tomtomtoma

tomtomtoma

Tomáš Janda

okres Plzeň
tupé zívání

17 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 18 36 53 70
    • 24.6.2018  12:38
    Lontar (1964)
    ****

    Lontar je poslední filmovou reportáží z indonéského ostrova Bali. Nejdříve se skládá poklona hinduistickému božstvu v Goa Lawah, kde se vše mísí s pištěním desítek tisíc hrdel létajících lišek. Lontar je opojení arakem. Lontar je tradiční balijská kniha. Lontar je zaznamenání dávného mistrovství psaní rytím. Lontar je uznalé pobrukování. Za pozornost stojí i znovunalezené záběry ze Západního Irianu a nechtěného předávání hlavního města Hollandie do rukou domorodého obyvatelstva. Partyzáni a nová naděje.

    • 24.6.2018  12:15

    Kusamba loví v noci je další filmovou reportáží ze současného turistického ostrovního ráje Bali. Kusamba je básnická vzletnost smutnohry. Jukung je rozsetý po obzoru, plachtovím se prohání nepřejícný jižní vítr a rybářské ošatky zejí prázdnotou. Bali našlo svou cestu vzestupu díky hinduistickému základu a Kusamba je již jen hořkosladkou vzpomínkou minulosti. Poetická je i další filmová pohlednice z Bali pod názvem Kremace bez mrtvých. Hinduismus zde ukázal svou tradici očistného pohřbívání. Odstup 250 let není na obtíž. Brahma přispívá ohněm, Išvara je vtělením větru a Višna slzí dojetím. Působivě vysoké dřevěné věže olizují plameny, Bóma ztrácí úsměv a celková harmonie je se slávou obnovena. Osvobození panteonu mrtvých, vzpomínka je přebita turistickým hemžením.

    • 23.6.2018  15:43

    Filmová reportáž Pravěk v rokli mrtvých je zastávkou na indonéském ostrově Bali. Batur je zkáza minulosti. Batur je ohnivá hrozba současnosti. Batur je vulkanické jezero. Batur je Baliaga. Baliaga jsou Trunyan. Trunyan je uchování dávného lidského řádu. Trunyan je otisk lidské prehistorie v moderní době. Každá věc má svou vlastní duši a vše plyne v přirozené nevědomosti. Ficus religiosa vyzývá k povznášející očistné meditaci. Rokli mrtvých střeží umrlčí hlavy a vzduch je kolkolem prosycen prazvláštním pachem. Pravěk žil svým vlastním životem v ústraní, dnes je pravěk pro turisty. Bali je hinduistický povrch života.

    • 23.6.2018  14:45

    Další filmová reportáž z indonéské Jávy se uhnízdila ve středu ostrova u městečka Solo. Zvědavě pozoruje zapomínanou tradici svatebního veselí. Poetickou ódou je oslava tradiční javánské rukodělné výroby. Batika se ladně snoubí s včelou do pestrobarevné formace a stříbrotepci reagují na poptávku turistického vkusu kýče. Nejoblíbenější domácí mazlíček Indonésie je vytahován vzhůru ke slunci a hází trylky k nohám majitele a k obveselení všedního dne i kolemjdoucím usmívajícím se očím. Další filmová pohlednice z Jávy je Nevánoční Vánoce. Okouzleně poletuje kolem buddhistických stup Borobuduru a štědrý večer se zapíjí plzeňskou rosou na prosluněné pláži. Poslední filmovou reportáží spojenou s Jávou je Rýžová kaše se skořicí. Rýže má ráda řídké bahno a na skořici se chodí s dřevorubeckou sekerou. Nádherné obrazy šíří sladkou vůni až za svůj zarostlý obzor pozorovaného.

    • 22.6.2018  19:49

    Pod sopkou Merapi je jednou z řady filmových reportáží z nejdůležitějšího indonéského ostrova Jávy. Čtyřlístek cestovatelů nabízí město Jogjakarta, neboli Yogyakarta. Bývalá jávská metropole se proplétá lidským mraveništěm na kolech a rikšách. Socialistické flirtování potkalo spolužáka Wiwoha a na vše shůry shlíží z mlženého oparu majestátní kónický vrcholek. Kolem něj sirnatý vzduch a život ve stálém nebezpečí nenasytných ohnivých jazyků. Další filmovou pohlednicí z Jávy je Poločas na rovníku. Hlavní město Jakarta v rozpuku mladé svobodné republiky, vhodný cíl socialistické expanze, kde Sovět ukazuje velkolepé možnosti a Čechoslováci podrobují své karavanní stroje důkladné generální opravě.

    • 22.6.2018  18:36

    Bangka, další ze záplavy indonéských ostrovů, je mementem ekonomických dopadů pro bývalé kolonie ublížených evropských mocností. Konec kořistnictví vyvolává nervový tik. Přes vysoce popínavé pepřovníky se dostáváme k cínu. Je ukázána historie i efektivnější současnost a naděje je přáním prosperující budoucnosti. Cínová kaše všude kam se podíváš.

    • 22.6.2018  15:23

    Na stezce lovců lebek je filmovou reportáží z indonéského ostrova Nias. Skládá se poetická poklona nejkrásnější palmě světa, Metroxylon sagu obšťastňuje domorodce vzhledem i škrobem ságou. Strmá schodiště stoupají džunglí k tradičním osadám Niasanů, obávaných lovců lebek. Reliéf ve znamení opice a samá zapařená stoupání. Z ostrova Nias je také filmová pohlednice Nias - ostrov nebojácných. Současnost se připomíná stavbou první nemocnice, hrůzu nahánějící minulost voní v rituálních tancích i ve výskocích přes kamenné pyramidy. Poklona umu kovářů, mistrů pevných mečů, a symbol lodi se stal kamennou lavicí. Etnograficky zajímavé, obrazově podmanivé. Nias ve vzpomínkách živočišné divokosti.

    • 22.6.2018  13:04

    Z bláta do louže je zašpiněnou adrenalinovou filmovou reportáží při zdolávání indonéského ostrova Sumatra na trase Medan - Padang - Palembang - Telukbetung. Rozmáčené nezpevněné cesty v podobě bahenních lázní a enormní fyzické vypětí pro čtveřici Čechoslováků. Další pohlednicí ze Sumatry je Samosir - ostrov na ostrově. Krátké zastavení na sopečném ostrově jezera Toba. Bývalý lovci lebek Batakové nechávají nahlédnout na tradiční způsob života i s aspekty moderního pokroku a naděje budoucnosti. Třetí filmové zastavení na Sumatře nese název Minangkabau. Horská oblast u rovníku s městečkem Sulitair prozradí něco o dříve luxusní komoditě hřebíčku, více o nejzákladnější indonéské potravině rýži a o monotónním zvuku mlýna při jejím loupání, prozpěvuje legendu o býčím triumfu nad lidmi z Jávy a snaží se upoutat pozornost tradičními folklórními tanci vln, talířů i dýky. Etnografie v poetizujících obrazech zvědavě nakukuje pod pokličku a kreslí slunce do symbolů lodí.

    • 21.6.2018  17:16

    Čajová dresúra na Cejloně je obrazově poetickou ódou na cejlonské zlato - čaj. Červenozlatá barva mědi je vytouženým cílem. Čajová burza v Kolombu je alchymistickou dílnou. Čajové delirium se promíchává do vítězné podoby. Krásná oslava čaje. Další filmovou pohlednicí z hlavního města je také Tři kostky Kolomba. Obdiv obří britské luxusní lodi Canberra a tři titěrné turistické zastávky - buddhismus, suvenýry a romantická Lavinia k odpočinku. Tóny poetického obrazu proměňují život v umění.

    • 21.6.2018  17:04

    V moci ohně a bohů je nejmrazivější filmovou reportáží z Cejlonu. Kataragama a Perlová řeka jsou tichými svědky fanatismu hinduistů. Před osmým úplňkem začíná nejsvatější pouť v područí boha ohně a války Skanda. Neschází rituální mytí a majestátnost těžkotonážních slonů. Mahádevalé s porozuměním přikyvuje podnětům a potutelně se usmívá na oddané zavěšování živé lidské kůže na háky, trans mysli, žhavé uhlíky a přijmutí fyzické bolesti. Komentář je nesouhlasný, obraz jedinečný.

    • 21.6.2018  16:47

    Kolombo, bývalé hlavní město a stále nejrušnější místo Cejlonu, přitáhlo pozornost také čtyřlístku českých cestovatelů. Závod století vyvolal zvědavost a koruny rozložitých stromů jsou vhodným místem k pozorování pro Evropany netradičních dostihů. Předehru obstarávají poníci, klusáci jsou nahrazeni hovězím skotem a vrcholem slávy je dostih slonů. Další slavností filmovou pohlednicí z Kolomba je Není zub jako zub. A netradiční státnické i náboženské uvítání čínského zubu, bratříčka z Kandy. Osvěžující zpestření evropských zvyklostí.

    • 21.6.2018  16:29

    Esala perahero je nejvýznamnější buddhistickou slavností ostrova Cejlon. Kandy je skryto ve vnitrozemí, symbolem procesí je slon. Buddhův zub je středobodem světa víry, u něj se počíná i končí. Neutuchající rej pištců, bubeníků a tanečníků elektrizují prostor mezi rozsvícením vyšňořených tlustokožců. Další filmovou pohlednicí, která odhaluje sepětí buddhismu s tropickým rájem, je Nejdelší fronta Cejlonu. Anuradhapura, Kolombo i další místa jsou v neustálém obležení věřících při mimořádné návštěvě druhého Buddhova zubu. Cejlon a buddhismus.

    • 21.6.2018  16:14

    Dva póly Tirukunámalé je další filmovou reportáží z prostředí cejlonských Tamilů. Tirukunámalé jako přístav, který se vzpamatovává ze smrti po britském obchodu. Tirukunámalé jako potenciálně oblíbené místo pro turisty, kdy se mezi hinduistickými chrámy na Šivově hoře prohání sebevědomé opičí tlupy. Vynikající kamera.

    • 21.6.2018  14:25

    Cejlon byl, jako mnoho dalších nových nezávislých států, atraktivní oblastí pro expanzi socialismu. V určité formě zde povstal z pralesa. Oblast kolem města Kantale je hymnem sovětských traktoristů při znásilňování pralesa a jeho přeměně na třtinové plantáže. Sem tam osvobozená buddhistická socha a cukrovar československé výroby. Vrcholem filmové reportáže Vzkříšení sinhálské země je drama v obrazech.

    • 21.6.2018  13:18

    Skoupá perla Tamilů je cejlonskou filmovou reportáží z druhé světové expedice Zikmunda s Hanzelkou. Poloostrov Jápané je apendixem ostrovního ráje a územím tamilských hinduistů. Těžší životní úděl místních zemědělců je zachycen v poetice obrazu. Tržiště jsou zasypány bohatou úrodou a opojnou chutí života. Nezapomíná se ani na žvýkání betelu. Ze stejné oblasti je také filmová pohlednice Palma nedotknutelných. Zorný úhel je soustředěn na Lontar vějířovitý, neboli palmýrovou palmu. Životadárná zdroj lidské existence, škála možností obsahuje snad vše podstatné. Naráží se na kastovní systém a hinduistickou předurčenost osudů. Jak ladně přirozené se zdá být šplhání do vysokých štíhlých korun pro palmové víno. Nádherné obrazy.

    • 20.6.2018  05:29

    Michelangelův pohled je akademickou poetikou filmového obrazu. Stylové rozloučení velkého italského filmaře.

    • 20.6.2018  04:18
    Za mraky (1995)
    *****

    Za mraky... Michelangelo Antonioni s Wimem Wendersem zpracovali literární námět italského filmaře. Jde o Michelangelovo velmi zdařilé rozloučení s dlouhometrážním filmem. Je osobní, více filozofuje a snaží se odhalit umělcovu duši v nahotě i v neustálé touze po nových rozměrech vědomostí i bytí. Jde o pocity, jde o nezachytitelné impulsy, jde o těžce uchopitelná zákoutí života. Půvab lidské existence je zachycena v tazích filmové kamery, Éros je nejsilnějším pudem lidského konání ve smyslnosti i mučednického sebetrýznění a absurdita žití se skládá do neposedně lehkonohých veršů životní laskavosti, moudrosti a porozumění. Rozverně tančí a zpívá, bezelstně přemýšlí, podléhá i odolává, poznává, odzbrojuje bezprostředností. Pocit osamělosti posunul svůj symbolický význam, Antonioni rozsvítil své nitro a ozářil duhu života. Pozorovatelem a konferenciérem poetické filozofie života je filmový režisér (příjemný John Malkovich). Je prostředníkem mezi slavným Italem a diváky, uvádí myšlenky v život, slyší vyprávět veselý letní vítr o mileneckých objetích. Chvilka štěstí a zahnání osamělosti a strachu. Mužské smutné i veselé hrdiny se sklony k slabosti zastupuje ozvěna touhy i zdrženlivosti Silvano (Kim Rossi Stuart), nerozhodný a pohodlný Roberto (Peter Weller), překvapený a vyléčený Carlo (Jean Reno), vytrvale zamilovaný mladík Niccolò (Vincent Perez) a malíř a duch života (Marcello Mastroianni). Křehkou a zranitelnější polovinu života zastupuje bezelstně otevřená Carmen (Inés Sastre), chvilkové bezpečné a očistné útočiště naleznoucí mladá prodavačka (Sophie Marceau), impulsivně přímá Olga (Chiara Caselli), Robertova trpící manželka Patricia (Fanny Ardant), z vášní života vystrašená cudná budoucí jeptiška (Irène Jacob) a závan elegance života (Jeanne Moreau). Za mraky je poeticky filozofující film, se kterým se italský intelektuál stylově rozloučil z dlouhometrážní hranou tvorbou. Umělcova pocta a vyznání životu.

    • 18.6.2018  17:00

    Noto, mandloně, Vulcano, Stromboli, karneval... příjemná obrazová poezie. Kamerová dynamika tančí s rytmem hudebních tónů v podmanivě souznícím představení. Záhyby barokní ozdobnosti, plantáže rozkvetlého jara do nedohledna, majestátní uhrančivost matky přírody a lidský mumraj k oslavě života. Sicílie a Liparské ostrovy jsou zachyceny v osvěžující pohlednici starého italského mistra.

    • 17.6.2018  16:15

    Povolání: Reportér je poetickou ódou krize středního věku a Antonioniho rukopis si pohrává s pocitem. Vyhoření profesního i osobního života po fyzickém vyčerpání neodolalo impulsu myšlenky. Změna identity má být životadárným elixírem, ale fascinace samotnou podstatou přeměny se zvědavě noří pod povrch a hledá identitu. Nechává se strhnout tajuplným proudem pocitu osudovosti, nejhlasitější bolestí je osamělost. Minulosti se utíká z přesvědčení, přítomnost je ve znamení tápání a povlávání, budoucnost se nesrozumitelně ztrácí v neschopnosti rozhodnutí a bezradnosti duše. Některé následky činů již nelze zvrátit, změna nepřináší očistné znovuzrození a cynicky se vysmívá vzrůstajícímu pocitu strachu marnosti. Hlavní postavou krize středního věku je David Locke (zajímavý Jack Nicholson), uznávaný anglický televizní novinář. Pozorovaná neměnná bezútěšnost politicko-společenského stavu, rutinní setrvačnost prázdného svazku, fyzická náročnost předpokládaných ambicí. Celková a absolutní vnitřní vyhořelost je silným impulsem, náhoda se šibalsky usmívá a lákavě mrká v náznacích, naděje halucinuje v představách neznámého pocitu svobody a nezařaditelnosti a Gaudí s pouští se stávají symbolem. Osamělost je nejsilnějším pocitem, pevný bod nikde v dohledu. Obroda umřela na nerozhodnost a strach, svoboda spolkla samu sebe. Hlavní ženskou postavou je mladá obdivovatelka Gaudího staveb (zajímavá Maria Schneider), svůdný přelud. Vzbuzuje zdání éterického vlnění předurčenosti, oslavuje mužnou sílu moci a možností a bloudícímu se stává Sirénou s omamnou příchutí. Důležitou postavou je David Robertson (Charles Mulvehill), efektivní obchodník a nabídnutá možnost změny. Nevyplácí se kráčet ve stínu silného ducha, pokud neznáme jeho prokletí. Výraznější postavou je Rachel Locke (Jenny Runacre), Davidova manželka se zaskočeným svědomím, které jí nutí do hledání odpuštění. Lze najít objektivní pravdu? A také Martin Knight (Ian Hendry), televizní producent a Davidův spolupracovník i kamarád. Za zmínku stojí také čadský opoziční předák Achebe (Ambroise Bia). Hlavním motivem filmu je hledání, osamělost a tápání. Zápletka je filozofickou pomůckou a pohrává si s lidskou slabostí, strachem. Krize středního věku v Antonioniho podání je esteticky filozofujícím moučníkem.

    • 15.6.2018  13:16

    Zabriskie Point... Antonioni mě překvapil, podobnou věc bych spíše čekal od Pasoliniho, či Ferreriho. Antonioni se ve svých filmech politice vyhýbal, ale konec šedesátých let byl v západním světě ve znamení studentských rebelií a Michelangelo pocítil touhu po vyjádření. I když je to teze více společenská a méně politická. Zabriskie Point je osobitou filmovou ironií, když Antonioni výživně podojil hollywoodské studio a naservíroval jim undergroundovou baladu a psychedelické hemžení, prototyp komerčního neúspěchu. Zabriskie Point si žije vlastním životem, kritizuje spotřební společnost, využívá biblickou symboliku a ani podoba revolučního hnutí nezůstává bez poskvrny marnivého tápání. Duše revolucionářského hrdiny není stvořena přesvědčením, nýbrž vnitřní prázdnotou, odmítnutím unifikovaného očekávání a touhou po vymezení se i v rámci samotného předpokládaného názorového pohybu. Zabriskie Point je svobodomyslný pocit a odmítnutí, jediným útočištěm je intimita a cílem intenzita prožitku a ničím nenahraditelný vnitřní pocit svobody. Hlavní postavou undergroundové balady je Mark (Marc Frechette), mladík a vyhozený vysokoškolský student. Tesařovým motivem je touha po generačním i společenském vyhranění a otisk velikého činu hrdiny. Ideologií je pocit sebenaplnění. Pojem svoboda zde dostal hmotný tvar i vlastní vůli k přežití. Hlavní ženskou postavou je Daria (Daria Halprin), mladá sekretářka a křehčí polovička psychedelického hemžení. U ní dochází k odmítnutí spotřebního světa v myšlenkové rovině na základě romantické zkušenosti. Extrémismus je výsledkem bolesti srdce. Výraznější postavou je také Lee Allen (Rod Taylor), Dariin zaměstnavatel a milenec. Úspěšný vzor odmítaného klimatu. Z dalších rolí: se sousedním pasťákem hrubě nespokojený majitel vesnického baru (Paul Fix), blízký Allenův spolupracovník (G. D. Spradlin), pouštní motorizovaný policista (Lee Duncan), či pouštní letecký mechanik (George Dunn). Zabriskie Point má úchvatné pouštní scenérie a barevné světlo. Revoluční nadšení konce šedesátých let se samovolně rozmělnilo s přibývajícím věkem aktérů a konzum slavil své největší společenské vítězství. Zabriskie Point je trochu o politice, trochu o bohu a hlavně o pocitech. Za největší přínos filmu považuji skutečnost, kolik Američané na výrobu vydali a sklidili za to nechtěné překvapení.

