Big Bear

Big Bear

,,Hammer Flight'' Leader - Ondra Pátek

okres Praha-východ
Milovník filmů - válečných zejména

45 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 23 46 68 90
    • 11.8.2017  21:03

    Viděl jsem to ve 2D, takže chápu, že o velkou část pokoukání jsem byl ochuzen - to ale nemělo vliv na mé celkové hodnocení, protože si ty prolétavající planety či rybky brnkající divákovi o nos dokážu ve 3D představit. Ostrov byl nádherný, život na něm i kolem něj pod hladinou také. Nic však z čeho bychom museli padnout jak se říká na zadek. Stačí si pustit kterýkoliv kanál na satu nebo třeba Primu Zoom a máte tam toho tuny. A kdo chce 3D je tu IMAX a jeho dokumenty typu Galapágy což bylo Adabře hodně podobné. Hlas Oldřicha Kaisera byl ze začátku až nezvyklý, ale časem mi naopak začal k filmu ladit. Byly to však jen ty momenty kdy suše komentoval a popisoval. Jakmile došlo na měnění hlasů, hlášky a ,,rozhovory'' zvířectva mezi sebou navzájem, bylo to už slabší. Tomu se ale zase smály děti, tak v tom byl asi záměr. Příjemná byla i hudba R. Jíši. Podobně jako ostatním mi tam chyběla nějaká osnova, nějaká příběhová linie... Kamera tu poskakuje chvilku pod vodou, chvilku na d vodou... Každou chvíli něco jiného, přitom když už zvířatům dali jména, mohl to štáb nějak vtipně pospojovat jako je tomu v jiných dokumentech do nějakého příběhu. To je spíše povzdech, protože jinak jsem byl spokojený. Na Čechy je natočení dokumentárního filmu v takto exotických lokacích hodno pochvaly, obzvláště ve 3D. Příroda je překrásná, úžasná a jsem rád, když místa na které se asi nikdy nepodívám mohu vidět z takovýchto dokumentů. A už také vím jak vypadalo rodiště mého kraba zemního, kterého jsem měl mnoho let, než i on odešel do krabího nebe. * * *

    • 11.8.2017  17:24

    V prosinci 1974 ještě nebyli všichni Pákistánci v Londýně a tak bylo možné vést s Indií další válku. Obsah je trochu mimo, asi jej tradičně psal někdo kdo film neviděl. Ale to už je tu smutným zvykem. Pákistánská ponorka měla jako hlavní cíl zničit indickou letadlovou loď a nikoliv část indického pobřeží. Docela bych chtěl vidět jak torpédy to pobřeží ničí :-)!. Ponorkových filmů už pár bylo natočených a většinou šlo o podařené kousky. Pro nás válečníky mají tyto filmy svojí vlastní atmošku a je jedno zda se ponorka honí s torpédoborcem nebo druhou ponorkou... Stísněný prostor, neustálá možnost utopení, udušení či otravy po zalití baterií i fakt, že přes všechny přístroje někdy posádka koná prakticky po slepu dělá z těchto filmů často velmi napínavé a akční podívané. A pak ty honičky! Podobají se šachové partii mezi znepřátelenými kapitány kdy jeden se snaží tušit co dělá ten druhý buď také někde tam dole nebo tam nahoře na hladině... Chyba většinou znamá smrt celé posádky a tak je každý rozkaz opravdu dobře rozvažován... Už delší čas jsem z filmů od ponorek nic neviděl a tak jsem se celkem těšil na tenhle indický počin. Ponorka I-30 je celá dělaná na počítači a místy to bylo dost znát. Interiéry už byly krapet reálnější. Oba indičtí důstojníci byli charismatičtí a to samé musím přiznat i pákistánskému kapitánu ponorky. Naháněčky byly celkem napínavé, samozřejmě ten závěr byl maso... Každá ponorka a platí to už od druhé světové veze pro nouzové případy i kyslíkové přístroje, takže hodně pochybuji, že je tahle v roce 1974 nevezla. Takže závěrečná hero scénka byla dost zbytečná. Samozřejmě a už to zde častokrát padlo v jiných komentech je to značně nacionalistické. Na stranu druhou musím uznat, že film byl skoro oproštěn od indického afektovaného přehrávání a tentokráte tym nebyly ani tance a zpěvy jak správný bollywood vyžaduje. Vlastně zpěv tam byl, ale to mělo svůj účel. Pokud to mám nějak shrnout, kdyby se méně přitlačilo na nacionalistickou strunu, patos a přitlačilo se u grafiků při animacích mohlo to být docela milé překvapení. I tak dávám za odvahu za tři torpéda! * * *

    • 11.8.2017  13:54

    ,,Prosím on je komunista! '' ----- Film se odehrává v květnu roku 1968 a z Prahy zachvácené jen o něco méně brutální formou komunistické diktatury tedy jak se tehdy říkalo - ,,socialismem s lidskou tváří'' se kontrarevoluce číří jako mor i na venkov a zachvacuje JZD či družstva vinařů. Nejinak je timu i v tomto filmu. Obcí si to se skautským oddílem štráduje místí farář, emigranti se vracejí na rodnou hroudu nikoliv ze stesku po domovině ale se záměrem šmelit a sama situace v družstvu není jednoduchá. Leckdo si začíná vzpoomínat na to co se dělo v roce 48 a při takzvané kolektivizaci a nejeden soudruh je nucen uznat, že ne vše se asi mělo dít tak jak se stalo... Stejně jako v jiných normalizačních filmech s tímto obsahem týkajících se bezprostředně roku 1968 i zde máme jádro dobrých komunistů, kteří se ocitají pod tlakem nové doby a kritiky. Chudák Menšík tu zahučel do opravdu nepěkné role, byť ji hrál s přehledem sobě vlastním. Turzonovou dabovala Švormová a já měl chvilkami pocit, že koukám na Angeliku! Naštěstí dobro a řád (tedy komunisté) zvítězí nad revolucionáři a kraj se tak může topit další léta ve sračkách... To vše podbarvuje hudba Karla Svobody, která některými podkresy hodně připomínala Včelku máju ! (pochopitelně nemyslím úvodní píseň!). Herecké obsazení bylo vynikající ovšem, scénář naprosto debilní. Macourek s Vorlíčkem asi museli prokázat loajalitu s režim znovu pevně třímajícím otěže nad vším živým v ČSSR... Rozhodně ale stojí za vidění jako studijní látka z éry normalizačních filmů, kdy nám soudruzi vysvětlovali v kinech jak na události nahlížet a posléze i co si myslet. Jedna sazenice burgundského! * PS: Ve filmu jsou zajímavé dva momenty. Menšík při diskusi s vinaři na schůzi uznává, že budou mít peníze a budou se v nich válet. Žádný další argument ale nemá. Vždyť i družstvům šlo o zisky, takže opravdu nechápu! A další zajímavostí je postava faráře ztvárněná Jiřím Lírem. To byl herec malých rolí (o to ale geniálněji podaných!). Nejčastěji na něj narážíme jako na sluhu, úředníka, číšníka atd... Tohle je asi jeden z mála filmů, kde mu byl dán opravdu široký prostor.

    • 6.8.2017  14:29
    Waterloo (1970)
    ****

    ,,Ještě smutnější než prohra v bitvě je vítězství! '' ----- Jo to byly časy, kdy na plac musel komparz velikosti armády... Dnes stačí dobrej soft, nabušené pécéčko a tým slušných grafiků... Závěrečná bitva byla vskutku velkolepá! Myslel jsem si, že jsem (také v závěrečné bitvě) v polských Křižácích asi viděl zatím nejvelkolepější (hranou lidmi) mlatu. Tohle to ale celé posunuje ještě někam dál. Škoda toho trochu nudného začátku, což je možná dáno i tím, že divák ví co bude a tak se těší... A opravdu je na co! Nebýt azbukových titulků během děje, člověk by to na ruský film vůbec neodhadoval! 4 kartáčové střely! * * * *

    • 5.8.2017  10:04
    Dunkerk (2017)
    *****

    ,,Ale vždyť my jsme JEN přežili! '' -- ,,To stačí synu ''. --------------- Tak jsem se včera konečně dostal do kina na dlouho očekávaný Dunkirk. Nečetl jsem o filmu zhola nic, neviděl jediný trailer, nekoukal na CSFD na komenty, nevěda ani kdo všechno tam hraje. A udělal jsem sakra dobře. Věděl jsem, že to bude vyjímečné, protože přátelé neválečníci co to viděli mi dávali vzkazy typu: ,, Už jsi to viděl? Ne? Tak to se zblázníš!!! '' . A měli pravdu. Jako člověk zajímající se o historii a druhou světovou jsem pochopitelně věděl co mně asi čeká a tušil jsem, že dnešní možnosti filmařů udělají z filmu něco vyjímečného. To téma samotné tu už bylo natočeno dříve vícekrát vzpomeňme na Pokání, Víkend na Zudycoote, dokumenty BBC (hrané) atd.. Takže jsem se těšil. I To ci přišlo hned v prvních minutách mne dokonale uzemnilo a pak už jsem jen zíral. Měl jsem měl pocity asi jako feťák, který se dostane do volně přístupného skladiště drog. Šleha následovala za šlehou a vrcholem celého toho všeho byla zlatá rána v podobě pospojování jednotlivých dějových linií. Po opravdu hodně dlouhé době jsem měl zase z filmu neskutečný zážitek. Z těch válečných to bylo naposledy u Tenké červené liniie a to je sakra dlouhých 19 let. Bylo hodně znát, že film točili Britové. Bylo to syrové, bez toho ulepeného amerického patosu a dobře jsem si to uvědomoval, když do některých záběrů vítr třepotal vlajkou Anglie či Royal Navy. Stejně tak když vojáci vítají flotilu dobrovolníků byla v tom upřímná radost s hrdostí. Nehraná. Jakoby ti herci to prožívali znovu za své dědy. Další pozitivní věcí bylo, že do filmu nebyl v rámci korektnosti propašován jediný Asiat, jediný Afroameričan atd.. (nic proti jiným rasám a barvám pleti, ale bylo příjemné zase jednou vidět film, kde byli jen Britové a Francouzi). Před několika málo dny si mne jeden ze zdejších uživatelů odebral z oblíbených s tím, že jsem přehnaně náročný na reálie a že jsem v komentech poučný. Zamyslel jsem se nad tím a snad je na tom něco pravdy. Ono jde asi nalézt všude něco (i zde bylo pár nesrovnalostí a jsou popsány u jiných uživatelů) a tak své připomínky tentokráte vynechám. Důvod je ale ještě jeden. Tenhle film byl stejně jako Thin Red Line o pocitech. Torpédoborce, Spitfiry, pláž... to byly jen kulisy v nichž každý z těch mužů a důstojníků hrál svůj osobní příběh. Příběh o snaze přežít, příběh o lidství, zbabělosti i statečnosti a obětování se pro ostatní. Ten pohled pilota Hardyho skrze letecké brýle a snad i povzdech, když otočil svůj Spitfire zpět, ten mně totálně dostal a je prostě inspitující i nad rámec filmu. Dunkerque a tu pláž si budu muset dát ještě jednou v IMAXU, protože jsem to viděl jsem jej jen v 2D. Byla to bomba. Neskutečná bomba, neuvěřitelný zážitek s neuvěřitelným zvukem a samozřejmě s úžasným Zimmerem. Nolan je machr a vůbec všichni ti herci... Neskutečná věc, nutno vidět! A poznámka na závěr. Dnes je zvykem v multiplexech si k filmu koulpt kýbl popcornu a litrovej kelímek coly s brčkem, což i při opatrné konzumaci dělá u filmu slušný kravál a to i několik řad mimo vaší. Nejhorší je dosrkávání dna kelímku brčkem a hrabání naprázdno (protože oči sledují plátno) do papírového kýble pro drolící se hrudky popcornu... Kina si tím zlepšují příjmy a někdo možná i zážitek z filmu. Mně to tedy osobně spíše sersštve a otravuje. Když jsem udesadal v kině, řada párů a teenagerů si nesla ty své bašty do křesel a tak jsem v duchu jen zaúpěl. Během filmu jsem však nic neslyšel a jsem si jist, že to nebylo pro výbuchy, střely bubnující po křídlech heinkelů 111 protože když film skončil, nejeden divák měl kýbl plný... Nebyl zkrátka čas tláskat kukuřici, děj tam vepředu to neumožňoval :-)) !!! * * * * *

    • 4.8.2017  12:30
    Odysea (2016)
    ***

    Cousteau s Calypso byl pro mne vždy takovým zhmotněním kapitána Nema a jeho Nautilu. Jeho dobrodružný život jsem mu záviděl. Film mi v tomto ohledu trochu otevřel oči, protože se mi kromě neskutečného dobrodruha, někdy šílence, fanatického potápěče, milovníka moře a života pod hladinou poodhalila i tvář otce a možná i osamělého muže, který si to však začal uvědomovat až ke konci života. Vidíme ho zde jako tátu, vědce i sháněče peněz pro další expedice. Je zajímavé, že prvotní impulz k trávení života na moři dala jeho žena... To je v případě Jacquese Cousteaua celkem zásadní! .-). Scény točené v moři byly úchvatné, ale to se dalo od filmu čekat. Horší to bylo s jeho pobytem na souši, kde mně film chvilkami nebavil. Z lokálních dobrodružných příhod pod vodou se totiž vždy stáhl do životopisné a lehce sterilní roviny. Mně osobně nejvíce mrzí, že neukázali Cousteaua s nějakým vrakem jichž našel požehnaně. Leckterý soudobý profesionální potápěč jej dokonce považuje za ,,vykradače'' vraků. Ví se o předmětech co měl doma i odkud pocházely. Je však nutno vzít v potaz, že stejně jako vše po válce procházelo vývojem, procházela jím i podmořská archeologie a přístup k vrakům a jejich pokladům. Ta absence nějaké potopené lodi mi tam chyběla, ale zase mi to vyvážila ta PBY Catalina .-). Celkem tedy dávám za 3 vilejše a říkám rovnou, čekal jsem víc. Lambert Wilson i Audrey Tautou byli dobře vybráni a typově mi dobře sedli. Sedla i Desplatova hudba (jako vždy). * * *

    • 2.8.2017  23:30

    Mělo to alespoň jistý digitální potenciál, ale i ten byl zmařen. Na knihách Kiplinga a Burroughse jsem vyrostl. Čítal mi je táta. Nejraději jsem měl samozřejmě Knihu džunglí - a hlavně Mauglího a Rikkitikkitaviho a Tarzana. Tarzana jsem bral jako něco o level výš. Tam už šlo do tuhého. Tam jsem se i bál. Nejdřívě tajemné setkání s lidoopy v džungli, pak smrt Tarzanova otce pod údery vůdce smečky až po adopci Kaly, která přišla o mládě. Ten příběh bych mohl z fleku znovu odvyprávět i ty další po jeho návratu do Anglie na rodinné panství už jako Lorda Greystoke. Dříve jsem pár filmových Tarzanů viděl, ale nebylo to nic moc. začátek s vojáky postupující džunglí v čele s charismatickým záporákem Waltzem a krásnou přírodou mně opravdu nadchl. Film pak dále pokračuje ve staré dobré Anglii, kde už dospělý Tarzan žije. Po krátké nabídce, podívat se znovu do Konga, kterou dostane od S. L. Jacksona (ten už taky vezme všechno..) se vydává zpět do známých míst. Cestou se mu vybavují vzpomínky na své dětství v džungli, na smrt otce, život v tlupě i to jak potkal Jane. Tady se film s knihou začal v už celkem hodně detailech rozcházet. A bylo hůř. Nakonec jsem z toho celého měl dojem, že to celé je jen pro teenagery s 3D brýlemi na očích aby měli zážitek ze všech těch skoků skrze listoví nebo z liány na liánu... Jsem zklamán. Alespoň, že jane hrála Margot Robbie a ne nějaká opice... Dám za dva diamanty a tohohle Tarzana mi nevoďte, toho si nechte. * *

    • 2.8.2017  09:22
    John Wick 2 (2017)
    ****

    Ani si nějak nevybavuji, v jakém momentě přišel John v jedničce o auto, že se objevilo na začátku dvojky kdesi v garáži u Rusů. Co si však určitě vybavuji, je skutečnost, že měl ke svému Fordu Mustang 1969 abnormálně láskyplný vztah. To divák pochopí prakticky ihned i ve druhé části, kdy šéf ruské mafie vyslechne krátký telefonát od Wicka - U tibjá majá mašína! To však není jeho jediný problém. Opět se ukazuje, že odejít z branže není tak jednoduché. Zabijácká branže má svá pevná pravidla a ta se musí dodržovat protože jinak by se mafiání ,,chovali jak divoši'' :-) jak vtipně podotkl skvělý Mc Shane .-))). (Také se vám vybavila reklama s Clooneym na Nespresso? .-). A tak musí John Wick znovu nasadit zásobníky, obléct si neprůstřelné sako a s klouby tvrdými jak ocel jít zase zamačkávat ohryzky a vysazovat ploténky krčních obratlů všem, kteří mu půjdou po krku...a v nejhorším mu bude stačit i tužka... Dvojky bývají většinou slabší, ale tady to neplatí. Opět si tu užijeme opravdu pořádnou porci akce i jemný mafiánský humor, který mně fakt bavil. Jako nejlepší scéna u mně zabodovala ,,tlumičová'' přestřelka v turniketech metra, kde mezi Wickem a střelcem a jejich tichými kulkami v klidu procházel dav lidí. To že se střílí bylo znatelné jen z tiše odprýskávající omítky za zády obou střelců! No a samozřejmě přestřelka na Petříně v bludišti!!! :-) . A jako třešnička na závěr, většina filmu se odehrává v nádherných kulisách Říma a jeho antického podzemí. Po nudném filmu Láska soudruhu jsem si tímto velmi spravil chuť. A navíc konec dal příslib pokračování. A pokud bude třetí část, chci ji vidět! 4 zlaťáky. * * * *

    • 1.8.2017  21:11

    Obsahově mám pro tyhle filmy velké pochopení. Světy rozdělené železnou oponou, touha po svobodě i možnost se ke svobodě dostat třeba formou nějakého přiblblého politického zájezdu na západ. Ale tady se to celé tak nějak nepovedlo. Neseděl mi Etzler, neseděl mi Hádek, neseděla mi ani neatraktivní Kati Outinen. Nesedělo mi celé to prostředí ani rádoby vtipné zesměšňování komančů - hlavně těch našich na politickém festivalu... Ti tam venku na západě nebyli žádní blbci a hned tak jim někdo nepláchl i když se tom sem tam stalo... Tam byli sakra ostří a prověření soudruzi... Tentokráte byl vrcholem všeho Honza Budař, kterého mám jinak rád, coby ruský básník a třešničkou na dortu byl ,,Gagarin'' Jiráček. Zkrátka, z tohohle na mne nedýchl ani sentiment, ani sranda, nedýchlo z toho na mně nic. Přitom film sám má celkem vážné téma. A tak když jsem to dokoukal, tak jsem si řekl, že se alespoň pár našich herců projelo na plachetnici a viděli velryby. Přejme jim to, tento film ale s klidem vynechte! Mohl být klidně zařazen jako jeden z dílů Vyprávěj..Jedna výjezdní doložka. *

    • 1.8.2017  16:21

    Verbal má pravdu. Tam kde Ctihodný občan Butler končí, Tátovo děvčátko začíná... Australáci nemají problém s ničím a tak co by v úzkoprsých USA neprošlo, ukážou klidně naplno. První polovina filmu je horor sám o sobě. Horor v němž se ocitnou rodiče, kterým někdo zabil ditě. Brutálně a násilně. Ani si nedokážeme představit s jakou šílenou bolestí musí takový rodič žít. podle mně se z toho už nikdo nemůže nikdy vzpamatovat! Druhá polovina filmu je o odplatě. Leckdo tu pointu (navíc nikterak složitě skrývanou) vykecal a tak půjdu rovnou k věci. Odsoudit film jako zbytečně násilný a krutý je snadné. Ale známe všechna ona temná zákoutí svého já? Dokázali bychom vraha chytit a jen tak předat spravedlnosti? Kolik takových bylo pak diagnostikováno jako ,,nemocných'', puštěno po pár letech ven aby mohli způsobit další tragédii a další bolest v další rodině? Zasít zmar a nekonečný smutek, kde by jinak byla láska, klid a mír? Co s takovým lidským odpadem? Opravdu by jste jej dokázali pustit? Naštěstí nikdo z nás nemusí řešit bolest Dereka i následnou úvahu - co s tím idividuem... Myslím si, že normální člověk snad i při tak velké ztrátě ničeho takového schopný nebyl... V tom se mi zdál Derek trochu mimo svojí vlastní kontrolu... Navíc to byl bratr na kom prováděl všechny ty zákroky i když - možná tím spíše byl nutkán... Zrada z jádra vlastní rodiny... Ale ať tu filozofujeme jakkoliv, nikdo neví co by dělal. Nikdo se za tu hranici nedostal a tak je trochu směšné, psát tu v komentech úvahy o zbytečném explicitním násilí jako nejeden uživatel... Těch případů i v ČR už bylo dost, - bohužel, kdy nějaký úchyl usmrtil dítě. ---- Tenhle film beru spíše jako sondu do jené lidské duše, která podlehla smutkem nesmírnému zlu... Možná, že si to ve filmu Michal Thomson zbytečně moc užíval, jinak ale Austráli zase předvedla něco tak trochu mimo klasický rámec a to se cení... * * * *

    • 31.7.2017  23:45

    Desmond Doss byl asi slušnej pošuk, o tom žádná. Nikomu neberu jeho víru v Boha, ale vyrazit do Tichomoří na fanatické Japončíky s Biblí, to chtělo opravdu buď sakra odvahu a nebo mít sakra dobrý krytí tam nahoře...Doss totiž nezačal až na Okinawě, ale mnohem dříve. Měl za sebou Guam i Filipíny a kdo o tom něco ví, to byla místa, kde se dalo zařvat skutečně rozmanitou škálou smrtí a to nesčetněkrát a kdykoliv... Z války v Pacifiku jsem už viděl lecos a ne jen z Pacifiku, ale co se týče zpracování bojových scén, tady nejde opravdu nic vytknout. Jestli byla prvních 5 minut Ryana řež z níž tehdy divák lapal po dechu, pak tady ta řež dělá dobrou půlku filmu. A jaká řež! Když jsem byl malý a někoho ve filmu zastřelili, nakecal mi kamarád, že to jsou vězni. Filmaři použijí vězně odsouzené k smrti a ty ve filmu zastřelí... Nějaký čas jsem tomu věřil, než jsem zjistil, že někteří zastřelení se po své smrti objevují i v jiných filmech a dokonce pohádkách! Proč to píšu? Tady filmaři nechali postřílet desítky ba až stovky vězňů!!! No a teď vážněji. Okinawa byla strategicky nesmírně důležitá. Jenak se už nejednalo o nějaký atol v Tichomoří, ale regulérní ostrov se silnou vojenskou a dobře vybavenou posádkou, jakési předpolí ke vstupu na Japonské ostrovy. Dobití by pochopitelně mělo na Japonce a jejich morálku vliv a také by to bylo ideální místo pro zřízení letecké základny pro těžké bombardéry B-29 Superfotressy. Nejedna osádka pak zcela jistě po nouzovém přistání svého rozstříleného bombardéru v duchu děkovala klukům od pěchoty za dobití ostrova... Myslím, že Mel věděl co točí a dnes je to poprvé co se zcela s dojmy rozcházím s DaViDem´82. Asi si jen těžko dokáže představit co je plamenometný útok, co to muselo být, když vás vykouřili z bunkru hořící látkou, která ulpěla prakticky na všem... Pokud jste vyběhli ven, docela klidně se mohlo stát, že mariňáci uznali, že je pro vás kulka škoda a nechali si vás to vyžrat do konce.... Pak už se jen běhá jako ,,Palachové'' dokud nepřijde smrt. Díky množství bunkrů, nor a tunelů, byly plamenomety velmi účinné na ničení palpostů i větších opěrných bodů a bunkrů. To co Doss dokázal, se opravdu rovná zázraku. Je dobře, že byl příběh natočen. Jistě, lecos by šlo ubrat, lecos změnit. Hlavní obrys je dán, ale jestli Doss dělal to či ono, či to mohl dělat či nedělat bych nechal historii a také tvůrcům filmu. Nabízí pohled jak to vidí oni a kdo nechce, ať na to nekouká. Konec konců je to už pěkných pár let, co Doss a jeho rota šplhali tam nahoru... Takže se řadím ke svým přátelům válečným fajnšmekrům a i já dávám za 5 injekcí morfia! * * * * *

    • 31.7.2017  10:50

    Tedy Norové mi vyrazili dech... A to svojí otevřeností. Filmů o krizi středního věku jsem už pár viděl, tenhle je ale smetl jako Maelström. Ihned se mi vybavila písnička Honzy Budaře s textem...,,Já jsem tvoje krize středního věku, se mnou se něco dozvíš o člověku, neboj se budeme nejlepší přátelé ..netvař se proboha tak hrozně kysele '' --- A také je to film plný mužské nahoty, což možná potěší dámské publikum. Hned na začátku když nám Martin naplno ukázal svého ,,klauna'' (tak své mužské chloubě říkal) při močení do potůčku ve mně krapet hrklo. To jsem ale netušil co nás ještě všechno s ,,klaunem'' čeká. Není nad to, když se herec nestydí a Ole Giæver s tím asi problém nemá. Film se sice tváří jako komedie, je to však regulérní drama a nezdráhám se říci mužské drama každého znás. Mohl by se jmenovat podobně jako oblíbený animák V Hlavě. Do velínu sice nevidíme, slyšíme však co si Martin v duchu říká. A pánové, ruku na srdce, kdo se v tom alespoň trochu nenašel? Martinovi je 30, má byt, ženu a syna. V práci ho to sejří a cití, že by potřeboval radikální změnu. Kouká na svého kolegu padesátníka s pupkem uvelebeného za kancelářským stolem a uvědomuje si, že takhle on skončit nechce a nesmí. Práce je stereotyp, doma je to stereotyp... Ze ženou jsou si nějak vzdálenější než to bylo dříve...všechno nějak vystydlo, omšelo, stalo se rutinou... jak se to ale sakra mohlo stát? Vždyť má vše co si tehdá na začátku vztahu přál! Včetně syna! Martin rád sportuje a únikem jsou mu treky kamsi do hor do hlubokých lesů a rašelinišť kdesi nad městem, kde tečou průzračné potoky, obloha se odráží v hladinách tichých jezer a kde horský vzduch brázdí křídla orlů... Tam, v přírodě relaxuje. Během toho ale znovu a znovu analyzuje svůj dosavadní život a dochází k závěru, že se odejde z práce a že se rozvede. Vždyť tolik lidí už se rozvedlo... Ano začátky budou krušné, ale pak? Svoboda... Tak tolik chybějící svoboda a nezávislost.. Nebude se už vázat. Pokud zavadí o nějakou hezkou a přijatelnou, dá s ní sex a pak každý půjde jinam. Když pak dorazí k jedné z turistických chat, kam zrovna došly i dvě mladé pohledné dívky, má možnost si jeden ze svých snů prožít v reálu... jenže... ------ Proti přírodě je film, který bych nazval z hlediska nás chlapů až kolaborantský! :-). pan režisér, scénárista a Martin v jednom hodně odklopil pokličku mužského myšlení. Myšlení, které některé ženy nejsou s to pochopit ani po mnoha letech společného života. Možná je to ale dobře. Možná je to malý návod jak pochopit toho tvora s ,,klaunem'' co používá stejnou domácnost a co vychovává společné potomstvo. Chlap prostě jednou za čas musí být sám, nebo s tlupou kumpánů. Máme to tak v sobě nastavené už od pravěku, kdy jsme vylezli z tepla jeskyň a měkkých nažvýkaných kůží do nehostinného světa tam venku na lov. Ruch tlupy a řev dětí byl náhle vyměněn za klid, ticho, soustředění a napětí, které lov vyžadoval.... Dnes je jedno, zda chlapi jedou na víkend na ryby, hokej, nebo třeba na LAN párty... Platí to pořád. A platí také, že se po dostatečném zregenerování zase rádi vracíme domů. Škoda nedotaženého scénáře, protože jinak by to bylo perfektní. Právě pro tu svoji otevřenost a upřímnou svobodomyslnost. 4 kostičky hořké čokolády. * * * *

    • 30.7.2017  20:24

    Maďaři a HBO nám připravili celkem zajímavý příběh o jednom ze svých masových vrahů. Film se navíc odehrává na přelomu padesátých až sedmdesátých let, takže se do vyšetřování protly i události z potlačení povstání v Maďarsku a následně se objeví i okupace ČSSR. Filmaři si dali se znázorněním doby celkem práci, vše vypadalo správně staře a dobově jen na těch autech bylo vidět, že se jedná o dnes opečovávané veterány, protože každé z nich včetně linkového autobusu se lesklo čistotou, novým nátěrem a z pochromovaných nárazníků šla záře jak ze stříbrných amerických autobusů linek Greyhound. A to je dosti v kontrastu se socialistickým způsobem údržby, čistoty a vůbec ... Herci ač neznámí hráli dobře, vrah vypadal až sympaticky... Mně mrzí dvě věci. Dlouhá stopáž a i kdyby tedy film měl trvat 2 hodiny, dost se vlekl. Ačkoliv se jednalo o dost hutné téma, film prostě postrádal napětí. Konec pak byl jak z rychlíku, takže spíše než dojmy z kvalitního thrilleru mám chuť ohodnotit spíše preciznost kulis a prostředí... Dávám tedy za 3 kousíčky bezpečnostního skla. * * *

    • 30.7.2017  16:39

    ,,Můj domov, je moje země. Žil jsem ve svém domově, v klidu a míru než přišla policie aby mně vyhodila.K tomu už není co říct... ''' ------------------- Já nevím jak to ti Australáci dělají, ale skoro co každej jejich film to skvost a to napříč žánry. Smekám před Rolfem de Heerem, který se rozhodl natočit film se zrovna né moc populárním tématem. Tím je integrace původních australských obyvatel do civilizované společnosti. Ovšem integrujte se někam, když ti ke kterým by jste se měli integrovat vám vzali domov, vzali tradice a kulturu. Ano jistě, pokrok a civilizaci nelze zastavit a všude na světě válcuje původní národy a kmeny... Přesto by se to mohlo myslím odehrávat kapku civilizovaněji, s respektem a tolerancí. Charlie i vás od prvopočátku získá i jeho přátelé. Jejich smích je nakažlivý a drobných škodolibostem bělochům se budete smát s nimi. Zároveň si však uvědomujete, že Charlieho svět už skončil a on spolu s ostatními je poslední hrstkou, kteří ještě pamatují dřívější časy, znají tance a písně svých předků a buš berou jako svůj domov. Bohužel ač by sami chtěli, natrvalo v ní žít už nedokážou. Film mně dostal tím jak si nebere servítky, Australákům sebereflexe rozhodně neschází! David Gulpilil mně svým smutně hloubavým pohledem opravdu dostal (stejně jako ve Stopaři) Neskutečná věc!!!! Dávám za 5 cigaret hozených do ohně a dal bych i šestou. Tak moc se mi to líbilo! A po Rolfovi de Heer teď začnu tvrdě jít - tedy po jeho filmech! * * * * *

    • 30.7.2017  10:52

    Tak nějak mám dojem, že jsem byl v kině na čemsi syntetickém, přibarveném a aromatizovaném. Je to podobné jako když si dáte čokoládovo-kokosovou tyčinku a když jí slupnete a řeknete si, že byla dobrá. Pak náhodně kouknete na obal a ke svému údivu zjistíte, že v ní nebyl ani kokos, ba ani čokololáda. Jak to sakra v té laboratoři udělali, že to tak chutnalo a mělo to tu barvu a vůni? A tak je to i stímto filmem. Dnešní doba si žádá své. Kdo se o film zajímá ví co myslím. Musí tam být trocha toho etna, trocha té xenofobie, trocha rasismu, trocha lásky, trocha romantiky, trocha napětí, trocha humoru a trocha sentimentu. Tedy pokud točíte romantickou komedii. A tak tu máme sympaťáka Pakoše Kumaila a ,,bílou'' Emily. Neš bys řekl švec jsou spolu v posteli a pak zas a zas ač si oba stále říkají, že je to naposledy. Ta lepší část filmu, alespoň pro mne, protože já raději drama, začne ve chvilce kdy Emily je po záhadné infekci lékaři uvedena do umělého spánku. Pak začíná skvělá část filmu kterou bych nazval Kumail versus rodiče Emily. To oťukávání se mi moc líbilo i následné přijetí... Paradoxně nejvíce rasisticky se kromě toho mladíka na stand-upu chovala Kumailova rodina, lpící na islámu, na tradicích a tudíž na středověku. Pokud se nám sem do Evropy mají valit Kumailové, kteří se tu hodlají vzdělávat a kteří chtějí žít náš život, nemám námitek. Pokud ale tu budou rodiny jako ta Kumailova, tak ty tu nechci! Pak totiž dojde k tomu co se děje v Německu, kdy německý občan tureckého původu žijící v Německu s německým pasem na dotaz na národnost řekne, že je Turek! Proč to tu píšu? Jistě není náhodou že film s tímto tématem přichází do kin právě v těchto časech... Zpět k filmu. Ano, asi to bylo syntetické, přibarvené a aromatizované. Ano, asi to splňovalo všechny nutné podmínky aby film byl kladně přijat odbornou filmovou veřejností a kritikou (a sakra si na tom dal záležet). Ale ono splácat z uzmělin něco dohromady tak aby to chutnalo, aby se to líbilo či dokonce aby to vyvolalo emoce, to už je také tak trochu kumšt a tady se to podařilo. A tak ačkoliv lehce cítím, že byl na mně spáchán podvod, dávám filmu za 5 registračních lístečků z nemocnice. * * * * *

    • 30.7.2017  10:18

    Tak nějak jsem si myslel, že z nomalizačních filmů filmů týkajících se politiky případně špionáže jsem už skoro viděl vše. Tyhle filmy mne baví, jdu po nich jak jezevčík po lišce... stejně jako jiné normalizační kousky řešící nešvary své doby a nebo naopak v rámci normalizace neřešící vůbec nic. Tenhle film mi unikl snad proto, že žánrově je skryt pod ,,krimi''. Je to však pecka a člověk se u toho dobře pobaví. Nevím jak k němu dnes přistupují herci v něm hrající (ti co ještě žijí) tehdy je ale asi natáčení muselo bavit, protože se většina filmu odehrává v západním Berlíně, tehdy v NSR a tedy pro nás na nedostižném západě. V rozděleném městě se to pochopitelně hemžií agenty. Češi tam mají dva. Krásnou a sakra mazanou děvu (Rapaičová) a filozofujícího agenta ,,Mirka Dušína'' Lukavského. Ten je infiltrován do CIA o čemž zcela blbá CIA samozřejmě nemá tušení. Ta jej má za spolehlivého agenta a klapne - li další důležitá mise, čeká jej americký pas, povýšení a cesta do Států. To mu osobně slibuje plukovník CIA, který má na starosti tuto část Evropy a který přilétá linkou PANAM do Berlína osobně koordinovat únos českého občana. Je to vědec, který má letět na konferenci do Istambulu. Únos je pečlivě naplánován, ovšem pochopitelně díky agentu STB Lukavském se věci pro CIA nemile zvrtnou. Myslím, že si zde mohu dovolit SPOILER! Lukavský nejen zabrání únosu agenta, ale odveze ho do Prahy. To ale není vše. Zařídí, aby celá únosová skupina CIA byla zatčena a zpráskaný plukovník se vrací do USA s ostudou a hrůzou co na tuhle akci řekne velení v Langley. Nakonec se stihne oženit s krásnou českou agentkou...Je škoda, že během filmu ještě nepřevedl přes přechod nevidomého a ze Sprévy nevytáhl topící se štěňátko... Pak by to bylo komplet! Film nenabízí jen akční zápletky, honičky, předávání informací mezi jednotlivými zpravodajskými službami USA a NSR, případně přeprodej informací od bývalého britského agenta Cupáka atd... nabízí i pohled do čisté duše českého agenta, který je unaven neustálou přetvářkou, že je někdo jiný, životem v cizí hnusné západní zemi a snad i strachem, že jednoho dne bude lapen...Jak jen by rád žil normální život, život každého z nás.. On však musí plnit úkoly a střežit klid naší země z nepřátelského území hnusných kapitalistů. S tím vším se nám Lukavský svěří a diváku jej je v té chvíli líto a musí uznat, že služba agenta STB v řadách CIA ve West Germany nebyla jednoduchá! Chudák agent kapitán rozvědčík Minařík! Jestlipak se mu také stýskalo po Praze když připravoval bombu ve Svobodné Evropě? Aby český divák viděl, že západ je opravdu zhýralý a dekadentní při jednom rozhovoru v baru uvidí dokonce striptýz, což v naší upjaté socialistické a zaprděné republice muselo zvednout ze židle nejednoho soudruha. (myslím z hlediska necudnosti snímku :-) ! Vždyť jen jaké bylo haló když v Ženě za pultem soudružka Śvorcová po milostné scéně se soudruhem Haničincem (kterou bohudík neukazovali) ukázala odhalené ramínko (bohudík jen to). Těch dopisů a korespondečních lístků soudružek o necudnosti snímku co tehdy obdržela ČST.. ! Proti tomuto je tento snímek porno. Naštěstí celkové sdělení filmu je takové, že tohle by si asi nikdo netroufl zakázat! Občan díky tomu věděl, že se nad jeho bezpečností bdí nejen na hranicích, ale i za nimi... A že jej případně v Istambulu, nebo někde jinde nikdo neunese. jednak proto, že CIA jsou amatérští dementi a jednak proto, že snad všude někde tam bdí nějaký Lukavský nad řádem a klidem socialistického světa. --- Toliko k zápletce. Film sám není vůbec akční ani napínavý a tak nějak nudně plyne podobně jako díl White Links coby jeden z dílů Honzíka Zemanů... Každopádně pro fajnšmekry nutnost vidět! Dvě ampule drogy! * *

    • 29.7.2017  15:11

    ,,Válka je hlavně kšeft a kto tvrdí že ne, tak buď je blbej, nebo v něm jede.. '' --- Parádní filmeček, který strčil Nicholase Cage coby podobného obchodníka v jiném filmu do kapsy. Kucí měli víc štěstí než rozumu a fakt se divím, že je neoddělala nějaká mafie či bezpečnostní agentura nějaké korporace živící se výrobou a prodejem zbraní. Jestli pak hoši poptávali také našeho výrobce nábojů SaB ve Vlašimi? :-). Moc mně to bavilo. Mít však doma Anu de Armas, tak netrajdám po světě a jsem doma pěkně v pelíšku s tímhle koťátkem... Amerika je země příležitostí a odvahy. Tihle to zkusili a chvilku jim to vyšlo. Ale to s těma drobkama, které žraloci nechtějí a nechávají být, je svatá pravda ... 4 přebalené bedny nábojů do AK47! * * * *

    • 28.7.2017  20:50
    Pofoukej mi jahody (TV film) (1991)
    *

    Nikdy jsem neměl problém s psaním. Slohy mi nedělaly problémy a převyprávět cokoliv do nejmenších podrobností také ne... Až do teď. Tohle se zkrátka nedá ani popsat ani zařadit. To se musí vidět a prožít... Pan Markov asi lepil model nějakého toho plastikového letadélka mocně nadýchán Lepí M či snad dokonce Toluenu s rozpuštěnými rámečky, vedle z pokoje se zřejmě nesly hloboké tóny to jak se potomek učil na basu a když se s chutí zakousl do jablka, zjstil, že nahnilé.... Všechny tyto vjemy spolu s halucinogenními výpary daly zřejmě základ scénáře filmu, kterého se ujala redakce tvorby pro děti a mládež... No, dětem bych to nepouštěl, mládeži také ne, dospělým už vůbec... Není to ani pohádka, ani normalizační film, mysteriózní byla ve filmu jen mrkev, není to ani muzikál... Nazval bych to socialistickou operou. Když mohou být rockové opery... Pravda, někdo možná namítne, že se u filmu píše 1991. Ať je to tak či jinak, byť za svobody v ovzduší zůstalo opravdu mnoho toho socialistického, takový ten olezlý, opršený dojem ze všeho - říkám tomu smrádek Husákova kompostu. Teprve při sledování člověk vidí jak ta doba byla strašná. Vždyť i s vílou měl chudák Zedníček na skladě jen pomeranče, banány, jablka, mrkev, jahody a květák... Pokud tohle měl být s čerstvostí vrchol sortimentu prodejny ovoce a zelenina... Film bych ideově zařadil kamsi do roku 1970 - 1976 kdy frčely filmečky o všelikých soudruzích, kteří podlehli různým svodům a selhali... I zde máme nastíněno jak to v takové zelenině chodilo. Mimochodem naše generaqce dobře ví, že řezníci, zelináři, číšníci a taxikáři byli šlechta. Mít známého v zelenině ej! Nemuset stát fronty na pomeranče, nemuset chodit několikrát - samozřejmě pokaždé jiný člen rodiny... Podpultovka to jistila. Takový je soudruh Kotrč (skvělý Cízler) . Protipól mu dělá poctivý Zedníček, který si může na podvody akorát tak stěžovat což je mu houby platné... Přítomnost víly dramaticky míchá dějem a snad nic neprozradím, když řeknu, že dobro nakonec stejně jako pravda a láska zvítězilo nad lží a nenávistí. Samozřejmě se zpěvy a tanci. Já tedy dávám za jeden kubánský pomeranč - samozřejmě pofoukaný! *

    • 28.7.2017  16:05

    Začalo to solidně a bylo to čím dál lepší. NZ můžu a moc, krásnější přírodu asi jinde nenajdete. Další vlna radosti mne zaplavila při zjištění, že ten nevrlej bushman je skutečně Sam Neill, můj oblíbenec. Bohužel po banální zápletce s lovcema a dvojsmyslným výkladem pobytu těch dvou v divočině se začne odehrávat great escape a film jde do kopru. Jakoby scénář psalo desetileté dítě jak řekla má drahá polovička.. A přesně tak jsem to cítil já. Vrcholem byla naháněčka psanců sociální pracovnicí s pomocí jednotky SWAT a obrněných sil. To že ona sama jela v českém transportéru SKOT (OT-64) je sice milá raritka pro českého diváka, na jednoduchý až hloupý děj, pardon - nadsázku... to ale nemá vliv... Mohlo to být solidní drama o útěku a hledání sebe sama pro oba hrdiny v divičině... Ale je to jen blbina odehrávající se v krásné přírodě. Kdo chce, může v tom hledat filozofiii, poselství, svobodu, cokoliv.... bude ale hledat marně, spíše to bude v urptném namlouvání, že by tam toho ždibec mohl být.... Film neurazí, já ale rád něco jiného. Škoda, stačil jen lepší scénář. 2 básně... * *

    • 25.7.2017  17:38
    Zabíjení po česku (TV film) (2010)
    odpad!

    Hurááááá senzace, zlí Češi zabíjeli na konci války Němce v civilu!!! Barbarskosti! A možná ani nebyli zlí, jen to byli Němci! Je to natočený za války, teď se to našlo, je to tutovka senzace! V Berlíně se zaradují a mluvčí Sudetoněmeckého zemského spolku Bernd Posselt řekne, že to říkal a znovu bude apelovat na zrušení Benešových dekretů! Šup s tím ven ať se vidí, že i my jsme byli zvěř! ---- Vondráčku, Vondráčku !!! --- I ty vlastenče jeden, i ty žurnalisto! Veliký Karel Čáslavský se s tím bál jít před lid aby jej prý neukamenoval a ty máš gule a deš do toho !!! Moloděc! --- Tak za prvé. Zveřejnění tohoto záznamu je chvályhodný počin. Každý nalezený dokumentární snímek z války má svoji hodnotu a tento je dokonce z květnových dní v Praze. Ovšem máte tu za druhé! - Ty interpretace.. ! Ví se vlastně úplný kulový. Jedna paní (za války div né batole) povídala o jiné paní, která slyšela, že jedna paní povídala, ale ta už taky nežije a nežije ani ta paní co jako první slyšela jak jedna paní povídala. Neví se kdo to byl - jen že to byli snad Němci v civilu (muži a ženy, dítě tam naštěstí nebylo na záběrech žádné). Neví se ani kdo střílel, ze záznamu to není poznat. V davu jsou jak povstalci tak čumilové, tak rudoarmějci... Ano jeden ze Studebakerů s protitankovým dělem ve vleku z náhodně projíždějící kolony vybočil z řady a koly najel do již mrtvých těl. Vozidlo patřilo Rudé armádě, řídili jej Rusové, mělo ruská označení ... Auťák byl Rusům dodán v rámci Lend-Lease a kdo se vyzná v technice, na záčátku dokumentu ještě před popravou uvidí kromě tanků T34 i v americe vyrobený M3A1 Halftack a M3 Scout. Povstalci mají buď německou kořistní techniku, nebo jezdí na všelikých nemoderních vehiklech co Němci nezrekvírovali a zůstaly přes válku v Praze. Nejsou tedy důkazy, že zabíjeli (v tomto případě Češi). Ale i kdyby. Je zajímavé, že při stokrát ohraných scénách z koncentráků, dnes není nikdo šokován nebo nezůstává jako ,,opařený'' (Vondráček - stejnojmenná kniha Zabíjení po Česku). Už jsme si zvykli na ta vyhublá těla na hromadách, s prázdnými propadlými očními důlky, jež hrnou bagry do společných hrobů... Nikdo nespočítá všechny mrtvé, zmrazačené, zlomené, duševně zničené, popravené, ubité, utýrané, umučené... zničené rodiny, rozvrácené domovy.. to vše díky německému národnímu socialismu a víry v Němců v šílence Hitlera a jeho sen o Třetí říši. Co je proti tomu třeba Čechy zastřelených 40 Němců na Bořislavce? Zastřelených, tedy humánně popravených? Nikdo je neumučil hladem, nikdo je neubil sukovicí, nikdo je neutýral při pseudovědeckých pokusech či jim nerozleptal sliznice Cyklonem B. Proč se od vítězů očekává shovívavost k těm, kteří kdyby zvítězili by ji neměli? Ano dnes se o tom dobře filozofuje a točí šokující dokumenty. Já se tomu nedivím. 6 let šíleného vraždění a pak najednou konec a ti co mučili, udávali a zabíjeli najednou ztratí onu moc síly... Jak víme, že to nebyli esesáci v civilním převleku? Jak víme, že to byli hodní Němci co měli být deportováni do Říše? (což se samo dnes také stále častěji v rámci připomínek k odsunu napadá..). Jediné co je na snímku kromě samotné popravy a vědomí, že sledujeme zachycenou smrt 40 lidí méně obvyklé, je to přejetí mrtvol náklaďákem. Jak šokující! Nějaký Aljoša otočil volantem a vjel do mrtvých. Pro něj mrtvých Němců. Nenáviděných Němců. Víme co zažil? Co se stalo s jeho rodinou? Řada těch kluků od šestnácti jen válčila. Léta viděli jen smrt a bolest. Neskutečně strádali. A pak když je konec, dá svému vzteku a nenávisti průchod otočením volantu. Je to opravdu tak odsouzení hodné? Znalci války a toho co se dělo se na tento dokument budou určitě dívat jinýma očima než ,,šokovaná veřejnost'' a ,,opařený'' pan Vondráček. Ano na konci se války se zabíjelo, lynčovalo, Češi dokonce zabíjeli Čechy podezřelé z kolaborace a to dokonce někdy neprávem... Zabíjelo se hodně stejně jako jinde v osvobozené Evropě. Pokud jsou k tomu důkazy, nechť se o tom mluví. Ale dělat závěry z dokumentu poskládaného z různých záběrů na nichž je lecos od přistávajícícho Po-2 Kukurzniku, po rozdělování špeku k jídlu, popagandistickému záběru jak ruský voják nalévá českému dítěti jakýsi nápoj z flašky přičemž si dává dobrý pozor aby byl dobře zabrán kameramanem, po onu popravu lidí v civilních šatech. Zde jsem plně na straně hitoriků VHÚ, že na Bořislavce zabíjeli Rusové. Dávám 4 hvězdy za dokument samotný (chápej těch 8 minut), který je zajímavý již jen díky autentickým záběrům na vojáky, techniku, zničené německé kolony vozidel i onu samotnou popravu. Při hodnocení dokumentu pana Vondráčka pak musím hovořit o ODPADU! * * * *

    • 25.7.2017  13:44
    Svobody se nevzdáme (TV seriál) (1996)
    *****

    ,,Necítíli jsme se po návratu jako hrdinové, dělali jsme to pro tuto zem!''

    • 24.7.2017  22:21
    Manžel na hodinu (2016)
    odpad!

    Uh, asi to budu já koho bude na áru nahazovat Klepl po infarktu a to z téhle čiré hrůzy. Jestli se na předchůdce dalo jakž takž koukat, pak na tohle už nikoliv. Scénář naprosto o ničem, dokonce Novotný, který umí udělat prču v čemkoliv se tady neměl čeho chytat i když se snažil sebevíc. Nevím, ale neustálé pobíhání po Nymburce v plavkách mi nijak vtipné nepřišlo. Nebylo tam vtipné vlastně vůbec nic. Čistých 104 minut zmařeného času. Nad současnou českou komedií dělám velký kříž. Místo koukání na tohle jděte raději umýt koupelnu, vysát nebo uklidit nádobí z myčky... Fakt to strávíte prospěšnějším způsobem. A budu trestat. - ODPAD !

    • 23.7.2017  23:24
    Lion (2016)
    ****

    Scénář tohoto filmu napsal sám život a je tak neuvěřitelný, jak jen sama Indie může být. Ta také divákovi nabízí tak reálné kulisy, že ostatní produkce nemamjí šanci ani za neuvěřitelných rozpočtů něčeho takového dosáhnout byť jen částečně. Tu omšelou, oprýskanou, upatlanou, otlapanou špinavou pachuť ničím nenahradíte... A pak je tu ještě jedna deviza. Hluboké velké oči indických dětí. To na diváka zabírá, už jsme se o tom koneckonců mohli přesvědčit v Milionáři z chatrče... Nevím proč, ale tady už šel místy na mne dojem jakéhosi kalkulu pro západního diváka. V Indii jsou takových dětí tisíce a nikdo po nich ani nevzdechne. S námi z civilizace ale opuštěné pětileté prtě na vlakovém nádrží v Kalkatě pěkně zamává... Na mne to působilo samozřejmě také. Jsem tátou a špatně se mi dívá na opuštěné mládě volající mámu se slzičkami v očích... V Indii jsem nikdy nebyl, ale chtěl bych ji vidět. Zároveň ale vím, že tohle a chudoba bude věcí, kterou tam budu těžko ustávat... Pro otřeseného diváka film ale nabere dle životní předlohy zvrat k lepšímu a ocitneme se v civilizaci. Tam se to kupodivu začalo lehce táhnout. Opět potěšila přítomnost Nicole Kidman v devadesátkovém outfitu tentokráte s kudrnatými rezavými vlasy na hlavě a kupodivu jí to opět seklo. Ona nestárne a i když si dá na hlavu kastról, bude pořád krásná ženská. Závěr filmu je opět dojemný a sám jsem ani nedutal jak to celé dopadne. Natočeno to bylo zručně, příběh sám je opravdu až neuvěřitelný. A až zase jednou bude někdo nadávat na Google jak nám leze do životů, třeba si vzpomenete na tenhle film a uvědomíte si, že někdy to není na škodu... 4 kousky uhlí. * * * *

    • 23.7.2017  20:10
    O rybáři a jeho ženě (TV film) (2013)
    ***

    Jsi - li spokojen s málem, pak budeš žít moudře a běda mužům, kterým žena vládne. Kdo chce víc, nemá nic. ------ To by si měla uvědomit každá žena - rybářka. Verze od našich germánských sousedů od Nordsee byla pravda trochu jinačí než známe, ale proč ne... * * *

    • 23.7.2017  19:43
    Desierto (2015)
    ***

    Jo, hranice USA s Mexikem. Peklo samo o sobě jen pro vycházku s báglem. Hic k padnutí, voda nikde, písek, šutry jako barák, trnitá vegetace, jedovatí pavouci, štíři, chřestýši.... Díky ne! Mexikánci však i přesto přechod pouští riskují s vidinou zaslíbeného ráje tam v USA. Jim to přeci vyjde! Jakoby si neuvědomvali, že když náhodou projdou, zůstanou někde jako druhá sorta v kuchyních u nádobí, na plantážích a v opravnách aut... Dokud je nečekne náhodná policejní kontrola a nedeportuje zpátky do Mechika. Horší to však je, když vás hned po přechodu hranice začne pronásledovat drsnej a všeho schopnej Amík se svým stopařským psem příhodného jména Tracker a puškou s optikou? Ne ten nejde po zvěři, jde po vás. Je to jeho země a vy jste mu do ní vstoupili bez povolení. A to on už nesnese. Zamořujete ji a ničíte. Proto teď zmizíte beze stopy stejně jako mnoho dalších před vámi.... Poušť si vás vezme. Mezi králíkem a Mexikánem nedělá tenhle drsnej chlápek v sombréru žádné rozdíly. --- U filmu jsem měl velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem chápal naštvanost onoho Amíka, kterého už přestalo bavit se jen dívat na ty davy co se valí do jeho Států... Na stranu druhou jsem člověk a tak mi bylo Mexičanů samozřejmě líto. Chápu lidi co se chtějí mít lépe. A jsem štastný, že problémy s bídou nemusím řešit. Jenže nejde prostě zařídit aby se všichni měli dobře. Těch co se mají hůře je víc a když zaplaví prosperující země, zničí je. Utíkají vlastně sami před sebou. Jsou nevzdělaní, často ani nechtějí pracovat, ale chtějí si žít jako ti tam za dráty. Není cestou pouštět si je domů. Není cestou vozit např. do Afriky jídlo a léky. Není možné aby se některé národy nekontrolovatelně množily. Nejedna prosperující země se po dekolonizaci dostala zase někam na hranici středověku... Ne Angelo, nezvládnem to. Ani ekonomicky a ani etnicky. Měli bychom důsledně bránit hranice našich zemí, naše domovy, náš způsob života. Ne se zbraní a zabíjením uprchlíků! Ale jejich důsledným vracením zpět a velmi dobrou ochranou hranic. Za náš dnešní svět bojovali naši dědové a pradědové a já jej nechci jen tak bezhlavě někomu dát v rámci jakési pseudohumanity k rozvrácení... Klidně přispěji zase na kozu rodince do Afriky (pokud ji ovšem hned nesežere viz poslední kauzy darů koz z Česka ) --- Film je chvilkami dost drsný, bohužel mi kupodivu přišel málo napínavý. Naháněčka dokonce chvilkami lehce nudící. A to jak vyměknul drsnej záporák na konci, to byla až trapné... Poušť byla krásná (doma v chládku v HD) :-). Takže dávám za tři hvizdy na píšťalku. * * *

    • 22.7.2017  22:19

    Vidět smrt vždy lidi lákalo. Samozřejmě někoho cizího, ideálně zločince.... Jaké to je když vyhasne život? Co se děje v ten poslední okamžik když zhasne ona jiskra v očích? Proto už pradávna byly popravy jednou z nejvyhledávanějších atrakcí s čím udělala konec až polovina devatenáctého století a přesun poprav z náměstí na nádvoří věznic či soudů. Věřím, že by se našlo dost takových co by na případnou dnes prováděnou popravu přišlo a byli by jistě i tací (stejně jako tenkrát) kteří by si připlatili za dobrá místa v první řadě. Hrdnina filmu Aiman byl podle mně smrtí a blokem s vězni odsouzenými na smrt fascinován. Ve filmu se dozvíme, že měl i jiné pohnutky proč se spřátelil s mistrem popravčím Razimem, ale hlavní u něj byla zvědavost. V tom je film nesmírně reálný. Když se pak na ona místa dostane, je logicky zděšen. Zjistí, že na odchodu odsouzeného není nic zajímavého ani romantického, že kupodivu jemu dozorci zbývá jen lítost a často i pochybnosti nad rozsudkem soudce. Ano - jemu to může být jedno. On nerozhodl o popravě. To jiní. Jenže on je ten, který tahá za páku od propadla v podlaze... On je ten, co dává uzel oprátky mezi čelist a ucho tak, aby došlo při pádu ke zlomení vazu... Co na to svědomí? Myslím si, že tímto si musel projít nejeden mistr popravčí. Kdo čeká nějakou věznici ve stylu Půlnočného expresu tak jej uklidním. Singapur se naštěstí nechal ovlivnit Brity a blízkostí Austrálie a tak jeho vězení (alespoň to ve filmu) bylo moderní a popravy provazem opravdu humánní a rychlé. Je to zkrátka taková Zelená míle, ale bez halywůdských pozlátek, herců slavných jmen a zázračných nesmrtelných myší... Kdo má rád filmy z vězeňského prostředí, nic pokoukáním nezkazí. Tři uzly na konopném provazu. * * *

    • 22.7.2017  22:06

    Pokud jsem film Zelena vlna nazval socialistickým pachtěním, pak tedy nevím co napsat o tomto filmu, protože ten jde ještě o level dál. Ale ačkoliv dneska už asi není problém sehnat benzinové gumičky ani škodylaka a ni na žigulíka - lecos zůstalo. Vidím to často kolem sebe. Stále platí to, že nejlepší je věci zařizovat během pracovní doby, že v pátek je lepší vypadnout dřív ,,než budou kolony'' (směji se těm kolonám v roce 1979! :-),. A stále platí i to, že se pořád najde dost takových co závidí sousedovi lepší auto, lepší barák, mastnější brambory v talíři jak já říkám... Pátek není svátek je sice normalizační komedií, ale ve své době ani tak moc netepal do svědomí pracujících, spíše věrně zobrazil jak to tehdá chodilo a že než člověk sehnal fošny na chatu, či jen obyčejnej písek, musel absolvovat podobný kolotoč jako slepička když v oné pohádce zachraňovala kohoutka. Nejvíce se ve filmu nalítal Petr Kostka:-) a jeho náskoky na jedoucí vozíky byly až akrobatické. Partnerku mu hraje moje oblíbená Jorga Kotrbová a z hádky v autě z její opravdovosti až mrazilo v zádech... Co film hodně pozvedlo je krásná hudba Petra Hapky. Dva kondenzátory. * *

    • 22.7.2017  21:56
    Zodiac (2007)
    ****

    Výborný krimi thriller. Snad jen trochu dlouhý. Ačkoliv mne to bavilo moc a moc, ke konci jsem si už stejně jako Gyllenhaal strašně přál ať se safra zjistí kdo je onen vrah atvůrce šifer. A nebo ať už případ uzavřou jako neobjasněné vraždy. Ty šedesátky a sedmdesátky zvládli zase tvůrci na jedničku a Ruffalo s tím páčem, kotletama a košilí s širokejma límečkama vypadal luxusně :-). O téhle kauze do níž byla zatažena i široká veřejnost USA jsem vůbec nevědě a dnes už konečně vím co znamená onen znak a nápis Zodiac. Takže dávám za: X ◄ Ø ◙ * * * *

    • 22.7.2017  21:32

    No tak jo. Viděl jsem to. Jo a dokoukal jsem to. A .... líbilo se mi to. Ehm... Holt jsem důkazem, že i starej válečník může být romantik. DVD cover je tedy děsný, já to ale naštěstí viděl v TV a hned se mi to zalíbilo. Zatímco v Zítra ráno se opařím čajem si člověk mohl do jakékoliv doby zaletět, osamělá třicátnice Jane se musela spokojit se zážitkovým pobybem, který byl určen výhradně milovnicícm Jane Austinové a období regentsví Jiřího IV. Aby byla iluze dokonalá klienti se museli dostavit v dobovém oděvu a byli odvezeny na stylový zámek se služebnictvem a vším co k té době patřilo a co ji nám některým dnes činí romantickou. Samozřejmě jako s každou touhou poznat minulost se mísí značná míra idealismu. Milovníci středověku chtějící se dostat v čase zpět jistě netouží v potu tváře obdělávat kamenité pole za misku rozvařeného hrachu a tak jsou ve svých snech raději šlechtici či alespoň rytíři. Stejně tak doba regentsví nebyla ideální. A to ani pro aristokracii a zvláště pak pro ženy a dívky z dobré společnosti. To ostatně brzy pozná naše hrdinka při hodinách hry na klavír, zpěvu a úmorného vyšívání. Aby pobyt na zámku nebyl tak jednotvárný a dámy se necítily osamělé, společnost jim dělali gentlemani. Důstojník z Pandžábu, námořní kapitán z Karibiku, sir Noble a další... Všechno herci hrající bezvadně své role, vždyť tohle nebyl první ,,turnus'' Austenek. Hrdinka příběhu Jane zprvu chápe, že vše je jako. Když se ale do ní zamiluje podkoní a ona do něj, začne si uvědomovat nebezpečnost té hry na onu dobu, na krásná slůvka a vyznávání lásky a přestane si být jistá co je pravda a co nikoliv. --- Už dlouho jsem neviděl romantickou záležitost a nějak mi to sedlo. Místy to bylo vtipné, bylo to výpravné a v některých momentech jste opravdu byli díky kostýmům, zámku a nezbytné zahradě s jezerem a loďkou zpět o těch 200 let... A Keri Rusell to v těch účesech a šatečkách moc slušelo. Takže já dávám za tři výšivky! * * *

    • 21.7.2017  23:52

    Dechberoucí film u nějž těch 141 minut stopáže uteče jak voda v Amazonce. Tohle rozhodně není lahůdka pro každého, takže chápu zdejší spíše průměrné či dokonce podprůměrné hodnocení. Já coby milovník archeologie, odchován knihami z různých expedicí díky tátově obrovské knihovně jsem si u filmu doslova chrochtal blahem. Někoho možná mrzí, že Fawcet neprchal před indiány na důlním vozíku s jiskrami odletujícími od kol, jiného zase, že to nebylo jako italské kanibalské filmy osmdesátých let... Já tvrdím, že film měl všechno, byl dokonale vyvážený a nádherně popsal dobu, kdy stateční mužové imperiální Anglie zaplňovali bílá místa na mapách celého světa... Jim patří čest a moje úcta. Byl to jejich nezlomný duch, který je hnal do věčně vlhkých džunglí, pouští i ledových plání. Někteří zaplatili životem, jiní získali slávu a respekt. Všechny však zcela jistě hřálo vědomí, že vstupují do neprobádaných míst, která před nimi nikdo nikdy neviděl (kromě domorodců). Parádní snímek, doporučuji vidět! 5 kousků starověké keramiky* * * * *

<< předchozí 1 2 3 4 23 46 68 90
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace