tomtomtoma

Přepsáno v lednu 2019. Ďáblovo oko je příjemně osvěžující komedie s nadhledem ironického filozofování existencialismu a erotického chvění lidské touhy a chtíče. Působivé obrazové výjevy upřednostňují detail i prostor, pohrávají si s pohotovostí, rozverně laškují a rozhazují důvtip sarkasmu kolem dokola. Nevinnost je lákavý symbol pokušení, rozkoš je předností i cílem, cynismus se sráží s bezstarostnou důvěřivostí a každý dosáhne na své drobné vítězství. Hlavní postavou mužného sebevědomí je Don Juan (vynikající Jarl Kulle), narcis, pohrdající vším, i sám sebou. Jeho poslání je rutinou i zpestřením všednosti, přesto je zaskočen odezvou. A přezíravý cynik je odměněn v nebeském opojení nejbolestivější mukou. Hlavní ženskou postavou je Britt-Marie (velmi zajímavá Bibi Andersson), v koketním ochutnávání života svou nevinnou smyslností bezelstně provokující zasnoubená dcera faráře. Nečekaně naráží na číhající nebezpečí erotického jiskření a třepotá se ve svém dozrávání. Nejmocnější postavou je Satan (sebejistě důstojný Stig Järrel), rozvíjí své plány k podpoře vylepšení vlastního zdravotního stavu. Satan je voyeurem dekadentního uspokojení i jeho největším šiřitelem a podporovatelem. Nejbezstarostnější postavou je otec Britt-Marie (sympatický Nils Poppe), důvěřivý optimista s dětinsky křehkou duší. A kdo by nechtěl mít svého čerta uzamčeného v skříni? Výraznou postavou je Renata (příjemná Gertrud Fridh), nudící se farářova manželka. Pokušení se vrhne na její klín bez varování, lítost není na místě, protože k dozrání duše vedou různé formy sebepoznání. Prostor dostává také Pablo (neodbytně šarmantní Sture Lagerwall), věrný sluha Dona Juana. Jeho cílem je chvilkové osvobození se z věčné prázdnoty pekelného trestu. Bolest je mu milosrdně odebrána v teple rozechvělého objetí. Nezanedbatelnou postavou je strážný čert (velmi zajímavý Ragnar Arvedson), hlídací pes cesty i úspěchu Juanovy mise pekla. Je oddaný rozkazům vladaře a neodbytný v postoji ke ve své roli a schopnostech. Z dalších rolí: Satanovi nejbližší rádci zvrhlosti hrabě Armand de Rochefoucauld (příjemný Georg Funkquist) a markýz Giuseppe Maria de Macopanza (příjemný Gunnar Sjöberg), pragmaticky cílevědomý a mladicky povýšený Britt-Mariin snoubenec Jonas (Axel Düberg), součást trestu Dona Juana a jeho nenaplněnost chtíče (Kristina Adolphson), pekelný specialista na odposlechy (Allan Edwall), či průvodce rozvernou inscenací (Gunnar Björnstrand). Ďáblovo oko nenabízí senzaci, jen si hraje s lehkostí rozveseleného přijímání života existenciálního vyznání. Vysmívá se symbolům hodnot, provokuje a neúnavně tančí ve smyslnosti okamžiku. Příjemné, svěží, vynalézavé.

Dákové jsou rumunskou expresí romantizovaného patriotismu. Stranický ideál doby naplnil Sergiu Nicolaescu svědomitě a vítězí za vlast, za národ i za stranu. Dácký národ je sice mírumilovný, ale také připraven odhodlaně bránit svou výsostnou svobodu vlastním tělem, elita skládá nejintimnější oběti a pod moudrým panovníkem země jen vzkvétá. Sergiu Nicolaescu vychází z historických dat a slouží vlasti a romantickým představám nevinnosti, svoji prvotinu v hraném filmu ctižádostivě opatřil opulentní výpravou, choreografie je heroická, a svým průběhem se příběh nikterak neodchyluje od jiných filmových národních eposů. Dákové: muži jsou udatní, ženy lepé, komunitní soužití soudržné, epické kroky nepřekvapí a vlastně vše splní to, co od žánru filmový divák víceméně očekává. Tím romantickým hrdinou ve vlastenecké filmové písni je Septimius Severus (příjemný Pierre Brice s hlasem Iona Besoiua), schopný římský generál a morální idealista. Překvapující zjištění je pozdější skvostnou příležitostí k vlastenecké orgii, pak se dokonce objeví láska a mužné hrdinství. Vzorovým vladařem svobodného národa je Decebalus (sympatický Amza Pellea s hlasem Emanoila Petruța), největší, ale také i poslední, král Dáků. Vskutku ojediněle moudrý vůdce nezávislého národa! Hlavní ženskou postavou je Meda (příjemná Marie-José Nat s hlasem Leopoldiny Bălănuță), Decebalova dcerka a křehký půvab karpatských dolin i hor. Zdravé jádro dáckého národa. Výraznou postavou je Cornelius Fuscus (příjemný Georges Marchal s hlasem Gheorghe Dinicăa), římský generál a hlavní dobyvatel dáckého území a šlachovitý mužík s těmi nejvyššími osobními ambicemi v hlaholu slávy. Výraznější postavou je také Domitian (zajímavý György Kovács s hlasem Fory Etterleho), římský císař, obezřetný, poživačný a škodolibě hravý. Z dalších rolí: Decebalův synek a vskutku vzorná junácká budoucnost národa Cotyso (Alexandru Herescu s hlasem Itefana Iordacheho), římský senátor, zvláštní vyjednavač a Severův otec Attius (Geo Barton), svatých tradic i svátostí dbalý dácký velekněz (Emil Botta), přední dácký vojenský velitel Olupera (Mircea Albulescu), či Attiův vrah Remaxos (Septimiu Sever). Film Dákové je vlasteneckým romantismem. Rumunský historický epos snad potěší všechny příznivce žánru.

Dáma bez kamélií, to je filmový svět bez sentimentu. Michelangelo Antonioni si vyskočil z barokního slohu v hlavní proud dynamického pohybu, přiblížil se niterným pocitům i jízlivé sebekritice filmového prostředí. Enzo Serafin předkládá obrazy, vášeň a intimní potřeby. Parafráze názvu románu Alexandra mladšího nabízí romantický idealismus a Antonioni vrtošivě s ní obhlíží vztahy, iluze, kompromisy, tiché dohody, majetnictví, osamělost i odcizení, Antonioni natočil báseň o vystřízlivění z chvění. Hlavní postavou režisérova počátku poezie niterného rozechvění je Clara Manni (příjemná Lucia Bosé s hlasem Andreiny Pagnani), mladá filmová herečka na počátku hvězdné kariéry. Mladistvá nevinnost, skromnější původ, a mužská dominance, vlastní ctižádost, naivní romantismus. Krutější procitnutí do přízemnější skutečnosti reality a do nevyváženosti vztahů má jízlivé poznámky i k vlastní profesní tradici světa filmu. Prvním mužem děje je Gianni Franchi (zajímavý Andrea Checchi), filmový producent v zásadním konfliktu majetnické lásky a komerčních potřeb filmového trhu. Pud lační tělesnou přitažlivostí. Druhým mužem v žádostivosti je Bernardo 'Nardo' Rusconi (příjemný Ivan Desny s hlasem Emilia Cigoliho), konzul v povznesené náladě erotického požívání života. Tiché dohody ctihodného uspořádání společnosti, a konec iluzím. Třetím mužem filmu je Ercole 'Ercolino' Borra (zajímavý Gino Cervi), pragmatičtější filmový producent bez intimního zájmu a Gianniův spolupracovník. Trocha lidskosti v neústupnosti potřeb. Z dalších rolí: laskavý zkušený herec Lodi (Alain Cuny s hlasem Gualtiera De Angelise), žárlivě odložená bývalá Gianniho milenka Simonetta Rota (Monica Clay s hlasem Clelie Bernacchi), sňatkem s filmovým producentem natěšení rodičové Clary (Anna Carena a Vittorio Manfrino), zkušený filmový režisér Franco Albonetti (Enrico Glori), či obligátně ironicky nedůvěřivý filmový scénárista Nelli (Nino Dal Fabbro s hlasem Giuseppe Rinaldiho). Dáma bez kamélií je opomíjeným filmem Michelangela Antonioniho, sice později dosáhl uměleckého vrcholu, ale právě zde začal modelovat své básně niterného rozechvění v přízemnosti konzumování partnerských vztahů a ztráty iluzí. Poutavá estetika a veršování.

Dáma na kolejích není udělaná ve výrazném stylovém hávu Starců na chmelu, přesto dokáže zaujmout a pobavit svojí nadsázkou v souboji pohlaví. Herecké výkony zahřejí svou přirozeností a rozpustilostí, se kterou vybrušují celkové působení do nezávazně vážného tónu roztržitého komediálního díla, které si škodolibě dobírá a marnivě trestá zažitou genderovou nerovnost. Zločin a trest nevěrného socialistického muže tne do živého, zaraženě se ušklíbne a vyměří cynickou odplatu emancipačního snažení. Je sice pravda, že film občas vráží facku i sám sobě, ale vše je jen nadsázka a rozverně baví i svou zuřivostí. Hlavní postavou muzikálové komedie je pracující žena Marie Kučerová (velmi zajímavá Jiřina Bohdalová). I řidička tramvaje může ochutnat velikost a tragédii lásky. Nejsilnějším impulsem je trest za každou cenu, z principu a jako výstraha opačnému pohlaví. Hlavní mužskou postavou je Mariin manžel a nákupčí Chirany Václav Kučera (dobrý Radoslav Brzobohatý), který bezradně přešlapuje v genderovém předsudku a k upřímné snaze o nápravu se propracovává tvrdě a pracně, navzdory všemu a všem. Důležitou postavou je podváděný Bedřich Vimr (dobrý František Peterka), boxerský šampion, který se bezelstně a neohrabaně pokouší dobrat svého štěstí. Poslední výraznou postavou je Bedřichova manželka Kateřina (zajímavá Libuše Geprtová) v bezradnosti ze skutků, pohybu a stavu věcí. Z dalších rolí: po smířlivosti marně volající tramvajový průvodčí Marek (Stanislav Fišer), jeho nespokojená žena Božka (Eva Svobodová), úslužný vedoucí módního domu (Otto Budín), překvapený ředitel dopravního podniku (František Hanus), nesmělý a žádostivý mladík z Liberce (Aleš Košnar), nesmlouvavý mravnostní policista v civilu (Milan Mach), zaskočený kapitán Veřejné Bezpečnosti (Karel Pavlík), či rozhlasový reportér boxerského velefinále (Miloslav Holman). Hudební střední proud a špatně zpívající představitelka hlavní role nemusí sednout každému, ale i tak film nabízí dostatek rozverně jízlivé zábavy.

Přepsáno v říjnu 2019. Dáma z Paříže byla prvním filmovým počinem Charlieho Chaplina pro filmovou společnost United Artists, kterou sám spoluzakládal o čtyři roky předtím. Cirkusový klaun odhalil svou smutnější část vnitřního světa a zpívá o lidském trápení a smutku. Klaunské skotačení se omezilo na působivou choreografickou souhru pohybu masy davu v jejím celku, ironie si pohrává se souvislostí a jde vstříc náhodě i melodramatu intimní bolesti. Cynický osud znesvěcuje závrať z romantického idealismu, přesto cirkusový klaun neztrácí naději v lásku a jen dokonané niterné naplnění se může uvolněně radovat ze života. Úhlavním nepřítelem otevřenosti intimních krajin je úzkostlivé maloměšťácké lpění na společenské úctě, puritánstvím se brání rodinná čest, všechny možnosti negativních dopadů společenského skandálu musí být bezodkladně odstraněny bez známek slitování a bez náznaku kompromisů. Hlavní postavou melodramatické písně cirkusového klauna je Marie St. Clair (příjemná Edna Purviance), mladá dívka skromnějších poměrů francouzského venkova. Bigotní poměry ve společenských vazbách krutě trestají každé pochybení a mladické ideály omamných romantických představ jsou díky nedorozumění, momentálnímu černému mraku pocitu marnosti a jízlivé náhodě rozervány na malé kousíčky. Ze zbytků je utkána nová osoba, která se noblesně drží na vrcholu pohodlí a společenské prestiže, přesto k naplnění stále něco schází. Nejutrápenější postavou je Jean Millet (sympatický Carl Miller), mladý nadějný malíř a Mariina mladická romantická láska. Cynismus života a vlastní slabošství před matčiným emotivním nátlakem ovšem stojí proti němu samému a výhružně cení zuby. Umělcova duše se skládá z křehkých materiálů a vlastní pochybení je nejpalčivější niternou bolestí lidského smutku. Šarmantní postavou je Pierre Revel (velmi zajímavý Adolphe Menjou), nejžádanější pařížský svobodný mládenec z velmi dobrých poměrů. Společenská prestiž je zavazující i pro způsob života, bezstarostně si užívá všech jeho pochutin, přesto nepodléhá předsudkům a nic si nevymáhá. Výraznější postavou je také Jeanova matka (zajímavá Lydia Knott), vydírající emočně svého syna, dělit se o něj není nikomu povoleno a rodinná čistota je nejdůležitější hodnotou. Z dalších rolí: Mariin neoblomně puritánský otčím (Clarence Geldart), Jeanův nekompromisně přísný otec (Charles K. French), Mariina nejlepší pařížská kamarádka Fifi (Betty Morrissey), měně upřímná Mariina pařížská kamarádka Paulette (Malvina Polo), Revelův spolehlivý sluha (Harry Northrup), profesionálně mlčící masérka (Nellie Bly Baker), či vrchní číšník pařížskou smetánkou oblíbené restaurace (Henry Bergman). Dáma z Paříže má v klaunově posmutnělé písni i satirizující noty a výraz, přesto naději, hravost a radost ze života neztrácí. Je to zajímavý melodramatický skutek cirkusového klauna.

Naivnější a komplikovanější díla aby člověk vytrvale hledal! Danielle Steel nezklamala svým světem. Vyprávěný příběh je přesycen životy úspěšných celebrit. Tři muži a tři ženy se skrytými tajnostmi a trápením, které odebírá životní chuť i smysl. Jak prostě a zběsile se vše prostírá dle brakové spisovatelky! Zvláštní to úlitba, když veškeré a velkolepé tahy života se prožívají pouze přes knihy a televizní obrazovky! Tři generace, trojí romance a mámivý život hvězd je rozerváván těžkými ranami osudu, což si hospodyňky ve své maloměšťácké představě morálky sami nemohou dovolit. Hlavní postavou příběhu je seriózní televizní producent Mel Wexler (Christopher Plummer) s probudivší se mízou a chutí do partnerského soužití. Hlavní ženskou postavou je postarší herecká hvězda Sabina Quarles (Stephanie Beacham) s pečlivě ukrývanou osobní tragédií. Střední generaci zastupuje charakterní herec Zack Taylor (Gary Collins), slabomyslný prosťáček praktických kroků i velkodušný a chápavý společník. A zkušená seriálová herečka Jane Adams (Linda Purl) s trýznivým manželským životem. Z nejmladší generace je zde důvěřivý a progresivní talent Bill Warwick (Ben Browder) a atraktivní Gaby Smith (Josie Bissett) z prominentní rodiny. Všichni bez výjimky mlží o svých slabostech a strastech, aby se vše mávnutím kouzelným proutkem přeměnilo ve šťastný, úspěšný a harmonický život. Jak sladké! Jak dojemné! Jak prostoduché! Z dalších rolí: Janin tyranský manžel Dan (John Bennett Perry), jejich zmanipulovaná dospívající dcera Alexa (Nicole Eggert), Billiho slabošská a zatracená manželka Sandy (Brenda Bakke), Billiho úzkostlivý agent Harry Pizer (Lenny Wolpe), či vykutálená majitelka hotelu Darlene Hooper (O-Lan Jones) se stejně vykutálenou dcerkou Dove (Heather Haase). Nehledě na výtky a rozhořčení, má tento pokleslý žánr své stálé a nezastupitelné místo v kulturním osvěžování obyčejných životů. Melodramatická existence vládne smetánce společenského prostředí uctívané spisovatelky Danielle Fernandes Dominique Schuelein-Steel.

Upraveno v říjnu 2020. Film Danny Rose z Broadwaye je laskavě zlomyslnou anekdotou energického klauna, uprostřed ní s rošťáckou duchaplností přizpůsobuje nostalgickou vzpomínku na vlastní začátky komika svému neposednému naturelu. Nepolapitelné kouzlo absurdního okamžiku je předmětem vášně i ústředním motivem sarkastického nadhledu v dynamice pohybu. Vděčnost ve tvrdším světě šoubyznysu je prchlivě prchavou hodnotou, osobní úspěch nepřeje sentimentu ani ve výhružkách mafiánské vendety italsky rozmáchlé teatrálnosti. Klaun si nezbedně skotačí přes lučiny, tovární průdušnice a kabaretní jeviště v nakažlivé dychtivosti, a raději nepřemýšlí o vlastní osamělosti trudnomyslné duše. Kameraman Gordon Willis zkušeně kreslí nezbednou náladu a juchání, překrývající tím křehký smutek vnitřního světa. Klaunovým prostředkem nezbednosti je Danny Rose (velmi dobrý Woody Allen), obětavý manažer nevděčných komiků a neúspěšných kabaretních aktérů. Vydává se ze všech svých sil, aby častěji zažíval zklamání než poděkování. Přesto někde také číhá neočekávaná odměna, jíž se říká láska. Hlavní ženskou postavou je Tina Vitale (pozoruhodná Mia Farrow), rázovitě vášnivá interiérová designérka a atraktivní vdova nesmlouvavého gangstera. Šarm bezprostřední prchlivosti ve vření temperamentu přitahuje mužskou pozornost a lehkomyslnost si stylově pohrává s absurditou i nitrem. Důležitou postavou je Lou Canova (zajímavý Nick Apollo Forte), zpěvák nostalgické nálady při opětovném vzestupu druhého kariérního dechu. Bezstarostnost si nikdy nedělá starosti a užívá si rozkoše života. Z dalších rolí: ze žárlivosti nepříčetný mafiánek italského původu Johnny Rispoli (Edwin Bordo), pomstu vyžadující Johnnyho matka (Gina DeAngeles), Johnnyho mstící se a vždy všehoschopní bratři Vito Rispoli (Paul Greco) a Joe Rispoli (Frank Renzulli), reklamní herec Ray Webb (Craig Vandenburgh), špatný břichomluvec s velkou porcí smůly Barney Dunn (Herb Reynolds), Louova zákonná manželka Teresa Canova (Sandy Richman), daleko úspěšnější manažer v šoubyznysu Sid Bacharach (Gerald Schoenfeld), Tinina jasnovidka Angelina (Olga Barbato), či na účet nešťastníka Dannyho smějící se komici (Sandy Baron, Corbett Monica, Jackie Gayle, Morty Gunty, Will Jordan, Jack Rollins a Howard Storm). Danny Rose z Broadwaye je rozkošně neposednou filmovou anekdotou život a své newyorské prostředí milujícího klauna. Příjemně skotačivé pobavení!

Upraveno v březnu 2022. Danton je politicky osobitější lyrikou, uštěpačnou ke vzniku západního způsobu demokracie a současně reflektující dobovou situaci polského politického prostředí po vyhlášení stanného práva. Základem Wajdova politického dramatu je divadelní hra Případ Danton polské prozaičky Stanisławy Przybyszewské (ale ta je velkou obhajobou Robespierra a Dantona naopak haní a označuje za anglického agenta). U Wajdy jde o jednoznačný posun ve prospěch Dantona (byť nic neponechává pouze černobílé) a nesmlouvavě odhaluje praktiky novověkých "vlád lidu": teror, šíření strachu, zinscenované soudní procesy, odstraňování oponentních hlasů, demagogické principy nebo umění v ideologických službách. Působivou stránkou jsou zde kostýmy podle návrhů Yvonne Sassinot de Nesle, uhrančivými jsou herecké výkony v té kruté neúprosnosti mocichtivých lidských dějin. Hvězdičkou představení jest Georges Danton (bonvivánsky nespoutaný Gérard Depardieu), hlavní osobnost vzniku francouzské republiky. Ale časy se mění a způsoby krutovlády přestávají být eticky obhajitelné. Politický střet se zdá být hrou, ale to se v mžiku mění. Druhým hrdinou na politickém kolbišti je tu Maximilien Robespierre (vynikající Wojciech Pszoniak s hlasem Gérarda Desarthea), vůdce jakobínů a dominantní osobnost Výboru pro veřejné blaho. Politický boj za vzájemného osočování za nepřítele revoluce se vyhrotil ostřím gilotiny. Mezi nejvýraznější postavy patří také útlocitnější Dantonův propagátor hlásajících slov v politické konfrontaci Camille Desmoulins (zajímavý Patrice Chéreau), a pomstychtivý a s Robespierrem ve Výboru blízce spjatý Louis de Saint-Just (dobrý Bogusław Linda). Hlavní ženskou postavou je zde Lucille Desmoulins (příjemná Angela Winkler), strachující se o zatčeného manžela. Z dalších rolí: ze strachu zrazující François Louis Bourdon (Andrzej Seweryn), Dantonovi pozatýkaní političtí příznivci Pierre Philippeaux (Serge Merlin) a Jean-François Delacroix (Roland Blanche), také zatčený generál François Joseph Westermann (Jacques Villeret), akurátní a přísnější Robespierrova milenka Éléonore Duplay (Anne Alvaro), z donucení ztichlý Dantonův příznivce Legendre (Bernard Maître), poslušný veřejný žalobce revolučního tribunálu Antoine Quentin Fouquier-Tinville (Roger Planchon), jediný člen Výboru pro veřejné blaho nepodepisující zatčení Robert Lindet (Marian Kociniak), nebo hlavní ideologický umělec francouzské revoluce Jacques-Louis David (Franciszek Starowieyski). Danton je nesmlouvavým filmem k podstatě politik vlád lidu (byť nejenom jich). Působivé představení krvežíznivé mocichtivosti, kdy demokracie je jen pouhou iluzí a deklarace lidských a občanských práv je na tisíc způsobů stínána gilotinou.

Darebáčci jsou uvolněně nezbednou šarádou tklivého klauna, který dal přednost cirkusové bezprostřednosti, přirozenému úderu anekdotické grotesky a frivolnímu laškování s kulturní rozdílností stavů. Aneb klaun si vybral kriminální žánr za svou arénu karikatur a dychtivé sarkastické touhy po kořisti. Bohatství, nebo láska, to je klaunova zákeřná otázka na konci jeho běsnění, rubání, pečení a pobíhání. Klaun udržuje rytmus jízlivostí, nebojí se žádné společenské třídy a s tím rozjařeným předsevzetím a nihilistickým uznáním rozehrává nadneseně škádlivou taškařici o zlodějích, bohatství, snobství, morálce a lásce. Hlavní zbraní klaunovy šarády je Ray Winkler (velmi příjemný Woody Allen), umývač nádobí s geniálním plánem k bankovní kořisti. Bohatství přijde cynicky z opačné strany a začne se neodbytně ptát: co je to štěstí? Mravy, způsoby, a za všechno prý může láska. Klaun rozjařeně jásá. Křehkou klaunovou zbraní je Frances Fox-Winkler alias Frenchy (zajímavá Tracey Ullman), manikérka a Rayova manželka i jeho pragmatická připomínka reality. Nové možnosti jsou pokušením pro dychtivou náruživost. Ale klaun se neúprosně zeptá: a je to láska? Významnou postavou je David Perrette (velmi příjemný Hugh Grant), obchodník s uměním a uhlazený zástupce sebevědomé uvědomělosti vyšší střední třídy. Učitel mravů stavu se nechá zlákat tučnou odměnou. K výraznějším postavám patří také May Sloane (velmi zajímavá Elaine May), sestřenice s prostomyslnou podstatou osobnosti. přesto dokáže mást bezděčností i mluvou. Z dalších rolí: zločinní kumpáni Raye při jeho geniálním plánu a pozdější prostodušší viceprezidenti sušenkového koncernu, páni Denny Doyle (Michael Rapaport), Tommy Walker (Tony Darrow) a Benjamin Bukowski alias žhář Benny z osmého bloku (Jon Lovitz), na sušenky divý a také po zásluze úspěšný policista Ken DeLoach (Brian Markinson), hostitelé posledního klaunova pokušení a zločinu Langston Potter (Howard Erskine) a Chi-Chi Velasquez Potter (Elaine Stritch), veselý vdovec, okouzlený May, George Blint (George Grizzard), či investigativní reportér Steve Kroft (sám sebe). Film Darebáčci je uvolněně nadnesenou klaunovou hříčkou, v niž si bere za rukojmí kriminální žánr a nuance vztahů mezi mužem a ženou. Příjemně nenáročné i odhodlaně nadnesené klaunovo třeštění. I sušenky mohou přinést vzrušující dobrodružství.

Dárek je humornou satirou pánů Jiřího Trnky a Jiřího Krejčíka, za přispění Brdečky s Hofmanem a dalších. Ti všichni měli zkušenosti jako autoři filmového námětu a tak dozajista se střetávali s producenty o pokračování svých tvůrčích snah. Jediný herec animovaného filmu František Filipovský byl svou vizáží i hlasovým projevem vhodnou osobou pro kreslené groteskní obrazy Trnky. Umění a obchod, tvoření a zisk, to je věčný svár lidského ducha, jeho potřeb a všeobecně chápaného úspěchu. Dárek je rozkošnou satirou obvyklé filmové reality, a navíc jde vedle ambici také o lásky cit. Jest to gejzír anekdotické nápaditosti.