tomtomtoma

Upřímně se musím vyznat, že mě animovaný film „Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?“ velmi příjemně překvapil. Svým způsobem jde o zjevení, které se vymyká současné spotřební struktuře. Ojedinělá tvůrčí vynalézavost Jiřího Barty je okouzlující a osvěžující. Voní naději, umělecká schopnost a kreativní postupy dávají zapomenout na moderní stereotyp úporných a efektně prázdných snah komerčního úspěchu a pochlebování. Jako dítě jsem podobné půdní prostory miloval a nejedno exotické dobrodružství jsem v zašlé slávě věcí různorodé podoby prožil v dychtivě rozjásané bezprostřednosti. I skladba artefaktů měla stejné barvy a tváře. Vynalézavá hravost a souznění neslučitelnosti je Bartovou předností. Kouzlí a oživuje dávno pohřbený a zapomenutý svět fantazie, skromnosti a úcty. Žánr pohádky je pouze formalitou, neboť svým přístupem s lehkostí a šarmem překračuje vytyčené hranice a představám dává nové a nezapomenutelné rozměry. Žijící jsou okrajovým předmětem: rozhodná babička (Ludmila Ungrichtová s hlasem Věry Kubánkové) a její zvědavá a poslušná vnučka (Andrea Žádníková s hlasem Johany Krtičkové). Strana zla, nenasytný monarcha Hlava (Jiří Lábus) a jeho přisluhovač kocour Baron (hlas Petra Nárožného), se pohybuje na pomezí skutečného světa a fantazie. Pohádkový příběh vrhá křehké dobro v podobě panenky Pomněnky (hlas Lucie Pernetové) do rozhodujícího střetu dobra se zlem. Zaujme trojlístek hrdinů, nejbližších přátel hadrové panny: pohodlný plyšový medvěd Mucha (hlas Borise Hybnera), staromilsky bojující loutka Krasoň (hlas Vladimíra Javorského) a vitální plastelínový neposeda Šubrt (hlas Ivana Trojana). Pozornost vzbudí také myška vynálezkyně Sklodowská (hlas Barbory Hrzánové) a Hlavův patolízal a inženýr nových možností dr. Skarab (hlas Miroslava Táborského). S důmyslnou hravostí se dbá na detail, pohyb se v jemných křivkách přizpůsobuje daným situacím, a já okouzlen hledím na záplavu možného nebezpečí. Otázkou je, zda si takovou pohádku vychutnají i moderní děti. Já jsem Bartovým postupem omámen a velebím jméno jeho uměleckého ducha. I bez efektivní prázdnoty standardizovaných spotřebních produktů lze vyčarovat snový svět. Uchvátil mě svou formou fantazie i tvůrčím přístupem. Bravo, nevšední poeto a kouzelníku Barto!

Jedné noci v jednom městě není úchvatným loutkovým filmem, spokojeni budou především soudobí vyhledavači mondénního proudu extrémní bizarnosti. Cítím z díla špatně skrývanou snahu zaujmout za každou cenu, bizarnosti se stávají nepřesvědčivou úlitbou marnivé sebestřednosti a o smysluplném vyznění point nelze vůbec hovořit. Jan Balej má sice osobitý styl a výtvarná stránka filmu vzbuzuje naději k zajímavému zážitku, ale léčba šokem je samoúčelná a prokazuje pouze technickou zručnost tvůrce. Film se tak řadí k typickým spotřebním produktům moderní doby, kdy je forma a lpění na nesystematickém reji zrůdnosti nadřazena obsahu a myšlence. Pochopitelně zaujmou okamžiky a ocenit se musí i profesní zručnost. Plesat nad prázdnotou sdělení netřeba. Ať žije konzum! A jeho prázdná sdělení v šedobílé barvě děsu. Nadšení obdivovatelé extravagantně pompézní pózy se, ke štěstí Jana Baleje, najdou bez větších problémů. Já se bez podobné zábavy bez potíží obejdu.

Zdeněk Smetana patřil k nejvýraznějším tvářím české, respektive československé, animované filmové tvorby pro děti. Jeho minisérie Brundibáři zaostává sice v popularitě za Rákosníčkem, Křemílkem, Vochomůrkou i malou čarodějnicí, ale svým duchem za nimi v žádném případě nekulhá s odstupem. Výtvarná podoba se drží Smetanova charakteristického rukopisu v ideálním vzorci pro dětské diváky. Hrdiny jsou jednovaječná dvojčata čmeláků Bernardů Bombusů. Hlasový doprovod Jiřího Sováka neskrývá rozpustilou soutěživost a dychtivě se žene vpřed k novým zážitkům. Vedle výchovného směřování nelze přehlédnout, a natož přeslechnout, ani hudební hrátky Václava Zahradníka. Uličnická nátura je napadena dobromyslností. Je to další z podnětných kousků v rozvoji malého člověka, dospělým je dovoleno s rozkoší pozorovat důmyslnou tvůrčí neposednost, která se ve Smetanově podobě neomrzí.

Zdeněk Miler byl jedním z nejúspěšnějších a nejoblíbenějších tvůrců krátkých animovaných filmů pro děti. Stará dobrá klasika, která dnes již není v příliš velké oblibě moderního běsnění. Bohužel. Tři příběhy o štěňátku jsou z roku 1960, cvrček je o osmnáct let mladší. Štěňátko je laskavý výchovný miniseriál. Seznamuje děti s životní zákonitostí nápaditou cestou hravé malby, zprvu nesmělého hlásku Jiřího Pragera, vytvarovaným zvukem Antonína Jedličky i dohledem zralé ženské dobrosrdečnosti. S duchem neagresivní formy výchovy malých ratolestí mohu jen nadšeně souhlasit. Sedm krátkých příběhů o cvrčkovi nemá tak výrazný výchovný charakter, je spřízněn s Krtkem a nadevše vyniká hravostí. Z důvodu kariérní profese hmyzího hrdiny vystupuje na povrh hudební kreace Vadima Petrova. Příběhy září rozverností, svého hrdinu nahání osud do nebezpečných pastí, ale cvrčkův důvtip a koncertní virtuozita dokonalosti zjednává nápravu porušeného řádu věcí. Cvrček pobaví a mě také okouzlí svou hudební magií. Inu, provolejme slávu Zdeňku Milerovi! Alespoň otisky minulosti mohou činit přítomnost příjemnější a citlivější...

Ferdu Mravence jsem měl v dětství pro jeho šlechetnost rád, Brouka Pytlíka jsem pro jeho světáckost miloval. Ondřej Sekora mě v čase bezstarostnosti nadchnul svými příběhy i charakteristickými doprovodnými ilustracemi. Hermína Týrlová naservírovala Sekoru v loutkové podobě. Tvárnost pohybu dbá na detail a důvtip. František Filipovský měl v hlase více šibalství než Karel Höger a v rozverné náladě nezaostává za vizuální podobou. Vrcholem příběhů je hudba Zdeňka Lišky, která společně se zvukem Radomíra Koutka určuje náladu a drobné chvilky harmonie se střídají s psychedelickými okamžiky urputného boje o vlastní životní prostor, potřebný k přežití vlastního druhu. Také charaktery postav nejsou v černobílé podobě, méně příjemnější povahové stránky se často objevují až v případě střetů a nesnází. I Beruška zde má své opravdovější rysy a pomstychtivost je nejpanovačnější. Ferda s Pytlíkem nejsou idylickým povídáním pro děti, život je vyobrazen ve skutečnější a syrovější podobě věčného soupeření a neobjektivní spravedlnosti rozložení životního řádu. Ferda je sice primárně určen pro dětské publikum, ovšem realisticky naléhavá loutková podoba Týrlové zaujme i dospělé. Mě ty čtyři rozmilé příběhy svým zpracováním nadchly. Psychedelické vsuvky si vychutnávám až na dřeň kosti a otevřenosti přijímání.

Hermína Týrlová byla jednou z nejoriginálnějších osobností československého animovaného filmu. Čas pádí splašeně stále vzhůru a současná doba již nerozumí tehdejším potřebám. Dnes není zapotřebí povznesená fantazie, spotřební kultura to ochotně a za odměnu dělá za nás. Hermína Týrlová hledala nové způsoby a hravá představivost byla její nejviditelnější vlastností. Díky ní jsem mohl objevit kouzelný svět, kde i pouhá myšlenka může nabýt hmotných tvarů a v barevných kaskádách vibrují pocity extáze. Minisérie s kocourkem Modroočkem patří svým výchovně laskavým mentorováním k ideálním filmovým pracím pro malé děti. Poutavě a důmyslně seznamuje dítka se životem osobním i společenským. Vede k souznění s přírodou i s vlastním nejbližším okolím. Vysvětluje, upozorňuje a připravuje na život budoucí. Pletené tvary odlehčeným příběhům sluší, všeobecnou dobrosrdečnou náladu svým hlasem dokresluje Karel Höger. Výrazná je i hudební stopa Zdeňka Lišky. Z deníku kocoura Modroočka je ten druh výchovy, které se nám již nedostává a na kterou se v přebytcích často díváme skrz prsty. Ale podněcování rozvoje fantazie a lidského myšlení vůbec je přirozenější a intenzivnější s Hermínou, nikoli s konzumním odpadem, který nás straší na každém kroku a rádi mu podléháme. Já dám raději přednost prostotě a Modroočkovi.

Plodný psavec Václav Čtvrtek byl také zastoupen v mé dětské knihovně. Nejraději jsem měl rozložitou a pestrobarevnou knihu Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni. I Rumcajs se v polici držel na čestnějším místě. Knižní spojenectví spisovatele Václava Čtvrtka s ilustrátorem Radkem Pilařem určilo nezaměnitelnou podobu jejich společných papírových i zfilmovaných příběhů pro nejmenší. Animace je jednoduchá, mírně karikující a děti dokáže zaujmout hned napoprvé. Jednotlivé epizody se ubírají v uličnickém seznamování nového človíčka se světem a jeho zákonitostmi. Karel Höger dodal svým hlasem moudrou laskavost a svědomitou touhu po sociální rovnoprávnosti. Jičínský loupežník Rumcajs dbal především na udržení zdravého ekosystému lesa Řáholce a ze všech svých sil ctí spravedlnost bez předsudků. Z existencionalistického pohledu ho lze považovat za svatého muže křesťanského světa. Cipísek je nadšeným Rumcajsovým následovníkem. Příběhy jsou příjemné, dostatečně hravé i výchovné, jsou obdařeny nadhledem a dobrosrdečností. Je jedním z příhodnějších filmových produktů, určených dětskému publiku.

Za mého dětství byla laskavě ilustrovaná kniha Josefa Lady "Mikeš" součástí každé české domácnosti a ladovské projasněné kresby zdobily život všedních dnů. Mikeš byl vrcholem dětské tvorby Josefa Lady, miloval jsem ho a nechal se unášet vlastní představivostí do společného dobrodružství bez bázně a hany. Lada počeštil a zlidověl Kocoura v botách, postavil ho na správnou stranu dobra a zdravého rozumu. Obyčejná i ta romantičtější dobrodružství černého kocourka podněcují fantazii a z obyčejnosti vykouzlí nevšednost. Josef Kluge zůstal věrný Ladově vizi a vdechl Mikešovi život a energii. Karel Höger je svým hřejivým hlasem nejvhodnější mentor, směřující děti k vynalézavé hravosti a objasňuje, že představivost je základem k nevšedním životním poutím. Dobrosrdečným tónem kniha i filmová série kreslí v pohybech své poselství, že dobrodružství může číhat za každým rohem v každou chvíli a lze si při něm zachovat i důstojnost a čest. V tom byl největší Ladův přínos. Filmová podoba oživila mého dětského hrdinu. Mikeš je nostalgická vzpomínka, která se neomrzí. Jsem za dětství s Mikešem a podobnými výtvory vděčen. Dobrosrdečná laskavost má inspirovat více, než současné agresivita.

Zdeněk Miler svým originálním a nezaměnitelným rukopisem stvořil lyricky podmanivý animovaný snímek Sametka, určený především dětem. Hudební vložka Wiliama Bukového hravě a citlivě podporuje zpěvnou něžnost atmosféry. Úhel pohledu je mírně satirický, nechybí potřebná příchuť dětské nezbednosti a bezelstně a s kreativní fantazií si vychutnává své vlastní vrcholné okamžiky. Myšlenka poselství je jasně definovaná a závěrečné nalezení harmonie pochopení zdůrazňuje všudypřítomnou autorovu laskavost. Zdeněk Miler si za svou ušlechtilou lyriku dětské kresby a čistého souznění s přírodou zaslouží uznání. Zdeněk Miler se svou neagresivní lidskostí patřil mezi nejpříhodnější filmové tvůrce se zaměřením na nejmenší lidičky, kterým vždy ukazoval směr slušnosti..

Krtek byl životním dílem výtvarníka a filmaře Zdeňka Milera. Nejmenší ratolesti rozvíjí potřebným směrem společenské potřebnosti, užitečnosti a slušnosti. Chvályhodné v každém čase. Krtek a raketa byla aktuální tématem a je nadšená ve zvídavosti a hravosti. Zdeněk Miler si za Krtka zaslouží poděkování.