    • 18.5.2018  19:39
    Spartakus (1960)
    **

    Spartakus je uhlazeným americkým velkofilmem. Romantismus rozmáchle buduje svou legendu, Kirk sám sebe pasoval do role humanistického proroka a s velkolepou vychytralostí vyzdvihává jeden ze základních bodů práv člověka. Patos v míře neskromné si vychutnává strojené velikášství gest v romantickém odhodlání i hrdinské póze lidské spravedlnosti. Zákony trhu jsou neúprosné, upřímnost je nežádoucí, spořádaně upravené glorifikování přináší vícero druhů úspěchů pro všechny zainteresované. Masivnost se promítla do působivosti obrazové choreografie, Ustinov svým jemným ironickým nadhledem uchvátí. Samoúčelný Douglasův patos se podbízí lacinou vůní samolibosti a zanechává ve mě hořkou příchuť kašírované epické balady. Hlavní postavou hrdinského eposu na americký způsob je Spartacus (Kirk Douglas), ušlechtilý elegán a problematický otrok se zajímavým potenciálem pro gladiátorský sport. Slůvko svoboda se stává životní mantrou a Spartacus je proměněn v symbol vzdoru útlaku. Svoboda je posláním i nostalgickým epitafem. Nejdůležitějším ideologickým protivníkem je Marcus Licinius Crassus (příjemný Laurence Olivier), ambiciózní přední muž Říma. Autoritářská vize přistupuje na zásadní zákulisní hry, státní i osobní zájem v jedno plynou. Hlavní ženskou postavou je Varinia (Jean Simmons), křehká a vzdělaná otrokyně s romantickým vzplanutím na první pohled i ctnostná životní družka oslavovaného hrdiny. Nejvynalézavějším intrikánem je Sempronius Gracchus (dobrý Charles Laughton), Crassův politický oponent důmyslně a vlastnoručně plete každou nitku nevybíravých hrátek o světovou nadvládu. Nejrozkošnější postavou je Lentulus Batiatus (skvělý Peter Ustinov), římský provozovatel gladiátorské školy. Je nechtěným strůjcem legendy i dotvořitelem poselství naděje, a především osvěžujícím cynickým komentátorem běhu událostí. Z dalších rolí: Crassův osobní otrok, Spartacův oblíbenec a pohledný pěvec Antoninus (sympatický Tony Curtis), poctivý vlastenec na počátku stoupající hvězdy Gaius Julius Caesar (John Gavin), Crassův chráněnec a přehlíživý velitel Římské posádky Marcus Publius Glabrus (John Dall), povýšeně urozená Helena Glabrus (Nina Foch), přední velitel revoluce otroků Crixus (John Ireland), hrdý pirátský zprostředkovatel Tigranes Levantus (Herbert Lom), ústřední moci loajální hlavní trenér gladiátorů Marcellus (Charles McGraw), půvabně naivní Marcusova novomanželka Claudia Marius (Joanna Barnes), či impuls vzdoru etiopský gladiátor Draba (Woody Strode). Spartakus je melancholickou baladou amerického heroizování. Neskromně nabubřelé, neupřímné a úspěšné. Kubrick by mě tímto filmem nepřesvědčil o své výjimečnosti. Prázdná gesta jsou jen politickým provoláním, využívají každou sebenepatrnější možnost k sebevynesení do oblak.

    • 13.5.2018  16:56

    Stezky slávy byly přelomovým filmem uznávané osobnosti jménem Kubrick, s ním již naplno prorazil do širokého podvědomí odborníků i veřejnosti. Nejsilnějším momentem pacifistického přesvědčení je samotný průběh zápletky, určitou slabinou je naivní idealismus mládí a Douglasův heroický patos. Ovšem způsob zpracování kruté nelidskosti válečné mašinérie vymazává každou možnou vadu na kráse. Dynamický pohyb obrazů a vylíčená nálada beznaděje a zkázy udávají ráz výpovědi a samotnému příběhu. Naléhavost křičí svůj strach do celého světa, zoufalství stéká v kapkách slz obětin nespravedlnosti. Donquijotský boj s větrným mlýnem odhaluje celou hrůznost válečných konfliktů, často skrytou a zatajovanou, i rizikové nebezpečenství neschopného vedení v samolibém zajetí pokrytectví a pomstychtivosti. Ve jménu vlasti, byť jde především o osobní zájmy a pedantském dodržení termínu vlastenecko-společenská povinnost. Život jednotlivce není podstatný, důležitá je disciplína a absolutní poslušnost nadřízenému. Pacifismus zde získal velmi obratného zastánce. Hlavní postavou marného idealistického boje proti přetvářce je plukovník Dax (sympatický Kirk Douglas), velící důstojník 701. pěšího pluku. Hierarchická loajalita je závažně narušena realitou s úplnou ztrátou lidskosti a zakrýváním nezanedbatelné části zodpovědnosti nejvyšších představitelů. Fungování světa je odhaleno až na samou dřeň odvrácené tváře, systémová změna je nemožná. Druhou stranou ideologického boje je brigádní generál Paul Mireau (zajímavý George Macready), ambiciózní muž, který v záchvatu neúspěchu nemilosrdně trestá každé neuposlechnutí rozkazu, byť by bylo jeho provedení nemožné. Důležitým hráčem je generálmajor Georges Broulard (velmi zajímavý Adolphe Menjou), velitel sboru, který v rukách drží všechny potřebné nitky předem ztracené rozepře lidskosti. Výrazný prostor dostávají obětní beránci: svědek strachu a chybného rozhodnutí přímého nadřízeného desátník Philippe Paris (dobrý Ralph Meeker), ve vzteku zoufalství nešťastný otloukánek vojín Maurice Ferol (pozoruhodný Timothy Carey) a losem vybraný a oživovaný vojín Pierre Arnaud (zajímavý Joe Turkel). Z dalších rolí: chybující pijan a omlouvající se poručík Roget (dobrý Wayne Morris), Mireauův pobočník major Saint-Auban (Richard Anderson), nekompromisní předseda vojenského soudu (Peter Capell, též hlas vypravěče), utěšující kněz Duprée (Emile Meyer), nespokojený velitel dělostřelectva kapitán Rousseau (John Stein), vynalézavý provozovatel kavárny (Jerry Hausner), či zajatá německá dívka (Christiane Kubrick). Stezky slávy nastolují věčné téma morálky, není to nestranný pohled. Jedinečné vykreslení válečného běsu a životní nespravedlnosti. Morální poselství lidskosti je nepřehlédnutelné. Eticky neklidný film.

    • 13.5.2018  01:33
    Zabíjení (1956)
    *****

    Zabíjení, trochu nešikovný název, je rozkošnou žánrovou zábavou. Stanley Kubrick se rychle učil a s každou další nabytou filmařskou zkušeností stoupala jeho porce zdravého a potřebného sebevědomí. Zabíjení je svižný noirový thriller, který se ovívá cynismem. Nedívá se pouze jedním směrem, ale skládá malé kousky mozaiky do komplexního celku nezvratnosti náhody. Každá postava dostává svůj prostor a čas k cestě naplnění osobních cílů a tužeb. Omšelost se stala značkou, staromilská elegance neztratila kultivovaný šarm důstojnosti, nemoralizuje a žánrově si pohrává s jízlivým výsměchem osudu. Jsem příznivcem žánru, navíc Kubrick mě zde okouzlil svým dynamickým postupem i způsobem zobrazení a uštěpačně nezbedným prostředím, které nedává na vybranou a každého si vychutná se vším náležitým. Nástrojem konečného řešení se stává proradná žena a nezadržitelná lavina akce a reakce. Hlavní postavou napínavého příběhu je Johnny Clay (velmi zajímavý Sterling Hayden), mozek a úderná síla geniálního plánu na zářnou budoucnost v blahobytu. Smělá drzost je předpokladem, uhlazená ladnost předností, zlomyslná rozuzlení jsou rozkošným přídavkem. Nejsužovanější postavou je George Peatty (zajímavý Elisha Cook Jr.), pokladní sázek dostihového závodiště v nevydařeném manželství. Slabošství nevidí reálné obrysy skutečnosti a stále bláhově důvěřuje ve šťastný manželský svazek a naplnění. Hlavní ženskou postavou je Sherry Peatty (pozoruhodná Marie Windsor), Georgeova nezdárná manželka, která má vlastní plán k budoucímu šťastnému životu. Zde je život nejvýsměšnější. Výraznou postavou je Randy Kennan (zajímavý Ted de Corsia), zkorumpovaný a pohodlný policista s aktivním podílem na kořistnické akci. Výraznější postavou je také Mike O'Reilly (sympatický Joe Sawyer), zkušený barman dostihového závodiště s intimní bolestí. Zaujme Nikki Arane (zajímavý Timothy Carey), námezdní ostrostřelec s vojenskou zkušeností. A Johnnyho kamarád Maurice Oboukhoff (sympatický Kola Kwariani), kavalírský šachista a legendární zápasník ve výslužbě. Z dalších rolí: Johnnyho oddaná nastávající Fay (příjemná Coleen Gray), Sherryin spekulující a sebevědomě suverénní milenec Val Cannon (Vince Edwards), pátý člen party vykuků a finanční investor troufalé akce Marvin Unger (Jay C. Flippen), rozpolcený hlídač dostihového parkoviště (James Edwards), diskrétní provozovatel motorestu Leo (Jay Adler), Mikeova nemocná manželka Ruthie O'Reilly (Dorothy Adams), či průvodčí hlas vypravěče (Art Gilmore). Zabíjení je svižná a napínavá noirová zábava, inspirovala se a sama se stala inspirací až do současných časů. Baví mě sžíravý styl i hravý obraz. Drsnější způsob humoru.

    • 12.5.2018  00:35

    Vrahův polibek... rozdílné reakce jsou pochopitelné. Kubrick se stále ještě učil filmařské zručnosti, kontinuita plynutí občas z nešikovnosti zaklopýtá a původ hlavní linie je naivní. Vynikající je kamera a její vynalézavé hledání a pohybové nadání. Mám slabost pro noirovou temnotu lidské duše a Kubrickem nastolená atmosféra nahlíží přímo do nitra teskné osamělosti a odcizení člověka. Vrahův polibek zajisté není dokonalým filmem a v Kubrickově portfoliu se stydlivě krčí v koutku, přesto je pro mě podmanivost obrazu a nálady dostatečně uspokojující. Hlavní postavou skličujícího lidského osamění je Davey Gordon (Jamie Smith), boxer v apatii vlastního konce profesionální dráhy. Návrat ke kořenům dostává díky náhodě viditelný smysl. Světlého bodu naděje se v prázdnotě cizorodého a nejednoznačně srozumitelného světa držíme zuby nehty. Odhodlání a hra vabank je jednou z možností úniku z deziluze a nalezení životního smyslu. Hlavní ženskou postavou je Gloria Price (Irene Kane s hlasem Peggy Lobbin), placená tanečnice a společnice, unavená dotěrností vlastního způsobu života. Přáním je únik z tíživé reality rozčarování a náhoda se dívá z protějšího okna a naslouchá. Nejzuřivější postavou je Vincent Rapallo (zajímavý Frank Silvera), majitel zábavně tanečního podniku. Neschopný nalézt vnitřní klid, sžíraný žárlivostí a nekontrolovatelným vztekem. V majetnictví hledá svoji oporu i spásu. Z dalších rolí: nešťastný Daveyův manažer Albert (Jerry Jarrett), či všehoschopní pohůnci Vincenta (Mike Dana a Felice Orlandi). Vrahův polibek má daleko k vrcholným dílům Stanleye Kubricka, přesto je díky tísnivému noirovému zabarvení velmi příjemnou zábavou.

    • 11.5.2018  00:24

    Strach a touha... Kubrick, posilněn krátkometrážní zkušeností, uvedl své filmařské úvahy a touhy v reálnou podobu. Filmu lze vytknout mnohé, přesto si ctižádostivé nadšení zaslouží pozornost. Sebefinancování je nejvíce znatelné v postupu a technických možnostech. Nezkušenost si vybrala daň. Nejsilnější stránkou Kubrickovy prvosenky je pacifistická myšlenka, jeho věčná idea, a především prokreslená psychologická rovina. Psychologickou hloubku dovedl později k dokonalosti. Herecké podání nechává vyniknout rozervanost lidské duše. Válečný stav, cesta za záchranou, strach, rozpolcenost, vlastenecká zodpovědnost a osobní pocit zadostiučinění, strach, boj, zoufalství a pud sebezáchovy. Mnohé není dokonalé, ale vložené energické úsilí se promítá do niter psychologie strachu. Poselství je srozumitelné. Hlavní postavou válečné odysey je poručík Corby (sympatický Kenneth Harp, též v roli nepřátelského generála), nejvýše postavený voják havarovaného letadla. Cílem je bezpečný návrat na vlastní území bez zbytečného heroizování. Výraznou postavou je seržant Mac (zajímavý Frank Silvera) v touze po osobním přínosu, který bude hoden zapamatování jeho bídné existence. Důležitou postavou je vojín Sidney (zajímavý Paul Mazursky). Jeho nitro je zasaženo válečnou vřavou a všudypřítomným strachem nejvážněji a psychická rozpolcenost může vypuknout s plnou parádou. Z dalších rolí: pragmatický vojín Fletcher (Stephen Coit, též v roli nepřátelského kapitána), zajatá vesnická dívka (Virginia Leith), či doprovodný hlas vypravěče (David Allen). Nezkušenost i domáckost je znát, přesto si film zaslouží uznání pro své vykreslení nejednoduché duše člověka ve strachu, obavách a obezřetnosti. Válka mění lidskou mysl k nepoznání, odvrácenost přináší nejistotu a zmatek. Kubrickovy poetické variace mě příjemně překvapily.

    • 8.5.2018  21:13

    Námořníci jsou příkladnou filmařskou prací na zakázku. Propaganda všude dodržuje stejná pravidla a neohlíží se přitom na světové strany. Organizace Seafarers International Union, neboli SIU, nejvýznamnější severoamerický odborový svaz námořníků, pojala svou náborářskou rétoriku svědomitě a odhaluje skutečný ráj na Zemi v padesátých letech dvacátého století. Komunismus kapitalistického uskupení je s odstupem času historickou laskominou. Hlasový doprovod Dona Hollenbecka soustřeďuje do středu veškeré energie optimistického nadšení. Lahůdka pro milovníky propagandy, ukázkový příklad vlastního dokumentárního subžánru.

    • 8.5.2018  20:48
    Flying Padre (1951)
    ***

    Létající kaplan je druhým filmařským krůčkem Stanleyho Kubricka. Létající kaplan je oslavným medailonkem, přímý pohled neuhýbá před ničím stranou. Každá doba potřebuje své hrdiny, pro některé epochy jsou hrdinové vyloženou nutností. Po časech krutostí je nejdůležitější obětavá šlechetnost, zdravá poctivost lidského jádra. Katolický farář Fred Stadmueller z Nového Mexika přísné mravní požadavky splňuje, navíc je to moderní pokrokový muž. Hlasový doprovod přihodil Bob Hite. Portrét hrdiny byl stvořen, dokument zaujme obrazem. Oslavná nóta je ukázkovým příkladem vlastního žánru, nic více nenalezneme.

    • 8.5.2018  19:54

    Den boje je prvním filmovým krůčkem Stanleyho Kubricka. Dokumentární formát nechce být v jeho rukách běžnou sportovní reportáží a zkouší se ponořit pod ustálený povrch a přidat osobní rovinu. Využívá se princip trhu, kdy se před zpravodajskou rutinou dává přednost načrtnutému příběhu cesty za cílem, úspěchem. Kamera nachází správná místa k podpoře osobnosti a exkluzivity. Hlavní postavou krátkometrážního dílka je Walter Cartier, ctižádostivý boxer na vzestupu své profesní kariéry. Z dalších rolí je nutné zmínit nejspřízněnější Waltrovu duši, jeho dvojče a manažera Vincenta Cartiera, Walterova soupeře z ringu Bobbyho Jamese, majitele boxerovy oblíbené restaurace Danyho Stamplera a doprovodný hlas vypravěče Douglase Edwardse. Den boje je Kubrickovým prvním filmovým osmělením, pokouší se povznést dokumentární žánr. Velmi sympatický počátek nadějného mládí!

    • 6.5.2018  10:33

    Jste moji starší bratři je rozloučením s Kašmírem. Filmová reportáž je slušivým poděkováním za pobyt na plovoucí základně, hausbótu Holub. Postřehy z muslimské domácnosti nehledají senzaci, ani rozjitření, pokouší se o oboustranné obohacení. Přístup respektuje odlišné zvyklosti kašmírského tradičního způsobu života. Uctivé poděkování, zajímavé pohledy, pohotové vnímání.

    • 6.5.2018  10:17

    Pozdrav z Pravarsenapury... islám a hinduismus v křehké indické symbióze stvořili nejzářivější hvězdu Kašmíru: Šrínagar. Filmová reportáž se rozhlíží po suchozemské části starobylého ráje. Tvary mughalské historie jsou přítomny v budovách, kamenných silnicích, živoucích tržištích, spontánní dopravě i blahodárných stínech rozložitých platanů. Běh času obyčejného života, ulice a obchod, ulice a shon, ulice a zvědavost, ulice a život. Uhrančivá kamera a kašmírská bezelstnost a vlídný úsměv.

<< předchozí 1 2 3 4 18 36 53 70
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace