Big Bear

Ten námět mne zujal. Vím, že žijeme ve světě reklamy, kdy je nám neustále cosi vnucováno a to i v případech, kdy to nevnímáme. Občas si s děsem sám sobě říkám - při pohledu na ty narvané obchoďáky žrádlem a vším možným, že opravdu žijeme v době totálního konzumu. Že žijeme nad poměry. Že těch 50 druhů jogurtů v regále je už skoro moc, obzláště když si člověk uvědomí, že jinde - někde kousek dál jinému člověku musí stačit miska rýže na den, pokud ji ovšem vůbec má... Říkal jsem si hmmm - Francie, komedie, zajímavý námět a chytře napsaný obsah to by mohlo být dobré... Jenže už v prvních pěti minutách, kdy vyděšeně hledíte se svojí drahou polovičkou pěkně zblízka na čerstvě pracně vymasturbovaný ejakulát Jeana Dujardina na pornočasopise, je vám jasné že tahle komedie bude trochu jiná. Filmem se nám otevírá obludný svět reklamy a reklamních agentur, které mají ve svých týmech mozky, co vymýšlejí všechny ty slogany a cílí na koncového spotřebitele konkrétní produkty. Originalita a vtipnost v reklamě jsou plus, ale hlavní je pro kupujícícho snadná pochopitelnost vlastností výrobku. Je jedno jestli se jedná o prací prášek, čokloládu, auto či jogurt... Hlavní hrdina je originální a je i vtipný. Patří k elitě mezi kreativci a je si toho vědom. Žije v přepychu a nudu z něj, měnící se v šeď jednotvárnosti dobarvuje šňupáním koksu... Snad proto je jeho svět plný nápadů a barev a možná jen proto je on tak úspěšný - než přijde zásadní zvrat. --- Ty kokainové jízdy byly skvělé a chválím kameru i střih. Hlavní hrdina mi nestále připomínal našeho Jirku Macháčka .-). Konec byl také originální. Určitě je to zajímavý film, který doporučuji - snad jen těch zvratků, spermatu, hoven a i toho sexu ... tam mohlo být méně. Dávám 3 franky. * * *

Klasická americká rodinná záležitost s hrajícím zvířátkem... Takovýchto filmů najdete všude spousty, tady je to však zejména pro kluky okořeněno tou hasičskou stanicí a výjezdy k požárům. Hasiči a popeláři jsou pro každého malého kluka ty nejlepší hrdinové, to nejlepší povolání... Nevím jestli to byl od tvůrců kalkul, ale tady se jim ten zvířecí příběh a chlapi v uniformách s kvílejícím hasičským autem celkem slušně podařilo dát dohromady. A ty požáry nakonec ani nevypadaly až tak moc amatérsky... za což dávám palec nahoru. Koukatelné je to i pro dospělé, ale film doporučuji spíše dětem tak do 10 let... Dva dýchací přístroje. * *

Paráda. ČT konečně našla koule i na takovýto formát seriálu. S touhle sestavou by bylo super cokoliv. Naštěstí i scénář jde hercům na ruku a o to je fajnovější. U mně nejuvíc boduíe Novotný a Trojan, ale i Issová a spol. jsou super. Po prvním dílu se snažím ostatní díly stíhat, což ne u každého seroše dělám... Jen houšť! Za mne je to hotel na 4 hvězdy * * * *

Mno, ráno jsem viděl Žlababy vylézající z Pacifiku v Pacific Rim a tak jsem večer stylově zakončil drakiádou... Tohle ale bylo výrazně lepší. Draci dnes? Proč ne? Ne že bych byl celou dobu napjatý, ale byl jsem zvědavý na další vývoj děje. Souhlasím s ostatními, že Londýn byl skvostný. S příchodem Van Zana (typicky americké jméno..) a jeho jednotkou film dostal větší grády. Škoda že ten tank si ani nevystřelil. Tohle byl tak trochu jinej katastrofickej film a já říkám, proč ne? Pořád to bylo lepší než Žlababy a mechové v moři u Hong Kongu. Tři šípy s výbušnými hlavicemi. * * *

