikou 30. září 1942. Paradoxně nezahynul ,,osolen'' některým ze spojeneckých pilotů, ale vinou závady na vlastním motoru. Unikající olej nejen znemožnil výhled z kabiny ale po chvilce se vzňal a pilot musel stroj opustit padákem. Bohužel vyskočil tak nešťastně, že se udeřil o ocas a upadl do bezvědomí v důsledku čehož si neotevřel padák... Toliko k historii. Tenhle film jsem měl léta v pošetce zastřčený u desítek jemu podobných v sekci - válečné, které kdysi vycházely v trafikách od spol. Řiťka video. Ne vše byl výkvět filmařiny, ale občas se tam mezi tím zaleskla perla a já bych si dovolil tvrdit, že toto je jedna z nich. Snad kromě filmů z první světové si ani nevybavuji kromě legendární Battle of Britain, kde by byl zachycen život u perutě Luftwaffe. Tady se jedná o 3 peruť Jagd Gruppe 27. Film je zcela zproštěn jakékoliv ideologie a politiky, naopak má lehce protiválečnou notu. To mi tam ale kupodivu moc nesedělo, nikde tam nepadlo nic o rozpínavosti Německa, zahájení bojů vypravěčův hlas konstatuje smutným hlasem, že ,,válka začala'' a já se ptám sama? Navíc po scéně nácviků ostrých střeleb z Me109 (o tom později) na statický cíl?!! A kluci od bojové perutě se diví, že asi bude válka? To se mohli divit u větroňů, ale ne u stíhačů! Sami piloti pak v Africe jen konstatují, že musí bojovat... V tohle film krapet neodpovídal realitě a dost se na něm podepsalo poválečné natáčení. Ale chápu, že Němci mohli těžko točit nějaký hrdinský epos tak krátce po druhé světové... Vlastně celé Německo, škola, atd... bylo prosto svastik, praporů a podobizen vůdce. Alespoň, že letadla měla svastiku na ocasech, to už by dnes si asi troufl jen málokterý filmař. A teď k těm letounům. Na rozdíl od filmu Orli nad Londýnem, kde Me109 hrály skutečné Spitfiry (aúúúúúúúúú), tady je tomu jinak. Stodevítky byly nahrazeny licenčně vyráběnými letouny Hispano Aviación HA 1109 a šlo o jakousi další vývojovou řadu Mezka G. Spitu je to sice letoun z dálky lehounce podobný, ale pohled na kabinu jasně odkazuje na stodevítku. Z britských letadel se tam mihnou Hurricany a Spity. Z amerických dokonce B17, žádné boje s P40 nebo Mustangy se tam ale bohužel nekonaly... Letecké souboje jsou na svoji dobu udělány vcelku zajímavě, škoda jen, že ten zasažený hurouš se tam objevuje následně asi 4x při každém dalším sestřelu... život u perutě Luftwaffe se nijak nelišil od perutí RAF či USAAF. Všechno to byli mladí dvacetiletí kluci odvelení daleko od domova. Leckdo z nich ještě nepoznal hebkou náruč ženy a tak ve chvílích volna se dohánělo co se dalo, pilo se a veselilo, protože už zítra mohlo osudí padnout na kohokoliv z nich. život u peruti byl také zpracován perfektně a samotného mně překvapila celková kvalita filmu, kterou jsem nečekal. Proto tedy dávám za 4 rytířské kříže. * * * *

<< předchozí 1 2 3 4 26 51 76 101
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace