tomtomtoma

tomtomtoma

Tomáš Janda

okres Plzeň
tupé zívání

15 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 17 33 49 65
    • 10.12.2017  05:46

    Zůstane to mezi námi, možná jsem shovívavý ve svém hodnocení. Určitě nikoho nepřekvapí, že Miro Šindelka má chudou filmografii. Má smůlu, ví co říci. Ale neoplývá tvůrčím nadáním a schopností se vyjádřit. Snaží vystihnout a formulovat svůj postoj k problémům současného života. Pokouší se otevřít palčivou otázku o partnerském soužití, o rozporu mezi emočním prožíváním a citově odcizeném životě v pohodlí blahobytu. Ptá se na hodnotu života v dobrodružství a nestálosti změn. Porovnává ho s otupující všedností a pokojně bojácným zařazením do nenápadnosti spořádané společnosti. Dochází k poměrně cenným závěrům. Zádrhelem je Šindelkova neschopnost používat účinným způsobem filmovou řeč. Místo prožitku nabízí hesla, místo názorné pomůcky vedení příběhu rozhazuje slova. Bez nich by byl navždy ztracený. Veřejné odsouzení si Šindelka nezasluhuje, ale díky svému neumětelství nemůže od přezíravé veřejnosti nic jiného očekávat. Hlavní postavou neurovnaného dramatu je rozhlasový D.J. Tomáš H. (Tomáš Hanák). Nabízí vášeň, prožitky, pikantnosti. Odmítá jistoty, stálost a přetvářku. Životem lze projíždět horskou drahou s expresí a uspokojenou touhou. Točí se z ní hlava, dotýká se hvězd, bolí a jede se na plný plyn. Hlavní ženskou postavou je Danica (Danica Jurčová), atraktivní ozdoba každého úspěšného muže. Volí se mezi vůní temperamentu a jistotou blahobytu. Je to jedno z nejzásadnějších dilemat současnosti! Třetím vrcholem je Michal (Michal Dlouhý), úspěšný mladý muž, který nabízí stálou existenční serióznost. K úspěšnému muži patří pouze a jen atraktivní doplňky. Rozum a zajištěná budoucnost jsou nejúčinnější zbraní. Z dalších rolí: soucitná Tomášova bývalá manželka Anna (Anna Šišková), k zoufalému činu nefunkčním partnerstvím dohnaná tlumočnice (Zdena Studenková), Michalovi dobří kamarádi Šimon (Miroslav Noga) a operní pěvec (Michal Gučík), v prázdnotě žijící Maťo (Matej Landl), Šimonova přítelkyně Lea (Szidi Tobias), rodiče Danici v očekávání (Božidara Turzonovová a Jozef Lenci), hrubiánský druh tlumočnice (Ľubomír Paulovič), Tomášova oblíbená společnice (Zuzana Belohorcová), zaskočený oddávající kněz (František Kovár), druhotná oběť autonehody (Radoslav Brzobohatý), či neúnavný prodejce medikamentů na zvýšení potence Radim Uzel. Šindelka si nasral do gatí. Má co říci, ale neumí to. S torzem jsem spokojen částečně, naštěstí je mnoho jiných filmových výtvorů, které na podobné téma dokáží kreativně a podmanivě reagovat.

    • 10.12.2017  02:54

    Choking Hazard je svérázný film, který mě, možná trochu překvapivě, míjí. Snad nebude POMO příliš zklamán. Zdá se, že tvůrci chtěli vytvořit nihilistický film a v dobře míněné víře pochopení nálady projekt také v tomto duchu vedli. Došlo i na Friedricha Nietzscheho a jeho nešťastný termín o nadčlověku. Inu Bůh je mrtev, my jsme ho zabili a nově zvolené božstvo je společenstvím zlodějů. Nemám námitek proti nihilismu, sám ho často praktikuji, ale zombivci a nadzombivci se svým řáděním mě nechávají chladně netečným. Cítím uvnitř jistou schizofrenní paranoiu, duch mě oslovuje, ovšem žánrový formát již nikoli. Herectví je rozpolcené, někteří ho zvládají s bravurou, jiní trýzní všechny myslitelné lidské smysly. Na druhou stranu extrémně osobitých filmů je poskrovnu a zajisté si své fanoušky, obzvláště z řad milovníků béčkových hororů, bez problémů najde. Hlavní postavou tmavého příběhu je Martin Verner (zajímavý Jan Dolanský), lhostejný skeptik. V jeho pochybovačných projevech se skrývá znuděná póza, nadání pro manipulativnost, obezřetnost a přizpůsobivost. Ale i on chce především přežít. Úchvatnou postavou je doktor filozofie Reiniš (dobrý Jaroslav Dušek). Evidentně žádná okolnost ho nedokáže vyvést z míry stoického klidu a stále pokračuje ve svém výkladu o smyslu života, dotýká se agnosticismu a vše přes překážky spěje k poznání. Hlavní ženskou postavou je Klára Hanušová (Eva Nádaždyová), spořádaná mladá žena. Zážitek se stává očistcem, jen smysl života zdá se jí být navždy nevysvětlený. Ale něco nového se stejně začíná rodit. Dlouhodobým pátračem životního prozření je Tereza Lefnerová (Anna Fialková), svědomitě snaživá při proslovech svého filozofického gurua. Jistý druh uspokojení nalezne jen Miroslav Nedobyl (Kamil Švejda), Terezin submisivnější partner. Užívá si svou krátkodobou převahu s důkladnou pečlivostí. Výraznější postavou je také Ivana Křenovcová (Eva Janoušková) a její hédonistické hltání života. Záměrně nejbizarnější postavou je Karel Měchura (špatný Roman Izaiáš), pornoherec a svědek Jehovův. Z dalších rolí: vypočítavý hotelový číšník (Petr Bartoška), pomalý kuchař (Luděk Staněk), svérázný hotelový zásobovač Daněček (Martin Mudr), vyděšená servírka (Bohuslava Šmatolárová), vychytralí superzombivci nadlesní Bárta (Jan Nemejovský), Knýbel (Ondřej Neff), Stančík (Jan Sýkora) a Zdražil (Pavel Holec), či superžena a zombivcobijka (Dagmar Patrasová). Nihilismus ano, zombie ne. Uznávám originalitu i ozvláštnění, jen ten způsob zdá se být dozajista nešťastným.

    • 9.12.2017  06:13
    Nuda v Brně (2003)
    ****

    Nuda v Brně oslavuje svým stylem československou novou vlnu. A poměrně zdařile. Zaobírá se průměrností až na samou hranici extrémismu. Můžeme sice mírně nazlobeně žvatlat cosi o přílišném lpění na bizarnostech, ale i to svým způsobem vhodně zapadá do vyvoleného formátu. Nuda v Brně má ve znaku rohlík a žárovku v ústech. Nuda v Brně si pohrává s choulostivostí obnaženého dědictví lidských rozpaků a studu. Důsledek mravokárného puritánství spořádané společnosti je nejviditelnější v navozování intimních chvilek. Tělo je tabu, tělesná touha je chlípnost, samotný koitus i pouhé přiblížení s k němu je obestřeno strachem z neznáma a nevědomí. Vladimír Morávek s Janem Budařem si v nadhledu vychutnávají všechny žádostivé okamžiky s rafinovanou úskočností. Své hrdiny, které spojuje jeden obytný dům, nechávají napospas nejistotě a se šibalským úsměvem je stahují do rozpaků absurdit všedního dne. Pokušení si vychutnáme, když mu plně podlehneme a necháme se na vlně slasti vést a otevřeně houpat. Strach z neznáma a společenského přešlapu nás dostává do bizarností. Citlivá přirozenost udržuje vše v jednom kompaktním celku, stačí se nechat unášet nastaveným nadhledem rozvernosti. Hlavní mužskou postavou je Stanislav Pichlík (velmi zajímavý Jan Budař), mentálně opožděný amatérský atlet. Ale i on potřebuje poznat rozkoš, lidskou sexualitu a vrcholek štěstí. Bez zkušeností se roztřesou kolena, zrychlí se dech a poslední záchranou jsou dotyky dlaní. Hlavní ženskou postavou je Olga Šimáková (zajímavá Kateřina Holánová), taktéž prostoduchá a zanícená atletka. Záplava rad nahání husí kůži, ale skutečnou obavu představuje pouze vydírající naléhavost vlastní matky. Nejskleslejší postavou je Miroslav Norbacher (dobrý Miroslav Donutil), divadelní a filmový herec. Všechny aspekty tíživě okoralé skutečnosti soužití se rozsypou po kočičích hlavách, snaží se dosáhnout prožitku a přesto stále padá až na samotné dno marnosti duše. Nejrozčarovanější postavou je Vlasta Kulková (dobrá Pavla Tomicová), psycholožka a trenérka zdravého ženského sebevědomí. Tělesná rozkoš je zákonitě jediným jejím cílem. Výraznou postavou je Jaroslav Pichlík (příjemný Martin Pechlát), Standův zkušenější bratr. A velkohubá světáckost se třese strachem mnohem více, než prostá nezkušenost. Nekompromisní postavou je Miriam Šimáková (zajímavá Jaroslava Pokorná), matka Olgy. Kdo jiný by měl bdít nad počestností dospělé dcery? Pokud nepomůže varování, lze děsivě hrozit a vydírat. Nejsobečtější postavou je povrchní Richard Klech (příjemný Marek Daniel), znuděný konzervativním sexuálním aktem. Nejzakřiknutější postavou je Jaroslava Pleváková (Ivana Uhlířová). Snad až mučednicky přijímá vše od svého partnera. Latentní homosexualita je dvojice dávných kamarádů z dětství, Jan Beďura (Pavel Liška) a Pavel Velička (Filip Rajmont) bloumají v bludném kruhu. Hlasitou postavou je také Jitka Spáčilová (zajímavá Simona Peková), Olžina kamarádka a sousedka v osamění. Z dalších rolí: Miroslavova bezduchá manželka Marie Norbacherová (Ivana Hloužková), nespokojený filmový režisér Vláďa (Hynek Pech), vyděšený televizní hlasatel Petr (Petr Jeništa), odmítnutý pan Malátek (Milan Malátek), herečtí kolegové z televizní inscenace (Tomáš Turek, Arnošt Goldflam, Pavel Zatloukal a Jiří Pecha), či Olžiny a Jitčiny dobré kamarádky (Zora Valchařová-Poulová, Naděžda Chroboková, Martina Nováková-Hamaďáková, Martina Součková, Martina Eliášová a další). Film vzdává hold šedesátým létům, pohrává si s choulostivostí lidské sexuality, směje se připraveným absurditám. A především dokáže stylově okouzlit a potěšit, jako málokterý český film "svobodné" doby.

    • 9.12.2017  03:00

    Filmová pohádka Čert ví proč, vskutku rád bych ji hodnotil lépe. Pobavil jsem se u mnoha situací, herci si zachovávají důstojnost a bravurně zvládají své úlohy. Taktéž zobrazení pekelného prostředí zaujme svou černočervenou stylizací. Do vybrané koncepce, žel bohu, nezapadá samotný průběh děje. Mnohdy se zastavuje v zalknutí smíchu nad vlastnoručně provedeným vtipem, občas se bezradně potácí při hledání další cesty, někdy dokonce ztrácí pozornost v dychtivosti. Zaujmou okamžiky tvůrčího vzmachu, soudržnost kolísá a výsledný dojem zanechává představy v rozporu. Hlavní postavou je zdánlivě bezstarostný mládenec Filip (sympatický Štěpán Kubišta s hlasem Jana Dolanského). Nechává se vést větrem a sirným zápachem, a přesto jako jeden z mála má jasné plány o svém poslání. Vždy připraven bez okolků na další část své životní poutě. Hlavní ženskou postavou je Anička (pohledná Táňa Pauhofová), skromná princezna sužovaného království. Nezdravá funkčnost říše ji příliš nevyvádí z míry, prohání se po rozkvetlých loukách a trpělivě vyhlíží svého zachránce. Výraznou postavou je Apolena (zajímavá Iva Janžurová), vesele rozpustilá bylinkářka s upřímnou snahou o nastolení dobra. Nejméně schopnou postavou je Dobromil (příjemný Josef Somr), král bankrotující země. Nečinně přihlíží úplné zkáze a nalezená řešení celkovou krizi jen prohlubují. Nejcílevědomější postavou je Dobromilův ministr (velmi zajímavý Jiří Lábus), nejmocnější muž království. Jeho cíl je jasný, způsob provedení bezostyšně dravý, ale jeho plán nepočítá s možnou zákeřností omamných bylin. Nejdůmyslnějším protivníkem spořádaného života je Lucifer (pozoruhodný Csongor Kassai s hlasem Oldřicha Kaisera). Pozvolna a nenasytně svírá ve svých drápech zvětšující se území vlastní nadvlády, sbírá urozené lidské duše a ukájí svůj chtíč v bezmocnosti obyčejného lidu. Rozkošnou postavou je čert Urugal (zajímavý Pavel Liška), retardovaný Luciferův bratranec a sebevědomě přímý královský nápadník. Výraznější postavou je také Kvido (Ivan Shvedoff s hlasem Tomáše Valíka), aneb kterak se lenoch za přispění náhody a jemné manipulace může k absolutní moci dostat. Z dalších rolí: ministrova oddaná a nešťastnou náhodou okouzlená manželka Matylda (velmi zajímavá Eva Holubová), vysmívající se králův šašek (příjemný Boris Hybner), králův věrný sluha (sympatický Lubomír Kostelka), v neškodného blázna přeměněný neurvalec Koloděj (zajímavý Václav Koubek), jeho nad situací vzteklá manželka Róza (příjemná Barbora Hrzánová). Luciferův spolehlivý výkupčí dřeva a prohnaný čert Azarach (zajímavý Zdeněk Suchý), či zfetovaní čertiska (Jakub Kohák, Petr Čtvrtníček a Mikuláš Lubomírský). Herecké výkony a všeobecně rozverná nálada potěší, rozbředlý scénář spíše zklame. Přesto si lze pohádku bezstarostně vychutnat a příliš o ní nepřemýšlet.

    • 8.12.2017  06:58

    Není parodie jako parodie. Mazaný Filip je výjimečný po výtvarné stránce. Kostýmy, dekorace, detaily i barevné laškování odhalují ojedinělou estetickou empatii tvůrců. Samotný příběh je vhodný k parodování, ale za svůj vzor v drobnokresbě si vzal slaboduché americké skotačení. Mnoho vtípků je přetaženo v úderech neschopnosti rozpoznat míru hutnosti a vkusu a síla pointy následně uvízne ve skřeku svíraného hrdla. Někteří herci dodávají svým postavám přirozenou nenucenost, jiní si vystačí s pouhým pitvořením. Těžko se mi přechází přes zabité úseky, usilovně hledám útěchu v obrazové stylizaci a díky několika hercům dávám ve výsledku své "vysoké" hodnocení. Hlavní postavou starosvětské kriminální parodie je Phil Marlowe (příjemný Tomáš Hanák), jediný neúplatný člověk. A svérázný soukromý detektiv k tomu. Otázkou je, jak vzkvétá jeho živnost, když zákazníci umírají a pro jiné potencionální zájemce ze zásady pracovat odmítá i za cenu vlastní fyzické újmy. Hlavní ženskou postavou je Velma Hatfieldová (šarmantní Vilma Cibulková), stárnoucí herecká hvězda. Má vlastní plán pro zabezpečenou budoucnost, má touhy, přání a potřebný sexappeal. Hlavním padouchem je Paolo Perrugini (dobrý Oldřich Kaiser), kultivovaně noblesní mafiánský šéf, který nesnáší jakékoli znamení odporu. Podivně znějící dvojrolí jsou dvojčata Charlie Brown a Nigel Smith (Pavel Liška), zadavatel detektivní zakázky i klíč k jejímu vyřešení. Výraznější postavou je De Soto (zajímavý Jiří Macháček), mafiánova sadistická pravá ruka. A také Mc Gee (Jiří Fero Burda), smířlivě odevzdaný policejní poručík. Z dalších rolí: neochotný recepční v hotelu Central (příjemný Bohumil Klepl), netečný barman v Egypt Clubu (sympatický Viktor Preiss), nešťastný a nervózní filmový režisér (dobrý Jaroslav Dušek), zaskočený barman hispánského pajzlu Lopéz (Michal Novotný), toporný herec Jules Amthor (Ivo Kubečka), snaživí a slabodušší gangsterští pohůnci Adolfo (Miroslav Táborský) a Jussepe (Petr Čtvrtníček), samolibý policejní seržant Kid (David Vávra), jeho věrný stín a drsně zodpovědný policejní strážník Kid (Jan Slovák), nesvéprávný ředitel psychiatrické léčebny Benjamin Frogg (zajímavý Milan Šteindler), zavražděný kasař Ben Goodman (František Skála), vytočený filmový kameraman (Martin Zbrožek), homosexuální filmový maskér (příjemný Ivan Trojan), rozverná Perruginiova školačka (Anežka Kušiaková), dotěrně zvědavý Kenny Mattel (Petr Vacek), ochlasta bez peněz Mc Chesney (Robert Nebřenský), či jediná oběť kauzy a starosta L. A. (Miroslav Etzler). Nezajímá mě hledání a nacházení odkazů na 150 jiných filmových výtvorů. Cit pro nadnesenou pointu je mrzký a často přehnaný podle amerického vzoru. Díky jedinečné výtvarné podobě a několika podnětným hereckým výkonům dokáži přimhouřit obě oči. Alespoň prozatím, po každém dalším shlédnutí filmu je mé přijímání odměřenější a trpčí.

    • 8.12.2017  04:45

    Oscar Wilde by si zasloužil propracovanější a zasvěcenější filmovou adaptaci. Je chvályhodné, že si Dave Rosenbaum vybral ke své režijní prvotině provokativní hédonizmus Obrazu Doriana Graye. Wildeovo literární dílo má mnoho duši jitřících a zajímavých zákoutí, ale Rosenbaumovo pojetí je mizerné a povrchní. Nedokáže si vychutnat psychologické dopady, rozmělnil charaktery a vše se pokouší zachránit pronikavě světáckými výroky a knižními monology. Bez prožitku a nezúčastněně zobrazuje psaný text. Rosenbaum chtěl zachytit podmanivost hédonizmu a přitom sám svým filmovým výtvorem náznaky vlastního hédonizmu vraždí. Zobrazované prostředí vyšší vrstvy může vyvolávat otázky, kde končí hédonizmus a kde již začíná dekadence, ale nic z toho se nekoná. Hlavní postavou hédonistické selanky je Dorian Gray (Josh Duhamel), bohatý sirotek aristokracie. S lehkomyslným potěšením přijímá cynický hédonizmus za své poslání a v rozmarech slastí ochutnává život ze všech stran. S touhou pokořit a zvítězit. Nejzajímavější knižní postavou je urozený Harry Wotton (Branden Waugh), leč zde je jeho hédonistický světonázor rozdroben a sžírán vlastním svědomím do nicotnosti zamýšlené působivosti. Hlavní ženskou postavou je Basil Ward (Rainer Judd), idealistická mladá žena v pohledu na život a souznění duší. Tím se ztratila homosexuální nejednoznačnost a zbyla jen obyčejná chlípnost. Z dalších rolí: naivně důvěřivá, mladá a pohledná operní pěvkyně Sibyl Vane (Darby Stanchfield), Sibylin bratr a mstitel James Vane (Brian Durkin), či svobodomyslná Harryho manželka Laura Wotton (Julie Amos). Wilde a jeho pohled na život uspokojuje mou zvídavou duši, Rosenbaum mi svojí adaptací dává naději a víru ve vlastní schopnosti. Škoda času, když film se spíše podobá německým adaptacím uslintané romantiky ala Rosamunde Pilcher. Škoda.

    • 8.12.2017  02:33

    Pokud zavedenější značka slibuje možnost komerčního využití, musí se nabídnutá šance bezezbytku využít. Tak vzniklo i volné filmové pokračování populární hry. Na tolkienovskou Středozem se nanesl prach zombie-hororu a lístek okouzlení starořeckým mýtem, z toho důvodu neschází ve výpravě hrdinů ani bojovnice Xena. Provedení je skromnější, televizní. Samotný příběh nedokáže uchvátit a film snad potěší fanoušky fantazijně-dobrodružného žánru a malé děti. I zlo se může vývojem událostí cítit zneuctěno, pomstu si následně dokáže vychutnávat úměrně se zkázonosnou silou odplaty. Hlavním hrdinou výpravy je Berek (Mark Dymond), chrabrý junák politicko-vojenské elity Izmerské říše. Ušlechtilá a všemi uznávaná autorita je vzorem pro všechny poctivé lidi. Kdo jiný by měl záchranné expedici velet? Hlavní ženskou postavou je Melora (Clemency Burton-Hill), mladá talentovaná čarodějka a Berekova životní partnerka. I přes zombie prokletí se nikdy nevzdává. Hlavním padouchem je starý známý Damodar (Bruce Payne). Jeho prožité utrpení lze vnímat jako nespravedlivé, touha po odplatě je pochopitelná, samotný způsob uspokojuje jeho vlastní bolavé rány. Ženský poloobnažený šarm přináší chrabrá a nezdolná bojovnice Lux (Ellie Chidzey) a elfská kouzelnice Ormaline (Lucy Gaskell). Jistý humorný nadhled dodává Nim (Tim Stern), vynalézavý, výkonný a příliš hrdý zlodějíček. Nahrazuje chybějícího trpaslíka. Z dalších rolí: kouzelník výpravy Dorian (Steven Elder), obezřetný vrchní čaroděj Oberon (Roy Marsden), či proradná stvůra lich Klaxx (Aurimas Meliesius). Film dokáže zabít čas, ale spokojeni s ním mohou být snad jen fanoušci daného žánru.