Toro, Toro.. (neplést s Tora Tora ! :-)))! Labyrint jsem Ti baštil všema deseti, ale tenhle Godzilo-Gappa revival se moc nepovedl... Běžného popcornového diváka multiplexů už ty vizuální destrukční orgie musí nudit. Nepravidelného dváka filmů tohoto žánru sice sem tam něco udiví, ale i tak si myslím, že už je toho moc. Nad vybuchujícím městem, létajícími auty, padajícími mrakodrapy a fosforeskující Žlababou už dnes v údivu ústa nikdo dokořán nenechá. Mechové celkem ušly i když taky... Pominu-li, že všude jim bylo moře do pasu (vyjma záverečné mlaty) - nepochopil jsem, proč nebyly lépe vyzbrojeni. To že každou Žlababu osádky mechů inzultovali direktem sice bylo efektní pro přihlížející, ale obludám to nic moc nedělalo oproti plasmovým zbraním. Těch ale bylo ve výbavě po skrovnu a tak když už bolely mechy klouby na pěstích, občas nějaký vyndal i tu kudličku či v případě nejsledovanější osádky vyndala Omako meč.... Vrcholem bylo mlácení Žlababy po hlavě trajektem... V jiných filmech sice působí efektně, když vrah se blíží k oběti kterou chce dobít chodbou a táhne za sebou o spáry mezi dlaždicemi břinkající řetěz. Jestli to mělo působit i stejně s trajektem drncajícím kormidlem po dálnici nevím.. :-)... Nejvtipnější bylo, že mechové při obraně města způsobily větší škody než Kaiju...Tleskající závěry i slzičky u amerických filmů nesnáším, ale snad už bych je tam i postrádal v případě jejich absence... To by znamenalo, že se s Amíky něco muselo stát... Tohle byl klasickej multiplexovej filmík ke kole a kýblu kukuřice. Ty dvě hoďky tam v kině přečkáte a druhý den už ani nebudete vědět o čem to bylo... Tři Kaijují sleziny. * * *

Na začátku se mi chtělo říci - konečně! Kdo čte mé komenty u válečných filmů, jistě ví jak jsem frustrován novodobou záplavou amerických nízkorozpočťáků z druhé světové, které točí jak já říkám ,,nadšenci z vojenských klubů''. Každý takový film měl sice dobře oblíklé vojáky se správnou výstrojí (pravda leckde mírně obtloustlé), ale co se týče děje to vždy byla hrůza děs běs. Tohle hned o prvopočátku nevypadalo špatně, ba co více i výsadek z Dakot vzhledem k rozpočtu nevypadal jak z počítačové hry... Hledání roztroušených druhů a snaha zjistit, kde byla skutečná LZ a kde je vlastní shromaždiště byl také velmi uvěřitelný. Ve chvíli, kdy se parta vojáků potká s odbojáři a samozřejmě krásnou odbojářkou začnete však mít dojem, že toto tu už bylo a nejednou... Stejně tak její žádost o protislužbu. Ona ukáže cestu k americkým jednotkám, ale oni nejdříve osvobodí její zajaté druhy, které chtějí Němci popravit... Stejně jako jindy, jednotka neplní rozkaz a nabídne pomoc neznámé osobě.. ! Ale i přes ta všechna negativa a místy předvídatelný děj to nezatracuji. zpracování tentokráte bylo na celkem slušné úrovni, tvůrci si vyhráli i s hořícím vrakem Dakoty, nebo sundané stodevítky....( ehm - ten tank Patton na konci jsem jako neviděl). Oproti očekávání ne každý z hrdinů přežije a i vzpomínky a flasbacky vojáků byly udělány celkem záživně - tedy až na ty slzičky na konci. Bohužel film postádal nějaké větší napětí a to je jeho největší chyba. Zdá se však , že tudy vede cesta. Že stačí opravdu málo, pár lidí, trocha techniky a výstroje a dá se skutečně natočit záživná věc klidně trvající hodinu a půl. Tady už k průměrnému výsledku stačilo opravdu, opravdu malinko. Když to ale srovnám s obdobnou tvorbou, těch 2,5 hvězdy zaokroulím nahoru. Dávám tři lahve Coca Coly! * * *

Saipan. Jeden z ostrovů v Mariánského soustroví v Pacifiku. Saipan, Guam a hlavně ostrov Tinian Amíky moc zajímaly. Bylo to z nich do Japonska už jen kousek. Všechny ostrovy tedy bylo nutno dobýt obojživelným výsadkem námořní pěchoty. Na Tinianu proto vznikla obří letecká základna bombardérů B29 a za zajímovost stojí, že právě z Tinianu startovala v srpnu Enola Gay a Bockscar.... Děj filmu nás zavádí do léta roku 1944, kdy Američané začínají s vyloděním na Saipanu. Přes zuřivou obranu Japonců jsou zajištěny pláže a centrální část ostrova a zbytky japonské armády se postupně stahují do hornaté severní části ostrova. Řada důstojníků volí před svým možným zajetím čestnou smrt rituální sebevraždou a stejně tak činí i civilní obyvatelstvo, neboť je jim vojáky vylíčeno, že budou po zajetí mučeni a zabiti. Celé rodiny tak končí život is s dětmi skoky ze skal na útesy hluboko dole... Japonský kapitán Oba byl svým způsobem opravdu vyjímka, protože uvažoval trochu jinak. Americké nechápání japonské mentality však mohlo být ve filmu lépe znázorněno, protože Amíci ať už harakiri, útoky kamikadze či sebevražedné útoky zbylích jednotek, nebo jejich hromadné sebevraždy granáty skutečně nechápali. To co vidíme na Saipanu, to se odehrávalo prakticky na každém z obsazovaných ostrovů a atolů. Často ještě dlouho po dobytí ostrovů měli Američané lokální problémy s přeživšími fanatickými jednotlivci, kteří ač bez potravy a dostatku munice, dál vedli svojí dávno ztracenou válku za císaře Hirohita... A někdy i po tom, co se dozvěděli, že válka opravdu skončila. Raritou pak byl japonský pěšák Onoda, který se skrýval ve filipínské džungli do roku 1974... Koho film zaujal, doporučuji k přečtení knihy: Hiró Onoda - Moje třicetiletá válka a Šohei Ooka - Ohně na planinách. Film je bezesporu zajímavým dílem. Japonci se snažili o maximální objektivitu a jsem rám, že tu nezaznělo ono časté poválečné uctívání hrdinů... Ačkoliv nám mohl být kapitán Oba i jeho muži sympatičtí, pořád to byl jen a jen muž okupační a nesmírně kruté armády... Tři divoká manga. * * *

,, To budou mít soudruzi v Albánii radost! '' - Ehm. Smutek paní Šnajdrové je takový správný albánský shishqebab. Prostě karbanátek ze všeho a navíc s českým knedlíkem a italským protlakem z rajčat... Težko zážitek z něj popisovat. V jednotlivých kouscích by mohl být o dobrým filmem, ale jako celek je to přeplácané. Leckdo tu ohrnuje nos nad zpracovánám šedesátých let. Nebyl bych tak přísný, tu dobu a prostředí jsem z filmu cítil mnohem více než z nekonečného seriálu Vyprávěj nebo Renčových syntetických Rebelů.. Navíc vše se odehrává na mých oblíbených místech u řeky Sázavy, takže tu možná svoji roli hrála i nostalgie a vzpomínky... Méně už byl byl uvěřitelný soudruh Töpfer a hlavně úvodní trio filmařů s albánským kameramanem v čele (tomu ještě navíc nebylo ani pořádně rozumnět). V hotelu mne iritovala Štěpánová, ale ta nepřekvapila, protože její neherectví je už standardem. Krásná a smutná Aňa (krásná jako vždy) filmem zvolna proplula a měla dostat mnohem větší prostor. I tu trochu využila k tomu aby i bez rozsáhlých dialogů diváka přesvědčila o svém smutku ze zbabraného života s příslušníkem VB. Hraběte Šternberka si střihl sám Korádo Katány - Michele Placido! Chápu, že režisér chtěl filmem něco říci a dokonce i to, že se snažil vypořádat se svými niternými pocity a vzpomínkymi na dobu studiií na FAMU. Nasazení herců, dialogy, hlavní zápletka.. to vše drží pohromadě jen ta kupa nostalgie. Věřím, že v určitém rozpoložení může film i více zaujmout. Pro běžného diváka bude ale asi hůře stravitelný. Dávám dvě cíky negativu. * *

,,Zvu tě! - Ale jen do vosmi kaček '' -------- Byť točeno za normalizace, jedná se spíše o poetický film o dospívání. Jistě, rok 1972 byl již z hlediska režimu pevně v rukou nového vedení KSČ. Situace se ,,normalizovala'' a čo bolo oportunistické nechť odpaďně jak řekl soudruh generální tajemník UV KSČ Husák. Jistě se dal o tomto období natočit trezorový film o bojechtivé režim podvracející mládeži atd... Upřímně si však nejsem jist, zda studentky prvního ročníku zdrávky v roce 72 více zajímal politický vývoj v republice než škola, hadry a kluci. Film je o dvou dívčinách, které se snaží zorientovat při praxích v nemocnici, navazují první nesmělé známosti s kluky z tanečních a ze špitálu...Je to vlastně rok jejich života vymezen koncem léta, chmelovou brigádou, nástupem do školy a končí s vysvědčením za první ročník.. S tímto obdobím jsou spjatá jejich zklamání i radosti. Přiznám se, že film jsem shlédl hlavně díky Jarce Schallerové, kterou už od Valérie můžu všemi deseti :-). Je to neskutečná baba. připočteme-li módu sedmdesátých let, kdy minišaty a dokonce stejnokroje sestřiček ve špitálech končili těsně pod zadečky, srdce nejednoho příznivce Jarky zaplesá !!! Škoda, že s kariérou filmové herečky skončila. Ztracený holky se pohodově dají vidět a oproti jiným brutkám té doby se divák snadno ztotožní i s myšlením mladé hrdinky... Tři poháry se šlehačkou. * * *

Tak zase jednou první a zase u majstrštyku... ! Tedy na pětaosmdesátej taková agitka, no potěš! Z důvodu odrazení potenciálních diváků nastíním děj. Nebudu spoilerovat a skončím v nejnapínavějším i když vlastně ono to napínavé vůbec není... Ono je to vlastně o ničem... V Praze vyhoří Lokomotivka ČKD, kde vyrábí vlakové motory E310. Fabrika komplet lehne popelem a s ní se zastaví prakticky celá výroba. Je ohrožen trh a slíbené dodávky motorů do SSSR... Vedení svolá ředitele všech fabrik s podobnou technologií výroby a žádá o pomoc a převzetí výroby z Lokomotivky. Nikomu se do toho nechce, většina ředitelů neplní plán u vlastní výroby a zakázku další fabriky nechce brát. Vyjma jednoho starého ale ambiciozního ředitele v Horní Dolní (František Řehák). Ten se rozhodne pomoci a přesune výrobu do své fabriky. Musí zrušit závodní dovolené, najít ubytování pro montéry z Prahy a někam do už zacpaného závodu nacpat celou výrobní mašinérii z Prahy. Bdí nad ním UV KSČ a vedení z ministerstva a vlády (také neustále zdůrazňuje jak pomůže když bude třeba). Řehák všechno navalí na mladého náměstka, který je perspektivním kádrem (abych užil mluvu té doby) a snad i budoucím ředitelem. Ten má svých starostí nad hlavu nejen ve fabrice, ale i v osobním životě. Ač ženat a s dětmi, nabrkne si mladou inženýrku z fabriky se kterou randí kdykoliv má čas. Nakonec se z toho celého sesype a poté co Řehák odmítne reorganizovat závod, udá jej hospodářské kriminálce. Ta nic nenajde, ale Řehákova důvěra v náměstka je otřesena... VB mezitím zjistí, že požár v Praze byl založen úmyslě a možný žhář odejl s montéry z Prahy do Horní Dolní... No děs běs. Je to napínavé že jo ? :-)) !!!! --------- Nechápu 4 hvězdy uživatele PatoP a Pikurky. Buď taky zapálili nějakou fabriku nebo nevím... Já dávám jednu ethylénovou láhev a to jen za ten efektní požár na začátku filmu. *