tomtomtoma

Nápad to v žádném případě není špatný, ale zpracování je stejně lehkovážné a ledabylé, jako chování ústřední dvojice. Naivita je lehce rozpoznatelná a je jen dobře, že se následně v sérii dětinské zábavy kdysi populární komické dvojice nepokračovalo. Za související zajímavost lze považovat naprosté vítězství japonské verze videopřehrávače nad německou, jejichž typ upadl dávno v zapomnění a jejich přístroje šlo sbírat na smetišti. Tommy (Thomas Gottschalk) a Mike (Mike Krüger) se po hlavě vrhají do dobrodružství v úniku před skutečností. Jak se jim daří přežít, je opravdovou záhadou. A protože jsou to nosáči, nemohou chybět ženy. Tommyho šarmantní známost Linda (Anja Kruse) se závazkem a japonský James Bond Ling Ling (zajímavá Ankie Lau), která nepochopitelně propadla prostoduchosti Mika. Z dalších rolí: lehkomyslný otec Lindina dítěte a flegmatický ředitel německého koncernu Kappellusch (Gerd Baltus), všudypřítomný gay s nadějí (Kurt Weinzierl), bezradný policejní komisař Gierke (Werner Kreindl), upíří hrabě Frackstein (Udo Kier) s manželkou (Thea Gottschalk), či neúnavný japonský hledač nového produktu (Eiji Funakoshi). Má to několik zajímavých a povedených sekvencí, ale celek svou skladbou a podáním vtipu patří spíše do předškolního věku a v současnosti už nemá ani potřebnou sílu a eleganci.

Vybavuji si zcela jasně, že jsem film Dva nosáči tankují super navštívil v kině a byl naprosto spokojený. V útlém věku mi tento druh zábavy vyhovoval a upřímný smích zaléval sál biografu, dnes však to k propuknutí huronského smíchu již nestačí. Dvojici komiků se sice podařilo vybudovat zdánlivě kompaktnější příběh, ale konstrukce není odolná vlivu počasí, je chatrnější, bezradnější a únavnější. I nadšení tvůrců se zdá opotřebovanější a bez pořádného nápadu rozvíjí svojí představu kriminální komedie. Alespoň ty tříkolové choppery jsou stylové a Tommy (Thomas Gottschalk) s Mikem (Mike Krüger) s jejich pomocí mohou svádět mladá pohledná děvčata. Mezi okouzlené ženy lze zařadit Mikovu letmou lásku a zdravotní sestřičku Birgit (půvabná Simone Brahmann), do Tommyho zamilovanou cirkusovou orientální tanečnici Farah (půvabná Sonja Tuchmann) a cirkusovou hadí ženu (zajímavá Erika Maury-Lascoux), pro kterou vzplanul Mike. Nelítostní zločinci jsou karikaturami a nejvytíženější je všehoschopný árijec se stříbrným uchem (András Fricsay Kali Son) a mrkvožrout s vystřelovacím nožem (Achim Gunske). Jejich partu doplňuje nespokojený vedoucí (Karl Spiehs) a nesmlouvavá šéfka Tamara (Thea Gottschalk). Většina je příliš dětinská a člověk se fascinovaně sám sebe ptá, jak se to mohlo stát hitem, byť orámovaný pouze dobou svého vzniku.

Dva póly Tirukunámalé je další filmovou reportáží z prostředí cejlonských Tamilů. Tirukunámalé jako přístav, který se vzpamatovává ze smrti po britském obchodu. Tirukunámalé jako potenciálně oblíbené místo pro turisty, kdy se mezi hinduistickými chrámy na Šivově hoře prohání sebevědomé opičí tlupy. Vynikající kamera.

Dva supernosáči jsou pokračováním představy zábavy a zároveň exhibování dvou mladých německých televizních celebrit. Jednoduché, místy slabé, občas velmi povedený vtip a s ohromnou porcí vitální živočišnosti. Konec konců, proč ne, když ve své době slavili se svou taškařicí úspěch divácký i komerční. Hlavní ústřední dvojice roztržitých nosáčů Tommy Jürgensen (sympatický Thomas Gottschalk, též v roli opatrného arabského prince Faruka al Habiba) a Mike Bachstein (příjemný Mike Krüger) a jejich smělé pokusy v oblasti soukromé detektivní agentury. To, co nezvládají po scénáristické a herecké stránce, to nahrazují nadšením a nebojácností. A protože jsou to muži v rozkvětu svých fyzických sil, nemohou chybět ženské protějšky. A to zvědavá Lucy Sasse (pohledná Susann B. Winter), pociťující náklonost k Tommymu. A žárlivá a nespokojená Mikova přítelkyně Alice (příjemná Andrea L'Arronge). K výraznějším postavám patří také Lucyina matka Sabine Sasse (zajímavá Liane Hielscher), ostře sledovaná osoba. A prozíravý velvyslanec arabského prince (zajímavý Djamchid 'Jim' Soheili), vynalézavý ve své ochraně svěřeného člena královské rodiny. Z dalších rolí: záletný zadavatel první detektivní zakázky Heinrich Sasse (Gert Haucke), snaživá ředitelka sirotčince (Ingeborg Schöner), neústupný bojovník s teroristy major Schneider (Harald Dietl), princova favoritka Fatima (Thea Gottschalk), či neúnavný nájemný vrah (Otto Retzer). Není to výrazněji lepší, než ostatní filmy ze série a osobně cítím, že film nadhodnocuji, ale ta jednoduchost mě dokáže dostatečně zabavit a vyčistit hlavu od zbytečně tíživých chmur.

Francouzský filmový dokument Dva ve vlně potěší především alespoň částečně znalé příznivce francouzské kinematografie. François Truffaut si mě opakovaně podmaňuje svou psychologickou drobnokresbou a velmi těsným naléháním ve strhujícím sdělení lidské rozpolcenosti a nejednoznačnosti podstaty, která odnímá každou představitelnou jistotu. Jean-Luc Godard je uměleckým géniem, který neváhá měnit a přebarvovat zaběhnuté struktury a témata a své názorové postoje originálním způsobem hlásá hlasitě a zřetelně znějícím hlasem. Dva velikáni světové kinematografie, Jean-Pierre Léaud, vztahy v proměnlivosti sounáležitosti a s důležitým dopadem na tvůrčí vzmachy svěžího směru s hlubokomyslným podkladem i elegantně vznešeným provedením. Přinese zajímavosti a utvrdí v přesvědčení o výjimečnosti zmiňovaných filmových tvůrců. Konflikt není na překážku, pokud nás stále žene vpřed při zkoumání jednotlivých možností i schopností. Síla lidského ducha.

Jednoduché, ale o to více zábavné a zase vítězí dobro nad zlem, i když se ti dva nejdříve potácejí na hraně dobra a zla. Matt Kirby (stále usměvavý Terence Hill) a Wilbur Walsh (povětšinou bručící Bud Spencer) se nepříznivým sledem životní cesty pokoušejí dát na cestu zločinu. Místo toho se ale stávají příslušníky americké policie v Miami na Floridě (přepadení policejní stanice je vynikající). A samozřejmě spousta pěstních rvaček, honění zločinců, balení půvabné Sussy Lee (Laura Gemser) a pomáhání bezbraným proti gangsterům. Další zábavné postavy: policejní kapitán McBride (David Huddleston), který je nadšen ze svých nováčků, mafián Fred Cline (Luciano Catenacci) se svojí pravou rukou (Riccardo Pizzuti), kteří od Kirbyho s Walshem dostanou hodněkrát pořádnou nakládačku a přesto si nedají říci, a skoroindián Geronimo (Luciano Rossi). A živelné dobro vítězí.

Kdysi jsem u jednoho filmu scénáristy Vratislava Blažka zaznamenal poznámku, že jde o jeho typickou moralitu. Při hloubavějším zamyšlení nad jeho filmovými scénáři dojdeme k resumé o vnímavém postřehu autora poznámky. Dva z onoho světa nevybočují z Blažkova žánru. Představitel hlavní dvojrole dává zapomenout na dvacet let, o které zestárl, a svou vrozenou ironii v podkladu hlasu roztáčí opět do nejvyšších otáček. Ani zápletka a hudební aranžmá není k zahození. Nebýt závěru, zaujala by hravá hudební komedie svým uhrančivým stylem nadhledu. Ten závěr si nikdo nezasloužil, a důstojnost hlavní hvězdy je lacině zesměšněna angažovaným moralizováním. Hořká pachuť konce vše příjemné hyzdí svou nebezpečně štvavou ideologií, byť je ověnčená odstupem životní moudrosti hrdiny. Hvězdou filmu je Oldřich Nový v roztomilé dvojroli profesora hudby Pavla Fořta a jeho dvojčete, čechoamerického jazzového hudebníka Petra Fordy. Pohled na život v socialistické společnosti je podrobován konfrontaci s kapitalistickým systémem hospodářství a životního stylu. Někdy násilně a hystericky, přesto vše s Nového vznešenou noblesou a trefnou jízlivostí. Uchvátí svým výkonem i nadšením. Závěrečné hodnocení je již budovatelský blábol a manipulativní propaganda, která vše poctivě vybudované zahání do močálu znechucení. Hlavní ženskou postavou je Alena (velmi zajímavá Helga Čočková), Fořtova dospívající dcera. Klasický vzdor dospívajícího ke ctihodné spořádanosti a společenské užitečnosti rodičovské autority je tím správným kořením filmu. Výraznou postavou je Pavlína (dobrá Dana Medřická), Pavlova trpělivá manželka a lékárnice. Až mužova neprohlédnutá záměna ji vyburcuje z letargie všedních dnů. Důležitou postavou je Robert (zajímavý Jan Tříska), Petrův syn a neúnavný sexuální loudil. Z dalších rolí: překvapený ředitel školy (příjemný Rudolf Deyl ml.), svébytný psychiatr (dobrý Miloš Kopecký), uvědomělý předseda občanského výboru (zajímavý Josef Beyvl), pateticky uražená češtinářka (šarmantní Jarmila Smejkalová), elegantní mladá Čechoameričanka (Hermína Šebestová), či Alenini spolužáci Osner (Jan Kotva), Kvapil (Ivo Pešák), Rabiška (Pavel Sladovník) a Kubát (Jiří Janoušek). Uvědomělá angažovanost je nebezpečná, Blažek byl pokrytec i umělecký talent. Nový i styl celkového aranžmá zaujme, ale poslání přináší bolehlav.

Přepsáno v dubnu 2018. Dvě Angličanky a kontinent je uvolňující deflorace puritánství. Dlouhodobé systematické tabuizování lidského těla křesťanským podkladem se pevně usadilo do standardů morálního pokrytectví a přísné bigotnosti. Dvě Angličanky a kontinent je bolestivé překonávání zatuchlosti daného stavu. Konfrontace s uvolněnější společenskou morálkou přináší rozhořčení, pokušení i tvrdohlavou nenávist. Chemické procesy umlčovaného lidského těla zamotává hlavu, poznání sebe samotného nemůže být úplné, zmatek se vrývá do psychické nevyrovnanosti. Touha je spalující, puritánské požadavky v ostražitosti zkracují délku vycházkového řetězu, cesta sebepoznání se neobejde bez nedorozumění. Dvě Angličanky a kontinent je snahou o uvědomění si a následného pochopení vlastní tělesné schránky. Vše pečlivě orámované Truffautovou poetickou estetikou, která vyhledává nejintimnější okamžiky tělesného zmatení mysli. Hlavní postavou opatrné deflorace puritánství je Claude Roc (zajímavý Jean-Pierre Léaud), francouzský mladík z prominentnějších kruhů. Uvolněnější prostředí nabízí velkolepost umění i bezprostřednost rozkoše. Upřímnost nachází stoupence i nespokojené. Bolest z předsudků je rozkladná pro širší okolí, než by se na první pohled mohlo zdát. Okouzlení bezelstně důvěřuje, ale nemá puritánskou disciplínu. Otevřenost, drobné ústupky, do poslední chvíle se zuby nehty drží idealistická víra. A lásky touha opět podmanivě povyskočí. Hlavní ženskou postavou je Ann Brown (šarmantní Kika Markham), zvídavá a skromná dívka dobrých poměrů a přísné puritánské výchovy. Cesta umění se stává cestou probuzení. Obětavá věrnost, objevená zvědavost, překonání předsudků, ohleduplnost, otevřenost. Zdravá resuscitace překonávajícího mládí. Třetím vrcholem je Muriel Brown (pozoruhodná Stacey Tendeter, jako malá Anne Levaslot), Annina citlivější sestra. Hysterie zmatku se přenáší do vystrašené uzavřenosti. Puritánské pokrytectví se bojí vykročit ze svého vlastního stínu. Vnitřní boj vyčerpává a zpřevrací domněnky a dosavadní jistoty. Opatrná deflorace se stává nutností a osvobozujícím vykoupením. Z dalších rolí: Claudova pragmaticky ochraňující matka (zajímavá Marie Mansart), Annin slovansky oddaný milenec Diurka (sympatický Philippe Léotard), vystrašená matka sester (dobrá Sylvia Marriott), spolehlivý přítel Brownů pan Flint (Mark Peterson), Claudeova domovnice paní Jeanne (Jeanne Lobre), či doprovodný hlas vypravěče (režisér François Truffaut). Po stránce filmové estetiky jde o vynikající dílo, protěžované okamžiky přidávají působivost chaotickému zmatku duší i nesmělému tělesnému probouzení. Mezilidské vztahy s psychologickou hlubinou jsou páteří Truffautovy tvorby.

Dvě klubíčka jsou ideálním animovaným filmem k rozvíjení dětské představivosti. Magický svět Hermíny Týrlové, to je přeci radost ze života, rozdováděná a uchvácená svou vlastní oživlou představou. Dobrodružství voní žhavým orientem, etiketou rytířské odvahy, mistrovskou cirkusovou artistikou, divokou touhou po životě a vášní. I zdánlivě obyčejné věci bez dohledu lidských očí ožívají a v transu z nabyté svobody divoce skotačí. K osvědčeným Hermíniným spolupracovníkům (výtvarníci Ludvík Kadleček a Václav Dobrovolný, animátor Jan Dudešek a kameraman Antonín Horák) přibyli noví (spoluscénárista a dramaturg Milan Šimek a autor podmanivé hudby František Belfín). Dvě klubíčka jsou inspirativním animovaným výtvorem pro dětské publikum z osobitě stylizující gottwaldovské dílny Týrlové.

Dveře v podlaze jsou zručně zpracovanou filmovou adaptací částí knižní předlohy Johna Irvinga. Lidské duše a mezilidské vztahy jsou zde podrobovány extrémy vnitřního rozpoložení. Pokud je jedinec úspěšným v jedné z mnoha rozmanitých oblastí umělecko-kulturního světa, je jistá míra dekadence nutností a požadavkem. Uvolněnější přístup k životu bez předsudků přináší zcela jiné zkušenosti a náhledy. I nepatrné změny vnitřních světů kladou otázky a nutkavě pokouší novou cestou alternativního zkoumání. Hledají se vlastní limity a možnosti, bolest a utrpení se tlumí vášní a uspokojením a osamělost bezradné duše se snaží nakreslit třesoucí se rukou vlastní rozpoložení a strach. Freudovský Erós a Thanatos jsou nejzákladnějšími lidskými pudy, mezi nimi osciluje chuť života. Trauma se upíjí, nebo vypocuje v úsilí sebevyjádření, či se před ním utíká ve strachu a beznaději. Průvodcem chaotickou změtí citů a bolestí je Eddie O'Hare (zajímavý Jon Foster), mladík na prahu vysněné cesty spisovatele. Od prvního kroku se snaží zorientovat v bouři emočních vln tužeb a strachů. Nezkušenost je fascinována ušlechtilým krasosmutněním a skrze chtíč dobrovolně na sebe bere roli odrazového můstku konečného odhodlání. Uhrančivá zkušenost na počátku dospělosti je jedinečným impulsem k rozjezdu vlastní tvůrčí činnosti. Hlavní mužskou postavou je Ted Cole (dobrý Jeff Bridges), úspěšný spisovatel a ilustrátor dětských knih. Bolest, strach a odcizení ho společně přes sklenky lahodně opojného vína a sexuální prožitky unáší zpět do života a vášně. Bolest je pomníkem, ale není věznitelem. Hlavní ženskou postavou je Marion Cole (velmi zajímavá Kim Basinger), Tedova manželka v dobrovolném vyhnanství osamělosti. Trauma se stalo nesnesitelným pocitem životního selhání a každý okamžik připomíná nezhojené rány a strach. Bolest je vězením a na spletení vysvobozujícího provazu je zapotřebí někdo zvenčí. Čtvrtým bodem zašmodrchané pavoučí sítě života je Ruth Cole (zajímavá Elle Fanning), vitální malá dcerka a plod poslední záchrany manželství jejich rodičů. Otázky a nechtěné vzpomínky rozdělují. A propojenost se postupně vytrácí. Výraznější postavou je také Evelyn Vaughn (velmi zajímavá Mimi Rogers), žárlivostí a pocitem zostuzení do nepříčetnosti rozžhavená temperamentní vdova. Pocit ponížení je rozvratný všem fyzickým formám. Z dalších rolí: mladá a zmatená chůva u Coleů Alice (Bijou Phillips), překvapená majitelka rámařského obchodu (zajímavá Donna Murphy), či nepříčetnou vdovou vyhozený zahradník Eduardo Gomez (Louis Arcella). Dveře v podlaze jsou v určitém úhlu pohledu cynickou životní hříčkou, z jiného úhlu jde o zručně zpracované drama života uprostřed dvou nejzákladnějších lidských pudů. Zajímavé, poutavé, pro mnohé i uhrančivě zásadní.