tomtomtoma

tomtomtoma

Tomáš Janda

okres Plzeň
tupé zívání

15 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 17 33 48 64
    • 5.10.2017  06:05

    Karel Čapek patří k mým nejoblíbenějším literátům. Vždy mě fascinovala lehkost, se kterou stavěl věty i celé statě. Barvami podkreslené popisy v rozvernosti se hltají bez zastavení a čtenář se často může dostat až do transu a, obklopen světem podmanivých tištěných slov, hledá zakopaný poklad na konci duhy. Citlivě lidský přístup dokáže oslovit i dnes. Člověk proti zkáze je obdivnou poctou této jedinečné osobnosti, jehož jméno dělá v očích cizinců český národ snad i lepším. A v tom tkví úžasný paradox, který Štěpán Skalský dokázal uchopit ze správné strany. Čapkův život byl bohatší, proto byl vybrán jen úsek. Ten s nejrozpolcenějším vyzněním. V křesťanské rétorice lze hovořit o největším vzestupu Antikrista. V klamavé masce lidské sounáležitosti rozvrací postupně a velmi důkladně všechny naděje a očekávání. Pomalu omotává Čapkův krk jemným saténovým šálem, polehoučku ho utahuje a s cynickým šklebem vysává poslední zbytky životodárné energie. Ve výsměchu bludu a záměrného chaosu zubožených trosek lidství. Hlavní postavou varovné ódy je Karel Čapek (vynikající Josef Abrhám, jako malý Radek Hoppe), spisovatel i obhájce prostého člověka, zdravého rozumu a lidskosti. Vždy je připravený bránit všechny hlasitým slovem proti nespravedlnosti a krutosti dobyvačné hysterie. A humanismus stál i na počátku jeho konce. To rozčarování muselo hodně bolet, když se veškeré jeho úsilí v jednom jediném okamžiku rozplynulo do zatracení a zlomení ducha. Hlavní ženskou postavou je Olga Scheinpflugová (dobrá Hana Maciuchová), herečka a Čapkova životní partnerka. Zobrazena je v symbióze i starostech o budoucnost ve tmě bez jediného osvětleného místa. Výraznější postavou je také Josef Čapek (zajímavý František Řehák, jako malý Josef Čepelka), snažící se v každé době chránit svého mladšího a známějšího bratra. Z dalších rolí: Karlova a Josefova sestra Helena Čapková (příjemná Věra Galatíková, jako malá Renata Steinerová), Karlova nenaplněná láska z mládí Věra Hrůzová (šarmantní Libuše Šafránková), moudrá prezidentská hlava Tomáš Garrigue Masaryk (příjemný Svatopluk Beneš), spisovatelští kolegové z Lidových novin Jan Drda (Tomáš Juřička), František Langer (Otakar Brousek st.), Karel Poláček (Rudolf Stärz), Eduard Bass (Oldřich Slavík) a Edmond Konrád (Milan Klacek), omlouvající se Herbert G. Wells (Ota Sklenčka), s Čapkem debatující Vladislav Vančura (Ladislav Lakomý), další pátečníci František Kubka (Bořík Procházka) a profesor Charvát (František Němec), herečka Dostalová v roli Matky (Jana Štěpánková), herec v roli doktora Galéna (Jan Kačer), divadelní režisér Čapkových her Karel Dostal (Václav Martinec), či Čapkův lékař Karel Steinbach (Petr Svárovský s hlasem Ladislava Županiče). Čapkova pocta je dělaná s úctou a nadšením. Musím ocenit vyzdvihnutý paradox a strhující herecké výkony. Kde je chudák Peroutka? Kde jsou dnes Čapkové a další? Bohužel, nám se jich už nedostává. Pocit zmaru musel být devastující pro celý Čapkův vnitřní svět, v empatii a konečném nepochopení.

    • 3.10.2017  06:04

    Prodaná nevěsta, vlastenecká a postupně zdokonalovaná opera Bedřicha Smetany, je taškařice na český způsob. S rozverností sleduje obyčeje českého venkova a pohrává si s protagonisty. Vždy jsem dával přednost kosmopolitnímu Dvořákovi před vlastenci vyzdvihovaným Smetanou. Kašlík opět vsadil na násilnější syntézu činoherce s předabovaným zpěvem a opět to vyznívá dosti nepřirozeně. Exteriéry jihočeských Holašovic nešlo vybrat vhodněji, kamera je dynamičtější, zápletka humorná. Skutečné tvůrčí invence se ale nedočkáme a zastaralý formát opery nedokáže oslovovat širší spektrum diváků. Jediné, nad čím mé srdce nekriticky zaplesá, je vynalézavá choreografie pouťového mumraje. Hlavní ženskou postavou operní burlesky je Mařenka Krušinová (zajímavá Vanda Švarcová s hlasem Gabriely Beňačkové), vitální a pohledné vesnické děvče. Má milého i donuceného nápadníka. Touhy a očekávání se mísí s pocitem zrady a zklamání a nalezení záchrany se zdá být v nedohlednu. Hlavní mužskou postavou je Jeník (sympatický Petr Skarke s hlasem Ivo Žídka), Mařenčin milý. I morálně čestný člověk dokáže rozjet rozpustilou hru na pravdu a schovávanou. Nejkomičtější postavou je dohazovač Kecal (dobrý Čestmír Řanda st. s hlasem Karla Bermana). Obchody uzavírá s vážnou tváří a vytrvalou neodbytností. Argumenty lze vždy upravit a systematickému naléhání málokdo odolá. Nesvéprávnou postavou je Vašek Mícha (velmi zajímavý Václav Sloup s hlasem Alfreda Hampela), Mařenčin dohazovaný nápadník. Prostoduchá dětinskost ho zdobí od začátku a do úplného konce ho již neopustí. Z dalších rolí: Mařenčin zmatený otec Krušina (Bedřich Prokoš s hlasem Jindřicha Jindráka), jeho manželka Ludmila (Blažena Holišová s hlasem Libuše Márové), Vaškův očekávající otec Tobiáš Mícha (Jindřich Janda s hlasem Dalibora Jedličky), jeho manželka Háta (Slávka Procházková s hlasem Růženy Radové), nervózní principál kočovné společnosti (zajímavý Ladislav Pešek s hlasem Milana Karpíška), či zkušená tanečnice Esmeralda (šarmantní Hana Packertová s hlasem Jany Jonášové). Nelze tvrdit, že libreto Prodané nevěsty je jedinečné. To mohou prohlašovat pouze bigotní stoupenci českých oper. a nezáleží na jejich skutečných pohnutkách. Jako zajímavost je Prodaná nevěsta vhodná. Škoda konzervativismu operního nadšence Kašlíka, s ním jde jen o převedení opery na film bez vlastního odvážného zásahu.

    • 3.10.2017  03:23

    Šerif za mrežami podává moralizovaný pohled na chybující mládež. Není to ovšem důrazné karatelství, snaží se spíše o dobromyslný sled slov a pozitivní motivaci, přesto trpělivé poučování stojí pevně rozkročeno nad celým filmem a důsledně na každého dohlíží. Tónové moralizování si naštěstí nestaví nepřekonatelné překážky a nejpůsobivějším důkazem jsou jeho mezihry, které nechávají vstoupit do samotného nitra agrese a ponížení. Atmosféru nejednoduchého soužití rozpolcených mladíků podtrhuje dynamická kamera i podmanivá strohost kompozicí a slov. Hlavní postavou kritické balady je Jakub Bartoš (velmi zajímavý Otakar Prajzner s hlasem Dušana Skokana), naivně důvěřivý mladík. Věří ve společenství a jeho hierarchické uspořádání vazeb, podléhá nepsaným pravidlům a nechává se unášet bezmocí. Přesto nikdy neztratí naději a optimismus. Na opačné straně stojí Viktor (pozoruhodný Jiří Sedlmayer), neurvalá autorita výchovného ústavu. Jeho cílem je nadvláda nad každým chovancem. Neštítí se ničeho, přetvářky, intriky a násilí jsou na denním pořádku jeho vlastní vize disciplíny a poslušnosti. Postava Tadeka Šolera (zajímavý Štefan Kapičák) deklaruje poslušnost nepsanému řádu a podřízení se nevyhnutelnému utrpení ve jménu zachování vlastní cti a fyzické bezúhonnosti. Důležitou postavou je Karol (velmi zajímavý Martin Štěpánek s hlasem Jána Mistríka), Jakubův kamarád a souputník. Nezajímá ho falešné kamarádství a podřízenost nesvobody. On má být symbolem prohlédnutí a také si svojí vlastní cestou kráčí. Z dalších rolí: výraznější chovanci Slávek (Petr Svojtka), koktající Fred (velmi zajímavý Jiří Ornest), Franta Ošadlík (František Hromada), poslušný Ivan (Milan Kňažko), Mário Fiala (Pavol Mattoš) a Julek (Peter Vršanský), otcovský a trpělivý vychovatel Frajer (zajímavý Viliam Polónyi), do duše promlouvající náčelník ústavu (Zlatomír Vacek), neodbytný psycholog (zajímavý Karol Spišák), laskavý ústavní lékař (Slávo Záhradník), či vyčítavý vyšetřovatel kriminální činnosti (Vladimír Ptáček s hlasem Ela Romančíka). Sonda do společenstva převychovávaných mladíků zvýrazňuje faleš a pokrytectví samozvaných vládců. Nechtějí dát komunitě řád, jen z ní prospěchářsky těží a uspokojují své životní frustrace. Tam, kde vládne násilí, je nutné překonat nejdříve sám sebe a vlastní strach. Moralizování má vzestupnou tendenci, naštěstí autentická působivost je zachována v dostatečně uspokojivé míře.

    • 2.10.2017  05:47
    Rusalka (1962)
    ***

    Opera je, dle mého názoru, zastaralý divadelní formát a kromě skutečných příznivců přitahuje největší procentuální část chrochtajících snobů. Kultivovaný operní zpěv vyžaduje u diváků hlubší sluchové schopnosti, a proto přednost dostává opereta, muzikál a hudební revue. Antonín Dvořák je pro mne vrcholem české klasické hudby a jeho majestátní vznešenost neminula ani Rusalku. Zápletka a příběh je znám z Malé mořské víly Hanse Christiana Andersena, jen je počeštěn. Václav Kašlík byl nadšenec a propagátor operních kousku, ale na jiný a nový pohled neměl odvahu, držel se zavedené hry a jedinou osobní invencí je pouze vizuální stránka. Prostředí povzbuzuje potřebnou atmosféru temnotou i stylovou nápaditostí scén a kostýmů. Nezvyklé je sledování známých hereckých tváří s neznámým hlasem. Hlavní postavou operní tragédie antických rozměrů je Rusalka (půvabná Jana Andrsová s hlasem Milady Šubrtové), křehké stvoření nadpřirozeného světa. Neznámá tajuplnost obyčejného světa lidí je dráždivá a dosud nepoznaný pocit romantického vzplanutí dokáže dodat činům odvahu. Sebeobětování málokdy přinese očekávaný výsledek. Lidská srdce jsou nevyzpytatelná v přívalech pokušení. Hlavní mužskou postavou je princ (sympatický Vladimír Ráž s hlasem Zdeňka Švehly), v rusalčiných očích zidealizovaný zástupce světa lidí. Stálost a věrnost se rozplývají v mlžném oparu rafinované koketérie. Po ní následuje tápání a hledání již navždy ztraceného. Nejvýraznější postavou je ježibaba (zajímavá Jiřina Šejbalová s hlasem Věry Soukupové), děsuplná nadpřirozená síla, která si nemilosrdně bere krutou daň za své nevšední služby. Rozervanou postavou je vodník (Josef Hlinomaz s hlasem Ondreje Malachovského), Rusalčin rádce a varovný hlas. Je obeznámen s nestálostí lidí, a přesto pošle svou dceru za svým osudem. Důležitou postavou je kněžna (velmi zajímavá Ivana Mixová), která z čistě ženských soupeřících důvodů osudově vkročí do života všech zúčastněných. Z dalších rolí: zvědavý hajný (Josef Beyvl s hlasem Antonína Votavy), zkušený hlavní lovec (Přemysl Kočí), vyděšený kuchtík (Antonín Krčmář s hlasem Heleny Tattermuschové) a mnoho jiných nadpřirozených bytostí. Svým způsobem jde o varování před lidským chováním neupřímnosti a pomíjivosti. Z uměleckého hlediska mohlo jít o výjimečný počin. Nadchne hudba i obraz. Ale jde jen o operu, která nabízí již jen vlastní žánrovou nehybnost a okoralost.

    • 2.10.2017  02:28
    Advent (1956)
    ****

    Jarmila Glazarová uměla vylíčit rozpolcené postavení ženy v předsudcích a morálním pokrytectví společnosti. Ve Vlčí jámě si vzala na mušku maloměšťáckou morálku a Advent poodhaluje stav společnosti na venkově. Zdravý venkov nebyl zdaleka neporušený v čistotě smýšlení, pěstěný tradicionalismus byl svazující a neposkytoval žádnou možnost anonymní skrýše a úniku. Vladimír Vlček splnil stranické zadání, a naštěstí nejde o politickou ideologii, zručně. Kamera Jaroslava Tuzara věrohodně a dynamicky kreslí beznaděj, bezradnost i útrpné odevzdání. Syrovost se valí vpřed neurvale se škodolibým uspokojením, nečekaně útočí a podlamuje jakoukoli víru lidského ducha. Hlavní postavou životního dramatu je Františka Plesníková (dobrá Nina Jiránková), pohledné a skromné děvče z chudých poměrů. Půvab ve svěžím mládí přináší nápadníky, touhy a první nesmělé seznámení s erotickou zvědavostí a nedočkavostí. Příběh pečlivě dbá na její počestnost a vše nechává pouze na vůli zlomyslného osudu, živočišného chtíče, vytrvalého nátlaku rodiny a okolí. Téměř za každé situace je obětí a jediným hlasem, který dokáže vyburcovat zbytky lidské důstojnosti a zásadní odvahu, je mateřská láska. Hlavní mužskou postavou je Jura Podešva (velmi dobrý Gustav Hilmar), bohatý sedlák a chlípný postarší vdovec. Je svázán chorobnou lakotou a chtíčem. Ženy pro něj nejsou rovnocenným partnerem a krůček po krůčku rozpoutává psychický sadismus. Důležitou postavou je Rozína (dobrá Marie Vášová), Podešvova děvečka a souložnice. Ztrátu svého výsostného postavení nepřijímá a sama se stává iniciátorem nevybíravého slovního ponižování své nové sokyně. Nesnaží se nic skrývat a výsměšně si užívá svého postavení. Výraznou postavou je Metúdek (pozoruhodný Vojtěch Rosenberg), Františčin synek s bezelstným pohledem na život. Nechápe kroky své matky, byť jsou v dobré víře pro jeho světlejší budoucnost. Chce se nechat ovanout životem běžným způsobem, nikoli přes zlomení posledních zbytků lidské důstojnosti. Z dalších rolí: romantická vzpomínka minulosti, Metúdkův otec a dřevorubec Jan Gavrlík (zajímavý Otto Lackovič), nemile překvapená babka kořenářka Maryna (příjemná Zdeňka Baldová), naléhání stupňující Františčina matka a Metúdkova babička Plesnička (Jarmila Kurandová), laskavý nadlesní (Jaroslav Vojta), či jeho manželka (Milada Smolíková). I ve vztazích jsou rozhodujícím faktorem majetkové poměry, dobré srdce lidskosti není zapotřebí. Vyprávění je sugestivní a podkládá se prokreslenou chmurnou náladou. Submisivní pasivita může někomu vadit, ale nepohybuje se v nereálné rovině. Taktéž konec netoužil po kontroverzi a vykoupení je bez vinny. Advent je zručné drama, snad trochu nečekané pro svůj datum narození.

    • 1.10.2017  02:13
    Nevěra (1956)
    **

    Nevěra, volné pokračování Botostroje, zdůrazňuje především ideologický boj. Kostra příběhu je nosnější, celkový záběr je ovšem přeexponovaný svou šířkou ambicí a soudržnost je rozmělněna. Herecká stránka dokáže zaujmout, ale najdou se i nečekaná zklamání, zejména z rozpačitého Nezvala, který tápe v bezradnosti. Nevěra mohla posloužit jako účinná společenská kritika, jenže soudruzi nebyli schopni sebereflexe a v opojení mocí se vše podřídilo zuřivé politické manipulaci. Viníky sice lze najít ve vlastních řadách, ale v takovém případě jsou to vždy přisluhovači západu. S korupcí a nekompetentností nelze spojovat komunistu! Ten je vždy čestný a úderný, zkrátka ve všem jde příkladem vpřed. Hlavní postavou štvavé bolševické agitky je národní správce Josef Lang (Gustav Nezval). Socialistický ředitel průmyslového koncernu nekráčí po vlastní cestě, ale je vláčen protivlasteneckými živly a s každým pohybem se propadá hlouběji do bahna mravní nečestnosti a škarohlídství. Zdá se být nesvéprávným, přesto mu vlast dala důvěru. Příliš zjednodušující pohled a kopání do všeho kolem, neboť možnost vlastních systémových chyb nelze připustit. Uvědoměle pevným hrdinou je Karel Trlica (sympatický Gustáv Valach), bývalý komunistický partyzán, mechanik, závodní novinář a bohém s přirozenou revoluční myslí. Někdo musí udržovat bdělou pozornost při dohledu nad budováním nové společnosti! Za hlavní ženskou postavu považuji Sylvii Andrlovou (šarmantní Irena Kačírková), sebevědomou svůdkyni. Jedna z mála postav, která ví, co chce a jde si s koketní rafinovaností vytrvale za svým. Nejrozkošnější postavou je Vilém Andrle (velmi dobrý Martin Růžek), Sylviin manžel, vedoucí sekretariátu a Langova pravá ruka. Je schopný a vyzná se, ale slouží úpadkové formě společenského zřízení. Prospěchář a podvratný živel to je a užívá si své výsostné postavení a dozor na chaosem. Výraznou ženskou postavou je Annie Haniková (dobrá Marie Vášová), závodní sekretářka v částečném uvěznění minulosti. Rychlé společenské změny a životní zkušenosti vryly do jejího hlasu i chování cynismus a odměřenost. Zajímavou postavou je také Korvas (dobrý Eduard Dubský), kompetentní správce letiště se záští proti novým pořádkům i novodobým obyčejným hrdinům. Z dalších rolí: závodní mistr, ušlechtilá a stále veselá duše a vzor skutečného pokrokového a uvědomělého vedoucího novodobé společnosti František Pazdera (příjemný Bedřich Prokoš), stranická autorita a předseda národního výboru Nikodým (Oldřich Lukeš), Langova stále nespokojenější manželka Evka (příjemná Eva Klenová), mladá, nezkušená a zamilovaná dělnice Stázka (sympatická Eva Klepáčová), Pazderův angažovaný syn, dělník a pilot Jenda (Svatopluk Matyáš), bývalý a pro komunisty nevhodný ředitel závodu Šorfa (Jaroslav Raušer), Pazderova spořádaná žena Žofie (Vlasta Jelínková), či Jendův kamarád a nešťastný pilot Mirek Opiján (Josef Bárta). Nevěra je komunistická propaganda, která všechny neúspěchy a chybování hází na vrub svým názorovým oponentům. V hysterickém záchvatu lze i vnitrostranický boj o moc a majetek označit za nepřátelský akt agrese, následně nebezpečně útočit a likvidovat každého potenciálně nepohodlného.

