Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (2 585)

plakát

Bolest a sláva (2019) 

Bolest a sláva je především o usmíření se s vlastním životem. Pedro Almodóvar ve stáří, tak jako mnoho jiných filmových a nefilmových tvůrců, bilancuje zkušenosti a porovnává pocity. Zůstává pravověrný vlastní vyzkoušené stylizaci, unaveně se rozhlíží po poezii, s omezenějším tělesným pohybem načrtává kontury identifikace formujících okamžiků života. Hledá se odpuštění, nabízí se usmíření, pokouší se uchopit mihotavé pocity niterného štěstí. Mluví se o tvůrčí a životní krizi, ale právě tato úzkost je katalyzátorem soustředění při hledání zásadních otázek, porovnávání stavů očekávání a zklamání s běžnou skutečností. Nevyhýbá se ani tělesné bolesti stáří, uvědomuje si závislosti a zhoubný nádor pocitu osamělosti a zbytečnosti. Hlavním prostředníkem k životnímu balancování je Salvador Mallo (zajímavý Antonio Banderas, ve filmovém odraze dětství příjemný Asier Flores), filmový režisér v bolestech pokročilého věku. Prázdnota vnější i vnitřní je výchozím bodem do hluboké cesty sebezpytování, blížící se vůně Thanata, záchvat lehkého panického strachu, a nalezení smíření i tolik spásné inspirace. Důležitou postavou k cestě usmíření je Alberto Crespo (zajímavý Asier Etxeandia), filmový herec s pocitem ublížení. Smíření přichází přes komplexní katarzi osobní identifikace v základech vášně a vlastního určení. Hlavní ženskou postavou je zde Jacinta Mallo (příjemná Julieta Serrano, ve filmovém odrazu dětství pozoruhodná Penélope Cruz), Salvadorova maminka. Láska, očekávání, potřeba uznání, nejchoulostivější záležitost vlastního usmíření. K výraznějším postavám patří také Mercedes (příjemná Nora Navas), Salvadorova asistentka. Praktická pomocnice k uvyknutí tělesných neduhů stáří. Z dalších rolí: bývalá láska s bolestí a tvůrčí seberealizací Federico Delgado (Leonardo Sbaraglia), mladý a statný zedník a talentovaný naivní malíř, překonávající negramotnost, Eduardo (César Vicente), filmový odraz režisérova otce v dětství Venancio Mallo (Raúl Arévalo), či závažné choroby stáří ošetřující lékař Dr. A. Galindo (Pedro Casablanc). Bolest a sláva je v mnohém důležitější pro svého autora, neboť potřebuje tvorbu jako životodárný pohon ke smysluplnému prožívání života. Poezie je to, co ve větším množství schází k příjemnějšímu prožitku životních krás. Můžeme obdivovat, přesto je Pedro i pro svůj styl unavený věkem.

plakát

Deštivý den v New Yorku (2019) 

Deštivý den v New Yorku je klaunovou romantickou šarádou na jeho domácím manhattanském jevišti. Starý a intelektuální klaun kolem sebe postavil hradbu, již skrápí barevný déšť nostalgie a klaunových slz intimních vzpomínek. Klaun se upíná k lásce jako jediné ochraně před ztracením se v osamělosti. Klaun šibalsky mrká na arizonskou dívenku, klaunovo město cizinku semele a v nestoudnosti i vyplivne. Klaun sarkasticky jiskří mezi bohatou elitou, ostří jízlivosti věk neztupil, mlaská nad absurditou i nehodami mezilidských vztahů, laškuje a pro stáří na konci rozmáchle cukruje. Klaun se ve svém městě nezbedně baví, notuje pro lásku, opakuje se a slaví. Klaunovým impulsem k šarádě je Gatsby Welles (příjemný Timothée Chalamet), mladík s velmi dobrým stavovským původem, proti kterému protestuje a zároveň ho využívá. Klaun si pohrává s romantickým idealismem i naivitou mládí. Klaunovou obětí zaběhnutému a svébytnému koloběhu New Yorku je Ashleigh Enright (Elle Fanning), naivně bezelstné děvčátko z prominentních arizonských kruhů. Sexualita města klame, svádí, prosí a vycucne svou tvárnou kořist. Klaun se směje. Důležitou postavou klaunových hrátek je též Chan Tyrell (zajímavá Selena Gomez), již fyzicky dospělá sestra Gatsbyho školní lásky. Žádostivost, přitažlivost, sexualita, romantika, touha, chtíč, klaun provokuje a za rohem se pochechtává. Výraznou postavou je Francisco Vega (zajímavý Diego Luna), slavný filmový herec s toužebnou chvilkou nenadálého vzrušení. Bezelstnost se dobrovolně pokládá na lopatky, ale je zde klaun. K výraznějším postavám patří také Ted Davidoff (zajímavý Jude Law), filmový scénárista ve výrobním nátlaku, manželské krizi a náhlém milostném opojení. Výraznější postavičkou je Terry (příjemná Kelly Rohrbach), luxusní manhattanská animírka i Gatsbyho nouzový plán. Z dalších rolí: slavný nezávislý filmový režisér v tvůrčí a životní melancholii Roland Pollard (Liev Schreiber), Gatsbyho starší bratr v nesnesitelném předsvatebním stavu Hunter Welles (Will Rogers), Gatsbyho bývalý spolužák a lítý posměváček Alvin Troller (Ben Warheit), filmující Gatsbyho bývalý spolužák Josh Loomis (Griffin Newman), Gatsbyho dost náročná matka (Cherry Jones), Hunterova snoubenka Lily (Annaleigh Ashford), Tedova nevěrná ženuška Connie Davidoff (Rebecca Hall), či Franciscova nečekaně přijíždějící milenka Tiffany (Suki Waterhouse). Film Deštivý den v New Yorku je standardním klaunovým produktem. Dokáže být stále zábavný a nezbedně skotačící, přesto spíše sám sebe jen variuje a opakuje. Příjemná, ale nepodstatná klaunova neposedná hříčka.

plakát

Žaluji! (2019) 

Obviňuji! je útokem na establishment. Roman Polanski zkušeně sestavuje účet, přizpůsobil si i intimní souvislosti a žaluje. Dreyfusova aféra byla jedním z největších skandálů, polarizujících společnost, však otřásla tou nejzákladnější důvěrou k základnímu uspořádání společnosti. Zneužívání moci má paralely i k aférám moderního věku a jejich podstata tolik dráždí. Ani útok proti establishmentu, ani antisemitismus nejsou v Polanskiho filmové tvorbě novinkou, osobní zkušenosti nezmizí pouhým mávnutím kouzelného proutku, proto není potřeba staříka na každém kandelábru věšet. Roman Polanski řídí útok z pozorovacího stanoviště, trochu potměšile, a trochu vypočítavě směrem k hlavnímu proudu filmové produkce. Provokuje intimitou v souvislostech, přesto nitra nedosáhne a samotný útok cílí na co největší ztráty nepřátelské strany, dynamika a efekt jsou nadřazeny a uhlazeny pro unifikovanou filmařinu moderního věku. Hlavním prostředkem útoku proti zneužívání moci je Marie-Georges Picquart (zajímavý Jean Dujardin), podplukovník, nový šéf vojenské kontrašpionáže a za zásluhy v generálské hodnosti ministr války. Na prvním místě stojí vojenská čest, která dokáže potlačit dokonce i osobní antipatie a také míru poslušnosti ve vojenské hierarchii. Hezká to představa. Hlavní ženskou postavou je Pauline Monnier (šarmantní Emmanuelle Seigner), Picquartova vdaná milenka. Osobní zkušenost si zvykla na potřebu veřejnosti po pikantní frivolnosti a laškovně jitří ovzduší. Významnější postavou je zde Hubert Henry (zajímavý Grégory Gadebois), major a zástupce šéfa vojenské kontrašpionáže. Spravedlnost a pravda, nebo stabilita a výhodnost prebend v zavedených pořádcích, to je věčné dilema zneužívání moci. Důležitou postavou je Alfred Dreyfus (sympatický Louis Garrel), ctižádostivý kapitán generálního štábu, kterému každý ústrk proti své osobě způsobí hromadění krve v mozku a dožaduje se zadostiučinění. Z dalších rolí, zneužívajících tu pozici moci: zástupce náčelníka generálního štábu, generál Charles-Arthur Gonse (Hervé Pierre), ministr války, generál Auguste Mercier (Wladimir Yordanoff), náčelník generálního štábu, generál Raoul Le Mouton de Boisdeffre (Didier Sandre), vedoucí sekce statistiky generálního štábu armády (původní název vojenské kontrarozvědky), plukovník a syfilitik Jean Sandherr (Eric Ruf), ješitný grafologický odborník Alphonse Bertillon (Mathieu Amalric), či zrádce, v bezpečí neschopnosti, kapitán Ferdinand Walsin Esterhazy (Laurent Natrella). Z dalších rolí: proslulý právník a obhájce nevinných Fernand Labori (Melvil Poupaud), Picquartův kamarád a právník Louis Leblois (Vincent Perez), či slavný spisovatel Émile Zola (André Marcon). Film J'accuse - Obviňuji je hodnotný pro své nekompromisní zobrazení zneužívání moci, a to bude většině k nadšenému přijetí stačit. Efektní a pikantní, ale nikoliv úchvatné, nebo poetické.

plakát

Hastrman (2018) 

Viděno na festivalu Finále 2018, letos s přízviskem Grande. Hastrman, obřadní film slavnostního zahájení, potvrdil klesající úroveň českého filmu. Ondřej Havelka prokázal přizpůsobivost spotřebnímu trhu a film po všech stránkách na vyžadované podmínky nachystal. Oslava krajiny se mění do unifikovaného standardu předkládaných kýčovitých olejomaleb. Český vodník dostal do vínku metafyzickou podstatu transylvánského vampýra a francouzskou vzdělanost s kacířským duchem. Boj zvířecí a lidské podstaty je zúžen na neukojený chtíč tělesného uspokojení. Volba prostředků a postupů se zhlédla v konzumním základě současné doby, technická efektnost rozmařila rozhazuje své profesní dovednosti v touze ohromit, vtip si pochvaluje módnost přízemního vulgarismu a škádlivé intimity, je to značka vkusu hlavního proudu produkované zábavy. Vrcholy emocí si už nelze představit bez tklivých a chladnokrevně útočících tónů vysokých strun. Hastrman není zajímavým filmem, jen se snaží tančit s ochrannými atributy současné zábavy. Hlavní postavou efektně prázdné filmové hříčky je čechofrancouzský baron Johann Salmon de Caus (sympatický Karel Dobrý), kultivovaný a vzdělaný obdivovatel prostého lidu, který se pokouší najít své místo a pochopit své kořeny. Hlavní zápletkou se stává neukojený chtíč a touha po nespoutané rozkoši. Koloběh, ani případné ekologické poselství prázdnotu nezachrání. Hlavní ženskou postavou je temperamentní Katynka Kolářová (Simona Zmrzlá), mladá a atraktivní rychtářova dcera a rebel bez příčiny. Generační rozpor, křesťanská konfrontace s pohanským odbojem, vše je spoutáno v efektivní zkratce bohorovné nicotnosti. Okázalé a bezmyšlenkové rozhazování rukama. K výraznějším postavám patří sluha Francl (příjemný Jiří Lábus), věrný a spolehlivý baronův pomocník a opatrovník. A také farář Fidelius (Jan Kolařík), křesťanská autorita kraje, sveřepě a důvtipně se vypořádává se svou lidsky tělesnou podstatou. Z dalších rolí: Katynčin mládenec a harmonikář Jakub (Vladimír Polívka), Katynčin otec a úslužný rychtář Kolář (David Novotný), příkladně pokrokový učitel Voves (Jiří Maryško), či hamižný Kabelatsch (Norbert Lichý). Kdo má rád coolový humor na stojáka a bezduchost efektních obrazů, bude spokojen. Z mého pohledu jde o špatně oblečenou prázdnotu a považuji za nestydaté, vybírat peníze za vstupné.

plakát

Kolo zázraků (2017) 

Kolo zázraků je uvyklým vzorcem klaunovy filmové výroby, zalitý ve zlaté fólii s pouťovými flitry. Klaun postavil doprostřed arény dramatickou podstatu z pera Eugene O'Neilla, kolem to vyzdobil ohanbím antické tragédie, jas neonového osvětlení ustavil svědkem své nihilistické anekdoty z niterné bezvýchodnosti lidských životů na okraji společnosti. Klaun nedává na výběr svým pokusným objektům, úkladně rozvrací jejich vnitřní světy, prohnaně je svádí, slíbí každou barvu světa, nabízí vítězství, ale rychle vše schová a vydírá lidského ducha, klaun řádí v nihilistickém řádu romantiky a chvění. Největší obětí klaunovy neúprosně zlomyslné hříčky lásky je Ginny Rannell (velmi dobrá Kate Winslet), bývalá divadelní herečka, vnitřně neuspokojená servírka a žena, jejíž dávné provinění je úzkostí, tíhou i prokletím při hledání vysvobození z nespokojenosti. Realita je ubíjející, a vyvolané představy se žárlivě chrání. Druhým objektem klaunovy krutější zvědavosti je Mickey Rubin (sympatický Justin Timberlake), plážový plavčík, student divadelního dramatu a žádostivý mladý muž. Chvění podbřišku je spjaté s letním sluncem, ale osud má hrubě cynický smysl pro humor. Další klaunovou pokusnou obětí je Humpty Rannell (zajímavý Jim Belushi), obsluha ruského kola, nedostatečně naplňující manžel Ginny a muž s oživenou nadějí v renesanci zlomeného vztahu s dcerou z prvního manželství. Klaun úspěšně předstírá nevinnost. Klaunovým elementem v nevinnosti je Carolina Rannell (příjemná Juno Temple), Humptyho dospělá dcera na útěku před zásadním manželským omylem. Tak klaun nezbedně poskakuje a ponouká intimní slabosti zranitelnějších osůbek. Z dalších rolí: malý synáček Ginny z prvního manželství s pyromanským problémem Richie Rannell (Jack Gore), Mickeyho kamarád a herec Jake (David Krumholtz), či důrazní pátrači Carolinina gangsterského manžela Angelo (Tony Sirico) a Nick (Steve Schirripa). Film Kolo zázraků vzorně nosí uniformu tvorby newyorského klauna. Představuje půvabné obrazy, brousí smyčce k výkřiku emocí, znovu pozvedává své univerzální schémata a zkušeně variuje opakující se motiv niterné nenaplněnosti. Klaunova rutinní hříčka.

plakát

Podle skutečné události (2017) 

Podle skutečné události je rozvernost se sadistickou příchutí. Zdání mystéria je vyvoláno záměrnou fabulací a trhlinami v soudržnosti příběhu, není nutné z toho vinit režiséra filmu. Roman Polanski vychází z populárního bestselleru Delphine de Vigan a rozhodující je atmosféra, nikoli nějaká logika sledu událostí. Příchuť parodie je to, co Polanskiho nalákalo. Určitou chvíli se dokonce zdá, že Misery, respektive Delphine, nechce zemřít, ale i přes aktivní přítomnost lidskému zdraví velmi škodlivých jedovatých látek jde především o škodolibou rošťárnu. Zdání zuřivosti fandí životu a poskytuje nové a doposud nepoznané prožitky. Film Podle skutečné události není dramatem, byť využívá dramatické struktury, je burleskou, klame tělem a ceněním zubů, přitom se nevázaně baví, opojen rozvernou vůni parodie. Hlavní hrdinkou rozpustilého pobavení je Delphine Dayrieux (příjemná Emmanuelle Seigner), úspěšná spisovatelka. Necítí se příliš pohodlně v samotném centru pozornosti a ráda utíká do osamělosti tvorby. O vlastní tvůrčí krizi nemá prozatím tušení, ale co jí to napadlo? Vyhýbat se vlastnímu životu a vzpomínkám? Výsledkem katarze je nový knižní hit, byť sama autorka si na něj nedokáže vzpomenout. Důležitou postavou rozpustilého blufování je Elle (pozoruhodná Eva Green), spisovatelka na zapřenou s tísnivou osobní bolestí. Zdá se být vytržena ze života, ale její plán nemá slitování ani s tou bezbranností. Z dalších rolí: Delphinin životní partner a pracovně vytížený módní návrhář François (Vincent Perez), rázně odbývaná redaktorka Karina (Josée Dayan), tisková atašé Oriane (Camille Chamoux), či soused venkovského útočiště Raymond (Dominique Pinon). Claude Lelouch vydal Kde se cesty kříží, Roman Polanski zase Podle skutečné události, oba filmy jsou rozverností, oba se zaměřují na bezejmenné literární nádeníky, oba se tváří zuřivě a touží po smíchu a zábavě. Podle skutečné události dokáže pobavit, pokud divák pochopí, že je to jeho určení. Inu Polanski a jeho neměnné sklony k parodování!

plakát

Zahradnictví: Rodinný přítel (2017) 

Viděno na slavnostním zahájení Finále Plzeň 2017. Zahradnictví: Rodinný přítel je ukázkovou českou filmovou prací současné doby. Po technické stránce je to velmi dobrý film, který zaujme detailem obrazu a potřebnou dynamikou. I herectví, pokud se dokážeme oprostit od nešťastně obsazeného představitele hlavní mužské role, potěší. Pouze po stránce obsahové a sdělné je to již mnohem slabší. Úspěšná autorská dvojice Jan Hřebejk - Petr Jarchovský má za sebou dlouhou cestu a jejich styl práce se dostal do roviny umné rutiny. Okamžiky dokáží zkušeně sestavit účinně a působivě pro stereotypem otupené oko diváka. Ale jsou to jen postupy, léty prověřené a zdokonalené sesbíráváním zkušeností. Jde jen o okamžiky a samotná soudržnost podstaty celku je chatrná a nejasná. Nevypráví se jeden hlavní příběh, ale několik drobných, které jsou v celek pospojovány dobou a prostředím. Dramatická linka se nešikovně rozvalí po celém plátně a místo katarze se zabývá detailem a stav duše zůstává zachován v nedotčení a zapomnění počátečního stavu zamýšleného vyústění. Je to jen vyhoření? Hlavní postavou první části dramatické trilogie je Vilma (šarmantní Aňa Geislerová) a její samota i rodinná pospolitost v nelehké době strachu. Sarkasmus cynického osudu je ovšem poklidný a bez náznaku odporu, či nespokojení. A bez potřebného účinku znehodnocuje výsledný dojem. Hlavní mužskou postavou je laskavý lékař Jiří (Ondřej Sokol), obětavý ochránce v trudné době. Kultivovaná zdrženlivost k cíli nevede. K obdivu slouží pouze exteriérové stylové stavby. Důležitou postavou je Jindra (zajímavý Martin Finger), dlouhou dobu nezvěstný manžel Vilmy. Návrat zpět do života je snadnější, než by se mohlo zdát. Mezi výrazné postavy patří Bedřiška (Klára Melíšková) a Ela (zajímavá Gabriela Míčová), vystrašené a starostlivé sestry Vilmy. Z dalších rolí: manžel Ely a provozovatel kavárny Otta (Jiří Macháček), jejich bezprostřední syn Karlík (Filip Březina), Jindrova starší zapšklá sestra Marči (Sabina Remundová), jejich mladší ustrašenější sestra Emilka (Lenka Krobotová), její obezřetný manžel a nadšený zahradník Miloš (zajímavý David Novotný), další nezvěstný druh s nejasným osudem Karel (Karel Dobrý), či vitální dcera Daniela (Rozálie Peřinová). Konzumní prostředí a autorská vyhořelost společně s umnou profesní rutinou sice vykouzlili vizuálně zajímavý příběh, ale bez potřebné hloubky, sarkastického nadhledu, či sugestivního vyprávění. Obsahově je film nestálý, psychologicky prázdný a sdělně zmatený. Takový je stav české kinematografie.

plakát

Ani ve snu! (2016) 

Viděno jako česká předpremiéra na slavnostním zahájení festivalu Finále 2016. Trochu mám pocit, že dávám lepší hodnocení, než bych normálně udělal. Ale to skákání stálo za to. I vykreslení rozporů a nepochopení mezi dospívající dcerou a její matkou je ucházející a věrohodné. Snová část je sice podivná, ale kde jinde si může dívka plnit své sny? Hlavní postavou je Laura (Barbora Štikarová) se svojí nevyrovnaností, váháním, tápáním a hledáním. Touží po citu a po porozumění. Ale ničemu z toho, co se přihodí, nerozumí a ani nechce pochopit. Z dalších rolí: vytoužený cíl Luky (Toman Rychtera), Lauřina probuzená matka Marcela (Klára Melíšková), snaživý Alex (Jáchym Novotný), Lauřina nejlepší kamarádka Kája (Veronika Pouchová), nový soused Andreas (Adam Mišík), jeho otec - nápadník Ota (Jan Vondráček) a Lauřina sokyně Denisa (Martina Kavanová). A tak se nám dostává určitý druh sondy do duše a do života dospívající dívky. Není to nejhorší. Není to nejlepší. A tak je čas na skákání!

plakát

Café society (2016) 

Café society je filmovým zbožím zvukomalebné pásové výroby proslulé značky Woody Allen. Klaun ve svém požehnaném věku rozehrává rozverněji škádlivější variaci na své dlouholeté motivy. Propojuje již dříve vylovené, rozvíjí drobnosti, mění podmínky, odlehčuje a zručně karikuje, poskakuje, vyzývavě se čílí, slzí nad melancholickou vzpomínkou. Klaun dovedně baví stylovým nadhledem, ale už nemíří k žádným cílům, vystačí si tu s pocitem a jízlivou poznámkou ke snobství vyššího středního stavu. Klaun nezbedně skotačí kolem lásky a skutečného stavu naplnění nitra, se vzpurnou pohnutkou tak fandí drzé sebejistotě gangsterské americké reality třicátých let a do toho všude kolem drnká jazz i neukojitelná touha po životě. Klaunovým prostředkem revoltujících žánrových zásad je Bobby Dorfman (příjemný Jesse Eisenberg), newyorský mladík, toužící po rozletu. Klaun si navyklým způsobem pohrává s romantickým idealismem a zanechává jen tesknou vzpomínku a truchlení pochybnosti o naplnění. Svůj typický sarkasmus si klaun zachoval. Klaunovou muletou je Veronica Sybil, aneb Vonnie (příjemná Kristen Stewart), mladá a půvabná sekretářka firmy úspěšného filmového agenta. Láska si jasně vybírá tu skutečně nejvýhodnější nabídku budoucnosti, a právě proto se tomu říká láska. Významnou postavou je také Phil Stern (zajímavý Steve Carell), Bobbyho strýc a velmi úspěšný filmový agent. Klaun rozjařeně škádlí tvář buržoazní nabubřelosti. Výraznější postavou je Veronica Hayes (příjemná Blake Lively), newyorské dokonání Bobbyho intimního soukromí. K těm výraznějším patří také Ben Dorfman (zajímavý Corey Stoll), Bobbyho starší bratřík s nesporným talentem gangsterského vzestupu životního uzpůsobení. Život je žhavější dobrodružnou hříčkou. Z dalších rolí: nezkušená animírka Candy (Anna Camp), důsledně starostlivá Bobbyho matička Rose Dorfman (Jeannie Berlin), bezstarostnější Bobbyho rodič - tatík Marty Dorfman (Ken Stott), s bezohledným sousedem nespokojená Bobbyho starší sestra Evelyn (Sari Lennick), její mírný muž, humanista, komunista a učitel Leonard (Stephen Kunken), Bobbyho andělsky ochranná křídla z buržoazní třídy Rad Taylor (Parker Posey), její spokojený manžílek a filmový producent Steve (Paul Schneider), Philova dlouholetá manželka Karen Stern (Sheryl Lee), či zpěvačka věhlasného newyorského podniku Les Tropiques (Kat Edmonson). Café society je rutinní filmovou konfekcí oslavovaného newyorského klauna. Ten sice dokáže svým zlehčujícím sarkasmem strhnout zběsilý vítr událostí, ale nemíří nikam a jen si pohrává s variabilitou vlastních konstrukčních šablon.

plakát

Julieta (2016) 

Film Julieta je profesorsky svědomité naservírování autorského rukopisu umělecky stylizované značky Pedro Almodóvar. Divák je ušetřen genderového znejistění, úzkost si tu vystačí s nevinným hledáním osobní sexuality, potřeba výstřednosti koncentruje chybné závěrečné úsudky pochybností a nevinnost se tak stává rituální obětí, uvízlou v zatracení osamělosti. Ticho osamělosti je dominující náladou, potenciál nebezpečí vzájemného nedorozumění se skrývá v potlačování niterného traumatu, zdánlivé maličkosti svádí apokalyptickou pachutí úplného rodinného i osobnostního rozpadu. Pedro Almodóvar dokáže postavit zamýšlený charakter intimního rozvratu bez zaváhání, přesto filmu chybí hluboký rozměr vnitřního světa. Hlavní pozorností ke zkoumání je Julieta Arcos (pozoruhodná Emma Suárez, v mladším vydání zajímavá Adriana Ugarte), učitelka a žena v domácnosti, vytrestaná paralyzováním nepředvídatelnou směsicí traumatu, zklamání a závisti. Liberální přesvědčení pod dojmem svobodného úsudku a v závislosti vlastního ochromení ztrácí rychle běh událostí zpod kontroly, úder osamělosti je rozsáhle zničující. Druhým pokusným objektem zkoumání nakumulovaných katastrof je tu Antía Feijoó Arcos (příjemná Priscilla Delgado, jako starší Blanca Parés, jako miminko Jimena Solano), Julietin jediný potomek a úděl naplnění. Vzájemné odcizení je dílem různých pocitů viny a obviňování, často až vlastní nejtěžší ztráty jsou pomocníky ke vzájemnému smíření. Hlavní mužskou postavou je Xoan Feijoó (příjemný Daniel Grao), Julietin manžel, pracovitý rybář a Antíin milující otec. Odlišné představy partnerské harmonie občas dostávají zákeřné údery i vlastní jistotě. K výraznějším postavám patří také Beatriz (příjemná Michelle Jenner, jako dívka sympatická Sara Jiménez), nejlepší Antíina kamarádka ve společném laškovném objevování krás života ve věku zvídavé nevinnosti dospívání. Z dalších rolí: Xoanova zapškle jedovatá hospodyně Marian (Rossy de Palma), příliš blízká rodinná přítelkyně a sochařka Ava (Inma Cuesta), z náhlého Julietina odmítání zmatený Lorenzo Gentile (Darío Grandinetti), Beatrízina bohatá matka Claudia (Pilar Castro), již vážně nemocná Julietina matka Sara (Susi Sánchez), Julietin nevhodně šťastný otec Samuel (Joaquín Notario), ve všem vždy příkladně spolehlivá služka Julietiných rodičů Sanaa (Mariam Bachir), uctivý domovník Inocencio (Ramón Agirre), či černé svědomí z vlaku (Tomás del Estal). Julieta není špatným filmem svým tématem zpracování i vyhledáním intimního pocitu, vždyť osamělost je nejpalčivější niternou bolestí, ale duše a šarm autorovy práce jsou přece jen již unavené dlouhodobým opotřebováním.

Reklama

Reklama