tomtomtoma

tomtomtoma

Tomáš Janda

okres Plzeň
tupé zívání

17 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 19 36 54 71
    • 2.12.2018  21:00

    Dode's-Ka Den je okouzlující poetický film slavného Japonce. Život chudých je podáván básnickým sněním a tichým zpěvem o hledání velkoleposti. Ubíjející každodennosti se všichni brání po svém, útěky před realitou jsou nedílnou součástí přehlíženého okraje společnosti. Pátrá se po pokladu na konci duhy, hýčkají se absurdity a nenormálnosti. Temnější strana lidské duše se zakrývá studem, výkřiky rozhořčení mají těkavý pohled plachosti a zahanbeně mlčí. Filmová poezie je dotvořena ušmudlanou kulisou, jedinečnou velikostí života a složenou skladbou obrazové kompozice. Hlas touhy po životě má přízvuk pochopení laskavého pozorovatele nehynoucí slávy v bídě lidského soužití. Naděje svítí bezelstnou nevinností. Radostnější podobu života zastupuje neškodný blázen a milovník tramvají Roku-čan (zajímavý Jošitaka Zuši), v opilosti spásu hledající kumpáni Hacutaro Kawaguči (Kunie Tanaka) a Masuo Masuda (Hisaši Igawa) a jejich zaměnitelné manželky Jošie Kawaguči (Džicuko Jošimura) a Tacu Masuda (Hideko Okijama). Smutek trápení se natrvalo zapsal do lidských pohledů. Je zde pracovitý kartáčník a ušlechtilá hlava početné rodiny Rjotaro Sawagami (Šinsuke Minami), do mlčení uzavřený osamělý a dobrovolný mučedník Hei (Hiroši Akutagawa), strýcem zneužívaná dospívající dívka Kacuko Watanaka (Tomoko Jamazaki), vzdušné zámky stavějící žebrák (zajímavý Noboru Mitani) a jídlo přinášející jeho malý synek (Hirojuki Kawase). Odvrácená strana lidské duše nevnímá bolest druhých. Nejvýše ční Rjotarova ze zásady záletná manželka Misao Sawagami (Júko Kusunoki) a líný pijan a příživník Kjota Watanaka (zajímavý Tacuo Macumura). Naděje se šlechtěným tvarem lidskosti má zde také zastoupení: svůj zvolený život zuřivě bránící dobrák Jukiči Šima (Džunzaburó Ban) a na všechny stále dobrosrdečný starý stříbrotepec Tanba (Acuši Watanabe). Z dalších rolí: Roku-čanova trápící se starostlivá matka Okuni (Kin Sugai), neurvalá Jukičiho manželka (Kijoko Tange), skromná Kjotaova manželka Otane (Imari Cudži), mladý rozvozce saké Okabe (Masahiko Kametani), Heiova vrátivší se žena Očô (Tomoko Naraoka), vyzývavá hospodyně (Akemi Negiši), či zaskočený zloděj (Sandži Kodžima). Dode's-Ka Den je rozšafnou filmovou básní. Stvořený obraz vyniká ve zvoleném tónu laskavě rytmické poetiky, Kurosawu lze uctívat z podstaty ikonodulie.

    • 28.11.2018  13:48
    Uma no uta (TV film) (1970)
    ****

    Uma no uta je filmovou poezií. Fascinace běžícím koněm je základem ódy. Na koně se dívá se zalíbením, dusot kopyt se rozléhá do všech stran rozlehlé krajiny. Koňská oslavná píseň se netají svojí otevřenou láskou. Kůň v obrazech dává vyniknout pohybové eleganci. Uma no uta je příjemným zpestřením z Kurosawovy filmografie. Uma no uta je poetickým tancem a odhalenou posvátnou úctou vznešenému zvířeti.

    • 25.11.2018  19:21
    Nebe a peklo (1963)
    ***

    Nebe a peklo je na prvním místě především filmovou moralitou a společenskou kritikou, kriminální zápletka je druhořadá. Nad moralizováním lze chrochtat blahem, pokud nám stačí nepřirozená strojenost, naivně černobílý náhled na stav skutečností a nevybíravý emoční tlak k dosažení mocně rezonujícího efektu humanitární solidarity. Morální dilema je slibným tématem ke zpracování, ale chladnokrevný kalkul i všeobecné souznění uvnitř i vně zanechává nesmazatelnou stopu neupřímné pachuti. Skutečnou detektivku lze zaznamenat zhruba posledních čtyřicet minut, které moji náladu z Kurosawova filmu výrazně vylepšily. Obrazy negativních dopadů pokroku na společnost jsou úchvatné ve stavbě, symbolice i atmosféře. Morální zásady jsou chvályhodné, na jejich zpracování bohužel nenašli um, ale jen zjednodušující a údernost hutně zesilující touha po uznání a úspěchu. Takové téma se nadšeně plácá po ramenou, skutečná kvalita filmu se skrývá jinde a zůstává přehlížena a nedoceněna. Celebritou příběhu je Kingo Gondo (sympatický Toširó Mifune), schopný výkonný ředitel obuvnického gigantu. Slouží za vzor správného člověka, čestného na všech úrovních najednou. Vše navzdory znásilněnému morálnímu dilematu. Čistota karmy zde dostala silného zastánce. Nejpovedenější postavou je Gindžirô Takeuči (velmi dobrý Cutomu Jamazaki), mladý nemocniční internista. Pocit ublíženosti a třídní rozdíly jsou vnímány jako zlo a nespravedlnost. Zášť není dobrým pomocníkem k životu, trestná výprava má zjednat osobní narovnání. Důležitou postavou je Šiniči Aoki (Masahiko Šimazu), omylem unesený chlapec a syn Kingova osobního řidiče (Jutaka Sada). Hlavní ženskou postavou je Reiko Gondo (příjemná Kjóko Kagawa), Kingova laskavá manželka a účinný hlas morální cti. K výraznějším postavám patří Tokura (Tacuja Nakadai), policejní detektiv, pověřený vedením případu únosu. Jeho hlavní tváří je lidskost. Dále Kawaniši (zajímavý Tacuja Mihaši), prospěchářský tajemník Kinga, jehož zláká vidina nezanedbatelného kariérního růstu. A také 'Bos'n' Taguči (sympatický Kendžirô Išijama), zkušený policejní detektiv. Z dalších rolí: únos rozkrývající policejní detektivové Arai (Isao Kimura) a Nakao (Takeši Katô), policejní šéf oblasti styku s novináři (Takaši Šimura), přízemní a ke Kingovi opoziční ředitelé obuvnické firmy Kamija (Jun Tazaki), Išimaru (Nobuo Nakamura) a Baba (Jûnosuke Itô), malý Kingův synek Jun Gondo (Tošio Egi), či drogově závislá zkušební oběť (Keiko Tomita). Nebe a peklo je velkolepým humanitárním gestem humanizace společnosti. Příkré, násilné, účelové. Obrazová stránka je opět na vysoké úrovni, ale plesat nad filmem nemohu a nechci. Schovívavost s uměleckým provedením není nekonečná, a ani humanistické poklony ze všech stran nepomohou.

    • 10.9.2018  20:20

    Žiji ve strachu je poutavou morálně etickou polemikou s filmově prokreslenou rozpolceností společenské nálady. Trauma z demonstrativně hrůzného ukončení světové války je znásobenou dobovou aktuálností mrazivého dechu přítomnosti studené války a početností zkoušek totální destrukce lidské existence. Pocit bezmoci z odsouzení do role pouhého přihlížení na manifesty moci, síly a zmaru se zkázonosně šíří lymfatickým systémem lidského organismu a strach se nebezpečně naklání k psychickému podlehnutí úplné panické hysterii. Tradičně silnou stránkou Kurosawova filmového dramatu je obraz a japonská řeč těla. Kamera efektně podporuje prohloubení stavu nejvnitřnějšího strachu, nepřekračuje únosnou mez patosu a s jistou jízlivostí hýčká třecí plochy nekonvenčních postojů a výchozích bodů. Nakonec je vždy nejdůležitějším předmětem sporu finanční otázka a uspokojení vnitřního pocitu rovnováhy spravedlnosti. Hlavní postavou rozervaného duševního stavu společnosti je Kiiči Nakadžima (zajímavý Toširó Mifune), úspěšný a velmi plodný starý majitel slévárny. Osobní prosperita má vedlejší produkty v podobě nemanželského příbuzenstva. Vlastní životní zkušenost a alarmující a vnitřnosti svírající chvění apokalyptické vize budoucnosti se promítají do strachu, pomalu a jistě stupňuje své bičování duše a pud sebezáchovy volí extrémnější způsoby řešení v dobré víře zachování prosté lidské existence. Lidské skutky v záchvatu paniky mají ničivější rozměry. Nástrojem polemiky je Dr. Harada (dobrý Takaši Šimura), zubař a soudní přísedící. Svou osobní zodpovědnost ke společnosti bere vážně a nepřestává se ptát stále a znova na podstatu a pohnutky. Atmosféra strachu je krutou daní doby. K výrazným postavám opoziční strany k radikálně preferovaným způsobům vymanění se ze sevření strachu patří Ičiro Nakadžima (zajímavý Jutaka Sada), nejstarší Kiičiho syn a nejzuřivější odpůrce extravagantních kroků a úbytku budoucího rodinného dědictví. Dále je zde Džiro Nakadžima (zajímavý Minoru Čiaki), druhý nejstarší Kiičiho syn se stále viditelnější otcovskou revoltou. A také Joši Nakadžima (Haruko Tôgô), provdaná Kiičiho dcera a ochránkyně budoucího dědictví. Důležitější ženskou postavou je Asako Kuribajaši (Akemi Negiši), Kiičiho mladá milenka a matka jeho nejmladšího potomka. Z dalších rolí: zmatená a věrná Kiičiho manželka Tojo Nakadžima (sympatická Eiko Mijoši), nejmladší a nejohleduplnější Kiičiho dcera Sue Nakadžima (příjemná Kjóko Aojama), další Kiičiho dcera Kimie Nakadžima (Noriko Sengoku), Kiičiho nemanželský syn Rjoiči Sajama (Hiroši Tačikawa), otec Asako a líný povaleč (Kičidžirô Ueda), nezvyklé transakci vstřícný japonský farmář v Brazílii (Eidžiró Tóno), trpělivý a citlivý soudce Araki (Ken Micuda), Jošiin manžel Jamazaki (Masao Šimizu), Kiičiho nemanželská dcera Taeko (Saoko Jonemura), či z nového případu melancholický psychiatr sanatoria (Nobuo Nakamura). Žiji ve strachu je zručně zachycenou destruktivní rozpolceností společenské nálady. Všeobecný strach se v osobní rovině stává krutým mučícím nástrojem. Konfliktní místa jsou efektním zdůrazněním filozofického náboje etické polemiky.

    • 3.9.2018  00:40
    Skandál (1950)
    **

    Skandál je topornou společenskou moralitou s nepřesvědčivým a nešikovným hereckým vyzněním. V nemotorných tazích polemického proudu se skrývá dětinská ukřivděnost a křeč vzteku. Hrdina se svým přístupem vyrovná úrovní ušlechtilosti Ježíše, všemožně se dokládá humanistický základ představovaného požadavku. Vlastní postoj se citově zneužívá vydíráním životním smutkem smrti a vlastní pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Hlavní postavou nahněvaného moralizování je Ičirō Aoje (Toširó Mifune), oceňovaný současný výtvarník a ideální vzor galantního opravdového muže moderního střihu. Nemravnost novinářského cechu musí být ztrestána dle principů civilizované společnosti. Zákeřnost strany zla je morálním bahnem společnosti a dobro po zásluze přijímá svou slavností satisfakci a do svého kruhu přijímá zpět napravené kajícné hříšníky. Důležitým symbolem morální nápravy je Otokiči Hiruta (Takaši Šimura), právní zástupce spravedlivě rozhořčené pravdy a životní slaboch. Strázně ho neposilují, spíše zdokonalují přizpůsobivé plynutí vlastního zaprodávání se. Vnitřní boj je sebelítostivý. Hlavní ženskou postavou je Mijako Saidžo (zajímavá Shirley Jamaguči), společenská celebrita z hudebního světa a druhá polovina novinářského lhaní. Prostá a skromná cudnost se přidává k boji za své veřejné očištění. K výraznějším postavám patří Sumie (zajímavá Noriko Sengoku), Ičirova modelka a stoupenec jeho pravdy a čistoty. A také Masako Hiruta (Jóko Kacuragi), křehká Otokičiho dcera se smířlivým přijetím neodvratnosti souchotin. Nejúčinnější hlas morálního kárání. Karikaturní tváří bezcharakterního zla je Hori (Eitaró Ozawa), vydavatel pochybného bulvárního plátku Amour. Jeho charakterové neduhy jsou pestrobarevně rozvíjeny. Z dalších rolí: vystrašený novinářský editor Asai (Šin'iči Himori), nedůvěřivá matka Mijako (Fumiko Okamura), rozumný soudce nápravy sporu (Masao Šimizu), tichá Otokičiho manželka Jasu Hiruta (Tanie Kitabajaši), či velmi respektovaný právní zástupce strany zla Dr. Kataoka (Sugisaku Aojama). Skandál patří k nepovedeným filmovým pracím slavného japonského režiséra Kurosawy. Vítězství pravdy a lásky nejsou zárukou uměleckého či filmového prožitku. Účelová sebestřednost.

    • 31.8.2018  12:08

    Mlčenlivý souboj je do značné míry sterilní alegorií válečného traumatu. Lues v současnosti již není jako kdysi strašákem v celé své hrůznosti tělesného rozpadu, ale to není ani modernější virus lidské imunitní nedostatečnosti, a globalizace se přitom přičinlivě snaží. Zástupci politicko-společenské korektnosti musí být nadšeni filmovým baladickým hymnem, emoce jsou zkroceny zodpovědností jedince ke společnosti a smutný hrdina je opravdovým vzorem, hodný následování. Působivé jsou obrazy ticha a bezmoci vnitřního pnutí. Urozenost mučednictví je oslavovanou morální hodnotou, úvaha se věnuje formě ručení mezi jednotlivcem a společenstvím. Ukázkovým hrdinou příběhu je Kjodži Fudžisaki (sympatický Toširó Mifune), příkladně ušlechtilý lékař s nechtěnou osobní tragédií dědictví války. Niterná bolest se uchovává v neústupnosti mlčení. Rozpolcenost z vidiny nenaplněné budoucnosti je projevem slabosti lidského ducha. Není nad osobní příklad! Hlavní ženskou postavou je Rui Minegiši (snaživá Noriko Sengoku), mladá nastávající svobodná matka a zkušební zdravotní sestra. Zodpovědnost se dostává do jejího podvědomí pod vlivem objeveného Kjodžiho tajemství. Platonická láska nemá zvláštní požadavky. Důležitou postavou je Susumu Nakada (Kendžiró Uemura), Kjodžiho pacient v době války a frivolní syfilitik. Apelování na osobní zodpovědnost je bráno za zákeřnou podpásovou ránu a rozhodující zásah přichází šokem. Výraznější postavou je Misao Macumoto (křehká Miki Sandžó), bývalá Kjodžiho snoubenka. Nedokáže se smířit s novou situací odvolaného slibu, na své otázky dostává dávky řezavého mlčení, přesto se doufá v obrat do poslední možné chvíle. Z dalších rolí: Kjodžiho úspěšný otec a přednosta kliniky Dr. Konosuke Fudžisaki (Takaši Šimura), či Susumuva tragicky těhotná manželka Takiko Nakada (Čieko Nakakita). Kurosawa opěvoval čisté lidské duše a obzvláště ty z lékařského prostředí. Gramnegativní bakterie Treponema pallidum znehybňuje mužská těla. Mlčenlivý souboj je velmi dobrým filmem z korektního stanoviska, já dávám přednost jiným variantám oslovení.

    • 29.8.2018  12:34

    Krásná neděle je existenční melancholie v dlouhých a citlivých záběrech rozervanosti. Poválečná doba změnila žebříček hodnot, předurčená budoucnost se nekoná, pokles životní úrovně roztahuje své temné pařáty a lidské bytí se v zemité příchuti všeobecné deziluze snaží zachytit natrvalo do své moci nepatrný plamínek naděje. Krásná neděle je komorní drama obyčejného páru na okraji společenského zájmu, realita souživé přítomnosti svírá hrdla v úzkosti, niterná přání nelze plnit v jsoucnu, pouze v představách a duše se svíjí v bolestech nenaplněnosti. Neděle je jediným dnem v týdnu, kdy tíže každodennosti ustupuje stranou a společně strávené chvíle váhají mezi studem a soudržnou životodárnou fantazií, nabírají sílu do dalších dnů mizérie života. Hlavní postavou melancholické poetiky je Juzo (zajímavý Isao Numasaki), krutou přítomností deprimovaný mladík. Válečná povinnost přenesla poraženeckou náladu do zmaru bídného bytí. Rozpolcenost je znásobena neschopností zahrnout objekt lidské touhy dostatečnou pozorností. Milostný akt je tabuizován kodexem morální cudností i existenční nejistotou. Beznaděj pohlcuje celé nitro, jak důležitá je podpora toho druhého! Zapaluje se nový a slabý plamínek naděje a velikost života se prožívá ve znovuprobuzených představách a nové touze po životě. Hlavní ženskou postavou je Masako (zajímavá Čieko Nakakita), mladá a poctivá dívka, chudých poměrů. Bezprostřednost je její jedinou zbraní proti trudnomyslnosti, s lehkým úsměvem vrací barvu do tváří svého milého. Překonává i archetypální stopu strachu neodbytného chtíče a vyhřívá se v okamžicích vzájemného štěstí. Jednotlivé epizody odhalují smutnější i bezstarostnější tvář poválečné doby. Z dalších rolí: obezřetný manažer kabaretní tančírny (Masau Smikizu), rozčilený a uspokojený provozovatel obchodu s dezerty (Zekó Nakamura), či svérázný správce pronajímaných pokojů (Tokudži Kobajaši). Krásná neděle je baladickou filmovou písní. Nejvnitřnější beznaděj jednotlivce je vytvarována v úchvatných obrazových kompozicích, lze slyšet nehlasnou bolest i rozervanost mysli. V obrazech je tlukoucí srdce vnímavého pohledu. Existenční trauma s kapkou naděje a lidskosti.

    • 28.8.2018  13:37

    Nelitujeme svého mládí je především japonské sypání popelu na hlavu po prohrané světové válce. Nic na tom nezmění ani silné téma, ze kterého musí politicko-společenská korektnost chrochtávat blahem. Nelitujeme svého mládí je dramatem jednotlivce, který stojí proti vichru státem preferované politice. Mučednictví je oslavovaným lidským stavem, patos je všeobjímající filmařskou zbraní a nelítostně vydírá. Za davové lynčování se schovávají osobní frustrace a nahromaděné pocity nelibosti za tichého společenského souhlasu krutě trestají všemožné renegáty. Hlavní postavou japonského nacionalistického vyrovnávání se sebou samým je Jukie Jagihara (zajímavá Secuko Hara), dcera uznávaného kjótského univerzitního profesora. Politické vášně se jí nedotýkají, nevměšování zaručuje bezpečnost, přesto je přitahována rozhodným odporem a před chvěním podbřišku se nelze účinně bránit. Zklamání je důsledkem mimikry, krátké vzepětí osudu je příslibem a životním údělem se stává dobrovolné mučednictví, nejvyšší forma lidského bytí v politicky rozjitřených časech. Hlavní mužskou postavou je Rjukiči Noge (sympatický Susumu Fudžita), talentovaný student kjótské univerzity, nespokojený s politickým vývojem země. Boj za akademickou svobodu je na počátku, existenční strázně a následná podzemní činnost jsou plodem intimní zuřivosti. Oslavná píseň se skládá pomníkům lidskosti. K výraznějším postavám patří profesor Jagihara (příjemný Dendžiró Ókóči), otec Jukie a nejrespektovanější hlas univerzitní bouře a společenského života. Obezřetnost je na prvním místě. A také Itokawa (Akitake Kôno), Rjukičiho spolužák a druhý nápadník mladé Jukie. Cesty kamarádů jsou odlišné, Itokawa se z pragmatických důvodů nepouští na tenký led, občas pomůže a sám sebe zlehčuje, aby ho nedohnal rozkladný strach a zostuzení. Z dalších rolí: starostlivá matka Jukie (Eiko Mijoši), prostá a otevřenější Rjukičiho matka (Haruko Sugimura), Rjukičiho zatvrzelý otec (Kokuten Kôdô), či nesmlouvavý policejní komisař Dokuičigo (Takaši Šimura). Nelitujeme svého mládí je vynucenou japonskou odezvou na druhou světovou válku, patos převrací zavedené životní hodnoty a buduje monumentální pomník monstru humanismu. O upřímnosti mě nepřesvědčí, o účelu ano.

