tomtomtoma

Bolest a sláva je především o usmíření se s vlastním životem. Pedro Almodóvar ve stáří, tak jako mnoho jiných filmových a nefilmových tvůrců, bilancuje zkušenosti a porovnává pocity. Zůstává pravověrný vlastní vyzkoušené stylizaci, unaveně se rozhlíží po poezii, s omezenějším tělesným pohybem načrtává kontury identifikace formujících okamžiků života. Hledá se odpuštění, nabízí se usmíření, pokouší se uchopit mihotavé pocity niterného štěstí. Mluví se o tvůrčí a životní krizi, ale právě tato úzkost je katalyzátorem soustředění při hledání zásadních otázek, porovnávání stavů očekávání a zklamání s běžnou skutečností. Nevyhýbá se ani tělesné bolesti stáří, uvědomuje si závislosti a zhoubný nádor pocitu osamělosti a zbytečnosti. Hlavním prostředníkem k životnímu balancování je Salvador Mallo (zajímavý Antonio Banderas, ve filmovém odraze dětství příjemný Asier Flores), filmový režisér v bolestech pokročilého věku. Prázdnota vnější i vnitřní je výchozím bodem do hluboké cesty sebezpytování, blížící se vůně Thanata, záchvat lehkého panického strachu, a nalezení smíření i tolik spásné inspirace. Důležitou postavou k cestě usmíření je Alberto Crespo (zajímavý Asier Etxeandia), filmový herec s pocitem ublížení. Smíření přichází přes komplexní katarzi osobní identifikace v základech vášně a vlastního určení. Hlavní ženskou postavou je zde Jacinta Mallo (příjemná Julieta Serrano, ve filmovém odrazu dětství pozoruhodná Penélope Cruz), Salvadorova maminka. Láska, očekávání, potřeba uznání, nejchoulostivější záležitost vlastního usmíření. K výraznějším postavám patří také Mercedes (příjemná Nora Navas), Salvadorova asistentka. Praktická pomocnice k uvyknutí tělesných neduhů stáří. Z dalších rolí: bývalá láska s bolestí a tvůrčí seberealizací Federico Delgado (Leonardo Sbaraglia), mladý a statný zedník a talentovaný naivní malíř, překonávající negramotnost, Eduardo (César Vicente), filmový odraz režisérova otce v dětství Venancio Mallo (Raúl Arévalo), či závažné choroby stáří ošetřující lékař Dr. A. Galindo (Pedro Casablanc). Bolest a sláva je v mnohém důležitější pro svého autora, neboť potřebuje tvorbu jako životodárný pohon ke smysluplnému prožívání života. Poezie je to, co ve větším množství schází k příjemnějšímu prožitku životních krás. Můžeme obdivovat, přesto je Pedro i pro svůj styl unavený věkem.

Film Julieta je profesorsky svědomité naservírování autorského rukopisu umělecky stylizované značky Pedro Almodóvar. Divák je ušetřen genderového znejistění, úzkost si tu vystačí s nevinným hledáním osobní sexuality, potřeba výstřednosti koncentruje chybné závěrečné úsudky pochybností a nevinnost se tak stává rituální obětí, uvízlou v zatracení osamělosti. Ticho osamělosti je dominující náladou, potenciál nebezpečí vzájemného nedorozumění se skrývá v potlačování niterného traumatu, zdánlivé maličkosti svádí apokalyptickou pachutí úplného rodinného i osobnostního rozpadu. Pedro Almodóvar dokáže postavit zamýšlený charakter intimního rozvratu bez zaváhání, přesto filmu chybí hluboký rozměr vnitřního světa. Hlavní pozorností ke zkoumání je Julieta Arcos (pozoruhodná Emma Suárez, v mladším vydání zajímavá Adriana Ugarte), učitelka a žena v domácnosti, vytrestaná paralyzováním nepředvídatelnou směsicí traumatu, zklamání a závisti. Liberální přesvědčení pod dojmem svobodného úsudku a v závislosti vlastního ochromení ztrácí rychle běh událostí zpod kontroly, úder osamělosti je rozsáhle zničující. Druhým pokusným objektem zkoumání nakumulovaných katastrof je tu Antía Feijoó Arcos (příjemná Priscilla Delgado, jako starší Blanca Parés, jako miminko Jimena Solano), Julietin jediný potomek a úděl naplnění. Vzájemné odcizení je dílem různých pocitů viny a obviňování, často až vlastní nejtěžší ztráty jsou pomocníky ke vzájemnému smíření. Hlavní mužskou postavou je Xoan Feijoó (příjemný Daniel Grao), Julietin manžel, pracovitý rybář a Antíin milující otec. Odlišné představy partnerské harmonie občas dostávají zákeřné údery i vlastní jistotě. K výraznějším postavám patří také Beatriz (příjemná Michelle Jenner, jako dívka sympatická Sara Jiménez), nejlepší Antíina kamarádka ve společném laškovném objevování krás života ve věku zvídavé nevinnosti dospívání. Z dalších rolí: Xoanova zapškle jedovatá hospodyně Marian (Rossy de Palma), příliš blízká rodinná přítelkyně a sochařka Ava (Inma Cuesta), z náhlého Julietina odmítání zmatený Lorenzo Gentile (Darío Grandinetti), Beatrízina bohatá matka Claudia (Pilar Castro), již vážně nemocná Julietina matka Sara (Susi Sánchez), Julietin nevhodně šťastný otec Samuel (Joaquín Notario), ve všem vždy příkladně spolehlivá služka Julietiných rodičů Sanaa (Mariam Bachir), uctivý domovník Inocencio (Ramón Agirre), či černé svědomí z vlaku (Tomás del Estal). Julieta není špatným filmem svým tématem zpracování i vyhledáním intimního pocitu, vždyť osamělost je nejpalčivější niternou bolestí, ale duše a šarm autorovy práce jsou přece jen již unavené dlouhodobým opotřebováním.

Filmové dílo Rozkoš v oblacích je gay komedie s vývarem estrádně výstředního vkusu Pedra Almodóvara. Potom záleží na míře dráždivé frivolnosti, kterou jsme ochotni připustit, a na množství sexuálních pomůcek, které jsme ochotni použít. V chmurné vidině Thanata se meskalinem povzbuzený Éros vrhá k pudové oslavě života, aneb v nouzovém stavu dochází k přelomovým katarzím, sex a moderní dobou osvobozená sexualita je v centru dění, kolem posvátné orgie skotačí o přízeň smíření a sebezpytování, přinášejí se přiznání tajností, vychutnávají si pózy, je škodolibý a pěstuje černý humor. I taková je zábava k jednorázovému použití. Hlavním eskamotérem je Joserra Berasategui (velmi příjemný Javier Cámara), hlavní stevard první třídy pravidelné letecké linky. Neopakování se tragédie paniky je jeho prvním přáním letu. Hlavní vestálkou je Bruna (velmi příjemná Lola Dueñas), po záhadně zmizelých pátrající senzibilka. Panenské prokletí má jistě jedinečnou příležitost k osvobozujícímu rituálu. Oslavovaným libidem je zde Norma Boss (příjemná Cecilia Roth), krotitelka mužské masochistické potřeby. Hysterická paranoia je léčena šokem. Výraznou postavou je Ricardo Galán (sympatický Guillermo Toledo), herec na útěku před vydírající tíhou. Smysl pro zodpovědnost tak zpytuje svědomí. Významnější postavou je Álex Acero (příjemný Antonio de la Torre), hlavní pilot leteckého spoje do Mexika. Moderní společnost přeci v politicky korektní výchově přeje provázeně svobodomyslnému sexuálnímu vybití. K výraznějším postavám patří také Ruth (přjemná Blanca Suárez), překvapená svědkyně teatrálního patosu beznaděje. Což je vždy příhodná možnost k ukončení vlastní úzkosti. Z dalších rolí: nájemný zabiják se soucitem k ženám v úzkých Infante (José María Yazpik), druhý pilot s dosud nepotvrzenou sexualitou Benito Morón (Hugo Silva), spěchající a o usmíření žádající nekompromisní obchodník Más (José Luis Torrijo), o milence modlící se palubní stevard Fajardo (Carlos Areces), promiskuitně svolný stevard Ulloa (Raúl Arévalo), častokrát probouzený vysátý novomanžel (Miguel Ángel Silvestre), náruživě náměsíčná novomanželka (Laya Martí), či patologicky melancholická Alba (Paz Vega). Rozkoš v oblacích je nevážnou sexuální rozpustilostí při hledání osobní identity. Typické pro moderní dobu. Potěšitelná homosexuální oslava živočišného pudu života.

Krátké dílko "Muže pojídající radní" je filmařskou recesí. Nemá význam, zabývat se zde jménem Penélope Cruz, neboť jde o jeviště pouze pro jednoho herce. Tím je Carmen Machi v nezastavitelném procesu objevení nejintimnější zpovědi nevědomí lidské sexuality a potřeb vlastního naplnění. Ten neutuchající gejzír bezprostředních pocitů pulsuje kokainovým rytmem a jásá škádlivou hravostí, na druhou stranu jde zde jen o vynechanou scénu z Almodóvarova filmu Rozervaná objetí a sama sekvence je recesistickou variací Žen na pokraji nervového zhroucení. "Muže pojídající radní" je tím příjemnějším vedlejším zpestřením Španělovy filmové tvorby.

Film Spoutej mě! je stylizovaným romantickým sarkasmem. Spoutej mě! je do absurdní podoby čistoty citu lásky uvedený stockholmský syndrom. Z přirozeného smyslu pro zvrhlost vykouzlil Pedro Almodóvar spásný romantický výkřik, přímo do něj vložil úchylky ublíženého vnitřního světa, melodramatické vzdechy, opiátové zkušenosti, hlas vlastní filmařské profese, sytou barevnost, výstřednější obscénnost a dokonalé zneužití psychologie stockholmského syndromu. Vše odlehčuje a s hravostí si vychutnává všechny plánované souvislosti. Spoutej mě! je taškařicí nejhlubší niterné touhy lidské přirozenosti. Hrdinou sarkastické romantiky je Ricky (vynikající Antonio Banderas), sirotek, čerstvě propuštěný z psychiatrické léčebny. Na samém prahu plnohodnotného dospělého života se bez předchozích zkušeností dvoří s přizpůsobivou empatií a bez ohrožení kráčí za ženou svého srdce. Nejpřevratnější katarzí prochází Marina Osorio (pozoruhodná Victoria Abril), filmová herečka se zkušenostmi s pornem a narkotiky. Nakonec, i ten masochismus může přinést potřebné uspokojení a následné dokonalé naplnění osobním štěstím. Významnou postavou je Lola Osorio (velmi příjemná Loles León), svědomitá filmová produkční a starší Marinina sestřička. Neočekávané zmizení sourozence přidělává zbytečné starosti. Výraznou postavou je tu také Máximo Espejo (velmi zajímavý Francisco Rabal), režisér hororového filmu. Povědomí o posledním střípku své milované práce se lehce vzbouří proti času, láska má mnoho podob. Z dalších rolí: sadisticky a zcela spravedlivě trestající distributorka omamných látek (Rossy de Palma), posmutnělá ředitelka psychiatrického ústavu (Lola Cardona), Máximova trpělivá manželka Alma Espejo (Julieta Serrano), bezstarostná Marinina lékařka Berta (María Barranco), lehce zaskočená novinářka Montse (Montse G. Romeu), filmový herec fantoma Oswaldo (Oswaldo Delgado), nutností vyrušená lékárnice (Concha Rabal), či Marinina maminka (Almodóvarova mamá Francisca Caballero). Film Spoutej mě! je vyzbrojen černým humorem k nadhledu zběsilé touhy, které se obvykle říká láska. Výstředně zábavné to filmové dílo!

Film Labyrint vášní, to je Freud v celé nahé kráse. Traumata dětských let zanechávají trvalé jizvy na vnitřních světech, síla Éros jako základní lidský pud mrzačí sexualitu osamělostí, strachem, nenaplněností a překračováním obvyklostí. Hledá se přímé vysvobození a to přichází až při uvědomění si dávného traumatu, nalezeným řešením se jeví párová psychoterapie. Labyrint vášní není o sexuálním uvolnění, je o hledání osobního štěstí a nesnadném překonávání těch vlastních niterných běsů, výstřednost a nestandardní sexualita je tápáním a prostředkem náhradního naplnění. Pedro Almodóvar do vzorce psychoanalýzy přidal ztřeštěnost a ironii, touhy a tajemství, skrytá přání a zběsilost, dynamiku a hemžící se mumraj světa. Hlavní postavou her vášně a extravagantní demonstrace svobody je Sexilia (zajímavá Cecilia Roth), zpěvačka, ovlivněná duševním otřesem v dětském věku i nedostatečnou pozorností milovaného otce. Nenasytnost je nenadále konfrontována s minulostí a naděje náhle ožívá. Hlavní mužskou postavou je Riza Niro (zajímavý Imanol Arias), následník již bývalého blízkovýchodního vládce v exilovém útočišti na Karibském ostrově. Výlet do Madridu je touhou po osobní svobodě, trauma má podobné kořeny, párová terapie vrací zpět vzpomínky i skutečnou podstatu osobnosti. Významnou postavou je Toraya (šarmantní Helga Liné), bývalá manželka Rizova otce. Posedlost pářením s panovnickou krví se naučila správnému rytmu svádění. Důležitou postavou je Queti (příjemná Marta Fernández Muro), oběť schizofrenie sexuálního zneužívání. Skryté tajemství touží po osvobození a řešení je velmi netradiční. Díky němu dojde k nejednomu naplnění. Výraznou postavou je Dr. de la Peña (sympatický Fernando Vivanco), otec Sexilie a odborník na plodnost. Akt sexuálního uvolnění považuje za přízemní, přesto se zdá být řešením pro vnitřní spokojenost. K výraznějším postavám patří také Susana (příjemná Ofelia Angélica), sexuálně frustrovaná psychoanalytička Sexiliiny nymfomanie. Přesto je jejím zájmem především vlastní a úplné sexuální uspokojení. Z dalších rolí: blízkovýchodní mladík, zamilovaný do Rizy, s předností čichání vůní Sadec (Antonio Banderas), opuštěnou ženou znetvořený otec Queti a provozovatel čistírny (Luis Ciges), nešťastnou náhodou zraněný a zhrzený zpěvák Eusebio (Ángel Alcázar), jeho hystericky útočná přítelkyně (Cristina Sánchez Pascual), Sexiliina zpívající společnice Angustias (Concha Grégori), uměleckého světa znalý punkový homosexuál Fabio (Fabio McNamara), Quetiina matka s potřebou radikální nevěry Remedios (María Elena Flores), či její znechucený milenec (Charly Bravo). Labyrint vášní je mumrajem touhy, očekávání, svobody a osvobozování, výstřelků, zvráceností i nadějí vnitřních světů. Sigmund Freud málokdy nalezne vhodnější příklad pro své teze. Osobitě zvrhlé dílo zasažených lidských niter!

Film "Pepi, Luci, Bom a ostatní holky z party" je pozoruhodným celovečerním debutem Pedra Almodóvara. Rozumím tomu nízkému hodnocení některých, soudržnost a návaznost má nejednu trhlinu. Rozumím vyššímu hodnocení jiných uživatelů, výstřednost provokací dráždí svou otevřeností a svobodomyslností. Extravagance je výrazem ublíženého vnitřního světa, jde o hlasité vyžadování pozornosti a pátrání po vlastní identifikaci. Ženský svět je nucen postavit odpor vůči násilnickému a zneužívajícímu světu mužů. Jde o míru sadomasochistických vazeb vztahů, o svobodnou vůli a emancipační snahy. Pro svoji nebojácnost, nosné téma podřízenosti žen a provokace si film zaslouží obdiv. Hlavní postavou ženského vzdoru proti násilnostem mužského světa je Pepi (velmi zajímavá Carmen Maura), bezstarostná dívka, neočekávaně připravená o svůj nevinný podnikatelský vklad věcí budoucích. Trest osobní pomsty ji žene vpřed, vše ostatní se stává rozkoší. Významnou postavou je Bom (zajímavá Olvido Gara Jova alias Alaska), Pepiina kamarádka a punková zpěvačka v osobně rebelující poloze. Její vzdor jí dostává do stavu dominance sexuálního osvobození. Důležitou postavou je Luci (zajímavá Eva Siva), submisivní žena násilnického policisty středního věku. Bolest je rozkoší nutkavé masochistické potřeby, vítěz musí být ten nejbrutálnější. Hlavní mužskou postavou příběhu je Luciin manžel (Félix Rotaeta, též v roli svého bratra - dvojčete Juana), policista se sadistickými sklony. S násilím si bere odměnu za vlastní demonstraci síly, žena se nemůže vzpírat mužskému přání. Z dalších rolí: Luciina sousedka i její zneužitá nejlepší kamarádka Charito (Concha Grégori), naivní vesnická dívka s přáním být modelkou (Kiti Mánver), Pepiina spolupracovnice jejich nové reklamní agentury (Cecilia Roth), transvestita a křehce labilní umělec Roxy (Fabio McNamara), zaneprázdněná herečka (Julieta Serrano), v manželství jen neuspokojená žena (Cristina Sánchez Pascual), či Bomin společník v hudební skupině Bomitoni, zpěvák Toni (Carlos Tristancho). "Pepi, Luci, Bom a ostatní holky z party" je povedeným filmovým debutem slavného španělského režiséra. Nezávislost ženy na mužích je v kontextu s dobou svého vzniku silným tématem. K tomu se přidal nadhled, výstřednost přijímání a též úchylky ublíženého vnitřního světa. Uspokojivě provokující film!

Zbojníkova žena je stylově převedená moravská lidová balada do podoby krátkého animovaného filmu. Ilustrace výtvarníka Pavla Sivka folklórní charakter podtrhují, Jiří Brdečka dal před ironií přednost krutějšímu cynismu. Moravský venkov, iluzí zbavený, nechává nahlédnout do rozpolcenosti surového života, kdy ženská křehkost chřadne mužským zájmem. Píseň je pro potřeby filmu upravena, balada dostává více krvežíznivosti. "Jaká bys to žena byla,/ Kdybys muže prozradila." Stylová filmová prácička.

Třináctá komnata prince Měděnce je další filmovou anekdotou. Jiří Brdečka romantickou baladu masožravce a kompotářky odlehčil ironickou ztřeštěností, výtvarník Jiří Běhounek přidal jemnou kresbu a Miroslav Horníček laskavě radostný slovní doprovod. Skrytá tajemství v manželství jsou manipulací, sebeobětováním, tragickým neštěstím i prostorem pro netradiční uctění pietní památky. I nestřídmý jedlík má právo na lásku. Příjemně zábavné.

Animované dílko "Láááska!" je rozkošnou filmovou anekdotou. Jiří Brdečka přispěl rozvernou ironií, výtvarník Jiří Šalamoun odlehčenou kresbou a Miroslav Horníček zase hřejivě zbarveným hlasovým doprovodem. Pavlíkova metamorfóza v dravého lovce a jeho nejosobnější oběti ve prospěch lásky člověka, to je ta něžnost a surovost lehce sarkastické nadsázky romantiky lidí. Ani nejlepší přítel nedokáže muže zachránit před podlehnutím ženě. Rozveselené a zábavné!