    • 27.9.2017  05:41

    Tanková brigáda nabízí díky velkolepě pojatému oslavnému výročí a ojediněle masové podpoře československé lidové armády úchvatnou podívanou bojových scén. Technická i herecká stránka zaujmou svou nadprůměrnou kvalitou. To sice zvládne i ideologické poslání, jen ne v příliš pozitivním světle vidění. Rozdělení světa na dobro komunismu a zlo všeho ostatního bez známek pochybností je hanebně křivé. Tanková brigáda je především manipulativní propaganda, kde jakýkoliv viník stojí vždy na druhé straně barikády. Ať po stránce válečné, tak po stránce ideologické, těžký to život soudruhů! Hlavní postavou nestoudného komunistického hymnu je major Stašek (velmi zajímavý Otomar Krejča st.), velitel československé tankové brigády v rámci rudé armády. Jeho úloha je srozumitelná a přes profesní odmítání politického handrkování začíná pomalu a jistě rozpoznávat ryzí čistotu komunistických idejí. Ikonickou postavou je poručík Tomeš (Bedřich Prokoš), přesvědčený osvětový důstojník. Dohlíží na správný osobnostní vývoj všech členů v jednotce a sám jde ve všem příkladem vpřed v boji zbraní i slov. Nejsužovanější postavou je kapitán Renč (velmi dobrý Martin Růžek), náčelník štábu. Příznivec Londýna je prototypem proradného kapitalistického světa, kde zbabělost si podává ruce s vlastizradou. Hlavní ženskou postavou je mladá Olga (sympatická Jana Dítětová), uvědomělá sanitářka brigády s nezbytnou romantickou vsuvkou. Nejvýraznější postavou z řad prostých vojáků je četař Juraj Klimko (zajímavý Július Pántik), vychloubačný tlučhuba a ctižádostivý řidič tanku. Postavy londýnských přisluhovačů generála Hasala (dobrý Ladislav Boháč) a ministra Němce (velmi zajímavý Miloslav Holub) mají jen zvýraznit věrolomnost a prodejnost kapitalistického světa. Z dalších rolí: opatrný a nespekulující Renčův podřízený nadporučík Jožka Hrstka (příjemný Gustav Heverle), politicky uvědomělí tankisté Strnad alias táta (Ota Sklenčka), Jarda Pavlíček (Josef Hajdučík), Vaněček (Zdeněk Dítě) a desátník Jaško (Jiří Sovák), svědomitý mechanik Kysela (Rudolf Deyl ml.), otcovský generál Moskalenko (Vojta Plachý-Tůma), obětavý ostravský komunistický odbojář Miloš Sýkora (Jiří Vala), jeho ustaraná stará matka (Otylie Beníšková), ministrův duchovní doprovod monsignore Hála (Oldřich Velen), zuřivě a nepřístojně neústupný německý generál (velmi zajímavý Vítězslav Vejražka), obezřetnější německý plukovník (zajímavý Miloš Nedbal), či na velkohubá veřejná prohlášení vždy připravený komunistický poslanec Klement Gottwald (Jiří Dohnal). Obrazy skrývají poetiku, několikrát jsem se v jejich rytmu zasnil. Po filmařské stránce je film v pořádku, ovšem jeho ideologické přesvědčení je připraveno sejmout každého nesouhlasujícího. Kam se podělo budovatelské nadšení?

    • 27.9.2017  02:21
    Botostroj (1954)
    odpad!

    Botostroj je jednostranné komunistické zúčtování se zkaženou kapitalistickou minulostí. Botostroj je zřejmě nejucelenější ukázkou úporného legitimizování převzetí moci a správného evolučního kroku nového politického uspořádání. Film je v této funkci nenahraditelným výkonným pomocníkem. Vše lze vysvětlit a upravit v rámci vyššího zájmu. Z agresivně hysterické uvědomělosti naskakuje mrazení v zádech a husí kůže. Botostroj je nestydaté překrucování skutečností angažovanými straníky. Ponechme stranou osobu Tomáš Bati, vpřed ho hnala především vlastní budoucnost a možný blahobyt pro ostatní byl vedlejším produktem jeho vize. Po filmařské stránce je příběh veden nenápaditě až křečovitě v jasně viditelné touze vykreslení vlastního vševědoucího a extrémně subjektivního úhlu pohledu. Po herecké stránce obstojí několik postav, většina trpí toporností a neumětelstvím. Hlavní postavou příběhu je šéf Botostroje (zajímavý Vítězslav Vejražka), prototyp buržoazního velko-vykořisťovatele prosté dělnické třídy. Na sentiment, ani na empatii není žádný prostor, na prvním místě je prosperita osobní a k ní vede cesta chladnokrevně bezcitná. Oslavovaným hrdinou je Josef Horák alias Joska (Vilém Besser), aktivní komunista. Rád plamenně řeční o světlé budoucnosti pro prostý dělnický lid a jeho jedinou činností je snaha o organizovaný odpor. Hlavní ženskou postavou je Marie Dorňáková (Eva Kubešová), skromná dělnice, která je haněna pro mužskou pozornost. Postava Antonína (zajímavý Zdeněk Řehoř), nového správce, má nabádat k větší míře politické angažovanosti. A pochopitelně tím správným levicovým směrem. Postava Lojzy Andrése (Oldřich Vykypěl), pracovitého zedníka, má zvýšit soucítění s nespravedlivě vykořisťovaným dělnickým lidem. Vrcholem úpadku je Jakub (velmi podivný Petr Skála), šéfův poživačný synek bez taktu i charismatu. Nechutný a prospěchářský kapitalismus v různých podobách zastupuje také úslužný ředitel Botostroje Ort (Ota Sklenčka), předpojatá sociální správcová Elsa (Marie Vášová) a pokoušející účetní a boxer Šram (zajímavý Rudolf Hrušínský). Z dalších rolí: nespokojená a záletná Andrésova manželka (Božena Böhmová), stařičká starostlivá Joskova matka (zajímavá Jarmila Kurandová), komunističtí agitátoři a štváči Nikodým (Oldřich Lukeš) a Pazdera (J. O. Martin), kapitalisty vydíraný dělník Pavlica (Kamil Olšovský), komunista a prodavač buřtů Kábrt (Vladimír Řepa), nešťastný pilot (František Peterka), či přizpůsobivý ředitel německé pobočky Hans Hahn (Štěpán Bulejko). Komunista má jasnou představu o životě, pracovat nechce a ani neumí. Řeční, burcuje, protestuje a bojuje proti zavedeným pořádkům, chce se dostat na místo kapitalisty. Ale práce? Ta mu stále smrdí a nemíní za ní nést odpovědnost! Po ideologické stránce je to zrůdnost, po filmové stránce nevyrovnaná křečovitost.

    • 26.9.2017  05:40

    Obvyklí podezřelí, nejsem z nich sice u vytržení, ale jsou uděláni vynalézavě a divácky podmanivě. Nezabývejme se hledáním skulinek v nosné smysluplnosti zápletky, jde především o zábavu a šibalský nadhled je rozhodně nepřehlédnutelný. Mysteriózní kriminální thriller záměrně klame a fabuluje. Svádí ze stopy a stupňuje tím napětí i zvědavost. Rozjíždí hru, pravidla se určují za pochodu, sebevědomě podvádí a stylově si pohrává s variantami. Oficiální hlavní postavou důmyslné zločinecké hry je Dean Keaton (dobrý Gabriel Byrne), bývalý policista s významným škraloupem minulosti. Nový spořádanější život je žádoucí, nebýt proklatého pokušení adrenalinu a bohatství. On je tím, kdo svou přirozenou autoritou vše zaštiťuje a drží pohromadě. Skrytou hlavní postavou je Roger "Verbal" Kint (dobrý Kevin Spacey), dětskou obrnou stižený outsider a vypravěč příběhu. On je mozkem akcí, byť se sám vychytrale označuje za hlupáka. Vyvázl z pekla a musí zodpovědět všechny všetečné otázky policejních vyšetřovatelů. A hra ještě zdaleka neskončila. Třetím nejvýraznějším členem zločinecké party je Michael McManus (zajímavý Stephen Baldwin), sebevědomý násilník. O rázném řešení dlouho nepřemýšlí a s halasem se valí vpřed. Čtvrtým je Fred Fenster (pozoruhodný Benicio Del Toro), slaboduchý homosexuál a zlodějíček s mumlavým tónem hlasu. Pětici ambiciózních zločinců uzavírá Todd Hockney (sympatický Kevin Pollak), tichý zloděj aut. Nejvytrvalejším zvědavcem je Dave Kujan (příjemný Chazz Palminteri), speciální agent, který prahne po dopadení Deana Keatona za každou cenu. Svůj směr neopouští ani na okamžik a libuje si v rozpacích vyslýchaného. Z dalších rolí: tajuplný a mocný právník Kobayashi (dobrý Pete Postlethwaite), vlivná právnička a snaživá Deanova přítelkyně Edie Finneran (příjemná Suzy Amis), katastrofu vyšetřující agent FBI Jack Baer (Giancarlo Esposito), ochotný asistent výslechu a policejní seržant Jeffrey Rabin (Dan Hedaya), se skupinou spolupracující zločinec Redfoot the Fence (Peter Greene), převezený pašerák (Paul Bartel), jediný přeživší maďarský námořník Arkosh Kovash (Morgan Hunter), či krajně nepohodlný svědek Arturro Marquez (Castulo Guerra). Film má slušivé tempo i osobitou atmosféru, kombinuje nevědomí s napětím a nepravděpodobností. Záměrně klame tělem i řečí. Za všechno může Keyser Söze, nikdo ho nezná a nikdo živý ho neviděl. Příjemné k odreagování i zábavě.

    • 26.9.2017  00:56

    Film "Sleduje tě vrah!" je podprůměrný kriminální thriller. Z oka vypadnul svým seriálovým bratříčkům, zápletka je přitažená za vlasy a nepříliš originální a ani průběh děje nenabízí strhující chvíle. Napětí se buduje pomoci roztřeseného obrazu, což jednoznačně prokazuje chabou tvůrčí mysl a schopnosti. Tahákem je jméno Keanu Reeves, ale ani jeho fanatičtí obdivovatelé nemohou být spokojeni s chatrným příběhem, který se snaží šokovat jen svou bestiální krvežíznivostí. Jakési psychologické podhoubí můžeme spatřit pouze u horlivého zastánce práva, ale jde o pouhé vykreslení zlomeného ducha. Dál jde jen zběsilost. Hlavní postavou krutého příběhu je Joel Campbell (zajímavý James Spader), zvláštní agent FBI. Proti své vůli je vtažen do vražedné hry, obdivuhodné i nečekané je jeho psychické vzedmutí se z vlastních trosek v mžiku času. Následuje hon, bloudění a hledání vlastního rozhřešení. Hlavní ženskou postavou je Polly Beilman (šarmantní Marisa Tomei), Joelova psycholožka. Probouzí se náklonost, pomalu se osměluje k činu, jen se nejdřív musí projít důkladným očistcem. Generálním padouchem je David Allen Griffin (zajímavý Keanu Reeves), kterému v brutální hře schází schopnější protivník. Postava je zahalena tajemstvím od počátku až do konce a jediné, co se divák dozví, je jeho pečlivá příprava před dalším tahem. Z dalších rolí: spolupracující agent FBI Mike Ibby (Ernie Hudson), bezradný policejní detektiv Hollis Mackie (Chris Ellis), osamělá mladá zaměstnankyně fotografických potřeb Ellie Buckner (Rebekah Louise Smith), nekonformní bezdomovkyně Jessica (Jillian Peterson), její skateboardový přítel (Joseph Sikora), či nezapomenutá Joelova láska Lisa Anton (Yvonne Niami). Není zapotřebí tento film vidět, mnoho podobných filmových kousků najdeme v programu televizních stanic každý den.

    • 25.9.2017  06:03

    Sázka na smrt, důstojný Callahanův epilog, je žánrovou zábavou. Je určen milovníkům svérázně drsných chlapáků, kteří s duchapřítomnou elegancí destrukce nastolují spravedlnost a zákon. Nepatří k nejosobitějším, ani k nejpodmanivějším dílům svého druhu, přesto málokoho vyloženě zklame a fanoušky žánru potěší. Hlavní postavou chlapáckého kriminálního thrilleru je Harry Callahan (příjemný Clint Eastwood), sanfranciský policejní inspektor. Je oceňovaný pro své výsledky, pro své metody je postrachem zločincům i nadřízeným. On je terčem pomst i mindráků a téměř každý den musí obhajovat své právo na život. Drsná slupka skrývá vytrvalost a přizpůsobivost měnícím se podmínkám. I trocha citů v nesmělosti uzavření se občas najde. Hlavní ženskou postavou je Samantha Walker (zajímavá Patricia Clarkson), ctižádostivá televizní reportérka. Smrt a vraždění je atraktivní téma pro diváky, i hranice lze ve jménu profese překračovat bez váhání. Důležitou postavou je Peter Swan (sympatický Liam Neeson), režisér béčkové filmové zábavy. S přepjatou hysterií chrání svůj prostor úspěchu, a jen roztahující se ostrý břit smrtelné hry přináší strach. Výraznější postavou je Al Quan (Evan C. Kim), nový Harryho policejní parťák. Malý, odvážný a bojující. Z dalších rolí: psychopatický Swanův fanoušek Harlan Rook (David Hunt), Harryho napjatý nadřízený kapitán Donnelly (Michael Currie), snaživě naléhavý policejní poručík Ackerman (Michael Goodwin), rozjetý rocker Johnny Squares (zajímavý Jim Carrey), zastrašený mafiánský šéf ve vězení Lou Janero (Anthony Charnota), zavražděná filmová kritička Molly Fisher (Ronnie Claire Edwards), frustrovaný a po pozornosti žadonící sebevrah Gus Wheeler (Louis Giambalvo), či prostoduchý obří vězeň Butcher Hicks (Diego Chairs). Jsou mnohem zdařilejší filmové kusy tohoto žánru. Naštěstí Clint své obdivovatele nezklame a přemýšlení se dá úplně vypustit.

    • 25.9.2017  02:58
    Cesta draka (1972)
    **

    Cesta draka je pro milovníky dálněvýchodních stylů bojového umění kultovním filmem. Bruce Lee je pro ně ikonou a bláhově se ho častokrát snaží napodobovat. I já jsem ve svých telecích letech dychtivě holdoval tomuto žánru, dnes ve mě povětšinou zanechají až směšné pocity i uvolnění. Samotná zápletka, ani scénář pochopitelně nepatří k nejoduševnělejším pracím. Střih občas nepůsobí jistě a sourodně, zřejmě lehčí pracovní úraz v zápalu boje. Herectví spoléhá na mimiku a mnoho rozmáchlých gest, i z pocty grotesce je cítit topornost. Obdivovat lze technickou stránku bojového umění kung-fu ve zběsilé choreografii, i když Jackie Chan v tomto směru v pozdější době ukázal opravdové taneční skvosty. Pouze u několika psychedelických stavů nálady jsem s obdivem zpozorněl a vychutnával si důmyslnou syntézu hudby a nervózního obrazu v omšelých kulisách smutných vnitrobloků a míst s pomíjivou slávou lidských tužeb. Celebritou filmu je Tang Lung (fenomén Bruce Lee), prostý hongkongský venkovan s rozhodujícím silovým trumfem při rozmíškách se zločineckým podsvětím. Jeho skromnost a bezelstnost vyvádí většinu v jeho blízkosti z míry, strach je pro něj neznámý pojem, protože vše lze vyřešit za pomoci smrtících pohybů mistrovství boje. Hlavní ženskou postavou je Chen Ching-hua (půvabná Nora Miao), mladá provozovatelka římské restaurace. Počáteční nedůvěra a rozčarování se mění v úžas, náklonost a romantické vzplanutí. Nejúlisnějším protivníkem je Ho (příjemný Ping Ou Wei), čínský poskok nekompromisního šéfa. Nejschopnějším protivníkem je Colt (další ikona Chuck Norris), nejlepší mistr karate na válečné stezce námezdního žoldnéře. Nejvzteklejším protivníkem je mafiánský vůdce (Jon T. Benn), likvidující každou překážku bez zbytečného sentimentu. Mezi výrazné postavy patří také Chenin rozpolcený strýček a spoluprovozovatel restaurace Wang (Chung-Hsin Huang) a upovídaný číšník Quen (Ti Chin). Z dalších rolí: obdivovatelé Tang Lunga a mladí zaměstnanci restaurace Tony (Tony Liu), Jimmy (Little Unicorn) a Robert (Fu Ching Chen), svádějící italská kráska (půvabná Malisa Longo), Coltův učenlivý žák karate Fred (Robert Wall), hrdý japonský karatista (Ing-Sik Whang), či američtí pohůnci bezcharakterního mafiána (Anders Nelsson a John Derbyshire). Po filmařské stránce jde o ptákovinu i ve chvílích odreagování nemá pro mě očistný charakter. Ovšem kde jinde obdivovat Bruce, když ne zde?

    • 24.9.2017  23:25

    Velká bankovní loupež v Saint Louis je staromilský kriminální thriller. Stáří se na snímku podepsalo nejen po stránce technické zachovalosti, nevyrovnaný rytmus je dán především roztroušeností děje. S povděkem se musí přijmout všechny pokusy o psychologický důraz a širší náhled, který s částečným pochopením pátrá po pohnutkách a skrytých souvislostech. Nakonec převáží spíše uspokojení, díky naléhavosti a realistickému provedení. Hlavní postavou příběhu je George Fowler (zajímavý Steve McQueen), bývalá školní fotbalová hvězda. Vidina možného zisku s neodbytným nátlakem strhávají doprostřed víru událostí. Nezkušenost a neznámé prostředí neodpustí žádné zaváhání. Sny se v okamžiku rozplývají v mlžném oparu destrukce. Na vykoupení není čas, nikdo ho nechce přijmout a rozhřešení se neudílí. Důležitou postavou je John Egan (pozoruhodný Crahan Denton), zkušený vůdce nově vytvořené bandičky. Freudovská psychoanalýza odhaluje traumata a následky. S nedůvěrou a žárlivostí pohlíží na každou ženu, pro které v životě opravdového muže není žádné místo. Hlavní ženskou postavou je Ann (půvabná Molly McCarthy), bývalá Georgeova přítelkyně. Čas zahojí mnohé nespravedlivé rány. Bez naděje a víry je jen strach a neblahé tušení. Lupičskou bandu uzavírá Gino (David Clarke), nezdárný Annin bratr a Georgeův kamarád, a Willie (James Dukas), Johnův pochybovačný kumpán. Z dalších rolí je zde žena (Martha Gable) v chladném objetí blížící se možnosti smrti, její odvahu naleznoucí manžel Eddie (Larry Gerst), či Johnovo méně šťastné rukojmí (Nancy Lyon). Velká bankovní loupež v Saint Louis není strhujícím filmovým dílem. Svou psychologickou sondou do duší zločinců i realistické, a ničím nezkrášlené, ztvárnění samotné loupeže mě potěšilo a zaujmulo. Byť s výhradou.

    • 21.9.2017  05:48
    Nebojsa (1988)
    ****

    Nebojsa mě baví svou satirickou rozverností, bez Ferka by mé oči zalil smutek. Nebojsu lze bez váhání označit jako variantu statečného kováře, nebo jeho volné pokračování. Dřevorubec Ondra je tam i tady, zkrátka každý má právo na svou vlastní chvilku slávy. Lokace i ponurá nálada zůstaly, řešení stále vyžaduje vytrvalou neústupnost, rozmohl se sarkasmus a tím zlehčuje vše lidské a polidštěné. Hlavní postavou temné strany pohádky je Ondra (příjemný Ján Kroner ml. s hlasem Zdeňka Podhůrského), šlechetný dřevorubec bez bázně a hany. Rodné místo se pro udatného dobráka stalo příliš těsným a kdo jiný, než on, by měl být předurčen k osudovému poslání? Nejzářivějším atributem filmové pohádky a hlavní postavou její zlehčující strany je Ferko (vynikající Ondřej Vetchý), upovídaný a vlezlý zlodějíček. Hrdinské činy a fyzickou práci nechává na povolaných a živí se dle svých výřečných schopností. Zůstává v ústraní před nebezpečím, a přesto je neustále v patách svému mentorovi. Překážkám i nadpřirozeným silám navzdory. Z dalších rolí: na záchranu čekající zakletá princezna (sympatická Zuzana Skopálová-Jányová), vysmívající se padouch a trestající čaroděj (zajímavý Václav Knop), Ondrův čestný otec (Karol Machata), Ondrův dobromyslný dědeček (Ján Mildner s hlasem Jiřího Holého), moudrý stařešina sužované obce bez funkčního mlýna (Bohuslav Čáp), krčmář hostince duchů (zajímavý Ivan Krivosudský), nepovedený vůdce lesních loupežníků (Štefan Kožka), zkoušející stařenka (Mária Hojerová s hlasem Vlasty Fabianové), či zlotřilá obyvatelka strašidelného mlýna Černá paní (Katarzyna Figura). Pohádka se zjevem i charakterem podobá statečnému kovářovi. Naštěstí vyniká sarkasmus a již nezáleží, zda to tak bylo naplánováno. Chvála bohu.

    • 21.9.2017  03:44

    Strašidla z Vikýře je výchovný film pro děti. Socialistická uvědomělost je sice přítomna, ovšem nikoli v přehnané míře. Film pozvedávají lehce karikaturní postavy hlavních dospělých herců, jejich adaptabilita na rozdílná prostředí přináší záchvěvy úsměvů bláznů. Film chce vychovávat poctivé lidi, pomáhá si nadpřirozenou mocí a snaží se zesměšnit zakořeněnou hamižnost a nečestnost lidského soužití. Hlavní postavou prázdninového příběhu je malá Terezka (sympatická Katarína Šulajová), poslušné děvčátko chce pomáhat potřebným. Každou sebemenší nespravedlnost a ústrk si bere velmi osobně a sama jde příkladně za svou ideou. Pohádkovým elementem je strašidýlko Cvikýř (hlas Jiřiny Bohdalové), který se po Terezčině prosebném naléhání stává soudcem i vykonavatelem nápravy a trestů. Nejrozvernější postavou je Ferdinand Malý (velmi dobrý Rudolf Hrušínský), Terezčin děda, samorostlý umělec a technický zlepšovatel radostného života. Překážky vítá, bez nich by nemohl stále snít o letu k nebesům a ke štěstí. Hlavní ženskou postavou je Ferdinandova žena a Terezčina babička (dobrá Jana Štěpánková) v rozpolcenosti povzbuzování i obav. Svědomitě hudruje a nikdy nezapomene stát na stráži. Vskutku poetické pouto škádlivé harmonie je oslavou života. Nejpanovačnější postavou je Napakunk (vynikající Josef Somr), všehoschopný obchodník a vynalézavý podvodník. Moc peněz je nezpochybnitelná a mamonu podřizuje všechny své kroky. Výraznou postavou je Vilda (zajímavý Michal Dočolomanský), družstevní řidič, který chce s každým vycházet v dobrém. Z dalších rolí: tatínka hledající malý nezbeda a Terezčin kamarád Míša (příjemný Petr Žižka), jeho starostlivá maminka Marie (zajímavá Anna Nagyová-Šulajová s hlasem Miluše Šplechtové), Napakunkova tlustá a nepřející dcera Pepina (Jana Svobodová), Napakunkova trpící a poslušná manželka (příjemná Růžena Merunková), či stará sousedka Koutná (Vilma Jamnická). Dětská tvorba má vychovávat. Nápaditost nemá vzdušný elegantní střih, naštěstí si můžeme s povděkem vychutnat herecké představení.

    • 21.9.2017  01:46

    "Skalpel, prosím" je erudovaný, a také psychologický, film z oblasti lékařské neurochirurgie. Zároveň jde o nevšední poctu československé legendě daného oboru (Zdeněk Kunc). Z filmařského hlediska se filmový opus občas marnivě shlíží v extrémních emocích lidského žití a tlačí na divákovo svědomí i empatii. Naštěstí je těchto obrazových dysfemismů poskrovnu a praktická znalost prostředí převládá. Cílem díla je vyobrazení komplexního stavu bez příkras i v psychické náročnosti a překážkách. Ke zdaru a uznání přispěli nemalou měrou herci a jejich zaujetí pro věc. Hlavní postavou dramatu života je profesor (vynikající Miroslav Macháček), absolutní špička neurochirurgického oboru. Na jeho případě je ukázána složitost i rozporuplnost schopné a uznávané veličiny. Dostáváme se do bilancování i do úvah životní moudrosti. Nejsou jen vítězství, jsou i přešlapy a nedokonalosti. Macháček obtiskl do své postavy skutečný dech života a hlavně díky němu si můžeme vychutnat psychologické hlubiny lidského nazírání na svět. Hlavní ženskou postavou je lékařka Jitka (velmi zajímavá Jana Brejchová), profesorova manželka a jeho nejpevnější opěrný bod v profesním i soukromém životě. Mezi důležité postavy patří docent František Krtek (velmi dobrý Radoslav Brzobohatý), nejschopnější z profesorových lidí, který je nenávratně postižen osobní tragédií. A asistentka MUDr. Volejníková (pozoruhodná Barbara Brylska s hlasem Libuše Švormové), ctižádostivá, nadšená i méně schopná členka profesorova týmu. Z dalších rolí: profesorův laskavý syn Ondra (příjemný Ondřej Pavelka), jeho zatracovaná a nešťastná milenka Helena Vyskočilová (šarmantní Jana Krausová), tichá profesorova asistentka MUDr. Hladká (Emma Černá), mladý a talentovaný lékař Jirka Zelený (Daniel Krcho), zhrzený profesorův kamarád ze studií Míťa Mikeš (dobrý Radovan Lukavský), prostý a trpělivě prosící lesník Josef Uzel (sympatický Štefan Mišovic), bezprostřední Uzlův vnuk Vítek alias Uzlík (zajímavý Jakub Zdeněk), stále vážný primář neurochirurgického oddělení Ruml (zajímavý František Řehák), vnitřně rozervaný prominent (zajímavý Josef Abrhám), obětavá vrchní sestra Elvíra (Jana Vychodilová), nemocná Krtkova dcera Jana (Eva Kulichová-Hodinová), či starý nemocný cikán Carda (Jószef Ropog s hlasem Jiřího Němečka). Filmu se daří nahlížet pod povrch profesních nesnází i úspěchů. Dívá se na situace komplexně z různých úhlů, neodsuzuje, spíše s porozuměním vysvětluje a rozebírá. Psychologická hloubka je úchvatná a předkládá věrohodný obraz zkoumaného prostředí.

    • 20.9.2017  05:35

    O princezně, která ráčkovala, ta pohádka mě nikdy příliš neoslovila. Chudý televizní formát je nepřehlédnutelný. Dagmar má jiné přednosti, než býti princeznou. A Krampol je kapitola sama pro sebe. Podbízivá popová hudba mi spíše nahání husí kůži, rytmus i slova se výrazně míjí účinkem. Moderní, byť třicet let nazpátek, doba i společenské neduhy jsou naroubovány na pohádkový vzorec a k dětskému publiku má snad i nějaký ten výchovný charakter. Hlavní postavou nuzné pohádky je Kryštof (zajímavý Jan Čenský), zhrzený zahradník. Chudoba a povýšenost nejsou dobrými zaměstnavateli, přesto strnule setrvává v kakofonii rozmarů a nástrah. Druhým bodem nepravděpodobné romance je princezna Karolína II. (atraktivní Dagmar Patrasová), zhýčkaný rozmazlenec. I vrtochy lze mávnutím proutku odstranit, pokud je v dohledné blízkosti nechtěná a nenasytná hrozba. K odlehčení atmosféry slouží královna Karolína I. (zajímavá Iva Janžurová), nenapravitelný hypochondr, který lehkomyslně vytlačuje ze své mysli každý potencionální rozpor s osudem své dětinské dcerky. Druhým odlehčením je pan rádce (Jiří Krampol). Systematicky a bez skrupulí se zmocňuje veškerého movitého i nemovitého bohatství zchudlého království. Již jen samotná královská koruna na vznešené hlavě schází. Šibalem království je chůva (příjemná Jiřina Bohdalová), Kryštofova matka s vlastním plánem na ozdravení královské hypochondrie. Výčet postav ukončuje zločinec (Rudolf Hrušínský ml.) s probuzeným hlasem svědomí a princ (Jan Kuželka), jediný přihlášený i odmítnutý po ustanovení královských zásnub. Modernější neznamená vždy lepší. Snaha je pochopitelná, výsledek je dětinský, ale snad pomůže svému účelu.

    • 20.9.2017  03:38

    O statečném kováři, filmová pohádka z dílny Boženy Němcové, je střídmou příjemností. Obejde se bez ozdobných fanfár a přeplácanosti. Sázka na neokoukané tváře a vybudování ponuřejší atmosféry se ve střízlivém pohledu ukázalo být tou správnou volbou. Bezelstná přirozenost hrdiny i propletenec nálady upoutají pozornost a s jemnou jízlivostí odhalují národní lidské charaktery. Hlavní postavou prosté a účinné pohádky je kovář Mikeš (dobrý Pavel Kříž, jako malý Jiří Guryča a jako nejmenší Martin Švéda), hrdina bez bázně a hany. Pokora, čest, vytrvalost a šlechetnost ho neopouští ani na nekonečné cestě úmorného pátrání. Bez překážek nemůže být zasloužená odměna, ani ráj na zemi pro spravedlivé! I rek potřebuje spojence, byť nejsou vždy spolehliví. Lamželezo a dřevorubec Ondřej (zajímavý Ján Kroner ml. s hlasem Svatopluka Skopala) i zneužívaný mlynářský pomocník Matěj (příjemný Jiří Knot) jsou až nechtěnou karikaturou všeobecné čecháčkovské nátury. Proč by tedy nemysleli v první řadě na svůj vlastní vzestup? Ústředním padouchem s nadpřirozenou silou je Černý král (dobrý Petr Čepek), neomezený vládce temnoty a strachu. Hlavní ženskou postavou je nejmladší princezna (půvabná Martina Gasparovičová-Bezoušková) smutného království, kde naděje umřela a tíživá skutečnost svazuje hrdla ve státním smutku a truchlení. Z dalších rolí: Mikešův otec a poctivý kovář (příjemný Vladimír Müller), kovářův dobrosrdečný pomocník Jakub (sympatický Viliam Polónyi s hlasem Václava Stýbla), princezniny nezvěstné starší sestry (pohledné Jana Tomšů a Taťána Čechovská), psychicky labilní panovník smutného království (zajímavý Lubor Tokoš), povlávající a přitakávající králův komoří (Ladislav Trojan), či přátelští provozovatelé hostince smutného království (sympatičtí Oldřich Velen a Míla Myslíková). Tato pohádka mě těší, nemám ji tolik ohranou, střídmost jí sluší a má dokonce i své výrazné a nezaměnitelné charisma.

    • 20.9.2017  00:36

    Film "Anděl s ďáblem v těle" lze bez uzardění označit normalizačním přídomkem zábavy tehdejších časů. Celková mravní zkaženost imperialistické společnosti měla svůj jednoznačný účel poselství. Pamatuji si doby, kdy film patřil ke stálicím televizního vysílání a byl vřele, snad i s nadšením, přijímán. Pokud se oprostíme od vyššího politicko-společenského zájmu, trpí film především scénáristickými nedostatky, zápletka i samotný průběh příběhu jsou banální a slaboduché. Tvůrčí invence se promítla především do kostýmů a scén. I špičkové herecké obsazení s přirozenou nonšalancí zpříjemňuje konečný výsledek pro diváky. Hlavní postavou odlehčené zábavy je Renáta Vaňková (půvabná Zdena Studenková s hlasem Evy Trejtnarové-Hudečkové a se zpěvem Lídy Nopové), bývalá divadelní herečka a začínající šantánová zpěvačka a nevěstka. Křehký a nesmělý obal je dokonalou ochranou vlastních nevyslovených ambicí. Nehledí se do stran, ani vzad, sebevědomě a úskočně jde přímo za svou představou plnohodnotného života v blahobytu a na výsluní. Za hlavní mužskou postavu lze označit Jiřího Justice (velmi zajímavý Jan Hartl), dědice důležité bankovní instituce. Cílem je tělesná způsobilost pro nadcházející manželský svazek. Navíc, když se u toho jedinec cítí jako král, nemůže být výsledek jiný. Důležitou postavou je Madam Gábi Stolařová (zajímavá Božidara Turzonovová), provozovatelka relaxačního centra pro zámožnější a společensky exponované muže. Do konspirací se může zapojit každý, ale vítězem nemusí být nikdo. Komickou úlohu má tvrdohlavý vykonavatel veřejného pořádku Bulis (dobrý Karel Heřmánek), okresní inspektor mravnostní policie, a samozvaný hlídač mravní počestnosti Čekan (velmi zajímavý Jiří Císler), major Armády spásy. Mezi nejvytrvalejší hříšníky s elegantní odvahou patří Boura (dobrý Miloš Kopecký), sekční šéf ministerstva financí, stavitel René Šulc (velmi zajímavý Radoslav Brzobohatý), a Rudolf Nikodým (dobrý Josef Vinklář), všehoschopný poslanec za agrární stranu. Ženský element je početný: nostalgická vzpomínka Věra (Jana Gýrová), vyzývavá intelektuálka Marie Luisa (Daniela Vacková), maďarský oheň Ilonka (Hana Talpová), odmítaný diblík Rózinka (Jaroslava Kretschmerová), divoká vampýrka Elsa (Evelyna Steimarová), či madona spacích vozů Kristýna (Zora Ulla Keslerová). Z dalších rolí: zpěvák a konferenciér nočního podniku Artur (příjemný Jiří Korn), jeho manželka a tanečnice Miriam (šarmantní Hana Buštíková), nespokojený policejní komisař First (zajímavý Josef Větrovec), pokojný vrchní strážmistr Halík (dobrý Josef Somr), Justicova pravá ruka a bankovní prokurista Jež (příjemný Jiří Kodet), bavící se docent Pinc (zajímavý Bořivoj Navrátil), poctivá účetní Doušová (Věra Tichánková), či čekající a neukojená Bulisova manželka Boženka (půvabná Dana Bartůňková). Matějkův film není úchvatnou komedií, okouzlí pestrobarevnou nápaditostí obrazu a hereckým přístupem. Nic více, než chvilkové odreagování, nelze očekávat.

    • 19.9.2017  05:46

    Nedotknutelní, snad jsem se díval na zcela jiný film, než převážná většina filmových diváků. A po přečtení chvalozpěvů, bych nejraději hodnotil odpadem. Vulgární intimita je preferovanou zábavou dnešní doby, a nejinak je to i ve zdejším případě. Tvůrcům se podařilo dokonale trefit současný vkus zábavy a podřídili tomu vše. Nakonec se film jeví jako další vítězství politicko-společenské korektnosti a jisté zdání dráždění nevybočuje z důkladně vytyčených mantinelů. Nemohu tvrdit, že bych se v průběhu děje vůbec nebavil, ale vše je příliš přízemní, účelové a neupřímné. Nejoslavovanější postavou vágní komedie je Bakari "Driss" Bassari (sympatický Omar Sy), bezprostřední až ignorantský zástupce imigrace černé Afriky. Komedie dostává rozměr novověké pohádky a nezodpovědný floutek přináší čerstvý vítr do elitních bělošských kruhů. Překonávání rasistických i třídních poměrů je příkladné pro všechny, kteří jsou okouzleni pozérským životním přístupem. Druhým protipólem a nosným pylonem příběhu je Philippe (velmi zajímavý François Cluzet), nechutně bohatý tetraplegik. V jeho případě životního povzbuzení a extrémní finanční nezávislosti je terapeutická volba na outsidera pochopitelná a přínosná. Život se cítí intenzivněji zezdola, nikoli z privilegované monstrance. Z dalších rolí: Philippova oddaná a šlechetná opatrovnice Yvonne (příjemná Anne Le Ny), Philippova nedosažitelná sekretářka Magalie (šarmantní Audrey Fleurot), Philippova zdravotní sestra Marcelle (Clotilde Mollet), rozmazlená a přezíravá Philippova dospívající dcera Élisa (zajímavá Alba Gaïa Kraghede Bellugi), Drissův malý bratr v zajetí periferního klišé Adama Bassari (Cyril Mendy), s Drissem nejspřízněnější sestra Mina Bassari (Absa Diatou Toure), Drissova teta a nespokojená adoptivní matka Fatou Bassari (zajímavá Salimata Kamate), zastrašený Ělisin přítel Bastien (Thomas Solivéres), či Philippova epistulární přítelkyně Éléonore (Dorothée Briere). Každý film nemůže oslnit svou duchaplností, nebo neotřelostí. Obdivovaný formát se již častokrát použil v jiných podobách a vůních ženy- Humor nepovažuji za elegantní, jde za svým cílem v obhroublé přímce. Vzdušné zámky Nedotknutelných jsou jedním z ukázkových příkladů úspěšného konzumního produktu! Nic pro mne.

    • 15.9.2017  02:45
    Na mamuta! (2010)
    ****

    Francouzský film Na mamuta! je očistcem života a symbolika cesty má zde hmatatelný tvar. Osobité filozofické dílo prostřednictvím cesty bilancuje a vyvolává vnitřní katarzi. Bizarnost je střídána obrazovou provokací až do dekadentních sfér temné stránky lidské duše. Souhrn podivností vysvobozuje trápící duši z krutého zajetí mysli a nabízí novou šanci na život. Hlavní postavou svérázné sondy do duše člověka je Serge Pilardosse (velmi dobrý Gérard Depardieu), muž na pokraji jakéhokoli zájmu. Těžká manuální práce je svým způsobem únikem před traumatem minulosti. Každodenní návyky a rituály jsou přerušeny odchodem do důchodu. Toto mezičasí se stává dobou hledání sebe sama. Pátrání po vlastní identitě zákonitě vede přes vlastní marast mravní i existenční. V nepřehledném vnitřním bludišti nevyrovnaného světa lze sejít z cesty bez pozorování i návaznosti. Jedna osobnost se bortí a zaniká, aby nový obrozený jedinec povstal z popela očisty. Nový neznámý pocit vysvobození dává nové možnosti počátku. Hlavní ženskou postavou je Catherine Pilardosse (velmi zajímavá Yolande Moreau), prostá žena a manželka Serge. I pro ni je mezidobí, vedoucí k zmrtvýchvstání, očistnou kůrou. Ubíjející stereotyp jen s námahou toleruje toho druhého vedle sebe. Složitě se ohlíží po jediném důvodu k setrvání a jiné světlejší vyhlídky jsou v nedohlednu. Rovina symboliky je vedena skrze přelud ztracené lásky (šarmantní Isabelle Adjani). Pouze přijetí dlouho oddalované skutečnosti dovolí uzavřít nejtěžší životní očistění a konečné vysvobození ducha. Částečnou metaforou je také Solange Pilardosse (pozoruhodná Miss Ming), svébytný sirotek a neteř Serge. Její přirozená bezelstnost udává směr pouti znovunalezeného strýce po zpustošené krajině vlastní duše. Z dalších rolí: důsledný a sebevědomý hledač pokladů s detektorem kovů (velmi zajímavý Benoît Poelvoorde), na každou situaci připravená podvodnice (zajímavá Anna Mouglalis), Catherinina kamarádka a kolegyně Danièle (Catherine Hosmalin), Sergeův zestárlý bratranec Pierre (Albert Delpy), či zaskočený personální úředník (Bouli Lanners). Přelomové katarze probíhají přes vnitřní svět, celý ho zpřevrací, žádnou hodnotu nenechá na stejném místě. Až pád na dno hlubiny osvobozuje zakletou duši. Odhoďme bigotní morální zábrany a poznejme vlastní podstatu! Proti tomuto způsobu nazírání na filmařskou práci nemohu mít mnoho námitek.

    • 12.9.2017  05:57
    Paříž (2008)
    ****

    Paříž Cédrica Klapische je multifunkční film a nelze ho v žádném případě zatracovat pro jeho melancholické vyznání osudové lásky. S pochopením si prohlíží jednotlivce v jejich pádech, snech, očekáváních, vzestupech i znovunalezených příchutích života. S citem se dotýká niter, rozohňuje je, škádlí, chlácholí i odhazuje. Směsice je pestrobarevná, nevyhýbá se životním outsiderům, ani přízemnosti elit. V ulicích se valí vůně života, lásek, zklamání, chtíče, radosti, trápení i smrti. Život není statista, ale ne každý ho dokáže využít ve svůj prospěch. Pozorovatelem je tanečník Pierre (zajímavý Romain Duris), paralyzovaný neblahou zprávou o možném konci vnitřního světa. Natahuje třesoucí se prsty a na chvíli se života zachytí s opravdovou vášní. Hlavní ženskou postavou je šarmantní Élise (dobrá Juliette Binoche), Pierrova starší sestra a energie zbavená sociální pracovnice. Osamělost je nejtěžší nemocí. Nejrozpolcenější postavou je Roland Verneuil (vynikající Fabrice Luchini), historik a znalec Paříže s rozdrásanou duší. Nanebevzetí ukončuje rozpad, krize středního věku má i nevhodné metody a ukojení chtíče je jen chvilkové. Výraznou postavou je Jean (zajímavý Albert Dupontel), trhovec se zeleninou a ovocem je ztracen mezi minulostí a přítomností. Rozkvétající ženský půvab je vysokoškolská studentka Laetitia (půbabná Mélanie Laurent), bezelstně ochutnávající život ze všech světových stran. Z dalších rolí: rozverná Jeanova bývalá manželka Caroline (zajímavá Julie Ferrier), Rolandův mladší bratr, úspěšný architekt a seriózní manžel Philippe Verneuil (příjemný François Cluzet), stále nespokojeně brblající provozovatelka pekařství (zajímavá Karin Viard), bezstarostný rybí trhovec Franky (Gilles Lellouche), skromná a poctivá začátečnice v pekařství Khadija (příjemná Sabrina Ouazani), atraktivní bývalá Pierrova přítelkyně Diane (šarmantní Olivia Bonamy), vstřícný a unavený psychiatr (zajímavý Maurice Bénichou), sebevědomý Laetitiin přítel Rémy (Joffrey Platel), Philippova manželka v očekávání Mélanie Verneuil (Judith El Zein), doufající africký imigrant Benoît (Kingsley Kum Abang), optimistický televizní moderátor Arthur Delamare (Xavier Robic), či elitářské paničky Victoire (půvabná Annelise Hesme) a Marjolaine (Audrey Marnay). Paříž je tepající město se spletitou sítí osudů míst a jednotlivců. Vše se vzájemně mísí i oddaluje. Vše splašeně utíká i nehybně stojí. Paříž je komplikovaný organismus, jehož orgány tvoří lidé a jejich vnitřní světy. Život v mnoha podobách, kolem dokola přelidněno a přesto každý stojí sám osamocený ve svém boji, úsilí a naději. Chybující, a přesto nezatracující.

    • 12.9.2017  03:18

    Film Asterix a Olympijské hry nedosahuje stejných kvalit zábavy jako jeho hraní předchůdci, byť ani v předešlých případech nelze hovořit o jedinečných a nevšedních zážitcích. Skalní příznivce komiksové série spíše odradí. Ocenit se musí především práce scénografa a teplé podbarvení obrazu. Po herecké stránce jsou úchvatní pouze dva protagonisté z římského tábora. Zaujmou chvilky a hrátky se slovíčkařením a s profesionálními sportovci, zbytek je škvár a trápení povrchnosti. Nejdémoničtější postavou, která téměř v každé chvíli zabírá prostor pro sebe je Brutus (velmi zajímavý Benoît Poelvoorde), všehoschopný římský prominent. Bere si vše, co se mu zlíbí a jakýkoli náznak odporu trestá se sadistickým potěšením. Cílem je ukojení chtíče, prostředky jsou neomezené a důmyslné v krutosti. Hrdinové jsou opět v páru. Vychytralý Astérix (Clovis Cornillac) a bezelstný Obélix (příjemný Gérard Depardieu) se ovšem nezaleknou žádné překážky. Přirozenou vznešeností oplývá Jules César (dobrý Alain Delon), nejsebevědomější a nejelegantnější ze všech přítomných aktérů. Obletovanou kráskou je Irina (půvabná Vanessa Hessler), řecká princezna s množstvím nabídek a strachující se z Brutova nátlaku. Z dalších rolí: optimistický galský bard Assurancetourix - Trubadix (Franck Dubosc), Brutův nástroj vynalézavé krutosti Couverdepus - Tojehnus (José Garcia), romantický základ zápletky a soudruh z odbojné galské vesnice Alafolix - Lovestorix (Stéphane Rousseau), druid a vynálezce kouzelného nápoje Panoramix (Jean-Pierre Cassel), nejbližší sekretáři Bruta v jeho doprovodu Mordicus (Alexandre Astier) a Pasunmotdeplus - Bezeslovus (Michael Herbig), Brutův čarodějnický mág Docteurmabus - Lapiduchus (Santiago Segura), obezřetný řecký král a Irinin otec Samagas - Vemtoďas (Bouli Lanners), Galy zostuzený přední římský atlet Claudius Cornedurus - Claudius Tvrdokožus (Jérôme Le Banner), řečtí rozhodčí a dopingoví kontroloři Alpha (Luca Bizzarri), Beta (Paolo Kessisoglu) a Oméga (Elie Semoun), mladá paní Agecanonix - Archaixová (Adriana Sklenaříková-Karembeu), Brutovo zabijácké zvíře Humungus (Nathan Jones), či profesionální sportovci Schumix (Michael Schumacher), Numérodis (Zinédine Zidane), Tonus Parker (Tony Parker), Amélix (Amélie Mauresmo) a šéf Schumixe (Jean Todt). Má to vtipné momenty, ale co naplat, když celek není konzistentní a zajímavý. Na jedno použití zaujme, nic více nelze očekávat.

    • 11.9.2017  04:38

    Jméno René Goscinny je lákadlem, které film Velký vezír nedokáže naplnit. Scénografie i kostýmy jsou příkladné v navození orientální vůně komiksového kouzla. I herectví výrazné mimiky přirozeně zapadá do zvoleného formátu. Ale nedokáži strávit popové cajdáky, které dodávají filmu nepříliš elegantní a důvtipnou muzikálovou podobu. Občas dokáže pobavit, ale toho laciného balastu konzumní představy úchvatného kulturního zážitku je přes moji přijatelnou míru vkusu. Výsledný dojem nezachrání ani Villeret, ani vynalézavé kulisy, ani pestrobarevné kostýmy. Hlavní postavou zmrzačeného komiksového příběhu je Iznogoud (Michaël Youn), Velký vezír s neukojitelnou touhou po dosažení nejvyššího stupínku známé moci. Sny a představy se mísí s realitou a v nejasných záhybech se ztrácí i samotný intrikán. Nejlaskavější postavou je Haroun El Poussah (příjemný Jacques Villeret), osvícený chalífa a vládce prosperující země. Jeho dobrota a upřímnost je odzbrojující. Vyloženě komickou úlohu má dvojice džinů Ouz (Olivier Baroux) a Ouzmoutousouloubouloubombé (Kad Merad), hašteřiví a soupeřící spolubydlící jedné kouzelné lampy. Výraznou postavou je Dilat Laraht (Arno Chevrier), věrný a poslušný Iznogoudův patolízal. Nejhrozivější postavou je Pullmankar ze Sanguinaire (zajímavý Bernard Farcy). Má jediné přání, provdat svoji neposlušnou a promiskuitní dceru. Ženy zde zastupuje Pullmankarova rebelantská dcera Plassahssiz (Juliette Poissonnier) a její věrná služka Prehti-Ouhman (půvabná Elsa Pataky) se záměrnou záměnou úloh. Z dalších rolí: oddaný chalífův komoří (Franck Dubosc), další věrný chalífův rádce (Rufus), zženštilý vedoucí eunuchů (Magloire Delcros-Varaud), odměněná tanečnice Belbeth (půvabná Sofia Essaïdi), nespokojený obchodník s otroky (Patrick Braoudé), či prodejný a úslužný velkovezírův mág Kitussé (Vernon Dobtcheff). Samotný příběh má něco do sebe a divák se rád pousměje vtipům. Zabijákem je bezduchá laciná popová hudba a taneční vystoupení. Alespoň pro mne.

    • 11.9.2017  01:56
    RRRrrrr!!! (2004)
    **

    Film RRRrrrr!!! Alaina Chabata je blbůstkou a všichni, kdo se podíleli na jeho vzniku, si jistě užili přehršel zábavy a smíchu. Jistý úhel moderního věku je přesazen do doby kamenné. Je tam několik zajímavých míst, ale často dobrý začátek vyšumí do ztracena. Je zde mnoho dětinskosti, abych si to dokázal užít mnohem více. Vraždy a zabíjení mezi lidmi jsou starší, než vyobrazovaná doba. Mělo jít o šampon a mnoho ho tam není. Každopádně film si svojí cílovou skupinu najde a na mne příliš nezáleží. Hlavní postavou parodizované venkovní zábavy je Kámen - Kudrnáč (Pierre-François Martin-Laval) s romantickou i kriminalistickou úlohou. Jeho věrným druhem při detektivním pátrání je Kámen - Blonďák (Jean-Paul Rouve), má slabost pro náčelníkovu manželku i pro lenošení se svým kamarádem. Vůdcem Čistovlasých je Kámen (Maurice Barthélémy). popleta, hrdý na svou životní družku. Hlavní ženskou postavou je Guy (Marina Foïs), první zvěd s romantickou linií. Nejrozpolcenější postavou je Kámen – Šaman (sám režisér Alain Chabat), umanutě se snaží zavézt do života tradici novot jiných životních příchutí. Nejmajestátnější postavou je Kámen (Elise Larnicol), náčelníkova nemluvná manželka. Hvězdou filmu je Tonton - Strýc (Gérard Depardieu), nový náčelník Špinavovlasých se stálým smutkem ve tváři. Z dalších rolí: ponocný a svědek Kámen (Pascal Vincent), původní náčelník Špinavovlasých Lucie (Jean Rochefort), učitelka v kytaro-šicí škole Kámen (Valérie Lemercier), vedoucí kyjárny Kámen (Dominique Farrugia), naháněná obviněná studentka kytaro-šicí školy Kámen (Maroussia Dubreuil), chůva Kámen (Juliette Poissonnier), či archeolog Kámen (Sébastien Thiery). Na můj vkus je zábava příliš často naivní až hloupá, schází elegance pro širší oslovení, ale nemusí se přemýšlet. Nenáročná oddechovka na jedno použití, pro skalní fanoušky lacinějšího prostého humoru kultovní záležitost.

    • 10.9.2017  06:25

    Pohádky Karla Jaromíra Erbena mají tradičně temnější ráz, a nejinak je tomu i u Třetího prince. Antonín Moskalyk je znám především svými kriminalistickými seriály a s nimi u diváků získal velkou popularitu. I s pohádkovým žánrem se vypořádal se ctí. V dětství jsem měl Třetího prince raději. Ponurost nevadí, herci podávají velmi dobré výkony, jen několik skutečností je zarážejících. Dvojčata jsou ochuzena o sladké dětství, neboť předurčenost jim nedává jinou možnost. Kletba je nesrozumitelná, neboť je vykonávána se svědomitou posedlostí, přízemní úskočností a s přesvědčením smrtelníky. Důvod zřejmě nikdo netuší, snad stále nepřekonaná zhýčkanost a uraženost prominentního rozmazlence. Cesta za záchranou nevede skrze čistý cit lásky, jak je obvyklé, ale přes bezstarostnost, lehkovážnost a přelétavost. I z této rozporuplnosti si lze vzít poučení, stačí si užívat života plnými doušky bez závazků i bez jakéhokoli očekávání okolím. Hrdinou pohádky je princ ze Země lva Jaroslav (dobrý Pavel Trávníček, též v rolí dvojčete Jaromíra, jako malí Leoš Rousek s hlasem Rudolfa Hrušínského nejmladšího). Osudovou kráskou pohádky je princezna Milena (velmi dobrá Libuše Šafránková, též v roli dvojčete princezny z diamantových skal), stále hledající klid spřízněné duše. Z dalších rolí: netrpělivý král Země lva (dobrý Luděk Munzar), laskavá a doufající královna Země lva (velmi příjemná Jana Hlaváčová), dobrotivý starý sluha princezny Mileny (příjemný Ota Sklenčka), rozvážný kovář (František Hanus), vychytralý zahraniční kupec (velmi zajímavý Lubomír Kostelka), okouzlující vnučka starého sluhy Týna (půvabná Zora Jandová), malá věštecká komediantka (Lucie Bártová-Zedníčková s hlasem Libuše Šafránkové), či ztracený princ Jindřich (Jiří Bartoška). Zapomenout nelze na hlas Miroslava Moravce, jímž příběh doprovází svou výraznou barvou. Kouzelná moc je všudypřítomná, ale rozhodujícím faktorem je důvtip a vynalézavost. Pohádka je to příjemná i pro časté opakované použití.

    • 10.9.2017  04:29

    Kopretiny pro zámeckou paní je odlehčené filmové dílo pro mládež a především pro děvčata. Byť jde spíše o mužský pohled na ryze dívčí svět. Nejde o převratné dílo, dabing zarazí, ale laskavý letní sluneční svit s jistou představou nezralé romantiky je přítomen a činí podívanou snesitelnější a příjemnější. A někoho to stále dokáže potěšit. Hlavní postavou prázdninového příběhu je dospívající Katka Krásná (zajímavá Sylva Julinová) v počátcích vzdoru proti otcovské autoritě a nepochopení a hledání sebe sama. Představy se dostávají do příkrého rozporu s realitou a hledání prvního opravdového citu je plné omylů a chyb z nezkušeností. Hlavní mužskou postavou je Petr (příjemný Jan Hartl), zanícený student historie na prázdninové praxí. Neporozumění a serióznost je zaměněna za nevšímavost a věci dostávají mírně bizarní rozměry. Důležitou postavou je správce hradu Krabonoše (dobrý František Husák s hlasem Zdeňka Řehoře), Katčin otec s hysterickou snahou o zkrocení vzdoru a nezodpovědnosti dospívající dcery. Jedinou Katčinou oporou zůstává jen její matka (příjemná Zdena Hadrbolcová), kastelánka se smířlivou laskavostí. Výraznější postavou je také poručík Veřejné Bezpečnosti Jindřich Tyleček (sympatický Jiří Tomek), domlouvající všeobecné dívčí rebelii proti otcovským autoritám. Z dalších rolí: Katčin neúnavný nápadník ze školních lavic Tonda (Tomáš Vacek), ze syna zklamaná průvodkyně Těšíková (Jiřina Jelenská), její bezstarostnější manžel a hradní údržbář Gusta (příjemný Stanislav Tříska s hlasem Lubomíra Lipského), jejich nezdárný syn a flákač Pavluša (Pavel Klůs s hlasem Jiřího Lábuse), zmatený učitel matematiky Protivák (Josef Chvalina), jeden z jeho studentů s lehkým romantickým nádechem Robert (příjemný Pavel Kříž s hlasem Romana Skameneho), či Katčina nejlepší kamarádka Ida (Jana Tomšů). Na jedno použití je to dostačující, opakovaní se pro většinu doporučuje až po delší době, jestli vůbec. Mimochodem, Eva Holubová zde skutečně hraje (role dcery Tylečka), ale není to stejná osoba, která je uvedena ve zdejším seznamu herců.

    • 10.9.2017  02:24

    Ocelové město Julese Verneho bylo samozřejmě zastoupeno v mé klukovské knihovně. Hltal jsem dobrodružství s nebezpečím na každém kroku i s odvahou k boji proti krutosti nedočkavě jedním dechem. Filmová adaptace Ludvíka Ráže není doslovným přepisem, přesto se od knihy v ničem podstatném neodchyluje. Není to udělané v dokonalém vizuálním stylu verneovek Karla Zemana, ale i tak výsledná podoba potěší a zaujme. Králův Dvůr poskytl důstojné kulisy ponurosti Ocelovému městu a kvalitní herecké obsazení vdechlo filmovému dílu osobitý život skutečnosti. Naléhavost zkázonosné hrozby, proti které není účinné obrany, je všudypřítomná a nekompromisní. Hlavní postavou dobrodružně varovného příběhu je Marcel Zodiak (velmi dobrý Jaromír Hanzlík, též v roli ambiciózního a všehoschopného inženýra Moltkeho), inženýr a stavitel města dobroty a rozkvětu Fortuny. S upřímnou zodpovědností se pouští do neznámé mise, kde v každém okamžiku i na každém místě může dojít k rozhodujícímu zvratu v neprospěch míru a stability. Výraznou postavou je lékař François Sarrasin (dobrý Martin Růžek), zakladatel Fortuny, Zodiakův tchán a pevný pilíř šlechetné laskavosti. Hlavním padouchem je profesor chemie Erik Janus (velmi dobrý Josef Vinklář), zakladatel a nesmlouvavý vládce Ocelového města. Zanícení pro vědu a technický pokrok ho pohltil se vším všudy do pocitu nadřazenosti a evolučního vývoje hrubé síly temné stránky lidské duše. Hlavní dětskou postavou je prominentní sirotek Viktor Garmond (dobrý Jan Potměšil), snažící se ze všech svých sil dopátrat místa pobytu nezvěstného otce. Výraznější postavou je také hrabě Van Hulshof (dobrý Petr Kostka), novinář a ambasador smíru a kompromisů. Z dalších rolí: Marcelova manželka a Sarrasinova dcera Alice (příjemná Taťjana Medvecká), hlídací psi Ocelového tajemství Vent (zajímavý Josef Somr) a Filbank (dobrý Petr Čepek), poslušní strážci Arminius (Vilém Besser) a Sigismor (Bořivoj Navrátil), věrný Janusův pobočník (zajímavý Josef Bláha), či vypočítavý ředitel chlapeckého internátu (velmi zajímavý Čestmír Řanda st.). Filmová adaptace by měla představovat imperialistickou hrozbu, přesto je toto dobrodružství konzistentní s dětskou představou a vzpomínkou. A Ludvík Ráža potvrdil svůj cit pro dětského diváka.

    • 7.9.2017  01:17

    Hodíme se k sobě, miláčku...? je komedií partnerských vztahů. Přívlastek satirický lze v intelektuálním opojení použít, i když je spíše využit jako ochranná známka. Zápletka je jednoduchá, herecká sounáležitost sází na souhru dokonalosti a doplňování a pozorovat ji je diváckou slastí. Díky vyvážené chemii jsou vymýcena hluchá místa a klokot bizarního sledu událostí a vystřelovaných slov není k zastavení, ani k utahání. Romantický idealismus je chvilkové zanícení ducha, ale omamný stav nedisponuje trvalým charakterem a každodenní všednost po kousíčku vnáší pochybnosti, pokušení i odvahu ke zvratům. Nevyzpytatelnost lidského srdce nedokáže zkrotit ani logická přesnost počítacího stroje. Soulad principů duší vytrhne ze stereotypů a laškovně si pohrává se směrováním cest. Konečné zúčtování ukazuje jasného vítěze, život. Rozverná hravost rozpaluje, ponouká a zakončuje. Hlavní postavou partnerských hrátek zlomyslného osudu je vedoucí železářství Viktor Tomáš (velmi dobrý Vlastimil Brodský), znuděný z bláhového romantického vydírání partnerky. Pragmatismus je účelný ve všednosti, zasnění dává vznešený pocit mámení. Tíhnutí pouze k jednomu způsobu nazírání ochuzuje vlastní vnímání života. Hlavní ženskou postavou je fotografka Marta (skvělá Jana Brejchová), Viktorova choť. Hlava, zasněná v oblacích nekompromisně vyžaduje pozornost a důkazy jedinečnosti vztahu skrze patetická gesta a slova. Souznění uchvacuje a dává vyniknout vlastní malosti. Postava s nejcyničtějším dopadem je lékařka Soňa Brčková (zajímavá Regina Rázlová). Náhoda, růžové brýle a náprava vlastního zadostiučinění berou průběh pevně do svých dlaní a s uspokojením škádlí. Důležitou postavou je hudební skladatel Petr Karát (dobrý Josef Bláha), ušlechtile vznešená osoba i spásná cesta vysvobození. Z dalších rolí: Martina kamarádka ve třetím vysněném manželství Alena Kučerová (velmi zajímavá Iva Janžurová), její spřízněný manžel Kája Kučera (dobrý František Peterka), dotěrný loudil a instalatér Franta Vencl (příjemný Vladimír Menšík), Viktorova zachraňující tetička Emilka (Stella Zázvorková), zmatená lékařka Marie Tuchlová (sympatická Eva Jiroušková), zvědavá zdravotní sestra (půvabná Stanislava Bartošová), či dobromyslný asistent u počítače budoucnosti (příjemný František Filipovský). Nejde o strhující komedii, přesto eskapády slov i událostí s rozvernou hravostí nahlíží do lidských srdcí a upřímnosti. Partnerské vztahy se časem opotřebovávají, panika je často na místě a tento film dokáže v bláznivém rytmu pobavit.

    • 5.9.2017  20:36

    Utrpení mladého Boháčka není ukázkovým příkladem československé novovlnné kinematografie, ale své ovlivnění nezapře. Utrpení mladého Boháčka je komedií. Vynikne obraz, herectví a prostá věcnost zápletky. Důvěrně známá pro zpohodlněné chráněnce matek i dnes. Seznamovací trampoty v realitě socialistické společnosti a zajíkavé stydlivosti bez možnosti soukromí českého venkova. Z pohledu psychoanalýzy jde o laskominu, z pohledu filmařského jde o svěží a hravou zábavu. Herci přirozeným šarmem zvýrazňují jemná protivenství a hra o city dostává několik náhodných proměnných a protichůdných stavů pokušení a očekávání. Hlavní postavou lehce satirické romance je traktorista Tonda Boháček (vynikající Pavel Landovský), dospělý muž se spokojeným životem starého mládence. Strach a nesmělost vlivem náhody a okolností dostávají čerstvá křídla. Odvaha se dostaví společně s chvěním podbřišku za teplé noci při svitu neukojeného chtíče luny. Chvilku se létá ve hvězdách a lákavé chuti neznámého dobrodružství. Až do doby, než se realita sama důrazně připomene. Hlavní ženskou postavou je Květa Lesecká (velmi zajímavá Regina Rázlová), městská slečna v lehké krizi neupřímnosti partnerského vztahu. Nabízené možnosti jsou hrou a rozptýlením, dodávají kuráž k očistě a nepočítá žádné případné ztráty. Důležitou postavou je matka Boháčková (dobrá Stella Zázvorková), neodbytný osnovatel zápletky a budoucího štěstí vlastního syna. Její důrazné naléhání otevírá rozmanitou porci citů, rafinovaně vydírá a balancuje kolem svátosti obyčejů. Vytrvale a neohroženě. Poslední výraznou postavou je zootechnička Janička Pazderková (velmi dobrá Jorga Kotrbová), postižená podobným studem v oblasti namlouvacích rituálů. Škádlivost okolí upřímnosti nepřidá, obavy nezaplaší a setrvání v osamělosti je stále nesnesitelnější. Z dalších rolí: Květin rozpolcený přítel Petr Stárek (dobrý Jaroslav Satoranský), vesnický hostinský Láďa (Josef Hlinomaz), neochotná pokladní na děčínském nádraží (příjemná Jiřina Bílá), vstřícná vesnická servírka (zajímavá Consuela Morávková), Janina veselá kamarádka Jiřinka (Blažena Kramešová), či trojlístek sebevědomých mladíků (příjemní Tomáš Sedláček, Jan Kanyza a Radan Rusev). Utrpení mladého Boháčka nemělo jiné ambice, než pobavit a obveselit. Prostý a známý základ se v hravosti a bez vulgarit otáčí ze všech stran a uličnicky se podrobuje pokušením a nástrahám. Změnilo se téměř vše, a přesto je vše stále stejné a neměnné.

<< předchozí 1 2 3 4 17 33 48 64
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace