Skrk

Skrk

okres Cheb

45 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Fontána (2006)

    Briliantní, filosofická a (druhá) nejlepší filmová poezie mého života, která dokázala změnit mé filmové vnímání. Fontáně budu navždy dlužný a věrný. "Now and forever, we'll be together." __ Nedokážu si pomoci, ale po několikáté projekci objevuji nové a nové věci, u kterých se pozastavuji. Film vhodný pro psychoanalytické prozkoumání od odborníků a líbí se mi skutečnost, že uživatelé, kteří meditativní Fontánu nepochopili (tradice), se ubírají jiným směrem, než by měli.

  • poster

    Strom života (2011)

    Jedno z nejčistších děl, které kdy vznikly. Kubrickova Vesmírná Odysea 21. století. Óda na život a symfonie krásy. Meditace. Filosofie. Báseň. Nadčasovost. ______ Terrence Malick po pěti letech od Nového světa natočil své nejdospělejší a nejkontroverznější dílo, které se docení později. Už od první projekce v Cannes se u filmu se rodí protichůdné reakce. Jedni ve Stromu života vidí čirou nudu bez příběhu pro jehovisty, druzí jedno z přelomových děl. Sám jsem ve druhé skupině. A tak abych začal: Od úplného začátku filmu je jasné, jakým směrem se poveze. Objeví se citát z Jóbu „Kdes byl, když jsem zakládal zemi? (…) Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?“, náhle jakýsi obrazec, chvíle ticha (!) a tichým klidným hlasem uslyšíme „Bratr“, „Matka“ s omílající mořskou vodou (Voda se ve filmu objevuje až neuvěřitelně často. Má také svůj význam. Znázorňuje čistotu a nevinnost (děti).) o břeh. Už tato pasáž představuje, že se bude jednat o umění, ještě lépe Pure Cinema. Snímek pak začíná smrtí syna, kde pak Matka dává Bohu otázky „Proč?“, „Co pro tebe znamenáme?“ apod. Bůh jí nedává přímou odpověď, nýbrž celé univerzum (vznik vesmíru / života). Právě v této části se na festivalu v Karlových Varech začalo přiliš mluvit. Lidé si mysleli, že si promítač spletl film a pustil „přírodopisný dokument s dinosaury“ nebo, že je to zbytečná část (Není! Malick měl důvod dát do celku tuto část. Filmový materiál trval 300 hodin a pracovalo se něm cca 30 let). Právě tyto reakce ukazují, jak je nejednoduchá vlastnost sledovat film. ______ Strom života je filosofický film. Pokládá tak silné otázky, které mi jsou blízké, že mi naskakovala husí kůže. Krása přírody tu je vyobrazena ve všem, co vás napadne: stromy, tráva, nebe, budovy, život. Geniální kamera Emmanuela Lubezkého, která krouží „sem a tam“ je čistá a mistrovsky odvedená práce (Oscaři jsou fraška, to už ale ví každý.). Jen tak bych chtěl ještě doplnit v čem je režie Terrence Malicka natolik unikátní. Malick nepoužívá umělé světlo. Vždy jen světlo přírodní. Kvůli dokonalému obrazu je schopen natáčet i brzy ráno. Zkrátka a dobře, Strom života je jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděl. ______ Analýza 1 od Petra Vacíka a analýza 2, které jsou tak pravdivé, až mi to nahání strach. ______ CSFD hodnocení je k pláči. Proč na toto umělecké dílo koukají mainstreamový diváci a dávají mu jednu či dvě hvězdy nebo odpad? Demence, kterou si Strom života nezaslouží. _____ Na závěr bych si dovolil opsat úryvek z článku z Cinepuru: "Až vášně (a klávesnice) vychladnou, přestěhuje se Strom života do Kroniky filmu, kde mu bude za třicet let věnována celá jedna strana. A bude opěvován stejně, jako jsou dnes oslavovány Malickovy Nebeské dny (1978). Chce to prostě čas. Kubrickovi také netleskali všichni hned po premiéře."

  • poster

    Strach a hnus v Las Vegas (1998)

    Musím dát za pravdu a uznat, že celá Beat generation a mé milované Keroacovo veledílo "Na cestě" působí o proti H. S. Thompsonově knize jako nedělní procházka po letním rozkvetlém parku, ve kterém slyšíte bzukot včel. Totéž tvrdím i o geniální Gilliamově filmové verzi, která ačkoliv je dle mého dost věrná, zachytila Hunterovo vizi o krapet více a lépe. Smutný a nejvtipnější film, který jsem poznal a zamiloval se do něj, ale až napodruhé. Báječná psychedelická road jízda s docela stále aktuální myšlenkou, která dala Deppovi a Del Torovi životní role. Strach a hnus v Las Vegas ve mne zraje každým zhlédnutím jako víno a nemůžu se jej v tu chvíli nabažit. NIKDO film nepochopí tak přesně, pokud žádnou z danných drog nezkusil. ____ 25.6. 2013 - Myslím, že jsem u "Strachu a hnusu" dospěl do absolutního stádia pochopení. Majstštyk. ____ 27. 4. 2014 – V tomto týdnu jsem se k tomuto mistrovskému dílu vrátil celkem 3x a Gilliamovo "Strach a hnus" ve mne ležel natolik, že jsem se vrátil i k tomu od Huntera S. Thompsona, ale začal jsem se zajímat i o doktora žurnalizmu důkladněji. Síla.

  • poster

    Stvořeni pro lásku (2000)

    Stvořeni pro lásku. Uvnitř syrové a kruté. Dojemný, mnou nepopsatelný snímek s určitou poetikou a s tak krásnou vizuální stránkou. Nevzpomenu si na žádného jiného režiséra, který tento styl vizuality zvládá natolik, že i cigaretový kouř je tak úžasný. Hudební doprovod je kapitola sama o sobě. (24. nejlepší film všech dob)

  • poster

    Single Man (2009)

    Osamělá melancholie, která jako jediná dokáže měnit barvy podle nálady hlavní postavy.

  • poster

    Strážci - Watchmen (2009)

    Absolutně vypiplaná intelektuální pastva pro oči, ve které je vše. Bezpochyby nejchytřejší a nejfilosofičtější komiksový (nejenom od DC Comics) film, který bere ze stejnojmenného úžasného komiksu vše, co se dalo. Několika minutová část s Dr. Manhattanem patří mezi to nejpřemýšlivější a "nejchillovější" z historie komiksových filmů. Úvodní titulková sekvence musela být nejspíš pro komiksem neznalé diváky pěkný guláš, ale pro znalce pekelná laskomina, která je navíc udělaná tak precizně a geniálně (navíc v doprovodu výtečného Boba Dylana), že to muselo brát dech. Zack Snyder je bůh. __ Matty to ve svém odbornějším komentáři vystihl, co se jen dalo.

  • poster

    La La Land (2016)

    💜 🎵 💙

  • poster

    Tenkrát v Hollywoodu (2019)

    Neuvěřitelnej hukot. Ne tak úplně tarantinovská taratinovka, která má mnohé společné s Jackie Brown; je f*cking cool, svěží a je radost se na ní dívat. Užíval jsem si každé políčko obrazu, kde se servíruje jeden odkaz za druhým a vpaluje nám to s nadšením. Ať už na filmy, které nikomu moc neříkají, tak na Tarantina samotného. Celé je to jedna velká (hudební a filmová) jízda, kde si Tarantino dělá absolutně co chce, buduje napětí (i) ve scénách, kde se "nic" neděje a opět překopává historii takovým způsobem, že věřím, že nejednoho člověka solidně na*ere. Dvojka DiCaprio a hlavně Pitt (který si to v mých očích bere pro sebe) jsou fenomenální a fakt jsem si to s nimi užíval po celou dobu. Tarantino je film od filmu dospělejší a těžko už tvrdit, který se mi od něj líbil víc. Jedno je ale jisté - zamiloval jsem se do tohoto hravého a stylového díla, kde se fuckuje o sto šest a vykouřil se snad karton cigaret!

  • poster

    Maják (2019)

    Audiovizuální pastva pro oči a uši, která v lecčems připomíná Lynche či Tarra. Radost bylo pozorovat herecké koncerty obou protagonistů. Nádherný art, který není očividně pro kdejakého hňupa.

  • poster

    Klub rváčů (1999)

    Co si budeme povídat, Fight club je jedno z těch nejúžasnějších filmových děl, které vznikly. David Fincher vzal do ruky nejlepší Palahniukovu knihu a vměstnal do filmu to nejlepší, co v knize je. Dokonale vizuální anarchistický film se skvělou myšlenkou a špičkovým hereckým obsazením (především výkon Edwarda Nortona) a scénářem, který si můžu neustále pouštět a vždycky v něm objevím něco nového, co mě nadchne.