Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (2 587)

plakát

Čas sluhů (1989) 

Časem sluhů vzbudila Irena Pavlásková slibné naděje. Její psychologické drama je působivé v obrazech, tématu, ději i hereckých výkonech. Neklidná kamera F. A. Brabce rozprostírá náladu nejistoty do vnitřních orgánů postav, aby je vytrhávala z navyklého poklidu a rozvracela bezpečnost a důvěru. V nastalém chaosu vládne pomstychtivá vztahovačnost. Téma o morálce je stále strhující svým důrazem, atraktivní a bezprostřední formou zpracování i rozdanými kartami. Hlavní postavou příběhu je Dana (vynikající Ivana Chýlková), chladnokrevná hysterka. Vynucování pozornosti je začátkem cesty za osobní představou štěstí. Počáteční nesmělé oťukávání možností se po prvních úspěšných krůčcích ctižádostivých tahů proměňuje v nebezpečnou suverenitu, která vládne a trestá. Z pouhého rozmaru a prohlubujícího se pocitu neohroženosti. Komfort, vysoký životní standard a nicnedělání je cílem, manipulativní hrátky jsou zpestřením a potěšením, tresty rozkoší a subjektivním pocitem spravedlnosti. Hlavní mužskou postavou je Milan (velmi dobrý Karel Roden), slušný a nadějný mladý muž. Laskavost se vymaká kontrole, je rafinovaně znásilněna a zotročena až na samé dno lidské důstojnosti a mravnosti. Stává se prostředkem a hračkou bez osobní vůle. Výraznou postavou je šlechetná Lenka (zajímavá Jitka Asterová), využitá Milanova přítelkyně a první oběť nekompromisní hry o trůny. Nejzneužitější postavou je historik Luboš (velmi zajímavý Libor Žídek), důvěřivý Danin milenec. Ovládaný všehoschopnou intrikánkou v destrukci celého svého dosavadního života. Z dalších rolí: zákeřně trestaný přelétavý Danin přítel Marek (příjemný Miroslav Etzler), naslouchající a obětavá Danina kamarádka Bohunka (dobrá Eva Holubová), upovídaná a věrná Danina kamarádka Hanka (zajímavá Vilma Cibulková), žoviální Milanův nadřízený a zástupce ředitele Stach (dobrý Petr Haničinec), jeho povýšená manželka (velmi zajímavá Helga Čočková), zásadový a neústupný Milanův kolega Pražák (pozoruhodný Jiří Brožek), Danina malá dcerka Markéta (Daniela Reischlová s hlasem Adély Draxlerové), starostlivá Lubošova domácí (příjemná Jiřina Steimarová), či svérázný muž v restauraci (velmi zajímavý Bolek Polívka). Naléhavost v obrazech a zvuku prohlubuje dramatické divadlo o zhoubné možnosti nebezpečného rizika vynalézavé pomstychtivosti zhrzené ženy a chladné manipulátorky s její osobní představou o životním štěstí a spravedlivé rovnováze světa.

plakát

Román pro ženy (2004) 

Michal Viewegh je dalším z řady současných českých umělců, kteří porozuměli potřebám a možnostem konzumní společnosti kapitalistického uspořádání. Spojené státy americké jsou se svojí spotřební kulturou, podávanou v načechraných obalech, vzorem pro Českou kotlinu. Tento model je nám každodenně předkládán jako ideál přijatelného a oduševnělého uměleckého vyjadřování. Ale není to umění, nýbrž jen umné řemeslo průměrnosti a podlehnutí systematicky vybudovanému kultu konzumní prázdnoty. Filip Renč opět dokázal, že jeho způsob natáčení dokáže zdokonalit celkovou působnost, s gesty a citovým naléháním dosahuje zamýšlených cílů. Viewegh jako spisovatel a scénárista je povrchní, pokrytecký, oblíbený a uctívaný. Je fascinující, sledovat cestu předního představitele přízemní podbízivosti až ke svému zdárnému určení, všeobecné popularitě. Je to též všeříkající o nás, o společnosti i o státně-ekonomickém uspořádání. Snadná ovlivnitelnost dosahuje až hysterické zběsilosti při obhajování americké cesty, jako jediné smysluplné možnosti života a pohledu na něj. Hlavní postavou plytké a světácké romantické komedie je mladé lízátko Laura (pohledná Zuzana Kanócz s hlasem Vladimíry Včelné, jako malá Anna Fialová). V ní se zrcadlí celé pokrytectví, povrchnost a přízemnost spotřební společnosti, která agresivně sebestředným způsobem brání svůj prostor a vydává se za oduševnělou životní moudrost. Kadeřnictví je místem, kde mohou vznikat nebezpečné konspirativní akce. Rady kamarádek a vzdělaných ženských časopisů dávají pouze pokřivené obrazy a poddajnost diktátu konzumu, nikoli upřímnost a konstruktivní řešení. Hlavní mužskou postavou je Oliver (zajímavý Marek Vašut), reklamní kreativec a jízlivý svéráz, který se zdánlivě vymezuje z průměrnosti, ale ve skutečnosti je tato postava pouhým pozérským králem tohoto podivného světa. A maloměšťácký pohled na romantiku se rozbíhá do všech stran. Důležitou postavou je Lauřina matka Jana (velmi dobrá Simona Stašová) v dokonalém postoji inteligentní světoběžnice, pro niž je každý muž bezcharakterním hlupákem. A v diktátu spotřeby jím bude vždy. Výraznou postavou je Rickie (zajímavý Jaromír Nosek), náhle odstraněný Lauřin nudný přítel. Z dalších rolí: tiše trpící soused Žemla (příjemný Miroslav Donutil), Lauřina zmateně bloudící nejlepší kamarádka Ingrid (zajímavá Ladislava Něrgešová), Lauřina senilní babička (Stella Zázvorková), Oliverův sebestředný kamarád a konzumní inteligent Hubert (velmi zajímavý David Švehlík), první Lauřina sexuální zkušenost a americký lektor angličtiny Jeff (Peter Smith), ženská vrba a kadeřnice Sandra (Klára Sedláčková-Oltová), Lauřina nadřízená a šéfredaktorka ženského časopisu v koncích s vlastním životem (Radana Herrmannová), stydlivý redaktor Milan (Jiří Bábek), Janin německý nápadník Hans (Juraj Ďurdiak), Lauřin mrtvý otec (Jaromír Dulava), či sebevědomý reklamní magnát (Saša Rašilov nejml.). Rozumím, že je jednoduší svalovat nezájem o pokračování náhodného sexuálního dobrodružství velmi bohatého a úspěšného muže s povrchní mladou dámou na celé mužské pokolení, než na vlastní chybný úsudek a zakořeněnou touhu po zlatokopectví. Vše ve jménu konzumního náboženství. Herecké výkony a dynamický styl vedení dělají ve filmu záchvěvy zábavy. Ovšem děj i nálada jsou ve stylu, který zatracuje upřímnost a na nejvyšší stupínek staví přetvářku a pro mě představuje strašidelnou skutečnost přítomnosti.

plakát

Rebelové (2001) 

Rebelové Filipa Renče se především snaží bavit a víceméně se jim to i daří. Předností je obrazová stránka a nadsázka, slabostí je povrchní až diletantský děj. Naštěstí nadhled je natolik čitelný, že zábavné poslání stále funguje, byť je tento druh pobavení vhodný jen k odreagování bez nutnosti přemýšlení. Stačí nechat se unášet hravou nezbedností a vizuální stylizací většiny hudebně-tanečních čísel, neočekávat záplavu smíchu, nebo stabilní dramatickou zápletku. Renč dokáže obraz i zvuk použít k vybudování jímavých scén a v nastavené nadsázce ani nevyzařují autorovu marnotratnou samolibost. Hlavní postavou příběhu je maturantka Tereza (zajímavá Zuzana Norisová) na přelomu životních etap, kdy se z dětí stávají dospělí. A jedním z nejdůležitějších faktorů je romantika, touha, očekávání, láska i překročení strachu nedočkavosti a nezkušenosti. Hlavní mužskou postavou je dezertující voják základní vojenské služby Šimon (Jan Révai) s pragmatickým plánem budoucnosti a romantickým poblouzněním přítomnosti. Terezu doprovází lehkomyslná a dychtivá Bugyna (temperamentní Alžbeta Stanková) a naivní a stydlivá Julča (zajímavá Anna Veselá), trojlístek nerozlučných kamarádek se stejným odhodláním překročit hranici dospělosti v romantickém objetí první zkušenosti. Se Šimonem kráčí sebevědomý Bob (dobrý Jaromír Nosek) a slovenský dobrák Eman (příjemný Ľuboš Kostelný), soudruzi na útěku ze socialistického ráje. Důležitou postavou je Terezčin tatínek (velmi zajímavý Tomáš Hanák), velkodušný a tolerantní ve výchově, rozverný a veselý v přijímání života. Výraznou postavou je Terezčin prominentní spolužák Olda (dobrý Martin Kubačák) v hořkém objetí neopětované lásky. Z dalších rolí: Šimonův strýc a dobrotivý místní farář (zajímavý František Němec), radostně zamilovaná Alžběta (šarmantní Soňa Norisová), spolužáci a věrní Oldovi kamarádi Tuřín (Ondřej Šípek) a Drmola (Petr Burian), nebezpečně angažovaný vlakový průvodčí Douša (příjemný Stanislav Štepka), přísná i shovívavá třídní učitelka (příjemná Helga Čočková), Alžbětin suchopárný manžel (Josef Carda), vyzývavá majitelka střelnice (zajímavá Radana Herrmannová), či stylový provázející pěvci (Marcel Švidrman a Kateřina Mátlová). Není to úchvatná filmová zábava, přesto je díky nadhledu a stylizaci ideálním jednorázovým doplňkem k odreagování.

plakát

Requiem pro panenku (1991) 

Requiem pro panenku je působivý debut Filipa Renče. Ponechme stranou označení filmu podle skutečné události, které má především zvýšit atraktivitu a působnost na diváka a se skutečností má málo společného. Zpracování uhrančivě pohlcuje svou pečlivě stupňovanou atmosférou napětí a beznaděje. Herecká stránka svojí expresivitou a naléhavostí podtrhuje emoční působnost. Občasné rozmáchlé patetické kamerové tahy jsou vděčné pro publikum, z něhož se cit ždímá po litrech. A právě v patosu a heroizování je i kámen úrazu, postupem času si pro sebe ukrajují více a více prostoru, na samém konci již samolibě mávají pozlaceným žezlem a marnivě se natřásají před zrcadlem vlastní spokojenosti. Samolibá marnotratnost zanechává hořkou pachuť na jazyku a trvalou nedůvěru v upřímnost. Hlavní postavou příběhu je středoškolačka Marika (vynikající Aňa Geislerová) v roli jedince, sráženého shodou nešťastných událostí, chybným systémem a charakterově pokřivenými autoritami na kolena v rostoucí kruté marnosti a bezmoci jakékoli účinné obrany a ochrany lidské důstojnosti. Až do zoufalého výkřiku pekla bez nouzového východu. Strhující v podávání dávek trestů a sadistické rozkoše. Odhodlané v boji s posledním zbytkem naděje. Efektní emotivnost směřuje k soucítění a ohromení. Spřízněnou postavou je Johanka (dobrá Barbora Hrzánová), mentálně zaostalá pacientka sociálního ústavu, v odhodlání, strachu i utrpení. Hlavním protivníkem je vrchní ošetřovatelka Volfová (šarmantní Soňa Valentová) jako obraz zla a zkaženosti s potěšením z bolestivého zoufalství druhých. Psychopatická osobnost na význačnější pozici každé organizace, navíc pokud je podepřena neschopností, nekompetentností a neochotou, přináší strach pro podřízené i svěřené. Utrpení se stupňuje až ke zlomení ducha a bezmyšlenkovité poddajnosti. Výraznou postavou je sadistická ošetřovatelka Krocová (velmi dobrá Eva Holubová) v zajetí krutosti a lesbické lásky. Z dalších rolí: povýšená, ledabylá a tvrdě trestající původní vrchní ošetřovatelka Procházková (dobrá Jaroslava Hanušová), nevšímavý a neschopný ředitel sociálního ústavu (dobrý Jan Schmid), lehkovážný číšník v heroickém záslužném skutku Viki (lví král Filip Renč), tápající lékař se snahou a prokletím alkoholismu (velmi dobrý Eduard Cupák), odsunutá ošetřovatelka s lidskostí Suková (Věra Nováková), mladá a poslušná ošetřovatelka Zdena (Alice Dráčová), ošetřovatelka - řeznice Kubyová (Dagmar Dědková), či další chovanky ústavu Kaťuška (Lenka Pekárková) a Péťa (Alice Troblová). Nekorektní změny skutečností tolik nevadí, protože inspirovaný příběh má svou myšlenku, hloubku a důležité poselství. Filmová depeše nadějného mládí je vyždímána až do poslední kapičky proudu slz dojetí. Efektně, velkolepě, podmanivě. A samolibě!

plakát

Ro(c)k podvraťáků (2006) 

Z Janákových filmů, které jsem měl možnost shlédnout, na mě působí Ro(c)k podvraťáků nejzábavněji. Nejde o žádné přelomové dílo a styl komerční americké spotřeby v módním trendu "coolového" žánru není můj oblíbený způsob zpracování. A přesto má film potřebnou dávku hravosti ve své nadsázce. Na hercích, především těch starších, je rozpoznatelná chuť a umění, se kterou si své svěřené role užívali. Zápletka se občas zašmodrchá a konzumní styl vedení je cíleným zaměřením na specifickou diváckou skupinu. I přes tyto své záměrné neduhy zůstala pro mě dostatečná porce úsměvné zábavy. Díky hercům, kteří vdechli život a touhu do karikaturních postav. A díky ztřeštěné hravosti, se kterou nepustí nikoho ze svého sevření až do doby, než zpřevrací zavedený způsob života a vrhne svou oběť do nečekaného dobrodružství se stále neposedným nadhledem. Ústředním bodem příběhu je rocková hudební skupina Podvraťáci, jejíž členové vyjadřují stejnou nechuť k zodpovědnosti a každodenní obyčejné všednosti totožným způsobem jako ti, pro které je tento filmový kousek určen.. Bezstarostný zpěvák Luki (sympatický Vojtěch Kotek), nenapravitelně ležérní sukničkář Márty (zajímavý Jiří Mádl), výbušný Radek (velmi zajímavý Martin Písařík) a tichý slušňák Tom (příjemný Michael Beran) se na cestě za splněným snem a pomíjivou hudební slávou ve stavu finanční liknavosti a bezradnosti chopí jakékoliv šance bez předsudků a otravného nadbytku svazujícího strachu a studu. Důležitou postavou je Salinger (velmi zajímavý Václav Postránecký), nechutně bohatý muž s životu nebezpečnou metodou k potírání nepříjemného zasahování do svého soukromého životního prostoru. Hlavní ženskou postavou je křehká Tomova přítelkyně Šárka (zajímavá Kristýna Nováková-Fuitová), šokovaná skutečným stavem věcí. Nejzmatenější postavou je otec Mártyho a starosta města (dobrý Jan Hrušínský) v nesouhlasu se synovým životním postojem a v bezmoci alkoholového opojení. Nekompromisní postavou je Igor (velmi dobrý Pavel Rímský), nesmlouvavá Salingerova pravá ruka s konečným řešením všech problémů. Výraznou postavou je Chřestýš (dobrý Predrag Bjelac) s jižansky temperamentní ochranou rukou nad chybujícím čtyřlístkem. Jeho plány rozuzlení dodávají zápletce spád a odvážnou ztřeštěnost. Z dalších rolí: Salingerova pobavená dcera v očekávání Aneta (půvabná Klára Jandová), Radkova atraktivní sestra Tereza (zajímavá Ema Jurková), sebevědomý vlivný muž z hudební branže Django (pozoruhodný Petr Janda), Radkův pedantský děda (příjemný Václav Sloup), Radkova starostlivá babička (Liliana Malkina), snaživý hudební manažer (Robert Nebřenský), náruživá muzejní kurátorka Barbara Fuchsová (šarmantní Lucie Benešová), veterinář s nehezkou budoucností (Pavel Slabý), hysterický vrátný tiskárny (Vlasta Dušek), smyslná policejní sekretářka (Nikol Prokešová), světácký policejní ředitel (Vladimír Kulhavý), či vynalézavý vycpavač zvěře (zajímavý Otakar Vopát). Z filmu nehýkám nadšením, ale jeho vitalita, hravost a stylizovaná nadsázka činí z rozverné komedie příjemný zážitek, ideální k odreagování otupělé mysli.

