Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (2 834)

plakát

Asterix a Galové (1967) 

Vždy jsem měl rád komiksové příhody o těch nepoddajných Galech v čele s ústřední dvojící Asterix - Obelix. Opakovaně mě okouzluje ten vtipný a lehký nadhled, se kterým se pohlíží na historii. I v současné době stále vlastním mnoho těchto obrázkových sešitů, které občas otevřu, když potřebuji rozjasnit mysl a přinést do vlastní tváře úsměv. Tato animovaná adaptace rozhodně nekulhá svým roztomilým půvabem za svojí předlohou a rozhodně příjemně pobaví. A i ten bláznivý druid Panoramix má zde oproti jiným dílům hodně prostoru.

plakát

Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti (1968) 

U převážné většiny filmů dle Karla Maye mě ovane nostalgický dech dětství a kouzlo romantického dobrodružství v očích a srdci bezstarostného kluka. A s hodnocením jsem smířlivější. Dokonce i ty kusy, u kterých se mnozí rozčilují, že se Maye nedrží a dráždí diváky i svým pojetím a stylem, shledávám o poznání příjemnější. Toto je pro mě příklad, že existovala možnost, že tento druh zábavy vyčichne. Působí už dosti vyčpělejším dojmem. Mnozí hlavní hrdinové jednají jako smyslů zbavení jedinci bez špetky logického rozumného uvažování v jakékoli situaci. Hadi jsou zřejmě geneticky vypěstovanou směsicí mutantů škrtičů a těch, co své oběti uštknou. A i hlavní padouch je jen troska svých vlastních zářivějších rolí dřívějška. Jako by se z charismatického a důstojného zloducha stal zarostlý bezdomovec, který se před vlakovým nádražím s poloprázdnou lahví laciného vína v ruce vrhá na kolemjdoucí, a nevybíravým způsobem se dožaduje příspěvku na další lahev. Dvojice hrdinů a pokrevních bratří v posledním společném kuse: Vinnetou (Pierre Brice s hlasem Thomase Eckelmanna) s až nadpozemskými dovednostmi a jeho věrný druh Old Shatterhand (Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna). Z dalších rolí: častokrát doběhnutý zkušený zálesák Sam Hawkens (Ralf Wolter), naivní botanický amatér Lord Castlepool (Eddi Arent), naivně svědomitá a okouzlující Mabel Kingsley (půvabná Karin Dor), vyčpělý a chamtivý desperát Murdock (Rik Battaglia s hlasem Rolfa Schulta), přestárlý mladík s romantickou představou hrdinství a vojenský kapitán Cummings (Clarke Reynolds s hlasem Clause Jurichse), úplatný vojenský žalobce Cranfield (Branko Špoljar s hlasem Gerda Martienzena), prostoduchý náčelník indiánského kmene Siouxů Rudý buvol (Voyo Goric s hlasem Klause Sonnenscheina), či dobrácký náčelník Osagů Bílé pero (Sime Jagarinac s hlasem Joachima Pukaße). Pro někoho to stále může působit jako příjemná zábava a rozhodně není všechno špatné. Dobro zase vítězí nad zlem a chamtivostí. A opět nádherné scenérie: vodopády řeky Krky, opětovně údolí řeky Zrmanji a národní park Paklenica a jako bonus reálné záběry ze skutečného Grand Canyonu. Ale je dobře, že se dále již nepokračovalo.

plakát

Vinnetou - Poslední výstřel (1965) 

Nedá se říci, že by tento díl trilogie byl snad lepší, než předešlé filmy. Ale už to, kolik lidí dokáže strhnout populární filmový příběh a následná ohromná bouře nevole proti natáčení tohoto kusu, mě fascinuje. Ve filmu je více akce, na provokace se odpovídá olivovou ratolestí, utíká se, nahání se, s důvtipem se brání útokům, kují se pikle a pokrevní bratr se brání vlastním tělem. Mé oko se pokochalo pohledem na městečko Trogir, dech beroucí korytem řeky Zrmanji a romantickou kulisou slavných Plitvických jezer. Ústřední dvojice je jasně daná: osvícený, ušlechtilý a mírotvorný náčelník indiánského kmene Apačů Vinnetou (Pierre Brice s hlasem Thomase Eckelmanna) a jeho pokrevný bratr a udatný ochránce spravedlnosti a utlačovaných Old Shatterhand (Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna). Humorný nadhled je v tradiční postavě samorostlého zálesáka Sama Hawkense (Ralf Wolter). Ženské krásy není tolik, ale je výrazná v postavě Ann (půvabná Sophie Hardy s hlasem Marianny Lutz). Strana zla je početnější než obvykle. Nejvýraznějším padouchem je zákeřný Rollins (zajímavý Rik Battaglia s hlasem Arnolda Marquise), který neváhá použít jakoukoliv lest, či podlost. A nesmí se zapomenout na zámožného spekulanta s apačskými pozemky Vermeulena (Veljko Maricic s hlasem Konrada Wagnera) a jeho všehoschopného pohůnka Gomeze (Miha Baloh s hlasem Friedricha W. Bauschulteho). Ale kdo dokáže čelit uspávacím ranám Old Shatterhanda? Z dalších rolí: ovladatelný alkoholik a zhrzený náčelník indiánského kmene Jicarillů Bílý buvol (Dušan Antonijević s hlasem Klause W. Krauseho) a nápomocný guvernér ze Santa Fé (Carl Lange s hlasem Curta Ackermanna). A královskou cestou za romantickým dobrodružstvím lze kráčet i za cenu vlastních obětí.

plakát

Vinnetou - Rudý gentleman (1964) 

Další ze série filmů, který přináší klukovskou představu nezkaženého romantického dobrodružství, kde dobro a spravedlnost jsou nuceny svádět neúprosnou bitvu se zlem a nenávistí. Osobní štěstí musí ustoupit stranou před všeobecným mírem mezi národy. Rasistické předsudky jsou překonávány. A alespoň na malou chvíli je možný život v harmonii a souladu s každou živou bytostí. Potěší herectví Klause Kinskiho. A osvětlená nádhera krápníkové jeskyně Otoška jama. Hlavní postavou je neúnavný mírotvorce a náčelník všech Apačů Vinnetou (Pierre Brice s hlasem Thomase Eckelmanna), který neúnavně přesvědčuje každého o nutnosti celkové transformace lidského soužití mezi národy v míru a spokojenosti. Jeho nejbližším pomocníkem je jeho bílý bratr, věrný druh a trestající ruka spravedlnosti Old Shatterhand (Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna), který čelí každému nebezpečí tváří v tvář. Důležitou postavou je vojenský poručík Robert Merril (Terence Hill jako Mario Girotti s hlasem Clause Jurichse). Tento nenapravitelný idealista a romantik je natolik okouzlen zamilovaností, že jí v nebližším okamžiku dokáže obratně využít ve svůj i všeobecný prospěch a užitek. Hlavním padouchem je Bud Forrester (zajímavý Anthony Steel s hlasem Rainera Brandta), který samozřejmě touží především po získání majetku a bohatství za jakoukoliv cenu a oběti. Tomu zdatně sekunduje všehoschopný a vynalézavý David 'Luke' Lucas (dobrý Klaus Kinski). Ženskou krásu přináší především dcera náčelníka Assiniboinů Ribanna (půvabná Karin Dor) se svou nenaplněnou láskou. A také Robertova sestra Susan (Marie-Noëlle Barre). Vtip a humorný nadhled vnáší britský Lord Castlepool (Eddi Arent) se svou vírou a touhou následovat Old Shatterhanda. A básník prérijní divočiny Gunstic Uncle (Mirko Boman s hlasem Gerda Martienzena). Z dalších rolí: velitel vojenské pevnosti a Robertův otec s předsudky plukovník John Frederick Merril (Renato Baldini s hlasem Siegfrieda Schürenberga), ctihodný indiánský náčelník Assiniboinů Tah-ša-tunga (Rikard Brežeska s hlasem Hellmuta Grubeho), či další výrazný člen zločinecké organizace Carter (Velimir Chytil s hlasem Gerda Duwnera). A tak petrolejové věže vybuchují, medvěd padá po dobře mířené ráně nožem, honička střídá honičku, chytá se a utíká se a dobro se spravedlností zaznamenávají další důležité vítězství.

plakát

Vinnetou (1963) 

Samozřejmě i ve mě zůstává ten kus nostalgické stopy. Na dětství, na uspokojivé hltání knih Karla Maye a i na filmové adaptace. A samozřejmě jsem je měl rád. V dnešní době je to vzpomínka na krásné časy bezstarostnosti a touhy po dobrodružství a chlapské cti. Příběh samotný je již v očích zhýralce lehce až více naivní. Černobílé vidění světa, odvážné dohlížení nad spravedlností, dodržování lidskosti, trestání špatností a náprava vykořisťování utiskovaného domorodého obyvatelstva. Film má stále svůj půvab, dobro, i za cenu tragických ztrát, vítězí a zlo je spravedlivě potrestáno. Hlavní hrdinové jsou všeobecně známí: zapálený greenhorn a spravedlivý německý inženýr v Novém světě Old Shatterhand (Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna) a ušlechtilý a čestný synek náčelníka indiánského kmene Apačů Vinnetou (Pierre Brice s hlasem Christiana Wolffa). Ženský šarm s prvky antické tragédie dodává Vinnetouova idealisticky zamilovaná sestra Nšo-či (půvabná Marie Versini s hlasem Ilse Pagé) a statečností uhranutá dívka na základně banditů Bella (neméně půvabná Dunja Rajter s hlasem Ursuly Heyer). Komiku a vtip přináší nemotorný dobrák a zkušený zálesák Sam Hawkens (Ralf Wolter) a trochu nešikovně také anglický novinář Tuff-Tuff (Chris Howland). Hlavním padouchem je hamižný a zákeřný vyděrač a manipulátor Frederick Santer (Mario Adorf s hlasem Rainera Brandta), který se snaží jít za svým mamonem, cílem, bohatstvím do poslední krůpěje krve. Zástupcem manipulovaných indiánů je náčelník Kiowů Tangua (Tomoslav Erak s hlasem Gerda Duwnera), zapřisáhlý nepřítel Apačů. Z dalších rolí: předák na stavbě železnice Bill Jones (Walter Barnes s hlasem Arnolda Marquise), vydíraný a ustrašený vedoucí stavby Bancroft (Branko Špoljar s hlasem Toniho Herberta), hrdý náčelník Apačů Inču-čuna (Milivoje Popovic-Mavid s hlasem Benno Hoffmanna), Santerův pomocník Bullock (Niksa Stefanini s hlasem Heinze Lausche) a německý rodák, učitel Apačů a moudrý stařec Klekí-petra (Hrvoje Svob s hlasem Knuta Hartwiga). A tak začalo upřímné a hluboké přátelství rudého bratra s bratrem bílým. Jako příjemné odreagování to stále funguje. Uhrančivě podmanivé je údolí řeky Zrmanji.

plakát

Úterý po Vánocích (2010) 

Co je to vlastně civilní drama? Podle zdejšího jemného intelektuálního náhledu musí obsahovat určitě tyto definice: minimalistické, novátorské, detailistické. A já jsem alespoň pochopil, co výraz civilní drama znamená. Je to něco, co je pro většinu lidí důležitý moment v jejich životě. Je to něco, co by mělo vzbuzovat vášně a nepřebernou paletu emočního vyjádření, ale ve skutečnosti ta loďka pluje po nezčeřené hladině. Snad až nepovšimnuta, bez hlubokých výlevů. A místo očekáváné mořské bouře, přijde jen jedno až dvě silnější zafouknutí, které nezpůsobí ani vyšší vlnku, loďka se ani malinko nezakymácí a pluje poklidně dál ve svém vnitřním smíření. Emoce se skrývají, a to i v intonační rovině hlasového vyjádření. Neočekávám od každého filmu jen destrukci a sebetrýznění, ale také nemohu nad každým dílem plesat nadšením a vzdávat očekáváné oslavné ódy. Ne všechno je samozřejmě špatně. Příběh samotný není špatný, ale chybí mi tam hlubší vnímání života. Život není jen strach a obavy. Život jsou prožitky, vášně, radost i smutek. Neskrývaný, nepotlačovaný, nepřetvařující se. Hlavní postavou je Paul Hanganu (Mimi Branescu), který i přes spokojený a spořádaný život zatouží po změně a zlomovém okamžiku ve svém životě. Dále je zde zubařka Raluca (Maria Popistasu). Když on život nenabízí tolik možností vhodně zajištěných partnerů. A právnička Adriana (Mirela Oprisor). Když on život dokáže přinášet velmi neočekávané vývoje událostí. A tak všechno plyne v celkovém smíření a poklidu. I když ve významných okamžicích pro všechny zúčastněné.

plakát

Koncert (2009) 

To, co je na tomto filmu nejúchvatnější, je samotný Čajkovského houslový koncert. Ten fantastickým způsobem, který svou dokonalostí dokáže pohnout i kamenem, zahrál Budapešťský symfonický orchestr s houslovou sólistkou Sarah Nemtanu. Komediální stránka filmu je skvělá. Ta směsice ruštiny a francouzštiny, s hrstí hebrejštiny a špetkou cikánštiny je svižná, hravá a snad i též bizarní. A především je vtipná a baví. Ten odkaz dávného dramatu je snad až příliš vtíravý a vydírá. Naštěstí je tu stále ten humor a hudba. Rád, s nadšením a porozuměním poslouchám teskné, žalostné i veselé kvílení smyčců klezmeru. V těch tónech se odhaluje část z tajemství života a smrti. Podobně to mám i s cikánskou hudbou, kde se v jedné skladbě může ukrývat bezbranná radost i nekonečný smutek zároveň. A nesmí se zapomenout na ty zatoulané noty na dně číše, bez kterých by byl svět o mnoho chudší ve výrazech i prostředích. Čajkovskij ukryl celou tu tklivou a vznešenou krásu odkazu starobylé hudby v těch nebeských tónech houslových strun. Celý jeden i všechny národy proměněné v noty a tóny, které dokáží uchvátit svého posluchače a odnášet ho k výšinám stolové hory, na které se pozvedává ambrosie k přípitku nesmrtelnosti. Hlavní postavou je bývalý slavný dirigent Andrej Simonovič Filipov (zajímavý Alexej Guskov), který se díky neopakovatelné možnosti pokouší smířit se životem i svou vlastní minulostí. Andrejovi zdatně pomáhá jeho nejlepší přítel s velkým srdcem a umný cellista Alexandr Abramovič Grosman (příjemný Dmitrij Nazarov). Třetím do party drzých pořadatelů zahraničního výletu je přesvědčený komunista a manažer orchestru Ivan Gavrilov (solidní Valerij Barinov). Hlavní ženou je houslová sólistka s tajemstvím minulosti Anne-Marie Jacquet (šarmantní Mélanie Laurent). Z dalších rolí: ředitel pařížského divadla Chatelet Olivier Morne Duplessis (François Berléand), Annina opatrovnice a manažerka Guylène de La Rivière (Miou-Miou), Oliverův zneužívaný asistent Jean-Paul Carrère (Lionel Abelanski), ambiciózní sponzor orchestru Pjotr Treťjakin (Vlad Ivanov), Andrejova oddaná manželka Irina (Anna Kamenkova), živelný cikánský virtuos Vassili (Anghel Gheorghe), starý kšeftař Viktor Vikič (Alexandr Komissarov), jeho talentovaný syn Moïse (Vitalie Bichir), či samolibý šéf Velkého divadla Leonid Viničenko (Valentin Teodosiu). Petr Iljič Čajkovskij není mrtev. Jeho nesmrtelná hudba stále žije a vynáší nás do chvilek a momentů povznášejícího se pocitu života, kdy zrovna můžeme rozumět tomu nesmyslnému smyslu.

plakát

La Bohème (2008) 

Nejsem milovníkem opery, ale ani jejím odpůrcem. Milovat a zamilovat si operu, znamená naučit se plout v různorodých proudech a barvách hlasu. Využívat proudu hlasu a větru gest a mimiky ke své potřebě. Nesnažit se bojovat, ale nechávat se unášet přírodními živly, které je schopen vyrábět člověk svépomocí. Hlas konejší, hladí, ale také bouří a ukazuje strach a ostatní neduhy. Film má oproti klasickému opernímu představení jednu nezpochybnitelnou výhodu. Tou je dosáhnutí kvality zvuku a zpěvu bez jediné chybičky, jediného zaváhání, nebo zakolísání. Taktéž k prostředí nemám výraznější výhrady. A na obrazovce se rozbíhá silný příběh o přátelství a o lásce. Silný, romantický, vášnivý, tragický. Hlavním mužským hlasem je básník Rodolfo (Rolando Villazón). Hlavním ženským hlasem je švadlenka Mimi (Anna Netrebko). Tenor a soprán se ve zvuku souznění proplétají v milostné vibrace vzletu, rozchodu a smíření. Další soprán koketuje, svádí a provokuje. Se sebevědomou drzostí a věčnou touhou miluje i opouští, tak jako Musetta (Nicole Cabell). Jsou zde hravé i žárlivé barytony: nešťastně zamilovaný malíř Marcello (George Von Bergen, zpěv Boaz Daniel) a bezstarostný hudebník Schaunard (Adrian Eröd, zpěv Stéphane Degout). A zlobné i smířlivé basy: klidný filozof Colline (Vitalij Kowaljow), lapený pan domácí Benoit (Tiziano Bracci) a bohatý Alcindoro (Ioan Holender, zpěv Tiziano Bracci). Opera Giacoma Pucciniho přišla na svět před více jak sty lety, a čeká jí ještě dlouhý opojný život v celé své kráse znovuzrození.

plakát

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (2007) 

Hovořit o zobrazení těžkého života za komunismu pod vedením Nicolae Ceaușescua, je více než zavádějící. Jde o osobní drama, které má s komunistickým Rumunskem společný pouze čas příběhu. Navíc nejde ani o dramatický příběh osoby, která pod vlivem okolností přistupuje k morálně kontroverznímu činu. Je to především o přátelství, o pomoci a o krajních mezích, za které jsme ochotni vstoupit, když se snažíme pomoci. A z tohoto důvodu je to přínosné filmové dílo s příhodnou atmosférou, která dokáže vtáhnout do běhu děje. Hlavní postavou je mladá vysokoškolská studentka Otilia (zajímavá Anamaria Marinca), která začne zcela automaticky a přirozeně pomáhat své kamarádce. Při této pomoci je dohnána k mezní hranici. V tomto jediném okamžiku pro ní končí čas života v bezstarostnosti. Tato událost jí dovádí k úvahám o životě a vlastním směřování nastoluje otázky. Otiliina kamarádka a spolužákyně Gabriela Dragut (zajímavá Laura Vasiliu) je postavena k psychicky náročnému rozhodnutí i provedení. S úlevou a ze strachu přenechává zařizování okolností řešení problému na své kamarádce. Život přináší bolestivá rozhodnutí, kdy můžeme mít pocit, že není jiného východiska. Výraznou postavou je andělíčkář Viarel Bebe (zajímavý Vlad Ivanov), který sice pomůže, ale neváhá při této pomoci využít i zneužít okolnosti, které mu nahrávají do karet a vytahuje jeden trumf za druhým. Z dalších rolí stojí za zmínku již jen student Adi Radu (Alexandru Potocean), přítel Otilie, který se především domáhá svých partnerských práv. Morální dilema je značná zátěž pro psychiku lidí. Občas nás řešení problému přivádí za samou hranici myslitelného. Tato zkouška může znamenat vystřízlivění i výrazné poznamenání do dalšího života.

plakát

Boj o Řím: Část druhá (1969) 

Pokračování historicky upraveného filmu. Intriky, mocenské hrátky a manipulace nabírají na obrátkách. Válčení se rozbíhá až do rozhodující bitvy. Zrada střídá zradu. A spravedlivý národ Ostrogótů, zřejmě za lítosti všech, musí opustit území Apeninského poloostrova. Jak dokáže být zkreslující pohled na historii germánské rasy očima Němců! Na určitou obranu lze úspěšně tvrdit, že nekřesťanské a nekatolické národy bývali tolerantnější než pokrytečtí katolíci, kteří rádi ve jménu boha vše ničili a rabovali. Ovšem největší touhou Ostrogótů byla snaha o romanizaci vlastního národa. Postavy příběhu umírají v bitvách, rukou vlastní i mstitelů. Bojuje se o moc, o ambice, o lásku. Největším a nejambicióznějším mužem zůstal římský prefekt Cethegus (zajímavý Laurence Harvey), mistr zákulisních hrátek, našeptávač a manipulátor s vlastní cestou. Neméně zdatnou intrikánkou zůstala byzantská císařovna Theodora (šarmantní Sylva Koscina), hravá manipulátorka s těžkým protivníkem. Byzantský císař Justinian (solidní Orson Welles) zůstal tou nejpragmatičtější osobou s realistickým pohledem na věc. Vítězná sestra Mathawsintha (zajímavá Harriet Andersson), z ostrogótského královského rodu, je sžírána především vlastní žárlivostí a odmítanou láskou. Mladý a nadšený Totila (Robert Hoffmann), druhý ostrogótský král, je hnán vpřed především opětovanou láskou Julie (půvabná Ingrid Boulting), dcery Cetheguse, která prohlédla. Zdatným zákulisním hráčem byl také byzantský vojevůdce Narses (zajímavý Michael Dunn) a dává přednost jistotě. Je zde také starý a moudrý ostrogótský šlechtic Hildebrand (Friedrich von Ledebur), první ostrogótský král a spravedlivý hrdina Witichis (Florin Piersic), třetí ostrogótský král a neúnavný válečník Teja (Emanoil Petrut), obětavý ostrogótský šlechtic Aligern (Mircea Anghelescu), všehoschopná a věrná služka Mathawsinthy Aspa (Adela Marculescu), Cethegusův spojenec a korsický šlechtic Furius (Ion Dichiseanu), či Witichisova oddaná a věrná manželka Rauthgundis (Ewa Strömberg). Když přivřeme oči nad pohledem filmařů na historii, tak nám zůstává napínavé a svižné drama, kde neschází akce, boje, hrdinství, hrdost, ctižádost, láska a romantika. Což je dostačující základ pro příjemnou zábavu.