Big Bear

A je to tady. Stalo se mi co už dlouho ne. Stal jsem se závislým. Těším se z práce z kanclu domů, abych si pustil jiný chudáky v kanclu! :-). Všichni jsou boží a všichni mají své místo dokonale určené scénářem. Musím uznat, že tenhle match Amíci nad Brity vyhrávají a baví mně to víc a víc. Carell je božan, ale to vím už dávno. U nejednoho dílu se chechtám nahlas a tak to prostě u komediálního seroše má být. Mezi vtipy občas šikovně zazní sem tam i nějaká životní pravda, nebo dobře mířená narážka na ten korporátní biotop. I v něm se to zamilovává, páří, jsou tam predátoři, ustrašení jedinci i ti co naplno využívají mimikry aby dokonale splynuli s prostředím v němý musí přežít. Nemohu jinak, teď už je to za plnou sazbu! * * * * *

Britský seroš jsem viděl a k tomuhle jsem přistupoval s despektem tak jako ke všemu co se znovu přežvýkává za velkou louží. Steve Carell je se svými leaderovskými moudry vrchního managera pekelný. Je tak dokonale trapný a na pěst, že jsem to málem vypnul. Jenže to je záměr. Když dáte seroši pár dílů šanci, zamilujete si nejen Michaela Scotta, ale i sladkou Pam a celou tu skvadru exotů  prodávajícíh papír, jimž vévodí říťolezec pomocník Dwight... :-).  Dávám zatím za 4 * * * * a jdu s chutí do další řady i kdybych se měl při tom říznout o čtvrtku do prstu!  :-)

Tak tady jsem si tedy naběhl. Čekal jsem pořádnou roadmovie, čekal jsem Austrálii... čekal jsem solidní příběh. Místo toho nám Filipínci naservírovali 3 ne zrovna sympatické hrdiny a příběh, který tu byl už asi 100x. Bucket list, Knockin' on Heaven's Door, a dokonce nedávno viděná šílenost Zom100: Co chceš stihnout, než tě sejme zombie, to vše tam bylo a mnoho dalšího...  Lékaři sdělí, že rakovina se vrací a hrdinka se rozhodne, že místo léčby ještě zažije něco co chtěla vždycky zažít. Udělá si tedy seznam a začne si plnit přání. Jedním z nich eji cesta po Austrálii za tučňáky. Potud ok, byť už to tu bylo mockrát. Místo očekávané roadmovie, ale za čtvrtkou film sklouzne do neustálého dojímání tak jak to mají asijští diváci rádi, ale na mně to bylo děsně prvoplánovité... A když už si divák myslí, že by snad i tu slzičku možná jednu malilinkatou upustil, přitlačí tvůrci na pilu tak moc, že jsem to měl chuť vypnout. Ne, tohle prostě ne. Já enjsem Filipínec sorry!  Netflix by měl chápat, že ne vše se dá pouštět všude. Dám ani nevím proč místo odpadu za jednoho malýho, ale opravdu malýho tučňáka. *

Kdo mne zná, ví, že jsem poslední dobou mírně řečeno alergický na všechny ty gay a bi filmy o menšinách, které ač jsou menšinami, tvrdě si vynucují respekt většiny. A cokoliv jde na sílu, je to špatně. A to - na sílu - považuji i v kinematografii u stále větší  záplavu snímků věnující se této tématice. U Bendetty jsem do tohoto žánru  šel ale záměrně s vědomím, že se jedná v podstatě o ale jeden zásadní. Tohle se jednak opravdu stalo a pak se zde jedná o jeden z prvních docela slušně sepsaných peripetiích lesbiček při soudních výsleších. Kdo o historii něco ví, nebude si nikterak idealizovat tehdejší dobu. Středověký člověk měl vztah k sexu velmi vřelý navzdory působení a moci církve. V novověku tomu bylo nejinak a co se dělo v kláštěrech ať mužských či ženských se můžeme jen domnívat. Celibát je pro člověka cosi nepřirozeného, lidským potřebám obzvláště. A když jste mladí, musíte to pnutí nějak ventilovat. Nedělám si vůbec žádné iluze co se tehdy v klášterech dělo, případně mimo jejich zdi. Krom oněch diskutabilních vizí Bendetty se tedy nelze prakticky ničemu dalšímu z příběhu divit. Díla se ujal mistr nad mistry Paul Verhoeven, a modří již jistě vědí a vybavují si přehozenou nohu přes nohu tehdy nádherné Sharon Stone... S tímto historickým snímkem se popasoval velmi dobře a samozřejmě i dkyž si tam asi lecos přidal, soškou počínaje a hranicí konče, přesto se mi to moc líbilo i hlavní představitelka. Můžeme se jen dophadovat jaká to asi byla hrůza když přišel do města mor, všude se válely haldy mrtvých a umírajících s hlízami po celém těle... Šílené! Každopádně já jsem s filmem byl moc spokojen a dávám za 4 střípky.    * * * *

Příběhově jednoduché, zápletka lehce podobná té z Good bye, Lenin! - tedy slíbíme umírajícímu něco, aby odešel šťastný z tohoto světa, jenže on se uzdraví a ouha - slib se musí plnit... Navíc je to okořeněno podmínkou, že se uzdravený nesmí vystavovat stresu a rozrušení což by jej mohlo vrátit zpátky do náručí smrti. To zcela eliminuje dotyčnému lháři možnost řici pravdu a nutí ho pokračovat v dalších lžích, do nichž se začne zamotávat, což šikovným scénáristům připravuje úrodné pole pro řadu zápletek. A když je někdo zdatný, tak dokonce vtipných. Tady je to tak 50/50 kdy hodně přiblblý humor kupodivu občas sklouzne do momentu, kdy se divák uchechtne a to je na české soudobé většinou trapné komedie docela slušné skóre. Film samozřejmě táhne skvělej Kryštof Hádek a úžasná Taťjana Medvecká. Velmi jí to tu sluší a já si uvědomil, že jsem na ní takto nikdy nekoukal a je tedy dost podivné, když jsem si toho všiml v jejích sedmdesáti :-). Zůstaňme u toho, že jsem si toho dřívě nevšiml, protože druhé vysvětlení by znamenalo, že mne na skoro starý kolena přitahují zachovalé babičky a to mne víc než lehce děsí! :-). Svarinská se mi dříve líbila, ale poslední dobou je jí v těchto ,,romantických'' komediích překrystýnováno a musím říci, že už by to chtělo najít nějakou novou zástupkyni  do těchto rolí. U filmu jsem se ale nenudil a docela pěkně uběhl během toho otáčení Země. Takže dávám za 3 stavy bez tíže. Na závěr jen dodám, že poslední mise Apollo měla číslo 17. Ve filmu je zmíněna 18 i její kapitán. No dodám jen, že pokud se skutečně vrátil na Zemi z Apolla 18, pak má Hádek kliku, že potkal těhuli. Více v tomto snímku Apollo 18. :-)* * *

Měl jsem chuť na něco historického a musím říci, že se mi toho dostalo. Jen trochu nechápu ten úvod a konec. O to více mne udivila ta zrnitost snímku v místech, kde bylo hodně šero, třeba vdomě oné dívky...  To byl záměr? Za mne byly ty kulisy zbytečný moderní prvek.  Film má velmi zajímavý příběh z konce devatenáctého století o souboji s tmářstvím a i jakousi potřebou upoutat pozornost širšího světa na zaostalý věčně chudý bezvýznamný kraj. Děje se tak v době vědecko-technické revoluce a i když nám ta doba může připadat z dnešního pohledu poznání směšná, tehdy to skutečně revoluce byla. Je potřeba si uvědomit, že i v samotném Londýně, středobodu impéria spousta lidí stále žila jako ve středověku. Otevřená ohniště, šílené hygienické podmínky... A do toho pára a elektřina. A s nimi věda, včetně té lékařské neustále zdokonalována válkami. A co teprve chudé Irsko po svých šílených hladomorech! Film mne ze začátku přiznám se moc nebavil, ale pak se skvěle rozjelo a atmoška byla na jedničku. A pokud máte v hlavě Irsko jako nějakou nádhernou zemičku, kde se jen lemtáa tancuje a hraje ta skvělá irská muzika, tak věřte, že tady by v té době nechtěl z vás žít nikdo...   Dávám za 4 kousky many nebeské. * * * *

Josef Bláha byl skvělý herec a vlastně celou tu hoďku tuhle komedii táhne na svém hřbětě. Zas tak strašně vtipné to nen krom hlášek pana Brodského, nicméně párktát se i usmějete. A to se leckdy nepodaří ani soudobým rádoby komediím... Mně se na tom líbil ten venkov osmdesátek. Náves plná cvrkajících vrabců, večer cvrkání cvrčků, babičky v šátcích na autobusové zastávce, vrčení traktorů z nedalekého JZD,kokrhání kohoutů... prostě taková byla tehdy léta u našich babiček. A byla to hezká léta, protože režim nás nepálil a my řešili jen kam se ten den pojede na kole, půjde na houby nebo půjde k rybníku koupat. Ten feeling osmdesátek ve filmu mocně umocňuje hodba od Ladislava Štaidla  a zřejmě saxík zřejmě Felixe Slováčka. Tohle je prostě normalizační hodinová jednohubka u které v pohodě vypnete a leckomu možná přivodé nějakou tu hezkou vpomínku na dětství.  Dávám za dva doporučené dopisy z hnojárny. * *

Jeden z potomků mi ukázal TikTok a já opravdu s neskrývaným úžasem pozoroval všechny ty exoty co tam zpívají, unboxují, diskutují či se líčí bez špetky náznaku inteligence či jakékoliv sebereflexe... A zachvátilo mne zděšení, pokud je tohle generace, která má dál až trochu dospěje vést tuto zemi k nějakým lepším zítřkům...  Když začal Banger, řekl jsem si a sakra to je asi film přesně složený z těchto debilit. To nebude pro mne. Navíc s Mišíkem v hlavní roli a já Mišíka moc nemusím. Naštěstí jsem  u filmu vydržel a sakra dobře jsem udělal. Sice z něj na mně opět přeskočila tak trochu panika při vpomínce, co jsme si dopřívali my za našich mladých let... Jasně, alkohol, cigára, když někdo měl tak i travku... S jointem si člověk připadal jako kdyby něco šňupal... Tvrdé drogy se daly taky sehnat, ale to už bylo o pár levelů jinde. Když jsem viděl jak to dnes asni běžně na kjoncertech a tanečních pařbách chodí, je to asi šílený... No ono se stačí projít večer po Václaváku a hned je osloven nějakým připrchlíkem tmavé pleti zda si někco nechce koupit... Adam Sedlák docela udeřil hřebík na hlavičku a Adam Mišík si v tomhle filmu u mně získal ostruhy. Přisypávám tedy na hromádku i 5 lžiček pracího prášku a spokojenost. * * * * *

Tenhle další mastrštyk ,,režysérky'' Ferencové je výjimečný v podstatě jen třemi věcmi. Za prvé - je plný naprosto nesympatických herců. A tím myslím i herce, kteří mi do dnešního dne sympatičtí byli, třeba Hofmanna, Sokola a Plesla. Teď už mi sympatičtínejsou... Za druhé  celý film je dabovaný, což je něco šíleného. A za třetí ač je to komedie, je to naprosto bez humoru. A pokud tam nějaké záchvěvy jsou, jsou naprosto trapné. U ohňostroje jsem bylkr§ček od vypnutí.  Naprosto nechápu kdo do tohohle dal prachy a jestli byl s tím co se za ně natočilo spokojený. Já osobně bych je chtěl zpátky doposlední Koruny a Eura. - ODPAD

Zuzana Marianková jede na jistotu a bez kapky studu vykrádá scénáře a kousky dříve natočené. Každý ať si o tom myslí své, nicméně já obdivuji umělce, kteří jsou originální. Kteří tvoří něco nového, případně jiného, svého, vlastního. A když je to geniální, budiž jim za to po zásluze dopřána sláva či dokonce bohatství. Ano, je to těžké, nezastírám. Ale to už je úděl kumštýřů. Přezpívávat staré hity a přetáčet starší úspěšné filmy (dnes se tomu říká remake i když filmy od sebe dělí jen třeba 8 let jako v tomto případě) považuji za srabárnu a i určitý projev jakési umělecké nevyzrálosti.  Kdo viděl Perfetti sconosciuti  film podobného jména - Naprostí cizinci, nebude zde ničím překvapen. Chápu to nadšení těch, kteří toto viděli jako první. Ale kdo viděl originál, bude asi napnutý a překvapený stejně, jako kdyby na podruhé četl detektivku a už věděl kdo je kdo a kdo je vrah. Pro mne tedy smůla. Člověk se tak alespoň mohl zaměřit na jednotlivá herectví všech zůčastněných na večírku.  Nejstrašnější byla asi Polnišová, která tedy moc hrát neumí.  Kdo se mi herecky hodně líbil byl Maštalír. Jsem zvědav co nám paní režisérka Marianková připraví jako další remake... Nedotknutelné? Známí neznámí jsou do detailu licenčně vyrobeným Fiatem v Mladoboleslavské Škodovce. Hodnotit tedy lze jen naše řemeslné zpracování, nikoliv design ani výkon italského motoru. Přesto jednu originální věc vyzdvihuji a tou je závěrečná titulková píseň Tiny a Martina Hofmanna - Jedno ráno.  Dávám za 3 krabí chlebíčky a dosoluji. * * *