    • 28.8.2018  12:17

    Film "Lidé, kteří šlapou tygru na ocas" zaujme svou formou tradičního japonského divadla a herecká exprese tak dominuje výrazu vyjádření. Japonsko konce dvanáctého století je našemu prostředí cizí, zachycuje pouze malý okamžik dávného času, vše směřuje k zlehčujícímu fraškovitému vyznění a zaměřuje se na střety slov a touhy jedinců i celku. Hlavní postavou filmového cvičení je Benkei (pozoruhodný Dendžiró Ókóči), bojový mnich a vedoucí muž prchající elitní skupiny. Boj byl každodenní součástí života, rodinné a přátelské vazby jsou bez varování přerušována, rivalita tasí zbraně a lidský život je nevalnou prchavou hodnotou. Záchrana je již na dosah ruky. Komickou úlohu má nosič a průvodce (příjemný Ken'iči Enomoto). Strachy se třese, utíká a prosí. Poskakuje a vehementně vysvětluje. Osvobození vínem přijde v pravý čas. Důležitou postavou je Togaši (sympatický Susumu Fudžita), vrchní strážce hranic, který si zakládá na šlechetném vystupování a všechny pochybnosti postupně odmítá. Nejskrývanější postavou je Jošicune (Hanširô Iwai), ze strachu znelíbený spoluvládce. Lidé, kteří šlapou tygru na ocas potěší svým zpracováním, uchvátí herecké vypětí. Nic více, nic méně.

    • 27.8.2018  15:08

    Velká legenda Judo 2 vykoukla na svět za časů druhé světové války, proto zní tím nacionalistickým tónem. Alespoň zde si to Japonsko mohlo vyřídit s nenáviděnými Američany po svém, navíc tato zápletka byla v béčkovém žánru bojové akce znovu využita i v budoucnosti. Judo je představeno označením duchovního povznesení člověka a odpor je marný. Cílem se stává nalezení vnitřní harmonie a poražený protivník si zaslouží schovívavost a soucit. Povzbuzuje se procítěným naléháním národní uvědomění, rozhodující jsou pocity a legenda dospívá ke svému spásnému osvícení. Hlavní postavou japonského přesvědčení je Sanširo Sugata (sympatický Susumu Fudžita), živoucí ikona juda. Je pokoušen, je hecován, je provokován, svádí morální souboj, tápe v rozervanosti, tuží čest a nachází vyrovnání a očištění. Skutečný vítěz lidskosti bez poskvrny. Důležitou postavou je Tešin Higaki (zajímavý Rjúnosuke Cukigata, též v roli jeho staršího a pokornějšího bratra Gennosukeho), vzteklý mstitel bratrovy potupy. Soustředěné násilí je po zásluze potrestáno. K výraznějším postavám patří Šogoro Jano (příjemný Dendžiró Ókóči), Sanširův moudrý mistr, vedoucí neohroženého žáka k duševnímu vyrovnání. Respekt především. Z dalších rolí: nejmladší a duševně chorý Gennosukeho bratr Genzaburo Higaki (Akitake Kôno), lehká obřadnost romantické cudnosti Sajo (Jukiko Todoroki), či starý buddhistický mnich Saiduči (Kokuten Kôdô). Velká legenda Judo 2 staví dramatické střety vnitřní i vnější, působivost je zformována v obrazových kompozicích. Vlastenecká uvědomělost je váženým charakterem.

    • 26.8.2018  21:49

    Nejkrásnější je jedinečnou ukázkou pozoruhodného filmového přispění k utužení disciplíny a pozvednutí všeobecného stavu morálky ve jménu státního zájmu. Hierarchie poslušnosti je hluboce zakořeněná tradice japonské společnosti, řídící složky musí na plátně prokázat potřebnou dávku entuziasmu a lidského pochopení. Vzývanou hodnotou je zodpovědnost jednotlivce v rámci soukolí mašinérie vlasti. Osobní tragédie nesmí stát v cestě vyššímu principu, osobní příklad je nade všechny modlitby a přání, pokora a píle jsou nejžádanější lidskou ctností. Exprese v patetické starostlivosti je účinným vyjadřovacím nástrojem nacionalismu vlastenectví. Hlavní postavou nutného pozvedávání morálky je Curu Watanabe (zajímavá Jôko Jaguči), vedoucí zástupkyně pracujících dospívajících dívek. Je vzorem pro ostatní, vlastní strasti se nepropírají na veřejnosti a vojenský průmysl si musí blahopřát k uvědomělé zodpovědnosti pracujícího. Důležitou postavou je Noriko Mizušima (sympatická Takako Irie), ušlechtilá vychovatelka dívčího internátu. Její laskavé pohlazení je vždy poblíž tam, kde je ho potřeba. Z dalších rolí: lidsky laskavý a oblíbený ředitel továrny Goro Išida (Takaši Šimura), jeho podřízení a příkladní vedoucí pracovníci Soiči Jošikawa (Sôdži Kijokawa) a Ken Šinda (Ičiró Sugai), či další z mnoha pracujících dívek Jošiko Širajama (Eiko Hirajama), Juriko Tanimura (Kojuri Tanima), Sačiko Jamazaki (Sačiko Ozaki), Fusae Nišioka (Šizuko Nišigaki) a Hisae Jamaguči (Šizuko Jamada). Nejkrásnější je jedinečným pomocníkem nejvyššího státního zájmu a sebeobětování považuje za nejzáslužnější stupeň lidského povznesení. Zodpovědnost vlasti je prvním prazákladním zákonem, zachování vysoké hladiny státnické cti morálky a vycepování disciplíny a oddané poslušnosti je prvořadým cílem. Slast mučednictví je nezpochybnitelná. Z filmového politicko-historického hlediska úchvatný zážitek.

    • 26.8.2018  19:20

    Velká legenda Judo je hraný debut nejznámějšího japonského filmového režiséra, který si zaslouží střízlivější hodnocení pravověrným fanouškům slavného tvůrce navzdory. Velká legenda Judo má mnohé nedostatky a samotná stavba příběhu úpí bolestí na vrávoravě chatrných dřevěných špalcích nezkušenosti. Idealismus přesvědčení připouští výraz naivity, duševní poselství se i přes dramatickou polohu neprodere dostatečně přesvědčivě na osvětlené prostranství, patos je vlasteneckou fanfárou správného uvědomění. Velká legenda Judo prokazuje poetický talent starojaponské kaligrafické kompozici a obrazům se vdechuje záměr duše. Pokouší se termín symbolismu, oživuje se obřadní cudností romantického vzplanutí, buduje se pomník národní ušlechtilosti. Nacionalismus se nezlobí, hrdost, či nadřazenost? Obojí. Hlavní postavou národní chlouby je Sanširo Sugata (sympatický Susumu Fudžita), dobromyslný a silou obdařený prosťáček. Psychologie dramatu se nešikovně pokouší uchopit jednotlivce, aby s ním slavila schopnost zprostředkovaného prožitku při střetech různého určení. Judo je pokrok vývoje džiu-džitsu a legenda hledá své správné životní místo a učí se způsoby. Hlavní ženskou postavou je Sajo Murai (Jukiko Todoroki), křehká a oddaná dcera mistra džiu-džitsu. Nesmělé první kroky pohádky lásky a lehké zmatení mysli na trase otec-nápadník-láska. Důležitou postavou je Gennosuke Higaki (zajímavý Rjúnosuke Cukigata), Sanširův sebevědomý sok na poli sportovním, společenském i mileneckém. Žárlivost je umocněna během událostí a vše spěje ke konečnému rozhodnutí. K výraznějším postavám patří Šōgorō Jano (příjemný Dendžiró Ókóči), Sanširův moudrý učitel, snažící se svého žáka dovést k hlubokému zamyšlení. A také Hansuke Murai (zajímavý Takaši Šimura), otec Sajo a vedoucí mistr konkurenční školy džiu-džitsu. Ješitnost pozvedává ducha k poslednímu jeho vzepětí a přijmutí životní výzvy. Z dalších rolí: ctihodný policejní šéf a organizátor soupeření Mičicune Mišima (Ičiró Sugai), ctižádostivý mistr džiu-džitsu Saburō Kodama (Jošio Kosugi), či Sanširovu houževnatou vytrvalost povzbuzující starý buddhistický mnich (Kokuten Kôdô). Kurosawově prvotině Velká legenda Judo lze vytknout mnoho, zaujmou patetické tahy štětce a působivé modelování obrazů.

    • 21.8.2018  22:35

    Zkuste to s bidýlky je další filmovou reportáží pánů Zikmunda a Hanzelky, zvědavě nakukuje pod pokličku chutné japonské gastronomie a národních zvyků stravování. S uznalým souhlasem se komentuje neexistence papírového odpadu po domácích svačinách, se zájmem nahlédne do starojaponského typu restaurace s ohništěm, bez reptání se naučí používat hůlky a gastronomická hostina se zapíjí douškem hřejivého saké. Chutné rozloučení se zdvořilým Japonskem.

    • 21.8.2018  22:24

    Dobrou chuť, lidé zítřka, filmová reportáž z japonského pobytu Hanzelky se Zikmundem, je vítězstvím budoucnosti v časech přítomnosti a ladně znějící harmonizující poetika v pohybech kamery. Sever ostrova Honšú, rybářská osada Mori Mači a měsíc shonu sezony výlovu zauzlenin. Bárka za bárkou přiráží k pobřeží s mokrým nákladem mořských chaluh. V chodu je celý proces, finanční zajímavost a nezbytná zmínka o pokrmu budoucnosti. Buď velebena, mořská chaluho! Další japonská filmová pohlednice "Samurajové pod šturcem" zavítá na severu Honšú do Omori na velmi oblíbený a navštěvovaný festival veselí a zábavy. Nácvik, samotný obřadní akt zvolil efektnost prosvětleného skla, alegorické vozy s figurami šikují řady tanečnic a tanečníků do úderných formací. Samuraj, chléb a hry v praktickém podání.

    • 21.8.2018  22:07

    Řasy nejsou brvy je další z poetizujících filmových reportáží páru Z+H. Lehce se lamentuje na věčnou rozeklaností nekonečna skalnatého pobřeží japonského souostroví. Sbírání mořského plevele, rajské trávy, je podáváno v obrazotvornosti talentované filmařské poetiky. Mořské řasy s cenným jódem má mnohé využití a vytváří výdělek lidské pracovitosti. Mořskou řasou se zabývá také japonská filmová pohlednice "Kapitán Nemo to znal". Pěstování v tisících pruzích mořských záhonů, výživná komodita budoucnosti, tradiční dochucovadlo vařené rýže. Obraz okouzlí.

    • 21.8.2018  21:29

    Neříkej velkolepý, další japonská filmová reportáž Hanzelky se Zikmundem, ukazuje turistický cíl. Ve starojaponském slohu je vytesáno Nikko, nekončící školní výlety ho zastihnou v pohádkové kulise a vzdají čest národní kulturní kolébce. Všímá si obřadu zouvání a spoléhá na zdvořilost. Další japonská filmová pohlednice "Na shledanou, přijďte zas" si všímá obyčejného života prosperující země. Spotřební doba a obchodní domy přetékají zbožím a plní své určení v pohybu vpřed k blahobytu. Spotřeba se nabízí s úslužnou přizpůsobivostí.

    • 21.8.2018  21:11

    Jezdí se vlevo, ale… patří mezi pochvalné filmové reportáže z japonského pobytu Zikmunda s Hanzelkou. Obdivuje se v ní masivnost a kvalita probíhající modernizace a rozšiřování infrastruktury. Rovný povrch silnic se brázdí po levé straně a paradox posílá v hornatém vnitrozemí řidiče doprava v serpentinových zatáčkách. Pokrok a prosperita. Další filmová reportáž s názvem "Pohlednice z Japonska" ve čtyřech scénách nabízí venkov. Rýžová pole ostrova Šikoku, sbírání chmele na ostrově Hokkaidó, japonské Mexiko s opuncií v erbu na ostrově Kjúšú a kohouty veleocasé na ostrově Šikoku s mnohametrovým skvostem. Zajímavosti Japonska v nápaditých obrazech.

    • 21.8.2018  20:56

    Dravci nebo oběti je poetickou filmovou baladou z reportážního japonského cyklu cestovatelské expedice Z+H. Vchod tokijské burzy má merkurského pikolíka a uvnitř je mraveniště a zmatek chomáče slepeného davu lidské změti kapitalistického symbolu. Nutný socialistický odstup zachovává věcnost a se zadostiučiněním sleduje historický pokles, důsledek měnících se mezinárodních vztahů. Dynamika prospívá obrazu v rozkvětu. Další japonská filmová pohlednice s názvem "Kokeš - co chceš?" zasvěcuje do urozených tahů umění kaligrafie. Schopnost se přizpůsobuje nekončícímu hadu lidské fronty a odhaluje svůj aristokratický um na ulicích. A navíc Kokeš.

    • 21.8.2018  19:33

    Tókio největší na světě je krásnou filmovou ódou cestovatelů Zikmunda a Hanzelky na japonské hlavní město. Uklání se staré císařské parádě, jsou ohromení neobyčejným ruchem zaplněných ulic moderního rozkvětu, obchod přetéká z krámů na chodník a březen odhaluje kostnatou chudobu sakur v obvazech. Proti zemětřesení se jde se železobetonem a ocelovou konstrukcí a obdivuje se všudypřítomná vymoženost a prosperita moderního věku. Budoucnost předhonila čas. Další tokijskou filmovou pohlednicí je "Než zahyne umění nejjaponštější". Obyčejná ulička obyčejných lidí obyčejných životů je kulisou pro poetický requiem klasického japonského umění dřevorytu. Poslední mistři bez následovníky vede v Evropě známý mistr Okura a rukodělné umění pláče pohřební píseň po nástupu techniky.

    • 21.8.2018  19:16

    Kdyby všichni bozi světa, japonská filmová reportáž Zikmunda a Hanzelky, je návštěvou městečka Beppo na ostrově Kjúšú. Největší výskyt vřídelních pramenů je upraven do formy očistné lázně ofuro. Harmonie japonské zahrady a relaxační prvky odreagování jsou znakem doby spotřební, šlechtické sídlo na vrcholu vlny a neomezeným místním pánem je posvátnost opičích drzounů. Lázně ofuro nabízí také filmová pohlednice "Sakura z horoucích pekel". Rychlý vývoj turismu našel atraktivní cíl u probuzené sopky Sakurajima. Turismus je novým japonským obřadem a společenskou zdvořilostí.

    • 21.8.2018  19:00

    Ať se stáří vydovádí je odlehčenějším filmovým pohledem na Japonsko pánů Hanzelky a Zikmunda. Rituální obřadnost tradičních závodů papírových draků na ostrově Kjúšú je sledovanou celospolečenskou událostí. Zralá dospělost se na chvíli navrací do dětských let a podřezává soupeřům unifikované závodní draky. Další filmovou pohlednicí s kratochvílí na japonský způsob se jmenuje "Kdekdo hraje vodní pólo". Delfíni obveselují davy a dychtí po zasloužené odměně. Obrazová poetika je potěšující.

    • 21.8.2018  18:43

    Město dvakrát zrozené, další japonská filmová reportáž českého cestovatelského páru, je decentní a citlivou vzpomínkou na nejstrašlivější část lidské historie 20. století a optimistickou vizí mírového času. Atomový dóm a sběrné dvory Hirošimy jsou minulostí, zápach atomové smrti odnesl čas a bez vzpomínek a beze strachu se vzpřímeně kráčí do moderní budoucnosti blahobytu. Obrazy jsou tradiční předností. Filmová pohlednice "Ach, paní Fudži!" představuje tradiční symbol Japonska. Fudžijama, Fudžisan a očekávaný nával druhého července, nejposvátnějšího dne nejposvátnější japonské hory, se nekoná. Božská vládkyně odhání zvědavce mlžným zahalením vlastní intimnosti.

    • 21.8.2018  18:23

    Kouzelníci z Asahi jsou obdivnou filmovou reportáží z japonské části druhé expedice Zikmunda s Hanzelkou. Nahlíží se zvědavě do útrob japonských novin Asahi Shimbu. Redakce, tiskárna, distribuce, elektřina, stroje, automaty, rychlost, moderní technika. Tři druhy abecedy, monumentální psací stroje, 2304 písmen a tisíc navíc, pokud se chce rozumět literatuře. Jiný svět vyniká v obrazovém poetizujícím hymnu, obdivujícím se hemžení a rachotu harmonického řádu. Další japonská filmová pohlednice "Na obzoru Japonsko" je záznamem komunistického příjezdu čtyřčlenné výpravy na ostrovní císařství. Studená válka v provokativní demonstraci cení zuby a výhružně zatíná pěsti napnutých svalů.

    • 22.7.2018  12:58

    Pod obratníkem Kozoroha je kostýmní romance se sklonem k melancholii pláče. Užít si lze herecké vypětí a občasná temná zákoutí lidské duše, přílišné podlehnutí společensky přijatelnému vyznění je instinktem slabocha a pokorným přijmutím nastavené průměrnosti vkusu. Pod obratníkem Kozoroha je v Hitchcockových rukách standardizován v kruté nemilosrdnosti osudu a obrození přichází až ve chvíli úplného rozkladu doposud prožitého. Pod obratníkem Kozoroha je o obětinách a pletichaření, o touhách, frustraci a strachu. Hlavním elementem komerční psychologie je irský šlechtic Charles Adare (příjemný Michael Wilding), bratranec nového guvernéra Nového Jižního Walesu. Sydney je na počátku svého rozpuku, nabízí nové obzory a zapomenutou vzpomínku. Okouzlení utrápeným stavem ušlechtilé duše je základem naděje, zlomyslnosti a nedorozumění. Nešikovnost se vykupuje ztrátou vlastní krve a shovívavým úsměvem porozuměním. Hlavní ženskou postavou je Henrietta Flusky (velmi zajímavá Ingrid Bergman), křehká irská aristokratka. Bolestivé trauma osudové přitažlivosti a odcizení se utápí v lahvích hutného vína a vnitřní běsi potichu sžírají rozum. Vnější nepřejícnost pomáhá s rozkladem a pád se nezadržitelně blíží až na samou hranici bytí. Druhou stranou nemilosrdného osudu je Samson "Sam" Flusky (zajímavý Joseph Cotten), bývalý trestanec, Henriettin manžel a úspěšný Australan s irským ohněm. Nerovný původ je sžíravým traumatem, řezné rány manipulativních slov vzbouří krev a všude se jiskří v rozpadu a zmaru. Důležitou postavou je Milly (pozoruhodná Margaret Leighton), Samova hospodyně se svým vlastním plánem na budoucnost. Ve jménu vlastní spravedlnosti se pouští do nebezpečné hry. Nejsilnější zbraní jsou zlomyslná slova pomluv a činů, směřujících ke konečnému řešení. Z dalších rolí: Charlesovým společensky nevhodným chováním rozhněvaný nový guvernér Nového Jižního Walesu Sir Richard (Cecil Parker), pokrytecký sydneyský generální prokurátor a guvernérův rádce Corrigan (Denis O'Dea), mladý a vnímavý Samův komorník Winter (Jack Watling), úslužný bankéř Cedric Potter (John Ruddock), obtížně zkrotitelný kuchyňský personál Fluskyho domu Sal (Olive Sloane), Flo (Maureen Delaney), Susan (Julia Lang) a Martha (Betty McDermott), či neurozená a snobská sydneyská honorace pánové Banks (Bill Shine), Riggs (Ronald Adam), reverend Smiley (Victor Lucas), žalářník Wilkins (Francis De Wolff) a Dr. Macallister (G.H. Mulcaster). Pod obratníkem Kozoroha mohl být úchvatným psychologickým dramatem, ovšem to tvrdošíjné lpění na komerčních podmínkách filmového trhu je samo sobě nepříjemnou přítěží.

    • 20.7.2018  13:29

    Případ Paradineová slibuje duševní rozervanost, či noirovou temnotu lidského nitra, ale ve výsledku se blíží nejvíce průměru tuctového romantického dramatu na hollywoodský způsob. Charles Laughton uchvátí svým dominantním přesvědčením, i jeho invektiva lze brát za životní moudra s cynickým podtextem a nikdo se jim nestaví na odpor. Případ Paradineová nakukuje za odvrácenou stranu lidské duše, podlehnutí pudovým instinktům vhání své oběti do slepé uličky bezradnosti a rozkladu. Krutost k ženám osciluje na ostří nože, muži slabošsky bloudí a utíkají. Případ Paradineová má úchvatné chvilky duševního vypětí, ale ani tyto okamžiky nevylepší podstatu komerční podbízivosti. Hlavní postavou těžké romance je Anthony Keane (zajímavý Gregory Peck), slavný a velmi úspěšný právní obhájce z londýnských soudních síní. Fascinace osudovou ženou ho vrhá do zmatků duše. Nevyrovnanost začíná mít vedlejší účinky širší destrukce vnější i vnitřní. A obhajoba se stává soupeřením o pozornost zraňující kráse. Pravda se sama sobě nechce přiznat za žádnou cenu a pád nabírá na rychlosti. Hlavní ženskou postavou je Maddalena Anna Paradine (příjemná Alida Valli), obviněná atraktivní vdova. Své tajemství a city v sobě skrývá s ledovou neústupností. Pohybem hlavy umlkají otázky ve fascinaci chtíče. Osudovost lze vykládat na různé způsoby. Důležitou postavou je Gay Keane (šarmantní Ann Todd), Anthonyho manželka. Šlechetná duše vidí i věci se studem zakrývané, bezradnost se schovává za úsměv. Netrpělivě, s vypětím všech vnitřních sil a s jiskřičkou naděje se čeká na konec procesu. Úchvatnou postavou je lord Thomas Horfield (vynikající Charles Laughton), jízlivě přesný soudce. Jeho komentáře si s krutým uspokojením pohrávají se stavem duše konfrontované osoby. Bolest sarkasmu neušetří ani své blízké. Výraznou postavou je André Latour (pozoruhodný Louis Jourdan), Paradineův osobní sluha. Smrt svého pána bere jako své pochybení, tajemství se na veřejnosti nevyslovují. Proud vášní, pocit provinění a nadohled není žádné východisko. Duše je ztracena v úplném zatmění. Z dalších rolí: Anthonyho kamarád a právní spolupracovník s odstupem k celku Sir Simon Flaquer (Charles Coburn), jeho inteligentní dcera a Gayina vnímává kamarádka Judy Flaquer (Joan Tetzel), soudcova psychicky utrápená manželka Sophie Horfield (Ethel Barrymore), či svědomitý žalobce Sir Joseph (Leo G. Carroll). Případ Paradineová nevyužil naplno svůj psychologický potenciál a spokojil se s komerční spotřebou. Hitchcock byl umným filmařem pro viditelný úspěch a mě postupem času uspokojuje méně a méně.

    • 17.7.2018  14:14
    Bon Voyage (1944)
    **

    Bon Voyage je čistá propaganda. Snímek je zajímavý nastolením dvěma rozdílnými realitami, navzájem se vylučujících a doplňujících. Pokud by film natočila parta amatérů, přijal bych výsledek s větším porozuměním. Alfred Hitchcock s ohledem na přízeň diváků často zjednodušoval, přesto je dílo Bon Voyage natolik naivní, že si to ani nezaslouží. Rozumím potřebám propagandy na posílení ducha odporu vlasteneckých zájmů v těžkých válečných dobách, ale z filmového hlediska jde jen o velmi naivní a podprůměrný filmeček. Vytažená esence propagandy.

    • 15.7.2018  19:36
    Podezření (1941)
    ***

    Podezření je kompromisní psychologické drama. Hitchcock s ironickou nadsázkou otřásá stavem reality a úspěšně přivábí paranoiu a zatmění mysli. Vyprávění nekomplikuje zbytečnostmi a prodlevou, romantika je svázaná předpokladem cudnosti a nekontrolované líbání je nejdivočejší představou prostopášnosti. Zhlédl se v cynické krutosti manipulace a s uspokojením zdánlivě nedává možnosti na výběr. Psychologická zátěž svírá mozkové závity se stísněnější naléhavostí. Láska, strach a paranoia. Hlavní postavou psychologické škodolibosti je Lina McLaidlaw, později Lina Aysgarth (příjemná Joan Fontaine), cudná dívka ze spořádaných lepších kruhů. Neznámý pocit chvění podbřišku přináší romantické okouzlení šarmantním idolem. Rozpory se společenskou spořádaností jsou v důvěřivé naivitě zdrojem drásavé noční můry. A stav psychiky povážlivě kolísá s další společenskou nepřístojností. Paranoia košatí do krásy. Hlavní mužskou postavou je Johnnie Aysgarth (sympatický Cary Grant), lehkomyslný floutek, zábavný společník a Linin novomanžel. Život se vzývá po kráse, zodpovědnost je zátěží bezstarostnosti a nepřítelem prožitku a vzrušení. Odhalení kalkulu píchne u srdce a resty minulosti jsou neodbytnější a hlasitější. Výraznou postavou je Gordon Cochrane 'Beaky' Thwaite (zajímavý Nigel Bruce), Johnnieho veselý kamarád. Svého oblíbeného kumpána ponouká k vynalézavosti, kavalírství má shovívavý úsměv pochopení. Z dalších rolí: dceřinou volbou rozhněvaný Linin otec generál McLaidlaw (Cedric Hardwicke), Linina starostlivá maminka Martha (Dame May Whitty), snaživá mladá služka Ethel (Heather Angel), bavící se Linina kamarádka a spisovatelka detektivek Isobel Sedbusk (Auriol Lee), Johnnieho bratranec a znepokojený zaměstnavatel kapitán George Melbeck (Leo G. Carroll), či Isobelin bratr a lékař Dr. Bertram Sedbusk (Gavin Gordon). Podezření zaujme svou dráždivou manipulací a neurvalým psychologickým nátlakem. Paranoia je hybnou silou, svou polohou film potěší.

    • 14.7.2018  22:29

    Pan Smith s manželkou je zastaralou romantickou komedií. Jízlivý podtón určuje průběh nadsázky. Morální puritánství se červená při pomyšlení na nekonvenční představy, slovní přestřelka nepostrádá účinnou údernost a staromilskou kultivovanou eleganci. Podstata zápletky je dětinským rozmarem s nezbytnou uraženou umanutostí. Souboj tělo na tělo, cudnost obrací oči v sloup a vše bublá k posílení opětovné semknutosti. Znásilnění bez penetrace. Hlavní postavou jízlivého humoru je David Smith (sympatický Robert Montgomery), mladý muž s atraktivní manželkou a úspěšnou právnickou praxí. Zdravé sebevědomí odzbrojuje hnidopišství sarkastickou pohotovostí. K uspokojení marnivé uraženosti je zapotřebí psychická odolnost a tvrdý tah na branku. Hlavní ženskou postavou je Ann Smith alias Ann Krausheimer (příjemná Carole Lombard), nezralá Davidova manželka. Pocit uražené hrdosti a dětinská tvrdohlavost přináší rozvířené chvilky slovních soubojů a zkoumání prostoru. Třetím vrcholem odlehčené romance je Jefferson Custer (příjemný Gene Raymond), seriózní právník a Davidův partner, upjatý kavalír a snaživý nápadník. Galantnost je samozřejmostí i v mrákotném stavu. Z dalších rolí: Davidova trochu nešťastná volba v procesu vzdoru Chuck Benson (Jack Carson), Jeffův hystericky ctihodný otec Ashley Custer (Philip Merivale), jeho ctihodná manželka (Lucile Watson), svědomitý úředník z Idaha Harry Deever (Charles Halton), mravně přísná Annina matka (Esther Dále), nesprávně zvolená partnerka vzdoru Gertie Schultz (Betty Compson), Chuckova známost Lily (Pamela Blake), či chápavý recepční mužského klubu Beefeaters Club Thomas (Alec Craig). Pan Smith s manželkou má solidní tempo i říz. Přílišná dětinskost nezatěžuje hlavu zbytečnostmi. Zajímavost z Alfredovy filmařské historie, nic více.

    • 13.7.2018  22:36
    Jamaica Inn (1939)
    **

    Jamaica Inn je kostýmním dobrodružným filmem s romantickou zápletkou a s historickou úlohou tajného agenta v boji proti organizovanému zločinu. Alfred Hitchcock, odpouští se mu mnohé a jeho skalní fanoušci vše ctí se zarputilým odhodláním. Děj se naivně vlní ve větru a rozbouřeném moři cornwallského pobřeží, napětí překonává své vlastní omezení, stavba obrazů je svědkem dojmů. Lahůdkou je Charles Laughton, který s rozšafnou elegancí udává rytmus skotačivé čtverylky, zastiňuje nedostatky a užívá si své výsostné postavení. Jamaica Inn je nenáročná filmová zábava a hlavní cíl komerčního úspěchu byl splněn. Nemá cenu debatovat, zda jde, či nejde, o typického Hitchcocka. Jde především o jeho méně zajímavější část filmové tvorby. Hlavní postavou odlehčeného dobrodružství je Sir Humphrey Pengallan (velmi dobrý Charles Laughton), politický i společenský hegemon oblasti. Život elity poskytuje uspokojení, omamná vůně bohatství dodává kuráž a rozpolcená mysl laská krásu mládí. Noblesní přirozenost anglické šlechty podává ruku svému osudu a se vztyčenou hlavou kráčí vpřed. Hlavní ženskou postavou je Mary Yellen (příjemná Maureen O'Hara), mladá, atraktivní a čerstvě osiřelá irská dívka. Nová etapa života v náruči jediných příbuzných je zatěžkávací zkouškou naivní nezkušenosti a mravní odolnosti. Osobní náklonost se střetává s rodinným zájmem, nebezpečí číhá na každém kroku. Výraznou postavou je Joss Merlyn (zajímavý Leslie Banks), provozovatel hrůzyplnou tajuplností obestřeného hostince a Maryin strýc. Mužská dominance neváhá použít hrubou fyzickou sílu na neposlušnost žen. Vedoucí úloha kriminálního uskupení musí tlumit nespokojenost řádových členů. Důležitou postavou je James 'Jem' Trehearne (sympatický Robert Newton), ryzí hrdina bez bázně a hany. Zadání tajného agenta je jasné, romantické okouzlení přináší komplikace i záchranu. Z dalších rolí: ustrašená a poslušná Maryina teta Patience Merlyn (Marie Ney), Pengallanův oddaný starý komorník Chadwick (Horace Hodges), přední a neodbytný muž Jossovy bandy Harry the Pedlar (Emlyn Williams), Pengallanův přítel Lord George (Basil Radford), či další členové pobřežních pirátů Salvation Watkins (Wylie Watson), Dandy (Edwin Greenwood), Thomas (Mervyn Johns) a mladík Willie Penhale (Stephen Haggard). Jamaica Inn je zajímavostí pro filmové příznivce Alfreda Hitchcocka, pro ostatní již nikoli.

    • 10.7.2018  15:15

    Zmizení staré dámy je Hitchcockův odlehčený špionážní thriller. Pohrává si se stavem psychologického znejistění vnitřního světa, ironická nadsázka proplétá romantickou náklonost oboustranným popichováním. Neschází anglické zachování chladné hlavy a důsledné nezaujatosti, zpovzdálí pokukuje a vyhýbá se přímému zatažení do hry. Politicko-společenské klima doby se divákům podává v zábavnější formě, jiskry létají v třenici slov, s uličnickou náladou klade do cesty drobné pasti a baví se navozeným stavem bezradnosti. Není třeba přemýšlet nad detailem, proud milostného probouzení osvěží náladu svým neposedným trylkem, vydává své nezbytné oběti a vesele tančí zapomenutý folklór. Hlavní postavou svižných filmových hrátek je Iris Henderson (příjemná Margaret Lockwood), atraktivní mladá dívka z dobrých anglických kruhů před vkročením do svazku manželského. Rozum je atakován psychologickým mámením, realita se vlní na hranici viditelnosti a při dotyku s tělesnou podstatou mění svou podobu do rozdílných geometrických tvarů. Pravda se ztrácí v nedohlednu manipulace. Hlavní mužskou postavou je Gilbert (zajímavý Michael Redgrave), bezstarostný anglický hudebník se sklonem k asertivní jízlivosti. Okouzlení půvabnou tváří ho nutkavě žene vpřed a v mlžném oparu hledá odraz spásného nápadu. Fyzická obratnost je nutností. Výraznou postavou je Dr. Hartz (příjemný Paul Lukas), kultivovaný domorodý neurochirurg. Zajímavost medicínského hlediska je vedlejším produktem zadaného úkolu a zarputile chrání statní zájmy. Důležitou postavou je slečna Froy (sympatická Dame May Whitty), vitální stará anglická guvernantka při návratu z dovolené. Její existence je zahaleno tajemstvím, jsoucnost se stává nejsoucností, pohrává si s vědomím. Anglický způsob stoického humoru přináší Caldicott (příjemný Naunton Wayne) a jeho společník Charters (příjemný Basil Radford), párek kriketových nadšenců, ženoucích se zpět do vlasti na závěrečný rozhodující duel. Možné zdržení cesty není žádoucí. Výraznější postavou je také Doppo (Philip Leaver), místní úspěšný iluzionista s vlastním zuřivým přispěním do hrátek mámení, zastrašování a nebezpečí. Z dalších rolí: slabošský a opatrný anglický právník Todhunter (Cecil Parker), jeho rozčarovaná milenka (Linden Travers), vše obezřetně pozorující domorodá baronka (Mary Clare), snaživě poletující vedoucí přeplněného hotelu (Emile Boreo), rebelující jeptiška s vysokým podpatkem (Catherine Lacey), Froyové náhradnice slečna Kummer (Josephine Wilson), omráčený místní vojenský důstojník (Charles Oliver), či domorodý kytarista tradičního rytmu (Roy Russell). Zmizení staré dámy je odlehčenou zábavou v rozverném víru pohybu, slov a hudebních akordů. Sarkastické, hravé, příjemné a nenáročné.

<< předchozí 1 2 3 4 19 36 54 71
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace