Big Bear

Bombardování je velmi smutným válečným filmem, ale potěšila kratičká účast českých hereček. Mně osobně dostal hned dvakrát. Je to asi rok, co mi kamarád poslal ukázku jakéhosi filmu co točí Dánové. Po runwayi kdesi na základně RAF během druhé světové kráčeli dva letci, kolem svižně projížděl jeep a po obou stranách dráhy stála zaparkovaná Mosquita.  Když jsem včera na film koukal, se smutkem jsem si uvědomil, že to byly záběry z tohoto filmu. Z filmu na který jsem se těšil kvůli Mosquitům i letcům ale u nějž jsem  znal jeho obsah. Ten vás dostane i když jste nerodič, ale jen rodič si asi umí představit tu pravou hrůzu, když vám na ulici řeknou, že bombardují školu, kde víte že je vaše dítě...  Film je natočen velmi zručně, člověk se rychle sblíží s dětskými hrdiny a samozřejmě ve chvíli kdy se ocitneme na letecké základně mé srdce zaplesalo ještě více. Nálet je proveden výborně, celá cesta k cíli ve formaci nízko nad mořem  byla natočena suprově i ty průhledy z kokpitů nad ubíhajícím Dánskem po přeletu pobřeží. Chvíle po náletu jsou drsné a padne na vás skutečná tíseň. Asi o to větší, že filmaři se velmi chytře vyhnuli explicitním záběrům a nechali na plno jet divákovu fantazii. Ta moje tedy jela na 100% už jen z důvodu, že nemusím těsné prostory a představa jen, že jsem někde nezraněn jen zavalený mne děsí. Je dobře, že tyto filmy vznikají. Jsem rád, že Netfix občas krom svých šíleností kde dává prostor opravdu všemu podivnému a všem podivným čas od času podpoří natočení nějakého solidního historického kousku. Možná někoho překvapí ten koncept vybombardovat barák gestapa plný vězňů, některých dokonce záměrně držených jako živé štíty v podkroví budovy. Ale odboj i RAF moc dobře věděly co dělají. Před invazí do Francie v rámci operace Jericho byl proveden na chlup stejný úder na věznici, kde Němci drželi lidi z francouzského odboje. Ten v roce 1944 byl v troskách a stovky vězňů čekalo na termíny svých poprav. Předpokládalo se, že při náletu budou zničeny strážní věže a rozbombardují se zdi věznice, čímž někteří z vězňů dostanou šanci uprchnout v nastalém zmatku. Samozřejmě se počítalo i s tím, že některé nálet zabije uvnitř věznice. Opraci velel G/Cpt. Pickard, který byl při akci sestřelen. Akce byla úspěšná, mnoho vězňů uprchlo, schovalo se a při vylodění pak pomáhalo spojencům v rámci francouzského odboje zpravodajsky či záškodnickou činností. Operace Kartágo, tedy nálet na služebnu gestapa v Kodani tak měla být další podobná akce. Opět k ní stejně jako u operace Jericho byla vybrány rychlá britská dvoumotorová Mosquita, schopen nést velký náklad pum, po jejichž odhození se ale mohla díky své rychlosti a manévrovatelnosti postavit německým stíhačům oproti větším americkým dvoumotorovým bombardérům typu Marauder, Boston, nebo Mitchel... Film tu leckdo zcela logicky v komentech spojuje s tím co se teď děje na Ukrajině. Jenže je tu velký rozdíl. RAF se v tomto případě spletla. ruSSáci civilní cíle bombardují záměrně. Je to jejich taktika jak zabíjením civilního obyvatelstva a ničením civilní infrastruktury zlomit odhodlanost Ukrajiny se bránit. A jelikož jsou to primitivové, nemohou pochopit, že tím jen obránce utvrzují v jejich odhodlání a že si tím dělají ze souseda nepřátele na stovky let dopředu... Řada komentujících tu odsuzuje bombardování jako takové, dokonce můj kamarád, také válečník Necrotongue.  A tak bych zde rád zdůraznil jednu věc. Válku vyvolal Hitler. Rozmach RAF a vznik strategického  bombardovacího letectva byl důsledek toho všeho. Bombardéry se velikou měrou zasloužily o dřívejší konec války ať už to byly noční a denní taktické nálety RAF, nebo denní nálety USAF. Zlomily nacistické výrobní mašinérii páteř. Samozřejmě, že při tom docházelo k omylům. Mnohdy to schytaly vlastní spojenecké jednotky, mnohdy dokonce došlo k civilním obětem. Je třeba se na letectvo té doby koukat optikou čtyřicátých let. Dnešní ruSSácký bombardér operuje kdesi nad Kaspickým mořem mimo prostředky nepřátelské protiletecké obrany a v klidu si odpaluje a navádí rakety dlouhého doletu na cíle na Ukrajině. Tehdejší letec to měl mnohem složitější. Předně na rozdíl od stíhačky, kde si vše rozhodoval sám se svým velitelem, měl velitel bombardéru odpovědnost za další duše na palubě. U těžkých Fotressů B-17 či Liberátorů B-24 to bylo dalších až devět lidí osádky. Museli jste se nad cíl nejprve dostat. Mnohdy to znamenalo mnoho hodin letu navzdory nepřízni počasí, turbulencím, námraze, poruchám motorů atd... Celou cestu vám hrozilo sestřelení nepřátelskými stíhači, nad nepřátelským územím vás pak ohrožovala palba flaku. Cíl jste rozpoznávali toliko vizuálně.  Během nízkého průletu jste tak měli opravdu pár sekund mnohdy během skutečného pekla na obloze k určení a zaměření cíle pro přesný shoz pum. Nebo se dělo naopak ve veliké výšce, kdy cíl byl mnohdy skryt mraky nebo kouřovou clonou nepřítele, maskován apod. Při tom jste museli stále hlídat klesající ručičky palivoměrů. A nezapomínejte, že pokud jste byli členy letecké osádky během druhé světové, bylo vám kolem dvaceti let...  Dokážete si představit ten stres, tu odpovědnost??? Je tedy logické, že se občas stalo, že pumy nedopadly na správná místa. To ale neznamená, že bychom měli z těch mladých statečných osádek dělat nějaké vzdušné piráty či teroristy jak to občas každé jaro slýchávám v diskusích k náletům na Prahu. Oni obětovali své mladé životy pro naši svobodu. Létali někam, kde vůbec nemuseli být. Nad země o jejichž existenci mnohdy před válkou ani nevěděli. A sváděli nad nimi souboje a umírali tam... Mnoho pomníčků na našem území by o tom mohlo vyprávět a jistě jich je mnoho i v nešťastné Kodani. Bombardování je smutným válečným filmem, ale rozhodně stojí za vidění. Dávám za 5 časovaných pum. * * * * *

Zřejmě se už tušilo, že pokud mají kina nabídnout divákům porci pořádné katastrofické zábavy, bude se muset trochu změnit koncepce. Letiště zablokované vánicí, otrávená osádka či letoun bez pilotů, to už tady bylo a co teď... A tak se z Jumba 747 udělala ponorka. Skoro bych řekl, že trikově je tento díl horší než ten předchozí. Myslím tím hlavně ten let nad oblaky či nouzové přistání na moři. Mimochodem nechápu, proč bez čtyřky nemohli letět. Dědové ve Fortressech B17 nebo B24 to domů kolikrát táhli natři motory běžně, někdy i na dva ze čtyř a to ještě šlo o vrtulové předchůdce. Jestli bylo Letiště 1975 ukázkou toho co má v arzenálů US. Air Force, tak tady je to opepřeno ještě o US. Navy. A přiznávám, že ta záchranná operace po té co se do toho vloží žabí muži byla na sledování dobrá i po tolika letech.  Starej kennedy se tu zas emihne, ale moc prostoru už nedostal. Většinu času si pro sebe bere Jack Lemmon a docela zajímavá je i účast Sarumana Christophera Lee .-). Tohle je další z Letišť na které se dá koukat i po tak dlouhé době, nesmíte ale u něj moc přemýšlet. Dávám za 3 vzduchové vaky. * * *

Neskutečná země tenhle Afghanistán... Sedmdesátky přály pokroku v nejedné zemi balancující na hraně starověku a středověku. Vzpomeňme třeba takový Írán před islámskou revolucí také v sedmdesátých letech, kdy při pohledu na fotografie krásných žen s dlouhými rozpuštěnými vlasy, v minisukních z té doby by jste ani na sekundu neřekli, že to fotil někdo veřejně na ulici v Tabrízu nebo Teheránu... Afghanistán byl na tom podobně, byť i ten  Mustang otce hlavního hrdiny  ve filmu v těch zaprášených uličkách Kábulu vypadal jak kosmický koráb, který tam přistál jen kvůli poruše plasmového pohonu... Afghanistán bych chtěl jednou vidět, je to nádherná země plná nádherných lidí. Bohužel co tam podělali Rusové, Američané a spol. už nedokázali napravit, částečně i proto, že Tálibán leta vypláceli a vyzbrojovali a jemu se teď nelíbilo aby jim někdo do jejich islámského světa a práva Šaríja vnášel západní móresy jako demokratické volby nebo emancipaci žen. A jestli to vypadalo, že po spěšné evakuaci Amíků něco z toho dobrého co tam zaseli či zanechali z civilizovaného světa v rámci reforem Tálibán třeba i ponechá, tak teď se tam tvrdě utahují šrouby. Mákem se platí terorismus, zbraně a světu to je jedno a Amíkům už úplně.  Co se týče drog, tak je trápí spíše Jižní Amerika a taky se tu trochu poučili, že importovat demokracii do světa, kde vládne středověk prostě nejde páč na to některé národy nejsou ještě zralé a zřejmě pár set let nebudou, i když umí ovládat ákáčku a RPG. Film je dechberoucí jízdou a člověku je z něj smutno, když si uvědomí jak se tam lidem žije, co se tam dělá s dětmi atd... To se musí podařit útěk a odjet do té hnusné Ameriky aby člověk začal žít v bytě skoberci a ne na hliněné otlapané podlaze, aby si mohl dopřát lékařskou péči a když je spisovatel aby si svobodně mohl vydat knihu... Moc se mi to líbilo až na ten lehce nevěrohodný útek.  Dávám tedy za 5 ulovených draků. * * * *

Ani jsem netušil, že Bočan tohle natočil jako jedno z mnoha dalších pokračování. První díl celkem ušel, ale tohle už regulérně baví i pro to, že hrdiny známe z minula. Nárožný si opět celý film ukradl pro sebe a je tu vážně kouznelnej. Na toho červenýho škodylaka bych mu snad dal půlku i já sám potkat se s ním. Moravská internace mne moc nebavila, ale po jeho návratu do Prahy to už zase dostalo pořádný spád.  Určitě se těším na třetí pokračování. Dávám za tři kopie klíčů od bytu. * * *

,,Život je boj, a manželství - to je první linie! Pár tejdnů lásky a pak už jen válka na život a na smrt... ratatatatata. Chvilka nepozornosti a máš jí! ''  ----  Chtěl jsem si dát na rotopedu trochu do těla a říkal jsem si co si tak k tomu pustit. Mně totiž nebaví šlapat a koukat na bílou stěnu. Šlapat se má alespoň minimálně těch 40 minut co byste na tom měli dřepět než začnete spalovat. A to prostě nedáte. A tak já tam koukám na filmy. Mám na to super důmyslný držák na tablet ze dvou gumicuků - no říkejme tomu na řidítkách- a v něm ytb s bezpočtem filmečků z časů minulých. Občas jsou tam i perly zapadané bahnem času o které byste asi jinak ani nezavadili. Cenné je to obzvláště teď, když milovníkům retro a platičům koncesionářských poplatků ČT zrušila jejich oblíbený kanál ČT3.  Právě většinou tyhle různé inscenace a televizní hry mají ideální stopáž do hodiny než si člověk řekne a dost! Dnes se už týrat nebudu. :-). Kvalitu obrazu na rozdíl od klasického sledování neřeším, je to holt tablet a kvalita ytb a ani nekoukám na hodnocení. Je to ruleta. Skočilo mi tam tohle a díky mladému Vetchému jsem zavětřil dobrou zábavu. Začátek začíná celkem nudně. Kulisy zmírajících omdesátek člověka opět tak nějak mimoděk vzadu v hlavě utvrdily, že ještě jsou tyhle časy pryč. V filmu pobaví účast mnoha tehdy mladých herců jako Kraus, Langoš ad. Zároveň tam máme borce své doby v podobě pana Moravce či mnou velmi oblíbeného Josefa Bláhy. Zápletka je popsána v obsahu, tak to zde nebudu duplikovat. Mimochodem obsah zase jednou vykecal vše a za tohle bych tvrdě trestal, protože já ho naštěstí nečetl a o to více jsem se bavil. A vám radím to samé. Krom božího závěru, kdy jsem se fakt popadal za břicho, protože ten konec je fakt pro Michala smrtící jsem si ale uvědomil další zajímavou věc. Kam až se naše společnost od toho roku vzniku filmu - tedy 1989 dostala. Už jen z tohoto hlediska stojí za to film vidět. Michal je totiž mezi chlapama v závodu Vodní stavby Praha co jezdí s míchačkama takový manželský zelenáč. Většina starších chlapů má za sebou jeden i více rozvodů a kdo se jednou nerozvedl, není vlastně ani chlap tvrdí ty nejzkušenější. Když se dozví, že mu žena utekla, s naprostou přirozeností mu vysvětlují, že jí měl zmlátit, případně, že si za to může sám, protože doma meje nádobí a luxuje čímž si jí zkazil... :-). Pánové, uteklo jen 34 let a kam jsme se to dnes dostali... :-)!!! Samozřejmě odmítám bití i nepomáhání s úklidem ve společné rodině (dyť i já vatvářím občas binec) , ale krapet na vážkách jsem už u chlapů na mateřské dovolené a úplně u těch co se zkouší rozkojovat aby také poznali ten pocit přisátého nemluvněnte k bradavce. Jestli se to už nějak nevymklo z kloubů. Ale ČST tehdy prostě natočila takovouhle komedii, kde zmlátit ženskou je prostě normální způsob jak ji udržet doma. Další rady starších byly, že musí být zavalena prací tak, že nebude mít čas vymýšlet blbosti. Proto by měla být doma a muž by jí neměl nechat chodit do práce, což je chyba! :-) Hádám, že nejednu současnou emancipovanou ženu natož ortodoxní feministku by od téhle komedie vezla ambulance s prasklou cévkou! Také je zajímavé jak ještě nedávno jsme byli odříznuti od komunikačních zdrojů. Staší jeden přehlédnutý vzkaz a co se stalo (byť je to tu samozřejmě našponováno do krajnosti). ale tehdy nebyly maily, mobily, SMS.. Jen pevná na které se musel člověk toho druhého dovolat a to ji zdaleka neml zavedenou každý. Pak už zbývala jen pošta a telegramy...  Jak jsme sakra mohli v té době vůbec fungovat a přežít? Dnešní mileniálové by to asi nedali... :-). Ač se to nezdá, tuhle jednohubku určitě vyjledejte a jukněte na ní! :-). Dávám za 4 lžíce z konzervy vepřového ve vlastní šťávě. * * * *

,,Poušť je naším mořem.. ''. Uteklo celé čtvrt století a Ralph se vrátil znovu do vyprahlé pouště afrického kontinentu, tentokát už samozřejmě ne jako hrabě Almásy. A opět mu slušela o tom žádná. Už od dob Anglického pacienta mám pro tohohle charismatického Brita s vysáží aristokrata fakt slabost. Je to herec první třídy. Další velkou slabost mám pro dnes už mamču, ale pořád sakra sexy Jessicu Chastain. Pak je to slabost pro poušť všeobecně a pro britské Defendery  co ji na svých úzkých kolech brází  od Altaje pod Saharu už od padesátých let. Jen tohle dohromady ve skvělém vizuálu byl pro mne omamně smrtící koktejl pozitivních vjemů. Ale dále je tu i skvělý scénář, který fakt nutí člověka k zamyšlení se super vypilovanými dialogy. Už dlouho mi film nerezonoval v palici  po svém skončení - až  nyní. Udělat zbohatlickou párty na snobském sídle uprostřed ničeho a v rámci zápletky ukázat ten propastný rozdíl mezi konzumním opulentním světem, který se už vymkl hranicím normálnosti a světem, kde jde o holé přežití s nulovou perspektivou jakéhokoliv zlepšení byl geniální nápad. Ale aby to nebylo tak černo-bílé, je nám to ukázáno v rámci katarze  hlavního hrdiny, kterého nehoda a následné události několika dní zcela změní. Té proměně lehce rasistického bílého snobského Angličana můžeme i nemusíme věřit. Ale poušť i samo prostředí a hlavně dusivá přítomnost otce zemřelého, to vše  jistě bylo schopno pohnout i hodně zasviněnou duší duší.  Přejít ten vlastní řvoucí pocit svědomí ze zabití byť z nedbalosti není snadné.  Někde tam vzadu za tou veškerou bezstarostností, kterou když už to nejde jinak lze v zemi jako Maroko zajistit úplatky, se i u toho nejcyničtějšího člověka skrývá tato pradávná vlastnost, vložená do nás prý samotným Bohem.  A svědomí, to je mrcha. Nenechá vás být, nenechá vás spát, nenechá vás myslet a peníze na něj neplatí. Cesta do rodné vesnice zabitého a jeho pohřeb se tak skutečně mohly jevit jako dobrý nápad.   Jako projev čestného muže k úctě k zemřelého, ale i jako akt sebe pokání, za který by mohlo přijít třeba i toužebné odpuštění. Teprve pak snad svědomí utichne.---Tohle byla perfektní záležitost o střetu kultur a světů, přičemž se za ten náš člověk musí tak trochu stydět. On už opravdu začíná být dekadentní. A to si nežijeme zdaleka tak jako ti snobové a hostitelé na párty. Proti kopáčům v poušti jsme na tom tisíckrát lépe. Narodili jsme se na té lepší části světa a málokdo z nás si to uvědomuje, natož toho váží. Bereme to jako samozřejmou věc. Jsem nadšený a nechápu tady ty komenty a podhodnocení filmu. Dávám za 5 Elvisů, zase jsem si pošmákl! Doporučuji vidět. * * * * *

Tenhle chlapík byl něco neuvěřitelného a dost předběhl svoji dobu. Respektive dobu tady v zaprděné éře socialistického plánovaného hospodářství. Na stranu druhou se znalostmi dneška se domnívám, že takový podnik tehdy mohl fungovat hlavně pro to, že neměl konkurenci nikde jinde u nás.  Je otázkou, zda kdyby bylo více Slušovic, kam by to v případě konkurence nakonec došlo, pokud by ty další podniky měly také nějaké Čuby ve vedení. Tohle není jediná věc co jsem o fenoménu Čuba - Slušovice viděl a tak také vím, že přes geniální nápady byl pan Čuba workoholik, což vyžadoval i u ostatních. Výdělky tam byly na svoji dobu mimořádné, ale o nějakém nestresovém klidném pracovišti, obzvláště když jste byli ve vedoucích funkcích tam nemohla být řeč...  Dávám za 4 mikropočítače TNS HC 08. * * * *

Původní snímek ze šedesátek jsem neviděl, ale určitě na něj také kouknu. Alamo už navždy zůstane symbolem odvahy a statečnosti, kdy se hrstka odvážných nevzdala mnohonásobné přesile. Zároveň je to období, kdy se kreslily hranice USA a tuhle dobu já ve filmech rád. Absolutně nechápu místní hodnocení. Tenhle film je super, má skvělou výpravu a není toho moc co by se mu dalo vytknout. Asi bych jej přirovnal k Revolution se skvělým Al Pacinem, kde se Amíci rvou pro změnu s Brity o nezávislost. Kupodivu i on neměl u zdejších filmoznalců hodnocení jaké by si dle mého soudu zasloužil. Holt historické záležitosti asi moc nebaví. Mně ale jo. Nevím co tam komu co vadilo... Málo sexu? Málo nebinárních jedinců? Neřeší se tam ekologie? Nevím... Za mně to mělo vše. S radostí jsem poznal další hereckou tvář chameleona Billyho Bob Thortona a i ostatní herecké výkony byly super. Bitvy byly opravdu masivní, nikde nebyla za komparzem žádná hluchá místa. Musela to tam být řež neskutečná. Dávám tedy za pět výstřelů proti mexické pěchotě z pevnostních děl kartáčovými střelami. * * * *

Tohle celé byl omyl. Mělo jít o další simply escort mission, tedy koukání na fimeček s omladinou. Úvodní Disney logo se zámkem byť s pobíhající chaloupkou na muří noze (což jsem vyhodnotil jako hodně podivnou americkou anomálii:-) ) také nenaznačovalo, že se bude jednat o ruSSáckou záležitost. Dal jsem si totiž embargo nesledovat filmy natočené v Mordoru, protože nelibě nesu útrpení Ukrajiny. Už jen kvůli té rodině, co bydlí u mne doma a nemůže být ve své zemi, protoži jim ruSSácké rakety lítají na barák a zahrádku. Ať je Ukrajina jaká chce, ať je tam korupce či není, RuSSák tam nemá co dělat, natož krást záchody a nutelu, znásilňovat, vraždit, unášet děti a týrat obyčejné lidi ničením infrastruktury atd... No ale stalo se a když to začalo, nechtěl jsem to dětem vypnout, protože zlý Putler. Vědět to předem ani to nezařazuji do nabídky ke sledování a já fakt u všeho nečtu obsahy a nekoukám na zemi vzniku. Jak jsem záhy pochopil, bylo zjevné, že sledujeme cosi, co navazuje na nějaký předchozí díl. Ale celkem rychle jsme pochopili, že Ivan se v Bělohoří zemi ocitl kouzlem a patří do našeho světa. Ehm..tedy do Mordoru. Do našeho civilizovaného světa RuSSko fakt nepatří. Výprava filmu celkem ušla a docela se na to dalo dívat, byť to bylo celé typicky afektované a ruSSácky uřvané. Staré ruské pohádky někdo sesbíral do jednoho pytle, zamíchal jimi a vypadla jakási nesourodá hmota plná pohádkových postav s moderním prvkem v podobě Ivana, který v boji nepoužívá luk a meč, ale elektrický paralyzér a když má slabou chvilku, odletí si do Mockby pro kapučíno, tehdy asi ještě do Starbucku, dnes už by by musel do Star Coffee :-) (jo to je ta náhrada s tím ukradeným logem).   A film je bohužel plný těch jejich typických obličejů.  Krom tedy opravdu fešné ženušky Ivana. Ty východní obličeje jsou prostě k poznání i po tmě a já mám na ně teď fakt sorry, ale hoooodně těžkou alergii. A nemíval jsem, dokonce jsem měl známou v Moskvě, ale zavinili si to sami. Podporou toho vraha v Kremlu.  Dávám tedy za dvě zatočení nabitým mečem. * *

Nikdy neříkejte nikdy. Ač jsem si coby fanda tohoto žánru myslel, že tyhle filmy o agentech narušujících budovaní dělnického státu jsem viděl snad už všechny, stále se ještě sporadicky objeví kousek, který mne vyvede z omylu.  A jsem za to rád. Mně tenhle naivní druh kinematografie strašně baví. Absurdní je, že skrze tyto filmy chtěla strana nabádat lid k většímu úsilí a větší ostražitosti (a také větší nenávisti a nedůvěře, přesně v duchu chování paranoidního Stalina, který už tou dobou byl bohudík rok tuhej). Nechce se mi věřit, že generace našich dědů a babiček byla tak pitomá aby tyhle zápletky brala vážně... Ono v roce vzniku filmu 1954 rok po měnové reformě a za občasného mizení sousedů už možná lidu bylo jasné, že ten blahobyt po vzoru SSSR co slibovali komančové po válce asi až tak ouplně nebude platit... Tak kdo ví. Já mám rád herectví Korbeláře, takže se mi tu ve své roli naivky stejně líbil. Krejča st. byl na pěst, takovéhleho Hujera mít na pracovišti, tak si to hodím a jeho vezmu lahví po hlavě. Vtipná byla role Deyla ml. ten většinou hraje v těchto filmech klaďase a tady si zahrál tvrdého západního agenta, který neváhá dát nejistému Kopeckému jednu až šest facek .-). Celkově je film samozřejmě naprosto debilní. Zlé USA nepřejí obchodování Československa s ostatními západními zeměmi a snaží se je blokovat. Někdo vynáší informace na západ a je třeba zjistit kdo. Bdělá SNB vpustí ze Západního Německa do republiky prozápadního živla s tím, že jej bude sledovat a rozkryje jeho rejdy a kontakty. Samozřejmě jsme v šílených padesátých, takže vše dobře dopadne pro republiku, kterou si rozvracet nedáme! Dělníci a SNB versus záškodníci tentokráte zase 1:0.  Co se mi ale ne filmu líbilo  byl ten skutečný poválečný život v loděnicích a kolem vody. Ty bafající parníky i to prostředí kolem řeky s kotvícími loděmi, houkáním, křikem racků... Prostě já mám vodu rád a mělo to svojí poetiku. Konec konců jsem vyrůstal kousek od Vltavy,  náplavka byla místem procházek s mojí jezevčicí a ještě pamatují kouřící parníky stahující pod pražskými mosty komíny... Dávám tedy za dvě balení gretylenových náloží. * *