Big Bear

Tak tohle už byla 100% rychta! :-) * * * * *

,, Tady je mělko! Tady stačíš! '' --- Scénka na ulici byla fakt něco! :-)Musím říci, že Suchánek fakt překvapil. ten scénář není marnej. Skórka má navíc s režírováním těchto ulítlostí díky Třem tygrům zkušenosti a tak to vypadá, že tady všechno sedlo jak sedýnka na hrnec (nebo tak nějak). * * * *

Jo, baví mi to. Sem tam to křísne, ale celkově si to drží celkem vtipnou linii. Marek Taclík zase boduje ! :-)

Musím říct, že se mi to líbí čím dál více. A dokonce tam vidím jakési herectví u Suchánka což jsem měl doposud problém vidět i jinde. Největší machr je ale Václav neužil, to je prostě borec. A Martin Pechlát svým civilním přístupem také hraje na jedničku. Vypadá to, že by to mohlo být zajímavé ! Co vím už teď, žeto hravě strká do kapsy soudobé české komedie. Ty jsou fakt hrůza. * * * *

Se sportovními seriály se nám začíná trhat pytel, přičemž na začátku všeho byl nepřekonatelný Okresní přebor. Pak tu máme Lajnu a teď Národní házenou. Přistupuji k tomu mírně zakomplexován, protože nemusím Suchánka a Langoš teď snad už hraje úplně ve všem, což si myslím, že není dobré dobré. Základní kostra je jasná a v podstatě nevybočuje ze základního schématu Okresního přeboru. Partička z nějaké té Horní Dolní (zde v Nejdku) se pokusí navázat na své dřívější slavné časy před 40 lety. Co figura to originál a první díl je takový klasický seznamovací. Nevadí mi když se ve filmu mluví sprostě, ale musí to mít nějaký důvod. Tady se občas mluví sprostě spíše na efekt u jednoduššího diváka (jakože humor), ale mně to přišlo zbytečné a laciné. Každopádně šanco tomu dám, protože takovýchto partiček je spousta, ale většina z nich jen o starých časech vypráví v hospodě. Tihle se s tím rozhodli něco dělat což vzbudilo můj zájem. A Suchánka snad rozdejchám. * * *

Tak halt zase půjdu jednou proti proudu. Mně se to totiž skoro vůbec nelíbilo. Humor byl místy až trapný a ač mám docela Satinského a Lasicu rád (Lasicu víc protože na stará kolena se pustil i do swingu s Bratislava Hot Serenades), tady mi jejich účast prostě nesedla. Vůbec netuším zda se jindy geniální scénárista i režisér pan Lipský pokusil pomocí jakého trojského koně v podobě opravdu pitomého scénáře kritizovat způsobe kam až to dovedla tehdejší moc v rámci budování a jak jí záleží na ekologii. Skoro to totiž tak vypadá a leckdy se tenkrát skutečně podařilo lecos schovat do úplné blbosti, než se pokoušet v nějakém vážnějším tónu něco zcela nepokrytě a seriózně kritizovat. To většinou ani filmaři nedotočili, nebo se to pak nemohlo pouštět.  A proč by tím trojským koněm nemohli být dva ufouni přiletivší si v popelnici? Ničemu nerozumí, činnost lidstva jim přijde zajímavá a zvláštní po všech stránkách ať už jde o sex, trávení volného času u TV, chození do práce nebo rozvoj krajiny.... Do toho lze beztrestně schovat vše. Na mne ten místy až dementní humor ale prostě nefungoval. Kdybych si měl vybrat tyto dva pány v komedii taktéž kritizující poměry, tak to raději v komedii Vážení přátelé ano, která je jen o 7 let starší.  Ovšem to je zcela jiný level humoru. Co jsem považoval za pěkné abych jen nehaněl byly animace pana Jiránka.  Dávám za dvě vysílání kalkulačkou s anténkou domů * *

Už jsem to psal dříve u jeho filmů a musím to napsat znovu a znovu. Malick není pro každého. Jeho prezentace myšlenek, úvah a i vnitřního tápání věřícího člověka převedena na plátno nemusí být každému jasně srozumitelná. Já si bohudíky každý jeho film nesmírně užívám. Nemohu říci sám, že vždy vše zcela chápu, přesto tak nějak vnitřně cítím, že ta jím vysílaná energie je mému nitru srozumitelná a že je na téměř podobné frekvenci. A jsem za to nesmírně rád. Zdaleka jsem neviděl od Malicka vše a každý jeho film mám uchován jako láhve starodávného koňaku, které se otevírají jen při významných příležitostech či situacích, či kdy zkrátka je na ně už konečně chuť. Tenhle film si suším v archívu už dlouho, ale dneska se den nějak nepovedl. Nálada pod psa, venku létá do rozkvetlých stromů cosi jako sníh a tak jsem měl chuť něco vidět. Hned od prvních sekund zase poznáte Malickův rukopis. A ač u filmů kameramany mění docela často, nějak se mu daří ten rukopis přenášet do každého dalšího snímku. Já ty rotující kamery kolem postav či neskutečně nápadité záběry prostě zbožňuji! Jeho vituální pojetí života a světa je divákovi předkládáno tak, že často musí jen žasnout nad těmi čarokrásnými obrazy. I zde si Malick klade stále tu stejnou starodávnou otázku. Quo vadis ...  ? Kdo jsme, kam vlastně kráčíme...? Proč tu jsme?  Christian Bale se skvěle zhostil role chlapíka, kterému po materiální stránce vlastně nic nechybí. Žije si v blahobytu, v luxusních moderních domech o nichž my můžeme jen snít, čas tráví s nádhernými ženami, ale snad právě proto je v tom konzumním stereotypním odžívání svých dní ve zlaté kleci pomalu ale jistě znechucen a trochu udiveně si klade otázku zda to je skutečně ten důvod proč tu jsme? Krize středního věku někoho uvede do deprese při ohlédnutí zpět, ale jiného může naopak nakopnout, protože ještě není konec a cílová rovinka je ještě relativně daleko. Malick se navíc snaží laskavě připomenout, že i v krušných chvílích na těžké chvíle nikdo není sám, že je tu vždy někdo kdo je tu neustále s námi. Pro věřící je to možná útěcha, ale nevěřícím stejně nezbyde nic jiného, než se z toho všeho nějak vysekat sám. Vždycky se dá ale začít znovu. Vždycky, jen se nebát udělat ten krok vpřed. Terrence Malick film tentokráte prolnul nádhernou hudbou Hanan Townshenda a nebál se sáhnout ani k Edvardu Griegovi (jehož miluju). Fascovalo mně, že Suita No. 2 z Peer Gynta do filmu padla jako ulitá ač jindy klasika ve filmech obzvláště takto vážných a moderních může mírně rušit. Jestli mohu doporučit, pusťte si dle rady uvodních titulků film hodně nahlas a na velké obrazovce. Pak už se nechte jen vtáhnout hluboko do vašich vnitřních úvah až kamsi do mlžných krajin své duše. Pane Malicku, tohle byl další filmový skvost! Dávám za 5 a kdo nepochopil, nechť prosím nekomentuje...  ! * * * * *

Devadesátky byly skvělej čas a jsem strašně rád, že jsem je prožil. Faktem ale zůstává, že jejich počátky působily značně upachtěným dojmem a snahou za každou cenu a ihned dohnat vytoužený západ. V té době tak vznikaly filmy, které dnes už jen kouzlí úsměvy na rtech svojí naivitou hraničící s blbostí a leckdy jsou až bizarní. Dvojka Discopříběhu je přesně ten případ, kdy v socialistických kulisách opršelé Plzně s Prahou se v ulicích s prohánějícími se Favority a Olcity běhá Potměšil v tričku BOSS bratru za 200 márů. Songy M. Davida, které v jedničce leckomu utkvěly v hlavě už jen díky tomu, že tehdy moc hudebních filmů nebylo, už ve dvojce nemohly nikoho v záplavě otevřených západních hudebních stavidel nikoho extra zaujmout neřku-li nutit ke shánění soundtracku na kazetě :-). Sice je tu na CSFD doslova zaodpadováno, ale já oceňuji herecké výkony Ladislava Potměšila. A u některých scének jsem se fakt zasmál, třeba když O. Vlach hrající s Pavlem Novým mariáš  nechává odejít nasupenou manželku Obermaierovou. Na porodním sále se mihne už tehdy zajímavá mlaďounká T. Pergnerová, jejíž slavné ESO časy měly záhy příjít na stanici NOVA. Prostě devadesátky byly své, ale byly originální se vším všudy. A tak je Dickopříběh 2 čím dál víc celkem zajímavé retro. Dávám za 2 noci na záchytce. * *

,,Zavři oči a něco si přej! '' --- Jsou ještě stále krásně poetické filmy po jejichž dokoukání vám zůstane hučet v hlavě. A nepustí vás to ani další a další den. O tomhle kousku vím delší dobu, ale trochu jsem se ho díky tématu bál. Leč zcela zbytečně. Tvůrci i naprosto vážné věci v něm předložili s takovou noblesou, že je divák bere jako prostě jen takový běžný koloběh života a dokonce se jim bude smát. Mně to prostředí bylo docela blízké. Vlaky mám rád a stále ještě jim dávám přednost před autobusy. Coby jejich pasažér trávím na kolejích a nádražích kažý den někdy i dvě hodiny času. Moc se mi líbilo ve filmu to bydlení ve vyřazených vagonech. Obzvláště ten obývák s knihovnou, to bylo parádní.  Z koho ve filmu budete paf je Lazar Ristovski v roli Ilji. Tak charismatického člověka jsem už dlouho neviděl... Super herec i když tady byli všichni zvoleni perfektně. No a Nina Jankovič byla prostě božská. Zajímavé však bylo ono hlavní téma. Sám jsem si před časem pokládal podobnou otázku co mimořádná událost udělá se strojvůdcem. Jedete po kolejích bez možnosti kamkoliv strhnout vlak na rozdíl od auta. Najednou člověk na kolejích. Buď ten co už nechce dále žít, nebo nepozorný jedinec snažící se přeběhnout...  Brzdíte jak o život, ale ač od kol létají jiskry hmota ocelového kolosu se sune dál... Bylo to před dvěma roky. Stál jsem na nástupišti a čekal na svůj courák. Ještě měl projet rychlík. Ten mladej kluk co stál vedle mne nevypadal jinak než ostatní na nástupišti. Jenže když se kolem prořítil rychlík, zjistil jsem, že vedle mne už nikdo nestojí. Jen položená taška ležela na nástupišti. Chvilku jsem nechápal, ale šílený svist brzd rychlíku mi naznačil co se děje. Vlak zastavil asi 100 metrů od nástupiště a za posledním vagonem mezi kolejemi zůstal ležet  jakýsi tmavý předmět...  Vytočil jsem záchranáře a řekl lidem kolem, že tam musíme jít... co kdyby ještě... Nikdo se ke mne nepřidal. Záchranářka na telefonu mne připravovala, že to co uvidím mnou možná zacloumá.. Už cestou k tělu jsem viděl, že to dotyčný nepřežil... Nakonec jsem smutně koukal do zbytku obličeje toho co ještě před minutami bylo živým člověkem a co teď byla jen potrhaná změť tkání a kostí. Myslel jsem, že jsem otrlejší, ale tohle se mnou docela zamávalo. Ani ne tak pohled na smrt, ale z toho, zda se třeba nedalo něco udělat jinak. Třeba kdybych si včas všiml výrazu toho kluka, třeba se dal zadržet. Jenže na rozdíl od člověka např. stojícího na zábradlí mostu tady nešlo poznat žádný úmysl... Vše jsem vypověděl policistům a drážní inspekci do protokolu, můj vlak stejně nejel protože stojící rychlík čekal na nového fíru. Po takové události už mašinfíra nesmí dál řídit a je vyměněn kvůli možnému stresu. Jak asi bylo jemu říkal jsem si? A co když to byl jeho několikátý usmrcený? Jak se pak jezdí? Nečeká za každou zatáčkou člověka ? Asi by bylo dobře kdyby to fírové brali tak jako v tomto filmu. Je to náročné odpovědné řemeslo a dlouho se na něj člověk připravuje. Přesto přesnou odpověď znají jen strojvůdci a stejně asi záleží na povaze každého z nich. Každopádně tohle byl hodně zajímavý a opravdu milý film o mašinkách a lidech kolem nich. Dávám tedy za 5 cuket k jídlu do práce. * * * * *

Někdy forma zvítězí nad obsahem. To italské městečko bylo parádní, vybavilo se mi nádherné Sorrento a jedno krásné léto před mnoha a mnoha lety při cestě po Itálii. Animace byly krásně udělané, ale nějak mi nesedl ten podvodní svět. Prostě mi tam ti barevní obojživelníci nebavili. Lepší byla souš a příběhy na ní. Zaujala téměř naprostá absence humoru, naštěstí trochu jej zajišťoval hlavní vyvoněný záporák. Spíše než animák pro děti se kterými jsem na to koukal to vypadalo jako jedna velká reklama na Vespu. Ale docela mile zpracovaná. Dávám za 3 šlápnutí do pedálů! * * *