plakát

Rafťáci (2006) 

Filmem Rafťáci navázal Karel Janák záměrně a cíleně na svůj předchozí komerční úspěch. Platí pro něj podobná charakteristika, jen filmový záběr se rozšiřuje a splývá přirozeněji se žánrem rodinná komedie. Jen díky tomu stále zůstává funkční primární určení produktu k zábavě a veselí. Trampoty dospívající mládeže jsou víceméně stejné a ve své dychtivosti po zážitcích zajíždí až do absurdních poloh a bujaré taškařice "coolového" žánru. Od počátku až do konce je rozpoznatelný cílevědomý tah za konzumním úspěchem a nepochybně musí i nadále uchvacovat cílovou skupinu. Ústřední dvojicí rozdováděného příběhu jsou středoškoláci Dany (příjemný Vojtěch Kotek) a Filip (zajímavý Jiří Mádl) v prázdninovém čase bezstarostného sbírání zážitkového dobrodružství bez studu a možných následků. Mnohem zajímavějším párem jsou Danyho rodiče (dobří Veronika Freimanová a Milan Šteindler) v upřímné snaze po znovuobjevení romantické jiskry, ztracené ve všednosti. Jejich herectví v přirozené eleganci přímo strmě pozvedává celkovou působnost zábavy. Výraznou postavou je Danyho mladší bratr Honzík (Matyáš Valenta), nevyléčitelný rošťák, který dotahuje veškerou škádlivost až do lokálního apokalyptického rozměru. V duchu "coolového" žánru. Nejsnaživější postavou je dávný kamarád Danyho rodičů Bořek (zajímavý Oldřich Navrátil), suchopárný vedoucí dívčího vodáckého kurzu. Bez autority i potřebné pozitivní zpětné vazby na obou frontách. Nejzuřivější postavou je Filipova matka (dobrá Pavla Tomicová), osamělá a nesmlouvavá diktátorka rodinného prostoru. Zvláštní kategorií jsou mladé atraktivní dívky, rafinovaně dráždicí cílovou diváckou skupinu. Nejvytíženější je vnadná členka vodáckého kurzu Klára (půvabná Andrea Kerestešová s hlasem Andrey Elsnerové), Bořkova roztoužená dcera Vendula (sympatická Eliška Křenková), potupená blondýnka Martina (Běla Šarayová) a extrémisticky náruživá Radka (zajímavá Tereza Voříšková). Z dalších rolí: sebevědomý kšeftař a sukničkář Turek (příjemný Jan Antonín Duchoslav), Danyho dopálená babička (příjemná Jiřina Jirásková), zuřivý alkoholový tramp Šedý vlk (Jiří Helekal), Filipova strašidelně sklerotická babička (zajímavá Olga Schmidtová), svérázný manželský poradce (Boris Hybner), ohněm vytrestaná hříšnice Marcela (Šárka Vaculíková), či neúnavní hasiči (Pavel Nový a Jiří Ployhar ml.). Je to cílený konzumní produkt a jedna z nejvýznamnějších položek Janákova portfolia, na který je po zásluze hrdý. Ale já budu vždy preferovat méně žánrové "coolovosti"!

plakát

Snowboarďáci (2004) 

Karel Janák, jako jeden z mála současných českých filmových tvůrců, naplno porozuměl zákonům kapitalistického tržního hospodářství a americký úspěch adaptoval na soudobé domácí podmínky. Toto přizpůsobení českým poměrům posouvá funkčnost zábavy do mnohem širšího záběru rodinného filmu. Osobně nejsem příznivcem podbízivě trendového marastu a slovní pojem "cool" se ve svém významu posunul spíše do označení žánru v přijmutí povrchnosti spotřebního náboženství za všeobecný mamon a smysluplnou hodnotu. Bez americké mondénnosti by mé akceptování filmu bylo snesitelnější, na druhou stranu si Janákův film Snowboarďáci nalezne své oddané příznivce a uctívače i bez mé pomoci. Herecká stránka a svěžest alespoň částečně zpříjemňují celkový zábavný zážitek. Ústředním párem příběhu je dvojice nerozlučných středoškolských studentů Rendy (příjemný Vojtěch Kotek) a Jáchym (zajímavý Jiří Mádl) v lačné pouti dospívajících po dospěláckém druhu odreagování v celé kráse i rozpolcenosti životních zážitků. Hlavní ženskou postavou je Jáchymova škodolibá sestra Marta (zajímavá Ester Geislerová) v neustálém sourozeneckém popichování a se systematickým znepříjemňováním zážitkového dobrodružství. Výraznou postavou je Jáchymův bratranec a správce krkonošské horské chaty Milan (dobrý Jiří Langmajer), nepřítel sněhuláků a nepracujících příbuzných. Nevyužitou pomoc nezkušenému mládí představuje Gábina (dobrá Pavla Tomicová), vytrvalá ve svém vábení samečků. A protože je to coolový film, nescházejí atraktivní dívky a mladé ženy. Nejvytíženější je trojlístek ze stejného místa pobytu: Tereza (půvabná Barbora Seidlová), Klára (sympatická Lucie Vondráčková) a blondýnka Lucie (pohledná Martina Klírová). Z dalších rolí: Rendyho starostliví rodiče (příjemní Veronika Freimanová a Otakar Brousek ml.), neochotný taxikář (Pavel Nový), bojácná kuchařka (Valérie Zawadská), Jáchymův vzteklý otec (Bohumil Klepl), či dva nejaktivnější z nadřazených Černých panterů Roberto (Martin Písařík) a Marko (Branislav Polák). Výhodou filmu je, že divák nemusí stále znechuceně obracet oči v sloup a oblíbenost závisí na míře vytříbenosti v rámci komerčního vkusu konzumní společnosti.

plakát

Ďáblova dílna (2007) 

Filmař může zaujmout a nadchnout diváky stylem zpracování, nebo již samotným námětem. Navíc, pokud motiv čerpá ze života v jeho nejvelkolepějších i nejdrastičtějších polohách a obsahuje potenciál k širokému oslovení veřejnosti v emoční výpovědi krutě zvráceného osudu, je jeden z předpokladů pro komerční úspěch filmového díla zaručen. Stefan Ruzowitzky dokázal vysoce atraktivní látku přetavit v podívanou, která zaujme nejen svým obsahem. Neodkladná nálada přežití převažuje ve výpovědi, která se nepřiklání k žádné osobě se sympatií. Každého nechává vyválet v nejkrutějších lidských exkrementech lidské důstojnosti a tenké linie zoufalé snahy o zachování života. Morální dilema je zatracovaným hlasem svědomí, jež komplikuje a znemožňuje základní cíl. I v poutech nadřazenosti se objevují slabé záchvěvy milosrdenství, byť na základech prospěchářství a ochrany vlastního bezpečí a zdánlivého přízraku svobody. Hlavní postavou příběhu je Salomon Sorowitsch (dobrý Karl Markovics), vynalézavý padělatel a přizpůsobivý židovsky vězeň koncentračního tábora. Cíl je jasný od samého počátku a hříchy minulosti lze přeměnit ve spásu a přidanou hodnotu v pokračování života. Pud sebezáchovy naučí svého nositele mistrně lavírovat ve všech protichůdných proudech, aby je změkčil, sjednotil a ochránil. Život je boj, ze kterého není radno ustupovat stranou. Důležitou postavou je komunistický typograf ze Slovenska Adolf Burger (velmi zajímavý August Diehl) s morálním neklidem a nikdy nekončícím odbojovým hnutím za každé situace. Pro spoluvězně se stává červeným hadrem, rozněcující vášně a tíživou touhu po záchraně. Třetí nejvýraznější postavou je Sturmbannführer Friedrich Herzog (dobrý Devid Striesow), velitel drze velkolepé padělatelské akce Bernhard. Chlácholivý klíčník zlaté klece, ambiciózní, opatrný a s postupem času stále zdůrazňující lidskou hodnotu osobního přístupu. Z dalších rolí: tyranský dozorce Hauptscharführer Holst (zajímavý Martin Brambach), laskavý vězněný lékař Dr. Klinger (příjemný August Zirner), obezřetný židovský vězeň Atze (sympatický Veit Stübner), závažnou nemocí sužovaný ruský zajatec Kolja Karloff (Sebastian Urzendowsky), blízkou smrtí vyděšený Zilinski (sympatický Andreas Schmidt), Salomonova láska v období bezstarostnosti Aglaya (šarmantní Marie Bäumer), či Salomonův ženský dotyk lidskosti v mírových dobách (pohledná Dolores Chaplin). Období druhé světové války stále ještě nevydalo všechna svědectví a písně o hrdinských i bizarních skutcích. Film Ďáblova dílna je především o přizpůsobivosti brutálním životním podmínkám v prosté pudové touze po uchování jakési formy života, jež i přes svou omezenost a neustálou hrozbu představuje jedinou hmatatelnou naději do budoucnosti. Obsah je podmanivý, stylizace provedení a herecká naléhavost obsahovou sílu zvýrazňují.

plakát

Salamandr (1981) 

Salamandr je špionážně-politický thriller. Ozdobou je špičkové herecké obsazení. Bohužel Peter Zinner nebyl filmovým režisérem a na konečném výsledku je tento nedostatek znát. Dokáže pozvednout ze sedátka, místy zaujme a napíná, ale nikdy nestrhne a neuchvátí. Veškerou pozornost na sebe bere zápletka, ovšem náladu a přirozený spád se svým nepřizpůsobivým zpracováním síle tématu nepřibližuje. Hlavní postavou příběhu je plukovník italských karabiniérů a kontrarozvědky Dante Matucci (zajímavý Franco Nero), který v tajemství smrti nalézá zapeklitou komplikaci pro vlastní osobní život. Strach se zahání mocným spojencem, bojuje se do posledního dechu při obraně svobody a demokratického státního uspořádání. Ztráty jsou nemalé a nezvratné a Dante je vlastenec, držící ochranou ruku nad dodržováním platných zákonných norem. Důležitou postavou je mocný italský muž Bruno Manzini (dobrý Anthony Quinn) v bezpečí vzdáleného ústranní. On je tím, kdo neváhá ve prospěch spravedlnosti a národního uvědomění tahat za důležité nitky osudu. Výraznou postavou je Danteho parťák Steffanelli (zajímavý Martin Balsam), upřímný kamarád se stínem minulosti a utrpením přítomnosti. Hlavní ženskou postavou je Lili Anders (šarmantní Sybil Danning), atraktivní špionka s nezbytnou romantickou rolí. Nejviditelnějším protivníkem je vojenský generál Leporello (dobrý Eli Wallach), nesmiřitelný ve svém postoji a s děsivou hrozbou národní budoucnosti. Z dalších rolí: pochybně a nebezpečně manipulující ředitel kontrarozvědky a mocný muž v pozadí princ Baldasar (zajímavý Christopher Lee), pomáhající major americké armády Carl Malinowski (Cleavon Little), sadistický mučitel kontrarozvědky Chirurg (Paul L. Smith), Leporellův poslušný a vydíraný vykonavatel rozkazů kapitán Roditi (příjemný John Steiner), Leporellova manželka s vroubkem Elena (elegantní Claudia Cardinale), spolupracující major karabiniérů Giorgione (Renzo Palmer), či cizinec, ambasador a velící Lili s trudným osudem Datel (příjemný Jacques Herlin). Film diváka pobaví a zaujme, bohužel ho už nestrhne do víru svého dění.

plakát

V říši Stříbrného lva (1965) 

V říši Stříbrného lva přímo navazuje na předchozí májovku Divokým Kurdistánem stejným duchem. Naivita je zřetelnější a každou chvíli se soupeřící strany na výsluní ochranné vladařovy ruky střídají. Jihošpanělské hory, skalní útvary a pouštní části jsou působivou kulisou pro zidealizovaný příběh s chlapeckou vůní po královském dobrodružství romantiky dálek, panenské přírody, tajuplného nebezpečí a upřímného a čestného postoje na straně spravedlnosti a dobra. Celý ten dětský dobrodružný svět z knih a představ ožívá a s nostalgickou hřejivostí přináší přenesený pocit uspokojení. Pro zábavu a odreagování je to ideální filmový výtvor. Hlavní postavou příběhu je samozřejmě aktivní bojovník za spravedlivý řád světa Kara ben Nemsí (velmi příjemný Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna). Po jeho boku stojí věrný a spolehlivý německý ovčák a oddaný přítel Hadži Halef Omar (sympatický Ralf Wolter), trpící zuřivými návaly povýšeného vychloubání. Třetím hrdinou na straně dobra je Ahmed el Corda (zajímavý Gustavo Rojo s hlasem Michaela Chevaliera) v neústupném boji za osobní i kmenovou spravedlnost a ve jménu osudové lásky. Hlavní ženskou postavou je mladá Ingdža (půvabná Marie Versini s hlasem Ursuly Heyer), dcera šejka chaldejských křesťanů, s romantickou funkční linkou. Nejvýraznější postavou na straně zla je Machredž z Mossulu (dobrý Djordje Nenadovic s hlasem Martina Hirtheho), vytrvalý a vynalézavý ve své pomstychtivosti a podlé zákeřnosti. Pozadu nezůstává Abú Sajf (velmi zajímavý Sieghardt Rupp), vychytralý a nesmlouvavý vůdce všehoschopné pouštní lupičské bandy. Humorný nadhled je opět doménou velkorysého anglického lorda Davida Lindsaye (příjemný Dieter Borsche) a jeho oddaného sluhy Archibalda (zajímavý Chris Howland), trefného komentátora prožívaného dobrodružného nebezpečí. Z dalších rolí: laskavý a ovlivnitelný vládce padišáh (Fernando Sancho s hlasem Konrada Wagnera), dobrosrdečný Ingdžin otec a chaldejský šejk Kadir Bej (Charles Fawcett s hlasem Curta Ackermanna), Machredžova zuřivá a poslušná pravá ruka Durek (zajímavý Antonio Iranzo s hlasem Rainera Brandta), Ingdžina láskyplná babička a moudrá nejvyšší chaldejská kněžka Marah Durimeh (zajímavá Anne-Marie Blanc), či vůdce kmene Abtuelů šejk Zedar (Antonio Casas s hlasem Wolfganga Lukschyho). Občasné sledování filmového vítězství dobra nad zlem a následné nastolení idealistické rovnováhy spravedlivého řádu světa chlácholí a v duši zanechává jiskřičku naděje a potřebnou odvahu do normálního života.

Reklama

Reklama