    • 7.12.2017  00:03

    Dračí doupě, hru jsem nehrál. Dobrodružně fantazijní filmová podoba osloví především děti. Inspirací bylo povícero, výsledkem je pestrobarevný mišmaš. Nekonečný příběh se propadl do středozemě Pána prstenů. Roznětkou se stává počátek demokratizačních přeměn uspořádání společnosti a o straně dobra nemusíme přemýšlet. Jméno Izmer přináší závan pohádkového orientu a draci splňují standardní představy hrůzostrašné podoby strachu. Herectví se blíží dětinštění a nejmenší ratolesti ho snad s nadšením ocení. Hlavním hrdinou je Ridley Freeborn (Justin Whalin), pohledný, fyzicky zdatný a důvtipný zloděj. Hříčkou osudu je vtažen do vrcholícího střetu dobra se zlem a jeho vrozená ctižádost ho strhává do strastiplné cesty poslání. Hvězdou filmu je hlavní čaroděj Profion (Jeremy Irons), vlivný intrikán, toužící po absolutní moci. Karty jsou rozdány a každá podlost je vítána. Hlavní ženskou postavou je mladá čarodějka Marina Pretensa (Zoe McLellan). Přináší ženský půvab, romantické okouzlení a zodpovědnou povinnost ve jménu záchrany vlasti a známého světa. Komické výstupy poskakujícího šaška jsou doménou Snailse (Marlon Wayans), zženštilého kumpána Ridleye. I pištěním lze přispět ke zdaru věci. Démonickou postavou je Damodar (Bruce Payne), sadistický velitel ozbrojených sil země a všehoschopný Profionův patolízal. Výraznější postavou a esencí ženství je Norda (Kristen Wilson), elfka, nejschopnější císařovnin zvěd a účinná zbraň pro konečný střet. Zajímavější postavou je také Xilus (Richard O'Brien), povýšený král zlodějů, sledující vždy své vlastní zájmy. Z dalších rolí: pomáhající zrzavý trpaslík Elwood Gutworthy (Lee Arenberg), mladá, pokroková a neústupná císařovna Savina (Thora Birch), moudrý čaroděj a císařovnin rádce Vildan Vildir (Edward Jewesbury), či elf-léčitel Halvarth (Tom Baker). Není to úchvatné dílo, přesto by mělo splnit normy svého žánru a uspokojit své fanoušky vypůjčenou fantazií a spravedlivým bojem. Film mě nepřesvědčil, abych se o hru zajímal.

    • 6.12.2017  22:09

    Krajina střelců je žánrová zábava pro ortodoxní fanoušky drsně chlapského světa westernů. Obdivovatelé Kevina Costnera se mohou nechat unášet jeho dokonaným povznesením mezi legendární polobožské hrdiny. Nepatřím mezi skalní příznivce průměrných westernových filmů. Ani jednoduše přehledné rozdělení na dobro a zlo, ani úsměvně naivní melodram, a ani majestátní hold žánrovému klišé mě o tomto způsobu zábavy nepřesvědčí. Naštěstí mnohé jiné ano. Příběh nepřipouští komplikace a vše zdárně směřuje ke konečnému rozhodujícímu střetu, oběti jsou předpokládané, romantické vzplanutí a polidštění reka nutné. Boj spravedlnosti je ve westernu téměř vždy statečný, odhodlaný a příkladný. Hlavním hrdinou heroického opusu je potulný honák Charley Waite (sympatický Kevin Costner), skromný a poctivý člověk. Temný stín je nezbytností, oslavné kroky s obdivem glorifikují, zkušenosti rozhodují. Je jediným, kdo ví, co dělat. Je jediným, kdo smrtí pohrdá. Hrdinovým věrným druhem je Bluebonnet "Boss" Spearman (sympatický Robert Duvall), Charleyův zaměstnavatel. Lidská zatvrzelá hrdost si nenechává líbit žádný ústrk a zuřivost se pokouší vracet s tvrdým úderem zpět. Hlavní ženskou postavou je Sue Barlow (šarmantní Annette Bening), marně čekající v zapomenuté díře na galantního a trochu zajímavého oduševnělého prince. Vzplanutí se neobejde bez úsměvného nedorozumění, ale osudovost předurčuje. Hlavním padouchem je Denton Baxter (Michael Gambon), nenasytný, panovačný a všehoschopný velkostatkář. Tím je vše předem určeno. Z dalších rolí: přátelský a ochotný majitel stáje Percy (příjemný Michael Jeter), energický sirotek a pomocník potulných honáků Cvrček-Button (Diego Luna), vládci oblasti poslušný místní šerif Poole (James Russo), dobrosrdečný Charleyův nejlepší kamarád Mose Harrison (Abraham Benrubi), šlechetný lékař a Suein bratr Walter Barlow (Dean McDermott), či sebevědomý Baxterův hlavní střelec Butler (Kim Coates). Po technické stránce nelze filmu nic vytýkat. Film je určen pro ctitele Costnera a westernového žánru. Nic více nenabízí.

    • 3.12.2017  21:36
    Křivák (1961)
    **

    Film Křivák, i zde Marlon Brando prokázal své herecké nesporné kvality. Jeho režie na druhou stranu zasouvá snímek pouze do průměru westernového žánru a dobrovolně se vrhá do patetické směsi levného melodramatu, chlapácké drsnosti a pomíjivosti kariérních a životních drah i samotné lidské existence. Košatící se žánrová klišé si našla zalíbení v teatrálně dramatických odmlkách životně závažných okamžiků. Brando zanechává přirozeně vznešenou hereckou stopu a jeho obdivovatelé mohou býti právem nadšení, výraz několika protagonistů naneštěstí působí karikaturně, občas toporně a velmi nevábně v křečovité strojenosti. Film osloví příznivce žánru a fanoušky Marlona, ostatní budou utaháni vlekoucí se leností, rozmáchlou ospalostí velikášských gest a ortodoxně zatvrzelým setrváním v šablonách žánrové zábavy. Hlavní postavou westernového příběhu zrady, pomsty a spravedlnosti je Rio alias The Kid (dobrý Marlon Brando), klasický hrdina, pohybující se na hraně zákona se zarputilou hrdostí a se stále zachovalou jistou hladinou morální cti. Zapadá do škatulky opravdových mužů, je statečný a tělesně zdatný, je charismatický a postupem času se vkrádá do jeho mysli více a více pochybností o zvoleném způsobu života. Za vším lze nalézt ženu, byť na prvním místě je stále mužská hrdost a napravování pocitů nespravedlnosti dle syrových zvyklostí chlapáckých mužů. Druhou stranou dramatického střetu je Dad Longworth (velmi zajímavý Karl Malden), šerif kalifornského městečka Monterey a bývalý Riův nerozlučný kumpán. Touha po spravedlivé odplatě škádlí strach, vyvolává kruté obranné kroky, k tomu se přidá zmatení rozumu, citové vzplanutí, snaha o kompromis, zneužití a uspokojení. Konečný střet je i přes veškerou snahu stejně neodvratný. Výraznou postavou je Bob Emory (zajímavý Ben Johnson), obezřetný desperát, který v každé chvíli sleduje své vlastní zájmy a neváhá je podpořit i zásadně radikálním činem, po kterém již není na výběr. Hlavní ženskou postavou je Louisa (naivní Pina Pellicer), důvěřivá adoptivní Dadova dcera hispánského původu. A nutná romantická linka je v táhlých tazích toporného melodramatu rozechvívána v těžkých tónech přepjatého patosu. Zajímavější ženskou postavou je Louisiina matka a Dadova oddaná manželka Maria Longworth (šarmantní Katy Jurado), hozená bez přípravy do rozpolcené nejednoznačnosti vyhrocené situace. Z dalších rolí: úlisně zákeřný šerifův zástupce Lon Dedrick (Slim Pickens), věrný Riův partner na cestě za spravedlností Chico Modesto (sympatický Larry Duran), Bobova pravá ruka Harvey Johnson (Sam Gilman), rusovlasá animírka (Miriam Colon), mexický kapitán pronásledující skupiny (Rodolfo Acosta), Riův zabitý kumpán Doc (Hank Worden), či tanečnice flamenca Nika (Margarita Cordova). Fanoušci žánru by měli být spokojeni. I když je patrná snaha o komplexní vykreslení rozpolcené duše hrdiny s chybami, utápí se film ve stereotypech a nenabízí nic nového, ani zajímavého, ani strhujícího. Alespoň ta jednoduchost drsného světa opravdových mužů je neměnná a nesmiřitelný boj dobra se zlem své druhové obdivovatele vždy najde.

    • 2.12.2017  06:27
    Mechanik (2004)
    ****

    Mechanik vyniká expresivně dotěrnou atmosférou. Stupňující se napětí elektrizuje, paranoidní psychóza zneklidňuje a realita dostává nezachytitelný tvar dávivého strachu vlastní titěrné existence. Technicky řemeslná stránka uchvátí, podobně i zaujetí představitele hlavní role pro zdar věci. Pointa sice může někoho zklamat a pachuti krkolomně extrémistického rozhřešení se nezbavíme, přesto si důmyslně rozehraná myšlenka zaslouží ocenění. Existencionalismu se pokouší dotknout, ale je svázán konzumem, dává přednost efektnímu, a trochu násilnému, vyznění. Přesto jsem se po celou dobu bavil a zvědavě očekával vyústění veškerého zběsilého hemžení. Hlavní postavou mysteriózního příběhu je losangeleský dělník Trevor Reznik (dobrý Christian Bale). Kaskádovitě se rozvíjející paranoia dostává do úzkých svého hrdinu i všechny v jeho okolí. Rozdvojenost se zhmotnila, aby si cynicky pohrávala s myslí a tělem. Přeludy se volně prolínají s realitou, aby v symbolech dávala znamení. Konečné přijmutí viny osvobozuje, byť vykoupení je nemožné. Hlavní ženskou postavou je Stevie (velmi zajímavá Jennifer Jason Leigh), soukromá podnikatelka tělesných rozkoší. Osamělost ve spojení se zdánlivou bezbranností hrdiny zažehává jiskřičku naděje a očekávání naplnění partnerského svazku, ale paranoia je silnější, než růžová vyhlídka budoucnosti. Symbolickou postavou je Ivan (dobrý John Sharian), zhmotnělá paranoia, která chce účelově vymazanou vzpomínku navrátit do podvědomí paměti. Svědomí se vzteká a brání ze všech sil svůj malý životní prostor. Důležitou postavou je rozvedená matka Maria (zajímavá Aitana Sánchez-Gijón) se svou nevděčnou úlohou v prohlubující se rozpolcenosti vnímání a přijímání. Je neuchopitelná, a přesto hmotná a všudypřítomná. Z dalších rolí: tragickou nehodou postižený Trevorův spolupracovník Miller (zajímavý Michael Ironside), s Trevorem více a více nespokojenější spolupracovníci Jackson (Lawrence Gilliard Jr.) a Jones (Reg E. Cathey), Trevorova ostražitá domácí Shrike (zajímavá Anna Massey), Mariin bezstarostný synek Nicholas (Matthew Romero Moore), znepokojený vedoucí strojírenské dílny Furman (Robert Long), nehodu vyšetřující Rogers (Colin Stinton), rozkazovačný dílenský mistr Tucker (Craig Stevenson), Trevorem obviněný svářeč Reynolds (James DePaul), či zaskočená servírka letištní kavárny (Nancy Crane). Film baví svou atmosférou a proměnlivostí reality. Hlubokomyslné myšlenky zde nehledám a nechávám se unášet vystrojenou stísněností moderního druhu zábavy.

    • 2.12.2017  03:19

    Oběti a vrazi je filmové drama tabuizovaných mezilidských vztahů. Téma může sice vyvolat zdání šokující společenské kontroverze, ale způsob zpracování psychologickou hlubinu duší obchází obloukem ve strachu z procitnutí. Slibné momenty jsou střídány slabšími. Andrea Sedláčková, zřejmě fascinována zakázanou láskou, nedokáže přinést strhující okamžiky, ani psychedelickou náladu a vše opatrně, snad až nezúčastněně, sleduje zpovzdálí a ochuzuje nás o skutečné prožitky. Jsou zde náznaky, herecká ekipa se zdatně dle svých vychvalovaných schopností snaží podat obraz opravdovosti, a přesto se můžeme po konci představení cítit ožebračení z nedotažených možností. Hlavní postavou extravagantního dramatu života je Mirek Vančura (dobrý Karel Roden, jako mladý zajímavý Vladimír Škultéty), psychicky labilní a společensky introvertní průvodce muzejní expozice. Vlivem okolností, mladického očekávání a nezkušeností se dostává do závislého vztahu, ze kterého nemůže a ani nechce nalézt cestu ven k osvobození vlastního ducha. Nakonec se zdá, že jeho hnacím motorem je uražená ješitnost a dětinský vztek. Nejhlasitější momenty jsou spíše dílem náhody, než rozpolcenosti trápící se lidské duše. Hlavní ženskou postavou je Mirkova starší sestra Jana (zajímavá Ivana Chýlková, jako mladá pohledná Monika Hilmerová), sebevědomá druhá strana zkázonosné romance. Sexuální touha je jen vyřčena, nikoli zobrazena. Maloměšťácká bigotnost dokáže zatvrdit lidská srdce a Sedláčková nenašla odvahu ho otevřít ke čtení. A Chýlková se svým pojetím blíží důvěrně známým panovačným ženám. Důležitou postavou je servírka Olga (zajímavá Veronika Jeníková), Janina kamarádka se sympatií k Mirkovi. Snaží se nalézt cestu mezi naléhavým vydíráním a vzplanutím citů, cestička je ovšem spletitá a zarostlá strachem z možné upřímnosti. Výraznější postavou je Josef (sympatický Ján Króner ml.), Janin manžel. Sice se říká, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, leč v některých případech se na stejném místě topíme opakovaně, dobrovolně a bez ponaučení. Z dalších rolí: Janin dlouholetý milenec Ludvík (příjemný Bohumil Klepl), starostlivá a křehká matka sourozenců (zajímavá Daniela Kolářová), autoritativní otec (Ján Sedal), rozezlená puritánka Doubravová (zajímavá Simona Stašová), její nevěrný manžel (příjemný Jiří Štěpnička), či Mirkova mladická známost Kateřina (Anna Duchaňová). Nevšední a extrémní partnerské vztahy mám rád, ale existují značné rozdíly ve způsobech zpracování. Samotné téma je příslibem, vedení děje je kolísavé, dává záchvěvy, naději i zklamání. Škoda.

    • 1.12.2017  05:27

    Dokumentární film Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský je upřímnou poklonou vynikajícímu herci. Zaměření Ondřeje Havelky na filmovou tvorbu Brodského je pochopitelné. Je to nejznámější hercova podoba, navždy a pro každého uchovaná na filmových pásech. Vedle notoricky známých filmových rolí se objeví i několik neznámých a zapomenutých zajímavostí. Bezmála osmdesát let života v několika zcela odlišných etap politicko-společenského uspořádání zanechal v hercově duši sarkastický nadhled dráždění. Zdá se, že existencionalismus našel své praktické uplatnění! S potěším to vítám. Vlastimil Brodský patří k nezapomenutelným veličinám českého herectví, je otevřený ve zpovědi, bilancování se pomalu a jistě začíná uzavírat a já se již navždy nechám unášet jeho noblesou a nezapomenu i nadále uctívat jeho soukromý genius loci.

    • 1.12.2017  03:13
    Postel (1998)
    *****

    Film Postel Oskara Reifa na první pohled zaujme vizuální pečlivostí. Dbá se s nadšením na čistotu obrazu, není zde místo na rozptylování zbytečnostmi a každý detail i drobnost má svůj předem určený význam. Devadesátá léta nebyla ještě znetvořena politicko-společenskou korektností, v současné hysterii všemožných rovnostářských bojůvek za "spravedlnost" může být film napaden z mužského šovinismu. Ve skutečnosti je film jízlivou odpovědí popudlivosti extrémního feminismu. Oskar Reif důvtipně odhaluje mužský postoj v nepřehlednosti a rozpolcenosti uprostřed všemožných ženských snah o prosazení jejich vnímání života za jedinou pravdivou tvář světa. S cynickým úsměškem si vychutnává rozpor mezi romantickým idealismem i realistickou nepříčetností světa žen. Viníkem není muž, nýbrž hysterická obrana rozmanitě zanedbatelných demokratických hodnot moderní prosperující společnosti. Všeobecné naléhání politicko-společenské korektnosti naše životy hyzdí mnohem důkladněji, než leckterý muž primitivní. Oskar Reif si zaslouží uznání, my jeho upřímnost. Hlavní postavou feministicky nekorektního a symbolického příběhu je Luboš Urna (pozoruhodný Michal Przebinda, jako malý Martin Stavěl), tělocvikář v zajetí ženského světa. Snaží se naslouchat a porozumět, a přesto ho každý dobře míněný pokus o přiblížení dostává do stále výraznější izolace, smutku a zmatení. Je ovlivňován, vláčen, zastrašován, vstřícnost je haněna, urážena a se zadostiučiněním také znásilňována a vražděna. Ženami tolik oceňovaný "skutečný" muž je nedostatkovým zbožím, neboť podstata feministického směrování je s tímto pojmem v neustálém konfliktu. Hlavní ženskou postavou je Olga (velmi zajímavá Stanislava Jachnická), Lubošova manželka, ve standardizované podobě vyčpělého partnerského vztahu trucu, vzdoru, ponižování a trestu. Důležitou symbolickou postavou je Lubošova babička (dobrá Sylva Langová), nejhlasitější zastánce skutečných mužů s charismatem a neústupnou hrdostí. Ale kdo je bez viny? Mezi výrazné ženské postavy patří Lubošova matka Věra (zajímavá Jana Hrušková), okouzlená teatrálním patosem a pózou, dále víceznačný symbol Těreškovová a doktorka Gregorová (šarmantní Marcela Gajdová), vůdkyně feministické hysterie a soudkyně mužské zvrhlosti (zajímavá Ludmila Vlášková) a Lubošovo poslední zvonění Erži (Kamila Valůšková). Z výraznějších mužských postav zaujme Lubošův strohý dědeček Eduard (příjemný Jiří Hasil), svobodomyslný Lubošův otec a charakterní herec gest Gustav (zajímavý Josef Kundera), pravověrný komunista a sklerotický strýc Váša (zajímavý Jiří Děd) a Lubošův prostodušší a zbabělejší kamarád Leopold (velmi zajímavý Jan Dvořák). Z dalších postav: Věřina starší sestra Marie (Jaroslava Vysloužilová), Lubošova dospívající dcera Hanička (Antonie Fischerová), Lubošova malá a bezelstná dcerka Petruška (zajímavá Dominika Kafuňkova), slepý rodinný přítel pan Vítek (František Hájek), nepříliš trpělivý Lubošův strýc Karel (Bohuslav Ličman), Vášova překvapená manželka (Věra Kalendová), Leopoldova manželka Zdena (Hana Seidlová), Lubošovy první dívčí známosti Bětka (Hana Jakrlová), Andrea (Eva Kafuňková) a Lucie (Jaroslava Fusová), stále vězněný stařec (Milan Pakosta), Leopoldova mladá a bezstarostná milenka Tereza (zajímavá Jitka Andělová), všeříkající Bůh (Liliana Malkina), malý pokoušející cikánek (Jan Buchla), či slavný fotbalista a Lubošův nemluvný obhájce Andrej (Andrej Kvašňák). Oskar Reif ukázal, že má koule a s cynickou rozšafností předkládá svou odpověď zmatečnému chvění ženských tužeb a nekompromisního odsuzování. Všechny moderní ismy mají své hranice, ale ve spojitosti s politicko-společenskou korektností jsou meze deformovány a nenávratně poškozeny. Pochopení je cenné, pokud o něj stojí obě strany. Postel je výjimečný filmařský počin, nepodává řešení, nýbrž svůj pohled a dráždivé postřehy na rozporuplnost samotného základu feministické psychózy. Vzpoura je řešením!

    • 25.11.2017  06:47

    Příliš hlučná samota je neprávem zostuzovaný film. Bohumil Hrabal není pábitelské chichotání života Postřižin a Slavností sněženek. Příliš hlučná samota je osobité filozofování života a s tímto přijetím jsem se nechával okouzlovat ojedinělou syntézou moudrosti, prostoty i mámení slov útlé knihy. Lze položit jízlivou otázku, kolik "erudovaných" hodnotitelů filmu četlo také literární předlohu. Můžeme se dohadovat, zda jsou Češi vášniví čtenáři Hrabala, či jsou jen ovlivněni Menzelovou podobou hrabalovských filmů. Nakonec, neznalost v současném světě není handicapem, a s pohrdlivým úsměvem lze v ohybu plamenného spravedlivého rozhořčení odsoudit i samaritána. Příliš hlučná samota jistě není nejsnadnější látka k filmovému zpracování, přesto jsem s výslednou podobou nadmíru spokojen a potěšen. Věra Caïs dokázala vystihnout podstatu svérázného způsobu životního filozofování. Hrabal nebyl vizuálním estétem, ale liboval si v optice zašlosti, neuspořádanosti a omšelosti. A v odvrácené straně estetického formalizmu nacházel opravdovou a jedinečnou krásu života. Hrabal koketoval s existencionalismem, pokládal otázky a nacházel mnoho odlišných a vzájemně se rozporujících odpovědí, dostává se přes několik úrovní existencí a stále ho svírá vnitřní neklid. Hrabal si uvědomoval nesoulad mezi dychtivou snahou o povznesení ducha a skutečností a své filozofy nechává ve spárech absurdity všedního dne v té nejprostší vrstvě společnosti estetického měřítka. Taková je Příliš hlučná samota! Realita je promíchána se vzpomínáním, představou, snem, blouzněním i alkoholickou halucinací. Tato směsice je prostředkem pro filozofické úvahy a ze všech svých sil se pokouší vyjádřit komplexní rozervanost a nejednoznačnost našich životů. Hrabal byl filozofující básník a svou almu mater našel v disharmonii souznění. Menzel dodal filmovým adaptacím okouzlující poetiku ušlechtilého vyjadřování a jeho vnímání Hrabala konejšivě zahřívá. Věra Caïs naproti tomu dokázala zachytit svébytnější surrealistickou podobu Hrabalových myšlenkových pochodů. Je více rozervanější, občas se se strachem skrývá před odpovědí, aby dosáhl další konfrontace s nevyhnutelným závěrem. A přesto lze i na hromádce hnoje povznést lidského ducha nad omezující přízemnost. Hlavní postavou disharmonické poezie života je Haňťa (dobrý Philippe Noiret s hlasem Petra Pelzera), jedna z nejskutečnějších podob Hrabalova vnímání světa. Vznešenost ideálů je stále konfrontována se syrovou surovostí reality. Vše ke zdůraznění pomíjivosti lidského života, kdy docházíme k cílům i ke konečné desilusi v jednom okamžiku zároveň. Zkušenosti se proplétají s představou, vzpomínka se hádá s očekáváním neodvratného. Hledá se lidský, byť chybující a lehkovážný, faktor a se smutkem pochopení se hledá obrana vznešeného idealismu. Odlidšťování společenského pokroku nepřeje romantismu a jediným srozumitelným odporem je disharmonická poezie slov a surrealistická gesta nezkrotnosti lidské duše v protestu i porozumění a konečného rozhřešení. Nejhlasitější postavou je Haňťův šéf (velmi zajímavý Jean-Claude Dreyfus s hlasem Václava Knopa), tělesnější symbol životního přijímání dynamického vyžadování. Mezi výrazné postavy patří osamělý strýc Albert (dobrý Vlastimil Brodský), roztržitý profesor (velmi příjemný Jiří Menzel), bezelstný cikán Pedro (zajímavý Martin Dejdar), filozofující kostelník (dobrý Vincent Martin s hlasem Oldřicha Víznera) a v alkoholovém oparu nevyslyšený a po sebevyjádření dychtivý básník (pozoruhodný Ivan Gübel). Ti jsou prostředníky pro vyjádření komplexního vnitřního světa v nejednoznačné složitosti a rozháranosti. Jde o nazírání na život i všechna možná hledání smysluplnosti, vznešenosti a spokojenosti. Ženské postavy, jako první láska Mančinka (dobrá Květa Fialová, jako mladá zajímavá Dana Morávková), bezelstně očekávající Tyrkysová cikánka (půvabná Michaela Kuklová), bezstarostně živočišná Atlasová cikánka (pozoruhodná Yvetta Blanarovičová), hřejivá vzpomínka Ilonka (zajímavá Agathe de La Fontaine s hlasem Dany Morávkové), koketní návštěvnice sběrny (vnadná Markéta Hrubešová) a bodrá hospodská servírka (zajímavá Chantal Neuwirth s hlasem Nadi Konvalinkové) vyjadřují postoj k ženství po tělesné i duševní stránce, kdy se hledá romantický ideál, ladná vznešenost ženských křivek i elektrizující erotičnost a široký pojem láska je jednou z nejhmatatelnějších hodnot při hledání štěstí. Z dalších rolí: poslední vzpomínku vlastní velikosti života ztrácející hraběnka (příjemná Luba Skořepová), vstřícný zaměstnanec krematoria (zajímavý Jacques Gyngisser s hlasem Oldřicha Víznera), párek nekompromisně plánujících úředníků (pozoruhodní Václav Knop a Vladimír Javorský), vtíravá dáma ve vlaku (zajímavá Nelly Gaierová), starý muž s vozíkem (autor předlohy Bohumil Hrabal), či vidiny a představy Baudelaire (Alfred Strejček), Erasmus Rotterdamský (Pavel Vondruška), Ježíš (Patrik Bořecký). Ti všichni a další přeludy a představy dotvářejí originální surrealistickou podobu filozofického rozpoznávání a posuzování života. Možnost nesouladu mezi českým a francouzským elementem zapadá do obrazu disharmonické poezie v jedinečné oslavě života, kdy se vznešenost a životní harmonie da nalézat i na místech chaosu, rozvrácenosti a prostoty. Taková je Příliš hlučná samota!

    • 25.11.2017  04:32
    Saturnin (1994)
    ****

    Saturnin patří k mé oblíbené humoristické četbě. Lehké, svěží a opakovaně zábavné. Jirotkův Muž se psem na mě měl vždy rozvernější účinek, ale Saturnin je bezesporu slavnější. Dokáží si představit filmovou adaptaci kultovní zábavy v jiném formátu a ve výsledku by šlo dokonce hovořit o jistém druhu zklamání. Na druhou stranu zvolené herecké osazenstvo dělá zázraky a s nenucenou nonšalancí přibližuje atmosféru doby i humoru a zlidšťuje jemný slovní humor. Ústředním bodem rozjitřené nálady je Saturnin (vynikající Oldřich Vízner), svérázná figurka a na vše vždy připravený sluha. On je ukázkovým příkladem, že vše lze dělat se zaujetím a grácií. Saturnin se nebrání švejkovinám, zachovává si hrdost i lidskou důstojnost, oplývá sebevědomím i přizpůsobivostí a především neuvěřitelnou profesní zdatností a vynalézavostí. Nenechává se vláčet životem, ale sám životu udává rytmus i směr. On je tím, co dodává životu neopakovatelné kouzlo, zábrany nejsou na místě, s nimi je vše méně snesitelnější. Saturnin má koule a styl a životem se stále baví. Hlavní postavou vyprávění je Jiří Oulický (dobrý Ondřej Havelka), Saturninův zaměstnavatel, povlávající s očekáváním i zábavnou obavou ve sluhově nazírání na svět. Hlavní ženskou postavou je slečna Barbora (příjemná Lucie Bártová-Zedníčková), mladá moderní žena s důvtipem i jemným romantickým tónem. Důležitou postavou je dědeček (dobrý Lubomír Lipský st.), uznávaná společenská autorita a propagátor elektrifikace života. Nechává se unášet Saturninovou bezprostředností a stává se jeho nejvěrnějším zastáncem. Výraznou postavou je doktor Vlach (velmi zajímavý Milan Lasica), upřímný, laskavý a veselý rodinný přítel. Nejdotěrnější postavou je teta Kateřina (pozoruhodná Jana Synková). Každou možnou chvilku i situaci se snaží zvrátit na svou stranu. I za použití lidových říkadel a neodbytného vnucování se. Z dalších rolí: Kateřinin klackovitý syn Milouš (zajímavý Petr Vacek), povýšená dáma a potupená bývalá Saturninova zaměstnavatelka (příjemná Jitka Molavcová), zanícený vynálezce oboru chemického, Kateřinin zesnulý manžel a Jiřího strýc František (zajímavý Ota Jirák), literární továrník Dubský (příjemný Jiří Bruder), či odmaskovaný literární účetní Ivan Sláma (velmi zajímavý Jaromír Dulava). Mohu mít odlišnou představu o filmovém zpracování zábavné knižní předlohy, přesto nad tímto způsobem nelomím rukama a vychutnávám si vytříbenou atmosféru jemné elegance, se kterou se neúprosně útočí na bránice diváků.

    • 24.11.2017  05:48

    Nesmrtelná teta je vskutku rozverná pohádka. Mladický element sice není nejúchvatnější a trošku i nudí, ale staré pušky v čele s králem je nezapomenutelné uskupení a v nadsázce si své party nadobyčejně vychutnávají. Také nadpřirozené síly dávají ponejvíce najevo svou hravost a v lehkomyslné ztřeštěnosti jsou strůjci veškerých událostí. Rozum, štěstí a závist demonstrují svou moc a se škodolibým uspokojením posouvají své figury po šachovnici života se zarputilou dychtivostí a nadšením. Obzvláště Závist (dobrá Jiřina Bohdalová), hlavní postava pohádky, bere vše velmi osobně. Užívá si svého výsostného postavení, ukájí svou touhu po bohatství a moci s rafinovanou úskočností. A přesto i neomezený vládce může narazit na limity svých schopností i potřebné ostražitosti. Romantická linie je v držení prosťáčka Matěje (Filip Blažek), který se jen díky rozmaru pohádkových mocností vysvobozuje ze svého mentálního postižení a s téměř neslyšitelným povzbuzováním je postrkován vpřed ve jménu životního poslání. Druhou stranou romance je princezna Pavlínka (Barbora Bobuľová), skromná dívka s laskavým srdcem, ctící svého otce i jeho ušlechtilou politiku míru. Nejrozkošnější postavou je král Ctirad (vynikající Jaromír Hanzlík). Po mozkovém klystýru soutěživého Rozumu a ojedinělém hlavovém ulevení dostává dar bezprostřednosti, zapomíná na své přirozené zábrany a nebývale si lebedí ve stavu důvěřivé prostoduchosti. V eleganci nenucené zábavy pozadu nezaostává ani králova věrná družina ve složení vicekrál (dobrý Petr Kostka), rádce Chytrolín (velmi dobrý Ivan Vyskočil) a rádce Tvrdolín (dobrý Oldřich Vlach) a ze všech svých šlechetných sil a v přípravě lidumilných činů nechápavě snášejí královu prchlivost. Mezi důležité postavy patří také pohádkové bytosti Štěstí (šarmantní Libuše Šafránková) a Rozum (dobrý Eduard Cupák), jejichž dětinská soutěživost v jednom jediném okamžiku zpřevrací život celého spokojeného království. Z dalších rolí: zmatený králův doktor (příjemný Petr Nárožný), Matějovi zaskočení rodiče (velmi zajímaví Naďa Konvalinková a Jiří Lábus), přísně snaživý velitel stráže (příjemný Jan Přeučil), nespokojený Fintítko (velmi zajímavý Jaroslav Kepka), velkodušný baron (příjemný Stanislav Fišer), či rozhozený vyslanec (zajímavý Ladislav Smoljak). Jen díky rozverné hravosti, herecké ekvilibristice několika postav a rozpolcenosti samotného příběhu je Zelenkova filmová pohádka osvěžující a neposednou zábavu. Občas mi to bohatě postačuje.

    • 19.11.2017  19:29

    Film Trhala fialky dynamitem je ukázkovým příkladem takzvané české lidové veselohry. Tento žánr za splnění několika základních podmínek slibuje komerční úspěch a v ochranné mantře svobodné demokracie se stal jednou z nejvýraznějších tváří spotřební kultury na český způsob, kdy se buranství může vydávat za lidovost. Helena Růžičková, povzbuzená úspěchem a popularitou Slunce a sena, se chopila příležitosti a se synkem Jiříčkem a režisérem jmenovcem Milanem přivedla na svět svou představu bláznivé a strhující zábavy. A nehledě na zdejší hodnocení, je tento druh české zábavy cílovou skupinou s nadšením přijímán a je dlouhodobě pevnou součástí české konzumní kultury. Za lidovost se vydává omezenost a buranství, ty při každém kontaktu s ostatním odlišným světem vždy zaručují střet, hurónský smích a upřímně míněnou národní hrdost. Klan Růžičků buranství prokládá oduševnělými moudry, jsou to výkřiky do tmy, které mají přinést punc světáctví, otevřenosti a porozumění. Film Trhala fialky dynamitem je příkladnou ukázkou díla autora nepříliš schopného a již dávno rezignujícího na jakoukoli míru vkusu, a přesto v neochvějném přesvědčení o své výjimečnosti v rytmu nejpokleslejší formy pobavení rozdává křik a nešikovně přešlapujícího slona v porcelánu. Zábavě bez náznaku elegance a v křeči vlastního přesvědčení omezené přízemnosti není určena pro mne. Autoři jsou hrobníky umění a kultury! Hlavní postavou české buranské komedie je Helena Karafiátová (Helena Růžičková), těžkotonážní autorita obyčejné moravské rodiny, která se rozhodla vydat vstříc Evropě a novým světlejším zítřkům. A nastává prostor pro životní moudra, topornou zábavu a znásilnění samotného vedení příběhu. Humor žrouta je Jiří Karafiát (Jiří Růžička ml.), Helenčin bratr stále jí a jí. Malý závan šarmu zpočátku přináší Jožin Karafiát (Lubomír Kostelka), funebrák a jízlivý komentátor mumraje veškerého snažení. Mizerný štafetový kolík po něm převezme francouzský profesor Noel Imbort (Lubomír Lipský st.), hledač neuchopitelnosti na útěku před stářím. Ženskou okrasou je sestřenice Běta alias Barbie (Jitka Asterová) k potvrzení přežívajících stereotypů. Výraznější postavou je bratranec Jožka Pons (Roman Skamene), myslící především na osobní prospěch. Představa světovosti tvůrců je José alias Josífek (Fredy Aiysi) a zmítá se v medvědí křeči zběsilého tance. Z dalších rolí: profesorova starostlivá manželka Cecile (Valentina Thielová), žárlivá a stíhající francouzská policistka Pomněnková Marie (Hana Čížková), roztržité sestry Renoirovy (Nina Jiránková a Věra Koktová), svou počestnost hystericky bránící Jeanette Colas (Gabriela Filippi), její frustrovaný manžel Robert (Jiří Kuldan), povýšený seladon Daniel Funes (Rostislav Kuba), malující dědeček (Zdeněk Blažek), nemluvný řidič autobusu Pyžamo (Ivo Pešák), mumlající spoluřidič Turek (Jan Bošina), v póze tragédie uvíznuvší básník (Petr Růžička), bodrý Dežo alias Bangladežo Lakatoš (Otto Lackovič), rádoby mafián René (Tomáš Hanák), či vrchní skaut Velký Medvěd (Václav Kotva). Lidová taškařice je nejoblíbenějším zábavním formátem české spotřební kultury. Nevkusná omezenost může bodovat svou přízemností, přesto by měli být takoví tvůrci lynčování ve jménu vlastenectví a vrozené touhy po dosažení vyšší kvality a hlubších hodnot při rozšiřování vlastních znalostí a vědomostí. Bez náznaku snahy jde jen o podbízení a chrochtání blahem z vlastní omezenosti. Je to rezignace po poznání a nalezení pohodlí a bezpečí v rozbředlých prasečích výkalech rozkrádaného zemědělského družstva.

    • 18.11.2017  21:56

    Josef Škvorecký se svým jemným sarkasmem a sebeironií dokázal ve vzpomínkách nenuceně vzletnou elegancí glosovat minulost a odhalit absurditu doby i života v příčinách a důsledcích. Tankový prapor ve filmové adaptaci Víta Olmera zachytil jednoznačnou rozpolcenost života padesátých let dvacátého století, kdy osudový cynismus v absurditě společenského uspořádání dosáhl jednoho z vrcholu krutosti. Čas dokáže období omezenosti reflektovat v jemných tazích, proplétat nadsázku s tragikou a strachem a v několika vrstvách uchopit a zapůsobit. Ve výpovědi doby, ve varování i v úsměvu shovívavosti a vstřícnosti. Filmová podoba Tankového praporu je oddechnutím z konce nesvobody a v nakažlivém nadšení chtěla v první řadě pobavit. Hlavní postavou krasosmutnění je rotný Daniel Smiřický alias Danny (velmi zajímavý Lukáš Vaculík) v autobiografické ozvěně dvojí tváře života, který slibuje i hrozí, odměňuje i trestá. Zpřevrácená struktura uspořádání dokáže ponížit i zlomit, ale také přináší velkolepé okamžiky, kdy je dovoleno dotknout se i vzdušných zámků. Vše má své příčiny a výsledky dostávají absurditu doprostřed všeho dění. Bezcitná tvář života je major Borovička alias Malinkatej ďábel (dobrý Roman Skamene), zlomyslný diktátor nad osudy vlastních podřízených, které se s uspokojením snaží na duchu zlomit. Přívětivější tvář rozpolceného života je Janinka Pinkasová (zajímavá Simona Chytrová), osamělá citlivá duše, která se chce přiblížit ke hvězdám. V rozverné nadsázce si atmosféra pohrává s kapitánem Matkou (dobrý Vítězslav Jandák) i nadporučíkem Růžičkou (dobrý Miroslav Donutil) a přirozená neschopnost stranického vedení je zábavně znevažována škádlivostí. Škodolibost života je Lizetka Neumanová (pozoruhodná Ivana Velichová), symbol povrchnosti dysfunkčního uspořádání. Z dalších rolí: tělesná četařka Babinčáková (sympatická Martina Adamcová), zklamaný, ostražitý a laskavý Janiččin manžel a nadporučík Pinkas (příjemný Jiří Kodeš), lehkovážně chybující podporučík Malina (zajímavý Vlastimil Zavřel), svědomitý a nadšený osvětář poručík Prouza (příjemný Martin Zounar), snaživý poručík Hospodin (sympatický Martin Hron), brumlající rotný Josef Soudek (příjemný Milan Šimáček), Dannyho spolutankista četař Žloudek (Zdeněk Vencl), ležérní řidič tanku desátník Andělín Střevlíček (příjemný Michal Kocourek), odevzdaný vojín Bamza (Bohdan Tůma), příkladně uvědomělý a angažovaný straník a neschopný rotný Maňas (Stanislav Aubrecht), přátelský vojenský lékař svobodník Mlejnek (Václav Vydra nejml.), či rozverný vojín Mengele (Michal Suchánek). Schizofrenní atmosféra doby je ve vzdušné nadsázce cynismu života přes vzepjetí absurdit vykreslena citlivě a vkusně. Baví, rozesmává, je jiskřičkou naděje a nádechem osvobozujícího uvolnění.

    • 17.11.2017  19:18
    Rin Tin Tin (2007)
    **

    Rin Tin Tin je průměrným filmem rodinného žánru. Roztomilý a inteligentní domácí mazlíček na vlně nadhledu zaujme a znehybní především děti. Zjednodušené charakterové typy zvýrazňují nadsázku, která se shlédla v grotesce a stavy celoplošné zkázy hrubé síly jsou toho důkazem. Občas příběh zabrousí na vážnější strunu a s patetickou pietou glorifikuje psího hrdinu. Hlavní atrakcí humorně laděného rodinného filmu je německý ovčácký pes Rin Tin Tin. Trochu zklamání přinese zjištění, že neumí pilotovat letadlo, ale ani tak jeho kousky neurazí. Hlavní lidskou postavou je Lee Duncan (sympatický Tyler Jensen), nálezce nevšední psí školky a příkladný americký pilot jde hrdinným způsobem vpřed, jako důkaz americké udatnosti, odvahy, šlechetnosti a úspěchu. Věrným soudruhem v dobrém i zlém je Gaston (Gregory Gudgeon), francouzský výřečný mechanik s dobrým srdcem. Výraznou postavou je Nikolaus (Ben Cross), německý válečný zajatec a symbol lidskosti, překonávající vnucovanou národnostní nenávist. Zlo je vykresleno v karikaturách amerického vojenského kuchaře Johnsona (Steven O'Donnell), lakotného a prodejného sadisty, a nenávistného amerického majora Snickense (William Hope) s hystericky závistivou snahou o pokoření hrdiny. Účinek zvířecího hrdiny zvyšuje vždy přítomnost dítěte, a proto je zde Jacques (Ivan Rankov), tiše snášející kuchařovu krutovládu. Z dalších rolí: přívětivý a vstřícný americký kapitán Sandman (Todd Jensen), laskavý americký poručík Bryant (Ian Porter), vděčný a lidský americký generál (Garrick Hagon), nenasytně spekulující francouzský kupec Henri (Velizar Binev), či naštvaný Goliáš (Ljubo Ganev). Psí hrdina, groteska a nadsázka je vhodná kombinace k odreagování bez nutnosti přemýšlení. A vzpomínku brzy zanese prach zapomnění.

    • 17.11.2017  05:22

    Tak dlouho se chodí s šimpanzem pro vodu, až se i poslední zbytky vkusu utrhnou. Robert Vince se nikdy nepouští do neznámých oblastí a v různých obměnách pracuje se stejným motivem až do úplného vyčerpání. Svého a především diváků. Je to ustrašená sázka na jistotu, nebo nedostatek tvůrčí invence? Ať je to jakkoli, zařadil se jeho film "MXŠ: Mimořádně extrémní špión" mezi ty rodinné filmové výtvory, nad kterými nemusíme vůbec přemýšlet, děti se zabaví a po konci lze bez bolení hlavy na vše v uklidnění zapomenout. Minkey nedopatřením řádí v nadsázce pitomostí a s bezelstnou samozřejmostí se stává tahounem nezávazných špionážních hrátek. Vedle nezvyklé cirkusové atrakce je hlavní postavou školní dítko Amelia Muggins (Emma Roberts), nepřirozeně inteligentní děvčátko s vědeckými ambicemi, které mohou svět spasit, či zahubit. Hlavní dospěláckou postavou je Mike Muggins (Chris Potter), Ameliin otec a bývalý tajný agent, který je shodou okolností vtažen zpět do nebezpečné dobrodružné hry. Důležitou postavou je uznávaný vědec dr. Farley (Richard Kind), ctižádostivý a všehoschopný při dokončování vlastní vize budoucnosti a potvrzení vlastního výsostného postavení. To pojetí rve vlasy a u dětí snad nalezne větší pochopení. Výraznou postavou je Hugo (Michael Bailey Smith), Farleyův pohůnek s býčí šíjí, tupou zatvrzelostí a zapálenou oddaností. Hlavní ženskou postavou je dr. Amour (šarmantní Musetta Vander). Tato Farleyova spolupracovnice a Ameliin vzor je především křehkou okrasou filmu. Z dalších rolí: Mikova věrná sekretářka Edith (Debra Jo Rupp), vůdce chrámových japonských nindžů Kiro (Pat Morita), či extravagantní podpůrné cirkusové uskupení ve složení Lightning - Blesk (Troy Yorke), bowlingová koule Betty (Kathryn Kirkpatrick), akrobat Fly (Guillaume Lemay-Thivierge) a silák Melmar (Taras Kostyuk). Pro dospělé jedince se film jeví přihlouple, malé děti budou nadšeni. Víc od toho může čekat snad jen nesvéprávný jedinec.

    • 17.11.2017  02:58
    Beethoven 5 (2003)
    *

    Film Beethoven 5 se snaží vydolovat zbytky své zaprášené slávy a opakovaně přežvýkává zavedenou spotřební značku. A podle toho také vypadá. Uslintaný bernardýn, umanutá snaha o extravagantní chování všech postav, naivně krkolomná zápletka a bídně vedený příběh jen někdy přinese úsměv do tváře. Většina předem natěšených diváků, očekávajících závan prvního milovaného filmu, se zlostí třesou, přestože víceméně dostanou to, co chtěli a vyžadují. Nejlepší přítel člověka dokáže upoutat pozornost malých dětí, speciálně pro dospělé je určeno několik výroků. Pokud pomineme slintajícího chlupatého všežravce, je hlavní postavou rodinného příběhu malá Sara Newton (Daveigh Chase), školačka na prázdninovém pobytu u svého strýčka na malém městečku. Jak to bývá, jsou její počáteční rozpaky a zklamání vystřídány nadšením z odhalování tajuplností nového, a lehce nebezpečného, dobrodružství. Dětské zastoupení doplňuje místní chlapec Garret (Sammy Kahn), vždy ochotný kamarád Sářina strýčka. Hlavní mužskou postavou je Freddy Kablinski (Dave Thomas), lehkomyslný a duchaplný Sářin strýc. S nestresovou pracovní morálkou a s romantickými rozpaky se vydává po stopách nejdráždivějšího tajemství kraje. Hlavní ženskou postavou je Julie Dempsey (šarmantní Faith Ford), svědomitá místní šerifka s nárůstem krocení všeobecné zběsilosti při honbě za pokladem. Z dalších rolí: starý knihovník a strážce dávného tajemství John Giles alias Selig (Tom Poston), stará a bláznivá kořenářka Cora Wilkens (Katherine Helmond), ostražitá prodavačka a majitelka koketního psíka Evie King (Kathy Griffin), úlisný starosta Harold Hurman (John Larroquette), vášnivý hráč a neúspěšný obchodník Owen Tuttle (Clint Howard), xenofobní Vaughn Cartur (Richard Riehle), či lupičský pár minulosti Moe (Rodman Flender) a Rita (Tina Illman) Seligovi. Je to více blbost, než osvěžující komedie. Přemýšlení je naprosto nevhodné, občas je příjemnější oči přivírat a ono to nějak s tím chlupatým monstrem a se vším ostatním dopadne.

    • 17.11.2017  00:41

    Robert Vince je filmovým tvůrcem odlehčených filmů pro děti. Jeho režijní prvotina "VIP: Velmi inteligentní primát" sází na roztomilost zvířátek a nadnesenou karikaturu dospělých postav. I když šimpanz bez mrknutí oka dokáže utrhnout člověku ruku, je kombinace zvířecí roztomilosti a výjimečné chytrosti dostačujícím prostředím k odreagování šedé kůry mozkové za nevlídných podzimních podvečerů. Hokej je kanadským národním sportem a talentovaný primát na bruslích dokáže do poloprázdného hlediště nalákat rozšiřující se zástupy zvědavců. Nadsázka je dominující, tón je laskavý, zápletky jsou jednoduché a rozdělení dobra se zlem v rámci nenásilné výchovy je lehce rozpoznatelné. Hlavní postavou rodinného filmu je opičák Jack, neuvěřitelně inteligentní bonobo, který s přirozenou nenuceností zvládá lidskou komunikaci i všemožné lidské dovednosti. A o hokej jde především. Hlavní lidskou postavou je středoškolák Steven Westover (Kevin Zegers), nadaný hokejista podprůměrného dorosteneckého hokejového klubu. Hlavní dívčí postavou je Stevenova mladší sestra Tara (Jamie Renée Smith), osamělá hluchoněmá dívka, pro niž se znenadání objevivší se opičák stává jediným upřímným kamarádem. Výraznou postavou je Darren (Russell Ferrier), dobrácký univerzitní údržbář a láskyplný Jackův pečovatel. Hlavním padouchem je žárlivý oponent šimpanzího výzkumu dr. Peabody (Oliver Muirhead), karikaturně snadno identifikovatelné zlo. Z dalších rolí: univerzitní profesor a vedoucí šimpanzího výzkumu dr. Kendall (Lomax Study), překvapená maminka sourozenců Susie Westover (Ingrid Tesch), pozorný a chápavý otec sourozenců Mark Westover (Philip Granger), osobitě lehkomyslný hokejový trenér Marlow (Rick Ducommun), nezdolný varhaník (David Lewis), či Stevenovi hokejoví spoluhráči Pete (Aaron Smolinski), Moose (Shane Vajda), Larry (Trevor Roberts), Magoo (Ray Galletti), Waterboy (Myles Ferguson) a Einsteen (Stanley Katz). Je to jen blbůstka pro nejmenší. pro větší může posloužit jakou spásný klystýr unavených mozkových buněk. Přemýšlení není vhodně a nejen chlupatá opice dokáže způsobit lokální pozdvižení.

    • 14.11.2017  18:35

    Říjnové nebe je standardní komerční filmový produkt americké výroby. Všemi možnými prostředky nevybíravě útočí na citovou strunu svou dojímavostí. Hrdě vlastenecký ideál je v soudržné pevnosti, a jedinou vážnější překážkou na cestě za americkým snem je oboustranné nepochopení ve vztahu příkladně čestného otce a ctižádostivého dospívajícího syna. Všechny "překážky" jsou s chladnokrevnou vypočítavostí uměle kladeny na cestu za snem ke zvýšení soucitného dojímání koncovým spotřebitelem. Manipulativní citové vydírání je podpořeno podbízivě majestátním patosem ve stereotypu gest a detailů. Hlavní pozornost na sebe strhává nastolená nálada, nikoli postava, či příběh. Cesta za snem v trpělivosti i touze po nových poznatcích a vyšších metách je příkladnou, pochopitelně. Na druhou stranu bez důkladně nastrojené nálady s nestřídmou špetkou dravého amerického vlastenectví by samotný příběh nezaujal. V sebestředném patosu přehnaného velikášství, který sám na sebe pohlíží s obdivem, a v nestydatě nátlakovém způsobu citového vydírání nenalézám zálibu a bez uzardění nad konzumní přízemností ohrnuji nos. Hlavní postavou patetické ódy je středoškolák Homer Hickam (zajímavý Jake Gyllenhaal). Jeho prvotním cílem je útěk z nepříliš lákavé budoucnosti rodného městečka a zvykové tradice. Vidina bezútěšnosti je tím nejsilnějším hnacím motorem na cestě za vlastní lepší budoucnosti ve znamení prosperity, blahobytu a finančního zabezpečení. A jak to lze v hrdosti arogance vše načechraně podat! Důležitou postavou je Homerův otec John Hickam (sympatický Chris Cooper), vzor poctivého a čestného člověka, který jde sám příkladem vpřed. Názorový střet je způsoben pragmatickým zvážením možností a tvrdohlavým přesvědčením o své vlastní pravdě. Výraznou postavou je Homerův spolužák Quentin Wilson (Chris Owen), svědomitý žák a klíčník k otevření brány nových možností. Hlavní ženskou postavou je středoškolská učitelka Freida J. Riley (šarmantní Laura Dern), která i přes svou soukromou tragédii povzbuzuje naději a odhodlání s překonáváním osobních omezeních. Výraznější postavou je také Homerova matka Elsie Hickam (zajímavá Natalie Canerday), jediná opora úzkého rodinného kruhu. Z dalších rolí: další členové raketových nadšenců Roy Lee Cooke (William Lee Scott) a Sherman O'Dell (Chad Lindberg), první podporovatel a ochotný pomocník mladíků Leon Bolden (Randy Stripling), autoritářský ředitel školy Turner (zajímavý Chris Ellis), laskavý svářeč a horník Ike Bykovsky (Elya Baskin), Homerův prostodušší bratr Jim Hickam (Scott Thomas), Royův nevlastní otec a opilec Vernon (Mark Jeffrey Miller), pohledné spolužákyně Dorothy Platt (Courtney Cole-Fendley) a Valentine Carmina (Kaili Hollister), či ikona Wernher von Braun (Joe Digaetano). Fanoušci standardizované americké filmové produkce budou nadšeni a uchváceni. Ať si film následně označují jako cituplný, pravdivý, strhující, či výborný. Vykonstruovaný a vypočítavý patos není nic pro mne!

    • 12.11.2017  20:01
    Marco Polo (1998)
    *

    Tento film si jméno Marco Polo jen vypůjčil, aby ho pro své potřeby přetvořil k obrazu svému. Snad by šlo použít i výraz zneužil. Nejde o historii, ani o životopis. Jde o akční podívanou v dobrodružném hávu prehistorických Conanů, rytířské udatnosti a urputných bojových stylů. Jde o béčkovou záležitost a já nejsem jejím příznivcem. Hlavní postavou dobrodružné pouti za spravedlností je Marco Polo (Don Diamont), hrdina bez bázně a hany. Hájí své zájmy i zájmy ušlechtilejších utlačovaných s neohroženou odhodlaností. Je to dobře rostlý atlet s ráznou pěstí, silným kopem, ovládá zbraně, je čestný, galantní a všelijaké další zdravé a kladné charakterové vlastnosti ho zdobí. Jeho cesta je bojem dobra se zlem, přičemž podoba zla získává postupem času hrozivějších a děsuplnějších rozměrů. A Marco Polo je vyvolený rek! Moudrým mentorem je svérázný kapitán Cornelius Donovan (Oliver Reed). Nejhrozivějším představitelem zla je Beelzebub (Jack Palance), všehoschopný uchvatitel arménského trůnu. Bezcharakterním protivníkem je také Ali Ben Hassad (John Hallam), nenasytný a nevyzpytatelný obchodní partner rodiny. Hlavní ženskou postavou je atraktivní arménská princezna Marita (Lara Bobroff) v nedobrovolném sevření Beelzebubova uchvatitelského řádění. Z dalších rolí: Aliho znepokojený a ostražitý sluha a později Marcův roztržitý společník Youssef (Cas Anvar), Marcův mladší a nadšeně pomáhající bratr Nicolo (Jeff Saumier), nespravedlnost na blízkovýchodních cestách potírající řádový velmistr (Gareth Hunt), nejzuřivější z Beelzebubových poskoků (Gavin Abbott), princeznina pohledná společnice Sylvia (Lyudmilla Brusencova), stařičký nemohoucí arménský král (Graham Stark), či vypočítavá Jasmine (Julia Volčkova). Je to béčková akčně-dobrodružná zábava, o nic více nejde.

    • 12.11.2017  18:36

    Lassie se vrací je nostalgickou vzpomínkou a dlouhověkou klasikou žánru rodinného filmu. Příběh je prostý a účinný svým chytře rozehraným emočním naléháním. Bezelstnost evokuje sentimentální vzpomínku na bezstarostné dětství, k čemuž přispívá i přímočarost vykreslení lidských charakterů. Zvířátka rozněžní lidské duše mnohem více, než lidská dramata. Navíc, věrnost a oddanost takového ražení je možná pouze u zvířat. Sociálně-ekonomická tíživost je připomenuta, ale nešťourá se v chudobě, ukazuje se soudržnost, víra a naděje. A sladký konec je odměnou pro fanoušky rodinného filmu se zvířátky. Hlavní postavou je geniálně inteligentní kolie Lassie (Pal) se svojí odyseou dobrodružství, útrap a naděje. Stále vpřed za svým cílem všemu navzdory. Jednoduché, působivé v majestátních obrazech pastelového patosu i v rozmáchlých panoramatech. Hlavní lidskou postavou je Joe Carraclough (příjemný Roddy McDowall), školák prostých a zdravě poctivých poměrů. Nejlepší přítel chlupatého miláčka začíná poznávat i odvrácenější podobu života. Hlavní mužskou postavou je Sam Carraclough (sympatický Donald Crisp), Joeův nezaměstnaný a hrdý otec. Hlavní ženskou postavou je Joeova maminka (sympatická Elsa Lanchester), starostlivá a milující bytost. Výraznější postavou je Rowlie (zajímavý Edmund Gwenn), veselý obchodní cestující s dobráckým srdcem doprovází chundelatého mazlíka na části dobrodružné pouti. Taková malá škola života. Největším padouchem je povýšený Hynes (J. Pat O'Malley), vévodův hlavní opatrovatel psince. Ale i jeho padoušství není životu nebezpečné, jen urážlivé. Z dalších rolí: urozený a bohatý chovatel psů vévoda z Rudlingu (Nigel Bruce), jeho malá a upřímná vnučka Priscilla (roztomilá Elizabeth Taylor), laskavá a zachraňující stařenka Dally (příjemná Dame May Whitty), či její pomáhající starý manžel Daniel Fadden (příjemný Ben Webster). Lassie rozněžňuje divácká nitra svým sentimentem a útrapou roztomilosti. Zjednodušené, účinné ve svém určení.

    • 11.11.2017  06:15

    Copak je to za vojáka..., i mne tato svižná filmová komedie ve své době uchvátila. S třicetiletým odstupem vnímám jeho nedostatky. A zanechává jistý pocit zklamání. Příběh v podstatě neexistuje, vše se ve zrychleném tempu žene v dychtivosti vpřed ve jménu akce a zodpovědnosti. Romantická linie je hloupá, což zdrženlivost sukničkáře posouvá až do nepřirozeně strojené roviny. Naštěstí zůstal humor, ztřeštěný nadhled, radost ze života a několik úchvatných hereckých etud. Hlavní postavou odlehčené filmové komedie je výsadkářský svobodník Milan Kouba (velmi dobrý Jiří Langmajer), novodobý bohatýr socialistické společnosti. Životem se především baví, k výsostnému postavení mu slouží vojenské dovednosti a nebývalá schopnost přizpůsobivosti. Jen ukončení volnomyšlenkářského záletníka je jaksi nedomrlé a odbyté. Protihráčem je Koubův nadřízený kapitán Tůma (dobrý Karel Roden) v hysterické obraně vlastní profesní vážnosti i nejužšího rodinného kruhu. Pes, který štěká, nikdy nekouše. Hlavní ženskou postavou je Vlasta (zajímavá Veronika Gajerová), Tůmova sestra a poštovní úřednice, uchvácená výmluvným svůdníkem. Výraznou postavou je major Průcha (velmi zajímavý Vítězslav Jandák), velitel praporu, který jen s velkým sebezapřením snáší porážky při profesním soupeření. Z Koubových spolubojovníků: u prasat schovaný vojín Jiří Šlapetka (sympatický Pavel Hejlík), po autech létající vojín František Jirsa (Tomáš Valík), zdatně plavající vojín Štěpán Tekely (Václav Čížkovský), vášnivý řidič vojín Trůneček (Tomáš Karger) a svědomitý vedoucí skupiny četař Honza Dostál (Ivo Helikar). Z dalších rolí: bodrý náčelník Veřejné Bezpečnosti (Bronislav Poloczek), zmatená babička Evy (příjemná Miriam Hynková), Vlastina kamarádka Lenka (pohledná Vlasta Mészarosová), po něžnosti dychtivá stopařka (příjemná Ivana Vávrová), nespokojený vlakový průvodčí (zajímavý Mirko Musil), vychloubačný a neschopný vojín Kořínek (příjemný Michal Kocourek), či nenapravitelný vykradač chat (Svatopluk Schuller). Copak je to za vojáka...zuřivě vpřed, bez zbytečného otálení, zkratkovitě zůstává na místech akce, kašle na pevnou strukturu budování příběhu. A přece svým humorem i dnes pobaví. Dříve to byl fenomén, dnes pouze nenáročná oddychovka, s jejímž dávkováním by se měl mít divák na pozoru.

    • 11.11.2017  03:48

    Prázdniny pro psa dokazují neměnnou účinnost jednoduchého klaunského humoru s kopanci. Hlavním protagonistou není žádný herec, nýbrž neustálá destrukce. Co z toho, že má film slušné herecké obsazení, když nikdo nedostane potřebný prostor? Své drobné výchovné lekce nezdobí a bez fantazie jde přímo k jádru věci. Suchopárně, někdy obhrouble a častokrát nepřirozeně a odpudivě. Vládcem všehomíru je pohroma. Destrukce je všude, kam až oko dohlédne a sotva jedna vlna končí, další již začíná nabírat dech a rozvíjet se. Přídomek ztřeštěný, či bláznivý je pouze marnou snahou o vylepšení celkového obrazu. Režisérská nešikovnost, nezkušenost a bezradnost orámovaly nepřehlédnutelně celý rodinný film a v té změti se ztrácí i Holého jasná hvězda. Inu, co naplat, když se to líbí? Hlavní postavou prázdninového příběhu je malý Petr Mráz (příjemný Tomáš Holý). Mísí se v něm nesmělost se zvídavostí a klukovskou rivalitou. Dějové i myšlenkové pochody jsou nevyrovnané, ale to se, bohužel, týká všech bez výjimky. I ty neustálé ztráty psa nenaznačují mnoho tvůrčího důvtipu. Výraznější stopu zanechávají prarodiče Petra a dětinsky roztržitý dědeček Sláma (zajímavý Bohumil Vávra) se zásadově přísnou babičkou Slámovou (příjemná Věra Tichánková) jsou ve stálém názorovém střetu. Důstojnější roli mají rodiče, ale tatínek Milan (zajímavý Jiří Hrzán) s maminkou Jaruškou (dobrá Hana Maciuchová) nemají mnoho šancí na pozdvihnutí celkové úrovně. Karikatura místního padoucha, kterým je nenasytný a všehoschopný lakomec Pepa Plavec (velmi zajímavý Oldřich Navrátil) dokáže závan lehkého pobavení přinést. Notně k tomu přispívá Pepova naivní a hloupoučká žena Máňa (pozoruhodná Naďa Konvalinková). Z dětských rolí nejvíce zaujme škádlivý a panovačný vůdce dětské party Jarda (Pavel Stránský) a malá Milena (zajímavá Monika Kvasničková) s viditelnou sympatií pro pražského klučinu. Z dalších rolí: rázný družstevní řidič Vrabec alias Drtikol (zajímavý Vladimír Kratina), další členové dětské party Zdeněk (Roman Šmalcl) a Jirka (Jakub Heglas), Jaruščina kamarádka s danajským darem Alice Jirsová (příjemná Jana Břežková), škodolibá sousedka Krásová (Helena Růžičková), uštěpačný Plavcův švagr Rosťa (Vlastimil Venclík), či jeho manželka (Jitka Molavcová). Jednoduchost s násilnou destrukcí boduje, ale mě to nestačí a neshledávám na tomto filmu mnoho pozitiv.

    • 11.11.2017  01:33

    Vražda Ing. Čerta je odlehčeným ženským pohledem na partnerské vztahy. Ester Krumbachová se elegantním způsobem vypořádává s pohlavní rozdílností, se kterou se přistupuje k trvalejšímu i sezónnímu svazku. Úhel pohledu je čistě subjektivní, stylový i rozverný. Výtvarná stránka je základním kamenem, pečlivě se dohlíží na detaily i barevné ladění. Ryze komorní atmosféra vsází na protřelost a svéhlavou umanutost obou protagonistů. Vlastní zkušenosti se v hravém odstupu stávají soubojem a osobitou alegorií. Nikdo není trvalým vítězem, převahy jsou jen chvilkové a v poryvech větru se převaha střídavě naklání na obě strany. Řešení musí být konečné, byť výhra na Pyrrhův způsob se neobejde bez ztráty vlastních iluzí a představ. Vražda Ing. Čerta je rozkošné satirické filmové dílo a se vzletným důvtipem se vyrovnává s mužskými nešvary. Hlavní postavou rozšafné hříčky je Ona (dobrá Jiřina Bohdalová), osamělá žena s touhou po úplném partnerském soužití s toužebně očekávanou korunovací svatebním závojem. Strach z osamělosti a nenaplněnosti nedává mnoho možností na výběr. Tradiční forma vyvolává submisivitu a kýžený výsledek se přesto nedostavuje. Očekávaný ráj se mění v očistec a v rozčarování desiluse se hledá nouzový východ. Konečné vysvobození nemůže přinést očištění, ale jen umanutou pózu a stylovou povýšenost. Hlavní mužskou postavou je inženýr Bohouš Čert (vynikající Vladimír Menšík) ve stereotypní poloze převládajícího ženského pohledu na svůj obhroublejší protějšek. Nelze se divit, je pravdivější, než by se chtělo očekávat. Rozdílnosti v přijímání a dávání je již v samotném nazírání na svět. A očekávání nezáří upřímností ani z jedné strany. Z dalších rolí stojí za zmínku radící kartářka (příjemná Helena Růžičková) a nejlepší kamarádka Miriam (zajímavá Ljuba Hermanová). Vražda Ing. Čerta je svěží netradiční komedie. Dobírá si muže, pohrává si se vztahem, boří vzdušné zámky, rozsévá zklamání a zvyšuje dávky cynismu. Je to nadnesené, zábavné, stylové. Ester Krumbachová u mě stoupá vzhůru. Ladně a inspirativně.

    • 10.11.2017  06:39

    Hotel pro cizince je českou odezvou na francouzský vzor. A já osobně mám svérázné myšlenkové pochody ve velké oblibě. Je to pátrání po nejsoucím jsoucnu. Osobitý nadhled vytváří mnoho možností, několik proměnných a jediné možné řešení. Hotel pro cizince je hravou formou filozofie existencionalismu. Obě základní podstaty lidské duše se zdánlivě libovolně proplétají, aby celek i přes své hlasité odpovědi stále balamutil, pokoušel, znejistil a pobízel současně v každém okamžiku. Každý moment i záchvěv tváře současně je i není. Koneckonců, i jediná existencionální jistota, čili smrt, není setrvalým stavem. Opakuje se s neměnnou tradicí invenčního přístupu. A nutí nás do dalšího pátrání a hledání univerzálního klíče. Zároveň dokazujeme i popíráme. Hotel pro cizince je opravdovou tváří Světa i světa, lidumilnění je bláznovstvím, které se v existencionálních podmínkách vždy obrací v opačný směr a záchrana zdá se být nemožná. Romantismus v takovém prostředí vždy získá svůj osudový rozměr antické tragédie. Hotel pro cizince je jedinečnou společenskou satirou a bizarnost nevšedního dne triumfálně kráčí vpřed, neohlížejíc se na ztráty, pohoršení a poklesky. Hlavní postavou originálního výtvoru je básník Petr Hudec (velmi dobrý Petr Čepek). Neústupně, bláhově, nezkušeně a nevěřícně hledá svůj ideál romantické představy neopakovatelné velikosti života. Láska zdá se být blízko, sama se nabízí i vnucuje, a přesto se jí jen letmo dotkne a opět mu mizí v dalším temném zákoutí lidské mysli. Nechce se vzdát, a přesto je již předem poražen. Hlavní ženskou postavou je Veronika Pisingrová (pozoruhodná a šarmantní Táňa Fischerová), poetova neuchopitelná múza. Víceznačnost světice a animírky dráždí a rozpaluje psychickou odolnost básnického střeva. Kráčí naproti, a přesto pokaždé dorazí do jiného cíle. Výraznou postavou je madam Rosická (velmi zajímavá Marta Krásová), hledá svou spásu a oddává se svým ctihodným představám. Existencionální rozpolcenost dostává své plné tvary a zřetelné kontury. Také spisovatel Svatopluk Blech (velmi dobrý Vladimír Šmeral) je nepřehlédnutelný pro svou naléhavost a varovné hrozby soucitu. Nice jiného není dovoleno. Nejcyničtější postavou je hotelový recepční (skvělý Josef Somr), má pod kontrolou veškeré dění a se vším se dokáže bystře i neurvale vypořádat. Vše vzletného se stává podezřelým. Rozkošnou postavou je kaplan (velmi dobrý Evald Schorm) s klasicky nejednoznačnou existencionální podstatou křesťanského duchovního. Bez něj by obraz společnosti nikdy nebyl úplný. Z dalších rolí: prostoduchý podomek a milenec Kája (pozoruhodný Jiří Hrzán), bezstarostný správce hotelu (příjemný Jiří Pleskot), jeho manželka s neuhasitelným mileneckým toužením Marie (dobrá Jiřina Jirásková), Veroničin bratr a sebevědomý vrchní Vladimír (velmi dobrý Ladislav Mrkvička), hrdý číšník Jiří hrabě Glück (dobrý Jiří Kodet), snaživý pikolík Honzík (velmi zajímavý Jiří Menzel), bezelstně rozpolcený kuchař Hynek (vynikající Jan Libíček), Veroničin nevlastní bratr a největší láska Otomar (pozoruhodný Waldemar Matuška), rozverná pokojská Růžena (příjemná Evelyna Steimarová), či hřejivý vypravěčův hlas (Jan Kačer). Hotel pro cizince je existencionalismus v nejčistší podobě. Hravé, pokoušející, výstižné. Obraz společnosti je sice deformován optikou pohledu, přesto je to nejskutečnější podoba života a civilizovaně přízemního soužití. V přetvářce a mamonu. Och, i když jsem v menšině, musím zvolat: BRAVO!

<< předchozí 1 2 3 4 17 33 49 65
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace