Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Krimi

Obsahy (56)

Otec

Otec (1996)

Po smrti otce si čtrnáctiletý Mehrollah (Hassan Sadeghi) ve víře o zajištění rodiny našel práci ve vzdáleném pobřežním městě. Po návratu do rodné vesnice po čtyřměsíční nepřítomnosti je konfrontován s novým matčiným manželem (Mohammad Kasebi). Proces přijmutí skutečnosti je plný extrémního vzdoru. Majid Majidi ze symbolismu učinil realitu.

Dersu Uzala

Dersu Uzala (1961)

Dersu Uzala je filmovou podobou romantického dobrodružství podle autobiografické předlohy Vladimira Arseneva (Adolf Šestakov). Zájmem obdivu příběhu je nanijský lovec a průvodce výpravy Děrsu Uzala (Kasym Žakibajev), jeho znalosti a život v souladu s přírodou.

Nevěsta z Glomdalu

Nevěsta z Glomdalu (1926)

Nevěsta z Glomdalu je romantické melodrama ze zidealizovaného prostředí norského venkova, kde čistá láska musí bojovat s nepřízněmi osudu a lidí.

Ieodo

Ieodo (1977)

Marketinková plavba lodi k otevření nového luxusního hotelu na ostrově Čedžu je z reklamních důvodů prohlášena za pátrání po mýtickém ostrově Ieodo. Ale první noc zmizí z paluby novinář, který jako jediný protestoval proti plavbě zneuctívající jeho rodný ostrov Parang, a plavba končí. Marketinkový ředitel, podezřelý a sám s pocitem viny, ve společnosti šéfredaktora pohřešovaného novináře vyráží na ostrov Parang, aby záhadě porozuměli. Ovšem ostrov a veškerý život na něm je svázán s mytologií a tradicemi pradávných časů.

Työmiehen päiväkirja

Työmiehen päiväkirja (1967)

Film Työmiehen päiväkirja sleduje první společné měsíce manželství svářeče Juhaniho (Paul Osipow) a úřednice Ritvy (Elina Salo), jejich štěstí, starosti, strasti, krizi a opětovné sblížení. Risto Jarva jejich prostřednictvím zkoumá aktuální potřeby člověka a finské společnosti. Jde o jeden z nejvýznamnějších filmů finské nové vlny.

Rudá vražedná touha

Rudá vražedná touha (1964)

Šóhei Imamura sleduje ve svém filmu Rudá vražedná touha osud společensky nízko postavené ženy Sadako Takahaši (Masumi Harukawa), pro niž je submisivní stav přirozeným řádem života. Každé životní ponížení ovšem překonává a její mizerné sebevědomí postupem času a během událostí roste a sílí.

Záznam o japonském hmyzu

Záznam o japonském hmyzu (1963)

Šóhei Imamura ve svém filmu Záznam o japonském hmyzu opět intenzivně zkoumá okraj společnosti. Sleduje osudy ženy Tome Macuki (Sačiko Hidari) od jejího narození v roce 1918 až do počátku šedesátých let. Její život je lemován důležitými okamžiky japonské historie, musí se přizpůsobit všem změnám politickým i společenským, což činí s instinktivním pudem k přežití. Sexualita je objektem chtíče mužů, vychytralou zbraní a obchodním artiklem. Imamura podává filmem originální portrét Japonska, zejména společenskou transformaci poválečné doby.

Stará panna

Stará panna (1939)

Stará panna je sentimentálním dramatem z prostředí newyorské smetánky z poloviny 19. století. Je o soužití, střetech, žárlivosti, neupřímnosti a bolesti sestřenic Lovellových – Charlotty (Bette Davis) a Delie (Miriam Hopkins).

Tarzan Escapes

Tarzan Escapes (1936)

Sourozenci Rita (Benita Hume) a Eric (William Henry) pátrají v africké divočině po své sestřenici Jane (Maureen O'Sullivan). Důvodem je přísná podmínka v dědickém řízení, kteá z nich má učinit boháče. Průvodcem je jim protřelý lovec – kapitán John Fry (John Buckler). Cesta vede přes území bojechtivých domorodců, kde život vyloženě visí na pověstném vlásku. Ale od toho je tu král džungle – Tarzan (Johnny Weissmuller).

Istoria mias kalpikis liras

Istoria mias kalpikis liras (1955)

Poctivý zlatník je sveden k vytvoření padělané zlaté libry. Ta se postupně stává svědkem hašteření prodejné lásky, napravení neústupné hamižnosti a nestálosti romantiky lásky. Jorgos Tzavellas zachytil různorodou řeckou společnost poloviny dvacátého století, jejíž sny o štěstí a bohatství se nenaplní.

To Prosopo tis Medousas

To Prosopo tis Medousas (1967)

Na ostrově čekají tři muži a jedna žena na mladšího bratra nejstaršího člena skupiny. Čekání se prodlužuje a zúčastnění jsou rozpolceni mezi sexualitou a podezříváním. Nikos Koundouros stvořil složitě pochopitelnou politickou alegorii, v níž je estetika obrazů plná symbolů.

O drakos

O drakos (1956)

Bezvýznamný bankovní úředník je nešťastnou náhodou považován za nejlítějšího athénského zločince. Svou novou identitu nakonec přijme, neboť se při útěku před dopadením zamiloval. Nikos Koundouros vytvořil osobitý satirický film z různých prvků: neorealismu, expresionismu, noiru, poetismu, existencialismu a také antické tragédie. Neopomněl ani dostatečně vkusnou dávku nadnesení, včetně tradiční řecké kultury a nových vlivů.

Magiki polis

Magiki polis (1954)

Magiki polis je neorealistickým filmem na řecký způsob. Nikos Koundouros vtiskl do příběhu z chudinské čtvrti řeckých maloasijských uprchlíků v Pireu morální a sociální poselství svého levicového přesvědčení.

Alexandr Veliký

Alexandr Veliký (1980)

Alexandr Veliký je jízlivější hříčkou o nešvaru z dob osmanské nadvlády nad Řeckem – tlupách banditů v těžko přístupných horách. Sám Alexandr je odrazem nejznámějšího řeckého kapitána banditů Theodora Kolokotronise, později se stal hrdinou národně osvobozeneckých bojů, generálem armády a státníkem. Theodoros Angelopoulos k němu přidal všechny ingredience, utvářející řecký svéráz – slávu antiky, melodii zpěvu ortodoxního křesťanství, anarchistický a komunistický idealismus, mocenské zájmy světových velmocí, represe a diktaturu, klasicismus, rozervanost řeckého venkova a lidského ducha.

Dny roku 36

Dny roku 36 (1972)

Dny roku 36 jsou Angelopoulosovou kritikou represivních a násilnických metod tehdejší vládnoucí vojenské junty v Řecku, je srovnávána s podobným diktátorským režimem Metaxase, jehož vojenská klika se chopila moci roku 1936.

Rekonstrukce

Rekonstrukce (1970)

Rekonstrukce je moderní antickou tragédií Klytaimnéstra ze Zagorochorie, zároveň do ní Theodoros Angelopoulos promítl svůj nejniternější smutek a bolest z vykořenění a destrukce podstaty řeckého venkova.

Vášeň

Vášeň (1962)

Vášeň je ostrou satirou na neomalenou a sebedestruktivní posedlost po ohromující rychlosti (a to nejen motoristické) z loutkové dílny Jiřího Trnky.

Liška a džbán

Liška a džbán (1947)

Liška a džbán, toť kreslená bajka o potrestané pomstychtivosti, jež je postavena na základech staročeské bajky. Scénář i režie je společným dílem Stanislava Látala a Jiřího Trnky (ten navíc dodal i výtvarný styl).

Reklama

Reklama

Reklama