tomtomtoma

Velmi výrazný film o mladíkovi s pochybností o své budoucnosti a životě vůbec, který najde zábavu ve schůzkách s vdanou ženou. Ale všechno má své následky, když se seznámí s dívkou, do které se velmi rychle zamiluje. Benjamin Braddock (skvělý Dustin Hoffman) je zmítaný pochybností a nechutí, žít život, který by si přáli jeho rodiče. Ale sám neví, co si počít a tak se jen poflakuje. Až do doby, nežse ho pokusí svést znuděná paní Robinson (skvěle krutá Anne Bancroft), pro kterou to byl útěk z té všeobímající všední šedi znuděného života Lepší vrstvy. I pro Benjamina to byl útěk, před jeho strachem. Ale pak se na scéně objeví dcera paní Robinson, Elaine (dobrá Katharine Ross), láska na první pohled, krutá msta zhrzené milenky a zoufalství a pokusy o navázání a získání sotva nabitého štěstí. Benjamin se ale nevzdává a přes svoji dotěrnou vytrvalost a mnoho nakladených překážek, nachází znova náruč své lásky Elaine, která s ním utíká z velmi slavnostního svatebního dne jejího života. Z dalších rolí stojí za zmínku zhrzený pan Robinson (Murray Hamilton) a Benjaminovo rodiče (William Daniels a Elizabeth Wilson), kteří se tak rádi chlubili úspěchy svého synka, který byl pro ně exponátem jejich úspěchů. Film o lásce , krutosti, chybách i odpuštění. S příjemným nadhledem, jiskřivě napínavou atmosférou a nádhernou hudbou Simona a Garfunkela.

Filmy o mezilidských vztazích patří k mým nejoblíbenějším. Touha, chtíč, sex a láska jsou tím nejdůležitějším, co žene většinu lidí vpřed. A někdy je sráží. Je to nejsilnější hnací motor, který nás nejvíce naplňuje, uspokojuje, zrazuje, zraňuje a poškozuje. Bojujeme, utíkáme, podvádíme, krademe, loudíme, slibujeme, vyhrožujeme, vydíráme. Vše ve jménu lásky, za kterou se schovává touha a chtíč. Tento film mě svým zobrazením plně uspokojil. Navíc, když partnerské vztahy narážejí na překážku v podobě maloměšťácké morálky, zvyků a pokrytectví. Juliete (půvabná a zajímavá Brigitte Bardot) je mladá dívka s temperamentem, touhou po životě a ženskou krásou tvarů. Její smyslnost a divokost rozpaluje touhy a chtíče, rozehřívá srdce a zatemňuje hlavy. V ruku v ruce s tím ovšem vyvolává také žárlivost, závist a falešné moralizování. Přitom chce žít, ne jen přežívat. Michel Tardieu (dobrý Jean-Louis Trintignant) je fascinován ženskostí a živočišností. Dodává mu odvahy a překonává svůj vrozenou stydlivost, aby bojoval za svůj cíl, který před ním odhalil svou krásu a navždy jej pohltil. Michelův starší bratr Antoine (Christian Marquand) je samolibý floutek, který si rád bere to, co chce. Je přitahován živočišností ženy, ale nedokáže v žádném případě překonat svoji vrozenou maloměšťáckou pokryteckou morálku. Bere, ničí a vysmívá se. Eric Carradine (Curd Jürgens) je velmi bohatý muž, toužící vlastnit nejpůvabnější dívku městečka Saint Tropez. Je to pokušitel, který může nabídnout vše. Není ovšem zcela bez zábran a projevuje se u něj lidská soudnost. A tak se roztáčí nádherný kolotoč milostných vyznání, soupeření, slibů a důkazů. Živočišnost vítězí, pokrytecká morálka křičí a život se prožívá. Z dalších rolí: nejmladší z bratrů Tardieuových, bezprostřední Christian (Georges Poujouly), obezřetná matka bratrů pod vlivem vrozené morálky (Marie Glory), a Julietina zatvrzelá pěstounka paní Morin (Jane Marken). Pro takové ženy nejraději trpíme. Et Dieu... créa la femme. De soleil, les vagues de surf sur l'océan et le parfum enivrant de la lavande.

Upraveno v březnu 2021. Film Accattone je stylovou režijní prvotinou Piera Paola Pasoliniho, je jeho niterně rozervanou poezií, uměleckým i politickým manifestem a jeho nejintimnější zkušeností. Accattone je básní o pýše a slávě italského muže a trpkém údělu italské ženy. Accattone je nechtěným plodem, vzešlý z fašistického patriarchálního řádu společnosti, je paličatým vzdorem proti establishmentu a jeho pokrytectví, a je taktéž touhou a nadějí k dosažení nesmrtelné velikosti života. Pier Paolo Pasolini vytváří svou niterně rozervávanou poezii z niteček kontrastů a do religiózního uspořádání Bachových not vpouští svět chudiny a spodiny, vyděděnců, pasáků, povalečů, darmošlapů, prostitutek a zlodějů, jejich nitra však planou vášní a touhou na jevišti života, kde pro ně nechává volnost a tábor pro opulentní rejdy. Kameraman filmu Tonino Delli Colli se svým estetickým komponováním dostává až k vlastní intimitě vnitřních světů, to jeho obrazy dotváří svazek stylizované podoby Padoliniho intimní poezie. Hrdinou ódy krásy života niterně rozervávané poezie je Vittorio Cataldi, známý pod jménem Accattone (pozoruhodný Franco Citti s hlasem Paola Ferrariho), mladík, neschopný se přizpůsobit bídné realitě. Tím nejsnadnějším zdrojem obživy je ženská důvěřivost, přesto v sobě stále nese zbytky ušlechtilejších ideálů. Žízeň po životě a jeho krásách, rozpolcenost nitra, sláva a nízkost té mužské podstaty bytí. Hlavní ženskou postavou je Stella (zajímavá Franca Pasut s hlasem Deddi Savagnone), prostá dívka, nevinné stvoření, kráska s bezelstnou snahou o naplnění lásky. Slabosti muže a urputná odolnost ženy v její podstatě bytí a života. Významnou postavou filmu je Maddalena (zajímavá Silvana Corsini s hlasem Ileany Zezzy), neočekávaně ukončený finanční zdroj Accattoneho pohodlí. Představa lásky je zdeformována prostředím a zkušeností. Z dalších rolí: z marnosti lásky nadobro vyléčená Accattoneho chudá a poctivě pracující manželka Ascenza (Paola Guidi s hlasem Monicy Vitti), prostitutka bez zbytečné mužské přítěže Amore (Adriana Asti s hlasem Luiselly Visconti), obezřetnější Ascenzin otec (Romolo Orazi), k potrestání mizery vždy připravený Ascenzin bratr (Massimo Cacciafeste), sebevědomý pasák z Neapole Salvatore (Umberto Bevilacqua), jeho věrný doprovod (Franco Bevilacqua, Amerigo Bevilacqua a Sergio Fioravanti), skromná a křehká manželka Salvatoreho kmotra Nannina (Adele Cambria), bezstarostný zloděj Balilla (Mario Cipriani), drzý posměváček a zlodějíček Cartagine (Roberto Scaringella), raději poctivě pracující Accattoneho mladší bratr Sabino (Silvio Citti), či Accattoneho kamarádi a povaleči všehomíru Moicano (Luciano Conti), Tedesco (Roberto Giovannoni), Piede D'Oro (Luciano Gonini), Pupo il Biondo (Alfredo Leggi) a Pio (Piero Morgia). Filmové dílo Accattone je úchvatnou básní niterně rozervané poezie toho osobitého italského umělce, jehož vůle neodmyslitelně vždy stojí proti establishmentu. Jedinečný to poetický prožitek!

Přepsáno v lednu 2019. A co všechny ty ženy jsou zcela jiným filmem, než je u Bergmana obvyklé. Nadýchané prostředí si koketně pohrává se zvoleným časem v nihilistickém úsměvu slunce. Důvod polohy je pochopitelný při obraně soukromí, vyřizuje si své drobné účty rozhořčení, nebojí se ani vlastní sebereflexe. Kamenem úrazu se může jevit přílišné fraškovité zlehčení, kdy se nutně nedodržuje očekávaná intelektuální úroveň se vším všudy. Sarkasmus tak trpí dýchavičností, občas sice vylétne do povětří a s jásotem předloží několik drahocenných perliček stavů a slov, ale také se třese v záchvatu trpkého pousmání rozpačitosti. Hlavní postavou rozjuchané frašky je Cornelius (sympatický Jarl Kulle), ctižádostivý hudební kritik a životopisec uznávaného violoncellisty Felixe. Posvátné úctě je nadřazena pouze vlastní společenská vážnost, intimní důstojnost a ambice uměleckého ocenění vlastního tvoření. A o dosažení soukromého cíle jde především. Ženská rasa zde slouží především k obdivu mužského ega: bezelstně hravá Felixova milenka Ingrid alias Humlan - Včelka (příjemná Bibi Andersson), nebojácná Felixova pokojská s tajemstvím Lisa alias Isolde (smyslná Harriet Andersson), důstojná Felixova manželka Adelaide (šarmantní Eva Dahlbeck), Felixova věrná mecenáška Jeannette Bring alias Madame Tussaud (zajímavá Karin Kavli), temperamentní Felixova žákyně a nebezpečná střelkyně Hedda alias Traviata (energická Gertrud Fridh), Felixův nový mladý objev Cecilia (příjemná Mona Malm) a Felixova spřízněná duše Beatrice (Barbro Hiort af Ornäs). Z dalších rolí: lstivě dokonalý ochránce Felixova soukromí a jeho manažer Jillker (dobrý Allan Edwall), zahořklý bývalý Felixův soupeř a jeho současný řidič Tristan (Georg Funkquist), či nový mladý objev hudebního světa (Carl Billquist). A co všechny ty ženy nejsou špatným filmem, byť nedosahuje obvyklé intelektuální úrovně autora. Kritik je škodná zvěř, byť se s umělcem vzájemně potřebují k získání správného ohlasu společenské vážnosti. Sebereflexe je účinná a upřímně znevažující sebe samotného. Příjemné, svižné, neoslňující.

Zfilmovaná Beckettova divadelní "Hra beze slov 1" je cynickou hříčkou o životě a společenství lidském. Karel Reisz nesmlouvavou grotesku svěřil mimickému pohybu a výrazu Seana Foleye v krutém alegorickém experimentu o mezích a fázích poslušnosti člověka. Výhrou je vzdor, vzdorem je apatie, apatie je objeveným poznáním, poznání je následkem vzdělávání. Rozkošná nihilistická hříčka.

Mlékárenská povídka z ranče Kousek Nebe o třech prasátkách, nové pojetí slečny Caloway, je blbůstkou. Roztomile půvabná, žravá, nonkonformní.

Vlastně je to vynikající nápad, pokud se nám nedaří, neumíme, či nechceme pojmout příběh bez příběhu a vyprávět tradičním stylem. Je inovativní, když do výsledného celku zapojíme sebe sama. Nejen skrze postavy z příběhu, ale i všechny své pochybnosti, představy, krize a hledání. Propojování reality a fikce, spojování příběhu a úvahy, serióznost s rozkošnou sebeironií. Nejsilnějším článkem se tak stává scénář. A herecké výkony. Nicolas Cage je velmi dobrý ve své dvojroli scénáristy Charlieho Kaufmana a jeho dvojčete Donalda. Myšlenky létají a neodbytně bzučí v uších rytmem pochybností. V moři jedné i všech hlav se převalují vlny představ, reality a příběhu. Jedna přes druhou, bez předem určeného schématu, bez varování, živelně až výsměšně si pohrávají se slovy a stavem duší. A tak finále nemůže být ani jiné, podtrhává svou vlastní ironii a vlastní přístup a práci. A tak spisovatelka Susan Orlean (Meryl Streep) je nespokojenou stárnoucí ženou, nalézající své naplnění v náruči nekonformního zahradníka Johna Larocheho (zajímavý Chris Cooper). Nechybí zde ženy: produkční Valerie Thomas (Tilda Swinton), platonická Charlieho láska Amelia Kavan (Cara Seymour), servírka Alice (Judy Greer), nebo Donaldova přítelkyně Caroline Cunningham (Maggie Gyllenhaal). A nesmí se zapomenout na učitele scénáristů Roberta McKeeho (Brian Cox). Sjíždět se přírodou je nejpřirozenější. Ale i to nám může zatemnit mysl. Aneb všechno je jen o sexu a sexuálních představách. O nenaplněných touhách. O pocitu méněcennosti. O naději. O boji. O nepoddajnosti. A o originálním nápaditém přístupu.

Další úžasná bláznivá parodie na detektivky. Do Prahy přijíždí nejslavnější detektiv a snad nezničitelný hrdina Nick Carter (důvěryhodně ho ztvárnil Michal Dočolomanský, i když s hlasem Františka Němce), aby vypátral jedno zmizení velkého psa, což se ale dovídá až na místě. Nick je muž nevšední odolnosti, zručnosti a všelijakých vynálezů, které umí příhodně používat. K ruce má komisaře Ledvinu (báječný Rudolf Hrušínský), který se ze všeho nejraději cpe uzeninou a zapíjí to plzničkou, ale i tak dokáže pomoci, protože Nicka vyvádějí české reálie z míry. Nakonec se ukazuje, že za všim stojí nejprohnaněší lump na světě zvaný Zahradník (opět vynikající Miloš Kopecký), který se dal na dráhu zločinu prostřednictvím rostlin, aby se pomstil profesoru Albínu Bočkovi (roztomilý Ladislav Pešek), který ho v dětství nechal propadnout z botaniky. Ke své pomstě vypěstoval velmi masožravou rostlinu Adélu, která má nezřízený apetit. K ruce má celé komando padouchů (v čele všeho schopný Václav Lohniský, ale také půvabnou Olgu Schoberovou v roli Karin i když s hlasem Libuše Švormové). A do toho se Nick zamiluje do profesorovy dcerky Květušky (ještě štíhlá Naďa Konvalinková), která jeho cit opětuje a kterou musí zachránit, neboť padouši ji chtějí zneuctít. Nádherně hravá bláznivá parodie, která mě stále baví.

Silné psychologické drama o vztahu dvou mladých lidí. O střetu mezi dobovou situací a touhou po normálním životě. Opět jsou v popředí obrazy, jejichž umně vytvořené kompozice mají hlubokou vypovídající příchuť složité atmosféry tehdejší doby. A opět s výraznou doprovodnou hudební kulisou. Opět ve výrazném poetickém charakteru způsobu zobrazení a vyprávění. Příběh je zasazen do období těsně po druhé světové válce, do oblasti, kde byli do té doby určujícím vlivem lidé německé národnosti. Doba, která byla poznamenaná minulostí i přítomností a všudypřítomným strachem, nepřála běžnému způsobu života. Byla to doba, která vyvolávala skutky páchané ze strachu, z nenávisti, z pomstychtivosti, z beznaděje, z frustrace, z vypočítavosti, ze sobectví, z nedorozumění, z přízemnosti, i z národnostních důvodů. A na tomto pozadí celkového chaosu a zmaru v oblasti všeobecné a rozsáhlé destrukce se rozvíjí složitý vztah dvou rozdílných lidí, kteří k sobě hledají cestu a přesto se vzájemně vzdalují a odcizují. Viktor Chotovický (skvělý Petr Čepek), poručík anglické armády, se po návratu do Čech stává správcem obrovského majetku zdejšího nejbohatšího Němce, jehož dcera Adelheid Heldelmannová (skvělá Emma Černá) pomáhá Viktorovi s prací v domě. Dva odlišní lidé s odlišnou minulostí i přítomností a budoucností, odlišným původem i životem, odlišnou řečí i způsobem současného vnímání světa. Jejich vzájemná cesta k tomu druhému není jednoduchá a je předem odsouzená k nezdaru, neboť všechny věci minulé, všechny předsudky i všechna očekávání jsou tak mocnou překážkou, kterou nejsou schopni vzájemně překonat. A tak přichází jen pudové vnímání a přijímání přítomnosti, která alespoň ve svých okamžicích může být důstojná a životu příjemná. Touha po normálnosti naráží na ničivost prostředí přítomnosti a nedávné minulosti. Marnost a beznaděj jsou hlavními atributy apokalyptické doby. Z dalších rolí: strážmistr Hejna (dobrý Jan Vostrčil), zodpovědný za správu oblasti, Adelheidinin bratr Hansgeorg Heidenmann (Zdeněk Mátl), který je na útěku z východní fronty, či gardisté Jindra (Pavel Landovský) a Karel (Lubomír Tlalka s hlasem Josefa Somra). Výrazný zážitek.

Jarmila Glazarová uměla vylíčit rozpolcené postavení ženy v předsudcích a morálním pokrytectví společnosti. Ve Vlčí jámě si vzala na mušku maloměšťáckou morálku a Advent poodhaluje stav společnosti na venkově. Zdravý venkov nebyl zdaleka neporušený v čistotě smýšlení, pěstěný tradicionalismus byl svazující a neposkytoval žádnou možnost anonymní skrýše a úniku. Vladimír Vlček splnil stranické zadání, a naštěstí nejde o politickou ideologii, zručně. Kamera Jaroslava Tuzara věrohodně a dynamicky kreslí beznaděj, bezradnost i útrpné odevzdání. Syrovost se valí vpřed neurvale se škodolibým uspokojením, nečekaně útočí a podlamuje jakoukoli víru lidského ducha. Hlavní postavou životního dramatu je Františka Plesníková (dobrá Nina Jiránková), pohledné a skromné děvče z chudých poměrů. Půvab ve svěžím mládí přináší nápadníky, touhy a první nesmělé seznámení s erotickou zvědavostí a nedočkavostí. Příběh pečlivě dbá na její počestnost a vše nechává pouze na vůli zlomyslného osudu, živočišného chtíče, vytrvalého nátlaku rodiny a okolí. Téměř za každé situace je obětí a jediným hlasem, který dokáže vyburcovat zbytky lidské důstojnosti a zásadní odvahu, je mateřská láska. Hlavní mužskou postavou je Jura Podešva (velmi dobrý Gustav Hilmar), bohatý sedlák a chlípný postarší vdovec. Je svázán chorobnou lakotou a chtíčem. Ženy pro něj nejsou rovnocenným partnerem a krůček po krůčku rozpoutává psychický sadismus. Důležitou postavou je Rozína (dobrá Marie Vášová), Podešvova děvečka a souložnice. Ztrátu svého výsostného postavení nepřijímá a sama se stává iniciátorem nevybíravého slovního ponižování své nové sokyně. Nesnaží se nic skrývat a výsměšně si užívá svého postavení. Výraznou postavou je Metúdek (pozoruhodný Vojtěch Rosenberg), Františčin synek s bezelstným pohledem na život. Nechápe kroky své matky, byť jsou v dobré víře pro jeho světlejší budoucnost. Chce se nechat ovanout životem běžným způsobem, nikoli přes zlomení posledních zbytků lidské důstojnosti. Z dalších rolí: romantická vzpomínka minulosti, Metúdkův otec a dřevorubec Jan Gavrlík (zajímavý Otto Lackovič), nemile překvapená babka kořenářka Maryna (příjemná Zdeňka Baldová), naléhání stupňující Františčina matka a Metúdkova babička Plesnička (Jarmila Kurandová), laskavý nadlesní (Jaroslav Vojta), či jeho manželka (Milada Smolíková). I ve vztazích jsou rozhodujícím faktorem majetkové poměry, dobré srdce lidskosti není zapotřebí. Vyprávění je sugestivní a podkládá se prokreslenou chmurnou náladou. Submisivní pasivita může někomu vadit, ale nepohybuje se v nereálné rovině. Taktéž konec netoužil po kontroverzi a vykoupení je bez vinny. Advent je zručné drama, snad trochu nečekané pro svůj datum narození.