Big Bear

,,Je to jeho země. Narodil se tu, ale ona ho nechce... '' .... Filmů z Afriky na téma bílí vypadněte, teď to tu přebíráme my domorodci, tak tu nechte všechno a buďťe rádi, že vás neodkráglujeme  je kupa. Většinou se jedná o dost  drsná dramata pná střelby, řevu, krve, prostě toho všeho co k masakrům či revolucím patří. Tady se šlo na to jinak. Toto postkoloniální drama plyne tak pomalým tempem až to začalo samotného Verbala nudit. Také je brutální, také se v něm vraždí. Vše se děje ale v poklidu, jako kdyby se ve filmu odvíjela běžná každodenní činnost na poli či v kuchyni. Myslím si, že paradoxně v tom tkví jeho síla a zhmotnění brutality. Další grády mají samozřejmě děti zápasící s váhou ákáček a jiných nakradených zbraní... Ale úplně největším psycho zážitkem bylo baštění prášků z vykradené lékárny... Ne, opravdu nejsme stejní. Tito lidé potřebují ještě několik staletí vývoje a já bych byl velice rád aby se to odehrálo někde u nich v Africe a ne u nás v Evropě. Tady se každý může vymlouvat na zlé kolonisty díky nimž je Afrika zaostalá, já si ale myslím, že se od druhé světové do řady jejích států nalilo dost a dost peněz na to aby se to vývojově hnulo někam dál. Zatím se to krom populačí exploze a hroutících se do doby převratů mnohdy výborně fungujících ekonomik nějak extra nedaří. Hrdinkou filmu je umanutá ženská, které ale jaksi nedochází, že i když žila se všemi v pohodě je pro ně bílá cizinka. A nějakému osmiletému Afričánkovi co už uzvedně ákáčko a umí střílet jsou její ideály či hodnota jejího života putna když chce její Fantu. Bohužel umanuté ženské jsou už takové. Leckteré jsou umanuté až do smrti. Milovníci kávy uvidí zpracování kávy arabica na plantážích, kde nejsou vykořisťovaní místní (to jsou takové ty cedulky a razítka na obalech). Místními myslím původní obyvatelstvo. Místní co tam žili, pracovali a dávali práci těm původním místním, ti naopak vykořisťováni leckde ještě jsou. Dávám za 4 pytle pěkně napražené kávičky. * * * *

,,Jsou jen dva druhy vojáků, ti co bojují a ti ostatní'' . FB považuji za zlo, nicméně občas do něj kouknu kvůli pár zajímavým skupinám a jedna filmová mne navedla na tuto výpravnou  lahůdku. Tento film vznikl jen 4 roky po vyhlášení nezávislosti Alžírska. Je logické, že je americký, protože nejeden Francouz to bral jako těžkou prohru. Poválečný čas to byla éra obnovy a nového budování, ale také éra dekolonizací. A tam také někde započal ten bordel co teď ve staré Evropě je. Ono se totiž jaksi předpokládalo, že si původní držitelé té či oné kolonie udrží vliv, obchodní vazby atd... Nejen, že se tak leckde nestalo, ale z některých zemí se díky jiným importovaným ideologiím staly státy dokonce nepřátelské. Často si za to kolonisté mohli sami tím, jak se v těch zemích chovali k místním. Je ale třeba vzít v potaz i nepopulární myšlenku, že některé země ještě nedospěly k bodu aby si tam místní vládli sami. Hladomory, zhroucené ekonomiky, masakry, etnické války... To vše jsme už v bývalých koloniích zažili. Teď se nám zvolna začíná kolonizovat Evropa což pro Francii platí dvojnásob. jak jeden moudrý člověk řekl... Integrujeme, integrujeme a najednou, koukám jako blázen, jsme integrováni ! Ztracená jednotka si nese rysy klasického válečného šedesátkového filmu. Ale není to taková ta klasická kapslíkovka s výbuchy a výskoky do kotoulů. Tady je válečná akce velmi dobře zpracována. Díky době natáčení znalec ve filmu ocení i válečnou dobovou techniku v podobě Jeeepů, náklaďáků Studebaker a Chevrolet či štábní Dodge... Alžírská zápletka i s jejich hrdiny je tam trochu navíc, ale divák si to v té době žádal - nějakou tu romantickou linku. Quinn v roli velitele výsadkářů super i mladý Delon. Jeho jiný postoj chápu jen z pozice historika, kterým byl. Muselo se to v něm dost třískat. Drsnej paragán co poslouchá rozkazy a znalec mnoha podobných scénářů z historie... Claudia moc jako Alžířanka nevypadala, ale budiž. Jak Indočína, tak Alžír byla dost drsná místa. Kdo o tom něco ví, dá mi jistě za pravdu. Vojáci to měli těžké. Bojovali za Francii jíž ty země byli součástí a těžko chápali, že místní je tam nechtějí. Nejednou proti sobě stáli bojovníci, kteří spolu bojovali v jedné jednotce proti Němcům za druhé světové. Co se týče zvěrstev na obou stranách, nemusí se oba konflikty oproti druhé světové za nic stydět. Kdyby to osamostatnění a prolitá krev všech alespoň vedlo k nějakému lepšímu vývoji... Vietnam je komunistický stát s diktaturou jedné strany a Alžírsko, nemít ropu a plyn tak by na tom bylo jako zbytek Afriky (o semeništi islámu ani nemluvě...)  Dávám za 4 hvězdy na paragánský baret! Velká spokojenost! * * * *

Tímto dílem končím i kdyby v závěrečném posledním dílu spadlo jako v Sanitce letadlo a kucí ze SDH měli výjezd... Tohle začíná být čímsi strašným...

Australáci mají na toto téma  film Krokodýl: Návrat do krvavé laguny (mně se to moc líbilo)  a tak Amíci přispěchali se svojí troškou do mlýna - vlastně na Floridu. Tamní fauna z okolí Everglades je vyhládlá, zejména ta obojživelná a když tornádo s přívalovým deštěm zvedne hladiny místních močálů do úrovně dvou pater baráků, je náhle v zaplavených ulicích plno žrádla. Jasně je tam pár nelogičností, například v oblasti nejde proud, ale v benzínce se svítí (asi jela na vlastní generátor) a vůbec všechny ty úniky ze zubatých tlam. Koho drapnul krokouš téhle velikosti, tak kdyby mohl potvrdit (což on ale už nemůže), tak by se z jeho hydraulického svěráku padesátkrát otočenej jak Gagarin na centrifůze navíc bez kyslíku z vodního živlu jen těžko dostával páč by nevěděl čí je... Snad jen opravdu když v tom děsném stisku povolí kůstky a odpadne nějaká ta končetina. Přiznávám, že jako milovník chlupatých miláčků jsem měl strach hlavně o Sugar, páč jsem tušil, že ti dva si nějak možná poradí. Každopádně jo, musíte vypnout mozek, ale pak vás film udrží slušně v napětí. Krokoušové byli super i ztvárnění počasí a ve filmu jsem se několikrát lekl, což se za poslední roky nepodařilo ani jednomu z hororů co jsem viděl. Takže protože je tahle šupinatá zubatá akcička podle mně dost podhodnocená, osolím to tentokráte nahoru a dávám za 4 rudé světlice! * * * *

Černý muž pod bičem otrokáře žil... zpívali jsme si u táborových ohňů jako malí kluci a pochybuji, že si skutečný význam těch slov tehdy někdo z nás nějak zásadněji uvědomoval. Dnes takovéto filmy působí pateticky, obzvláště v éře klekání a přiblblých hnutí BLM, kdy se od bílých vyžadují omluvy a dokonce reparace za to co se stalo před 150 - 300 lety. Doba to byla šílená, to ano. Do Afriky se jezdilo pro otroky podobně jako do Ameriky z Anglie pro dřevo. Jenže nebyli to bílí, kdo by někoho někde v savanách honil. Byli to sami Afričané co lovili své bližní a pak je na tržištích překupníkům prodávali. Jenže o tom se jaksi nemluví. Být koupen nebyla žádná výhra v loterii. Cestu přes moře řada lidí v šílených podmínkách vůbec nepřežila kvůli nemocem, špatnému zacházení, nedostatku jídla i díky dlouhé cestě kdesi v podpalubí v řetězech. Pak většinou následovalo další tržiště a práce většinou na farmě nebo plantáži. Těch, kdo se k otrokům chovali hezky moc nebylo. Jednak to nepatřilo k bontónu doby a pak pro ně to byl majetek a otrok měl cenu jen když mohl pracovat. Nemocný nebo starý otrok naopak byl brán jako darmožrout. Farmářům se nedařilo vždy dobře a když byla neúroda nebo sucho, museli šetřit. A tak se šetřilo an stravě, vynucovaly lepší výkony... Padaly drakonické tresty za nejmenší prohřešky. Zde vzniká černošské americké blues, žalozpěvy o těžkém osudu a životě...  Je logické, že v tomto podhoubí čas od času došlo ke vzpouře ať už z náhlého impulzu nebo ze strany někoho inteligentního jako byl Nat Turner, kterému se na rozdíl od ostatních dostalo vzdělání. Z pohledu dneška je až nepředstavitelné jaké věci se tehdy děly. Jak odporné zločiny páchali bílí na svých bližních a pak v klidu šli na nedělní kázání do kostela. Ano, dnes můžeme být plným právem pohoršeni. Mluvme o tom a snažme se aby se toto nikdy už neopakovalo. Ale nějaké klekání? Reparace? Divák si nesmí tehdejšího farmáře či majitele plantáže osmnáctého či devatenáctého století moc idealizovat. Rozhodně se nejednalo o žádné výkvěty humanismu. Jim šlo o zisk a leckdy samotným o přežití. Chovali se k otrokům tak jak se k nim chovali otcové a dědové. Lidšký život měl tehdy bohužel malou cenu a to se týkalo i bělochů. Stačilo v Anglii ukrást kousek chleba a pokud by soudce kruťák dostali jste v té době jednosměrnou jízdenku do nějaké trestanecké kolonie do Austrálie... Film zcela přesně nekopíruje život Nata Turnera, ale s dovobým zpracováním i tehdejšími poměry si tvůrci vyhráli. Já bych nebyl tak přísný, film beru jako výlet do historie a myslím si, že Nate Parkerovi se povedl. Dávám za 4 chomáčky bavlny. * * * *

Tak tohle byla další libůstka z padesátek. Vždy si už myslím, že už jsem v podstatě viděl skoro vše a zase najdu další perlu. Tady byli zlouni spíše směšní. Já nechápu jak na tohle mohl někdo chodit do kina, tedy pokud nemusel. Co zaujme jsou záběry ze slévárny, to bylo skutečné ocelové město. Jinak šílené, všechny ty soutěže, plnění závazků... Strašná doba. Rokem 1948 začaly pořádné čistky v podnicích, zatýkalo se... Kdo nestihl utéci na západ, tvrdě na něj dopadla rudá pracka. Začal třídní boj a většina národa dočista zblbnula ... Dávám za jeden tajný plánek. *

Devadesátky byly zlatým věkem kinematografie. Téma rasismu se v amerických filmech objevuje hojně a v té době se mi zdá, že šlo spíše o dozvuky osmdesátých let a Vietnamu.  O tom se říkalo, že do džunglí na druhé straně světa byli odvedeni primárně černí kluci z amerických ulic se kterými si nikdo moc nevěděl rady... V devadesátkách co vím se už říkalo, že v Americe je nejlepší být svobodná matka se třemi dětmi ideálně Afroameričanka nebo Latinoameričanka, protože se sociální podporou pro takovou sestavu okolností se už dá slušně vyjít aniž by člověk musel chodit do práce. V té době začínal rasizmus naruby a i když určitě někde ještě zhusta přetrvával, pořád to bylo o level jinde než v šedesátkách nebo dokonce v třicátých a čtyřicátých letech. To ovšem nikdo netušil jak se to otočí v dnešních časech... Jak se bude v ulicích amerických měst klekat, jak se budou bourat sochy mořeplavců... Pokud mohl být hrdina filmu plně osvobozen, pak americký právní systém nechápu. Samozřejmě jsem mu tu plynovou komoru nepřál, ale že vraždil byl fakt. Samozřejmě člověk chápe jeho pohnutky obzvláště pokud je tátou. Ale jak by svět vypadal kdyby se spravedlnost brala do vlastních rukou? Jeho čin bych chápal třeba po mírném rozsudku těch dvou, ale ne ve chvilce kdy jdou k soudu. Film byl doslova prošpikován hereckými hvězdami, taková koncentrace se tedy hned tak nevidí. Závěr byl samozřejmě protirasistický a svým způsobem si píchnul i do chování Afroameričanů. Na mně to bylo až moc sluníčkové.. Celý soudní proces byl super, všichni hráli skvěle soudce nevyjímaje, ale pak došlo na závěrečnou řeč a bylo vymalováno. Scénka se špatným poldou ta tam snad ani být nemusela... Dávám tedy za 3 krevety a neskrývám zklamání. Mám rád hezké konce, ale nesmí se moc tlačit na pilu... Tady ke konci dost kvílela... * * *

Věřím, že Amíci zatímco my klidně spíme honí po světě zlouny spolu s Mosadem, Profíky z Mi5 s agentem 007 a dalšími tajnými službami těch hodných a spravedlivých. O podařených akcích se běžný smrtelník vůbec nedozví, sem tam se dozví o těch zpackaných. To když pak internetem kolují videa zabitých SEALS nebo nějaký ten stát začne zatýkat cizí občany jen proto, že si jejich identitu a pasy ,,vypůjčil'' Izrael (kterého si jinak nesmírně vážím!). Snaha točit filmy o tom jak se zajišťuje dobro a že se padouši neschovají ani v pytli rejže v té nezapadlejší veničce Kambodže či Pakistánu je neustálá. Filmy se liší jen kvalitou scénářů a zpracováním. Tenhle bohužel patří k podprůměru. Akce sice střídá akci, ale pokud nejste úplně mimo, nemůžete příběhu věřit ani za mák. Jestli ale do první půlky film jakž takž udržoval pozornost hlavně díky střídání lokací hlavních měst Evropy (což já rád), v druhé půlce máte dojem, že řejža měl infarkt a půjčili si někoho od Asylum ať to nějak dotáhne do konce... Na konci už nepůjde jen o hmaty a chvaty, případně vyprávění krásné agentky Šeherezády, ale o skutečný atomový masakr... Film sice končí nějak, ale má to našlápnuto na dvojku. Ta bude čistě katastrofická o tsunami v Itálii, protože pokud musel velitel Šesté flotily osobně vyždímat vlajku s hvězdami a pruhy, nechci vidět co to udělalo s pizzeriemi na pobřeží ! Zkrátka slabota! Je to zvláštní, je to sympaťák, ale vše v čem hraje Scott Adkins je vždy slabé... Dávám tedy za tři díly atomovky ... * * *

Nevím co kdo od tohoto druhů filmů očekává, ale nějaký zásadnější filmový zážitek lze pochopitelně čekat jen těžko. Pokud s tím rovnou k filmu přistupujete a neodradí vás ani Vašutovo špatně hrané padání na sněhovém poprašku, kde k tomu největšímu dnu už chybělo snad jen prdění a krkání - možná to i dokoukáte. Zápletka přiblblá, divák nemusí být zrovna milovníkem knih Arthura Conana Doyle aby si dal dohromady jedna plus jedna. Sem tam pobavil nějaký dialog, ale toť vše. V podstatě je celý film dlouhou a relativně nudnou reklamou na obleky firmy Bandi, která zřejmě zaplatila celý film... Toto lze doporučit jen jako úplnpou nouzovku, nebo pro skalní fanynky Marka Vašuta. Dávám za jednu petardu do komína - aha on tu žádný není! *

Už delší dobu jsem neviděl pořádné vězeňské drama a díky příteli gogovi76, který mne na film upozornil jsem měl nyní tu možnost. Vězeňské filmy mne baví. Už jsem to psal dříve. Je to asi tím těsným prostorem, kde se střetávají různí lidé povětšinou různého myšlení a různých úrovní chápání společenských norem. Zde je drsné to, že je to příběh podle skutečnosti. Když někdo zabije dítě a jde do vezení, většinou s mírnějším trestem než by si společnost přála (a tím je většinou trest hrdelní), už jsem mnohokráte zslechl o tom jak někdo řekl... S vrahy dětí se tam vězni rychle vypořádají. A skutečně čas od času se pak člověk dozví, že se dotyčný oběsil, nebo narazil nešťastně hlavou na roh poličky při uklouznutí... Zkrátka postihla ho velmi nešťastná událost a smrt si způsobil vždycky sám. Problémem pak asi je, když policie nespravedlivě obviní vás a vy se s rozsudkem  s verdiktem vraha dítěte ocitnete za mřížemi, kde panuje tento nepsaný zákon... Dotyčný chudák si asi musel prožít neskutečné peklo a ani to explicitní násilí co jsme ve filmu viděli asi neukázalo vše co zažil. Žádná měna světa, žádná cifra nemůže následně zaplatit 20 let v takovém pekle. Z hlediska filmařiny nemám co vytknout. Hlavně výkon hlavního hrdiny byl bezchybný. Jenže... Těchto filmů tu už bylo moře. Justiční omyly chtěné i nechtěné se bohužel stále dějí a tak se mění jen jména vězňů, věznic, názvy států... Čas od času to někdo natočí... Je tu i stále stejná otázka - doznat co jsem nespáchal a dostat mírnější trest? Nebo trvat na své nevinně a vyžrat si to do posledního dne? A přežiji to pak vůbec ? Dávám tedy za 4 párky upečené proudem z elektrické zásuvky. * * * *