Phobia

Hovno nepadá vždy jen dolů, pročež Sandra plove vesmírem, co 90 minut bombardována množícím se sajrajtem jak v Arkanoidu, hopsá mezi troskami označenými různými vlaječkami a hledá způsob, jak se vrátit zpět na matičku Zemi. Příběh poměrně jednoduchý, s poselstvím o síle k životu, což ve finále mělo za následek prosrání závěru, který mohl být dokonale uspokojivě nejednoznačný. Také mě zarazily Sandřiny grafologické schopnosti a jak je v té širé prázdnotě všechno blízko sebe, snadno k dosažení - doslova jen co by člověk meteorítkem dohodil. Ovšem jinak smekám beranici, hodinu a půl jsem čuměla konsternovaně jak panic do bordelu, po dlouhé době s lítostí, že nejsem v kině, kde by se zážitek znásobil. Cuarón to snad vážně točil na orbitě a dokonce dbal i na to, aby se vakuem nešířil zvuk. Málo platné, kdyby NASA vypravila lidskou posádku až k Síriu a ta se odtamtud vrátila s důkazem ve formě alieního štěňátka, stejně by všichni věděli, že se jednalo o hollywoodské triky. Nádherná podívaná - i pro ty, kdo nemají rádi Sandru Bullock (většinu času je totiž navlečená ve skafandru). 75%

Vzhledem k faktu, že jsem jako mládě závodně vrhala koulemi, chybělo jen málo a také jsem třeba mohla klást otázky typu: "Trenére, proč si musím holit vousy? Trenére, proč mi tam, co bych měla mít kozy, rostou chlupy? Trenére, proč jsem svému příteli při objímání zlámala osm žeber? Trenére, co se mi to v klíně vyrazilo za pytlík? Trenére, proč se líbím jen teploušům a heterosexuál by o mě neopřel ani zahnojené vidle?" Naštěstí jsem kromě sportovního disponovala i výtvarným nadáním, které jsem zvolila za svou profesní dráhu. Takže mám na zdech místo medailí kresby, nejsem slavná a mám holou řiť - ale nechlupatou! "Fair play" mi způsobilo mírné dilema: téma je pro mě zajímavé, sledovat atletické tréninky a soustředění bylo příjemně nostalgické, nicméně jsem čekala trochu větší drama a dojení emocí. Taky mám z polistopadové filmové tvorby dojem, že republika před Plyšákem byla plná utlačovaných protirežimních bojovníků, připravených při první příležitosti utéct za kopečky. Vždyť většina občanů byla mlčky spokojená či smířená. Jasně, zdrhlo odsud hodně lidí a převážně těch velmi schopných... byli však zcela adekvátně nahrazeni intelektuály a pracanty ze slovenských cigánských osad, no ne? Na závěr si dovolím drobné rýpnutí do Judit Bárdos v hlavní roli: krásná holka, ale její postava rozhodně nepřipomíná vrcholovou atletku, tím méně sprinterku na steroidech. Tak co s tím? Tři je málo, čtyři moc... ta čtvrtá se holt do cíle nedostane o bradavky. 69%

Má morbidní dušička se s rozkoší zabývá zločinem, pokud je na stránkách knih, na filmovém plátně, na televizní obrazovce nebo na počítačovém monitoru. Tato zvrhlá záliba se vztahuje i na dokumentární seriály, které se pitvají v pozadí vyšetřování - a do této škatulky spadají "Průkopníci forenzní vědy". Jen jedna věc mě na tomhle cyklu sere a další dvě mě serou hodně. Ta menší výhrada zní: každý díl se primárně zaměří na dvojici případů a pendluje mezi nimi jak bulimička mezi talířem žrádla a hajzlem. Z mého hlediska by bylo user friendly věnovat se nejprve jednomu zločinu a potom dalšímu. Co mě prudí víc: seriál je natočený pro průměrného američana, tedy pro bytosti, co mají paměť asi jako moje Alzheimerem postižená babička, a které udrží zhruba tolik pozornosti jako štěně čivavy. Jinak si nedovedu vysvětlit potřebu amerických seriálových tvůrců zopakovat každou informaci divákovi přinejmenším třikrát, raději však pětkrát. Srovnatelně nasrávací je fakt, že se o dávných událostech vypráví rádoby dramaticky v čase současném nebo dokonce budoucím. Kurvanoha, vy lidi od televize, co všichni máte proti minulému času?! 75%

Tenhle film je skoro jako série o Batmanovi, akorát je hlavní hrdina chudý, místo Robina má bráchu - průšviháře, místo Alfreda má strýce, dře jako debil, všechno se mu v životě sere a nemá ani superschopnosti, ani high-tech hračky... takže "Oko za oko" není přeefektovaná akční pecka s rozpočtem jaký má ČR na celý rok, nýbrž skoro komorní psychologický thriller, u kterého ani největší optimista nevěří v dobrý konec. Díky lahůdkovému obsazení (a tomu odpovídajícím hereckým výkonům) přihodím čtvrtou hvězdičku, i když má zvrácená část osobnosti si přála okázalejší bojové scény a vypečenější finále. 75%

Nesnáším pohádky, kde se víc zpívá než mluví, takže jsem třem bratrům dala sbohem rychlostí průjmu. Tentokrát si odpustím hodnocení, ale jestli se někdy na tyhle odrhovačky přinutím dívat (a poslouchat) pod pohrůžkou ještě horšího mučení, nejspíš tady průměr nezvednu. Možná sem i nazvracím. Komentář vkládám, abych se před "Třemi bratry" do budoucna varovala.

Nelehký je život lupiče, zvláště když má kolegu magora, šéfa hajzla a do toho splašené hormony. Jak už tady jistě bylo x-krát napsáno, Afflek znovu dokázal, že je skoro tak dobrý režisér, jako je špatný herec. Ale kupodivu mi v tomto filmu nevadil, i když to mohl celé odehrát v gangsterské masce (například v té jeptiškovské) a jeho tvář by tím získala mnohem pestřejší výrazovou škálu. Pro mě má "Město" jiný, leč zásadní problém: bylo mi celkem u prdele, co se děje a jak to s kým dopadne. S výjimkou Rennera neměly postavy šťávu. A na závěr bych uvítala méně žužu... 69%

Hejno povrchních slepic nakupuje hadry jako o život - v domnění, že šaty z nich udělají člověka. A to není to nejhorší! Asi se přihlásím, z mé skříně by toho cizokrajného kuřbuřta, Onaniho Lopatu, či jak se to onen slizký uvaděč jmenuje, trefil šlak. Kultuře národa bych tím náramně prospěla. Pánská džína?! Flanel košíla?! Maskáč kalhota?! Neznačková teniska?! Trek bota?! Nikde žádná podpatka? Jeden zaprášený sukňa?!? Ani jeden kabelka?! Skandální! Oóch... jeb! Však TV Veškrnov by jistě našla dalšího příšerného zjeva, i když by to nějaký čas zabralo. Tato Popelka je čiré Zlo!

"Jede vláček přátelství, kdo má arzenál ten vpřed jít smí..." Honila se mi kebulí odrhovačka z pionýrských táborů, zatímco jsem pozorovala, jak si smečka z osvětimského vagónu na chvostu šinkansenu probíjí trasu za šťastnými zítřky do VIP třídy. "Ledové arše" by slušely atraktivnější bojové scény a nejspíš i vyšší rozpočet na vizuální efekty, občas zaskřípala logika v soukolí příběhu, na druhou stranu potěšily herecké výkony (hlavně Tilda si svou groteskní roli vyloženě užívala). Sečteno a podtrženo: na hnojišti katastrofických filmů se urodil zajímavý, byť zdaleka ne bezchybný mezinárodní plod. 70%

Bzzzz-bzzzzzzzz, kdyby se mnou do teleportační komory vlezl kůň, možná bych si toho i ožralej všimnul a nemuseli by mě nahánět s biolitem a plácačkou na mouchy, bzzzz! A kdybych byl tak navátej, že bych si nevšimnul ani koně, byl by ze mě kentaur - hlava koně a zbytek těla mužský... A kdybych si sebou do té komory vzal alespoň toho pokusného paviána, změna by byla nejmenší: stal by se ze mě průměrný chlap. Hodnocení tohohle horůrku o ambicích je dost možná ovlivněno nostalgií, přece jen je to jeden z prvních hororů, co jsem jako ještě nezletilá, necynická čůzička viděla: 77%

Jonah Hex má dva klady: silné herecké obsazení a krátkou stopáž. Můžeme přihodit malé bezvýznamné plus za vizuální efekty, které ovšem vyruší malé významné mínus za nepřehledné akční scény. Byl pro mě tenhle film jako konzumace postaršího krajíce chleba, tenounce namáznutého mírně žluklým margarínem. Dá se to sežrat, ale člověk by musel být HODNĚ vyhladovělý, aby si pochutnal. Do čerstvě upečeného, voňavého chlebíčku s křupavou kůrkou a tlustou vrstvou dobrého másla má tenhle kus žvance daleko. Přitom by asi stačil zručnější, talentovanější pekař než Jimmy Hayward a výsledkem mohl být zábavný film. Místních 48% mi přijde jako příznivé hodnocení pro Haywardovu UHO.